Santorini - ostrov snů

Protože léto v Čechách pořádně ani nezačalo a už skoro skončilo, rozhodla jsem si ho trošku prodloužit. Ostrov Santorini jsem chtěla vidět od doby, co jsem zhlédla film Sesterstvo putovních kalhot (2005). Tenhle malý ostrov s bílými baráčky a modrýma střechami mě prostě nadchnul a pokaždé když jsem někde viděla fotky, tak jsem si říkala, jak se tam jednou podívám. Ale jak už to bývá, stále se to nehodilo a neustále jsem to odkládala. Vloni jsme s kamarádkou zvažovaly jednodenní výlet z Kréty, jsem ráda, že jsme ho nepodnikly, protože 1 den by byl zatraceně málo. Až letos jsem se rozhodla, že prostě pojedu. Pokud mi to nepřekazí korona. Akční letenky seženete už za 800 Kč z Vídně.

Kamarádky byly samé výmluvy, nemám čas, nemám peníze, mám dítě, mam psa, nemám dovolenou, bojím se cestovat nebo prostě nechci. A tak jsem se rozhodla vyrazit sama. Sólo dovolenou jsem podnikla před lety na Sicílii a každý by ji měl aspoň jednou za život zkusit. Ta neskutečná svoboda, můžete dělat, co chcete, nikomu se nemusíte podřizovat a o to víc se bavíte s místními lidmi a ostatními turisty než když cestujete ve dvou. Většina lidí se bojí jet sama. Takže pokud zrovna nemají s kým jet, raději zůstanou sedět doma. Rozhodně se toho nebojte. Slibuji, že si to opravdu užijete a budete na to rádi vzpomínat. Potvrzeno mnoha a mnoha cestovateli.

N cestu zpátky jsem měla hned tři možnosti. Ze Santorini do Milána bylo jasné, a pak z Milána letět do Vídně, přespat ve Vídni a ráno do Prahy. Nebo ještě večer chytnou poslední spoj do Prahy a vyspat se v Praze, a nebo přespat v Miláně a ráno odletět přímým letem do Prahy. Všechny tři varianty vycházely cenově nastejno, a tak jsem se rozhodla strávit noc v Miláně.

den 0_4.září

Z práce razím rovnou do Prahy, kde si jdu zareloxovat do sauny a poté do kina, dovolená začíná. Ubytování mam v hostelu Rosmary, který je přímo v centru a na hlavní nádraží je to asi 5 minut chůze. Hostel je místo bytu, během dne obdržíte email s kódem od hlavních dveří, ke schodům, bytu a pokoje. Na přespání super, vyrážela jsem hned ráno. Jinak si nejsem jistá, zda jeden záchod na počet postelí je dostačující.

Den 1_5.zárí

Budíček v 4:45. 5:20 odjezd z hlavního nádraží směr Vídeň s Regiojetem. Chci si k snídani koupit dortík a horkou čokoládu, bohužel nákup lze provést pouze přes aplikaci, která nefunguje a tak to po hodině marných bojů vzdám. Ve Vídni využiji chvilku k procourání okolí nádraží a nákupu snídaně. Rozhodnu se ze dvou vlaků na letiště využít ten pozdější, který má nakonec více jak 30 minut zpoždění, takže mám trochu stažený zadek, abych to vše stihla. Nakonec jsem na letišti měla ještě dostatek času. Let proběhl poklidně, s rouškou samozřejmě.

Po přistání jsem se rozhodla jít do ubytování pešky. Ne všechny silnice mají vedle chodník, takže po chvíli jsem rozhodnutí trošku litovala, ale když jsem se tak rozhodla. Po odbočení z hlavní ulice k městu Fira jsem byla okouzlená úzkými uličkami, bílý baráčky. Ubytování jsem našla celkem snadno, oblíkla kraťasy a vyrazila do města. A spadla mi čelist a po celou dobu pobytu jsme zůstala okouzlená. Santorini se mi prostě opravdu líbilo. Vypadá kouzelně, mnohem hezčeji než na fotkách. Večer jsem se stavila na nákup v supermarketu a zalezla do postele. Pokoj jsem sdílela s jednou Irkou a 2 holčinami, jejichž jazyk jsme nepoznala. A protože byly trošku prasátka, ani jsem neměla potřebu se s nima kromě small talk vybavovat.

Den 2_6.září

Den jsem začala koupelí v bazénu, když už ho mám k dispozici, že. A poté jsem se vydala do městečka a po schodech dolů, kde jsem se smočila v moři. Jezdí odsud výletní lodě na všechny ostrovy a na koupání to není příliš uzpůsobené, ale je to nejbližší moře. Poté jsem absolvovala 588 schodů zpět nahoru, samozřejmě můžete jet lanovkou nebo se svést na oslíkovi (ale mně těch zvířátek bylo líto) a každý člověk, co má dvě nohy, by měl být schopen vyjít „pár“ schodů. Na hotelu jsem zabalila lehátko a vydala jsem se cestou k moři. Cesta po chvíli skončila a ukázalo se, že jsem došla na skládku, odkud nevedla cesta dál. Vracet se mi však nechtělo, tak jsem šla cesto necestou, přelézala ploty a seskakovala z menších útesů, až jsem nakonec došla na krásnou pláž, kterou jsem měla téměř sama pro sebe. Po návratu jsem si řekla, že si zasloužím pořádnou večeři a tak si objednala místní jídlo Musaka, něco na způsob lasaní.

Chvíli jsem přemýšlela, zda to se vůbec napíšu. Ale na pláži vedle ležel nahý chlap. Nic neobvyklého. Když jsem se šla koupat, šel taky, ještě pořád nic zvláštního. Poté mi nabízel ručník, ukázala jsem, že nechci, že mám svůj. Stejně po chvíli přišel a zabalil mě do svého ručníku. Pak se mě ale snažil objímat, hladit a políbit. Ucukla jsem se. Nejdřív jsem z toho měla legrácky, ale pak trochu dostala strach. Přišel za mnou starší pán, a že viděl, co se stalo, a jestli jsem v pořádku. Chvíli jsme si popovídali a já si pak začala balit věci, když sem si všimla, že ten mladší chlap „čeká“ na konci pláže. Opět za mnou přišel děda, aby mě varoval, že ten „naháč“ na mě čeká a ať jsem opatrná. Sbalila jsem si svých 5 švestek a rázně šla. Samozřejmě že chtěl, ať si k němu nasednu do auta. To teda ani omylem. Naštěstí mu rázné ne stačilo a odjel. Rozhodně nerozmlouvám holkám někde chodit samy, jen prostě buďte opatrné.

Den 3_ 7.září

Pro dnešek jsem si naplánovala cestu skútrem po ostrově. Již včera jsem si zjistila přibližné ceny. Asi kdybych hledala, našla bych i levnější, ale mně 20 Eur přišlo v pohodě. Pán se mě ptá, jestli na mopedu umím, ujišťuji ho, že už jsem 2x na něm jela a že opravdu budu opatrná. Vše mi vysvětlí, odejde a já chci nastartovat a místo toho několikrát pustím klakson. Tak jdu potupně zpátky říct, že jsem zapomněla, jak se startuje. Znova mi to ukáže a připomene, ať jsem opatrná. Jako první vyrazím k benzínové stanici, protože nádrž je prázdná. Natankuji za 5 eur a vydrží mi to na celou jízdu. Pak už se vydávám k městu Oia. Cesta je nádherná, po vrcholku, vpravo pozoruji moře a krásné malé vesničky. Jedu jak šnek a každý mě předjíždí. Ale já se kochám a nehodlám se vysekat. Takže mi to nevadí. Když vidím v závěsu auto, zajedu ke kraji, aby mě mohlo bezpečně a pohodlně předjet. Jo, myslím, že jsem vlastně skutečně někoho předjela, dva chodce.

Dojela jsem do údajně nejhezčího městečka Oia. Prošla si město, ze kterého jsou kouzelné výhledy na moře, sešla schody až k přístavu a našla Amoudi bay. Točil se zde film Sesterstvo putovních kalhot 2, kde herečky skočí z útesu. No to jsem taky chtěla. Když v ukázkách říkali, jak herečky byly odvážně, říkala jsem si „jéé, ty nadělají“. Když jsem přišla k útesu, zjistila jsem, že je to opravdu trochu vysoko.  Takže trvalo notnou chvíli, než jsem sebrala odvahu, ale nakonec jsem opravdu skočila. Voda byla průzračně čistá a mnoho lidí tuto část využívá k potápění.

Poté jsem se osušila na sluníčku, doprošla městečko a vyrazila přes ostrov na druhou stranu k majáku. Dvakrát jsem trochu zabloudila, takže jsem se bála, zda mi vystačí benzín a nepojedu poté už za tmy, ale nakonec jsem maják opravdu našla a vyskytl se mi tam nádherný výhled na moře zleva doprava a několik lodí, které pluly, aby se podívaly na úžasný západ slunce. Protože jsem měla hlad jak vlk, objednala jsem si v místním občerstvení řecký sendvič s hranolkami a poté vyrazila zpět. Na kopci u vinařství jsem ještě zastavila, abych si vychutnala krásný západ slunce. Spousta lidí tvrdí, že na Santorini jsou ty nejkrásnější západy slunce a já to můžu jenom potvrdit. Do městečka Fira už jsem dojela bez bloudění a skútr jsem odevzdala ještě večer, i když jsem ho měla půjčený až do rána do deseti hodin.

Den 4_8. září

Využila jsem restaurace u nás na ubytování a dala si francouzskou snídaně, součástí byl francouzský toust, bábovka, tousty s marmeládou, čaj a džus. Co vám budu povídat, za 6 Euro jsem se královsky přecpala. Ještě jsem si skočila na nákup, abych pak nemusela odbíhat z pláže. Koupila jsem si vodu, malý džus, hroznové víno a pečivo. Hrozné víno se zde pěstuje na každém rohu a mají ho opravdu výborné a levné. Poté jsem se vydala k pláži, tentokrát už jsem nebloudila. Cestou jsem minula mnoho oslíku ustájených vedle cesty, kteří se snažili schovat před úporným sluníčkem. Našla jsem kouzelnou pláž, s několika slunečníky, občerstvením a malým krámkem, kde starší hippies lady prodávala ručně dělané výrobky, a na tabulích byly napsány motivační citáty. Vše, co ke štěstí potřebujete. V podstatě celý den jsem si užívala slunění a dovádění v úžasných vlnách. Večer jsem se schladila v bazénku a vyrazila courat po nočním městě a krámkách. Uvolněný den, který je jednou za čas potřeba.

Den 5_9.září

Ráno jsem vstala a vyrazila si dopřát bohatou snídani (koupeno v krámě) a naposled se pokochat výhledy a vykoupat v moři a projít si městečko. Na výhledy jsem se nemohla vynadívat. Nakonec jsem si ještě zaplavala v bazénu u ubytování a dala si sprchu, abych nebyla do letadla od soli. A vyrazila jsem do města na luxusní wafle. Rozhodně doporučuji a poté na autobus, který mě za 1,60 odvezl až na letiště. Let proběhl klidně, letadlo bylo poloprázdné. Pouze na letišti mi oznámili, že moje látková rouška nestačí, že potřebuji lékařskou (což jsou ty jednorázové modré, nebo takové bílé co dělají „prasečí“ čumák). Naštěstí jsem měla jednu v batohu a tak jsem si ji vyměnila.

Přestože Češi Řecko nepovažovali za nebezpečné, pro Italy byla situace od 9.9. jiná. Nikdo mi však nebyl schopný říct, zda se mě povinný test také týká, když jsem z ČR a zítra ráno odlétám. Asi kdybych odešla dveřmi doleva, nikdo by si toho nevšimnul a nic by se nestalo. Ale protože jsem občan poctivý, zařadila jsem se do fronty. Test byl z obou nosních dírek, fuj, zajedou vám nosem až do mozku, naštěstí to trvá pár sekund a vydržet se to dá. Co mě překvapilo, že test byl zdarma. Nechtělo se mi vyhodit dalších 1750 Kč (povinný test po návratu z Rumunska). Po 48 hodinách jsem obdržela výsledek, že jsem negativní.    

Cesta z letiště Milano Malpensa byla autobusem za 10 EUR, ve městě jsem dojela na jednu jízdenku ke katedrále Duomo, pokecala s místním gayem a udělala si pár fotek s balonky, vydala jsem se k ubytování. V automatu jsem si koupila ovocné pití a lehce před půlnocí narozeninový muffin. Přespala jsem v hostelu, recepční mi zalichotil, že nevypadám starší než na 20 a ještě mi do pokoje přinesl balený croasany k snídani, kvůli brzkému odletu bych ráno snídani nestihla a tak jsem požádala o balíček s sebou. Pokoj jsem měla s malý balkonem a měla jsem ho sama pro sebe.

Den 6_10.září

A je mi 33. Tento den jsem vlastně jen vstala, sbalila se a šla na autobus do centra a poté jela busem na letiště Milano Bergano. Jízdenka opět za 10 Eur. Zlatá Praha, kde se za 32 korun dostanete do centra, jenže tady je letiště od města vzdáleno 50 kilometrů. V Praze se žádná extra kontrola nekonala a tak jsem nakoupila věci na dort, nastoupila na autobus a vyrazila za rodinou.

Ostrov Santorini rozhodně doporučuji. Viděla jsem mnoho míst na světě a tohle se rozhodně zařadilo mezi top. Je mnohem hezčí než na fotkách, kdo miluje moře, nebude se moc vynadívat. Ubytování se dá sehnat i velmi levně a je tam toho spousta co dělat. Rozhodně bych ho zařadila jako jedno z top líbánkových míst. A nebojte se, celoroční výplatu zde nenecháte (pokud tedy nechcete). Samozřejmě, že zde najdete ubytování za 35 tis za noc a i dražší.

Co mě na Santorini trochu zklamalo? Určitě odpadky, ale ty jsou v těchto jižanských zemích skoro všude, s tím související málo košů na tříděný odpad. Nepitná kohoutková voda, byla slaná, což vyžadovala každý den si kupovat petku. Hmyz, který hodně štípal, doporučuji vzít repelent.

Po ostrově jezdí pravidelně autobusy, jízdenky za 1,60 až 2,20 EUR. Možnost si půjčit moped kolem 20 Eur nebo 4kolky za 40 EUR. Výlety nabízející agentury jsou na vulkán, za horkými plameny, k západu slunce, za potápěním od 20 do 65 EUR. Rozhodně se zde nudit nebudete. Na ostrově žije asi 15 tis místních obyvatel, nachází se u Egejského moře. Ostrov je pozůstatek ze sopky. Ostrov má na délku asi 27 kilometrů na délku a v nejuzším místě na šířku pouhé 3 km od východu k západu. Co ještě dělat na ostrově? Ochutnávky vína, starověká Thera, muzeum vína, muzea a mnoho dalšího.

Vzala jsem si sebou 40 EUR v hotovosti, bohužel v ubytování mi je zabavili jako kauci. Za celý pobyt jsem tedy platila pouze kartou. A když jedna zmrzlina zaplatit kartou nešla, hned naproti už jo. V jednom krámku se přece jen platit kartou nedalo, chtěla jsem zboží vrátit a prodavač, ať si to nechám a přinesu mu to, až budu mít hotovost. Skvělé, to se jen tak nestane. Hned jak jsem dostala zpět hotovost, běžela jsem mu peníze vrátit, nerada bych, aby přišel o důvěru v lidi.

Rozpočet:

letenka tam z Vídně 851 Kč + 359 Kč Regiojet do Vídně + 110 cesta na letiště ve Vídni

letenka zpět 283 Kč Wizzair Santorini – Miláno + 544 Kč Rynair  Miláno – Praha (celkem 827 Kč)

Ubytování: 1510 Kč 4 noci Santorini (377 noc), Santorini hostel, přes Booking

                       340 Kč 1 noc Miláno, Hostel California, přes Booking

20 pronájem mopedu + 5 EUR benzín, 1,60 jízdenka na letiště Santorini

10 a 10 EUR cesta z a na letiště Miláno Malpensa a Bergamo, 2 Eur hromadná doprava v Miláně

Jídlo: 5,20 EUR (nákup pečivo, šunka, sýr, ovoce, voda)

          1,60 EUR (voda, ovoce)

          2,50 EUR (zmrzlina)

         8, 00 EUR (musaka, na způsob lasaní, akorát s cuketou a bramborami)

         2,20 EUR (Fanta, ovoce)

        5 Eur (sendvič s hranolkama)

        7 EUR velkolepá snídaně plus voda

         3,30 nákup (jogurt, ovoce, dezert)

         1,30 nákup (voda, ovoce)                                                                                                                                             

         2,60 gyros

         9,5 wafle

8 suvenýry (podtácky, pohledy, olej s příchutí pomeranče_malé balení, vhodně do letadla)

1,50 Eur narozeninový mufin, 1,60 pití v Miláně

Celkem : letenky 2147 Kč

                ubytování 1850 Kč

                 jídlo 1385 Kč 

                 ostatní 1456 Kč

CELKEM 6838 Kč za 5 dnů kouzelné dovolené.

Co jsem měla sebou: na sobě kecky, džíny, tílko, mikinu, bundu. Sebou: dva ručníky (jeden na pláž, druhý do sprchy, 2 x plavky, pyžamo, kraťasy, tílko, šaty, sandále, nafukovací lehátko, menší tašku k vodě, mobil, peníze, plastový příbor, foťák, sluneční brýle, 2 časopisy, balení kosmetiky (šampon, sprcháč, opalovák, mýdlo, deodorant, kartáček, pasta). Vše se pohodlně vešlo do příručního zavazadla s váhou pod 6 kg.