SAUDSKÁ ARÁBIE V 5 DNECH - ÚNOR 2026 + VIDEO

Proč Saudská Arábie a první zápletka

          Tak jako téměř každý rok se v období jarních prázdnin chystáme na průzkum další části světa. Na cestu máme z časových důvodů 5 dní. Na výběr destinace máme několik málo požadavků - rádi bychom za teplem, přičemž chceme vidět něco unikátního a zároveň nechceme letět přes půl světa. Po krátkém přemýšlení padá volba na Saudskou Arábii, přičemž vzhledem ke koncentraci zajímavých míst padá volba na její západní část. Z hlediska načasování jsme nemohli naši cestu naplánovat lépe (tedy až na jednu drobnost, viz odstavec níže). Cesta proběhla v polovině února 2026, tedy těsně před vypuknutím konfliktu na Blízkém východě, který započal zhruba týden po našem návratu. Klima bylo naprosto ideální, kdy se noční teploty pohybovaly kolem 20°C a přes den atakovaly 30°C.                                                                                                                                                                                                                               

              Zkušený cestovatel může přeskočit na další odstavec, ten méně zkušený čte dále. Jak je známo, cestovní pas musí být do většiny zemí světa platný minimálně 6 měsíců po plánovaném návratu ze země. To se bohužel nepovedlo dodržet o 12 dní (v tomto ohledu timing cesty ideální nebyl :D) jednomu z našich plánovaných parťáků, který toto bohužel zjistil den předem. Zkoušel situaci zachránit možným i nemožným a ambasádě mu bylo sděleno, že pokud jedeme na pár dní, neměl by to být problém. U koho to ale problém byl, byla letecká společnost, jejíž podmínky toto neumožňovaly a nejel přes to vlak (vlastně neletělo letadlo). A tak trip pro jednoho z nás skončil dříve, než začal - Jiřino, díky.

            Na letiště v Džiddě dosedáme po 5-ti hodinovém letu z Vídně se společností Wizzair. Na první noc máme přes platformu couchsurfing domluvené přenocování u místňáka, který nás vyzvedává na smluveném místě poblíž historického centra u promenády Corniche. Tam nás z letiště přivezl chvíli předtím taxikář (zbytečně jsme se klasicky nechali napálit, ideální a nejlevnější k přepravě je používat místní aplikaci Yandex).  Na promenádě pozorujeme nejvyšší fontánu na světě (312 metrů) a občerstvujeme se po dlouhém letu v jednom z mnoha místních fastfoodů. 

           

         Poté už nás vyzvedává náš hostitel a bere nás rovnou do spletitých uliček historického centra Al-Balad, které je zapsané jako 1 ze 6 saudských památek na seznamu UNESCO. V tomto případě je jeho přítomnost velmi vítaná, protože nám ukazuje nejrůznější zajímavá zákoutí a podniky (vypíchnu podnik na limonády z cukrové třtiny v baru Sobia), na které bychom sami jen stěží narazili. Vidíme místní děti hrát mezi domy fotbal, pozorujeme nákupy na starých tržištích, obdivujeme starou architekturu a nakonec se poprvé seznamuje s lokální gastroscénou. Zhruba po 3 hodinách a kolem půlnoci místního času se dostáváme do bytu hostitele, který se s náma rozloučí a my se úkládáme pomalu ke spánku.

 

DEN 2. - SVATÉ MĚSTO MEDINA       

           Ráno jdeme na snídani do podniku, který nám hostitel doporučil, ochutnáváme vynikající čaj s mlékem a kardamonem a vyrážíme na letiště, odkud nám v poledne jede rychlovlak do Mediny. Vše jde tak, jak má, cesta ubíhá, na 400 km dlouhé cestě máme jen 1 mezizastávku a díky tomu, že vlak upaluje rychlostí až 300 km/h (dráha byla otevřena v r. 2018 a spojila města Mekku a Medinu), přijíždíme do Mediny po necelých 2 hodinách. Vlak je téměř vyprodaný, a tak doporučuji mít vstupenky zakoupené dopředu (lze pohodlně online). Oproti zdlouhavému cestování autem šetříme asi polovinu času, za což jsme rádi, protože tentýž den se najezdíme ještě dost. Po příjezdu do Mediny si přímo v budově nádraží půjčujeme auto od společnosti Budget (pozor na limit najetých km, který si v Saudské Arábii stanovují jednotlivé půjčovny různě - za jeho přesažení si účtují poplatky za najeté km navíc). I přes to, že jsme limit nakonec přesáhli a dopláceli něco kolem 250 SAR, vychází půjčení auta levně i vzhledem k cenám benzinu kolem 12 Kč/litr.

            Hlavním tahákem Mediny je bezesporu Masjid al-Nabawi, neboli Prorokova mešita. Město samotné nabízí vícero zajímavostí (především duchovního charakteru). My si před návštěvou Prorokovy mešity vybíráme jako ochutnávku mešitu Masjid Sayed Al Shouhada s přilehlým vrchem Uhud, což je pro muslimy významné historické místo. Pokud byste měli celý den, můžete navštívit i další zajímavá místa (např.: první mešita islámu vůbec - Qaba; mešita, kde se poprvé modlilo směrem k Mekce - Masdžid al-Kiblatajn), ale nás už tlačí čas a míříme k hlavní atrakci města.

            Okolí Prorokovy mešity připomíná více než poutní místo spíše americké Las Vegas, když cestou na obchvatu centra města vzhlížíte k jednomu hotelovému kolosu za druhým. Parkování poblíž mešity je mezi hotelovými komplexy poměrně snadné a chvíli po zaparkování už se s přibývajícími davy v pozdním odpoledni šineme do centra dění. Čím více se přibližujeme areálu mešity, tím více je atmosféra autentičtější. Je zajímavé pozorovat muslimské poutníky z celého světa, z nichž pro většinu znamená návštěva tohoto místa dost jistě jeden z nejdůležitějších okamžiků jejich životů. Je to znát i na emocích, které kolem sebe pozorujeme. Někteří jsou až fanaticky vtažení do dění kolem a působí duchem téměř nepřítomně.                                                                                                                 

            Nevíme, jestli je to legální, ale v zástupu věřících se nám podaří dostat do davu, který je po jednotlivých skupinkách vpouštěn na cestu po hřbitově Al-Baqi. Tam je pohřbeno mnoho významných osobností islámského světa a věřící si tu mají zvědomit pomíjivost života. Pozor dejte jen na mravnostní policii (strážci se nacházejí na celé délce cesty), která si mě vytáhla z davu a chtěla po mě smazat záběry z go pro kamery. Přestože ostatní si vše nahrávali na mobily, akční kamery jsou očividně něčím víc a nejsou tak povoleny. Jediné místo, kam se bez příslušného víza typu hadj nebo umrah (víza vydávaná striktně muslimům) nedostanete (stejně jako do Mekky), je budova mešity a Zelený dóm, což je nejposvátnější část a místo, kde je pohřben prorok Mohamed.

           Poté, co opouštíme prostor hřbitova, se jdeme na rozdíl od mnoha dalších (většina z poutníků se vydávala na cestu hřbitovem opakovaně) jdeme občerstvit do jednoho z mnoha okolních fast foodů a čekáme na večerní modlitbu po západu slunce - tzv. maghrib. Se zapadajícím sluncem se v areálu mešity automaticky zatáhnou obří slunečníky a koncentrace věřících ještě zhoustne. S blížícím se časem modlitby (časy se každý den mění) rozdělují strážci ženy a muže do svých sekcí, ruch pomalu utichá a je jasné, že půjde o mystický zážitek. Snažíme se nevyčnívat a hledáme si místo, abychom vše pozorovali z povzdálí - moc turistů se na místě nenachází. S voláním muezína dobíhají z okolí poslední opozdilci, zatímco většina (odhadem může být na místě půl milionu lidí) věřících je již na “svých” místech. Pak jakoby se čas zastaví, všechen hlahol utichne a atmosféra je nepopsatelná. Po odříkání modliteb se po pár minutách dá celá masa lidí během chvilky opět do pohybu a prostranstvé kolem mešity (ta údajně pojme přes 1,5 milionu věřících) je zase chaotické a plné hlaholu jako dřív.

            Večerní modlitbou se naše návštěva Mediny uzavírá a my se vydáváme na 4 hodiny dlouhý přejezd do města Al Ula. V Al Ule se ubytováváme v příjemném apartmánu kousek od centra a po dlouhém dni uleháme ke spánku.

 

DEN 3. až 5. - AL ULA

             Po předchozím doporučení od jednoho z místních jedeme ráno na snídani do podniku Yemeni taste restaurant, který si okamžitě zamilujeme, i když (ne)komunikace v jiném jazyce než arabštině je trochu omezující, nicméně obrázky na jídelním lístku poslouží dostatečně. Druhý podnik, který bychom v místě doporučili, je AlUla Palace Restaurant & Kitchen, kde jsme ochutnali národní jídlo kabsa (rýže s masem, my jsme zkusili velbloudí a rozhodně jsme nepochybili). Z nápojů můžeme doporučit vynikající čaj karak, což je verze čaje s mlékem a kardamonem. Obě námi navštívené restaurace mají možnost stravovat se jak "tradičně" na zemi, tak i u stolů. Druhý ze zmiňovaných podniků má navíc sekci striktně pro muže a pak rodinnou sekci (kde se stravují ženy a děti)  

 

             Pozoruhodností je v oblasti Al Ula celá řada, a tak v bodech zmíním ty, které jsme navštívili a ve zkratce vypíchnu highlighty o daném místě. Ještě bych rád upozornil, že online rezervační systém vstupenek před naším příjezdem do Arábie nefungoval, tudíž jsme si vstupy nemohli předem rezervovat. Na místě nás pak překvapilo, že velká část památek byla na daný den již vyprodaná. Volné sloty byly naštěstí na následující den, a tak jsme nakonec stihli všechny naše plánované zastávky. Kanceláře vstupenek se nachází u jednotlivých placených památek a výhodu je alespoň to, že u nich můžete zakoupit vstupy i do ostatních míst. Pojďme se tedy podívat blíže na jednotlivá místa (nejlépe vám však situaci přiblíží přiložené video na konci cestopisu):

             - Hegra - jedinou možností, která je nám nabídnuta, je hop-on hop-off tour. V rámci té dostanete i audio průvodce, který si můžete na každé ze zastávek pustit. Hegra je něco jako jordánská Petra v malém a byla zapsaná jako 1. saudská památka na seznam památek UNESCO. Kdo navštívil Petru, bude v Hegře trošku zklamán, protože po areálu není možné se volně pohybovat (na každé ze 4 zastávek jsou hlídači, kteří vás kontrolují) a také rozlehlost celého areálu je mnohem menší. Návštěva nám zabrala cca 2 hodiny a musím říct, že za cenu 150 SAR se nám nakonec líbila, protože hrobky (je jich více než 100) jsou zasazeny v zajímavé okolní krajině, která dává celému místu ještě větší kouzlo. 

                    - Maraya - největší zrcadlová budova na světě. Je to jediné místo, kam si vstup nemůžete rezervovat v turistických kancelářích, ale můžete to udělat sami online přes aplikaci MyTable. Bez zakoupení vstupného se nejspíš nedostanete ani k budově, protože vjezd do areálu je několik km od budovy a je střežen ostrahou (zkoušeli jsme je přemluvit, ale bez úspěchu). Nakonec si kupujeme 1 z mnoha možných typů vstupenek, a to na vstup do restaurace Maraya Social, kterou provozuje britský michelinský šéfkuchař Jason Atherton. Výhodou je, že celou hodnotu vstupenky (100 SAR) můžete uplatnit na konzumaci v restauraci, která se nachází na střeše budovy. Budova je to určitě unikátní a více než restaurace nás zaujalo samotné architektonické pojetí budovy a její umístění v krajině. Návštěva tedy určitě stojí za to.

              - Old town tour Al Ula - (70 SAR) - cca hodinová tour po starém městě s místním průvodcem, který vám sdělí zajímavosti o místě i historické souvislosti. Staré město si můžete projít i individuálně, ale tour je zakončená v pevnosti nad městem (kam se bez rezervace prohlídky nedostanete), která nabízí krásný výhled do okolí. Tour opět za tuto cenu můžu doporučit.

                - Shalal cafe - jedná se o kavárnu ukrytou mezi skalami, která je v oblibě u místních. Nejde tady ani tak o gastronomický zážitek, jako spíš o místo samotné a zajímavý přístup k němu. Musíte totiž projít asi 100 metrů dlouhou skalní rozsedlinou, která je v nejužším bodě široká tak maximálně na jednoho člověka. Za vstupné 10 SAR  určitě stojí za to na místě nějaký čas strávit.

               - Elephant rock - asi nejznámější turistické místo celé Arábie - skála ve tvaru slona, kam se lidé sjíždějí především na západ slunce. Kolem skály je spousta míst, kde je možné pozorovat v pohodlí a s drinkem v ruce západ slunce, protože po něm se skála i okolí nádherně nasvítí a místo dostane jinou perspektivu. Ceny ve food truckcích jsou trošku nadsazené, ale není to nic strašného, vyzobnout západ slunce na takovém místě má určitě smysl.

              - Harrat viewpoint - vyhlídka cca 500 metrů nad městem, na kterou se dostanete zhruba za 20 minut z centra města. Krásný výhled na celou palmovou oázu a okolí, odkud si uděláte představu o rozlehlosti celého údolí. Doporučuji navštívit během západu slunce.

            - Procházka palmovou oázou - pokud vám zbývá trochu času, můžete se vydat do palmové oázy, která si žije vlastním životem. Vstup je například hned přes ulici naproti jižnímu vstupu do starého města. Můžete se toulat hliněnými uličkami a pozorovat jednotlivá políčka, která se ukrývají pod palmami. Tutot aktivitu bych v případě, že byste nestíhali, klidně vynechal, ale v opačném případě krátké nakouknutí do života v oáze určitě neurazí.

             Poslední den nás čeká nekonečné cestování po ose Al Ula - Medina - Džidda - Vídeň - České Budějovice, kdy čistě jen v dopravních prostředcích strávíme 14 hodin, čas strávený čekáním na spoje nepočítaje. Cestu mezi Al Ulou lze v polovině rozdělit kratičkou zastávkou u zbytků historické železnice Hejaz, kam je to z hlavní trasy asi 5-ti minutová zajížďka, ale uvidíte tu jen starý most a oplocenou starou ležící lokomotivu. Na letišti vDžiddě si pak dejte pozor, z jakého terminálu letíte. Cestu z jednoho terminála na druhý totiž musíte absolvovat taxíkem a zabere vám minimálně půl hodiny.

 

              Celkový dojem z návštěvy je určitě kladný. Vypíchnul bych vstřícnost místních, gastronomii i zajímavá místa, a to jak městský život (Jeddah, Medina), tak přírodní krásy - celá oblast Al Uly. Tím, že se země otevřela turistům teprve v roce 2019 a chvíli poté ji opět uzavřel covid, jsou místní ještě turismem nezkaženi a na obvyklé pasti tu narazíte málokdy. Také únorové klima bylo na cestování stále ještě snesitelné a příjemné. Celkově mám země vymykající se evropským standardům v oblibě a Saudská Arábie určitě nebyla v tomto směru výjimkou. A tak i když to byla zastávka krátká, o to intenzivnější byla a cesty určitě nelituji.