Severní Vietnam
Po cestě nočním vlakem z Da Nang do Ninh Binh a dále na sever: Sa Pa, Ha Giang, Ha Noi a samozřejmě nesmí chybět zastávka v známé Ha Long Bay. Cesta vlakem, autobusem, motorkou i lodí krásnou přírodou
Cestopis z roku 2023 napsala TinaBambina
Krátký úvod: Momentálně na cestě po JV Asii - vyrazili jsme v lednu 2023, nezaměstnaní, připraveni objevovat mnohé země, začali jsme v turisticky přátelském Thajsku, poté jsme pokračovali autobusem do Laosu a letadlem do Kambodže, poté opět po zemi do Vietnamu přes Ha Tien. Jsou zde popsány dny 99-112 naší Velké cesty.
NINH BINH
DEN 99-101
DEN 99
O 15 krásných hodin později vystupujeme na vlakovém nádraží v Ninh Binh. Ve spacím kupé jsme byli 4, my jsme měli vrchní palandy. Ve vlaku je WC, umyvadlo, zásuvky, USB a na chodbě ještě přístroj na horkou vodu pro instatní nudle cestujících. Procházeli občas s kukuřicí a malými dobrůtkami typu brambůrky a další nesmysly, pořádn0 jídlo se sehnat nedalo. Ale nevadí, měli jsme pivo na cestu! Skoro nebylo, posledních 5 vykoupil v minimarketu na nádraží v Da Nangu nějaký Němec. Přestože vlak sebou klepal, tak většinu cesty jsem spala jak dudek. Špunty a škraboška na oči se vyplatí. Je tu i mnoho úložného prostoru pro zavazadla nahoře i dole a byla to velmi pohodlná cesta. Pod námi byly dvě VIetnamky, které chvíli brebentily, ale potom usnuly, a byla to opravdu pohodlnější cesta, než jsem očekávala, a v Ninh Binh jsem vystoupila plna dobré nálady.
Vlak do stanice dorazil dokonce o 2 minuty dříve, než bylo naplánováno, a narychlo jsme se museli drápat z peřin a shazovat batohy z vrchního zavazadlového prostoru. Milé překvapení, konečně dopravní prostředek na čas; když autobusy jsou vždy několik hodin opožděné. Takže ve Vietnamu, pokud můžete jet vlakem, jeďte vlakem, a ne autobusem!
V kavárně čekáme na 12tou hodinu, abychom se mohli ubytovat. Hned vedle vlakového nádraží je půjčovna skútrů a jeden rozhrkaný si půjčujeme a se všemi zavazadly na něm dojíždíme do ubytování. Mít s sebou na skútru ještě dítě, slepici a psa, tak už bych si opravdu připadala jako domácí obyvatel této země.
Na západ slunce vyrážíme na Hang Mua viewpoint. Stejně jako asi 2 tisícovky dalších lidí. Ti jsou rušiví, motají se, zavazejí, předbíhají. Již dlouho jsme nečelili takovému davu, bohužel jsme tu v době svátků, a vypadá to, že Ninh Binh je oblíbenou destinací. Výhled opravdu luxusní, nachází se na kopečku za eko ubytováním, a abyste si to mohli vůbec vyšlápnout, chtějí po vás 100 000 VND. Na Vietnam hodně peněz, ale davy to bohužel neodradilo. Smutně vzpomínáme na výhledy ve Vang Vieng, kde bylo vstupné 20 000 LAK, a na jednom jsme byli úplně sami. Celkově Ninh Binh mi rázem krajiny připomíná právě toto laoské městečko. Spoustou zeleně podél řeky a trčícími kopečky okolo. Není se vlastně čemu divit, prstem po mapě to není vůbec daleko.
Nacházejí se tu dva vrcholy, my volíme ten s drakem. Na druhém je pagoda. Z obou můžete sledovat mokřady na jedné straně a Tam Coc (kam se chystáme zítra) na druhé. Všude krásně zeleno. Ale příliš ruchu od lidí. Kdyby nebyly svátky, bylo by tu nejspíše přijatelné množství turistů, tady dnes ale značně převládají asijští turisté. Khmérský nový rok mi přišel poměrně sympatičtější, byly menší davy a spousta vody a zábavy. Tady se každý jen tlačí hlava nehlava.
DEN 100
TRANG AN: První dnešní místo mělo tři varianty vstupenek, vybrali jsme první, o kterou byl nejmenší zájem, ale paradoxně měla nejvíce jeskyní - 9! A na ty jsme se těšili více než na chrámy. Varianta 3 měla nejdelší jeskyni o délce 1000 m! Představte si to kormidlování v ní. To byla těžká konkurence variantě 1 (všechny tři možnosti 250 000 VND/osoba), ale nakonec jsme se rozhodli pro více jeskyň.
TAM COC: Hodinu a půl dlouhá projížďka po říčce, která se vine rýžovými políčky mezi horami a skrze jeskyně. Plavíme se i pod včerejším vyhlídkovým bodem a jsme rádi, že dnes se jen vezeme a nemusíme nikam šlapat. Obě dnešní jízdy byly na lodičkách, které neměly motor. Pro nás to bylo skvělé, protože nás nerušil zvuk motoru a mohli jsme se v tichosti kochat. Pro zaměstnance je to ale velmi náročná práce. Na fotce můžete vidět, že si vypomáhali nohama. Opravdu tleskám, ovládat loď v tenkých prostorách se nenaučíte přes noc. Poslední zajímavost, co bych zmínila: Pronajímala se tu celá loďka za 1 cenu, buď pro 2 cizince nebo pro 4 Vietnamce. Copak ti si o našich postavách asi myslí… Po projížďce náš veslař zatleskal, zašoulel prsty, a my se odebrali na ubytování odpočinout si. Ačkoli jsme se celý den jen vezli a naše jediná aktivita byla občasné krčení se ve velmi nízkých jeskyních, tak nás to sezení a rozhlížení se poměrně zmohlo.
Lůžkové vozy ve vlaku - překvapivý luxus!
Hang Mua Viewpoint - směr Tam Coc
Hang Mua Viewpoint - směr pagoda a město
Zastavení u chrámu v srdci UNESCA Trang An
Tam Coc
Vesluje se tu rukama nohama...
SA PA
DEN 101-104
DEN 101
Dnes nás čekal přesun na sever, téměř až k čínským hranicím! Do městečka Sa Pa. Ano, může vám to evokovat pražskou tržnici. Tady to tržnice není, je to horské městečko, jež je vstupní branou na nejvyšší vrchol Vietnamu - Fan Si Pan.
Ráno se nám stala veselá příhoda v taxíku, který nás vezl na autobus. Řidič asi minutu po startu jízdy vykvíkl ‘One minute’, vystoupil z auta, před ním zastavila paní na motorce. Sundala si sandály, pan řidič si je obul, naskočil zpátky do auta, a pokračovali jsme v jízdě. No, snad se s paní znali. Vy taky zapomínáte obuv při výkonu práce? Zrovna pro řidiče mi přijde dobrá obuv poměrně důležitá. Mě už tu ale asi opravdu nic nepřekvapí…
Dnešní den a jízdu z Ninh Binh na sever do Sa Py si tedy za rámeček ale rozhodně nedám. Autobus měl jet ve 12 hodin, my samozřejmě poctivě půl hodiny předem na místě, abychom si ověřili, že máme dobrý lístek, a že se v pořádku dostaneme. Kdybychom přijeli dnes o 2 hodiny později, o nic bychom nepřišli. Pán v čekárně říká odjezd 12:00 až 12:30. V pořádku, čekáme, je tam dobrá Wi-Fi a slušný větrák. Potom se odjezd posunuje o hodinu. Potom ještě. Pořád, že bus už je na cestě. Když už jsem ztrácela naději, že dnes na sever odjedeme, tak dojel. A 14:51 odjíždíme. Tedy téměř 3 hodiny po čase na lístku.
Autobus jede poměrně rychle a neustále troubí. V jeden moment stojíme u krajnice a starší pán vybíhá ven a ulevuje si u silnice. Po tomto pánově činu si řidič uvědomuje, že by měl asi zastavit i nám ostatním... Ještě jedna turistka se ptá, kdy budou toalety, tak slibuje 20 minut. Tentokrát to naštěstí 20 minut bylo, stojíme na benzínce, kde je jen benzínka a WC, ani žádné občerstvení. To se nám ještě nestalo. Máme samozřejmě poctivě nabaleny chipsy z WinMartu, ale je to netradiční zastávka, že se tu nedá koupit žádná dobrůtka. Pokračujeme v cestě, která je asi nejhorší, která kdy byla. Sedíme v první řadě (tam, kam nás řidič posadil, protože tentokrát není na lístku místo), tedy máme troubení klaksonu z první ruky. A tento řidič troubením nešetří. Ve městě co asi 50 sekund. Na dálnici co 4 minuty. Klakson velmi hlasitý, do toho si řidič s dalším zaměstnancem neustále povídají. Inu, jak jsem psala předtím - na tento přesunový den s láskou vzpomínat nebudu.
Nový 171minutový rekord zpoždění byl moment, kdy jsem kompletně zanevřela na vietnamské autobusy. Ale jako vždy, dojeli jsme. Po deváté večerní hodině vystupujeme z autobusu do přijemných 21 stupňů!
DEN 102
Ráno jsme se vydali na nejvyšší horu Vietnamu, Fan Si Pan. Také nazývanou střechou Indočíny. S výškou 3143 metrů se může tímto oslovením pochlubit, ani v Thajsku, Laosu či Kambodži vyšší horu nenajdete. Obloha je modrá a vypadá to velmi slibně.
Nejprve jedeme vláčkem ke stanici lanovky. K té se dá dojet i na skútru, ale chtěli jsme ten zážitek. Během jízdy se po levé straně otevíral výhled na terasovitá políčka a vysoké hory. Nádhera. Ve stanici čekáme 10 minut, než na nás přijde řada s lanovkou a jedeme dlouhých 23 minut. Převýšení je z asi 1550 metrů do 3000 metrů, takže lanovka má opravdu co dělat.
Nahoře lidé v bundách a vichr. Vytahuji bundičku, kterou jsem naposledy měla na sobě na letišti v Praze. Michalovi stačí mikina a je v šortkách, já jsem ale zimomřivá a opravdu vytahuji to nejdelší, co v batohu mám. Jsem za sněhuláka a Michal se mi směje, ale jsem ráda, že jsem zabalená; vítr je opravdu vlezlý a krutý.
Zbývá nám posledních 100 metrů vystoupat. Je možnost jet ještě jednou zubačkou, ale chceme se alespoň trošku projít. Dnešní vstupné na lanovky bylo asi 800 Kč, ale musím uznat, že Vietnamci tu odvádějí perfektní práci. Vše krásně udržované - lanovka, toalety, možnost občerstvení, obchůdky. Všude hraje lokální hudba a je to tu krásně čisté. Při příjezdu naší lanovky do horní stanice tam stáli dva zaměstnanci (pěkně nacpaní v bundičkách) a mávali nám. Po cestě na vrchol jsou pagody a sochy a opravdu se tu o to starají. Například to s tím máváním zaměstnanců je maličkost, ale návštěva Fan Si Panu se mi o to víc zpříjemnila a vyšší cena odrážela kvalitu - což ne vždy platí.
Škrábeme se tedy posledních pár metrů po schodech a podezřívavě se mračím na mrak nad námi. Naštěstí než jsme vyšli těch pár schodišť, mrak se rozpustil a vidíme široko daleko. Jedním směrem by po 30 kilometrech vzdušnou čarou měla být dokonce Čína! Ale tam je zrovna nějaký opar, tak není vidět nic. Opravdu nádherný pocit být na této hoře, krásné výhledy i z lanovky, i z vrcholu.
Po obědě ještě jdeme do městského parčíkuHam Rong. Docházíme na vyhlídku a máme celé městečko Sa Pa jako na dlani včetně jeho jezírka. Město není tak malebné jako evropská horská městečka, ale má něco do sebe. Obdivuhodné, kde se Vietnamci rozhodli vybudovat život, především dopravní infrastruktura musela dát obrovské množství práce.
Na večeři zkoušíme hezky vypadající malou placičku. Nemáme tušení, co to je, ale mají tu tu všude. Potom se dozvídáme, že to je kaštanový koláček, což je místní specialita. Náplň není moc sladká a je to v drobivém těstě a podává se to teplé. Jsem z toho nadšená; jen škoda, že mimo Sapu to už asi neseženeme.
DEN 103
Dnes máme jezdící den. A skútr pěkně sténá. Dojíždíme do průsmyku O Xuy Ho, kdy se před námi otvírají hory, po jejichž stranách se vlní silnice. Je modro a jsme ohromeni mohutností hor. Zastavujeme na Heaven Gate, kde jsou krásné výhledy za 120 000 VND a pokračujeme na vodopády. Love Waterfall je více trekový, cestička vede zelení a míjíme pasoucí se buvoly s ostrými rohy. Já v panice, že se zvíře vzpříčí, zpanikaří, a na ty rohy nás nebere - Michal se s nimi fotí. Vodopád je krásný a symetrický a je tu málo lidí. Někdo se v něm koupe, ale za mě je ledový, a navíc celkově v Sapě nejsou taková horka jak jsme zvyklí například z Kambodže nebo z jihu Thajska. Po cestě domů ještě zastavujeme u Silver Waterfall, ke kterému vede několikanásobné schodiště. A potom domů.
Na pozdní oběd zase kaštanové koláčky! Mňam!
Oba dva dny jsme měli perfektní počasí. Azuro a jen občas nějaký mráček nad horami. Přestože bylo asi jen 25 stupňů, sluníčko pálilo, takže nezapomínat na krém. Ocenila jsem ale žádné parno, žádné dusno. Na vrcholku hor pořádně větrno. Sapu a její zelené vrcholky hor a terasovitá pole jsem si opravdu zamilovala a považuji ho za jedno z nejkrásnějších míst našeho výletu.
DEN 104
Další příběh do série ‘Autobusy ve Vietnamu = noční můra’. Odjezd do Ha Giang máme na desátou ráno. Přesně 75 minut před plánovaným odjezdem nám píšou, že se odjezd posunuje již na 9:30! Naštěstí jsme naučení chodit o půl hodiny předem, tak to tolik nerozhodilo naše plány. Nicméně nebýt připojeni na internet a WhatsApp, tak se o dřívějším odjezdu možná ani nedovíme. Jdeme na dané souřadnice a již 9:28 vedle nás zastavuje autobus a vyskakuje pán a hrozně nás popohání, ať urychleně nastupujeme. Musím říct, že jsem jako v jiříkově vidění, co se to děje. Autobus na čas? To tu dlouho nebylo. A autobus krásný. Podobně luxusní s lůžky a záclonkou, jako jsme měli z Can Tho do hlavního města jihu Ho Chi Minova města. Za 6 hodin dojíždíme do Ha Giang, kde je asi 35 stupňů! Počasí Sapy mi ihned zachybělo.
Snažíme se zaplatit zítřejší motorkový čtyřdenní okruh okolo Ha Giang, ale opět narážíme na angličtinu. Ani nám neřekli, co si máme s sebou vzít, jen že máme přijít zítra podepsat smlouvu. To to tedy pěkně začíná…
Úchvatný výhled dolů z lanovky na políčka Sapy
Přívětivý nejvyšší vrchol Vietnamu. Ani jsme se moc nezapotili.
MILUJU TYTO KAŠTANOVÉ KOLÁČKY!!!
Průsmyk O Xuy Ho
Cesta na Silver Waterfall trvá asi 25 minut a měli jsme společnost.
Silver Waterfall. Někteří odvážlivci se koupali.
HA GIANG
DEN 104 - 109
Čtyřdenní jízda motorkami přes slavný Ha Giang Loop. Je to asi 400 kilometrů a vzali jsme to přes QT Company. Michal si řídil motorku sám a platil 5 200 000 VND. Já jsem seděla za řidičem (Teo) a platila jsem 6 000 000 VND. Bylo to all inclusive, tedy 3 jídla denně, voda, motorky, benzín, můj řidič, ubytování, pláštěnky. Zkrátka, nemuseli jsme se o nic starat; to bylo skvělé. Horší stránkou bylo, že nás bylo 22 účastníků, povětšinou mladí Britové a pár dalších národností. Takže než se všichni vymotali, tak to trvalo. Neustále se troubilo, lidi se motali. No chaos. A můj řidič uměl anglicky jen tato následující slova: "Okay. Let's go. Brrrrm Brrrrm. Bag. Chinaaaa"
Počasí nám první den přálo a všichni jsme se spálili. Přeci jen na motorce jsme byli nechránění, a pěkně peklo. Další den pršelo, potom mírně poprchávalo a poslední den bylo zataženo. Pěkně se nám to tedy vystřídalo. Ani pády se některým účastníkům nevyhnuly, některé až do krve, například, když jednomu klukovi vběhlo pod kola štěně.
Pokud umíte řídit polo automat, klidně se vydejte bez ostatních lidí. Jen upozorňuji, že je tam asi 30 km úsek, na kterém se ještě pracuje, a tam to bylo poměrně peklo. Žádnému nezkušenému řidiči cestu v žádném případě nedoporučujeme, severovietnamská příroda má drsný terén. Motorku řídit neumím, proto jsme vzali 'zájezd.' Také mějte na paměti, že je nutno mít mezinárodní řidičák na motorku (A/A1) - policisté si to tam hlídali a velmi rádi udělovali pokuty. Každopádně cesta krásná. Fantastické výhledy široko daleko a především výhled na vodní nádrž (viz foto) byl fantastický. Užili jsme si teplo i zimu, asfaltky i štěrk a bahno. Třetí den jsme dojeli až k Číně a viděli jsme strážní věž na jejich hranicích, jež byly obehnány plotem (také viz foto). Poslední tečka: Čtvrtý den jsme byli v jeskyni, kde byly krásné třpytivé krápníky. Jedna Britka k nim přišla a zeptala se, zda je to sůl. Asi tolik k členům naší posádky...
DEN 1
Památné tričko se znázorněnou trasou loopu (okruhu)
Můj řidič Teo
DEN 2 - nepříjemný 30 km úsek
Sông Nho Quế
DEN 3 - Vlevo VN, vpravo Čína oddělená údolíčkem s řekou
DEN 4
Zkrátka idylka.
HANOJ
DEN 109-112
DEN 109
Vydáváme se na první průzkum hlavního města Vietnamu. Začínáme v Chrámu literatury, ze kterého jdeme do Ho Či Minova mauzolea. Do areálu mauzolea (dovnitř do památníku se bohužel nesmí) mě nechtějí pustit s šortkami. Zkušeně lovím šátek z batohu; na mě si nepřijdou. Když potom vidím jednoho muže s otevřenou košilí, kterému trčí břicho a bradavky, tak na mě jde mírná vlna vzteku. Jemu samozřejmě nikdo nic neřekl, a to šel kolem strážců. Bohužel tento dvojí metr platí i v této zemi. Jdeme i na vajíčkovou kávu (!) do Café Giang. Tento zážitek musím všem doporučit, ať už máte kávu rádi nebo ne. Vajíčko není syrové, ale je vyšlehané do sladkého sněhu. Více tedy vnímáte jemnou sladkou chuť zpracovaného vajíčka, než samotnou kávu, je to opravdu lahoda. A zrovna tato kavárna je výrobou tohoto typu kávy známá. Najdete ji poměrně v centru města. Toto si opravdu nesmíte nechat ujít.
DEN 110
Denní tour (65 USD/ PAX) na Halong Bay by se dala shrnout takto: To stejné co Ninh Binh, ale s vícero lidmi a za horšího počasí. Měli jsme schopného průvodce a na lodi jsme se poměrně dobře najedli. Nicméně to tam bylo opravdu přecpáno lidmi a na palubě lodi poměrně foukalo a i mírně pršelo. Surprising Cave byla opravdu překvapující, nacházely se zde 3 místnosti, z toho ta poslední byla opravdu obrovská a krásně zdobená. Ale jinak jsme se na lodičkách naplavili už dost a celý ten den byl takový zamračený a jak píši, vše, co jsme tu dnes viděli, jsme již viděli jinde a to v hezčím provedení. Poslední dva dny se už jen motáme po městě, navštěvujeme ještě nějaký ten chrám a pagodu a ještě jednou si užíváme fantastickou vajíčkovou kávu a také nesmí chybět Bun Bo Nam Bo, mňam. A hurá na letiště! A co nás čeká dál? Země vycházejícího slunce Japonsko :)
Poslední tečka: Nechala jsem si 20 000 dongů na vodu na letišti, podobně jako v Laosu. No, tak tady bych žíznila, byla jsem velmi naivní, voda stála 2 USD. Na obranu letiště HAN - je to krásné moderní čisté letiště. A měli pítka. Takže jsem si doplnila láhev a ušetřený poslední peníz jsem dala za masážní křešlo. 10 000 VND za 6 minut. Bylo to moje první masážní křeslo a nebylo to vůbec špatné. Tímto jsem se rozloučila s Vietnamem, který byl opravdu krásný. Ale psychicky i fyzicky náročný.
Pokud byste měli zájem, přikládám i Instagram, kde zpracovávám všechny naše cesty: https://www.instagram.com/tinytinatraveller/
Chrám literatury
Café Giang a jeho slavná vajíčková káva!! Fantazie!
Ha Long Bay
Vlaková ulice
Ho Či Minovo mauzoleum
Bun Bo Nam Bo
Jak se ti cestopis líbil?
TinaBambina procestovala 44 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 7 lety a napsala pro tebe 7 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Abych to uvedl na pravou míru - přijde mi úplně v pohodě si vzít průvodce, pokud to někdo preferuje. Ale privátně, a ne v obrovské skupině. To je jak autobus čínských turistů.
Byl jsem v Ha Giang v prosinci 2019 a bylo to úžasné. Stačilo trochu sjet z hlavní cesty a na turistu člověk prakticky nenarazil, místní lidi a hlavně děti často doslova nadšení že tam je cizák. Teď jsem tam byl znovu v březnu 2023 a naprostý otřes, samé organizované skupiny 20+ motorek s průvodci, kteří je berou právě i mimo hlavní trasy a místní z toho vypadají fakt nasraně - vyjma těch, co z toho mají profit. Fakt nechápu jak někoho může bavit jet v takové skupině jak ovečka a stavět tam, kde se mu řekne, na tak dlouho jak se mu řekne. Bohužel další úžasný kus světa naprosto zničený turismem.
Ahoj, prosím nemáš přesnější kontakt na QT Company, kde jste si půjčili motorku s řidičem na Ha Giang?
https://qtmotorbikesandtours.com...ontact-us/
Napište jim přes ten jejich formulář. Nejprve jsme poslali jen dotaz na termín a co vše budeme potřebovat a potom jsme řešili vše další přes další e-maily. Platili jsme na místě v den odjezdu. Mají na stránkách i Whatsapp, ale opravdu doporučuji ten formulář, tam je jistota, že jim to nikde nezapadne a přes e-mail odepisovali svižně.