Seychely, krásná a nepopsatelná realita snů
Seychely, větší kýč prostě nevymyslíš
Cestopis z roku 2022 napsala Viera Lapáčková
Seychely jsou jedním z posledních ostrovních rájů
Dovolená jako v ráji - na Seychelách se váš sen může stát skutečností. Malebné souostroví, kde vše plyne svým vlastním časem, na vás dýchne klidem a pohodou hned poté, co vystoupíte z letadla. Snad nikde jinde na světě nenajdete na jednom místě tolik nádherných a liduprázdných pláží se zářivě bílým pískem.
Panenská příroda, pohádkové bílé pláže s nejjemnějším pískem, palmy, průzračné moře a poklidná atmosféra – to jsou Seychely, korálové ostrovy v srdci Indického oceánu. Tvoří je 115 malých ostrůvků a každý z nich se řadí mezi ty nejkrásnější na světě.
Tak to byly články, které nás motivovaly k rozhodnutí. Chtěly jsme pochopit, proč Adam a Eva opustili tento ráj a vydali se na pozemskou cestu. A taky, po dvou leté covidové pauze v cestování jsme měly i absťák. A protože Eva nebyla očkována a Seychely otevřely svou náruč i neočkovaným turistům, volba byla jasné. Jedeme na Seychely.
Byly jsme 3 dámy. Těšily jsme se, že na ostrovech oslavíme Danielčiny narozeniny, uděláme si „holčičí výlet“. Pro holky to byla první exotická dovolená. A hned do ráje. Tak tomu říkám start.
Ubytování na ostrově Mahé v krásném hotelu. Po příjezdu nám několik Čechů poradilo, kam na vodu (zadarmo), kam do sámošky, kde jsme našly kousek Česka v podobě českých produktů máslo, jogurty a jiné mňaminy.
Bohužel naše plány dopadly trochu jinak, jak jsme chtěly a mohly ovlivnit.
Třetí den jsme chtěly na procházku a při odchodu uklouzla Daniela na posledním schodu, upadla a zalomila si nohu v kotníku. Personál byl opravdu ochotný, hned přinesli pojízdné křeslo, a protože na Seychelách asi pohotovostní sanitky nejsou, byla Daniela odvezena na nejbližší kliniku taxíkem. My s Evou a vedoucí recepce, kde jsme bydlely a kde se to stalo, jsme ji, samozřejmě, doprovázely. Po rentgenu bylo doktorem konstatováno, že operace je nevyhnutná a dali nohu do dlahy. Operace bude, až se vyřeší, kdo to bude platit. A tak jsme kontaktovaly pojišťovnu. No, ještěže jsem si pojištění sjednávala u konkrétní osoby a ne online, protože všechny kontakty uvedené na smlouvě a knížečce byly, no řekneme, pojišťovna na ně nereagovala. A tak mi paní z pojišťovny zprostředkovala kontakt na osobu, která Danielu bude mít na starosti. Pojišťovna pak „hledala“ svůj kontakt v místě, kde jsme byly. A Daniela mezitím trpěla. Bolestí. I když byl personál k ní velice ohleduplný, poskytovali ji na „ledování“ hodně ledu, který mohl skončit někde v koktejlech, pokaždé ji povzbuzovali úsměvem nebo pohlazením. Tři dny čekání byly neskutečně dlouhé, chtěly jsme Danielu dostat do Česka, kde by mohla být hned operována. Bohužel, doktor na poliklinice vystavil zprávu, ve které stálo, že operace je nevyhnutná hned a na místě. Na základě toho revizní doktor pojišťovny zakázal jakýkoliv převoz domů. Jedině na vlastní nebezpečí a na vlastní náklady. A to jsme opravdu nechtěly riskovat.
Tři dny čekání byly pro Danielu neskutečné dlouhé a my s Evou bychom ji snesly i modré z nebe, kdyby chtěla. Vozily jsme ji na snídani a pak k bazénu pod slunečník. Jednou Daniela skromně řekla, že by si přála pít kokosovou vodu přímo z kokosu. Po tom vždy snila, až bude v exotice. Tak jsme jí to splnily. Požádaly kluky z baru, kteří jí kokos přinesli se zpěvem „Happy birthday“. Večer ji pak přinesli na pokoj k narozeninám dort se svíčkami. Milé a dojemné.
„Kontakt“ na Seychelech, který pracuje pro naší pojišťovnu v Česku se nám ozval třetí den. Daniela byla převezena do nemocnice a operována. V místní jediné nemocnici na Seychelách (v hlavním městě Victorie) působí, jak jsme se dověděly, i dva čeští lékaři a zdravotní sestry. Vlastně doktoři asi z celého světa, protože anesteziolog byl z Ukrajiny, operoval ji doktor ze Španělska.
Na pokoji – ženské ortopedii leželo 8 dam různé věkové kategorie a s různými problémy. Otevřené dveře poskytovaly personálu kontrolu, zda někdo něco nepotřebuje. Jak Daniela říkala, podlaha byla mytá 3-4 krát denně, prach se utíral taky každou chvíli. Nápoje tam pacienti nedostávají. Když jsme jely za Danielou prvně, musely jsme místní MHD do Victorie a pak přestoupit na autobus k nemocnici. Požádaly jsme lidi v autobusu, aby nás upozornili, až budeme u nemocnice. Kde je nemocnice jsme pochopily, když celý autobus křičel „hospital“. I když vždy říkám všem, se kterými cestují, aby si nebrali moc oblečení, Daniela měla toho docela dost. A když říkala, že v nemocnici dámy nejsou v nočních košilích nebo pyžamech, jako u nás, ale se 4 krát denně převlékají do barevných šatů, tak jsme Daniele vozily taky šaty, které čekaly v hotelové skříni na využití. A tak se Danča v tomto přizpůsobila a byla taky za „parádnici“. Největším překvapením pro nás a Danielu bylo, když v den, kdy měla narozeniny ji navštívila v nemocnici vedoucí hotelové recepce Josephine s velkým košem čerstvého ovoce a krásným přáním podepsaným všemi zaměstnanci hotelu.My s Evou jsme ve dnech, kdy jsme nejezdily do nemocnici, jezdily na výlety na okolní ostrovy. Byly to ale „komerční“ výlety. Na ostrově Praslin jsme byly v zahradě, kde se pěstují pověstné kokosové ořechy ve tvaru „prdelek“, „proběhly“ jsme pláži, trochu se i vykoupaly. Prostě za tak krátkou dobu návštěvy se nedá říct, že jsme si to užily. Krásné pláže, tyrkysové moře 7 odstínů tyrkysové prezentující se pověstnými balvany. Ostrůvek La Dique neměl chybu. Tady se jezdi jenom na kolech a já si půjčila tříkolku. Rozumí se, že velkou. I když se místní smáli, že to jsou kola pro děti, tak já si myslím, že k nim můžou přidat i starší dámy“. A výlet za šnorchlováním? To byl podle mne jeden velký „obchodní“ podvod. Šnorchlování v místech, kde už nejsou ani ryby, pak oběd na ostrově s návštěvou zahrady, kde se chovají sloní želvy. Mimochodem, těch jsou na Seychelách stovky. Bylo nám líto, když nás taxikář, průvodce po ostrově Mahe, dovezl k místu, kde se chovala tato zvířata na jídlo. No jo, někde se nejí hovězí, někde vepřové, tady je lahůdkou želva. Jiný kraj, jiný mrav. Při cestách si na takové „zvyky“ musíme prostě zvyknout nebo být aspoň na to připraveni.
K tomu oblečení si vzpomínám, jak Eva vezla do nemocnice Danču. A protože to bylo večer (v exotice je tma a vlastně i večer po západu sluníčka, což je často v 18:30 hod.) byla již v pyžamu, tak jsem ji poradila, že se nemusí ani převlékat. Pyžamo Evči bylo vlastně společenské legíny a společenské dlouhé černé triko (Eva si potrpí na značkové věci). A když jsme jely na výlet šnorchlovat, nastal problém, co Eva na sebe. Značkové drahé triko by bylo škoda, tak si musela vystačit s tím mým a svojí lurexovou sukní. Ryby na Seychelách dodnes vzpomínají na holku z Česka, která se vrhala do hlubin v lurexové oslňující sukýnce a sepraném triku. A tak jsme zjistily, že by si Eva klidně vystačila vlastně s jedním pyžamem a jedním pareem.
A Daniela? Ta si vezla na dovolenou 8 páru bot a nakonec jí musela stačit jedna bota.
Ano, byla to krásná dovolená, bohužel, i když jsme kámošky, každá z nás má na tuto exotiku, na tento krásný ráj, jiné vzpomínky. Ty Daniely jsou taky k nezaplacení. Naštěstí, nemá každý zážitky z místních zdravotnických zařízení.
Daniela byla do hotelu přivezena den před odjezdem domů, takže vše „stihla“. Holkám pojišťovna zařídila business u Emirates, já se vracela „starým“ dobrým letem s leteckou společností Quatar. Daniela musela být po příletu reoperovaná a ještě i teď, rok po nehodě, má problémy. Vlastně, dle doktora bude mít vzpomínku na Seychely již pořád. Bohužel.
Ve vzpomínkách stále myslím na botanickou zahradu na ostrově Praslin, kde jsme viděly kokosové palmy připomínající ženský klín. Zajímavá příroda.
A tento kousek písničky z filmu Mash nám mluví z duše.
Když přijdou chvíle loučení, bouře život promění,
je vzácná každá hodina, když vítr vát už začíná.
Ať plují mraky tisíc mil, nový svět jsi objevil,
má cenu každé svítání, jen pláč se skryje do dlaní.
Vždyť všechno jednou konec má a další cesta začíná.
Letím zpátky domů, kde znám i stíny stromů…
Daniela chtěla prostě kokos.
Kus domova na dalekých otrovech
Muslimská maminka
Jak se ti cestopis líbil?
Viera Lapáčková procestovala 27 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Tak Quatar je snad ještě víc než Quantas. Jinak jste měli štěstí na pojišťovnu, my měli úraz v Thajsku a jednání s pojišťovnou Uniqa byl teda zážitek.
Nepříjemná komplikace, ale naštěstí to dobře dopadlo. Co mě dostalo byla věta "A Daniela? Ta si vezla na dovolenou 8 páru bot...". Zjevně žiju ve zcela jiné cestovatelsko-botové dimenzi :-).
Všichni nakonec dají na má slová, že opravdu potřebovali 1 šortky a 3 trika a max 2 páry bot (jedny na chození, a pak ty na pláž). Ty si někdy u moře kupují a pak je tam i nechávám.