Singapur - velkoměstská exotika na rovníku
První část naší cesty po JV Asii - krátký třídenní pobyt v Singapuru, během kterého jsme stihli obejít spoustu zajímavých míst v jeho centru.
Cestopis z roku 2024 napsal Tesna
Fáze plánovací
Na výslovnou žádost několika kamarádů píši tento cestopis doslova několik dní po skončení naší cesty a přeskakuji dvě zatím nezpracované předchozí cesty, protože právě tato, při které jsme navštívili moderní Singapur a pohodový ostrov Langkawi, vzbudila nečekaný zájem.
Vše to začalo vznikat loni před vánoci, kdy „turci“ přišly s cenově zajímavými letenkami do JV Asie z pro nás blízkého Krakova, navíc s rychlými přestupy v Istanbulu. Naším primárním cílem bylo Langkawi, ale vzhledem k tomu, že se tak daleko a tak pohodlně asi často nedostaneme, přemýšleli jsme, s čím to ještě v rámci 14 dnů zkombinovat. Nakonec nám z toho vyšel Singapur a základní multicity itinerář Krakov – Singapur – Langkawi – Kuala Lumpur – Krakov. Samozřejmě základem byla letenka z Krakova do Singapuru a z Kuala Lumpur zpět, která v té době, včetně odbaveného zavazadla vycházela na 17.700 Kč. Místní přelety jsem pak nakupoval u lokálních aerolinek později.
Tak na 14 dní je nabaleno
Noční Istanbul
V Singapuru (v překladu Lví město) jsme chtěli strávit 3 noci a upřímně, měl jsem strach, že s ohledem na jeho pověst nejdražšího města na světě, to nebude (obecně) žádná láce. Naštěstí se pravdou ukázal opak, protože třeba ubytování, rezervované dostatečně předem, vyšlo levněji, než běžný hotel v Praze – 90 USD za noc pro dva. V absolutním centru, se snídání a dokonce s venkovním bazénem na terase. Pro návštěvu města jsme neměli žádné konkrétní plány, prostě jsme si řekli, že přiletíme a uvidíme. Na YouTube jsme skoukli několik cestopisů, takže jsme zhruba věděli, co čekat. A jediným pevným bodem pobytu byla vyhlídka na město z fotogenického hotelu Marina Bay Sands, na kterou jsme si dopředu koupili vstupenky.
Fáze realizační
V polovině července tak s dostatečným předstihem vyrážíme na letiště do Krakova, což se nám vyplatilo, protože dálnice Katovice – Krakov je zasekaná a na mnoha místech se opravuje, takže na cestě strávíme o hodinu více, než je běžné. A za to vše (asi 70 km), které jedeme asi hodinu a půl, ještě platíme mýtné 2x 16 zlatek … V Krakově parkujeme na soukromém parkovišti, které je asi 2 km od letiště a které máme již mnohokrát odzkoušeno a jehož služby jsou rychlé a spolehlivé. Za parkovné na 14 dní platíme 180 zlatek (taky postupně zdražují, pár let zpět to bylo minimálně o třetinu méně). S sebou máme jen malé příruční tašky, které se naprosto bezpečně vejdou do 8 kg limitu pro palubní zavazadla, protože už jsme vycvičení, že do takového tepla si člověk fakt nemusí vzít víc než pár triček, plavky, ručník … a na vše ostatní je v případě potřeby Mastercard.
Singapur z výšky
Nudný večerní let do Istanbulu, kde máme necelé 3 hodiny na přestup. Ty vyplníme mj. hodinou surfování na webu, ke kterému získáte přístup naskenováním pasu u příslušných wifi kiosků. Jinak wifi není na letišti dostupná, tak jak ji známe z mnohých jiných letišť. Hodina zdarma a nebo si zaplať. Samozřejmě jsem to zkusili i podruhé, ale jak se dalo čekat, bez úspěchu … Ve dvě v noci pak v pohodě nastupujeme do B-777 a čeká nás téměř 9.000 kilometrů a 11 hodin dlouhý let. Ten probíhá až po přelet Indie v pohodě. Až pak několik hodin pilot kličkuje jak postřelené podsvinče, aby se vyhnul lokálním bouřkám, takže trasa našeho letu připomíná cimrmanovské „letím na sever, letím na jih“, a to doslova.
Co musím ocenit, tak kvalitu jídla podávaného na palubě, ta byla dle mne zatím z velkých aerolinek, se kterými jsme cestovali, nejlepší - salát, ovoce, desert a kovové příbory samozřejmostí. A další body mají „turci“ ode mne za zatím nejpestřejší výběr hard rocku a metalu v zábavním systému, díky němuž proklimbám půlku cesty poslechem kultovních alb Megadeth.
Letiště Singapur - Jewel
Z terminálu k vodopádu
V Singapuru přistáváme krátce před soumrakem (časový posun proti ČR je 6 hodin navíc) a před tím, než se přesuneme na hotel, chceme si prohlédnout letiště, které je mnohde hodnoceno jako nejlepší na světě. Míříme proto ke stavbě Jewel, jehož dominantou je asi 40 metrů vysoký kulatý vodopád. Celá monumentální obrovská stavba má naprosto relaxační charakter. Jde o kombinaci botanické zahrady, parku s vodopády, obchodní galerie a restaurací. Úplně nahoře je placené lanové centrum s několika vyhlídkami. My zde asi hodinu bloumáme a užíváme si kouzelnou atmosféru, zatímco na město padá tma.
Vodopád na letišti
Musíme tam všichni
A jdeme hledat SMRT
Poté se dle šipek vydáváme hledat místní stanici metra, které zde provozuje společnost s pro nás vtipnou zkratkou - SMRT (Singapore Mass Rapid Transport). Značení (MRT) je bezproblémové a cestou se svezeme i letištním vláčkem. Koupě lístku funguje na kartu tak, jako v mnoha městech v MHD u nás. Při vstupu do metra si čipnete kartou, totéž při výstupu. A systém vám automaticky (na druhý den) naúčtuje jízdné. To je vskutku „směšné“, protože za první trasu z letiště do centra města, dle mapy.cz asi 17 kilometrů, platíme 45 Kč.
Večerním metrem z letiště
Žádná láce
Metro z letiště jezdí co 7 minut a jde jen o krátkou linku o dvou zastávkách, které jsou přestupní na běžné linky městského systému. My jedeme na konečnou (takže tu druhou) a po přestupu pak asi další půl hodiny do centra. Všude v metru, na stanicích i ve vlacích jsou přehledné mapy i informační displeje, takže není šance se ztratit. Vystupujeme asi 3 bloky od hotelu a poprvé se seznamujeme s večerním ruchem 6 milionového velkoměsta. Když přicházíme k hotelu, tak zjistím, že zastávka metra je i přímo před ním, jen já jsem předtím doma nepochopil, že zdánlivě nelogické trasování příslušné linky je dané tím, že ta zde v centru dělá smyčku …
Cestou k hotelu ...
.. a o 4 auta dál
Ubytování a snídaně na dvě mínus
Ubytování máme v rodinném hotelu Bencoolen přímo u rušné ulice a první dojem z pokoje není nic moc. Pokoj naším měřítkem malý, na místní poměry spíš větší. Dle údajů na Bookingu 18m2. S tím jsme počítali, běžně tu jsou i pokoje pouhých 14m2. A malinko zanedbaný, i jen drobná renovace by jej poslala o level výše. Ale zase, potřebujeme se zde jen umýt a přespat a cena na to, že jsme přímo v centru, je OK (navíc v době našeho příjezdu více než o 50% vyšší). Pro případné zájemce pozor, Bencoolen je název ulice, takže i hotelů „Bencoolen“ je zde několik.
Náš hotel
Krátce se osvěžíme a hned vyrážíme do ulic večerního velkoměsta. Na recepci ještě ohlásíme nefunkční TV, která má vytržený kabel, což se za 2 dny ukáže jako velmi prozíravé. Míříme po trase, kterou jsme přišli, k jedné občerstvovně na ulici, kde si dáváme po dlouhé době asijskou večeři a (nealko) pití. Ceny zde nejsou nijak extrémní, běžné jídlo 6 -10 SGD (100 – 170 Kč), drink 3 – 4 SGD (53 – 70 Kč). Pak se cestou zpět na hotel stavujeme do minimarketu 7-11 na pár plechovek piva. Ta zde v akci vychází na 4-6 SGD (70-105 Kč) za půllitr. Jen pozor, prodej alkoholu i jeho konzumace na veřejných místech jsou mezi 22:30 a 7:00 zakázány. Ostatně Singapur je znám v tomto směru přísnými zákony i vysokými pokutami. Stejně tak jsou zakázány žvýkačky (i jejich dovoz) a třeba v metru je absolutní zákaz konzumace jídla nebo pití z důvodu zachování čistoty.
První ráno v Singapuru jdeme na snídani, kterou zde zajišťuje malá restaurace ve vestibulu. Už při check-inu nás upozornili, že snídaně je „light“ A fakt nekecali. Těstoviny, vaječnice, vařená brokolice a brambory. Toast s marmeládou, meloun. To je asi tak vše … navíc v množství, že ti, co přichází ke konci výdeje, již o jídlo pomalu musí bojovat a personál až na upozornění dodává aspoň další balík tousťáku. Proti snídaním třeba na Kanárech rozdíl 3 tříd.
Město kontrastů
Po snídani vyrážíme do ulic. První zastávkou je ulice paralelní s tou naší, o blok vedle, kde je dle mapy několik kostelů. Na vlastní oči tak za denního světla vidíme to, co je pro Singapur naprosto typické. Stará původní zástavba, řady několikapatrových domků se mísí s tou novou, mnohdy až ultramoderní. Staré barevné vilky tak leží ve stínu nedalekých mrakodrapů z oceli, skla a betonu (a pak se člověk zasměje při vzpomínce na kauzu Tančící dům). Mezitím leží mnohdy skryté svatostánky několika světových náboženství.
Původní zástavba
A hned vedle
Když nabereme tyto první multikulturní dojmy, pokračujeme do nedalekého Fort Canning Park, což jak napovídá název, je dnes park rozkládající se na zalesněném vršku okolo cca. 200 let staré pevnosti. Protože ač je Singapur moderní velkoměsto, je zde překvapivě mnoho zeleně i parků. Stejně tak je zeleň součastí moderní architektury, takže ji vidíte na střechách, fasádách, na zahradách v mezipatrech ... Dnes je v pevnosti muzeum a hotel, farma koření, na vrcholu nízkého kopce je plotem obehnaný rezervoár na vodu. Původní funkci a význam místa dnes připomíná jen původní vstupní brána a podzemní kasematy. My parkem pokračujeme na jih k řece, míjíme Raffle´s House, což bylo v 19. století sídlo anglických guvernérů (dnešní podoba je ovšem „novostavba“ z roku 2003) a malý maják.
Fort Canning Park
Muzeum
Vstupní brána do pevnosti
Raffle´s House a maják
Výhledy z parku
Valaši v malé Číně
Přes most kolem velmi rušné snad desetiproudovky se dostáváme před řeku Singapur a míříme do čínské čtvrti, což je jedno z hlavních turistických lákadel města. Jde o několik bloků barevných třípatrových domků se spoustou restaurací i krámků s jídlem, ovocem, zeleninou a hlavně se všemožnými zbytečnostmi. Na několika místech narazíme na prodej (i konzumaci) durianu, což je doprovázeno samozřejmě příslušným odérem. My jsme si v jednom krámku koupili na zkoušku čokoládu s durianem a … no, kdo si pamatuje, tak to chutná jako smradlavá nugátová pochoutka.
Zeleň je všude
Smrdí i z obrazovky
V čínské čtvrti
Ulička výrazně klidnější
Většina návštěvníků prochází hlavní ulicí Pagoda Street, ale stačí uhnout do bočních uliček a tam je lidí zlomek. Součástí této čtvrti jsou i tři chrámy – mešita, obrovský budhistický a nápadný hinduistický. My jsme navštívili jen ten poslední – Sri Mariamman, který od ulice upoutá vysokou branou se spoustou barevných postaviček.
Bydlení v čínské čtvrti
Sri Mariamman
Opravář klimatizací? Si myslíš, že tě to uživí?
Z čínské čtvrti pokračujeme naslepo uličkami do moderního centra s mrakodrapy a cestou ještě narazíme na další buddhistický chrám, nejstarší v Singapuru – Thian Hock Keng, a i tomu věnujeme krátkou prohlídku. Pak už jdeme ve stínu mrakodrapů na nábřeží a dle zaplněných Smoking pointů lidmi v kvádrech před nimi je vždy jasné, kde zrovna mají v práci přestávku. Čirou náhodou vcházíme do Clifford Pier, což byla ve 30. letech minulého století vstupní brána do Singapuru – jde o lehce monumentální přístavní budovu, krásně zrekonstruovanou, kde se na chvíli zchladíme a posedíme v luxusních křeslech. Teplota venku přesahuje 32 stupňů a na přímém slunci je mnohem více .Jsme v samotném centru rušného velkoměsta, ale tady není skoro ani noha a panuje zde neskutečný klid a pohoda.
Thian Hock Keng
A o 200 let pozdeji
Clifford Pier
Marina Bay Sands
Se lvem ve znaku
Z nábřeží děláme první fotky ikonického hotelu Marina Bay Sands, což je další z dominant města. Jde o hotel, který má tři „věže“ spojené nahoře konstrukcí, která má připomínat loď, nahoře je obrovský bazén a terasa. Po nábřeží pokračujeme k fontáně, která je symbolem Singapuru – k Merlionu, rybě se lví hlavou. Zde je opět velká koncentrace logicky především asijských turistů a selfie se tu práská jedno za druhým.
Merlion
Divadlo
My pokračujeme zpět přes řeku k souboru historických budov, kterým dominuje staré divadlo Victoria. Pak pokračujeme kolem místního národního muzea ke Katedrále svatého Ondřeje, velké bílé stavbě, nedávno kompletně zrekonstruované, ležící v zeleném parčíku. Cestou míjíme stavbu obrovských tribun, obrazovek a ozvučení. Pojímám myšlenku, že je to příprava na F1, VC Singapuru. Ale omyl, když se zeptáme nějakého sukuriťáka na ulici, tak nám vysvětlí, že se zde chystají srpnové oslavy nezávislosti Singapuru na Malajsii (1965). A posteskl si, že toto každoroční megalomanství je z jeho pohledu zbytečné, neboť město má k dispozici obrovský stadion …
Zahradní slavnost už se chystá ...
Katedrála svatého Ondřeje
Pak už, v pozdním odpoledni, pokračujeme přes pár bloků, kolem spousty obchodů a několika food (zde nazývaných „hawker“) center, k hotelu. Kousek od něj si dáváme v japonské restauraci u cesty pár vychlazených točených, originál z Japonska, cena za zřejmě 4 deci - 7,5 SGD (130 Kč). Pak jdeme na hotel, abychom si užili venkovního bazénu. Ten je sice menší, ale zato s vířivkou, a je venku na terase v prvním patře, přímo vedle rušné ulice. A imitace skal nebo jezírko s koi kapry má navozovat atmosféru poklidné zahrady. Naprosto úžasný koutek pohody v obklopení výškových budov. Jsme tu asi hodinu, celou dobu naprosto sami, i když hotel může mít okolo 100 pokojů. Den zakončujeme večeří v odpoledne navštívené japonské restauraci, kam se pak z hotelu vracíme po setmění. Právě včas, neboť příchozí asi o 5 minut později už obslouženi nejsou, i když do oficiální zavíračky zbývá víc než hodina.
Relax zóna přímo nad rušnou třídou
Výlet do Indie ... malé
Druhý den v Singapuru po snídani, která svou „pestrostí“ opět nepřekvapila, vyrážíme do další turisticky atraktivní čtvrti – do Little India. Ta je pár bloků od hotelu, takže jdeme pěšky. Tato čtvrť je opět několik bloků domečků a především krámků se vším možným a připadá nám více autentičtější, než čtvrť čínská, která je dnes už spíše turistickým lákadlem. Ta indická mi připadla více jako místo, kde lidé skutečně žijí, nakupují, i když turistů i zde je samozřejmě obrovské množství a doprava v uličkách místy solidně kolabuje.
Mešita v Little India
V uličkách Little India
Prostě nádhera
Když máme toho chaosu dost, hledáme blízkou zastávku metra a přesunujeme se na jih do Harbour Front, kde má naše linka metra konečnou ve velké obchodní a jídelní zóně. Naším cílem je nedaleký ostrov Sentosa, což je pro místní něco jako rekreační oblast s možností koupání a s písečnými plážemi. Na ostrov se dá dostat pěšky nebo monorail vláčkem, my ale volíme cestu nejzajímavější – lanovkou, která vede vysoko nad mořem s vyhlídkou na město i ostrov.
Tam? Jako fakt?
No, asi jo ....
Lanovkou přes moře
Standardní zpáteční jízdenka je za 32 SGD, my volíme kombinovanou jízdenku za 35 SGD, která obsahuje i kratší vyhlídkovou lanovku na ostrově. V nabídce je ještě spousta jízdenek i v kombinaci s všemožnými atrakcemi na ostrově, protože ten je takový velký lunapark. Najdete zde vodní svět, minizoo, filmové ateliery, muzeum voskovým figurín, zip line, skywalk, jízdu na saních a nevím co ještě vše jiného, takže pokud někdo chce pustit dolar, tak zde má dostatek příležitostí …
Lanovkou na Sentosu
Pohled na jednu stranu ...
... a na druhou
To vše sledujeme z výšky a na ostrově se pak přesouváme k nástupní stanici místní krátké lanovky. Vše je zde uděláno pro pohodlí návštěvníků, takže dolů k této stanici jedeme postupně několika eskalátory. Od lanovky se vydáváme k písečným plážím, ty jsou zde opravdu parádní a kryté umělými ostrůvky od moře. Koupání si bohužel neužijeme, protože všechny jsou uzavřené kvůli ropnému znečištění. Kdy, btw, následující den po našem odjezdu, se pak nedaleko srazily další dva tankery s ropou ...
Pláž z dálky, paráda ...
A zblízka ... průšvih
Takže si jen ve stínu u moře odpočineme a lanovkou se vracíme do rušného středu ostrova, ale i zde nacházíme obchod 7-11 (který má ceny všude stejné) a zmrzlinou a plecháčkem doplňujeme energii. Hlavní promenádou, kterou lemují velké sférické instalace (můžete si stáhnout aplikaci, kde se pak zde večer na tomto pozadí v mobilu zobrazují světelné efekty), jdeme k moři a pak zpět na návratovou lanovku. Opět do kopce nemusíme udělat skoro ani krok, neboť jeden eskalátor navazuje na druhý. Z lanovky vystupujeme hned na pobřeží (u metra), ale to je pouze mezistanice, lanovka pokračuje dál na nedaleký vrcholek s parkem. Jízdenka nám tam platí, ale čas běží. Na pevnině, v obchodním centru, pendlujeme mezi stánky s jídlem, nakonec si vybíráme klidnější koutek a za dvě jídla i s pitím platíme 13,50 SGD (235 Kč).
Pláže na Sentose
2 kilometry od velkoměsta
Mezi superstromy
Přesunujeme se na metro a s přestupem jedeme k vyhlášeným singapurským zahradám u zálivu. Ty procházíme z méně využívaného východního konce a postupně se propracováváme do rušného středu areálu, kterému dominují umělé zelené stromy, vysoké konstrukce osázené statisíci rostlin. Jedna z dominant Singapuru. Zde je možné navštívit i tropický prales nebo obrovský skleník, což už jsou atrakce, na rozdíl od volně přístupných zahrad, placené. Stejně jako „astronomická“ vyhlídka nebo Skywalk, chodník zavěšený mezi třemi z místních „superstromů“. My zkoušíme tuto poslední atrakci, vstupné je 14 SGD (245 Kč) za osobu a v pozdním odpoledni je zde už celkem klid, na lávce je průběžně do 20 lidí, takže se můžeme kochat výhledy na zahrady i hotel Marina Bay Sands přímo proti zapadajícímu slunci.
Superstromy
Skywalk
Na střeše Singapuru
Když se blíží šestá hodina, opouštíme zahrady a míříme právě k tomuto luxusnímu a vyhlášenému hotelu Marina Bay Sands protože zde máme vstupenky na vyhlídku z jeho 56. patra. Vstupné do 16:00 je za 32 SGD, poté, v „busy hours“, za 36 SGD (630 Kč). Výtahy nahoru najdete ve 3. věži z boku. Když tam dorazíme, vítá nás tam velký chumel lidí, naštěstí jde o ty, kteří tam dorazili bez vstupenky, takže bez problémů přes několik kontrol jdeme až k výtahům a tím prvním jsme za necelou minutu nahoře. Vstup nahoru je logicky kvůli omezené kapacitě výtahů limitován a vstupenky se pro vstup nahoru prodávají po 15-minutových intervalech. Když jsem je rezervoval asi týden dopředu, tak všechna okna byla ještě volná a to včetně těch exponovaných na západ slunce. Nahoře je i nekonečný bazén, ale ten je přístupný pouze pro ubytované v hotelu.
Uvnitř Marina Bay Sands
Až nahoru, prosím
Shora se pak koukáme na panorama města s hradbou mrakodrapů u zálivu, velké ruské kolo, stadion, zahrady a čekáme s ostatními na západ slunce. Západ slunce nad Singapurem s pohledem na město a mrakodrapy je úchvatný a nezapomenutelný zážitek. Po něm shora sledujeme nejprve světelnou show v zahradách (19:45) a ihned po ní (ve 20:00) představení barevných vodotrysků v zálivu, u pobřeží přímo pod hotelem. Bohužel zážitek není úplně dokonalý, neboť hudbu doprovázející vodotrysky přeřvává nějaké tuc tuc z restaurace na střeše hotelu hned za námi.
Patro 56
Návrat dolů na zem je trošku na delší čekání, neboť pak najednou chtějí sjet dolů prakticky všichni. My se tedy v klidu ještě občerstvíme - cena za ledové kafe v ½ l kelímku je v přepočtu 70 Kč, což na Singapur a luxusní terasu hotelu není moc. Zhlédneme i druhé světelné představení v zahradách (20:45) a když se fronta na výtahy scvrkne, jedeme dolů. Cesta z 56. patra hotelu trvá, jak měříme, necelých 40 vteřin, ani necítíte, že jedete. Tam, i když je skoro půl desáté a vyhlídka funguje jen do 22:00, jsou stále zájemci a jezdí i na tu chvíli nahoru.
Metrem se vracíme přímo k hotelu a z něj se na povrch dostáváme po vystoupání asi 7 (!) eskalátory. Za 4 cesty metrem tento den platíme 85 Kč. Na večeři míříme tam, kde jsme byli první večer, ale protože se blíží desátá, odmítají nás usadit venku, ale jen uvnitř restaurace. Ta je plná a s dalšími zájemci máme čekat. To nechceme. Tak pokračujeme někam jinam a o dva bloky vedle nalézáme korejskou restauraci, která i po desáté funguje jak vevnitř, tak venku.
Show vodotrysků
Návrat na hotel je trošku adrenalinový, neboť se nemůžeme dostat na pokoj ani jednou kartou. A pak v recepci zjišťujeme, že nám zablokovali vstup, neboť jsme prý rozbili televizi. Tak s nimi krátce diskutujeme o tom, že závadu jsme hlásili pár minut po našem příjezdu a z dalšího dne máme i další foto TV po opravě, kde je LED displej v jednom rohu rozbitý. Maník na recepci kličkuje, vše si fotí a odkazuje nás na „managera“ ráno. No nic, uvidíme, přinejhorším máme pojistku.
Big city nights
A loučení
Ráno jsme na snídani hned po otvíračce v 7 hodin a je tu překvapivě plno. Zato nabídka jídla je opět nepřekvapivě bídná - rýže, vařená zeleniny, vajíčka, toustový chléb. Káva z malého automatu. Co už, my tu dnes končíme a mizíme. Když se objeví maník v recepci, tak hlásí, že vše je vyřízeno a OK, takže rozbitá TV za námi naštěstí nejde. Po snídani jen přejdeme cestu na metro, sjedeme po eskalátorech tak 15 podlaží pod zem a s jedním přestupem jsme zhruba po 45 minutách na letišti. Za těchto asi 16 zastávek následně dle bankovního výpisu platíme 37 Kč. Četli jsme, že singapurské metro je čisté a bezpečné, cestování metrem je nejlevnější a nejrychlejší způsob přesunu. A to můžeme bezezbytku potvrdit.
Pořádek musí být
To modré není Vltava
Dva ze sedmi ...
Čekání na ...
Protože máme „místní“ let s Air Asia na Langkawi, tak se ještě musíme přesunout do Terminálu 4, který je bokem mimo ty hlavní 3, ale je s nimi spojen autobusem, který jezdí co pár minut. Takže zhruba hodinu po tom, co jsme vyšli z hotelu, stojíme na check-inu na letišti. Ten probíhá kompletně automaticky včetně odbavení zavazadel. Ve velmi poklidné a proti hektickým evropským letištím zcela nezvyklé atmosféře čekáme na náš let, boarding probíhá obdobně v naprostém poklidu. Letenka na tento zhruba 100-minutový přelet nás vyšla na 104 USD (včetně odbaveného zavazadla i místa), kdy v dostatečném předstihu začíná „holá“ letenka někde okolo 60 USD. Po dvou a půl dnech tak na čas startujeme ze Singapuru směr malajský ostrov Langkawi, ale o tom až v dalším cestopise …
A co dojmy?
Singapur jsme doslova proletěli a těžko brát naše zkušenosti za bernou minci, ale dovolím si pár poznatků. Co nás zaujalo, tak je rozhodně mix starého a nového na každém kroku, kde se domy a vily z koloniální éry skrývají ve stínu supermoderních budov. Ty nové jsou navíc často architektonicky velmi zajímavé i pro nás naprosté laiky (mnohé asi i přístupné veřejnosti, ale nebyl čas).
Singapur vévodí žebříčku nejdražších měst pro život na celém světě, ale jeho návštěva se dá pojmout i vcelku low cost. A to jak u ubytování, kde si člověk musí vůči ceně pohlídat velikost pokoje, kvalitu a lokalitu, tak především u jídla a cestování po městě metrem. Jídlo v místních stáncích často začíná na doslova jednotkách SGD. Po městě je i hodně food courtů, kde je těch stánků i několik desítek pohromadě. Ty jsme navštívit nestihli, ale zaregistrovali jsme, že obvykle zavírají v 22:00, stejně jako mnoho provozoven v ulicích. Nepřeberný výběr kuchyní světa, prakticky na co si vzpomenete.
Pohybovali jsme se především po centru, kde hlavní turistické atrakce a zajímavosti jsou dostupné i pěšky, což nás příjemně překvapilo. Čínská čtvrť, indická čtvrť, proti tomu v kontrastu hradba mrakodrapů a ultramoderní zahrady u zálivu, svatostánky různých náboženství, menší či větší parky.
Místní metro je rychlé a v turistickém centru má stanice co pár set metrů. Má 7 linek, z toho jednu okružní. A v jeho fungování se člověk velice rychle zorientuje, plánky a mapy jsou všude, před vchody, ve stanicích, ve vagonech. Metro je automatické, vše řídí počítač a vy si můžete z místa, kde obvykle bývá řidič, vychutnat pohled na jízdu tunely.
Co se týká cen v obchodech, tak jsem jen v akcích 1+1/2+1 nakoupili vždy pár plechovek piva na doplnění tekutin při denních pochůzkách v síti 7-11, která má obchůdky různé velikosti prakticky na každém rohu. V některých obchůdcích je i jídelní koutek, kde si můžete zakoupené jídlo ohřát v mikrovlnce a rovnou zkonzumovat. Výhodou tohoto řetězce je, že jej najdete i na těch turisticky nejexponovanějších místech a ceny jsou i zde stejné jako všude jinde.
Jídlo? No limit ...
My jsme měli snídaně na hotelu, na večeře jsme chodili do restaurací nebo vynikající street food. Vůbec se nemusíte bát vyzkoušet. Je zde nepřeberný výběr malajské, čínské, thajské, japonské, indické kuchyně, srílanské, indonéské, muslimské, arabské i evropské kuchyně (burgery, hranolky… ) prostě nabídka jídel z nejrůznějších zemí z celého světa.
Co si musíte v Singapuru dát, tak chilli crab (ten jsme bohužel nestihli) nebo laksu. Laksa je ostrá polévka s chilli papričkami, bylinkami, kokosovým mlékem a rýžovými nudlemi, s kuřecím nebo s krevetami..existuje mnoho variant. Byla výborná, jen si při objednávce řekněte, že chcete jen málo pálivou. A i přesto vám přinesou ostrou vydatnou polívku..
Mezi pokrmy, které stojí za to ochutnat patří určitě i nasi lemak, což je tučná rýže obsahující několik ingrediencí od smaženého kuřete přes grilovanou rybu až po zeleninu.
Zajímavostí je, že v Singapuru se nachází dva „hawker“ stánky, kterým byla udělená michelinská hvězda – první street food na světě, který kdy získal tohle ocenění.
Na trzích najdete širokou nabídku tropického ovoce. Zmíníme hlavně durian, který vytváří charakteristický „zápach“ (česky - děsný smrad). Konzumace durianu je zde zakázána - na veřejnosti, ve veřejné dopravě, ve výtazích, hotelech atd.
Ne, vážně, děkuji, nechci ...
Město neomezených možností
Co se týká turistických lákadel a zajímavostí, tak zde může město intenzivně poznávat i zcela zdarma, nebo klidně denně utratit stovky dolarů za turistické atrakce a pasti, záleží na každém. Co bych zdůraznil, tak je všeobecný důraz na pořádek a čistotu. A také pocit bezpečí, protože ani po setmění jsme neměli sebemenší strach opustit hlavní obchodní třídy a procházet prázdnými bočními ulicemi. Lidé tu jsou obecně pohodoví a velmi ochotní poradit ve chvíli, kdy vidí, že máte i jen nějaký drobný problém. Celé město je multikulturní, na každém kroku potkáváte lidi z celého světa a vše tu působí zcela přirozeně. Na klidně 200 metrech vedle sebe najdete kostel, mešitu, hinduistický i buddhistický chrám.
Protože jsme tu byli jen na 3 noci a v očekávání, že Singapur je moderní velkoměsto, vyrazili jsme tady zcela bez hotovosti, pouze s kartami. A ty nebrali pouze v některých stáncích a obchůdcích, což nebyl problém. Šli jsme o vždy o kousek vedle, kde je brali.
Celkově, od návštěvy Singapuru jsme asi nic zásadního neočekávali, vzali jsme to jen jako možnost navštívit toto město cestou na Langkawi, které bylo naším primárním cílem. A mimo předem koupené vstupenky na vyhlídkovou terasu luxusního hotelu Marina Bay Sands a návštěvy sochy a symbol Singapuru Merliona, jsme ani neměli žádný konkrétní plán návštěvy. Takže i díky tomu, že jsme tomu dali volný průběh, jsme byli městem pozitivně překvapeni a během pouhých 2 dnů jsme toho navštívili celkem dost a posbírali spoustu pozitivních cestovatelských zážitků.
Hlavním cílem této cesty přes Singapur bylo Langkawi, o kterém jsem se rozepsal tady:
www.cestujlevne.com/cestopisy/la...1-dil-3912
www.cestujlevne.com/cestopisy/la...2-dil-3931
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 44 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Díky za sdílení detailních a aktuálních informací, hodně věcí z toho načerpám pro svojí již zaplánovanou cestu v únoru. Myslím, že nebudu sama, která se bude těšit na druhý díl z Langkawi:)
Díky za sdílení detailních a aktuálních informací, hodně věcí z toho načerpám pro svojí již zaplánovanou cestu v únoru. Myslím, že nebudu sama, která se bude těšit na druhý díl z Langkawi:)