Slavným Süd Expressem Do Lisabonu ,Evropou vlakem na jízdneku interrail 4. Část

Po pětihodinové cestě vystupuji z vysokorychlostní soupravy TGV do rozpáleného pobřeží mořského zálivu při deltě řeky Bidasoa  v městečku Hendaye. V letním dnu je opravdu teplo. Mám tu nějakou hodinku čas atak se jdu podívat na výhled na záliv a pak na Španělské hranice do města Irún. Teoreticky bych mohl dojít i na nádraží sem a pokračovat odsuť, ale na nádraží v Hendaye je to pomalu blíže než přes celé město Irún navíc symbolicky projedu úplně celou trasu vlaku.   

Hendaye pohled nad tratí

Hendaye při zálivu v deltě řeky

Opuštění Hendaye ve směru Irún

Vstup do Španělska

Hendaye a odjezd vlaku:

V Hendaye má vlak asi 10ti minutové zpoždění přičemž se zvedl na nástupišti  hlasitý povzdech . A při příjezdu potlesk. Inu jde vidět , že vlak je tvořen z velké části dálkovými cestovateli k čemuž odpovídá i jeho podvečerní v posledních letech spíš už večerní odjezd. Kdysi vezl přímé vozy i z Paříže po trase , kterou jsem jel , nicméně s příchodem TGV se kvůli časovému zrychlení TGV  od přímé trasy upustilo. 

Odjezd vlaku z Hendaye

Složení a pohodlí vlaku 

O 10 minut nad jízdní řád přijíždí pohodlná souprava typu Talgo Španělských státních drah Renfe. Na cestu jsem si rezervoval nejlevnější místo kategorii Turista . Co se týče pohodlí chybí mi  jen zásuvka. Sedadlo je jinak velice pohodlné. Jde mírně naklonit s čímž brzy pomáhám dvoum cestovatelkám Japonského původu a prohodíme anglicky pár slov o naší cestě. Po chvilce od vyjetí zjišťuji, že téměř celý vůz jede v létě také na jízdenku interrail . Jelikož vlak začíná ve Francii a jede přes celé Španělsko je to asi častý způsob jak se tímto vlakem vypravit. Celé jméno vlaku pak nese název Trenhotel 313 Sud Expresso (zkráceně TH 313).

Ve vlaku je zařazen (od r. 2019 ) barový vůz, dříve restaurační.  Některé vozy pak mají spací kupé nebo kupé se sedačky, co jsem nakoukl bylo velice pohodlné s klasickými sedačky podobnými jako máme ve třídě Turista ale bylo zde o něco více místa , . Dále zde byl jeden vůz první třídy, souprava měla celkem asi 9 vozů.

Velice pohodlný vůz 2. Třídy Turista

Kupé gran Classe, jinak jde ze sedačky udělat i palanda

V ubytovacích vozech pak byli i kupé se sprchou a toaletou. 

Brzy se vlak dává konečně do pohybu po cestě se několikrát změní krajina i jazyk. Po opuštění Francie se vydává vlak do Španělského Baskicka.  V Hendaye se mluvilo Francouzsky , na nádraží v Irúnu už rozhlas hlásí Španělsky a Baskicky. 

Personál vlaku  pak  zvládá Portugalštinu a Angličtinu jelikož je tu opravdu spousta,,cizinců"  zvlášť o letních prázdninách. Ve vlaku je trochu hlučnost jak ze stavu tratě tak zařízení a podvozku vlaku. Ale žádná tragédie později se mi povede i usnout. 

Před půlnocí vlak přijíždí do stanice Medina Del Campo zde je připojena část vlaku z Madridu který nese jméno ,,Lusitania". 

Ve Španělské Salamance už sice o světě nevím, ale vím, že se po průjezdu Španělských hranic změní čas o hodinu zpět. V jízdním řádu je tedy uveden dvakrát stejný čas něco jako odjezd 2.00, příjezd 3.00 odjezd 2.00.  Budím se až těsně před Lisabonem s ranními paprsky slunce vlak přijíždí bez zpoždění.  Vystupuji o stanici dříve ve stanici Oriente . Místní obchodní středisko pak nese jméno jednoho z nejslavnějších mořeplavců Vasca de Gamy

Výstup z vlaku v Lisabonu

Lisabon nádraží Oriente

Dále už přichází na řadu Lisabon nejzápadnější velkoměsto město v Evropě. 

Při řece Tejo se nejprve procházím s výhledem na lanovku odkuď je možné vidět jeden z největších mostů v Evropě.  A kdo by netušil mohl by si v těchto místech myslet, že Lisabon leží na břehu moře delta řeky je totíž dostatečně široká, na některých místech i prudká a zrádná. K Atlantiku to z Lisabonu pak daleko není . První břehy jsou pouhých asi 10 km za městem. 

Ráno tak začínám u moderní architektury u místa kde nedávno probíhala výstava Expo a na jednom z mrakodrapů vlála v tomto roce majestátně ČESKÁ vlajka.  Opodál stojí budova centrálního velkého Akvária.  U nějž leží park národů  známý díky Lisabonskému Maratonu. Ještě o kousek dál ve čtvrti Alfama  se pak hraje a zpívá především turistům,,od všeho trochu" a k vidění a poslechu je místní pouliční hudba. K vidění jsou i nádherné stavby a pouliční díla v podobě Graffiti, ale hlavně nádherné místní kachlové domy přičemž ve výrobě kachlí jsou Portugalové proslavení. 

Park národů pod lanovkou

Výhled při mostu přes řeku

V letě Vánoční ozdoby i Malované domy

Kachlový dům u čtvrti Alfama

Kolem hradeb Sao Jorge Castle pak přicházím Rua de Santa Justa kde nalezneme známý výtah Elevador de Santa Justa.

Nedaleko Sao Jorge Castle

Výtah Elevador de Santa Justa

Dále jdu zástavbou Lisabonu s nádhernými výhledy na město a Lisabonskou Katedrálu K náměstím Martim Moniz. Odkuď vyjíždí známá historická tramvaj linky 28  Lisabonskými úzkými uličkami. Projížďka s ní je když jste v Lisabonu nutností! S mnohými výhledy na město se dostáváte po úzkorozchodné trati ve městě kde je mnohdy místo pro tramvaj na centimetr a ještě občas do cesty vjede auto.  Jízda zabere od konečné na konečnou asi 40 minut ale vystoupit lze dříve  například pokud chcete dojít dále k což také činím . Video z interiéru tramvaje sem vkládám níže.

Lisabonské výhledy

Lisabonská Osmadvacítkatramvaj linky 28

Lisabon linka 12

Dále už mířím po pobřeží řeky Tejo ke známé Belémské věži , ve čtvrti Belém. U níž najdeme Belémské paláce nebo Klášter Svatého Jeronýma .

U Belémských Paláců

Belémská věž

Na večer z Belému mířím přes Řeku do Almady . Zde u jednoho z kruhových objezdů najdeme malou napodobeninu Sochy Krista jako mají v Riu de Janeiru. 

Kousek je to odsuť také ke břehům Atlantiku  kde si hledám místo v trávě ke spaní ,,na divoko". Lisabon je nádherné město k navštívení, ale dnešním dnem končí. V příštím dílu ještě v  Portugalsku zůstávám , ale vydám se na sever a do Španělského Santiaga de Compostela. Kde symbolicky ukončím cestu na západ a začnu se ,,vracet " opět však vlakem , takže cesta stále nekončí tady je samotná cesta mým cílem. Těšíte se na 4. část cesty?