SRÍLANKA za KAČKU
Cestopis z roku 2017 napsala CESTUJI za KAČKU
Co chci zažít na Srílance?
Starodávná královská města, dagoby a chrámy, severní pláž, jižní pláže, pozorování velryb, šnorchlování, sloníky💙 a slonní rezervace, minimálně jeden národní park, želví líhně, opičky, čajové plantáže, horské oblasti, jízdu vlakem třetí třídou s místními a s nohama ze dveří ven, srílanský čaj uprostřed čajové plantáže, chuť čerstvě utržené skořice, trek na posvátnou Adamovu horu a po 5ti tisících schodech vyšlápnutých v noci - na vrcholku zažít svítání, jeskynní systém s množstvím budhových soch, jídlo a ubytování u místních, rice and curry, a to stejně jako místní - rukou...A spoustu dalšího...!
Taky nechytit tyfus, žloutenku ani malárii a nerozbít si zde koleno... (školu surfu v Arguma Bay vypustim...)..
Tak to jsou plány a teď Srí lanka křížem krážem..
Doprava v bodech..
- Přechod pro chodce neznamená přechod pro chodce.
- V místní dopravě se zásadně nebrzdí. Všechno se řeší kličkováním a troubením. Kdyby někdo šlápl na brzdu, je to destruktivní domino pro celou Srí.
- Přestože je místní doprava neskutečný masakr, za 3 týdny jsem neviděla jedinou dopravní nehodu. Protože nebrzdí! Berte na to zřetel.
- Každá místní silnice je skrytá osmiproudovka. Tolik vozů se na ni současně vleze vedle sebe, je-li třeba.
- Na každé osmiproudovce je menší či větší stádo krav, bůvolů nebo minimálně smečka laxně ležících psů, kteří se nechají s apatickým výrazem objíždět.
- Pojedete-li vlakem, nevyhazujte jízdenku! Budou ji kontrolovat po výstupu v cílové stanici a nebudete-li ji mít, budete muset zaplatit znova.
- Vlak 1. a 3. třídy je pořád stejná katastrofa co do komfortu, ale opustíte-li evropsky nastavenou komfortní zónu, je to neskutečný zážitek. Trojka víc. Stát nebo sedět mezi otevřenými dveřmi je asi to nejvíc, co lze na Srí zažít.
- V každém buse jezdí výběrčí a naháněč v jedné osobě. Je to ten, co visí za tyčku ve dveřích půlkou těla z busu ven. Svolává lidi, aby naskakovali, konzultuje požadované stanice, pak vybírá jízdné. Každý má svoji EET připevněnou na ruce a opravdu všude vám vyjedou tiket s nástupní i cílovou stanicí a cenou. Cena je dle kilometrů. Tam, kde vám tiket nedají – kradou. Natáhnou vás i o pětinásobek běžné ceny. Ale takových spojů moc není.
- Cestujete-li s krosnou, hoďte ji ihned po nástupu na motor k řidiči. Jinak se budete celou jízdu trápit.
- Busy jezdí všude a pořád. Kamkoli stoupnete na zastávku a kamkoli směřujete – nečekáte déle než 10 minut. Na Srí lance je nejrozšířenější dopravní prostředek autobus a tuk tuk.
- Zastávka autobusu je značena na silnici. Žlutá krajnice se na místě zastávky asi dvěmi metry vychýlí do silnice. Zde stůjte a stopujte. Bus zastaví na mávnutí, naháněč při dobržďování křičí další zastávky, vy zakřičíte tu svou a on buď rozjede bus, nebo přibrzdí s pokřikem „ARI ARI“ a tahá vás dovnitř. Ari ari slyšíte celou Srí lanku a volný překlad je „Pohni krucinál!“
- Ceny vlaků i busů jsou směšné. 4 hodiny jízdy vlakem Colombo - Anaradhapura vyšli na 26 korun... O to horší je pak vylézt z vlaku po 250 km a zaplatit rikšákovi za 2 km do ubytka o deset kaček víc... Ale holt - to je život na Srí a jediné, co s tím můžete udělat - najít si ubytka až na místě po výstupu z autobusu nebo se s tuk tukáři hádat do krve. Musíte být OSTŔÍ. To fakt zabírá.
- Tuk tukáři – to je kapitola sama pro sebe. Pamatujte hlavní pravidlo – Cenu stanovujete Vy, ne tuk tukář. Jakmile na vás pozná, že tohe pravidlo nemáte v krvi, dělá si s váma co chce. Okrade vás.
- Za jednu jízdu tukem – a je úplně fuk, kolik km dlouhá je, nedejte víc jak 200 šupáků. Nebudou-li chtít, chyťte dalšího.
- Nikdy si nedomlouvejte cenu tuku, kterou nemáte přesně v peněžence – nevrátí vám ani rupii. Nebudou samozřejmě mít ;)
- Na první jízdy tukem doporučuji Kinedril a Lexaurin dle hmotnosti 2 – 3 tabletky. Taky blicí pytlík, nemáte li rádi adrenalin.
Ostatní..
- Každý místní (žena, muž, dítě, stařec) – každý má zaručeně lepší telefon, než kdy budete vlastnit vy. Nechápu to, ale je to tak. Nemají co jíst, ale všichni v kapse našlapanej telefon.
- Nejlepší zábavou pro místní je - telefon. Pořád volají nebo fičí na facebooku. Jsou v tom ještě víc namočení, jak my… Mají neskutečně levná data i volání, takže na tom visí nonstop a všichni. Pokud chcete pokračovat ve wifi životě i zde, na letišti si koupíte za 10 USD tolik dat, že s nima vystačíte na Srílance rok. Osobně nedoporučuji. V každém homestay wifi je a na běžnou administrativu to stačí. Vy nemusíte to nejcennější, co zde máte – čas – věnovat triviálnostem, které na vás jistojistě počkají. Mapy a překladač si stáhnete i do offline režimu a opravdu je fajn chvíli virtuální svět vypnout a žít ten skutečný. A že ho na Srí lance je!!
- V neděli na pláž NE! Místní mají volný den a všichni hrnou k vodě… Neumí většinou plavat, takže blokují vstup do oceánu po celé délce břehu.
- V každém městě obchod pana Bati, který je zde asi nejslavnějším čechem. Jardu Jágra tady nikdo nezná :) Žabky od 29 – 49 Kč (y)
- V každém městě banka, food city a dialog.
- Dialog je krám místního mobilního operátora, který není jen v každém městě, ale i v nejmenší vesnici na Srí lance.
- Všichni místní lidé rádi a ochotně radí a pokud nesedí v autobuse, tak radí i dobře (rozhodně neplatí to, co píše kdejaký průvodce – zeptejte se deseti lidí a odpověď zprůměrujte)
- Místní umí anglicky. Všichni. Malí, velcí, staří. Všichni. A velmi dobře! V češtině zatím dost pokulhávají…
- Srí lanaka je jedno obrovské safari. Neuděláte dva kroky, abyste o něco nezakopli. Leguáni, opice, krávy, ledňáčci, pávy, gekoni, sloni, psi...všude!
- Srí lanka je jedna obrovská botanická zahrada. Jen chodíte a žasnete… Barev, květů, plodů. Procházka po zelném a ovocném trhu je matrix! Tolik druhů ovoce a zeleniny jste v životě neviděli…
- Sebou nemusíte tahat skoro nic, vše si zde koupíte. Co ale NIKDY nezapomeňte vzít, je opalovací krém! 50 faktor. Alespoň jeden na týden a osobu. Já spotřebovala sama 3! Slunce je tu brutální. Nenatřít se padesátkou á 2 hodiny, dopadnu jak většina rusáků… :) Rozhodně nespoléhejte na místní opalováky – najdete zde lahvičky s krémem s faktorem 75…. Pokud se spálíte – a to spálíte – natřete to rozpůleným rajčetem. Nic tak nezabere jako blbý rajče. Panthenol je k ničemu.
- Vlny jsou zde opravdu zrádné. Metrová vlna je skoro na každé pláži norma, ale metrová vlna je věc, která vám rozbije držku o kámen i při metrákové váze jako nic. Dávejte pozor.
- Zvířátka jsou úžasná, ale vždycky pozor. Nejeden džíp napadl slon a nejedn turista to nezvládl.
- Nepodceňujte nic a hlavně – nepřeceňujte sebe. Srílanská teplota vzduchu a jeho vlhkost v kombinaci s fyzicky náročnou cestou….třeba během výstupu na Adams Peak – když vás tam raní – jste v prdeli. Tady záchranný systém nefungue jako u nás….
- Na komáry vám tady nepomůže vůbec nic. Vykašlete se na OFF a jiné sračky s vysokým obsahem té zkratky, co mi vypadla, ale vy všichni jistě víte, co myslím. Nepomůže nic než se oblíct a zhasnout. A pak se hlavně neškrabat! :D
- Opice jsou zlodějky. Neskutečný zlodějky!! Tváří se jak kocour ze Shreka a pak ve vteřině mizí se vším, co jste měli v ruce. Jakmile zjistí, že to není jídlo, pustí to. To je sice prima, ale když vám utečou s gopro nebo foťákem do třímetrové koruny stromů a pak tím jebnou o silnici...máte stejně po ptákách. Nedružte se a dobře si rozmyslete, než je začnete krmit! Viděla jsem, jak tyhle ďáblice brakovali autobus… Otevřeným okýnkem u řidiče tam vlezlo asi 15 kousků a ten výjev nikdy nezapomenu :D
- Všude s sebou noste malou baterku. S veřejným osvětlením si hlavu moc nelámou a nejednou se někde zapomenete ;)
- Vemte s sebou KOKINA. Normální bonboby. Žádné omalovánky, už vůbec ne oplatky, toho zde mají habakuk – Srí lanka je oplatková velmoc! Nemají tu kokina a místní děti je od turistů znají. A chtějí je. Všude za vámi běhají s nataženou ručičkou a není nic horšího než nemít.
- Všude jsou psi. Převážně jedna jediná rasa. Ale neskutečně hodní. Lidí si vůbec nevšímají a nežebrají!
- Místní děti milují cizince. Pořád vás budou zastavovat s nataženou rukou se vám dvorně představí, zeptají se na vaše jméno, opět podají ruku a rozloučí se. Poprvé jsem z toho byla paf, ale pak si zvyknete. Je to super a děti jsou zde naprosto nádherné. Nechápu, jak se pak ty krásné holčičky transformují do..no uvidíte sami :)
- V každé koupelně musí být páreček leguánů. Pokud ne, něco tu nehraje :D Leguáni mizí s rozsvícením. Jsou bázliví a neškodní. Tichý společníci. Pro mě něco jako pstruzi, co v pivovarech hlídají kvalitu vody. Na srílance hlídají kvalitu koupelen!
Jídlo - pití
- Slyšíte-li Beethovena, skladbu pro Elišku...jede pekárna! Obdoba Familly Frost – na Srí si tuto přenádhernou skladbu za chvilku totálně zprotivíte, protože ji slyšíte i 20 x denně, a to v každém městě, v každé vesnici…
- Na celé Srí lance není jediná USA ambasáda (Mc Donald)
- Food city je obdoba naší COOP jednoty středního rozsahu
- Přísná prohibice na Srí lance je z neznámého důvodu tabu na jihu od Colomba, tam dostanete nápojový alko lístek v každém podniku. Ve vnitrozemí jen zmínit slovo alkohol rovná se kriminál na krku. V turistických oblastech jako je Ella nabízí číšníci alko nápojový lístek pod rukou… identifikují-li stůl cizinců, donesou a s roztřesenou rukou a s vyděšeným nervozním pohledem vám podají dva nápojové lístky, ten spodní alko. Objednáte-li si pivo, donesou vám je nlité do bílé čajové konvičky a k tomu stylové šálky s podšálky. Všichni to ví, před každým bílým v restauracích přibývá jedna konvička za druhou…
- Alkohol se dá koupit v každém městě ve spec.prodejně s názvem Wine Store. Je ale nehorázně předražený. Baccardi za 4 500, - šupáků /800,- Kč/je asi nejdražší, jaký jsem kdy pila. Pivo za 60 kč, láhev nejlevnějšího vína 600,- Kč.-
- V neděli je Wine Store zavřené!
- V neděli je zavřena i většina místních vývařoven, takže najíst se lze jen v místním COOPu (food city) nebo předražené turistické restauraci. Máte-li dost odvahy, uvaří vám jistě i ve vašich homestay. Párkrát jsem ale do kuchyńky hospodyňky a bytné v jedné osobě nahlédla a musím říct, že mě hlad i žízeň ve vteřině přešla. Ani gekoni v těch kuchyní nebyvakují!
- Nejlepší jídlo vaří místní v nesčetných bistrech na ulici. Nabídka je obvykle všude stejná.. Rice and curry, kothu, fried rice. Všechny tři jídla připravují v levelu vegetabl, chicken a fish. Je naprosto zbytečné říkat NO SPICY. Na toto absolutně nereflektují a každé jídlo, které před vás postaví, vám zaručeně rozleptá vnitřnosti od hltanu až po konečník. Za tři čtyři dny si zvyknete. A horší je to polykat než trávit ;)Výhodou pikantnosti je to, že nemáte naprosto žádnou obavu z břišního tyfu ani jiných potencionálních infekčních zárodků v jídle. Jste si totiž stoprocentně jisti, že v tomhle by chcípla i geneticky upravená smrtící porce bakterií a virů. V podstatě je to budoucnost farmakologickéh průmyslu...až budeme všichni předávkovaní všemi antibiotiky natolik, že na ně bude naše tělo rezistentní (což už se stává), vědci objeví RICE and CURRY a budeme zase zachráněni!
- Na ulici koupíte i spoustu zobek a mlsů. Stejně jako ve vlaku je velice těžko identifikovatelné o co jde, takže vám nezbyde než experimentovat. Jistě vás ale naláká jednotný servis – vše se podává zabalené v novinovém papíře, v lepším případě v zeleném lopuchu nebo v papíru vytrženém ze školního sešitu.
- Papír je zde vůbec nedostatkové zboží. Resp. je dost drahý. Nejvíc mě o tom přesvědčil bytnej v Kandy, který mi na papírek rozměru 7 x 7 centimetrů namaloval kompletní mapu pinawally, botanické zahrady, celého Kandy, vypsal několik autobusových spojů a ještě přidal info o snídani a heslo k wifi. Vše se tam vlezlo a ještě pokukoval, zda si ten lístek fakt odnesu, nebo mám dobrou fotografickou paměť a on na něj ještě napíše dopis příbuzným do Indie.
- V každém vlaku (ani bus není vyjímka) chodí cca á 10 minut prodejce s nějakým jídlem. Jsou to právě ty zobky všelijaké vůně a barev zabalené v novinách. Osobně jsem zkusila jen buráky, protože ničemu, co je třeba umýt se vodou jsem moc nevěřila. Ale angrešt posypaný chilli vypadal moc lákavě a i japonci to dali!
- Dary moře ne ve vnitrozemí, ale až na jižních pláží. Pokud si to chcete joo užít, tak vydržte až do Mirrisy. Tam si vyberete přímo na pláži z uledu uložených všelijakých mořských plodů a servis je stylový a dokonalý. Jídlo výborné a ještě máte možnost objednat si skleničku místní Pálavy.
- V cenách jídla v sámoškách na Srílnace není rozdíl město nebo vesnice. Většina zboží v sámošce má navíc to, co si pamatujeme z dob totality – na obalu od výrobce vyraženu cenu. Tohle se mi moooc líbilo. Ceny jsou všude stejné, ale neplatí to na lokality památek a turistických restaurací. Voda stojí po celé srí lance 80 šupáků (12 Kč), ale na kopci v Dambulle dvojnásobek, v turistické restauraci i pětinásobek.
- Ceny místní kuchyně jsou naopak opravdu rozdílné. Na severu země a na jihu. Největší rozdíl je pak v tom, zda se stravujete s místními (porce za 250 šupáků = 40 Kč – stačí bohatě pro dvě osoby) nebo v restaurci (slabší porce pro jednoho za cca 800 šupáků = 130 Kč). Pokud zvolíte variantu „s mítními“ - neprohloupíte. Ušetříte, najíte se dosyta a ještě utužíte střevní miklofloru k nesmrtelnosti. Určitě vybírejte ta „bistra“, kde sedí nejvíc místních – sami sobě si nic špatnýho vařit nebudou ;)
- Nejlepším gurmánským zážitkem jsou na Srílnace FRESHE. Opravdu čerstvé ovoce vymačkané do sklenice, s ledem, chcete-li i s porcí zmrzliny. Dokonalost sama! Hustý jak přesnídávka, ale na rozdíl od Hamé – 100% podíl ovoce. Výborné mango, papaya, avocado.. Cena za 3 decky freshe od 90 šupáku ..11 Kč (street food) do 400..přes 60 kč (lepší restaurace).
- Druhým nejlepším zážitkem místní gastronomie je zmrzlina. Tu umí luxusní. Hlavně pistáciová s opravdickými pistáciemi a kousky kandovaného ovoce byla moje denní droga.
- Výborná je místní limča GINGER BEER. Má hodně vtipný název, protože alkohol v ní samozřejmě není. Ale zázvoru je v ní teda mraky. Výborné pití na žízeň a taky na ředění balené vody, když už vám leze krkm (od třetího dne stoprocentně).
Itinerář je dlouhý...
Colombo- Anaradhapura- Trincomale- Polonaruwa - Sigiriya- Dambulla- Kandy- Nallathanyia- Ellaa- Udawalave- Tangalle- Mirrisa- Hikkaduwa- Ahungalle- Bentota a Cosgoda- Galle- Negombo- Colombo...
Den 1 - Anaradhapura
Přílet do Colomba z Prahy, resp. z mezizastávky z Dubaje 24.2.2017 v 00:20 místního času (+4,5 proti ČR).
Startujeme..!
Cesta vlakem třetí třídou za mnou. Nic to nevystihuje lépe než to, že nevíte, kde vám končí noha/ruka a začíná ta sousedova. Na sedačce pro 4 bez problémů 7 lidí a kojenec v náručí. Všude smích, hluk, zpěv, křik dětí. Spousta dětí. Užívají si to. Starší děti sedí v otevřených dveřích a kochají se výhledem, žádný strach, že by při té rychlosti utrpěli jakoukoli újmu. Už samotné vlakové nádraží v Colombu je neskutečný chaos a množství lidí, zejména místních..
„Nikdo nic neví. Zjistíte, že pokoušet se o angličtinu vyvolá snahu místních být naprosto neviditelní, naopak ale brzo máte pocit, že češtině rozumí každý. Usmívají se a kývají na vše, co jim český řekněte. Zejména na otázky.“
Přílet do Colomba před jednou ranní, cesta 35 km místním KRYO-busem (odhaduji max 10 stupňů) do centra, s google navigaci, krosnou na zádech a batohem v předu, po 36 hodinách letu (se zastávkou v Dubaii), uleptaní, nechutně zpocení, všude jak v prádelně....Vlakové nádraží i s tím rojem lidí - zázrak. Cestu si užíváme místo 4 hodin hodin šest a je to fakt paráda, když začíná svítit sluníčko na plný pecky máme krásných 34 ve stínu. Nicméně zážitek skvělý, první cíl cesty dosažen, zdolání (pěšky) 15 km po dagobách, vyhnána smečka mravenců i s vajíčky z koupelny (tak kilo živé váhy), chybějící moskytiéra nahrazena řádnou uspávací dávkou OF a těšeníčko na zítřejší budíček v 5 a pětihodinový přesun do Trincomale.
Den 2 - Trincomale
Severní pláž Srí lanky není žádný Karibik. Kousky krásné pláže střídá špína a nepořádek. Přesto je toto místo neskutečně krásné. Na plážích spousta místních, turisté žádní. Určitě znáte ten respekt, resp.strach, když jediní bílí zaříte a všichni kolem vás na vás hledí s pusou dokořán. Nicméně tady strach definitivně padl a zbytek tour de Srí lanka právě díky tomuto místu už v naprostém klidu. Lidi neskutečně milí! A ty děti! Snad dvacetkrát za 15 km cestu z Upuveli do Nuaveli přiběhne nějaká holčička potrénovat angličtinu😂😂 Vzorně podá ruku, představí se, zeptá na jméno. Její rodina se chichotá, pro všechny je naše komunikace svátek a za odměnu dostávám řadu krásných dětských houbiček💙
Zde jsem viděla první svoji karetu....skoro stejně velkou, jako jsem já. Bohužel - byla mrtvá, vyplavená mořem :(
Po 5ti hodinové cestě busem je šplouchání moře a ťapkání v mokrém písku totální relax. 34 stupňů ve stínu, modré nebe... Nádhera! No po 7 hodinách nepřetržité chůze už takový relax nohy necítí😂😂 To je tak, když je nahuštěný itinerář a na každé město je jen půl den (po né úplně idylické několikahodinové cestě z předchozího města). Ale dá se to! To všechno kolem za to stojí! Večerní procházka na první rice & curry přes město, které celé voní vonnými tyčinkami, všude hrají indické rytmy, všechny budhistické chrámky jsou vyzdobené a rozsvícené a místní se svátečně oblečení shlukují v ulicích a prostě a jednoduše...Žijí. Všechno, ale naprosto všechno je tu úplně jiné, než u nás. Pláž na Srilance (ta první v itineráři) sice není bůhví co, ale atmosféru města nejde slovy popsat.
Největším důvod pro cestu sem byli SLONÍCI🐘🐘💙... Strašně jsem se těšila na ten první moment, až prvního uvidím face to face (taková ta romantická predstava alá Snila jsem o Africe).. Nikdy by mě nenapadlo, že poprvé to bude takové, jaké bylo... Smutné😔Fotku nemám, protože to prostě nešlo. Sloník stál u domku u silnice upoutaný na řetězu. Jak kráva! A i kráva se má obvykle lepe. On přešlapoval na jednom metru čtverečním. Víc ho okovy nepustili. Hrozný pohled.
Den č. 3 - Polonaruwa
Po přesunu z Trincomale do Polonaruwa bylo jasné, že od vykopávek a ruin je třeba odpočinku, takže místo královského trojúhelníku....sloníci🐘🐘💙
Při čtení popisku místního národního parku v deníčku v homestay bylo obrovské nadšení z intimity tohoto parku a slonů, kteří zde žijí ve volné přírodě. Tenhle sloni zážitek, blízké setkání třetího druhu🐘, plánuju od začátku. Takžehurá na věc! Cesta jeepem a jsme tam. V Kaudulla National Park. Všude opičáci, pávi, pestrobarevní ptáčci bůhví jakého druhu, leguán, krokodýl, stádo bůvolů a nakonec i oni..🐘🐘🐘
Jsem nadšená, žádné ohradniky, zátarasy. Kolem nás neskutečně stáda slonů, velcí i mimina. Přesto mi to nepřijde nijak ...dechberoucí. Důvod? Poslední foto... Jeepů je zde více jak slonů. I když SLONÍCI nerušeně spásají trávu a vypadají, že je jen ten "motosraz" ukradený, mě to prostě kazí dojem. Na druhou stranu... Asi nejde očekávat, že to bude jinak. Celou cestu do ubytka přemýšlím nad tím, zda by se tu bez turistů sloni měli alespoň tak jak v tomto přírodním parku (svoboda jen s otravnými turisty)...Nebo zda by všichni tvrdé dřeli a byli připoutání u domků okovem za nohu jak krávy... Možná je ve výsledku dobře, že tu turismus sílí, protože podle mě jen díky tomu nechají místní pár slonů pro hledáčky fotoaparátů turistů jen tak normálně...Žít.
Na silnici sražené štěně je depresivní tečkou. Naštěstí náš řidič vprostřed čtyřproudové cesty, kde vedle sebe jede až 6 vozidel! rychlosti světla, zprudka zabrzdí, čímž naprosto paralyzuje celou cestu a to štěně přenese do trávy. To už mám fakt slzičky v očích. Naštěstí život jde dál a každej náš další krok nám dává nové vjemy, díky nimž špatné zapomínáme. Mně stačili tři mazlivý štěňátka u ubytka! Neskutečná síla canisterapie💙
Den č. 4 - Dambulla
Přesun místní formou nadzvukové rychlosti (veřejný bus) z Polonaruwa do Dambulla proběhl hladce. Po nástupu do napěchovaneho autobusu okamžitě vyskočil místní starý a vetchý stařík a pouštěl mě sednout. Bylo to strašně dojemný, milý...Ale naprosto nepřipadající v úvahu. Odmítla jsem. Dalších patnáct minut stál a nesedl si (ani nikdo z ostatních stojících!), tak jsem si po chvilce vzdoru s brbláním sedla. Celej autobus se zasmál. A já byla ráda, cesta byla opět rychlostí světla, kdy se vám co 5 minut vybaví ve vašem vyděšeném oku celý život zpět ve dvou vteřinách s tím, že jsou to ty dvě poslední (zejména když bus předjíždí ve frekventovaném městě v 80 km rychlosti na přechodu auto, které předjíždí cyklistu a váš autobus předjíždí ještě tuk tukář. Nikdo neví, kdo vyjede do protisměru, obvykle obdobná scéna, mezitím se do toho na silnici pase kráva nebo lině prochází psi. Tuk tuk, to je samostatná kapitola, ten nejextrémnější adrenalinový zážitek, co vás na Srí Lance může potkat...). A to se tu metr před vámi přes cestu klidně plazí kobra a v trávě šlápněte tři centimetry vedle škorpiona... Tuk tukáři vedou!
Zpět k Dambulla. Cíl dne je jeskynní chrám plný soch budhů. Krásné místo, přiměřené vstupné, nádherný výhled. Určitě doporučuji. Bylo to rychlé, takže došlo ke změně itineráře a z časových důvodů původně vyškrtlá hora Sigiriy Rock začala opět vypadat nadějně. Cesta z Dambulla se zastávkou v bylinkové zahradě, gratis dárek od tuk tukáře, kterému jsme nejen dovolili zastavit ve školce vyzvednout syna, ale ještě jsem mu dala všechny pastelky, omalovánky a hračky původně plánované pro půlku Srí Lanky. Malej byl sladkej, nadšený z jízdy na mém klíně a hubičkování😂😂a za to si to zasloužil! Navíc se krosna stala o kilo a půl lehčí ...
Den mi přišel jak sen a to jsem netušila, že to nejhezčí mám teprve před sebou....první pohlazení slona...
Stále den č. 4 - Sigiriy Rock, Pidurangala Rock
Sigiriy jsme jen obešli. Strašné vstupné... Ale dostali jsme zde radu, že hned za ní je naprosto stejná hora se symbolickým vstupem - 500 místních šupáků na osobu - PIDURANGALA (pro srovnání - v Sigiriy 4 000 šupáků na hlavu), kde je krom stejného výšlapu výhled obohacen právě zmíněnou Sigiriyi, kterou ti, co na ní vylezou, nevidí😂Rozdíl ve vstupném dělá samotný vstup na horu. Na Sigiriyi schůdky a zábradlí....Tady nic. Jen kameny, po který je nutno strmě stoupat, a to v posledním úseku po čtyřech jak místní opice a ještě s umem horolezce a artisty v jednom, kterého v sobě musíte vyštrachat. Moje legendární botičky zde padly za vlast a musela jsem to dát bosky. Možná i lepší jak v botech! Byla jsem fakt hrdá, že jsem se tam vyškrábala, byt jakkoli nedůstojně😂Většina lidí to těsně před cílovou "rovinkou" vzdala a ženy jsme byly na vrcholku jen dvě. Shodou okolností obě Češky. Jsme mi to ale Horalky!👌😂
Výhled neskutečný! Dotýkali jsme se nebe..☁Cestou zpět jsme fičeli, aby jsme došli do ubytka 3 km vzdáleného za světla. Bez bot by to bylo za tmy dost blbý... No, nestihli jsme to. Důvod? Cestou necestou, před náma SLONÍK🐘💙Byl jak sen! Pomalinku jsem se k němu přibližovala...A po pár nesmělých posunech jsem mu poškrabala chobot. Neskutečný zážitek, dokonalý den! Na obláčku euforie se budu vznášet už celou Srí lanku! Každej má na začátku své cesty, ať už je kamkoli, nějaký cíl. Ten můj byl splněn na sto procent. Na toto blízké setkání třetího druhu nikdy nezapomenu.
Den č. 5 - Kandy
Tento přesun (Sigiriyi - Kandy) nebyl dlouhý na kilometry, ale na čas. Důvodem je horský terén. Výhled z busu stál ale za to, po cestě nechyběla hlava na hlavě,takže zábava pozorovat i vnitřek autobusu😁Nechybělo tradiční zapálení vonných tyčinek u sochy budhy u řidiče, jeho obsypání květinami a modlidbička (abychom dojeli v pořádku do cíle.... Jen nechápu, co musí před každým výjezdem provádět za rituál tuk tukáři!), hudba z reprobeden ovládla autobus na plný koule a fičelo se. Bezva 4 hodinky!👌
V Kandy poprvé nacházím ulici ubytka v mobilu v mapách a tvrdohlavě odmítám tuk ťuk za vyšší cenu než byly ty 4 nezapomenutelné hodiny v autobuse, nasazují krosnu a říkám, že těch 600 metrů zvládnu. Jenže lije jak z konve, město ovládá snad osmiproudovka (myšleno tím, kolik vedle sebe na jedné silnici projede dopravních prostředků..) a co je nejhorší - google mapy neřekly, že těch 600 m je vzdušnou čarou přes kopec podobný Mt. Everestu! Po asi hodině vnitřní vzpoury a rytí hubou o zem, taky promáčená na hadr, protože to co padalo z nebe nebyl slejvák, ale nějaká lokální pomsta Poseidona!, jsem mávla na rikšáka a se skřípáním zubů se nechala zbytek cesty odvézt.
K městu KANDY... Už chápu, proč se ironicky označuje jako Kandyland. Žádné kouzlo nemá. Chrám Budhova zubů okupují bachaři a bezpečnostní kontroly jak v NASA. Lidi jak srač.., samej Japonec se selfie tyčkou, do toho pořád slejvák...No hrůza. Shodli jsme se s místními, že na Kandy nic wau není, všichni o tom mluví...Ale stejně se tu všichni cestovatelé sejdou.
Ale den měl i světlobody! Tím největším byl dnešní shopping👌👌
Pořádně jsme se rozšoupli! Za místních 240 šupáků (40,- Kč) jsem si koupila nové žabky.... A taky jsme zjistili, že to tady nebude taková protialkoholická léčba, jak to vypadalo😂😂Prej prohibice a zákaz alkoholu!Zjistili jsme cennou informaci pro každého turistu z ČR! Existují zde velice "utajované obchody" wine store, kde lze koupit alkohol! Výběr je velký, ale krom Bacardi vše místního původu. Cena strašná! Za láhev bych měla celej ten obuvnickej krámek! Nebo minimálně 50 párů žabek.... Ale hřejivý pocit s lahvinkou Bacardi v ruce už zůstal, protože co si budeme vykládat - co je to za dovolenou bez drinků?! Navíc jsme dnes vypustili Chrám Budhova zubu, čímž je půl láhve Bacardi zaplacena.
Brouzdání po městě bylo nakonec super tečkou. Rice and curry na tři způsoby (jeden palivější než druhý a ten třetí trhal vnitřnosti za živa), ochutnávka všech místních specialit (sladké, slané a hlavně super ovocné freshe!), hukot běžného dne a uskakování před tuk tukáři/kamikatze. Krásný hinduistický chrám, po cestě náhodou objevený a hlavně....Těšení se na zítra....🐘💙
Den č. 6 - Kandy - Royal Botanical Gardens, Peradeniya
Prší prší jen se leje, ideální čas na celodenní výlet! První část dne proplujeme Kandylandem jako stáří mazáci a už sedíme v místním autobusu. I když tam, kde bývá obvykle název cílové stanice, je v public busech nápis podobný rozsypanému čaji (sinhalština), už není nejmenší nervozita, zda jedeme správně. Google mapy hlídají náš cíl a už jsme tak nad věcí, že nás nerozhodí ani celoautobusová diskuze, že jedeme špatně. Místní jsou dobráci, hodně radí, ale obvykle špatně. První den mě jejich zděšení a křik jmen zastávek děsil, dnes v klidu sedím a uklidňuju já je😁Dnes úplně nové zjištění! Všechny busy mají nad řidičem obrázky Budhy, ale ty vymakanější (dnešní) mají tyto obrázky propojené s brzdovým systémem. Kdykoli řidič šlápne na brzdu, všichni malí Budhové nad ním se rozsvítí jak vánoční stromek👌Každý den nás v autobuse překvapí něco nového a mám strach, že ani všechny vychytávky za tuhle tour neobjevíme...
Takže Královská botanická zahrada.... Kousek od Kandy busem, cena za dopravu 5o šupáků (9 Kč), vstup do zahrady 1 500 šupáků (240 Kč)... Rozhodně stojí za to! Rozlehlá zahrada disponuje nejen nádhernou flórou, ale taky spoustou ptáčků, ještěrek, hmyzu (díky Marie Odehnalová za protialergické balíčky, dnes přišly vhod) a hlavně neskutečného hejna netopýrů. Zahrada je ráj na zemi a tento dojem nezkazilo ani zatažené nebe a sem tam deštík.
Den č. 6 - Pinnawala, sloní sirotčinec 🐘💙
Z Botanické zahrady kousek za Kandy přesun cca hodinku busem do Pinnawala. Zde je vyhlášený slonní sirotčinec. Vyhlášený spíš v negativním slova smyslu. Všechny recenze cestovatelů byly hodně negativní...Mluvili o hrubém zacházení se slony, o těžké práci slonů v útulku a nehezkých podmínkách pro život. Tak jak u všeho, i zde je třeba udělat si vlastní názor. Myšlenka slovního sirotčince a útulku v jednom, tedy místa pro vysloužilé, nemocné či opuštěné slony se mi od začátku líbila. Přesto jsem měla dost obavy. Vstupné do Pinnawala nebylo nijak dramatické, 2500 šupaků osoba (800 Kč). Když uvážím rozlehlost areálu, počet zaměstnanců a hlavně 80 slonů, kteří zbaští každý denně 80 kg žrádla... Celý areál je nádherný. Upravený. Všude zaměstnanci, nikdo slony nijak netrápí, naopak. Často zaznamenám řadu mimoděk pohlazení slona ze strany ošetřovatele, taky jak na něj mluví. Kdykoli je převádí, mají okovy, ale když stojíte vprostřed stáda, jinak to ani nejde. Jakmile dojdou na místo....Třeba na louku plnou palmových listů, hned mají svoji svobodu. Každý den mají sloni stejný...Snídaně, krmení mláďat, kolem poledne jde první část slonů na koupačku v řece, pak zas zpátky a jde druhá půlka. Mezitím krmení a mléko pro slůňata. Cesta k řece je neskutečný zážitek...Když se proti vám hrne masa slonů...Cca 40 kousků. Některý se zastaví a nechá se pohladit... Pak hromadné šup do vody. Pozorovat jejich koupání...To by dojalo snad každého. Dvě hodiny sedím deset metrů od nich...Žádnej plot a zátarasy a jen hledím. Nejhezčí moment je, až si je všichni vyfotí a odejdou a hodinku jste tam s nimi samotní....🐘🐘🐘💙💙
Nejkrásnější den na Srí Lance💙
Den č. 7 - Hatton, Adams' Peak
Sedmý den byl téměř celý na cestě, a to díky vyhlášené, avšak velmi pomalé dopravě vlakem. Cesta vlakem z Kandy byl ale i přes to mega zážitek, protože sedět s nohama ven v jedoucím vlaku bych asi nikde jinde než zde neriskla. Úžasné scenérie místních čajových plantáží jsou vyhlášené a já už po této jízdě chápu proč..
Z Hatton pak bs do cca 30 km vzdálené Nallathanniya, kde mám zamluvené ubytko, coby výchozí bod pro noční výšlap na Adams' Peak. 30 km busem v horách jsou další dvě hodiny jízdy. Celý sedmý den tedy na cestě, ubytování téměř před západem slunka. I tak stal den za to, protože o tě jízdě vlakem i busem horskými serpentinami se mi bude ještě dlouho zdát..
V místních vlacích snad každých deset minut projde místní prodavač s košíkem všelijakých "dobrot"...Ovoce, smažené cosi, vody, chilli oříšky, kukuřice vařená i popcorn, buráky... V nadupaném vlaku je to každých deset minut opravdu sranda, když se s tím vším prodírají prodavači mezi stojícími lidmi a krosnami...
Ubytko a odpočinek na budíček v 1.00 hodin ráno místního času. Pak nás čeká výšlap na posvátnou horu.. Adams Peak.
Den č. 7/8 - Adams' Peak
Adams' Peak je nejposvátnější vrcholek Srí lanky, kde se protínají všechna 4 náboženství této země. Tuto pouť podnikají křesťané, muslimové, budhisté i hinduisté. Otisk nohy na vrcholku je údajně Adamovu šlépějí, místem, kde Adam sestoupil poprvé na zem. Jelikož Adama jako proroka uznává i korán, je toto místo posvátné i pro muslimy. Podle budhistů je to stopa Budhy a podle Tamilců, hinduistů, zase stopa jejich Šivy. Ať už je ta hadýrka v chrámu na vrcholku hory v nadmořské výšce 2 500 metrů kohokoli, pozorovat davy tak různorodých poutníků propletených turisty všech možných zemí...To je Něco Něco!
„Ta pyramidová věc v pozadí je právě ten stín Adams' Peaku, hory, na které stojíme. Je vidět jen za svítání, a to za ideálních slunečných podmínek. A my měli to štěstí. Bylo to neskutečný. Pyramida na fotce, tedy ta velikost stínu, je velikost Adams' Peaku.“
Při plánování itineráře mi nedošlo, jak jsem těsně minula pohromu. Náš trek vyšel na čtvrteční noc. Kdyby to bylo o den později, asi na horu ani nevyjdeme. O víkendu se sem sjíždějí autobusy věřících z široka daleka. Trek začíná kolem 1:30 v noci. Prvně projít přes pouť se stánky s růžovými kalašnikovi, plyšovými slony v nadživotních velikostech, prakticky hračkářstvím. Dost nás to nakopne, víc jak redbul a s úsměvem začínáme stoupat. Cesta na vrcholek zabrala 3 hodiny a 35 minut, a to jsme ani jednou nesedli a nepředběhl nás jediný turista. Cestou jsem žasla, jak se na vrchol dostanou matky s dětmi v náruči, kulhaví a nemohoucí lidé, dokonce i místní s umělými končetinami! A to jsem večer mluvila s dveřmi mladými páry, co to prý v půlce kopce vzdali! A přitom byli mladší a na první pohled zdatnější. To je ostatně každej😁
Celá Adamova hora z dálky svítí jako vánoční stromek...Je jednak osvícená lampami, ale také místními stánkaři, kteří jsou na každém kroku a nabízejí hlavně občerstvení, různé místní jídla i zobky, pití a ovoce. Na každém rohu WC a co mě bere nejvíc...Odpadkové koše. Až na vrcholek! Tam se šplháme, prohlédneme chrám, kde je na koberečku otisk nohy (jednoho z té svaté čtveřice) a frčíme hlídat svítání. Chytneme nejlepší místa a svítání máme jak na dlani. Neskutečný pocit, toto vidět! Dotýkat se nebes, všude hrají mniši na nástroje a zpívají, spousta poutníků a bubnování s narůstající intenzitou dle nárůstu sluníčka. Postupně obloha zrůžoví a rozzáří se. Sluníčko přemění noc na den a vrhne očekávaný stín na sousední horu. Stín Adams Peak, který je možné vidět i na fotkách (taková ta mlhová pyramidka). Stín vzniká díky kónickemu tvaru hory a jen a jen zde. To na něj všichni čekají a ne každý má to štěstí! Po tomto takřka duchovním zážitků frčíme dolů a já už ty schody v koleni cítím tak moc, že mám opravdu strach, zda to nejsou poslední mé kroky bez berlí.. Dolů horší jak nahoru! Dole jsme za 2,5 hodiny, fofr sprcha a už před úbytkem chytáme bus na vlak do Ella...
Den č. 8 - Ella
Přesun z Hatton do Ella vlakem trval přesně 4 hodiny, přestože to není ani 100 km... Cena 160 rupií (tedy 26,- Kč). O autobusech a tuk tucích už padlo dost, ale vlak..to je teprve zážitek! Vlaky jezdí tři -4x za den a narozdíl od autobusů, spolehlivost na jízdní řády není. Hodinové zpoždění je normální. Vlaky jsou nehorázně napěchované, takže sednout si rovná se zázrak. Ve vlacíchtřetí třídy není klima (větrák nad hlavou v uličce), sedačky jsou poničené, ...ale nejvíc to tu žije. A hlavně v otevřených dveřích!
Vlakem jedem potřetí a já mám pocit,že už mě nemůže nic překvapit. Opět plno po strop, opět chcete-li se poškrábat na nose,nevíte, zda to, čím se škrábe, není ruka souseda... Opět se v tomto našlapaném kupé line co deset minut pokřik místního prodavače a vůně všeho možného. Za hodinku projde pět šest prodavačů a když jedete hodiny 4 jako my, je to slušné kino. Nemůžu si nic koupit... na hygienu se zde moc nehledí a nekupuji si celou Srí balenou vodu, abych si pak dala mango či jahody omyté vodou z potoka (a to bůhví jestli vůbec). Pozorovat ale košíky vystlané novinami nebo stránkami ze školních sešitů a na tom smažené cosi, krevety,mango, kukuřice,....To je něco. Jedna věc mi děsně smrdí, až se mi z toho otáčí žaludek, ale pán to asi vidí, tak mi to nestrká pod nos a šupem prosviští kolem mě. Ostatním nakupují do košíku a ptám se, co to je. Třeba igelitka plná angreštu v chilli vypadá skvostně. Tímto způsobem střídám scenérie za oknem, kde se střídají hory a čajové plantáže a právě dění ve vlaku. Všímám si jedné místní rodinky. Tata, máma a dva synové. Mladší tak 5 a starší tak 12. Sleduji je celé 4 hodiny a to čím dál víc. Pan je vyfiklej jak do kostela, neskutečně se o celou rodinu rozesetou po vlaku stará. Zprvu je mi jeho neustále vybalování z igelitky a střídání místa protivný, ale když zjistím, jak všechny "svoje" obskakuje, jak jim chystá jídlo ( na palmovém lití hromada rice and curry, to na novinovém papíru na stolečku před nimi... Letí na WC a za chvilku donese v láhvi natočenou vodu. Lapám po dechu, že to mají drink k obědu, ale on tím z okénka umývá ruce své ženě i dětem... Totéž po jídle. Zase do igelitky, najde staré noviny, poklidí zbytky. Pořád se usmívá a odpovídá turistům, kteří panikaři, když neví, kde mají vystoupit. Když začne pršet a prší i do vlaku, nejen své rodině, ale všem, kdo to nezvládnou, zavře okénko. Po desetiminutové přeháňce a opět sluníčku běží všechna okénka otevřít... Mám najednou hezký pocit na duši a vím, že tohle je anděl strážný našeho vlaku. Na chvilku usnu a vzbudím se v tunelu. Všichni místní vystrkují hlavy z oken a křičí do tmy. Smějí se ozvěně a všemu tomu adrenalinu, co se jim vyplavuje... Koukám na ně jak tele. Nejen já, ale i pár ostatních turistů. Opět si všímám svojí rodinky a toho pětiletého chlapečka. Tunelů přibývá a on se na ně těší jak na Vánoce, v každém vykoukne a křičí a směje se, až z toho brečí! Maminka, která ho má na klíně, hladí taťku, anděla vlaku, po ruce a ze všech září naprostá spokojenost a štěstí v každém tunelu. Štafetové štěstí. Prvně u malého kluka a z jeho radosti pak ta na tváři rodičů.
„Přistihnu se, že vzpomínám na dětství... Taky jsme křičeli ve vlaku v tunelu! Kam to zmizelo? Kdy jsem přestala v tunelu křičet a smát se vlastní ozvěně? Kdy utichli i všichni vedle mě? Nějak si nemůžu na ten moment vzpomenout. Ale na to, že jsem měla stejnou radost jak ten Malej si vzpomínám, jako by to bylo včera. Slibuju si, že jakmile se vrátím domů, vemu Mikiho vlakem na výlet a naučím ho křičet v tunelu..! Je strašné uvědomit si, o co všechno jsme za pár let zpět přišli... O naivitu, jednoduchost, radost z obyčejných věcí, o spontánnost, o štěstí vepsané do tváře úsměvem od srdce. A právě proto miluju svoje cesty, protože je to vytrhnutí z tempa, v kterém žijeme a pokaždé vzpomínky na věci dávné a téměř zapomenuté. A hlavně možnost zkusit v něčem vrátit čas a třeba si i na plný plyn zakřičet cestou vlakem do Brna. Vždyť o co jde?! “
No a takto melancholickou náladu nepokazí ani nejstrašnější homestay prozatímní cesty s tureckým WC. Paní domácí je strašně milá a já nemám to srdce říct jí, že spát vedle výlevky, toaleta ve stoje, sprcha nad kýblem, vůbec hodně nevábný (až strašidelný) pokojíček s možná ani nevypranou dekou a děravou zaprášenou moskytierou...neberu. Ona nám to ukáže jako svatostánek, hned vaří uvítací čaj, dobrácky se usmívá, jednou rukou nabízí cukr a druhou hladí svého syna po hlavě a když se mě u stolu, nad nímž září její nadživotní novomanželská fotka a ona i její muž mají tak dobrosrdečný výraz co dnes, zeptá, co říkáme... odpovídám: "Ok, perfect!"
„Dnes jsem si už po několikáté potvrdila, že cesta je mnohdy víc než cíl a že nejhezčí místa nedělají hmotné statky a peníze, ale lidé...“
Den č. 9 - Ella
...po výstupu na Adams' Peak jsme rozchodili ztvrdlé nohy výšlapem na Litlle Adams' Peak u Ella, což není nijak náročný trek a dá se zvládnout i v żabkách... Nicméně po "větším bráchovi" je na stehna a lýtka mazec i pět schodů do ubytka, natož ty dvě stovky na malýho Adama♿
Po tomto dopoledním výšlapu nastává hledání Nine Arch Bridge, což je devíti obloukový most, prý nejkrásnější a nejfotogeničtější z celé Srí lanky...A myslím, že je to fakt. Kouzelné místo, kam dostat se lze buď po kolejích (naše cesta zpět) nebo bahnitým kopcem (naše cesta tam)...Je to sice dál, zato horší cestou! Takže si odnášíme nejen úchvatnou scenerii mostu, ale i zapité pijavice🐍👌
Konec dne nemohl patřit ničemu jinému než čaji - čajové plantáže a tee factory..
Den č. 10 - Tangalle
Přesun z horské Ella do Tangalle, první z pěti jižních, resp. plážových oblastí v mém itineráři, trval 4 hodiny. Samozřejmě public busem, takže člověk opět nevěděl, co sledovat dřív...Dění za oknem nebo v busu. Míjíme národní park Udawalave (první tři fotky) a když vidím desítky jeepů (dosahujících jistě ke stovce), jsem ráda, že jsem během cesty tuto změnu v původním itineráři udělala. Nasedá německý pár a vypráví nám, že v parku bylo snad 200 jeepů zaráz a za celou cestu viděli dva slony ze vzdálenosti asi kilometr. Jinak ptáci a buvoli, toť vše. Za vstupné dali ve dvou neuvěřitelných 12 000 rupií a prý to byl nejslabší zážitek z celé Srí lanky. V tu chvíli si oddechuji úlevou, vím, že mě ta změna v programu trápit nebude. Národní parky nikomu nevymlouvám, určitě je zde z čeho vybírat, ale je to neskutečný business. Myslím, že celá Srí lanka je sama o sobě neuvěřitelně nadupaným safari! Pominu-li mrtvou karetu a stovky psů, potkali jsme volné slony, bůvoly, krávy, pávy, krokodýla, ledňáčky a miliony všemožně barevných ptáků, leguány, chameleony, škorpióna, kobru, kraby, spousty ryb vyplavených na pláži i těch, co plují v místních řekách a samozřejmě všudypřítomné opičáky .. Ani si na všechno nevzpomenu!
Frčíme do Tangalle a ubytko je jak sen... Přímo u pláže, nádherný domeček s posezením a ještě díky bookingu, kde jsem díky počtu rezervaci získala status Génius , dostáváme stylový welkome drink v podobě kokosu... No ráj na zemi. Pláž si necháme na zítra, dnes zbytek dne prohlídka města a hlavně večeře! To, že máme luxusní ubytko, myšleno nejen stylové, ale hlavně s výhledem na oceán a nejkrásnější (podle tripadvisoru) pláž oblasti Tangalle, nese i nevýhodu... Od města jsme asi 6 km a ti místní vykukové jsou si toho vědomi! Vodu nám zde nabízejí za trojnásobek a o jídle ani nemluvím! Chvilku váháme, zda to není lokalitou a zda cena za rice and curry v hodnotě 700 šupáků není prostě přímořská...Ale s ohledem na fakt, že jsme totéž jedli za 200 v turistické Ella, tomu nevěřím. Hned nám brzdí tuk tukáři a vysvětlují, že do města je to daleko, nebezpečné po krajnici silnice a že jinak než s nimi to do city nejde. Samozřejmě nabízí super cenu 300 šupáků. To určitě !
Za minutu od toho, kde poslednímu rikšákovi vysvětluji, že opravdu jdeme pěšky, stopuji autobus. Za 10 šupáků, tedy za 1,60 Kč fičíme ve dveřích napěchovaného busu do centra. Je to zážitek, vybírač jízdného, který jezdí v každém místním spoji, stojí vedle mě....Je to ten, co na fotce visí se svou registrační pokladnou za držák z busu ven..
Tangalle je malé městečko, které žije. Všude ruch, hudba, auta, tuk tuky, busy, lidi. Všude to voní rybinou, vonnými tyčinkami, odpuzovadly moskytů a ovocem. Tady je ovoce úplně jiné než doma. Opravdu voní na dálku! Všechny místní plody by u nás dostali jméno BABY.... Baby karotka, baby banán, baby mango... Vše je zde strašně malinké oproti tomu, co známe z Kaufu. A co je neuvěřitelné.... Úplně jinak to i chutná. Nejen že líp, ale jinak! Když jím mango, cítím na jazyku kombinaci černého rybízu a jahod...
V Tangalle je spousta krámků a já všude nakukuji. A všude mi chtějí něco prodat.. i pytel cementu a půlku mototechny! Nechybí ani prodejna pana Bati, ostatně jako v každém větším městečku na Srí Lance. Baťa je zde fenomén! Známější jak Jarda Jágr! Zeleninový trh už na fotce nemám, protože mi došla paměťová karta . Ale zítra během večeře ve městě jistě ulovím! Stejně tak Wine store, místní jediný zdroj naprosto nehorázně předraženého alkoholu. No ale co naděláme...
„ Žijeme jen jednou, DRUHÝ ŽIVOT SE NEKONÁ A CO NENÍ TEĎ...“
Den č. 11 - Tangalle Beach
Poslední úsek cesty tvoří jižní pláže a městečka Srí lanky. První, a to hned na dvě noci, je Tangalle. Po deseti dnech vidíme bělounký písek a neskutečné barvy Indického oceánu...Nádhera! Ubytování je stylová chatička s vlastní terasou a výhledem na oceán. Dokonalost sama. Podle tripadvisoru je právě tato pláž, Goyambokka, ze všech pláží v Tangalle nejkrásnější a já poprvním pohledu na dokonalou scenerii ani na vteřinu nepochybuji. Daň, cestovat za jídlem do městečka 6 km daleko, mi vůbec nevadí. Je to příjemné zpestření večerů.
Dokonalé ubytko je vprostřed malého safari. Spousta ptáčků, leguáni, chameleoni, opičáci, veverky ...A dva malincí gekoni v koupelně. Bohužel tam bydlí jen v noci a ihned ráno po prvním otevření dveří... mizí neviditelnými skulinkami.. Takoví černí spolubydlicí.. Přinesené krevetí ocasky z večeře nechávám na terase a ráno vše vymeteno. Kopa stravníků kolem.
Pláž je nádherná, po desetidenní maratonu napříč Srí lankou...Zasloužený oddech. Dokonce i dvouhodinový spánek v poledne!Tak moc jsem povolila cestovní morálku!
Pláž je nádherná na fotky a lelkování na písku, ovšem určitě nedoporučuji těm, co se chtějí koupat! Už vůbec ne rodinám s dětmi. Asi proto tu žádné dítě nepotkáte. Tangalle jsou především neskutečně vysoké a silné vlny! Pár pokusů, kdy mě voda odhodila jak nic, kdy jsem se opravdu bála nejen o operované koleno, ale i o to zdravé a o svůj vaz, uvědomila jsem si opravdickou sílu oceánu. Opravdický strach a panika, když jsem vůbec nevěděla, kde jsem a furt to se mnou mlelo. Jediné, co jsem si pamatovala, byly kameny na břehu a modlila jsem se ke všem čtyřem místním bohům, ať mě to nevyhodí u nich... Ještě dlouho po tom jsem myslela na to, co si zde zažilo 40 tisíc lidí v prosinci 2004.. Když jsem si uvědomila svoji naprostou bezmoc proti metrové vlně a představila si tsunami, které se tu přehnalo, opravdu to ani jinak dopadnout nemohlo..
Den č. 12 - Weligama
Přesun z Tangalle do Weligama místním busem trval asi hodinku a půl a stal přesně 115 šupáků ( 20,- Kč). Weligama se mi na první pohled nelíbí a nezmění to ani jedno z nejlepších jídel...Super luxusní krevety v chilli omáčce.
Pláž je špinavá, žádný píseček se nekoná, zato vlny buší o břeh, až se země chvěje.. Rozhodně to ne ní pláž pro děti (máte-li je rádi) a ani na koupání. Což jsou dvě dost blbé a dost zásadní reference pro pláž...Ubytování máme ale za 130 Kč se snídaní, s normálním splachovacím WC a větrákem, WiFi a opičákem v zahradě, což přidává lokalitě půl bodu. A taky jsou tu španělé a portugalci a až večer vykouří na společné terase trávu, hrajou na kytaru a zpívají jak Bozi! Za to dávám bodů pět a Wiligamu řadím mezi nezapomenutelná místa. Přece jen to není jen o dokonale pláži, ale hlavně o dokonale odžitém momentu..
Každopádně druhý den zde určitě na pláži nebudeme, takže den 13 zařadíme do Itineráře buď pláž Unawatuna nebo koloniální městečko Galle. Podle toho, kam pojede první autobus, který ráno stopneme..
Den č.13 - Galle
Z nic moc pláže ve Wiligama proběhl cca hodinový přesun busem do Galle. Galle je nádherné koloniální městečko, které se typické Srí Lance naprosto vymyká. Je prostě jiné. Takový Vatikán, stát ve státě. Jsem strašně ráda, že byla pláž ve Wiligama taková, jaká byla, protože kdyby to byl plážový ráj, tohle město bych nenavštívila. A to by byla děsná chyba!
Galle je nádherné, vypadájako evropské turisticky známe památky - tj. upravené, čisté, voňavé.. Galle je obrovské město, ale to už je stejně jako ostatní větší města této země....Chaos, nepořádek, ruch. Ve starobylé části města, která je obehnána hradbami, je úplně jiný život. Nádherný majestatný maják, hradby, pevnost, věž, bývalá nemocnice a vlastně všechny budovy ....Jedno velké wau!
Galle je město významné i pro místní. Všechny svatby že širokého okolí se sem sjíždějí a budoucí novomanželé se zde fotí. Svatební business zde fičí ještě víc jak u nás, takže každá nevěsta má na sobě nejluxusnější šaty, na které ji rodina šetřila celý život a který si už nikdy víc neobleče. Navíc mají nevěsty na obličeji asi dvou centimetrovou vrstvu make-upu, takže nemohou mít jiný výraz tváře než happy, přesně jak je make-upem vizážistky zafixují. Projít přes hlavní náměstíčko bylo jak procházka karnevalovým rejem masek. Ve slavnostních róbách jsou nejen nevěsta a ženich, ale i početní svatebčané. A takovýchto skupinek je na jednom náměstí asi 30, přičemž se jen šup šup vyfotí, hrnou na své hostiny a najíždějí nové a nové svatební vozy. Celý den, den za dnem! Tady se neoddává jen v sobotu, ale každičký den. Chvilku na to hledím jak na zjevení, tohle jsem nikdy neviděla....Ale po chvíli vnímám nevěsty, ženichy i jejich rodiny, jak jsou šťastné, že je fotím. Jsou hrdí, zažívají nejkrásnější chvíle života, jsou bez sebe, že kdokoli další ocení krásu nevěsty.. Nevěsty jsou lehce nervózní, ale při focení dokonalé modelky. Vybavím si obrazy novomanželů v každé homestay od Anaradhapury až po Weligamu. To, s jakou pýchou je vystavují a připomínají si tento den. Koukám do tváří neskutečně krásných, rozstřesených nevěst a představuji si, jak za dvacet let vidí v některé z homestay tento dnešní portrét třeba Miki, coby host... Přes všechen ten cirkus...prostě mě to dojalo, nebudu dělat Zagorku 😂
K Srilance ještě důležitá informace. Všude se píše, že od ledna do konce března je zde hlavní turistická sezóna.... Tak nevím, ale krom Elly jsme zatím všude takřka jediní bílí... Dost tu záříme, a to nejen v místní MHD, kde bych to i pochopila, ale ani v Galle nebylo nijak moc turistů... Jediné místo, kde je jich dost, jsou plážové lokality a národní parky, takže pokud plánujete cestu na Srí lanku a chcete ji projet křížem krážem bez japonských selfee tyček, bílých ponožek v pantoflích, ruských bratrů, kterým obvykle patří celý svět,... nenechte se odradit!Tady opravdu hrstka batůžkářů a ti fungují jak vodáci na vodě👍
Galle je tak na dopoledne a než se vrátíme do Weligami na poslední, druhou noc, stihneme ještě prozkoumat známou pláž v Unawatuna aneb "Hoštice! Nezastavujeme...!"
Den č. 13 - Unawatuna, Weligama
Kolem poledne přejezd z Galle jen o pár autobusových zastávek směrem k Weligama a ochutnávka další známé pláže - Unawatuna Beach.
Unawatuna je malé městečko, spousta příjemných krámků, upravených zahrádek a krásných stylových kavárniček. Opožděně jsem se k tomu MDŽ rozšoupla a dala si pořádný kafo!! Ten hrníček stal sice víc než průměrný oběd/večeře, ale bodl jak nikdy! A o zákusku v podobě čokoládového dortu bych mohla napsat román, nic lepšího jsem nejedla!
Unawatuna Beach je široká, píseček bělounký a jemný, vlnky jen malinké, oceán tyrkysový, hezké prostředí a sympatické ceny za všechno... Zatím nejlepší pláž, na které jsme měli tu čest a zatím jediná, kterou bych doporučila i rodinám s dětmi. Konečně jsem strávila víc času ve vodě jak na souši.
Ležím na horkém písku, poslouchám ruch kolem a vychutnávám si ten nejdokonalejší pohled...na tyrkysové nekonečno přede mnou. Zase nemůžu nemyslet na to, jak to tady spláchla tsunami a jak jde život prostě dál. A tak si s úsměvem na tváři vybavují i své životní tsunami, které se mnohdy zdály být fatální a teď....? Všechno je pryč, jen vybledlé vzpomínky, které horko těžko doluji z paměti, protože je prostě odvál čas. Dívám se do zpětného zrcátka a vidím, jak ten můj život hrne pořád vpřed, a to čím dál rychleji a intenzivněji. Jak si každý večer před usnutím říkám, že ráno zpomalím a ráno pak hrnu ještě rychleji. Holt není čas, ztrácet čas. Zrovna tady, na břehu Indického oceánu, si nejvíc uvědomuju, že žiju život, jaký jsem si jako malá snila. Nejde o pláž, relax a skleničku vychlazeného papaya džusu v ruce, ale o pocit, že mám svůj život ve svých rukách a dělám maximum, aby stál za to. Možná už nekřičím v tunelu jako kdysi, ale určitě žiju každý svůj den, emoci, každou svou cestu i každý pracovní úkol tak naplno, jak to jen jde. Vždycky jde mít víc, třeba mít Lexuse místo Dacie, garážová vrata místo dennodenního škrábání ledu,... Ale MÍT VÍC a ŽÍT VÍC je rozdíl. Opět si uvědomuji, že "nad Dacii není". Už se mi po Knightovi stýská a myslím, že i mu po mě. Nikdo mu nezvedá kapotu rozjezdy na trojku do kopce pod špitálem, nikdo ho po ránu nenakopne rádiem na plný pecky a nikdo si s ním za jízdy nepovídá.. Jsem strašně ráda, že je na konci každé mé cesty cesta domů. Domů, kde jsou ti všichni, pár opravdových přátel a taky práce, která mě sice dokáže i na dálku 11 tisíc kilometrů vytočit do běla, ale která mě zbylých 345 dní v roce baví a těší. Těším se na všechny další projekty, "asi blbý" nápady, které se nakonec vždy ukážou jako ty nejlepší, na další mejdánky a fesťáky a koncerty a degustace vína, na na na na.. Ale nejvíc se těším na chvilku, kdy poprvé obejmu Mikiho, tak jako vždy, po návratu domů...Silně, intenzivně, beze slov. Oba máme na krajíčku, jako když loď uvidí na rozbouřeném moři maják. Zase jsme si o kus blíž, protože každé vzdálení se nám oboum ukáže vzájemnou závislost na druhém. Na chvilku přestane být děsný puberťák a rozbrečí se úplně stejně, jako ten večer, kdy jsme se loučili. Tíhou emocí a jejich uvolněním. A já to nebudu mít jinak. I když ho bezesporu do půl hodinky zdrbu jak psa! Jen ukáže žákovskou, na ruce bude mít přes mé zákazy propiskou napsáno "Jinej šéfis" a v aktovce najdu pár dní uleženou svačinku .. Takže Unawatuna 1A!
Den č. 13 a 14 - Mirissa
Přesun z Weligami do Mirrisy, vyhlášené pláže Srí lanky.
Mirissa je vesnice, která mě osobně nijak neuchvátila a na pláži je na můj vkus až moc lidí. Hlavní pláž tvoří vrstva oceánu, široký písčitý břeh a za ním restaurace vedle restaurace. Ani kousek přírody. Prostě jen Kocourkov. Večer je to milá procházka, když je všechno osvětlené, hraje hudba, před každou restauracíjsou stolečky až k oceánu a na nich hoří svíčky... Ale tak na jeden dva večery. Ceny v restauracích nejsou nijak tragické, srovnatelné s cenami v ČR, ale proti srílanským cenám v běžné srílanské kuchyni, tedy v místních podnicích, jsou to pálky. Nicméně je to první místo z celé Srí lanky, kde bez problémů nalívají alkohol! Pivo, víno, koktejly, drinky. Akorát opět ty ceny. Chápu, že je zde prohibice, alkohol se údajně několikrát daní....Ale decka vína za 700 šupáků ((110,- Kč) je darda! Nicméně jak praví klasik ..."když ji miluješ, není co řešit". Vychlazená srílanská Pálava proběhla. A nejedna! U každé restaurace bývá večer nabídka čerstvých ryb, které vám po výběru ihned připraví. A místní langusta..
Pláž je čistá, oceán už nemá tu tyrkysovou barvu, co Unawatuna. Vlny jsou mírnější, děti zde již do vody mají kam skočit, přesto je i zde plno surfařů. Je zde taky mraky rusáků, a i když jsem proti nim nikdy nic neměla, tady se to změnilo. Chybí mi tu klid a soukromí a připadám si tu jak na pláži v Bulharsku. Prostě cirkus. Osobně bych sem,Jana Soukupova, určitě na dovolenou nejela. Ještě jsou přede mnou dva vzorky pláží, Hikkaduwa a Ahangulla, ale zatím je pro mě top pláž pro rodinnou dovolenou Unawatuna a na výletík rajská pláž v Tangalle.
Poslední večer v Mirisse jsem na pláži zakopla o mega obrovskou karetu. ŽIVOU! Pěkně si to metla z oceánu naklást do písku vajíčka. Byla jsem z té scenérie tak paf, že mě ani nenapadlo hledat foťák. Ale asi o to líp...Protože jsem si to celý prožila jakseptří. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek se těch deset minut koukat s otevřenou pusou a úžasem. Ještě po hodině jsem nemohla uvěřit, co tady zažívám...
Den č. 14 - Telwatta, muzeum tsunami...
300 000 životu smazaných jednou ničivou vlnou, z toho téměř 50 000 obyvatel Srí lanky, která byla jednou z nejvíce zasažených oblastí vůbec. Hlavní důvod byla nevědomost. Jakmile se voda při tsunami stáhla zpět, spousta místních lidí, především pak děti, se běželi podívat na vyschlé dno oceánu... Pak udeřilo tsunami vší silou. Počty obětí tu byly obrovské.
Muzeum je umístěné v zasaženém domě, asi 30 metrů od oceánu. Expozicemi jsou fotografie, které se po ničivé vlně shromáždili ze všech koutů světa a také dětské kresby místních preživších dětí..
Vidím to jako dnes. Povánoční čas rok 2004. Držím mýho měsíčního Mikina v náruči, celej můj život je naruby a já mám pocit, že to nezvládnu, ze se zblázním, ...proč mě sakra nikdo nevaroval, že mít ten malý křičící uzlík v ruce je taková porce emocí, strachu, nevyspání! Na kraji svých sil vnímám obraz v televizi...přidám zvuk a beze slova a bez hnutí hledím na tu zkázu v televizi. Vzpomínám si na to, jako by to bylo včera. Na moment, kdy mi najednou křičící šklebák v náruči, v teple a v suchu obývacího pokoje, přišel jako ...zázrak. Ve světě se pořád něco děje, padají letadla, hoří hektary půdy v národních parcích, teroristické útoky... Každé lidské utrpení mě zasáhne, ale tenkrát to bylo jiné. Možná to bylo záběry na všechny ty děti a současně vyplavené poporodní hormony, ale procházet muzeem "asijského dne smrti" to všechno vyplavilo ještě větší silou.
„Je dobře, že taková místa jsou! Muzeum tsunami, muzeum Anne Frank, Mauthausen, .... Jsem ráda, že tato místa na svých cestách vidím, protože právě tehdy si uvědomím, na čem opravdu záleží. Na daném momentu. Na zdánlivě bezvýznamném TEĎ. Protože nevíme, co bude za hodinu, zítra... Umět si užít každý moment, každý okamžik. Umět udělat těžká rozhodnutí, když je cítíme jako správná, umět si žít svoje sny a nečekat, že nám je život tak nějak někdy splní sám. Nesplní. Potom, Někdy, Příště, Jednou, Až...to vše jsou bratrové NIKDY. Je fajn si to sem tam uvědomit a nešetřit se na Někdy/ Nikdy.“
Den č. 15 - Hikkaduwa
Přesun opět prostřednictvím místní MHD, tentokrát top flek přímo za šoférem. Můj žaludek z toho výhledu na vodě, moje nervová soustava vyhecovaná na max, prsty zaryté do sedačky tak, že jsem ji při každém zabrždění malém utrhla a moje krosna lechtala celou cestu řidičovi šaltrpáku ..
Hikkaduwa je menší město, nic moc do krásy a o pláži to platí dvojnásob. Ubytování máme alekrásné, pár kroků od zastávky a současné pláže, takže super na jednu noc a další pokračování cesty podél pobřeží.
Pláž v Hikaduwwa není nijak rajsky krásná, voda je plná katamaránů a motorových člunů, spousta lidí, hlavně místních... Důvody jsou dva. Jednak je sobota a místní mají volno a pak... Hikkaduwa je ráj pro šnorchlování. A právě ty lodě vyváží místní pár metrů od břehu, aby se podívali.. Místní totiž neumí plavat... Půjčili jsme si za 300 šupáků (50,- Kč) šnorchl a brýle a šup na to! A musím říct, že šnorchlování metr od břehu a všechno to neuvěřitelno pod vodní hladinou dělá z Hikkaduwy další nezapomenutelné místo..
Den č. 16 - Kosgoda
Opouštíme podvodní svět Hikkaduwy a přesouváme se podél pobřeží směrem ke Colombu. Naši další zastávkou je jeden z mých velkých cílů. Želví líheň. Je jich na jihu Srí lanky řada, ale Kosgoda je nevyhlášenější. Strašně se těším už od večera, tak se i trochu bojím, že budu zklamaná...
Opak je pravdou. Malá rodinná líheň mě nakonec uchvátila víc, než ta nejvyhlášenější a návštěvabyla jednou z těch nejhezčích chvil na Srí..
Želví líhně pomáhají želvičkám přežít. Jejich existence pomáhá zvýšit už tak malé šance malinkých želv na přežití. V líhních se vykupují vajíčka od místních za něco vyšší cenu, než by sběrači dostali na černém trhu, čímž se brání tomu, aby želví vejce končili na talířích turistů v místní gastronomii. Vykoupená vajíčka se zahrabou asi 45 cm hluboko do písku, označí cedulkou, kde je napsán želví druh, stáří a počet vajec. Vylíhnutá želví mimina se dají do novorozenecké kádě, od tud pak třetí den po vylíhnutí putují zpátky do oceánu. Pouští se večer, aby tyhle prcky nesežrali ptáci. Líhně mají obvykle i spoustu velkých jedinců, coby lákadlo pro turisty. Hlavní cíl líhní je ale odchov mláďat. To vše kolem, tedy pár turistů a vstupné, které v se zde zaplatí (500 šupákú, tedy necelá stokoruna), pomáhají tento chov udržovat v chodu a hlavně pokrývá náklady na odkup vajíček. Po tsunami byli všechny líhně zničeny, ale místním se ve velmi krátké době podařilo líhně opět obnovit.
Měla jsem obrovské štěstí být u toho, kdy se jeden písečný kopeček pohnul a pidi želvička se skrz písek prodrala na svět... Neuvěřitelný! Jak se vyklubala, hned ji zanesli k ostatním miminkům. Všechny želvičky jsem mohla vzít do ruky... Miminka byla akční, větší želvy už klidné. Středně velká želva byla strop, co jsem unesla. I v této líhní mají i spoustu želv, které nemohou do oceánu vypustit. Jsou to nemocné a poškozené želvy bez nohy, bez očí... Je moc hezké, že se zde o zachování želvího druhů tak starají.. A taky zde měli raritu v podobě želvího albína. Rodí se prý jedna taková želva na dva miliony kusů. Tato genetická chyba je pro želvy ale velkým znevýhodněním..
Nádherný želví den💙
Den č. 17 - Bentota
Náhodně zvolené místo pro poslední nocleh na Tour de Srilanka bylo dokonalou relaxační tečkou. Ubytování s vlastním bazénkem hned před dveřmi do apartmánu nemělo chybu, zahrádka vedle bazénku plná leguánků velikosti cca metr, všude na stěnách kamarádi gekoni, pláž doslova nekonečná a oceán...stejně slaný jako všude na Srí!
Navíc jsem zde na pláži adoptovala 4 srílanské Coffeeky. Leželi mi vzorně celé dopoledne u nohy, sem tam vyběhli za ptákem nebo se vší svou psí snahou za krabíkem, ale vždy se po svém neúspěšném lovu vrátili na místečko (tohle musím naučit i toho mýho lenocha! ). Jejich úsilí dohnat ptáka nebo kraba bylo stejně úsměvné, jako snaha mýho medvěda dohnat na trianglu srnky... Prostě super beach zábava s tou mou adoptovanou psí smečkou! Když se pak šel jeden vyčůrat sousedům na batoh a oblečení (a že ten můj hafan konal svou toaletu asi tři minuty silným proudem), už už jsem chtěla vyskočit a omluvit se za něj majiteli znehodnocených věcí. Dokud ovšem nezačal nadávat. Rusky. Jakmile se můj srílanský Coffee vrátil na své místo, dostal pochvalu a za odměnu oplatek ..
Bentota je podle mého názoru ruskou kolonií, jinak si to nedovedu představit. Sice se tu ještě neplatí v rublech, ale myslím, že je to jen otázka času. Víc rusáků jak místních. Naštěstí jsou ale zalezlí v hotelech a rezortech, takže jsme je úspěšně na pláži i na ulici míjeli. Bentota je také město s největší frekvencí Wine store, tedy prodejen alkoholu a současně místem ze suverénně nejlevnějším pivem celé Srí lanky. Nesmíte ovšem dorazit v neděli jako my, kdy je zavřeno.
Zjistila jsem, že jsem spoustu kamarádů této cesty nevyfotila... Tak dnes aspoň leguánka, který mi asistoval u věšení prádla..
Taky jsem si při cestě z města uvědomila důležitou věc...Budete-li cestovat na Srí lanku, vemte si do batohu kokina pro místní děti. Ne pastelky a omalovánky, už vůbec ne oplatky (Srí lanka je totiž oplatková velmoc!), ale obyčejné bonbóny. Tohle tady vůbec není a děti to od turistů znají. A chtějí... Všude, napříč celou zemí. A říct dětem "nemám" je na prd. Já rozdávala zásobu müssli tyčinek a mixítek, děti byly z těch třpytivých obalů na větvi a já doufám, že až se doma zakousnou do "zdravé svačinky" , nebudou mi zpětně nadávat...
Při západu slunce v Bentotě a pohledu na to "nebeské nadělení" jsem si vzpomněla na svítání na Adams' Peak. Tady je to nebe při západu i východu slunce úchvatné, čarokrásné.. Vlastně by se na jeho popis hodily všechny superlativy! Vydržela bych se na to dívat hodiny a hodiny a neměla bych dost.
Srílanka - 18 dní - ROZPOČET:
Děkuji všem, kteří jste cestovali touto dechberoucí zemí se mnou. Máme za sebou 18 dní. Charakterizovat tuhle zemi lze naprosto jednoduše...Směs koření. Naprosto originální a nenapodobitelná receptura! Každá ingredience má své opodstatnění. Štiplavé chilli, pepř a karí. Vyváženo příchutí skořice a hřebíčku. Od všeho něco, neskutečná kombinace. Na Srí Lance jsou úžasné hory i zelené čajové plantáže, palmové zdobení pláží na všech stranách ostrova, vůbec nádherné pláže s tyrkysovým oceánem a silnými vlnami, spousta starobylých dagoby a ruin, kombinace budhistických i hinduistických chrámů, mešit i kostelů. Vlastne všechna 4 náboženství tu vedle sebe fungují v naprosté spřízněnosti, vzájemném respektu. To, co ale Srilanku nejvíc charakterizuje, je množství volné žijící zvěře a neskutečná fauna. A samozřejmě místní lidé. Ti, co s dobrosrdečným úsměvem na tváři nejen přežili asijský den smrti, pro ně neskutečně bolestný, ale dokázali po vygumování svého světa začít znova. Želví líhně, nové silnice, koleje, domy, rodiny. Neskutečná porce emocí dává chuti Srilanky tu poslední tajuplnou ingredienci. Procestovali jsme dva tisíce kilometrů, nechodili další desítky a vystoupali minimálně 6 tisíc krutých schodů, abychom se dotkli nebes a viděli magický stín neméně magické hory.
Projeli jsme Colombo- Anaradhapura - Trincomale - Polonaruwa - Dambulla - Sigiriy - Kandy - Pinnawala - Hatton - Adams'Peak - Ella - Tangalle - Weligama - Galle - Unawatuna - Mirissa - Kosgoda - Bentota - Colombo. A to na 18 dní není málo! Každopádně je tu pořád dost dalších míst a zážitků, na které nezbyl čas.
Pro všechny, kteří se touto zemí nadchli a rádi by tuto tour podnikli sami, pro ty, kteří se nechali inspirovat, ale myslí si, že je to země nedostupná....slíbila jsem rozpočet a pár postřehů. Jelikož FB nemá rád dlouhé příspěvky, začnu rozpočtem.
Rozpočet na 1 osobu, 18 noci a dní života na Srí lance:
- 12 400,- Kč ... letenka
- 850,- Kč ... vízum
- 500,- Kč... bus Brno- Praha - Brno
- 3200,- Kč ... 18x nocleh v Homestay (vždy WiFi, moskytiéra, větrák, 2 a více gekonů v koupelně. Většinou i snídaně v ceně.)
- 3 300,- Kč ... jídlo, pití... A předražený alkohol!
- 970,- Kč ... kompletní náklady na dopravu...Vlaky, busy, tuk tuk
- 2 100,- Kč ... všechny mnou absvované placené vstupy
- 1 600,- Kč ... ostatní. ...dárečky, sluneční brýle, klobouk, dvoje žabky od pana Bati😂👌
Celkem 18 dní na Srí Lance od A po Z stálo: 11 200,- Kč + letenka a vízum.
„Nutno zohlednit skutečnost, že nemáte běžné měsíční náklady na život v ČR...benzín, jídlo, běžný život...Pálava, čokoláda, sušená rajčata a týdně porce kultůry. To vše je zůstatek na účtě, který je třeba od nákladů odečíst.S ohledem na toto si troufám říct, že mě těchto 18 dní stálo cenu letenky.
Jak se ti cestopis líbil?
CESTUJI za KAČKU procestovala 58 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil67 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ze svetovou chripkou me propadly letenky. Volba co dal ? O Sri lance jsem uz davno snil a tak jsem zacal hledat aktualni a prinosne informace.
Nasel jsem Tvuj blog o cestopise na S.l Cetl jsem jiz spoustu jinych ale ten Tvuj jak formou a obsahem vc. konkretnich rad je fantazie. Urcite s toho budu cerpat a koncem Maje hura za poznanim. Moc dekuji.
Georg.
Ze svetovou chripkou me propadly letenky. Volba co dal ? O Sri lance jsem uz davno snil a tak jsem zacal hledat aktualni a prinosne informace.
Nasel jsem Tvuj blog o cestopise na S.l Cetl jsem jiz spoustu jinych ale ten Tvuj jak formou a obsahem vc. konkretnich rad je fantazie. Urcite s toho budu cerpat a koncem Maje hura za poznanim. Moc dekuji.
Georg.
Tak to moc děkuji. Moc hezký kompliment!! Jinak se Srílankou určitě neuděláš chybu! Sama přemýšlím, že bych se tam ráda alespoň na týden vrátila....
Jen doufám, že i po třech letech bude většina informací použitelných...
Tak to moc děkuji. Moc hezký kompliment!! Jinak se Srílankou určitě neuděláš chybu! Sama přemýšlím, že bych se tam ráda alespoň na týden vrátila....
Jen doufám, že i po třech letech bude většina informací použitelných...
Ahoj. Na tvůj cestopis jsem narazil náhodou při sestavování svého itineráře a musím říct, že mám chuť vše mnou rok plánované zmuchlat a zahodit a prostě jen ctrl+C toho tvého! Děkuji za inspiraci a spoustu cenných rad a pokud bys zavzpominala a řekla za sebe to, bez čeho bychom neměli Srilanku opustit, budu ti vděčný. Díky za opravdu cenné rady a já jdu číst další inspirace za kačku!
Ahoj. Na tvůj cestopis jsem narazil náhodou při sestavování svého itineráře a musím říct, že mám chuť vše mnou rok plánované zmuchlat a zahodit a prostě jen ctrl+C toho tvého! Děkuji za inspiraci a spoustu cenných rad a pokud bys zavzpominala a řekla za sebe to, bez čeho bychom neměli Srilanku opustit, budu ti vděčný. Díky za opravdu cenné rady a já jdu číst další inspirace za kačku!
Já mám také (a Ona to určitě ví) pro Kateřinu, její cestopisy i rozmary slabost. A někdy i trochu výčitky, že jsem svými vtípky přispěl k jejímu konci tady. Napadá mě, že když se se svými cestopisy vrátí, mohl bych jí složit básničku a když mě někam vezme "za Kačku", prozradím jí, co znamená ta 11ka v mém nicku.
Já mám také (a Ona to určitě ví) pro Kateřinu, její cestopisy i rozmary slabost. A někdy i trochu výčitky, že jsem svými vtípky přispěl k jejímu konci tady. Napadá mě, že když se se svými cestopisy vrátí, mohl bych jí složit básničku a když mě někam vezme "za Kačku", prozradím jí, co znamená ta 11ka v mém nicku.
Ano, Katčiny itineráře bohatě stačí. Jen je potřeba občas něco vyškrtnout, protože ona má šílené tempo! :-)
Padrino, překvapuješ... :-)
Ano, Katčiny itineráře bohatě stačí. Jen je potřeba občas něco vyškrtnout, protože ona má šílené tempo! :-)
Padrino, překvapuješ... :-)
Ahoj! Předně moc děkuji za milá slova a ještě víc za “ráno na Srîlance”..🐘🐢💛Díky tvému komentáři jsem se přenesla tři roky zpátky a došlo mi, že Srílanka byla tou nejúžasnější zemí, kde jsem byla. Čímž ti současně odpovídám - na Srílance nemůže být žádný bod tvého itineráře chyba.
Tou asi nejlepší předností celé této země je její jednoduchost, se kterou se zde lze dopravovat. Síť autobusů je naprosto neuvěřitelná, nikdy nečekáš déle jak 10 min. a spojení jsou prakticky úplně všude a odevšad. S takovou jednoduchostí a současně bezpečností jsem se už poté nikde nepohybovala. Vůbec nebudu hovořit o cenách, protože ty zdejší jsou opravdu úsměvné. Nebo alespoň byly. Tohle vše dává cestovateli obrovskou svobodu, díky níž si můžeš danou zemi opravdu užít bez stresu. A Srí Lanka rozhodně zemí, kterou je potřeba užít na 100 %, je! No a pokud máš rád, stejně jako já, zvířata, pak je to tam prostě dokonalost sama o sobě.
Nevím, jaký máš budget dní a co preferuješ. V cestopisu jsem nic nevynechala, ale jestli chceš cokoliv prokonzultovat, klidně mi napiš. Co budu vědět, poradím. Pokud bych měla vypíchnout místo, na které i po 3 letech vzpomínám nejvíce, pak je to jednoznačně výstup na Adamovu horu. Přiznám se, že jsem si nebyla jistá, zda se tam chci štrachat, ještě někdy nad ránem, ale jsem ráda, že jsem to z itineráře nevypustila. Vidět stín Adamovi hory před sebou, ten ikonický trojúhelník, zažít svítání na té hoře, celou tu atmosféru… To se nedá popsat. Současně je to zážitek, který lze sdílet pouze s někým, který jej také zažil. Takže toto si určitě nenechte ujít. Pak samozřejmě sloní sirotčinec v Pinnawala. Do tohoto místa jsem šla trochu s obavu, protože jsem si přečetla spoustu negativních komentářů od ”ochránců přírody”... Opak byl ale pravdou. Byla jsem naprosto nadšená z péče o slony, z prostředí, z koupacího rituálu a místo plánovaných dvou hodinek jsem tu nakonec strávila celý den sezením na louce a pozorováním slonů. Byl to pro mě jeden z nejšťastnějších dnů celé Srílanky. Místo, které jsem původně ve svém itineráři neměla, a na které jsme narazili úplnou náhodou – Telwatta, muzeum tsunami - určitě taky nevynechejte. Opravdu silný zážitek, kde si člověk uvědomí spoustu věcí.. A u něj nádherný oceán... Dnes mírumilovný, tyrkysový, bílé pláže...ale v hlavě myšlenky na rok 2004. Strašně silný (nenapadá mě lepší slovo) pocit. Želví líheň v Kosgodě, nejkrásnější pláž v Tangalle a nebo město svateb – Galle se svým nádherným majákem... Tohle taky nesmíte minout! Samozřejmě jízdu autobusem! Všichni mluví pouze o jízdě vlakem, kde sedíš mezi dveřmi s nohama ven a kocháš se pohledem na čajové plantáže, ale za sebe musín říct, že jízda autobusem je tisíckrát větší zážitek!Když si to v oblasti Ella, v horách a v serpentinách, smaží autobus 100 kilometrovou rychlostí, uvnitř něj probíhá klasický folklor, nad hlavou se řidiči s každým sešlápnutím brzdy rozsvítí Budha… To se taky nedá popsat, to se musí zažít. No a srílanská kuchyně – rice&curry, na to vzpomínám hodně často! A samozřejmě na pivo podávané “na tajňačku” v bílé čajové konvičce v oblasti Ella 😂💛💛
Ježkovy voči! Takhle bych mohla pokračovat ještě hodinu! Užijte si to tam!
Padrino - 😂😂😂
Za básničku a 11tku bys to měl opravdu “za Kačku” 🤪 Ale můžeš tím začít! Docela by mě tvoje básnička ”pro Kačku” zajímala... Samozřejmě vidím tvoje tesknění 😉 a jsem docela humanitně smýšlející člověk... S tou následující cestou jsem si taky dala a pořád dávám tolik práce, že pokud se vrátím bez horečky dengue (vlastně vůbec vrátím, už tam zase MZV nedoporučuje kvůli politické nestabilitě jezdit..), byla by škoda neposlat “zajetý itík za Kačku” dál.. No zkrátím to, básníku! Ukaž co v tobě je a možná...M.O.Ž.N.Á! ...se přehodnotím svoje “nikdy”. Ostatně jsem žena, což je dost specifický druh s dost specifickým pojetím slov NIKDY a NIC 👑
Mirjur - to není pravda! Viděls’ moje poslední Maroko.. Agadir jak od Invie 😂
Ahoj! Předně moc děkuji za milá slova a ještě víc za “ráno na Srîlance”..🐘🐢💛Díky tvému komentáři jsem se přenesla tři roky zpátky a došlo mi, že Srílanka byla tou nejúžasnější zemí, kde jsem byla. Čímž ti současně odpovídám - na Srílance nemůže být žádný bod tvého itineráře chyba.
Tou asi nejlepší předností celé této země je její jednoduchost, se kterou se zde lze dopravovat. Síť autobusů je naprosto neuvěřitelná, nikdy nečekáš déle jak 10 min. a spojení jsou prakticky úplně všude a odevšad. S takovou jednoduchostí a současně bezpečností jsem se už poté nikde nepohybovala. Vůbec nebudu hovořit o cenách, protože ty zdejší jsou opravdu úsměvné. Nebo alespoň byly. Tohle vše dává cestovateli obrovskou svobodu, díky níž si můžeš danou zemi opravdu užít bez stresu. A Srí Lanka rozhodně zemí, kterou je potřeba užít na 100 %, je! No a pokud máš rád, stejně jako já, zvířata, pak je to tam prostě dokonalost sama o sobě.
Nevím, jaký máš budget dní a co preferuješ. V cestopisu jsem nic nevynechala, ale jestli chceš cokoliv prokonzultovat, klidně mi napiš. Co budu vědět, poradím. Pokud bych měla vypíchnout místo, na které i po 3 letech vzpomínám nejvíce, pak je to jednoznačně výstup na Adamovu horu. Přiznám se, že jsem si nebyla jistá, zda se tam chci štrachat, ještě někdy nad ránem, ale jsem ráda, že jsem to z itineráře nevypustila. Vidět stín Adamovi hory před sebou, ten ikonický trojúhelník, zažít svítání na té hoře, celou tu atmosféru… To se nedá popsat. Současně je to zážitek, který lze sdílet pouze s někým, který jej také zažil. Takže toto si určitě nenechte ujít. Pak samozřejmě sloní sirotčinec v Pinnawala. Do tohoto místa jsem šla trochu s obavu, protože jsem si přečetla spoustu negativních komentářů od ”ochránců přírody”... Opak byl ale pravdou. Byla jsem naprosto nadšená z péče o slony, z prostředí, z koupacího rituálu a místo plánovaných dvou hodinek jsem tu nakonec strávila celý den sezením na louce a pozorováním slonů. Byl to pro mě jeden z nejšťastnějších dnů celé Srílanky. Místo, které jsem původně ve svém itineráři neměla, a na které jsme narazili úplnou náhodou – Telwatta, muzeum tsunami - určitě taky nevynechejte. Opravdu silný zážitek, kde si člověk uvědomí spoustu věcí.. A u něj nádherný oceán... Dnes mírumilovný, tyrkysový, bílé pláže...ale v hlavě myšlenky na rok 2004. Strašně silný (nenapadá mě lepší slovo) pocit. Želví líheň v Kosgodě, nejkrásnější pláž v Tangalle a nebo město svateb – Galle se svým nádherným majákem... Tohle taky nesmíte minout! Samozřejmě jízdu autobusem! Všichni mluví pouze o jízdě vlakem, kde sedíš mezi dveřmi s nohama ven a kocháš se pohledem na čajové plantáže, ale za sebe musín říct, že jízda autobusem je tisíckrát větší zážitek!Když si to v oblasti Ella, v horách a v serpentinách, smaží autobus 100 kilometrovou rychlostí, uvnitř něj probíhá klasický folklor, nad hlavou se řidiči s každým sešlápnutím brzdy rozsvítí Budha… To se taky nedá popsat, to se musí zažít. No a srílanská kuchyně – rice&curry, na to vzpomínám hodně často! A samozřejmě na pivo podávané “na tajňačku” v bílé čajové konvičce v oblasti Ella 😂💛💛
Ježkovy voči! Takhle bych mohla pokračovat ještě hodinu! Užijte si to tam!
Padrino - 😂😂😂
Za básničku a 11tku bys to měl opravdu “za Kačku” 🤪 Ale můžeš tím začít! Docela by mě tvoje básnička ”pro Kačku” zajímala... Samozřejmě vidím tvoje tesknění 😉 a jsem docela humanitně smýšlející člověk... S tou následující cestou jsem si taky dala a pořád dávám tolik práce, že pokud se vrátím bez horečky dengue (vlastně vůbec vrátím, už tam zase MZV nedoporučuje kvůli politické nestabilitě jezdit..), byla by škoda neposlat “zajetý itík za Kačku” dál.. No zkrátím to, básníku! Ukaž co v tobě je a možná...M.O.Ž.N.Á! ...se přehodnotím svoje “nikdy”. Ostatně jsem žena, což je dost specifický druh s dost specifickým pojetím slov NIKDY a NIC 👑
Mirjur - to není pravda! Viděls’ moje poslední Maroko.. Agadir jak od Invie 😂
No je pravda, že to Maroko bylo "divný"! Tolik hodin spát....!! :D O to víc se těším na další cestu, kde si to všechno "vynahradím" :D
No je pravda, že to Maroko bylo "divný"! Tolik hodin spát....!! :D O to víc se těším na další cestu, kde si to všechno "vynahradím" :D
Díky! Přečetl jsem nejen tvoji odpověď, ale i další cestopisy a musím říct, že jsem na chvilku zapřemýšlel nad Bali i Filipínami! Přesto se vracím ke Srílance. Hlavně kvůli tvé odpovědi. Pokud takto vzpomínáš i po třech letech, musela to být pecka. Poslal jsem ti s dovolením upravený itinerář do SZ a pokud se k němu nějak vyjádříš, budu dlužník!
A kdy bude další cestopis? Nechce se mi věřit, že jsi od Izraele nikde nebyla! Psala jsi v nějakém komentáři, že pořád píšeš. Tak kde když ne zde???
Díky! Přečetl jsem nejen tvoji odpověď, ale i další cestopisy a musím říct, že jsem na chvilku zapřemýšlel nad Bali i Filipínami! Přesto se vracím ke Srílance. Hlavně kvůli tvé odpovědi. Pokud takto vzpomínáš i po třech letech, musela to být pecka. Poslal jsem ti s dovolením upravený itinerář do SZ a pokud se k němu nějak vyjádříš, budu dlužník!
A kdy bude další cestopis? Nechce se mi věřit, že jsi od Izraele nikde nebyla! Psala jsi v nějakém komentáři, že pořád píšeš. Tak kde když ne zde???
Kači díky za cestopis! Nejlepší , co jsem teď četla a že jsem toho o sl četla!!!Ve 44 jsem se splašila a po procestování Evropy se za týden chystám poprvé do Asie n aSL. Čtu kde co, ale toto jsem prostě potřebovala. Dík a držte mi palce, ať se z toho obrazně či doslovně neposeru:-)))))
Kači díky za cestopis! Nejlepší , co jsem teď četla a že jsem toho o sl četla!!!Ve 44 jsem se splašila a po procestování Evropy se za týden chystám poprvé do Asie n aSL. Čtu kde co, ale toto jsem prostě potřebovala. Dík a držte mi palce, ať se z toho obrazně či doslovně neposeru:-)))))
Malé posrání se nikoho nezabije :D :D
Jinak moc děkuji za pochvalu, vážím si jí! Srílanku si užijete, o tom vůbec nepochybuju!! Asie je vůbec místo, které má obrovské kouzlo :) Užijte si cestu a "plašte se" dál!!
Malé posrání se nikoho nezabije :D :D
Jinak moc děkuji za pochvalu, vážím si jí! Srílanku si užijete, o tom vůbec nepochybuju!! Asie je vůbec místo, které má obrovské kouzlo :) Užijte si cestu a "plašte se" dál!!
Ahoj Kateřino, díky za super čtivý cestopis! Měl bych na tebe dotaz: chtěl bych na Sri Lanku v březnu na měsíc s 5 letou dcerou a i když sám nějaké cestovatelské zkušenosti mám, nevím, jestli to není úplně zhovadilý nápad. Dá se tam najíst vegetariasnky/vegansky? Dá se tam najíst nepálivě, sežehlou hubu od jídla moje dcera nedá :) Díky a piš dál, klidně i knížku, myslím že by se prodávala :)
Ahoj Kateřino, díky za super čtivý cestopis! Měl bych na tebe dotaz: chtěl bych na Sri Lanku v březnu na měsíc s 5 letou dcerou a i když sám nějaké cestovatelské zkušenosti mám, nevím, jestli to není úplně zhovadilý nápad. Dá se tam najíst vegetariasnky/vegansky? Dá se tam najíst nepálivě, sežehlou hubu od jídla moje dcera nedá :) Díky a piš dál, klidně i knížku, myslím že by se prodávala :)
Z mého pohledu to zhovadilý nápad je. Taková Kréta, Kypr, či třeba Azory by byl rozhodně nápad lepší, ale každý má svoji hlavu a svoji odpovědnost. Samozřejmě nepálivé jídlo a ještě k tomu veganské se najde i na Lance v podobě třeba banánu nebo rýže bez ničeho. Nevím ale, jestli to maličká dcera ocení.
Z mého pohledu to zhovadilý nápad je. Taková Kréta, Kypr, či třeba Azory by byl rozhodně nápad lepší, ale každý má svoji hlavu a svoji odpovědnost. Samozřejmě nepálivé jídlo a ještě k tomu veganské se najde i na Lance v podobě třeba banánu nebo rýže bez ničeho. Nevím ale, jestli to maličká dcera ocení.
Jsem asi nezdopovědná, ale nebála bych se :) Určitě bych neprojela s pětiletou dcerou Srílanku v mém podání, ale takovej jih je naprosto v poho, najíte se i "po Evropsku". Samozřejmostí je ale očkování.
Já pálivá jídla taky moc nemusím, takže jsem si z talíře vybrala vždy jen to, po čem mi nehořeli vnitřnosti za živa :D Myslím, že malá by mohla ocenit zvířátka - želví líhně nebo slony, což na Krétě není. Na druhou stranu - pláže na Srílance nejsou úplná TOPka, protože jsou tam všude dost velké vlny...
Ale všechno je věc názoru, životního stylu a zodpovědnosti za svá rozhodnutí :)
Jinak ti, Martine, moc děkuji. Knížku nevím nevím, já mám po sobě problém přečíst týden starý text, jak mi to přijde stupidní :D
Jsem asi nezdopovědná, ale nebála bych se :) Určitě bych neprojela s pětiletou dcerou Srílanku v mém podání, ale takovej jih je naprosto v poho, najíte se i "po Evropsku". Samozřejmostí je ale očkování.
Já pálivá jídla taky moc nemusím, takže jsem si z talíře vybrala vždy jen to, po čem mi nehořeli vnitřnosti za živa :D Myslím, že malá by mohla ocenit zvířátka - želví líhně nebo slony, což na Krétě není. Na druhou stranu - pláže na Srílance nejsou úplná TOPka, protože jsou tam všude dost velké vlny...
Ale všechno je věc názoru, životního stylu a zodpovědnosti za svá rozhodnutí :)
Jinak ti, Martine, moc děkuji. Knížku nevím nevím, já mám po sobě problém přečíst týden starý text, jak mi to přijde stupidní :D
Tak želví líhně nebo sloni tam nejsou, ale pro pětiletou holčičku je prakticky všechno nové, takže z tohoto pohledu je určitě lepší hezká pláž s klidnou vodou, kde se holčička může bezpečně hrát a cákat, než želví líhen. Tu bude mít možnost ještě v životě určitě vidět. Já jsem ji ve svém středním věku taky ještě neviděl a nepozoruju na sobě nějaké negativní příznaky :)). Já jsem měl ale na mysli spíš problematiku zdravotní péče na Lance a dlouhého úmorného letu, než jestli jsou tam sloni nebo tam krávy :). Otázkou je proč letět na Lanku, abych tam pak jedl po evropsku a ležel u vody, která je horší než třeba na místech které jsem zmínil. Ale jak píšeš, je to každého zodpovědnost a věc. Já se snažím na to ale upozornovat, protože holčička se bohužel rozhodnout nemůže a rodič nemá často ponětí o rizicích. O tom že často nemá rozum raději pomlčím :)
Tak želví líhně nebo sloni tam nejsou, ale pro pětiletou holčičku je prakticky všechno nové, takže z tohoto pohledu je určitě lepší hezká pláž s klidnou vodou, kde se holčička může bezpečně hrát a cákat, než želví líhen. Tu bude mít možnost ještě v životě určitě vidět. Já jsem ji ve svém středním věku taky ještě neviděl a nepozoruju na sobě nějaké negativní příznaky :)). Já jsem měl ale na mysli spíš problematiku zdravotní péče na Lance a dlouhého úmorného letu, než jestli jsou tam sloni nebo tam krávy :). Otázkou je proč letět na Lanku, abych tam pak jedl po evropsku a ležel u vody, která je horší než třeba na místech které jsem zmínil. Ale jak píšeš, je to každého zodpovědnost a věc. Já se snažím na to ale upozornovat, protože holčička se bohužel rozhodnout nemůže a rodič nemá často ponětí o rizicích. O tom že často nemá rozum raději pomlčím :)
Napadá mě jediná odpověď na to "proč letět na Lanku, abych tam pak jedl po evropsku a ležel u vody"...protože tam třeba chce i ten taťka? A protože třeba letět bez dítěte není reálné a čekat, až bude malá moct jíst rice a curry se mu prostě nechce, když si zrovna přečetl můj cestopis a chce to zažít.. :D :D
Hele, jsem možná "krkavčí matka", ale myslím si, že děti nejsou překážka a ani důvod, proč si svoje cestovatelské sny neplnit. Být rodičem neznamená přestat žít svůj život, cestovat. Navíc malá pětiletá holčička bude vnímat všechno jako jedno velké wau a nejšťastnější bude, když to bude prožívat se svým tátou. Jedno jestli na Srílance, na Krétě nebo na Mácháči. Pokud bude malá řádně naočkovaná, budou dbát na základní hygienické návyky, je Srílanka lepší, jak Cejl ;)
Napadá mě jediná odpověď na to "proč letět na Lanku, abych tam pak jedl po evropsku a ležel u vody"...protože tam třeba chce i ten taťka? A protože třeba letět bez dítěte není reálné a čekat, až bude malá moct jíst rice a curry se mu prostě nechce, když si zrovna přečetl můj cestopis a chce to zažít.. :D :D
Hele, jsem možná "krkavčí matka", ale myslím si, že děti nejsou překážka a ani důvod, proč si svoje cestovatelské sny neplnit. Být rodičem neznamená přestat žít svůj život, cestovat. Navíc malá pětiletá holčička bude vnímat všechno jako jedno velké wau a nejšťastnější bude, když to bude prožívat se svým tátou. Jedno jestli na Srílance, na Krétě nebo na Mácháči. Pokud bude malá řádně naočkovaná, budou dbát na základní hygienické návyky, je Srílanka lepší, jak Cejl ;)
Tak s tím Cejlem máš částečně pravdu :). Na druhou stranu to, že je někdo rodič neznamená, že si musí odpírat cestování. Pokud jsem dobře pochopil, tak ty máš min. jedno díte a cestuješ taky sama bez něho. Člověk by se na to mohl podívat z druhé strany a pomyslet si, že jsi krkavčí matka, když nechás potomka doma a sama si cestuješ:). Já mám taky malé dítě a co se narodilo,tak jsem byl každý rok min. tři týdny v Asii. S malým létám na Sardinii, Kypr, nebo třeba tu Krétu. Je tam taky krásně a taky dítě prožívá wow efekt prakticky pořád a doletím tam za 2-3 hod. Proto jsem tyto destinace zminoval.
Nemůžu ale s tebou souhlasit, že když bude dbát na základní hygienické návyky a bude naočkované, že se nemůže prakticky nic stát. V tropech jsou jak jistě víš nemoci, na které se u nás ani tam neočkuje. Těžké průjmy z jídla můžeš dostat i když si budeš myt ruce každých 5 minut. A když onemocní, nebo se stane nějaké zranění, tak pro něho nepřijede žádná záchranka jako u nás a nebude ho transportovat vrtulník do kvalitní nemocnice. Věz, že vím o čem mluvím. Kdysi dávno jsem málem ukončil svou životní pout (možná maličko přeháním,ale kdo ví :) ) na Bali. Bylo to shodou okolností v roce, vlastně v tom samém měsíci, když přišla tsunami, kterou tak hezky zminuješ ve svém cestopise. Moje přitelkyně musela jet 30 km na motorce s policajtem do nejbližší nemocnice z Padangbai, aby tam pro mě vyžebrala nějaké silné antibiotika, protože já jsme nebyl schopen chodit.
Shrnu to. Cestovat do exotiky se dá i bez toho, abych vlastní malé dítě vystavoval riziku, které je jak jistě uznáš v těchto místech o "nějaký ten fous " větší něž v EU zemích s naším kvalitním zdravotnictvím. Na cestování do exotiky bude mít dle mého názoru spoustu času třeba po tom, co pozná prvně ty hezké ostrovy a pláže, které nabízí EU.
Tak s tím Cejlem máš částečně pravdu :). Na druhou stranu to, že je někdo rodič neznamená, že si musí odpírat cestování. Pokud jsem dobře pochopil, tak ty máš min. jedno díte a cestuješ taky sama bez něho. Člověk by se na to mohl podívat z druhé strany a pomyslet si, že jsi krkavčí matka, když nechás potomka doma a sama si cestuješ:). Já mám taky malé dítě a co se narodilo,tak jsem byl každý rok min. tři týdny v Asii. S malým létám na Sardinii, Kypr, nebo třeba tu Krétu. Je tam taky krásně a taky dítě prožívá wow efekt prakticky pořád a doletím tam za 2-3 hod. Proto jsem tyto destinace zminoval.
Nemůžu ale s tebou souhlasit, že když bude dbát na základní hygienické návyky a bude naočkované, že se nemůže prakticky nic stát. V tropech jsou jak jistě víš nemoci, na které se u nás ani tam neočkuje. Těžké průjmy z jídla můžeš dostat i když si budeš myt ruce každých 5 minut. A když onemocní, nebo se stane nějaké zranění, tak pro něho nepřijede žádná záchranka jako u nás a nebude ho transportovat vrtulník do kvalitní nemocnice. Věz, že vím o čem mluvím. Kdysi dávno jsem málem ukončil svou životní pout (možná maličko přeháním,ale kdo ví :) ) na Bali. Bylo to shodou okolností v roce, vlastně v tom samém měsíci, když přišla tsunami, kterou tak hezky zminuješ ve svém cestopise. Moje přitelkyně musela jet 30 km na motorce s policajtem do nejbližší nemocnice z Padangbai, aby tam pro mě vyžebrala nějaké silné antibiotika, protože já jsme nebyl schopen chodit.
Shrnu to. Cestovat do exotiky se dá i bez toho, abych vlastní malé dítě vystavoval riziku, které je jak jistě uznáš v těchto místech o "nějaký ten fous " větší něž v EU zemích s naším kvalitním zdravotnictvím. Na cestování do exotiky bude mít dle mého názoru spoustu času třeba po tom, co pozná prvně ty hezké ostrovy a pláže, které nabízí EU.
No vidíte, každej to máme jinak. Já vzala syna ve 3 letech do Káhiry, ve čtyřech napříč tureckým vnitrozemím, atd. Nikdy se nám nic nestalo. Kdybych měla zkušenost jako vy, jsem asi jiná. Ale nemám. Proto, ptá-li se někdo na názor mě, říkám SVŮJ názor a ten zní - na Srílanku klidně. Zdravotnictví tam tak šílené není, jih země je turisticky hodně profláklý a když jsem tam byla - světe div se - i rodin s dětmi tam bylo jako máku :D
Omlouvám se, ale strašně mě irituje, když někdo maluje čerta na zeď, dělá z komára velblouda nebo prostě hledá jenom důvody, proč věci nejdou. Všechno jde, je-li chuť a snaha. Evropská unie má možná menší riziko průjmu, ale zase se můžete v kdejakém evropském metru rozkouskovat na pár dílků při výbuchu bomby. Kdybychom pořád hledali rizika a raději se jim vyhýbvali, volili jen ty snazší cesty, byl by život přežíváním.
Co se týká hygieny - v roce, kdy jsem jela na Srílanku, zuřila v ČR epidemie žloutenky a jednomu z naší výpravy při chuti nechat se naočkovat před cestou na hygienické stanici řekli, že pokud žloutenku nechytl teď u nás, nikde jinde ve světě teď není riziko větší...
Opravdu se nechci přít, ale na Srílance jsem byla osobně a myslím, že není důvod se bát. Dokonce jsem kdysi říkala, že je to tak jednoduchá a vstřícná země (což je mnohdy důležitější než úroveň hygieny a dostupnost zdr.péče), že bych tam poslala svoji babičku s vnukem samotnou...
Na svých cestách se snažím rizika vždy vyhodnocovat a zohledňovat. Někdy šlápnu vedle - třeba pod sirný mrak v kráteru sopky, to přiznávám, ale i když se něco nepovede, obvykle si zvládnu poradit. A když ne, je to jen moje zodpovědnost.
No vidíte, každej to máme jinak. Já vzala syna ve 3 letech do Káhiry, ve čtyřech napříč tureckým vnitrozemím, atd. Nikdy se nám nic nestalo. Kdybych měla zkušenost jako vy, jsem asi jiná. Ale nemám. Proto, ptá-li se někdo na názor mě, říkám SVŮJ názor a ten zní - na Srílanku klidně. Zdravotnictví tam tak šílené není, jih země je turisticky hodně profláklý a když jsem tam byla - světe div se - i rodin s dětmi tam bylo jako máku :D
Omlouvám se, ale strašně mě irituje, když někdo maluje čerta na zeď, dělá z komára velblouda nebo prostě hledá jenom důvody, proč věci nejdou. Všechno jde, je-li chuť a snaha. Evropská unie má možná menší riziko průjmu, ale zase se můžete v kdejakém evropském metru rozkouskovat na pár dílků při výbuchu bomby. Kdybychom pořád hledali rizika a raději se jim vyhýbvali, volili jen ty snazší cesty, byl by život přežíváním.
Co se týká hygieny - v roce, kdy jsem jela na Srílanku, zuřila v ČR epidemie žloutenky a jednomu z naší výpravy při chuti nechat se naočkovat před cestou na hygienické stanici řekli, že pokud žloutenku nechytl teď u nás, nikde jinde ve světě teď není riziko větší...
Opravdu se nechci přít, ale na Srílance jsem byla osobně a myslím, že není důvod se bát. Dokonce jsem kdysi říkala, že je to tak jednoduchá a vstřícná země (což je mnohdy důležitější než úroveň hygieny a dostupnost zdr.péče), že bych tam poslala svoji babičku s vnukem samotnou...
Na svých cestách se snažím rizika vždy vyhodnocovat a zohledňovat. Někdy šlápnu vedle - třeba pod sirný mrak v kráteru sopky, to přiznávám, ale i když se něco nepovede, obvykle si zvládnu poradit. A když ne, je to jen moje zodpovědnost.
Nezlob se Kateřino, ale ja nemaluju čerta na zeď. To,ze je na Sri Lance spousta rodin s dětmi neznamená vůbec nic ohledně rizik v porovnání s EU.Ale chápu, ze tvůj názor je diametrálně odlišný než můj. A tvoje srovnání s rizikem v metru v evropských metropolích je úsměvný a hranici s demagogii.Ja jsem přece nikde nepsal, ze je lepší letet do evropské metropole na dovolenou. A povysovat vstřícnost obyvatel nad kvalitu zdravotní pece je dle mě hooodne diskutabilní. No kazdopadne diky pekne sepsanym zážitkům z cest se teď na tebe budou obracet i nerozhodnuti rodice, jestli nekam letet nebo ne., takže je jen tvoje odpovědnost, co jim poradis Už se k tomu nebudu vyjadrovat. Snad jen to, ze když šlápnes vedle ty v tom kráteru,tak následky neses ty.Kdyz šlápnes vedle v rozhodnutí,jestli cestovat s malým prckem na Krétu nebo Lanku a něco se stane, tak důsledky muže nést i ten prcek.V tom je ten rozdíl.
Nezlob se Kateřino, ale ja nemaluju čerta na zeď. To,ze je na Sri Lance spousta rodin s dětmi neznamená vůbec nic ohledně rizik v porovnání s EU.Ale chápu, ze tvůj názor je diametrálně odlišný než můj. A tvoje srovnání s rizikem v metru v evropských metropolích je úsměvný a hranici s demagogii.Ja jsem přece nikde nepsal, ze je lepší letet do evropské metropole na dovolenou. A povysovat vstřícnost obyvatel nad kvalitu zdravotní pece je dle mě hooodne diskutabilní. No kazdopadne diky pekne sepsanym zážitkům z cest se teď na tebe budou obracet i nerozhodnuti rodice, jestli nekam letet nebo ne., takže je jen tvoje odpovědnost, co jim poradis Už se k tomu nebudu vyjadrovat. Snad jen to, ze když šlápnes vedle ty v tom kráteru,tak následky neses ty.Kdyz šlápnes vedle v rozhodnutí,jestli cestovat s malým prckem na Krétu nebo Lanku a něco se stane, tak důsledky muže nést i ten prcek.V tom je ten rozdíl.
Děkuju vám za diskusi. Stejně se evidentně budu muset rozhodnout sám :) Když byl dceři rok, byla se mnou na dva týdny v Mexiku a taky si to užila i ten let PH -> Londýn -> Dallas -> Cancún dala, jen to nebylo úplně na ostro cestování, byli jsme tam u známých. Každopádně moje bývalá žena je z mého nápadu nadšená, že dcera zas něco zažije. Tak jo, 26tis za dvě letenky a jdem na to.
Děkuju vám za diskusi. Stejně se evidentně budu muset rozhodnout sám :) Když byl dceři rok, byla se mnou na dva týdny v Mexiku a taky si to užila i ten let PH -> Londýn -> Dallas -> Cancún dala, jen to nebylo úplně na ostro cestování, byli jsme tam u známých. Každopádně moje bývalá žena je z mého nápadu nadšená, že dcera zas něco zažije. Tak jo, 26tis za dvě letenky a jdem na to.
Tak to jste mohl napsat hned, že jste s malou letěl už v roce do Mexika. To bych se nemusel namáhat. Přeju štastnou cestu a hlavně žádné komplikace :)
Tak to jste mohl napsat hned, že jste s malou letěl už v roce do Mexika. To bych se nemusel namáhat. Přeju štastnou cestu a hlavně žádné komplikace :)
Nepřestávám se divit, když čtu tuto diskuzi. A nedá mi to, abych napsala pár řádků. Vraťte se do svých dětských let, jaké máte zážitky a co si vlastně pamatujete a co bylo vlastně nej...! Wow může být cokoli i v menším rozsahu, než si přejí zde vlastně samotní rodiče. Je mi v podstatě líto všech těch malých dětí, které vláčíte i na dlouhé cesty a které svoji nespokojenost dávají najevo dlouhodobým pláčem již v letadle. Nemluvě o potížích, které musí snášet. Navíc trpí tím i ostatní cestující v letadle. Zdravotní rizika podstupujete, ať už na Lance, Thajsku nebo blíže v Egyptě apod. bez naočkované žloutenky, jak uvádíte výše? Niemandos uvedl svůj názor , který sdílím. Ale samozřejmě je to každého odpovědnost, avšak nezapomeňte na ohleduplnost, jak ke svým dětem, tak ke svému okolí. Cestuji velmi ráda a přeji vám také hodně krásných a spokojených cest v letošním roce.
Nepřestávám se divit, když čtu tuto diskuzi. A nedá mi to, abych napsala pár řádků. Vraťte se do svých dětských let, jaké máte zážitky a co si vlastně pamatujete a co bylo vlastně nej...! Wow může být cokoli i v menším rozsahu, než si přejí zde vlastně samotní rodiče. Je mi v podstatě líto všech těch malých dětí, které vláčíte i na dlouhé cesty a které svoji nespokojenost dávají najevo dlouhodobým pláčem již v letadle. Nemluvě o potížích, které musí snášet. Navíc trpí tím i ostatní cestující v letadle. Zdravotní rizika podstupujete, ať už na Lance, Thajsku nebo blíže v Egyptě apod. bez naočkované žloutenky, jak uvádíte výše? Niemandos uvedl svůj názor , který sdílím. Ale samozřejmě je to každého odpovědnost, avšak nezapomeňte na ohleduplnost, jak ke svým dětem, tak ke svému okolí. Cestuji velmi ráda a přeji vám také hodně krásných a spokojených cest v letošním roce.
Diky Majko za tvůj názor. Čekal jsem cely den, ze se někdo ztotožní s tím mým názorem, ale nic. Asi je lepší tady klabosit o blbostech jak se kdo opil v letadle atd. a důležitým tématům se vyhýbat. Popravdě tady ta diskuze o cestování s dětmi proběhla už několikrát, takže už se asi nikomu nechce do toho znovu pouštět. Kazdopadne ten kdo chce cestovat s dětmi si to v drtivé většině rozmluvit nedá. Ma svou pravdu a ja nebo ty mame zase svou.
Diky Majko za tvůj názor. Čekal jsem cely den, ze se někdo ztotožní s tím mým názorem, ale nic. Asi je lepší tady klabosit o blbostech jak se kdo opil v letadle atd. a důležitým tématům se vyhýbat. Popravdě tady ta diskuze o cestování s dětmi proběhla už několikrát, takže už se asi nikomu nechce do toho znovu pouštět. Kazdopadne ten kdo chce cestovat s dětmi si to v drtivé většině rozmluvit nedá. Ma svou pravdu a ja nebo ty mame zase svou.
Já jsem se do těchto diskuzí nikdy nezapojil (můj názor - je to těžké, na jednu stranu zbytečná rizika, ale na druhou stranu je lepší, když se rodiče věnují svým dětem aspoň o dovolené, když během roku obvykle nemají čas, takže nejlépe společná dovolená na vhodném místě a exotiku si nechat na později, ale možná si od sebe chtějí odpočinout i manželé, když vyrazí jen jeden z nich?), ale dodal bych, že čím dál tím větší průšvih v tropických a někde subtropických oblastech je dengue a více rizikové je to pro děti. Zrovna jedna maminka popisovala, jak dengue dostala 3-letá dcera v Thajsku (Teeerez 27.12.):
Já jsem se do těchto diskuzí nikdy nezapojil (můj názor - je to těžké, na jednu stranu zbytečná rizika, ale na druhou stranu je lepší, když se rodiče věnují svým dětem aspoň o dovolené, když během roku obvykle nemají čas, takže nejlépe společná dovolená na vhodném místě a exotiku si nechat na později, ale možná si od sebe chtějí odpočinout i manželé, když vyrazí jen jeden z nich?), ale dodal bych, že čím dál tím větší průšvih v tropických a někde subtropických oblastech je dengue a více rizikové je to pro děti. Zrovna jedna maminka popisovala, jak dengue dostala 3-letá dcera v Thajsku (Teeerez 27.12.):
Jojo.Dengue je na vzestupu a je to dost odporná nemoc, kterou bych svému dítěti rozhodne nepřál. A není to o tom, ze bych si konkrétně ja chtěl odpocinout od manželky, ale nechci své malé dítě vystavovat riziku a bez cestování do exoticky ale nemůžu proste žít. Rodinou dovolenou mame po Evropě a ja vyrážím sólo do tropu. Člověk ma většinou 6 týdnu dovolené, tak se to dá nakombinovat.
Jojo.Dengue je na vzestupu a je to dost odporná nemoc, kterou bych svému dítěti rozhodne nepřál. A není to o tom, ze bych si konkrétně ja chtěl odpocinout od manželky, ale nechci své malé dítě vystavovat riziku a bez cestování do exoticky ale nemůžu proste žít. Rodinou dovolenou mame po Evropě a ja vyrážím sólo do tropu. Člověk ma většinou 6 týdnu dovolené, tak se to dá nakombinovat.
Tak přesně takto básníci přicházejí o iluze a obyčejní smrtelníci na cestách o chuť svoje dojmy sdílet..
Hoši - Niemandos a Libor - máte pravdu! Nejlíp nám všem bude doma ✌️ Hlavně malým dětem a všem rodičům.
Souhlasím s tím, že jiný názor mohou lidé mít, mám zpětnou vazbu ráda a učím se z ní, ale když začínám cítit ego, je mi smutno.
Tak můžete být oba spojojení a poplácat si po zádech, chuť sdílet zde dojmy (a s prominutím osobní názory, na které jsem osobně dotazována), jste mi dokonale vzali. ✌️
Tak přesně takto básníci přicházejí o iluze a obyčejní smrtelníci na cestách o chuť svoje dojmy sdílet..
Hoši - Niemandos a Libor - máte pravdu! Nejlíp nám všem bude doma ✌️ Hlavně malým dětem a všem rodičům.
Souhlasím s tím, že jiný názor mohou lidé mít, mám zpětnou vazbu ráda a učím se z ní, ale když začínám cítit ego, je mi smutno.
Tak můžete být oba spojojení a poplácat si po zádech, chuť sdílet zde dojmy (a s prominutím osobní názory, na které jsem osobně dotazována), jste mi dokonale vzali. ✌️
Kačko, nenech se otrávit, nestojí ti to za to... Svět je krásný.
Kačko, nenech se otrávit, nestojí ti to za to... Svět je krásný.
Tak nebudeme si tady foukat na bebíčka, ne? Kritika od zkušenějších je vlastně pochvala:-)
Tak nebudeme si tady foukat na bebíčka, ne? Kritika od zkušenějších je vlastně pochvala:-)
Ty seš Kateřino asi fakt dost přecitlivělá. Nevím, proč o mně píšeš ve smyslu jako ego nebo dokonce o sezení doma, když jsem z posledních 26 měsíců strávil 21 měsíců na cestách v zahraničí a hlavně v tropech. Jestli se ti zdá, že formulace "nejlépe společná dovolená na vhodném místě a exotiku si nechat na později" je nějak ostře formulovaná na sezení doma, tak na světě je spousty různých míst (ale ty si z nějakého důvodu vybíráš plážové destinace, i když pláže nejsou tvůj šálek kávy viz Maledivy). A ani rodinnou dovolenou v tropech nějak neodsuzuju, zmiňuju i ty výhody, jen upozorňuju na riziko dengue, které je místy občas opravdu významné (pokud je tzv. outbreak). Často totiž lidi říkají, když už nějaký problém mají, "nikdo mě na to neupozornil".
A jestli to píšeš kvůli mému upozornění na podstoupená rizika na Bali, tak pohled i z druhé strany je vždy lepší než jen poplácávání se po zádech (a taky jsem tvé cestopisy pochválil a dával ti hodnocení "prostě super"). Můj postoj k jízdě na skútru v JV Asii a problémům s pojištěním bez řidičáku A1 je celkem smířlivý v porovnání s názorem většiny zdejších aktivních diskutérů (myslím si, že nějaké to riziko za ty zážitky stojí, ale není třeba riskovat tolik jako většina mladých turistů).
Ty seš Kateřino asi fakt dost přecitlivělá. Nevím, proč o mně píšeš ve smyslu jako ego nebo dokonce o sezení doma, když jsem z posledních 26 měsíců strávil 21 měsíců na cestách v zahraničí a hlavně v tropech. Jestli se ti zdá, že formulace "nejlépe společná dovolená na vhodném místě a exotiku si nechat na později" je nějak ostře formulovaná na sezení doma, tak na světě je spousty různých míst (ale ty si z nějakého důvodu vybíráš plážové destinace, i když pláže nejsou tvůj šálek kávy viz Maledivy). A ani rodinnou dovolenou v tropech nějak neodsuzuju, zmiňuju i ty výhody, jen upozorňuju na riziko dengue, které je místy občas opravdu významné (pokud je tzv. outbreak). Často totiž lidi říkají, když už nějaký problém mají, "nikdo mě na to neupozornil".
A jestli to píšeš kvůli mému upozornění na podstoupená rizika na Bali, tak pohled i z druhé strany je vždy lepší než jen poplácávání se po zádech (a taky jsem tvé cestopisy pochválil a dával ti hodnocení "prostě super"). Můj postoj k jízdě na skútru v JV Asii a problémům s pojištěním bez řidičáku A1 je celkem smířlivý v porovnání s názorem většiny zdejších aktivních diskutérů (myslím si, že nějaké to riziko za ty zážitky stojí, ale není třeba riskovat tolik jako většina mladých turistů).
Jako otec dcery a nadcházejícího prcka musim říct asi tolik. Procestoval jsem již též řadu destinací včetně exotik i ne úplně běžných zemí. Diametrálně odlišný názor na cestování s dětmi, popř. rodinou, získáte až tehdy, když se něco stane - ať už vaší chybou nebo nešťastnými okolnostmi. Dokud se vše daří podle plánu, člověk si mnohdy nedokáže představit důsledky nebo všemožné problémy, které najednou mohou vyvstat.
Abych uvedl nedávný příklad. Byl jsem na týden v Moldávii (a to je stále v Evropě) - byl tu nápad, že bychom mohli jet jako celá rodina (včetně dvouleté dcery). To jsem zavrhl a řekl, že to není úplně ideální destinace pro dovolenou, ale spíš pro dobrodruhy a že s celou rodinou raději pojedeme někam jinam (což se stalo a nakonec jsme byli na Mallorce, což je dle mého názoru super destinace pro rodiny, protože každý si tam najde to svoje - ať už pláže či hory atd.).
Jen abych v rychlosti shrnul, do jakých patálií jsme se dostali. Prvotním šokem byli silnice v opravdu strašném stavu (rozkladu) - kdo neviděl, neuvěří. Větší stres ze řízení jsem snad ještě nezažil, dostali jsme se do x situací, kdy jsem myslel, že jsme dojeli a něco u auta urvali. Obrovský problém byl pak na hranicích v Podněsteří, kde jsme strávili téměř 2 hodiny vyřizováním formalit (auto jsme si půjčovali v Moldávii, bohužel na rumunských SPZ, což je obří problém, který jsme zjistili až později). Hned za hranicemi vlivem předešlého stresu a totálního nedorozumění na benzínce, nám obsluha nalila do benzíňáče naftu. V poslední den nás pak odchytli policajti s tím, že mě obvinili, že jsem pil a že budu muset odstavit auto a jet s nima na stanici (běžně policajti dělají podvody s pozitivní dechovou zkouškou, i když jste nic nepili). Řekl jsem jim, že úplatek nedostanou a pokud mi něco naměří v dechu, budu chtít i krevní test - nakonec mě pustili. Bohužel to nebylo všechno a dostali jsme se do dopravní nehody, což je další obří problém. Jako cizinci jste téměř automaticky označeni jako viníci. Strávíte minimálně půlden na policejní stanici. Nehoda se naštěstí stala v Kišiněvě, kde jsme měli podporu od autopůjčovny. Pokud by to bylo jinde, musel bych čekat na překladatele, protože veškeré dokumenty musejí být sepsané v rumunštině a na překladatele se běžně čeká i 14 dní, kdy musíte zůstat v zemi a určeném místě. Každopádně nám letadlo uletělo, museli jsme si kupovat nové letenky a domů dorazili o dva dny později.
Neumím si představit, že by si tímto musela projít i má rodina včetně dětí. Neříkám, že to samé se nemůže stát i jinde, ovšem v EU máte jen přeci lepší vyhlídky jak vše rychleji a s menšími problémy vyřešit... Ve zbytku světa pak záleží hodně na okolnostech a často i vůli lidí.
A jak už tady někdo zmiňoval, dětem (zejména těm malým) je v podstatě jedno, kam jedou. Důležité je, aby ten čas trávili s vámi, při vhodné aktivitě a dostatečně pestrém programu (a to nejen jednou za rok). Nechci tím nějak naznačit, že děti jsou nějakou přítěží nebo blokem v cestování. Je ovšem vhodné uvědomit si potencionální rizika a důsledky, které se mohou vyskytnout v netradičních či exotických destinacích.
Jako otec dcery a nadcházejícího prcka musim říct asi tolik. Procestoval jsem již též řadu destinací včetně exotik i ne úplně běžných zemí. Diametrálně odlišný názor na cestování s dětmi, popř. rodinou, získáte až tehdy, když se něco stane - ať už vaší chybou nebo nešťastnými okolnostmi. Dokud se vše daří podle plánu, člověk si mnohdy nedokáže představit důsledky nebo všemožné problémy, které najednou mohou vyvstat.
Abych uvedl nedávný příklad. Byl jsem na týden v Moldávii (a to je stále v Evropě) - byl tu nápad, že bychom mohli jet jako celá rodina (včetně dvouleté dcery). To jsem zavrhl a řekl, že to není úplně ideální destinace pro dovolenou, ale spíš pro dobrodruhy a že s celou rodinou raději pojedeme někam jinam (což se stalo a nakonec jsme byli na Mallorce, což je dle mého názoru super destinace pro rodiny, protože každý si tam najde to svoje - ať už pláže či hory atd.).
Jen abych v rychlosti shrnul, do jakých patálií jsme se dostali. Prvotním šokem byli silnice v opravdu strašném stavu (rozkladu) - kdo neviděl, neuvěří. Větší stres ze řízení jsem snad ještě nezažil, dostali jsme se do x situací, kdy jsem myslel, že jsme dojeli a něco u auta urvali. Obrovský problém byl pak na hranicích v Podněsteří, kde jsme strávili téměř 2 hodiny vyřizováním formalit (auto jsme si půjčovali v Moldávii, bohužel na rumunských SPZ, což je obří problém, který jsme zjistili až později). Hned za hranicemi vlivem předešlého stresu a totálního nedorozumění na benzínce, nám obsluha nalila do benzíňáče naftu. V poslední den nás pak odchytli policajti s tím, že mě obvinili, že jsem pil a že budu muset odstavit auto a jet s nima na stanici (běžně policajti dělají podvody s pozitivní dechovou zkouškou, i když jste nic nepili). Řekl jsem jim, že úplatek nedostanou a pokud mi něco naměří v dechu, budu chtít i krevní test - nakonec mě pustili. Bohužel to nebylo všechno a dostali jsme se do dopravní nehody, což je další obří problém. Jako cizinci jste téměř automaticky označeni jako viníci. Strávíte minimálně půlden na policejní stanici. Nehoda se naštěstí stala v Kišiněvě, kde jsme měli podporu od autopůjčovny. Pokud by to bylo jinde, musel bych čekat na překladatele, protože veškeré dokumenty musejí být sepsané v rumunštině a na překladatele se běžně čeká i 14 dní, kdy musíte zůstat v zemi a určeném místě. Každopádně nám letadlo uletělo, museli jsme si kupovat nové letenky a domů dorazili o dva dny později.
Neumím si představit, že by si tímto musela projít i má rodina včetně dětí. Neříkám, že to samé se nemůže stát i jinde, ovšem v EU máte jen přeci lepší vyhlídky jak vše rychleji a s menšími problémy vyřešit... Ve zbytku světa pak záleží hodně na okolnostech a často i vůli lidí.
A jak už tady někdo zmiňoval, dětem (zejména těm malým) je v podstatě jedno, kam jedou. Důležité je, aby ten čas trávili s vámi, při vhodné aktivitě a dostatečně pestrém programu (a to nejen jednou za rok). Nechci tím nějak naznačit, že děti jsou nějakou přítěží nebo blokem v cestování. Je ovšem vhodné uvědomit si potencionální rizika a důsledky, které se mohou vyskytnout v netradičních či exotických destinacích.
Ahoj Kačenko... Úvodem bych Ti chtěl moc poděkovat za neskutečně zábavné a autentické seskládání písmenek ve Tvém cestopisu...vlastně to bylo to první, co jsem si letos přečetl:-))). Dovolil jsem si odkaz na Tvé "povídání" rozeslat i mnohým svým známým a přátelům...rodině, abych je inspiroval a ukázal, jak neskutečně milé a příjemné může být "prožívání cestováním", i když zcela jistě s sebou nese i mnoho potíží a nepříjemností... Tvůj humor a barvitost je neuvěřitelný a nakažlivý... Moc Ti děkuji a už teď se těším na další "cesty" s Tebou...
Krásný den...rok...život...
R.
Ahoj Kačenko... Úvodem bych Ti chtěl moc poděkovat za neskutečně zábavné a autentické seskládání písmenek ve Tvém cestopisu...vlastně to bylo to první, co jsem si letos přečetl:-))). Dovolil jsem si odkaz na Tvé "povídání" rozeslat i mnohým svým známým a přátelům...rodině, abych je inspiroval a ukázal, jak neskutečně milé a příjemné může být "prožívání cestováním", i když zcela jistě s sebou nese i mnoho potíží a nepříjemností... Tvůj humor a barvitost je neuvěřitelný a nakažlivý... Moc Ti děkuji a už teď se těším na další "cesty" s Tebou...
Krásný den...rok...život...
R.
Musím říct, Rosťo, že jsi mě opravdu dojal! Lhala bych, kdybych dělala, že mě takováto zpětná vazba nedojme, nenakopne… Moc ti za ni děkuji. V dnešní době lidé spíše kritizují, hledaj chyby… Chválit se moc nenosí..
Musím říct, že od zveřejní svých cestopisů jenom žasnu. Svět nebude v pořádku jenom Globusu, myslím že i tady, mezi cestovateli, je všechno tak, jak má být. Jsem strašně vděčná za reakce tvého typu, protože vím, že ta práce nebyla zbytečná. Ještě jednou děkuji, a i tobě krásný rok 2019 !
Musím říct, Rosťo, že jsi mě opravdu dojal! Lhala bych, kdybych dělala, že mě takováto zpětná vazba nedojme, nenakopne… Moc ti za ni děkuji. V dnešní době lidé spíše kritizují, hledaj chyby… Chválit se moc nenosí..
Musím říct, že od zveřejní svých cestopisů jenom žasnu. Svět nebude v pořádku jenom Globusu, myslím že i tady, mezi cestovateli, je všechno tak, jak má být. Jsem strašně vděčná za reakce tvého typu, protože vím, že ta práce nebyla zbytečná. Ještě jednou děkuji, a i tobě krásný rok 2019 !
Na Srí Lanku jsem mezi cestopisy klikl proto, že jsem chtěl mít srovnání, byl jsem tam, sice jen týden, ale s cílem vidět to hlavní. A to je ta skála, kterou jste vynechali pro drahé vstupné:-) Tak pro ty, kteří by chtěli tuto chybu opakovat: Na temeni skály je do skály vytesaný plavecký bazén pro krále, do kterého sloužící nosili vodu ve vědrech po těch více než stech schodech vytesaných do skály, no schodech - spíš jamkách pro nejnutnější oporu nohou. Je to nádherný výhled do kraje a fantastická zkušenost. Samosebou také nějaké ruiny paláce apod. Vnitřní hradby na skále oddělující oblasti pro řadové sluhy od druhého okruhu pro dvořany a třetího pro krále a jeho rodinu. Tedy pro jeho harémistky. A na harémistky, tedy jejich obrazy, se lze podívat v galerii na boku skály, nějakých třicet metrů vysoko nad okolní krajinou. Několik desítek fresek na skále starých přes tisíc roků, nádherné ženy všech barev a ras, chodí se po ochozu - konstrukci dnes z oceli kdysi z bambusu přilepené ke skále a šplhá se k němu po žebřících jak na ferratě (lehké) - kdysi též bambusových dnes z oceli. / Taky tam mají na Srí Lance krásné čajové plantáže s ochutnávkou a prodejnou, safari se lvy, trhy s tričky za pár korun, surfařský ráj na východě ostrova, a ten park, o kterém píšete založili Britové jako park u paláce místodržícího, v zemi jsou takové tři a stromy v nich sázela ještě královna Viktorie a tak ruský car, jsou ohromné a park je božský. / Myslím, že je škoda při cestování vynechat to nejcennější
Na Srí Lanku jsem mezi cestopisy klikl proto, že jsem chtěl mít srovnání, byl jsem tam, sice jen týden, ale s cílem vidět to hlavní. A to je ta skála, kterou jste vynechali pro drahé vstupné:-) Tak pro ty, kteří by chtěli tuto chybu opakovat: Na temeni skály je do skály vytesaný plavecký bazén pro krále, do kterého sloužící nosili vodu ve vědrech po těch více než stech schodech vytesaných do skály, no schodech - spíš jamkách pro nejnutnější oporu nohou. Je to nádherný výhled do kraje a fantastická zkušenost. Samosebou také nějaké ruiny paláce apod. Vnitřní hradby na skále oddělující oblasti pro řadové sluhy od druhého okruhu pro dvořany a třetího pro krále a jeho rodinu. Tedy pro jeho harémistky. A na harémistky, tedy jejich obrazy, se lze podívat v galerii na boku skály, nějakých třicet metrů vysoko nad okolní krajinou. Několik desítek fresek na skále starých přes tisíc roků, nádherné ženy všech barev a ras, chodí se po ochozu - konstrukci dnes z oceli kdysi z bambusu přilepené ke skále a šplhá se k němu po žebřících jak na ferratě (lehké) - kdysi též bambusových dnes z oceli. / Taky tam mají na Srí Lance krásné čajové plantáže s ochutnávkou a prodejnou, safari se lvy, trhy s tričky za pár korun, surfařský ráj na východě ostrova, a ten park, o kterém píšete založili Britové jako park u paláce místodržícího, v zemi jsou takové tři a stromy v nich sázela ještě královna Viktorie a tak ruský car, jsou ohromné a park je božský. / Myslím, že je škoda při cestování vynechat to nejcennější
Sice nechápu, proč takové věci pisete někomu do diskuze pod jeho cestopis, ale muzu vás ubezpečit, ze to co je pro vás to “nejcenejsi”, nemusí byt to nejcenejsi pro druhé. Nechápu kde berete tu drzost tady psát, ze autorka neviděla to nejcenejsi kvůli penězům a ještě se tomu smějete. Tak se vyjadřuje hlupák milý pane. Jestli mate chuť sdělit svoje zážitky, tak si napište svůj cestopis. Zrejme mate rad historii,ale ta nezajímá každého. Někdo ma rad přírodu a nechce platit předražené vstupné, aby se podíval na díru ve skále společně s hordou dalších turistu. Taky bych mohl napsat, ze jen hlupák letí na Lanku jen na týden a ještě ma tu drzost tady psát, co všechno autorka cestopisu neviděla.Tož tak. Přeji hezky novy rok
Sice nechápu, proč takové věci pisete někomu do diskuze pod jeho cestopis, ale muzu vás ubezpečit, ze to co je pro vás to “nejcenejsi”, nemusí byt to nejcenejsi pro druhé. Nechápu kde berete tu drzost tady psát, ze autorka neviděla to nejcenejsi kvůli penězům a ještě se tomu smějete. Tak se vyjadřuje hlupák milý pane. Jestli mate chuť sdělit svoje zážitky, tak si napište svůj cestopis. Zrejme mate rad historii,ale ta nezajímá každého. Někdo ma rad přírodu a nechce platit předražené vstupné, aby se podíval na díru ve skále společně s hordou dalších turistu. Taky bych mohl napsat, ze jen hlupák letí na Lanku jen na týden a ještě ma tu drzost tady psát, co všechno autorka cestopisu neviděla.Tož tak. Přeji hezky novy rok
Omlouvám se, zapomněl jsem, že není vhodné upozornit čtenáře cestopisu, že je možnost podívat se na památku UNESCO za peníze ušetřené za letenku na prohlídku hromady odpadků na Maledivách. A že to je zakázaná diskuse.
Omlouvám se, zapomněl jsem, že není vhodné upozornit čtenáře cestopisu, že je možnost podívat se na památku UNESCO za peníze ušetřené za letenku na prohlídku hromady odpadků na Maledivách. A že to je zakázaná diskuse.
To na co upozornujete je v každém blbem průvodci a cíle na které upozornujete (sloni, čajové plantáže)jsou ty nejproflaknutejsi místa cele Sri Lanky, takže jen blb by nevěděl,ze tam jsou.
To na co upozornujete je v každém blbem průvodci a cíle na které upozornujete (sloni, čajové plantáže)jsou ty nejproflaknutejsi místa cele Sri Lanky, takže jen blb by nevěděl,ze tam jsou.
A ten blb tam muže letet s cestovkou, která mu je za penízky rada ukáže :)
A ten blb tam muže letet s cestovkou, která mu je za penízky rada ukáže :)
Niemandos, přidávám se, lépe jsi Adamovi odpovědět ani nemohl. A stejně jako Kateřina to vidím tak, že výhled je lepší z té sousední skály Pidurangala právě proto, že je vidět navíc i Sigiriya a že je tam minimum lidí.
Niemandos, přidávám se, lépe jsi Adamovi odpovědět ani nemohl. A stejně jako Kateřina to vidím tak, že výhled je lepší z té sousední skály Pidurangala právě proto, že je vidět navíc i Sigiriya a že je tam minimum lidí.
Ježkovy voči, vy jste milí :)
Každopádně Adam má v něčem taky pravdu.. Já jsem to prolítla trošku povrchně, určitě jsem za 18 dní nestihla poznat všechny skvosty Srílanky. Už teď vím o řadě míst, která jsem vypustila a kam bych ráda.... A rozhodně nechci nikoho od výstupu na Lví skálu odrazovat, protože jsem na ní nebyla a nemohu posoudit, zda to za to stojí.
Nicméně, Adame, jsem za svůj itík vděčná, myslím, že jsem dala, co šlo. Respektive v mých silách asi opravdu nebylo "víc". Nepočítám v zemi, kterou navštívím, jednotlivé památky a místa, která si musím za každou cenu odškrtnout, protože jsou cool v Lonely Planet. Ano, chci vidět maximum, ale klidně poznám i bezvýznamnou horu vedle jedné mega významné, protože to, co se mi vryje pod kůži je obvykle ta nejvíc bezvýznamná věc. Pokud jsem to podle tebe, Adame, vyhodnotila špatně, máš nárok tento názor mít a vyjádřit jej :) Mě to neuráží ani nevadí. Vlastně možná - po tvém odborném výkladu o kálovském jezírku (o kterém jsem neměla ani páru) - až tam pojedu příště, na tu lví horu se vydrápu! Úplně se vidím v tom jezírku s lahví šampaňského :D
Každopádně - vyhlídka z Pidurangala mě naprosto uspokojila. Sedět po spidermanském výkonu na jejím vrcholku a koukat na majestátnou Sigiriy bylo pro mě něco něco ♥
Ježkovy voči, vy jste milí :)
Každopádně Adam má v něčem taky pravdu.. Já jsem to prolítla trošku povrchně, určitě jsem za 18 dní nestihla poznat všechny skvosty Srílanky. Už teď vím o řadě míst, která jsem vypustila a kam bych ráda.... A rozhodně nechci nikoho od výstupu na Lví skálu odrazovat, protože jsem na ní nebyla a nemohu posoudit, zda to za to stojí.
Nicméně, Adame, jsem za svůj itík vděčná, myslím, že jsem dala, co šlo. Respektive v mých silách asi opravdu nebylo "víc". Nepočítám v zemi, kterou navštívím, jednotlivé památky a místa, která si musím za každou cenu odškrtnout, protože jsou cool v Lonely Planet. Ano, chci vidět maximum, ale klidně poznám i bezvýznamnou horu vedle jedné mega významné, protože to, co se mi vryje pod kůži je obvykle ta nejvíc bezvýznamná věc. Pokud jsem to podle tebe, Adame, vyhodnotila špatně, máš nárok tento názor mít a vyjádřit jej :) Mě to neuráží ani nevadí. Vlastně možná - po tvém odborném výkladu o kálovském jezírku (o kterém jsem neměla ani páru) - až tam pojedu příště, na tu lví horu se vydrápu! Úplně se vidím v tom jezírku s lahví šampaňského :D
Každopádně - vyhlídka z Pidurangala mě naprosto uspokojila. Sedět po spidermanském výkonu na jejím vrcholku a koukat na majestátnou Sigiriy bylo pro mě něco něco ♥
Když píšeš, že v tvých silách nebylo víc, Kateřino, tak po přečtení i dalších tvých cestopisů s obdobným stylem (kromě Malediv) bych ti doporučil nepřidávat, ale raději zvolnit. Já se taky obvykle snažím nacpat si co nejvíc do svých dlouhých cest, ale obvykle spím aspoň 2 noci na jednom místě a i tak mi to přijde poměrně rychlé.
Když píšeš, že v tvých silách nebylo víc, Kateřino, tak po přečtení i dalších tvých cestopisů s obdobným stylem (kromě Malediv) bych ti doporučil nepřidávat, ale raději zvolnit. Já se taky obvykle snažím nacpat si co nejvíc do svých dlouhých cest, ale obvykle spím aspoň 2 noci na jednom místě a i tak mi to přijde poměrně rychlé.
Já vím, já vím!! Pravdu máš...Jenže já to prostě jinak neumím 🙈
A to nebudu vykládat, že mám rok ruplej meniskus a stejnou dobu odsunuju operaci, přičemž lezu na Sněžky a lítám kdovíkam, protože jen z představy dvou až tří dnů v posteli mám prostě ...hrůzu 🙈🙈🙈
Já vím, já vím!! Pravdu máš...Jenže já to prostě jinak neumím 🙈
A to nebudu vykládat, že mám rok ruplej meniskus a stejnou dobu odsunuju operaci, přičemž lezu na Sněžky a lítám kdovíkam, protože jen z představy dvou až tří dnů v posteli mám prostě ...hrůzu 🙈🙈🙈
Skvěle napsaný cestopis se spoustou praktických inforrmací ... za dva měsíce se tam také chystám a určitě se částečně budu inspirovat. Jen tak dál :) a díky.
Skvěle napsaný cestopis se spoustou praktických inforrmací ... za dva měsíce se tam také chystám a určitě se částečně budu inspirovat. Jen tak dál :) a díky.
Moc pěkné počtení.
Mám otázku - Je nutné mít předem zajištěné ubytování ? Chystáme se na Šrí ve třech v únoru a máme hodně volný itinerář a nejsem si jistá, kdy přesně kde budeme.
Moc pěkné počtení.
Mám otázku - Je nutné mít předem zajištěné ubytování ? Chystáme se na Šrí ve třech v únoru a máme hodně volný itinerář a nejsem si jistá, kdy přesně kde budeme.
Tak pokud mate volný itinerar, tak si rezervovat ubytování je naprostá hloupost. Možná na první ubytko po příletu. To je fajn. Lanka je když to řeknu jemně hoooodně turistická, takže není problém sehnat ubytování na místě :) Samozřejmě je to spojene s tím, ze se muže stát, ze první výběr bude obsazeny, ale to je asi tak všechno. Ideálně je sledovat volné kapacity na Bookingu či Agode den předem a ten den a pak si jen vybrat co se líbí. Jen jednou se mi stalo v Indii, ze byl hotel plný, protože tam prijel večer nějaký zájezd :).
Tak pokud mate volný itinerar, tak si rezervovat ubytování je naprostá hloupost. Možná na první ubytko po příletu. To je fajn. Lanka je když to řeknu jemně hoooodně turistická, takže není problém sehnat ubytování na místě :) Samozřejmě je to spojene s tím, ze se muže stát, ze první výběr bude obsazeny, ale to je asi tak všechno. Ideálně je sledovat volné kapacity na Bookingu či Agode den předem a ten den a pak si jen vybrat co se líbí. Jen jednou se mi stalo v Indii, ze byl hotel plný, protože tam prijel večer nějaký zájezd :).
Tak se přidávám taky s díky za skvěle sepsané zážitky. Sice si vybíráš destinace, co mě moc nelákají, ale je to napsané tak čtivě, že mě to vtáhlo. Pro mě asi nejlepší cestopisy tady na stránkách.
Tak se přidávám taky s díky za skvěle sepsané zážitky. Sice si vybíráš destinace, co mě moc nelákají, ale je to napsané tak čtivě, že mě to vtáhlo. Pro mě asi nejlepší cestopisy tady na stránkách.
Jeee, tak to je krásná zpětná vazba!! Hned se mi bude další cestopis psát s větší chutí 😍
Jeee, tak to je krásná zpětná vazba!! Hned se mi bude další cestopis psát s větší chutí 😍
Ano, piš, piš! Další cestopisy. I když jsou a budou dlouhé, tak si je všechny přečtu a všude tam pojedu, i když jsem původně vůbec nechtěl. A kdybys někdy někam musela vyrazit sama, klidně mě vem s sebou, třeba jako pucfleka. :-)
Ano, piš, piš! Další cestopisy. I když jsou a budou dlouhé, tak si je všechny přečtu a všude tam pojedu, i když jsem původně vůbec nechtěl. A kdybys někdy někam musela vyrazit sama, klidně mě vem s sebou, třeba jako pucfleka. :-)
Výborně napsáno, těším se na další cestopis :)
Výborně napsáno, těším se na další cestopis :)
Moc děkuji a další cestopis včera na světě. Tentokrát KUBA “za Kačku”. Už není tak podrobná, protože je to tři roky zpět, ale snad i ta nebude u čtení ztráta času 😊
Moc děkuji a další cestopis včera na světě. Tentokrát KUBA “za Kačku”. Už není tak podrobná, protože je to tři roky zpět, ale snad i ta nebude u čtení ztráta času 😊
Luxusně napsané, dlouho jsem se tak nepobavil u cestopisu! Navíc máš humor, který je přesně můj šálek kávy, stejně jako styl cestování, kdy nepobíháš od jednoho must see ke druhýmu, ale nasáváš místní atmosféru a člověk z toho pak má nezapomenutelné zážitky na celý život. Tleskám a budu se těšit na další :) Oceňuji taky, že jsi to sepsala. Ještě, že jsou takoví lidi jako Ty, kteří nejsou líní psát takovéhle parádní cestopisy (na rozdíl od lidí, jako já, kteří jsou na to moc líní :)
Luxusně napsané, dlouho jsem se tak nepobavil u cestopisu! Navíc máš humor, který je přesně můj šálek kávy, stejně jako styl cestování, kdy nepobíháš od jednoho must see ke druhýmu, ale nasáváš místní atmosféru a člověk z toho pak má nezapomenutelné zážitky na celý život. Tleskám a budu se těšit na další :) Oceňuji taky, že jsi to sepsala. Ještě, že jsou takoví lidi jako Ty, kteří nejsou líní psát takovéhle parádní cestopisy (na rozdíl od lidí, jako já, kteří jsou na to moc líní :)
Zasnu.Eremi, který je ve svých příspěvcích v drtivé většině negativní takovou pozitivní odezvu. No ale opravdu s nim nelze než souhlasit ve všech bodech,včetně toho posledního.Ja jsem taky líný to sepsat :)
Zasnu.Eremi, který je ve svých příspěvcích v drtivé většině negativní takovou pozitivní odezvu. No ale opravdu s nim nelze než souhlasit ve všech bodech,včetně toho posledního.Ja jsem taky líný to sepsat :)
Moc děkuji za milá slova! Cestopisy budou přibývat! Jednak je to pro mě kdekoli dostupný rekap cesty ke sdílení i okamžitému náhledu, dále je to konzervovaná vzpomínka a hlavně - je to možnost někoho třeba nakopnout koupit letenku a prostě a jednoduše vyjet. A investice do vzdělání a cestování je jediná, která z idstupem času neztrácí svoji hodnotu. Naopak...
Čím více lidé cestují a vnímají svět, tím méně řeší kraviny ✌️, takže doufám, že těch “nakažených” bude co nejvíc
Moc děkuji za milá slova! Cestopisy budou přibývat! Jednak je to pro mě kdekoli dostupný rekap cesty ke sdílení i okamžitému náhledu, dále je to konzervovaná vzpomínka a hlavně - je to možnost někoho třeba nakopnout koupit letenku a prostě a jednoduše vyjet. A investice do vzdělání a cestování je jediná, která z idstupem času neztrácí svoji hodnotu. Naopak...
Čím více lidé cestují a vnímají svět, tím méně řeší kraviny ✌️, takže doufám, že těch “nakažených” bude co nejvíc
No tak teď už se nedivím,že mi tak sedí ten cestopis. Mám naprosto stejnou filozofii jako Ty a vždycky říkám,že to co uvidím a zaziju a co se naučím mi už nikdy nikdo nevezme,na rozdíl od materiálních věcí,o které můžeš přijít :).
No tak teď už se nedivím,že mi tak sedí ten cestopis. Mám naprosto stejnou filozofii jako Ty a vždycky říkám,že to co uvidím a zaziju a co se naučím mi už nikdy nikdo nevezme,na rozdíl od materiálních věcí,o které můžeš přijít :).
Paráda. My jeli do Hikkaduwy a Galle v létě s dětmi. Na pláži velké vlny, takže na plavání to nebylo a podmořský svět byl zastíněn pískem ve vodě. Nejvíce jsme si užili vodní safari v Maduganga.
Paráda. My jeli do Hikkaduwy a Galle v létě s dětmi. Na pláži velké vlny, takže na plavání to nebylo a podmořský svět byl zastíněn pískem ve vodě. Nejvíce jsme si užili vodní safari v Maduganga.
Srílanka není moc destinací na plážování... Vlny byly po celém jižním pobřeží a na jednu v podobě jizvy na zádech do dnes živě vzpomínám.. Ale zase - Srílanka má i jiná kouzla, která to vyváží :)
Srílanka není moc destinací na plážování... Vlny byly po celém jižním pobřeží a na jednu v podobě jizvy na zádech do dnes živě vzpomínám.. Ale zase - Srílanka má i jiná kouzla, která to vyváží :)
Super cestopis. Srí Lanka mě hodně lákala, když jsme vybírali, kam do Asie vyrazíme, ale nakonec nás kamarád pozval do Indie, tak bylo rozhodnuto. Snad někdy příště.
Super cestopis. Srí Lanka mě hodně lákala, když jsme vybírali, kam do Asie vyrazíme, ale nakonec nás kamarád pozval do Indie, tak bylo rozhodnuto. Snad někdy příště.
Těší mě, že vidím, že si dal někdo ten čas a přečetl to :D
Srlanka za návštěvu rozhodně stojí! Chudá a přece strašně bohatá. Indie bude taky super, ale Srílanku si určitě časem dopřejte :)
Těší mě, že vidím, že si dal někdo ten čas a přečetl to :D
Srlanka za návštěvu rozhodně stojí! Chudá a přece strašně bohatá. Indie bude taky super, ale Srílanku si určitě časem dopřejte :)
Opravdu moc hezky napsané. A konečně někdo, kdo cestuje místní dopravou a všímá si lidi a okolí :). Tleskam.
Opravdu moc hezky napsané. A konečně někdo, kdo cestuje místní dopravou a všímá si lidi a okolí :). Tleskam.
Děkuji za milou zpětnu vazbu! Vážím si jí...
Místní doprava je vždycky to, na co nejvíc vzpomínám (mimo Evropu). Ne nadarmo se říká, že cesta je mnohdy víc než cíl .. :)
Děkuji za milou zpětnu vazbu! Vážím si jí...
Místní doprava je vždycky to, na co nejvíc vzpomínám (mimo Evropu). Ne nadarmo se říká, že cesta je mnohdy víc než cíl .. :)
Fakt bozi a inspirujici. Dekuji
Fakt bozi a inspirujici. Dekuji
Mila Kateřino, váš cestopis o SL mě vskutku nadchl. Uvažovala jsem dost i o Vietnamu, ale musím uznat, ze jste mě preorientovala :). Chtěla bych spojit Sri Lanku s Maledivama. Já patřím k těm cestovatelům, kteří si užijí jak divocinu lowcost, tak i komerci.
Moc děkuji za krásné čtení, víc takových 🙏
Mila Kateřino, váš cestopis o SL mě vskutku nadchl. Uvažovala jsem dost i o Vietnamu, ale musím uznat, ze jste mě preorientovala :). Chtěla bych spojit Sri Lanku s Maledivama. Já patřím k těm cestovatelům, kteří si užijí jak divocinu lowcost, tak i komerci.
Moc děkuji za krásné čtení, víc takových 🙏
Děkuji! Jen prosím nečti můj cestopis z Malediv 🙈🤣
Jinak Srílanka je i po třech letech v mých vzpomínkách naprostá TOPka. A pokud bys chtěla ještě něco podobného Srílance (jak do exotiky, tak i cenově), doporučuji kouknout na Nikaraguu.. 😉
Děkuji! Jen prosím nečti můj cestopis z Malediv 🙈🤣
Jinak Srílanka je i po třech letech v mých vzpomínkách naprostá TOPka. A pokud bys chtěla ještě něco podobného Srílance (jak do exotiky, tak i cenově), doporučuji kouknout na Nikaraguu.. 😉