Svátky světel Dipawali v Káthmándú

Po loňském neúspěšném treku do Langtang jsem se vrátil do Nepálu, abych ženě ukázal svátky Dipawali (v Indii Diwali) a historické památky Unesco. Tentokráte to dopadlo podle představ.

Letenky jsem kupoval s velkým předstihem u FlyDubai z Prahy, za šílenou cenu 30 tisíc Kč na osobu. Cena se držela většinu roku takto vysoko, nebo i více. Snad nástup Air Arabia ceny výrazně sníží. Hotel jsem rezervoval ještě v zimě s velikou slevou. Vybral jsem hotel Daali (287 USD za 6 nocí se snídaní) na kraji historického a turistického centra Thamel.

Z předchozích zkušeností vím, že lokální průvodce se vyplatí a získáte z návštěvy mnohem více, než byste si načetli z bedekrů. Na netu jsem viděl průvodce s taxi za cenu kolem 100 USD za den, hotel nabízel lepší cenu, ale nakonec jsem zůstal u 14summits horolezce Honzy Trávníčka, kteří mi nabídli skvělé služby za výhodnou cenu.

Koupil jsem si RedteaGO eSIM Asia Pacific (30 areas) 6GB valid for 8Days za 11 USD, fungoval spolehlivě všude kromě vyhlídky Nagarkot.

Příjezd

Cesta do Dubaje v economy byla únavná, ale letiště Dubaj nás dorazilo. Dvacet minut autobusem na terminál 2, security check, projít skrz terminál, čekat 15 minut na autobus, 20 minut cesta, security check a na návštěvu salónku nebyl čas ani chuť. Tři hodiny na přestup jsme využili naplno. A pak zase deset minut autobusem k letadlu. Nízkonákladovka je fakt za trest.

Mezitím mi přišly zprávy z hotelu, že v našem pokoji je problém s elektrikou a že nás musí na jednu noc přestěhovat do jiného hotelu. Jako kompenzaci nám zařídí odvoz z letiště a večeři zdarma.

Po příletu jsme se postavili do fronty na zaplacení víza. Formulář jsem měl vyplněný už z domova, takže jsem mohl přeskočit automaty. Fronta byla hodně dlouhá, jen větší skupina před námi najednou odešla, když zjistili, že stáli zbytečně, neboť již zaplatili online. Příště budu platit taky online. Další dlouhá fronta k celníkovi, ofotil si nás kamerou, takže pasová fotky byla zbytečná. Celkem jsme zde ztvrdli skoro hodinu a půl. A pak dalších neskutečných 40 minut, než jsme se našli s taxikářem. Těch ušetřených 10 dolarů nás vyšlo draho.

Den první – Káthmándú Durbar square

Po přestěhování do našeho hotelu jsme vyrazili za prvním královským městem Hanuman-Dhoka Durbar square. Cestou jsem vybral hotovost. Bankomaty mají limit kolem 35 tisíc Rs a poplatky 600 – 1000 Rs. Kurz vychází zhruba na 14 Kč za 100 nepálských rupií.

Vstupné na náměstí vyšlo na 1000 Rs na osobu (karty neberou). Hned u brány jsme si najali průvodce. Myslím, že jsme mu dali asi 10 USD za 90 minut. Tato památka Unesco obsahuje královský palác a mnoho hinduistických a budhistických kaplí, postavených mezi 12-18. století. Budovy na náměstí byly těžce poškozeny během zemětřesení v roce 2015, některé byly zničeny úplně. Nicméně kromě pár chrámů byly všechny obnoveny či opraveny. Neštěstí připomínají jen praskliny ve zdech.

Na pagodách a paláci byly fascinující různé detaily jako dřevořezby. Průvodce nám kromě historie vysvětlil i hinduistickou a buddhistickou víru a význam různých soch. Nejzajímavější byla kamenná deska Bhairav představující boha Shivu jako ničitele, jejíž původ je neznámý. Rolníci ji našli v lese.

Dřevěné řezby na paláci Patan Durbar

Ganeša

Mahākāla

Nyatapola Temple

Večer jsme zakončili v Czech pub, kde nás uvítal Honza Trávníček a poslechli si jeho přednášku o Himalájích.

Den druhý – Patan a Swayambhu

Po tradičních zmatcích s hledáním se s řidičem jsme vyrazili i s průvodcem do královského paláce Patan. Dozvěděli jsme se, že údolí Káthmándú bylo původně velké jezero Nagdaha Pokhari. Legenda říká, že buddha Maňdžušrí (Manjushree) přicestoval z Číny, aby uctil svatý lotos rostoucí uprostřed jezera. Mečem rozťal horu Chobhar (jihozápadně od dnešního Káthmándú), aby voda mohla odtéct — tak vzniklo údolí Káthmándú, v jehož středu později vyrostla civilizace.

Před sjednocením královstvím Gorkha pod velením Prithvi Nárájana Šáha bylo v Nepálu skoro 50 království a států, jen v údolí Káthmandú byly tři. Patan je nejstarší a má kořeny v třetím století před Kristem. Podle tradice po smrti krále Yaksha Mally roku 1482 si jeho synové rozdělili údolí a založili si vlastní sídla – královská města Kathmandu, Patan a Bhaktapur.

Vstupné do areálu Patan vyšlo na 1000 Rs. Průvodce nám vyprávěl různé příběhy. Například socha Narasimhy  - což je jedno vtělení boha Višnu. Višnu se v této podobě zjevil, aby ochránil svého oddaného Prahládu a zabil jeho démonického otce Hiranjakašipua, který získal od bohů požehnání, že ho nemůže zabít „žádný člověk ani zvíře, ve dne ani v noci, uvnitř ani venku“. Višnu proto přijal napůl lidskou a napůl lví podobu, zabil démona na prahu domu (ani uvnitř, ani venku), za soumraku (ani den, ani noc) a rukama, ne zbraní – tím obešel všechna jeho požehnání.

Další byl o zrodu Ganeši (Ganapati) – boha s hlavou slona. Bohyně Párvatí, manželka boha Šivy, si vytvořila chlapce z hlíny (nebo z tělesní masti), aby jí hlídal vchod do lázně. Když se Šiva vrátil domů, Ganeša ho podle matčina rozkazu nepustil dovnitř. Šiva, který nevěděl, kdo ten chlapec je, se rozzuřil, že mu někdo brání vstoupit do vlastního domu, a po prudké hádce mu usekl hlavu. Když to Párvatí zjistila, propukla v žal a hněv. Požádala Šivu, aby jejího syna okamžitě vzkřísil, jinak zničí svět. Šiva poslal své služebníky, aby přinesli hlavu první bytosti, kterou potkají, a tou byl slon. Sloní hlava byla přiložena k tělu Ganeši a Šiva mu daroval nový život i požehnání, že bude prvním uctívaným bohem.

Nebo socha Mahákály – jednoho z nejmocnějších a nejděsivějších ochránců v tibetském buddhismu i v nepálském hinduismu. V sanskrtu znamená Mahākāla „Velký čas“ nebo „Pán smrti a zničení“. V buddhismu je považován za ochranné božstvo (dharmapálu), které ničí nevědomost, zlo a překážky na cestě k osvícení. Všimněte si na oštěpu připíchnutých hlav démonů, které porazil.

Ganeša

Zvon Taleju

Chrám Krishna Mandir

Mahákála

Krishna Mandir

Naše cesta pak prokračovala k takzvanému opičímu chrámu Swayambhu. Místo výšlapu stovek schodů jsme přijeli z vrchu. Vstupné bylo jen 200 Rs. Samozřejmě jsme viděli pár opic, ale také různě ozdobené psy, neboť předchozí den měli svátek Kukur Tihar. Tvar nepálské pagody vychází z přeloženého listu posvátného stromu Bodhi (Ficus religiosa), pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Symbolizuje spojení země s nebem a duchovní růst.

Kukur Tihar – den psů

Socha Buddhy, Swayambhu

Stúpa Swayambhunath

Po návratu do Thamelu jsme výlet zakončili v mé oblíbené tibetské restauraci Utse.

Den třetí – klášter Kopan, Boudhanath, Pashupatinath

Ráno jsme vyjeli na kopec, kde jsme o den dříve obdivovali červeně zbarvený klášter Kopan. Klášter Kopan byl založen v 70. letech 20. století tibetskými lamy Lama Thubten Yeshe a Lama Zopa Rinpoche, kteří uprchli z Tibetu po čínské okupaci. Nachází se na kopci severně od Káthmándú a patří k nejvýznamnějším centrům tibetského buddhismu mimo Tibet. Proslul především meditačními kurzy pro zápaďany, které přibližují buddhismus laikům. Dnes je Kopan klášterem s více než 300 mnichy a mniškami. Pro turisty nabízí nádherný výhled na údolí.

Klášter Kopan

Stúpa v areálu kláštera Kopan

Zahrady a stúpy kláštera Kopan

Meditační zahrada kláštera Kopan

Káthándú

Druhou zastávkou byla druhá největší budhistická stupa Boudhanath (vstupné 400 Rs), která patří k nejposvátnějším místům v celém Nepálu. Postavena byla pravděpodobně v 6. století a po staletí sloužila jako hlavní poutní místo pro obchodníky a poutníky z Tibetu. Dominantní bílá kopule symbolizuje čistotu, nad níž se tyčí věž s malovanýma očima Buddhy, hledícíma do všech světových stran. Okolí stúpy tvoří kruhové nádvoří s modlitebními mlýnky a kláštery, kolem kterého poutníci pomalu obcházejí ve směru hodinových ručiček, často s mantrou Om Mani Padme Hum na rtech. Když se zujete, můžete si ji obejít po prvním stupni, který je veřejně přístupný. Svítilo slunce, takže nás pálely nohy od rozpálené střechy.

Stúpa Boudhanath

Vnitřní svatyně kláštera

Modlitební mlýnek s mantrou Om Mani Padme Hum

Výlet jsme zakončili u Pashupatinath (vstupné 1000 Rs), což je nejposvátnější hinduistický chrám v Nepálu a jedno z hlavních poutních míst celé jižní Asie. Je zasvěcen bohu Šivovi v jeho podobě Pashupati – Pánu všech bytostí. Komplex leží na břehu řeky Bagmati, která se nepřímo vlévá do posvátné Gangy. Samotný chrám je pro nás nepřístupný, ale můžete jej pozorovat z protějšího kopce. Zde se provádějí veřejné pohřební obřady, kdy je tělo zpopelněno a popel vysypán do řeky.

Chrámový komplex Pashupatinath

Kremace u řeky Bagmati

Sádhu – hinduističtí asketové

Den čtvrtý – Nagarkot, Changu Narayan a Bhaktapur

Ráno jsme vyrazili už v 8:15 kvůli výhledům na Himaláje. Nejdříve nás ale řidič vysadil u krámku své manželky na nákup čaje, který sami pěstují. Pak jsme jeli bočními silničkami na vrchol Nagarkot. To byl pravý Nepál, tudy turisté nejezdí. Potkávali jsme místní ve slavnostním oblečení a sledovali jsme taneční představení. Během jízdy jsem požádal řidiče, ať zastaví – najednou na nás vykoukly zasněžené vrcholky Himalájí.

Po další jízdě jsme dojeli k cíli, krásnému horskému hotelu Country villa, kde jsme si dali občerstvení, zatímco jsme obdivovali vrcholky Himalájí a hádali, který z nich je Mount Everest. Všichni říkali, že máme velké štěstí na krásné počasí bez mraků.

Hotel Country villa

Čtyři tyče z bambusu stačí na houpačku

Brzy jsme dorazili k chrámu Changu Narayan (vstupné 400 Rs), což je nejstarší hinduistický chrám v Nepálu, zasvěcený bohu Višnuovi. Jeho vznik sahá až do 4. století n. l., do období dynastie Licchavi. Chrám je postaven v tradičním newarském pagodovém stylu a obklopen kamennými reliéfy s nejstaršími nápisy v nepálštině. Je zapsán na seznamu UNESCO a považován za jedno z klíčových historických a náboženských center údolí Káthmándú. Podle pověsti zde bůh Višnu neúmyslně okradl rolníka Sudharma, a proto ho zabil jeho syn Chadunga, aniž věděl, že jde o boha. Když zjistil, koho zasáhl, byl zděšen, ale Višnu mu odpustil a řekl, že jeho čin ho zbavil prokletí – a na místě, kde k tomu došlo, byl postaven právě chrám Changu Narayan.

Chrám Changu Narayan

Garuda – Višnuův nebeský jezdec

Višnu s bohyní Lakšmí

Ležící Višnu (Ananta Šajana)

Višnu s Paršouramou a božstvy

Poslední zastávka bylo poslední královské město Bhaktapur (vstupné 2000 Rs). Město si zachovalo nejautentičtější atmosféru ze všech tří bývalých královských měst, s úzkými uličkami, cihlovými domy a živými řemeslnými dílnami. Dominantou je Durbar Square s pětistupňovou pagodou Nyatapola, nejvyšším chrámem v Nepálu, symbolem síly a rovnováhy.

Kamenný lev, strážce chrámu Bhaktapur

Zlatá brána

Chrám Nyatapola

Schodiště s kamennými strážci, Nyatapola

Chrám Siddhi Lakshmi

Chrám Bhairava Nath

Poslední střípky

Zaznamenal jsem jen střípky z informací, které jsme od průvodců získali. Doporučuji si najmout někoho místního,  získáte lepší vhled do kultury a ještě jim pomůžete.

Ceny jídel jsou různé, za hlavní jídlo můžete zaplatit třeba 300 rupií (42 Kč) nebo 1200 rupií. Obecně je zde dražší alkohol (pivo třeba za 600 rupií). Nebojte se smlouvat, není problém dostat se o třetinu dolů. Je zde široký výběr vybavení do hor za směšné ceny (nejspíše fejk), případně si některé vybavení na trek můžete jen zapůjčit. Nedávejte peníze žebrajícím dětem, naučíte je spoléhat se na jiné. Ale koupě suvernýru od chudáků na ulici jim pomůže.

Garden of dreams

Garden of dreams

Garden of dreams

PS pokud se vám text líbil nebo vám pomohl, dejte lajk, ať mám motivaci psát v budoucnu další cestopisy. Bez interakcí mám pocit, že jsou zbytečné.