Svatý Martin aneb Be Happy - díl 2.
Další zážitky a praktické zkušenosti z cesty poostrově
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
Den 3: Karnevalový
Protože je neděle, pojímáme to zcela odpočinkově, takže dopoledne trávíme u bazénu a do terénu vyrážíme až po obědě, opět s cílem Maho Beach. Když projíždíme západní cíp ostrova, vidíme absolutní parkovací masakr u oblíbené Mullet Beach, kde auta, i přes velké balvany kolem cesty, dané zde právě za účelem omezení divokého parkování, parkují na každém alespoň trošku vhodnějším místě, blokujíce průjezdnost už tak úzké cesty, zde vedoucí přes golfové hřiště. My u Maho Beach opět s neskutečným štěstím zaparkujeme jako o den dříve přímo u kruháče u pláže a nemusíme tak využít placené parkoviště o 200 metrů dál (5 USD za den parkování).
Enjoy Saint Martin!!!
Když vystoupíme z auta, přistoupí k nám ze zvědavosti jeden místní s dotazem, jakou že řečí se to bavíme. Zapředeme hovor a s překvapením zjišťujeme, že dotyčný zná Česko i hlavní město, stejně jako to, že náš rozchod se Slovenskem proběhl v klidu. A jsme prý teprve třetí Češi, které na Sv. Martinu doposud potkal. Na závěr nám nabízí setření nějakých promolosů místní pobočky hotelů Marriot a nevím, zda jde o náhodu, na jeden z nich máme šanci vyhrát 500 USD nebo jiné ceny v obdobné hodnotě, jen se musíme do daného rezortu dostavit.
Jsme oprávněně nedůvěřiví, ale přichází nabídka, že na náklady rezortu nás tam (na druhou stranu ostrova) i zpět dovezou taxíkem. Proč si tedy neudělat prohlídku ostrova a k tomu nějakého rezortu bez nutnosti řídit a zdarma? Tak souhlasíme a za 3 minuty sedíme v taxíku. Po půl hodině jsme tam, ale dozvídáme se, že kvůli probíhajícímu karnevalu už všichni dotyční odjeli, takže jestli prý můžeme přijet zítra ráno. Proč ne, když zase platí taxík?
Téměř na dosah
Maho Beach - konečně
Za půl hoďky jsme tedy zpět a na třetí pokus se konečně dostáváme na Maho Beach, a to v tom nejlepším, odpoledním čase, protože právě odpoledne zhruba mezi 14.00 a 16.00 zde přistávají ta největší letadla. Pláž, široká možná 15 metrů a v klíčovém úseku zhruba 150 metrů dlouhá není nijak extrémně přeplněná, takže zaujímáme vhodné místo a naše věci pro jistotu schováváme za obrubník tak, aby byly chráněny před případným tokem spalin při startu velkých letadel a neskončily v moři tak, jak je to tu zcela běžné.
Maho Beach
Malé letadlo ...
... a teď to velké
Pozorujeme od moře letadla nalétávající na přistání, od menších vrtulových jedno- i dvojmotoráků, elegatní a větší proudové bizjety, až po ta největší dopravní letadla, Boeingy a Airbusy. Ty samozřejmě vzbuzují na pláži největší ohlas a vždy, když se takový „gigant“ objeví v dohledu, na dálku rozpoznatelný rozsvícenými silnými přistávacími reflektory, pláž znatelně ožívá a každý se chystá na ten svůj ideální záběr foťákem nebo kamerou. V přestávkám mezi přistáními se občas osvěžíme ve vlnách.
Nekecají
Pískujeme turisty
S postupující dobou přílety větších letadel řídnou a naopak ta, která přiletěla dříve, začínají startovat zpět do svých výchozích destinací. A to je druhá velká atrakce, protože start letadel začíná možná tak 100 metrů od pláže, která je od letiště oddělena jen cestou a dvojitým nízkým plotem. To znamená, že na tuto vzdálenost se můžete postavit za startující letadlo a pocítit tak sílu jeho motorů a z nich vystupujících horkých plynů ve chvíli, kdy pilot letadlo odbrzdí a dá plný tah pro start. A v této chvíli jsou pak u těch největších letadel ti, kteří stojí přímo v ose letadla často zaskočeni silou motorů a ti méně připravení končí smeteni na pláži nebo dokonce až v moři. A i pokud stojí přiměřeně bokem, je potřeba být připraven a nápor ustát, navíc k tomu se pak po několik sekund cítíte jak v pískovací komoře.
Na startu
Pozor, už to bude
Na YouTube lze najít i spoustu záběrů, kdy se lidé chytají přímo plotu a při startu nádherného čtyřmotorového Jumba v modré barevné kombinaci KLM, jsou silou jeho motorů od plotu doslova urváni. To už zde bohužel nelétá, jelikož bylo nahrazeno dvoumotorovým Airbusem. Nejzajímavějším letadlem je tu pak k vidění taktéž čtyřmotorový Airbus A340.
Stání u plotu jsme zde osobně neviděli, jelikož na klíčovou část pláže dohlížel při naší návštěvě policista. A musím říci, že pořídit solidní záběr letadla, řítícího se pár desíte metrů nad vámi rychlostí okolo 300km/h, rozhodně není nic jednoduchého. Zaujal a pobavil nás nadšenec, který vše pozoroval ze skládací židle, vedle sebe chladící reklamní tašku Heineken, ze které tahal jednoho lahváče za druhým.
V klidu, přiletí další. Lahváčů je dost ...
Lejdy karneval
S blížícím se večerem se balíme a vyrážíme na karneval do Marigotu (letos 51. ročník), což je pro místní významná kulturní a společenská událost. Bez problémů parkujeme nedaleko centra dění a na volně přístupnou akci, která se koná na bulváru de France v centru města u přístavu. Přicházíme právě včas, abychom stihli ještě několik tanečních vystoupení smíšených skupin, kdy všichni obdivují nádherné a často velmi odvážné kostými tanečnic, resp. mnohdy je nutno ocenit samotnou odvahu tanečnic, které se do takových kostýmů obléknou i přes svou nepřehlédnutelnou prostorovou výraznost.
Jsem váš anděl
Dívej se mi do očí
Mám velké srdce
Nespadni tam
Jsem váš odvážný anděl
Mládí vpřed
Taneční vystoupení končí s příchodem tmy, kdy se zábava přesouvá na hlavní podium, odkud začne znít rap a jiná podobná hudba typická pro místní převážně černošské publikum. To se baví, hojně popíjí třetinky a také viditelně demonstruje svůj sociální status zlatými řetězy a jinými šperky, stejně tak často až obskurním oblečením a teniskami šílených barevných kombinací. Hlasitost reprobeden by s přehledem strčila do kapsy kdejaký český rockový fesťák, evidentně zde hlukové limity neřeší. Po pár lahváčích, kdy nám z černošského a vcelku jednotvárného tuc tuc začíná brnět hlava, akci opouštíme.
Den 4: Milionářské informační intermezzo
Ráno v devět na nás u apartmánu čeká taxikářka, která nás vezla již včera, a opět míříme do rezortu na Dawn Beach si vybrat naši údajnou výhru. Celou cestu si povídáme, a Shirley (pojmenovaná přesně po té Shirley, jak zjišťujeme zmínkou o bývalé americké velvyslankyni u nás) nám povídá mimo jiné o úskalí místní taxikařiny a neférových metodách konkurečního boje.
Po příjezdu do rezortu se nás ujímá holadský důchodce se vzhledem Donalda Sutherlanda, který se prací již jen baví, což lze předpokládat, když je vlastníkem nedaleké nemovitosti. Nemovitosti v oblasti, kde se dle jeho slov běžné domy pohybují cenou mezi jedním a dvěma miliony. Dolarů samozřejmě. Ten nám při prohlídce tohoto rezortu, pláže a při posezení s drinkem u baru vypráví o své bohaté profesní a sportovní kariéře a hlavně se nás snaží nalákat na koupi 3-pokojového apartmánu pro 8 lidí v tomto rezortu. Mj. nám ukazuje na nedaleký dům na útesu přímo vedle rezortu, který patří Mariah Carey. A zmiňuje i lokalitu, kde má nemovitost Donald Trump. A samozřejmě v každé páté větě nezapomene zdůraznit, jak je výhodné tu mít nemovitost (žádné daně) a jak my dva se sem hodíme :-)
Mariah Carey od vedle - zrovna nebyla doma
Realiťák v akci
Down Beach
Zkáza a exodus
Hlavně jsme se ale dozvěděli, proč jsme při příletu byli zaskočeni neupraveností ostrova. Ta je výsledkem hurikánu Irma, který se přes ostrov přehnal před třemi lety. A bohužel po něm byl přístup obou polovin ostrova při nápravě škod značně rozdílný. Zatímco na holandské straně se okamžitě započalo s intenzivní opravou, na francouzské straně se peněz slíbených samotným francouzským prezidentem nedočkali. Výsledkem tak bylo, že zhruba třetina obyvatel francouzské části, logicky ta bohatší, se ze zdevastovaného ostrova vrátila do Francie a svůj majetek, nemovitosti a auta, nechala ležet tak jak byly.
Nás neukecáte
A je fakt, že od té chvíle jsme si těchto věcí více všímali a rozdíl mezi holandskou a francouzskou stranou je propastný. Na holandské dnes dopady hurikánu téměř nepoznáte, zatímco na té francouzské je možná až třetina budov, bytů i velkých rezidencí ponechána svému osodu. Na ulicích najdete desítky opuštěných aut včetně takových kousků, jako Mustang nebo Jaguar. Podél cest jsou haldy autovraků a v moři vraky potopených lodí. Ale zpět k realitám.
500 USD na rok " width="100%" height="100%" srcset=" /obrazky/35/53/63553-280w.jpg 280w, /obrazky/35/53/63553-360w.jpg 360w, /obrazky/35/53/63553-420w.jpg 420w, /obrazky/35/53/63553-720w.jpg 720w, /obrazky/35/53/63553-920w.jpg 920w, /obrazky/35/53/63553-1200w.jpg 1200w, /obrazky/35/53/63553-1440w.jpg 1440w, /obrazky/35/53/63553-1840w.jpg 1840w " sizes="(min-width: 800px) 300px, (min-width: 615px) calc(33.33% - 4.25rem), calc(100% - 2.5rem)" > 
Trump sousedem nebude
Na závěr prohlídky se nám snaží obchodník učinit výhodnou nabídku. Pronájem apartmánu na 99 let za pouhých 51.000USD s tím, že v něm každý rok můžeme strávit jeden týden. Popř. 49 let za polovic. Když vidí, že z nás kšeft nebude, naše návštěva končí a naší výhrou se stává … 90% sleva na 5-denní pobyt v hotelu Marriot na Floridě. Takže naposledy nám zajišťují taxík, obrovský Ford se spotřebou tanku při útoku, a my po půl hodině přesedáme do našeho auta a míříme na nějakou pláž.
Mullet Beach
Mullet Beach
Jako první zkoušíme Mullet Beach na západě, kde se dnes, v pondělí, dá zaparkovat zcela bez problémů. Procházíme „průmyslovou“ částí pláže s lehátky a slunečníky až do míst, kde jsme naopak zase téměř sami. Protože jsme nedaleko Maho Beach, pozorujeme zde přistávající letadla z boku. Pláž je nádherná, ale ten den přichází od moře velké vlny, takže na koupání to moc není, spíše na surfing. Proto se po chvíli seberem a zkoušíme dojet na Juliana Beach, která se mírným obloukem, zhruba 2 km dlouhým, táhne po jižní straně letiště.
Juliana Beach
Něco tady bzučí ...?
Juliana Beach a Simpsons Bay
Juliana Beach
Zde jsou vlny minimální a také počet lidí naprosto zanedbatelný. A protože jsme stále u letiště, letadla pro změnu vidíme startovat za domy hned za námi. Na moři pozorujeme luxusní jachty. K večeru se na krátkou procházku přemisťujeme ještě do Simpsons Bay, jehož hlavní třída je poseta obchody, bary, restauracemi a hernami. V jednom bistru u parkoviště za15 USD máme večeři pro dva - dvě piva a 2 porce žebírek, opět vynikají, dělané na ohni.
Po večeři ještě stíháme nákup na holadské straně v Carrefouru. Holandská strana má prý obecně být dražší než ta francouzská, ale my to vůbec nepozorujeme, připadá nám to srovnatelné, což při místních „vzdálenostech“ je i vcelku logické. Ale jen jsme se možná dívali na špatné komodity.
Západ slunce na Juliana Beach
Princ na bílém koni
Není to trochu moc?
Den 5: Plážový a gatronomický relax
Pátý den pobytu se chceme podívat na večerní trh do místní gastronomicky vyhlášené vísky Grande Case, takže po dopoledním koupání v bazénu u apartmánu míříme rovnou severním směrem s tím, že dnes zkusíme všude zmiňovanou Happy Beach. K té je přístup obtížnější a nelze k ní dojet autem, takže jde prý o jednu z opuštěnějších pláží.
Friar´s Beach
Když přijíždíme na místo, odkud je k pláži nejkratší přístup, což je bohužel soukromý pozemek, zjišťujeme, že tento je pro průchod uzavřen kvůli stavebním pracem. Zkoušíme proto alternativní přístup od Friar´s Bay, ke které lze dojet, sic poslední kilometr téměř krokem po široké hrbaté hliněné cestě, kde vám až pod kola lezou leguáni.
Friar´s Beach
Při příjezdu na pláž, i přes běžné barové zázemí a jednu řadu slunečníků, se nám tato zalíbí svou minimální zalidněností natolik, že zde zůstáváme až do večera. A protože dáváme na radu našeho včerejšího průvodce ohledně problémům s parkováním při každotýdenním večerním trhu v Grande Case, ještě zavčas, za světla, vyrážíme do této kousek vzdálené vesnice a daří se nám zaparkovat nedaleko v tento den pouze pěší zony (udělané z „restaurační“ ulice) přímo na hlavní cestě. Ve vesnici je pak spousta parkovišť, kde místní využívají každou volnou plochu a rádi Vám nabídnou parkování za 5 EUR na den (či večer)
Grande Case v podvečer
Kulinářský klenot Grande Case
Vesnici si obcházíme nejprve po stejnojmenné dlouhé pláži a opět sledujeme kontrast moderních luxusních restaurací, kterými je Grande Case vyhlášené, a absolutních ruin stojících hned vedle. Cestu opačným směrem již absolvujeme mezi restauracemi a stánky s nabídkou místních produktů, stejně jako cetek, které se s jiným logem dají koupit kdekoliv jinde ve světě. Když se setmí, je na pěší zoně již celkem plno a všechny restaurace, před chvílí poloprázdné, jsou téměř plné, bez ohledu na jejich cenovou úroveň. Ta v případě těch lepších rozhodně není malá a dosahuje klidně 30-40 EUR za hlavní chod a ty mají také reprezentovat skutečně to nejlepší z francouzské gastronomie. Na druhém konci cenového spektra jsou bistra a grily s cenami od 3 EUR.
Trh pomalu začíná
Ještě nějaký pěkný kousek?
Dům vpravo ...
... a dům vlevo
My dáváme přednost streetfood a zkoušíme nějaké místní speciality, např. plněného kraba (7 USD), či rybou nebo hovězím plněné těsto (á 2 USD, čímž podporujeme místní školu) a ve finále nějaký dezert (3 USD). Pozor, přesto, že je trh na francouzské straně, je zde zcela běžné platit dolary, a to dokonce ve výhodném poměru 1:1 k EUR. Trh si několikrát projdeme tam a zpět a ve finále se již téměř prodíráme davy. Objevujeme i stánek místního minipivovaru Pelikaan, který má na čepu (!!!) dokonce 3 piva, nevýhodou je jen cena – 7 EUR za půllitr, čtvrtinka za polovic. My testujeme IPA a je naprosto excelentní, výrazná, hutná. Poté pomalu mizíme a naše lukrativní parkovací místo na hlavní je během 5 sekund zabráno dalším návštěvníkem.
Boží stánek v Grande Chase
Pivní stánek v Grande Chase
Roadsurvival
Teprve dnes na místních rozbitých silnicích zjišťujeme, jak je zde jízda po tmě dobrodružná. Dvě třetiny aut zde nemají světla seřízená. A přístup zde mají stylem - pokud si myslíte, že vidíte, tak je ani nezapínáte. Pokud nevidíte, tak je zapnete. Ideálně rovnou s mlhovkami. Pokud je to stále málo, tak zapnete dálkové. Bez ohledu na protijedoucí auta nebo fakt, že jste v osvětlené obci. A do toho ještě díry na cestě a příčné prahy, některé ne až dobře značené. Takže řidičská lahůdka, po 10 minutách máte oči vytahané jak králík, ještě štěstí, že to tu fakt není nikam daleko a nejezdí se rychle.
Den 6: Be Happy
Tentokrát opět vyrážíme na cesty hned po ránu a naším prvním cílem je nedaleký malý poloostrov mezi Baie Rouge a Baie Nettlé, kde by mělo být několik pláží. Po úzké cestě dojíždíme až téměř k moři, kdy míjíme rozsáhlý, zcela zničený a opuštěný rezort. U moře, kde jsme úplně sami, nalézáme podobně zdemolovaná kamenná a betonová mola a chodníky, které dříve ohraničovaly mělké mořské bazény. Přemýšlíme, zda je obojí důsledek hurikánu nebo zkáza započala již dříve. Pláž směrem k Marigotu je pěkná a evidentně vhodná i ke koupání a dominuje jí „zub“ věže opuštěného rezortu. My ovšem míříme dál, protože si chceme vyjet na nejvyšší bod ostrova – Pic Paradis (424 m n.m.).
Zkáza
Zkáza a krása
Pic Paradis
Na ten s odbočuje z hlavní cesty a po cestě různé kvality se místy opět velmi prudkými stoupáními mezi bujnou tropickou vegetací šplhá nahoru. Nissan kvílí, ale jede. Ke konci se úzká prudká cesta vine mezi luxusními rezidencemi. Nakonec přijíždíme k ceduli upozorňující na nevhodnost dalšího pokračování v cestě autem. Dopručuji toto uposlechnout, neboť posledních možná 800 metrů na vrchol je tak na poctivé SUV nebo motorovou čtyřkolku, ne na běžné auto.
Radši vážně zaparkuj
Takže zaparkujeme a za mírného deštíku dojdeme na vrchol. Zde jsou opět na první pohled vidět důsledky hurikánu – kompletně zničené stožáry radiostanice France Telekom, který vybudoval novou stanici hned luguány vedle. Nalézáme i zbytky turistických panelů a opět pouze pocitově dojdeme na „vyhlídku“. Uvozovky jsou zde záměrné, neboť pouze na dvou místech je nějaký zajímavější výhled, ale současným přístupem i ten za pár let zmizí. Výhodou tohoto malého výšlapu je pouze to, že cestou nahoru a dolů potkáváme pouze dva další turisty.
Výhled z Pic Paradis
A na druhou stranu
Orient Beach
Po krátké túře tak hledáme, kterou pláž zvolíme pro dnešní odpoledne. Volba padá na další z pláží, které jsou zmiňovány ve všech průvodcích - Orient Beach na východě. Příjezd k ní je přes rozsáhlý rezort amerického typu. Parkujeme na bulváru u moře, který je z obou stran obklopen obchody a restauracemi. Pláž je krásná, široká i dlouhá. A také evidentně oblíbená, tzn. drahá, neboť za celodenní půjčení lehátek a slunečníku si zde nebojí říci o 30 USD. Bohužel jde také o pláž "průmyslového" charakteru, protože ve střední části, kde se zrovna nacházíme, je obklopena restauracemi jednotlivých rezortů,kde pak dále k moři následuje možná 10 řad slunečníků. Bohužel, dnes máme smůlu na moře, které pláž bičuje divokými vlnami, které rozhodně nejsou bezpečné pro koupání.Takže po krátké procházce balíme kufry a musíme jinam.
Restaurační blok
Orient Beach
Happy Beach
Takže po neúspěchu na Orient Beach se pokusíme dostat na již včera zvažovanou Happy Beach. Takže dojíždíme opět na Friar´s Beach a chodníkem okolo pobřeží přecházíme na Happy Beach, což je tak na 15 minut pohodové chůze. Ale pravděpodobně vám to bude trvat déle, protože cestou budete míjet stromy a keře obsypané leguány různých barev i velikostí., který je z obou stran poset
Happy Beach
So Be Happy
Přicházíme na Happy Beach, kde je pouhých 20 lidí, z toho polovina z několika jacht kotvících u pobřeží. Naprostý klid, pohoda a momentálně i chybějící jakékoliv zázemí, které zde ale vzniká. Fotíme se u místního nápisu BE HAPPY a během chvilky tak po nás učiní prakticky celé osazenstvo pláže. Bohužel, i zde je vidno škody po Irmě, neboť původně byla pláž lemována vzrostlými palmami, které vzaly větrem za své. S blížícím se večerem jdeme opět kolem leguánů k autu a vyrážíme na večeři do Grande Case do grillu, který jsme si o den dříve vyhlédli. Ceny za jídlo velmi rozumné (8 -14 EUR), pivo obvyklých 2 EUR a míchané drinky, včetně vynikajícího z místního Guavaberry, za 6 EUR. Dáváme si grilovaný talíř (kuře plus obrovská porce žeber), opět připravováno na ohni, a od stolu se po útratě necelých 40 EUR odvalíme naprosto plní. Následuje opět mírně dobrodružná večerní jízda domů.
Kráska a zvíře
Grill v Grande Chase
Bude vám to dnes stačit?
A zájemci mohou pokračovat třetím dílem našeho cestování ...
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 24 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 6 lety a napsal pro tebe 40 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Na počasí se ani nedívejte, protože v kontextu předpovědí, na které jsme zvyklí my tady v Česku, znamená zataženo a déšť klidně z 95% nádherný den s oblačností a jen nějakou krátkou, klidně velmi intenzivní, spršku, a to ještě lokálně (i na takovém malém ostrově). My jsme zažili jeden velký slejvák přes den, jeden menší, oba velmi krátké. A pak několik velkých slejváků v noci. Výhodou u těchto ostrovů obvykle je, že srážky jsou krátké a vy navíc vidíte, odkud se blíží, jestli se na to nějak připravovat (třeba jen popojet pár kiláků vedle). přesně tahle jsem v okolním moři sledovali klidně tri slejváky najednou. Za mne bylo počasí naprosto v pohodě, občas bychom přivítali i nějaký ten mráček navíc.
Jen než to stihnu dopsat bych upozornil na jednu zásadní věc pro klid duše. Letiště jim momentálně kvůli opravám totálně kolabuje, takže je potřeba si dát velkého fora při odletu. Nám trvalo se dostat od vstupu na letiště v odpolední odletové špičce přes check-in, ale pak hlavně přes pasovku, security a imigrační, ve frontě možná 400m dlouhé, rovné 2 hodiny a ke gate jsme se dostali ve chvíli, kdy se měl otvírat. Naštěstí jsme proti běžnému postupu měli hodinu rezervu poté, co jsem viděl chaos na příletu a čekal jsem totéž na odletu. Což se bohužel potvrdilo.
Dobrý den,
děkuji za další část cestopisu. Mohu se zeptat, jak to bylo s počasím? Dívám se na předpovědi, přičemž mi to tam vyhazuje i nějaké ty "prochcané" dny. Ale přeci jenom po zkušenosti z předchozích cest, kdy umělo sprchnout a pak horko jak blázen, bych se rád dotázal, jaké jste měli na ostrově počasí. Děkuji. :)
Nemas prosim nahodou volny ten voucher na tech 90% do Mariottu na Floride ? :)