Svatý Martin aneb Boeing nad hlavou - díl 1.
Aktuální osobní zkušenosti z cest po malém ostrově, které se v mnohém zásadním výrazně liší od toho, co se můžete dočíst ve starších průvodcích a cestopisech.
Cestopis z roku 2020 napsal Tesna
Když je u nás léto v plném proudu, je ten ideální čas vymyslet nějaký pěkný zimní výlet z obvykle zamračeného Valašska do exotiky za teplem. Nerudovskou otázku „kam s námi tentokrát?“ za nás loni pro rok 2020 elegantně vyřešila nabídka KLM, která v rámci oslav své stoleté existence nabízela v červenci špičkově naceněné letenky do destinací po celém světě, včetně těch exotických.Po rychlém projetí nabídek vybírám všem leteckým fandům známý karibský ostrov Svatý Martin, kam pro nás z dopravně dobře dostupné Vídně jsou v nabídce velmi rychlé lety s přestupem v Amsterdamu (popř.v Paříži) lehce nad 13 hodin, a to za zaváděcí cenu od 480 EUR. Není co řešit, cena velmi zajímavá, takže volíme termín koncem února a během chvilky jsou letenky doma a my se můžeme začít těšit.
Vyrážíme
Konečně nastává konec února, my balíme dva příručáky a po půlnoci ženeme po dálnici auto směr Schwechat. Využíváme služeb parkingu Panda, přískokem míříme do Amsterdamu a zde přesedáme na transatlantický let. Ten je s plnými službami i zábavou, takže necelých devět hodin rychle uteče. Náš let končí přeletem nad legendární Maho Beach a po pár sekundách již dosedáme na Svatém Martinu. Díky špičkovému palubnímu servisu vysedáme dokonale najedení i napojení. Zde ale k našemu překvapení zatím pohodové cestování končí, protože po výstupu z letadla nás ženou pěšky někam bokem kolem hlavní budovy letiště Princezny Juliany přes nějaké snad garáže k imigrační kontrole.
Modrá je dobrá
Konečně na místě
Jak okamžitě zjišťujeme, letiště je v zásadní rekonstrukci celé budovy, takže vše se odehrává v naprosto nedostatečných a velmi stísněných prostorách. Důsledkem toho je, že na takto omezeném náhradním prostoru je pouhých pět imigračních přepážek, které odpoledne naprosto nezvládají příval turistů z několika velkých letadel, která zde touto dobou přistávají v rychlém sledu. Výsledkem je téměř hodinové čekání v klikaté frontě, která v některých chvílích začíná až v těch garážích, než dostáváme vstupní razítko do pasu. Při chůzi přes vstupní prostor letiště, přeplněný lidmi tušíme, že s něčím podobným musíme počítat i při odletu.
Den první - příletový
V chaosu a skrumáži lidí před bočním východem z letiště nám chvíli trvá, než nalezneme zástupce námi zvolené autopůjčovny ACE, ale po pár minutách nás jejich shuttle zaveze do provozovny, která je jako mnoho ostatních autopůjčoven přímo na cestě, která lemuje ze severní strany letiště. Zde opět během pár minut vyřizujeme veškeré formality a fasujeme ze všech stran obouchaného a poškrábaného Nissana Versa v automatu. Co bychom také chtěli za TY peníze.
Čekáme na shuttle do půjčovny
První dojmy
Navíc stav našeho auta nijak nevybočuje z místního obecného standardu, kde se prostě drobnosti typu i velkých škrábanců nebo promáčklin vůbec neřeší. Předávající nám ukáže funkční klakson, který zde v provozu slouží jako univerzální komunikační prostředek, a rezervu s heverem, což jak později zjišťujeme, má také nějaký důvod.
Je potřeba zmínit, že Svatý Martin je obecně dražší destinací (o tom více i dále), což se týká i půjčení auta. Když jsem ihned po koupi letenek začal shánět pronájem auta, které si všude bereme na celý pobyt, tak se běžná cena pohybovala u nejlevnějších nabídek někde mezi 1.000 – 1.200 Kč/den v přepočtu na požadovaných 9 dní. Nakonec nalézám srovnávač, kde ta suma jen lehce přesahuje 800 Kč/den, stále žádná láce. Zde bych chtěl vyjádřit poděkování spolucestovateli z tohoto serveru, který mi následně doporučil jisté americké stránky, díky nimž se ve finále dostávám na 252 USD celkem, resp. v přepočtu 650Kč/den, což je na místní poměry již velmi slušná cena.
Takže auto již máme a vyrážíme hledat náš apartmán, který jsme si bez znalosti místních reálií vybrali přes Booking na francouzské části ostrova v apartmánovém komplexu úzké kose Sandy Ground. Ubytování na Sv. Martinu je pestré a ve velmi široké cenové relaci. Námi preferované apartmánové ubytování začínalo okolo 90 EUR/noc, takže pokud byste zvažovali návštěvu ostrova v režimu „budget“, tak při zajímavé ceně objednávejte co nejdříve, takové na místní poměry levné nabídky rychle mizí.
A zde teď bydlíme
S paní majitelkou se chvíli naháníme, protože Booking, jak se nám v této části světa již několikrát stalo, udává na své mapě polohu ubytování trochu jinde, než se skutečně nalézá. Nakonec se potkáváme a přebíráme klíče od plně vybaveného středně velkého apartmánu v klidném a oploceném půlkruhovém komplexu 7 tří- a čtyřpodlažních budov, v jehož středu se nalézají dva menší bazény. Vlastní parkoviště je samozřejmostí. Domlouváme si nadstandardní podmínky vrácení apartmánu při odjezdu a následně si ještě vyslechneme doporučení nakupovat na holandské straně tohoto nevelikého ostrova, neboť francouzská část je vzhledem k nějakým probíhajícím stávkám ve Francii a zdržení některých kontejnerů s jídlem zásobována během našeho pobytu výrazně hůře.
Západ slunce nad "naší" soukromou pláží
My se ovšem této rady nedržíme a obratem, již za soumraku, vyrážíme do Marigotu, hlavního města francouzské části ostrova, do Super U, na prvotní nákup a podívat se, jak vypadá takový nezásobený obchod na „Západě“. Zatím žádná hrůza, v regálech je stále vše, jen některé jsou již přeci jen trošku více vybrané. Zde nás čeká první překvapení, v tomto případě naštěstí pozitivní. Na základě načteného totiž očekávám cenovou úroveň výrazně vyšší, než je realita. Ta totiž odpovídá běžným francouzským cenám, někde vyšším (maso), jinde zase nižším (alkohol, rum obzvláště). Podrobnější informace pak najdete na konci cestopisu.
Co nás ovšem již jízdou do města i jím samotným, které mělo být jednou z perel Karibiku, naopak zaráží, je všeobecný nepořádek (pardon, omyl, spíše nezřízený bordel), zanedbanost a místy až slumový charakter některých částí. Tím jsme skutečně zaskočeni, protože jsme čekali úroveň známou z nedávno taktéž navštívených francouzských zámořských území – nedalekých ostrovů Guadeloupe a Martinik. Zde je realita o level níže a vysvětlení, proč tomu tak je, se nám dostane až o pár dní později.
Den druhý - poznávací
První ráno ihned po snídani sedáme do auta a vyrážíme za poznáváním Svatého Martina. Vyrážíme na západ s tím, že si projedeme úzkou část ostrova, který odděluje oceán od vnitřní laguny s tím, že naší první zastávkou bude legendární a ve světě unikátní Maho Beach, na které mimo koupání můžete sledovat z beprostřední blízkosti starty a přistání letadel včetně těch velkých transatlatických. Bohužel, ve chvíli, kdy se štěstím zaparkujeme pouhých 50 metrů od pláže, se přižene tropická bouřka, která vypadá, že nebude jen minutovou záležitostí. Takže sedáme zpět do auta a pokračujeme v cestě. Volíme směr Marigot s tím, že dojedeme na nějakou pláž na severu, ve francouzské části.
První ráno
Poprvé se setkáváme s velkou hustotou místního provozu a samotným Marigotem projíždíme asi půl hodiny, dál na sever už provoz probíhá na místní poměry podstatně rychleji. Sledujeme směrovky s cílem najít nějakou tu Anse (tj. pláž) a nakonec dojíždíme na Anse Grandes Cayes na severním cípu ostrova. Jedná se o opuštěnou dlouhou písčitou pláž divokého přírodního charakteru nevhodnou ke koupání, ze které trošku kazí dojem rekultivovaná skládka nad ní. Takže se rozhodujeme pokračovat na jinou, hezčí.
Grande Cayes
Blízká setkání českého druhu
U auta potkáváme párek turistů a zjišťujeme, že se jedná o manžele z Prahy, pro nás jediné návštěvníky z Česka, které za celý náš pobyt na Svatém Martinu potkáváme. Důvodem je zřejmě to, že jde obecně finančně náročnější dovolenkovou destinaci. A také fakt, že jak jsem pátral pro srovnání, i nabídka zájezdů německých i českých CK na tento ostrov je prakticky nulová, resp. já jsem průběžně našel jedinou nabídku na Invii. Tudíž případným zájemcům nezbývá než vyrazit po vlastní ose.
Chvíli s nimi pokecáme, posbíráme pár zkušeností a doporučení a po chvíli pokračujeme autem dál. Dle mapy volíme azimut na nedalekou Anse Marcel, kam se dostáváme po místy velmi prudké betonové cestě, kde náš Nissan kvílí na vytočenou jedničku, když stoupáme do „sedla“ mezi dvěma kopci. Zde se nám na několika místech otvírají nádherné výhledy na oceán a barevná kombinace modrého moře i oblohy, zelené bujné vegetace a bílých domečků a loďěk, ta se slovy vyjádřit nedá, ta se prostě musí zažít.
To jsou panoramata
Anse Marcel
Sjíždíme směrem k Anse Marcel, která je obklopena rezidenčními ubytovacími komplexy. Zde se setkáváme s dalším místním typickým nešvarem, zcela napostačujícím nebo úplně chybějícím informačním a často i směrovým značením (mimo hlavní tah), kdy obvykle vůbec nevíte, jen tušíte, kam dle mapy a vašeho orientačního smyslu máte jet nebo jít. Naštěstí je ostrov malý, s jedinou páteřní okružní komunikací, takže je to zvládnutelné, pokud nejste úplná lama.
Rezidence u Anse Marcel
Druhým obdobným problémem je, že často netušíte, zda se nacházíte ve veřejném prostoru nebo už v nějakém privátním komplexu, protože hlavně na francouzské straně naleznete spoustu „nečitelných“ bran, některé opuštěné, jiné evidentně stále funkční a otevřené. My zde ještě nezkušení tak pokračujeme zřejmě veřejnou cestou až na parkoviště téměř u pláže, na kterou je pro změnu zase přístup pouze přes venkovní restauraci, ostatní jsou záměrně zablokované.
Komerřní část Anse Marcel ...
... vs. ta zcela opuštěná
Nadrzo tedy procházíme restaurací i k ní přilehlou částí pláže s lehátky a slunečníky až zhruba do středu pláže, kde již dál není ani noha a na několik hodin se zde zabydlujeme a poprvé se smočíme v moři, které má mít touhle dobou okolo 27 stupňů. Když se dostatečně osvěžíme a zrelaxujeme po předchzím náročném příletovém dni, rozhodujeme se naši první celoostrovní tour zakončit krátkou návštěvou Philipsburgu, hlavního města holandské části ostrova.
Takže sedáme opět do auta a po 20 minutách jízdy se nám daří zaparkovat přímo na východním, rušnějším okraji města a vydáváme se na procházku. Město se nachází celé podél krásné písčité pláže, která je obvykle ve své východní části obsypána americkými turisty, kteří zde přijíždějí na velkých turistických lodí. Ty zde během našeho pobytu kotvily obvykle tři, večer odplouvají a pláže i celé, do té doby živé město, plné obchodů s módou, klenoty, levným alkoholem i cigaretami nezatíženými žádnými daněmi, se pak náhle, jako mávnutím proutku, téměř vylidní.
Philipsburg
Pobřežní promenáda
Má pravdu, předsedo ...
Dolary šéfe, dolary … jak nemáte dolary, tak jste namydlenej
Procházíme pár uličkami, křížíme dvě hlavní obchodní třídy a během chvilky se dostáváme na pobřežní promenádu, posetou bary, restauracemi a údajně duty free obchody, které tu jsou ovšem všechny z podstaty chybějících daní. Občerstvovny zde lákají dolary z přijíždějících turistů nabídkou slunečníku a dvojice lehátek za 20-25 USD na den s tím, že nabídka obvykle obsahuje i 6 piv nebo drinků. Další oblíbenou nabídkou je Bucket of beer, kdy za 10 USD dostanete plastový košík plný ledu a v něm 5, někde dokonce 6 piv, v těchto končinách samozřejmě třetinek.
Co dodat
My odmítáme veškeré lákání prodejců lehátek a pokračujeme až na západní konec promenády, kde končí veškerý turistický ruch a následuje jen téměř opuštěná nádherná písečná pláž, kde máte pro sebe klidně stovky metrů pobřeží jen pro sebe. Klidné moře, výhled na město i velké turistické lodě v přístavu lákají ke koupání, takže se rozhodujeme zde strávit zbytek dne až do západu slunce poleháváním a koupáním.
Pláž ve Philipsburgu
s přístavem turistických lodí v pozadí
Západ slunce nad prázdnou pláží
Za soumraku procházíme již zcela opuštěnou promenádou kolem zavřených restaurací zpět směrem k přístavu, kde nás nabídkou Happy hour zláká restaurace Green House, kde si dáváme pivo a drink dva za cenu jednoho a následně neodoláme ani nabídce jídel, takže se poprvé seznamujeme se skutečně obecně velmi kvalitní místní gastronomií, a to bez ohledu na to, zda se jedná o stánek místních nebo klasickou restauraci, a objednáváme si jednu porci typického amerického BBQ (žebírka a kuře), kdy i tato nás dostatečně zasytí oba dva. Platíme 43 USD a již za tmy končíme den přejezdem na ubytování.
Pokračujeme ve druhém díle ...
Dáme večeři
A za tmy mizíme
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 44 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil3 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Dobrý den,
v pondělí odlétám směr St. Maarten, tak jsem opravdu zvědav, jak se nám tam bude líbit.... :)). Třebas ještě stihnu zbytek Vašeho cestopisu. ;)
Dobrý den,
v pondělí odlétám směr St. Maarten, tak jsem opravdu zvědav, jak se nám tam bude líbit.... :)). Třebas ještě stihnu zbytek Vašeho cestopisu. ;)
To jsme se těsně minuli, odjížděli jsme v druhé půlce února. Se vším souhlasím a těším se na zbytek vyprávění, protože jsem zvědav jak jste to prožili. Škoda, že jsi nejel dříve abych z Tvého cestopisu mohl těžit, protože jsem v češtině nic moc nenašel. Tak se nezdržuj a sem se zbytkem ;) Díky Z.
To jsme se těsně minuli, odjížděli jsme v druhé půlce února. Se vším souhlasím a těším se na zbytek vyprávění, protože jsem zvědav jak jste to prožili. Škoda, že jsi nejel dříve abych z Tvého cestopisu mohl těžit, protože jsem v češtině nic moc nenašel. Tak se nezdržuj a sem se zbytkem ;) Díky Z.
Chlapi, dělám co můžu, ale i když se to snažím krátit, tak je to pořád stránek a stránek ...🙄 No nic, zkusím dnes dopsat dvojku a to budu tak v půlce ...
Chlapi, dělám co můžu, ale i když se to snažím krátit, tak je to pořád stránek a stránek ...🙄 No nic, zkusím dnes dopsat dvojku a to budu tak v půlce ...