Ta tráva je v Kyrgyzstánu zelenější!

Když se objeví akce Pegasusu, tiše si naplákám v práci. Nedaří se mi najít termín tak, aby mohli spolucestující a sedělo to s mým kalendářem. Zmíním se před „šéfem“ (zároveň dobrým kamarádem), že taková akce se opakuje jednou za deset let (no co už, na cestujlevne naštěstí nechodí :D) a že je to fakt blbé a nevychází mi to. Ale usmálo se na mě štěstí :D pracovní kalendář se předělal a on se přidává. Nebudu lhát, radost se zdvojnásobila, protože při stavu kyrgyzských cest a aut se technicky schopný člověk a dobrý řidič hodí :D.

Bohužel, nemůžeme víc než na týden, tak to bereme jako zkoušku, jestli se do tohoto či jiného „-stánu“ ještě někdy podíváme. Historek z těchto zemí známe dost, máme pár kamarádů horských bláznů, kteří pravidelně jezdí v létě na desetidenní treky k těm nejvyšším bodům pohoří v těchto zemích. Proto i moje plánování probíhá s respektem, vzhledem k termínu na začátku května.

Kvůli omezené délce pobytu chceme půjčit auto. Klasické západní půjčovny tu nepremávají, naštěstí funkční fórum zde vždy dobře poradí. I když se občas projeví mé blonďaté kadeře…… Hned po nákupu letenek se dotazy na zapůjčení aut rozmnoží a je doporučována „Ruská trojka“. Hmm, zpráva je od člověka se specifickým humorem, asi se nechytám na vtip, je mi jasné, že po zadání ruské trojky do google bych se dočkala jiných věcí, než auta :D chvíli na to, reaguje další člen fóra, že Sergej a Ruská trojka super. Zapojuji mozek, nechám pracovat translator a v azbuce se dopracovávám k Avtoprogat – tedy Sergejovi a jeho Ruské trojce :D

Vzhledem k neznalosti krajiny, obavám z počasí a sněhu, si za pár somů dopřáváme bohatou doplňkovou výbavu v podobě kanystru, tažného lana, řetězů a kompresoru. Kempingovou výbavu objednáme až jindy, na léto.

Den 0., sobota

Lépe to poskládat nešlo, odlétáme v sobotu 17:55 z Vídně. Vyrážíme s dostatečným časovým předstihem, abychom si trochu užili vídeňský salonek. Lety jsou na čas, neprobíhá žádné vážení ani kontrola velikosti příručáků. V Istanbulu máme přestup jen dvouhodinový, takže jen navštívíme terasu a už pomalu odlétáme.

Dezinfekce před odletem

Terasa salonku

Kabelky kyrgyzské smetánky

Den 1., neděle

Přistání v Biškeku je naplánováno na 7 ráno. Vítá nás jasná obloha a už první pohled z okna nás přesvědčuje, že budeme často na místní hory koukat s otevřenou pusou. Biškek leží v nadmořské výšce cca 800 mnm a panorama na masivy, které se nám otvírá, nám zatajuje dech.

Naše nulová znalost ruštiny a azbuky mě trochu stresuje, ale doufám, že na Sergeje někde natrefíme. Pomalu procházíme letištěm, směrem k východu, potkáváme spoustu nahaněčů na taxi, ale Sergej nikde. Vyjdeme tedy před letiště a zkoušíme volat. Má trochu zpoždění, ale nakonec dochází ke zdárnému shledání, ještěže umí anglicky aspoň on.

Přebíráme dvacetiletý Lexus s nájezdem 330k, ale na svůj věk vypadá v pohodě. Sergej nás seznamuje se všemi „neduhy a poruchami“, předává nám domluvené simky a výbavu. Necháváme si doporučit místo na snídani (pánové si přáli vajíčka) v podobě sítě místních restaurací Navat a vyrážíme vstříc místnímu dobrodružství. Vzhledem k počasí jsme netvořili žádný pevný plán a měli asi 4 varianty, na snídani a s aktuální předpovědí počasí si tedy jednu vybíráme a bookuju ubytko v Karakolu.

Dnešní plán je pouze se přesunout do Karakolu, po severní straně Issyk-kul se zastávkami v různě zkrachovalých letoviscích na jeho břehu a zkusit si někde dát pozdní oběd. Tu se poprvé projevuje jazyková bariéra :D a žádné ze zařízení po cestě nejsme schopni identifikovat jako restauraci (ano, cafe je místo, kde většinou vaří), tak zastavujeme v jednom z marketů po cestě a kupujeme studené občerstvení. Cesta je docela náročná, nepovedlo se nám v letadle usnout, takže se střídáme tak, že spolujezdec podporuje řidiče a třetí člen výpravy vždy pospává na zadním sedadle. Zrovna když se dostanu za volant já, rozhodne se místní pasáček přesouvat velké stádo dobytka. Vehementně mi ukazuje, ať je objedu zprava, kde ale žádné místo není :D postupně se proplétáme a doufám, že nezpůsobíme mezinárodní ostudu a žádné zvíře netrefíme.

Zdárně se dostáváme do Karakolu, hned vedle hostelu máme Globus, nakupujeme zásoby včetně na místě točeného pivka a protože začíná právě krásný slejvák, odpískáváme večeři venku, ztenčíme naše tekuté zásoby na hotelu a půjdeme se vyspat, abychom byli čerství na první „hory“.

Impozantní při přistání

Ruská trojka

Kam dál?

Biškek

Navat

Kumys

Západní snídaně

Je to cukr?

Každý má svoje KFC :)

Objeď je zprava, ukazuje pasáček :)

Točené pivo v Globusu

Místní šmakulády

Netradiční příchutě

Den 2., pondělí – Altyn Arashan

Předpověď na dnešek nevypadala vůbec pozitivně, ale probouzíme se do jasného dne. Chtěli jsme si domluvit „výlet“, ale majitel hostelu nás vehementně přesvědčoval, že do Altyn Arashan to zvládneme naším autem. Nabíráme odvahu a vyrážíme směr Teploklyuchenka. Cesta za vesnicí vypadá docela dlouho v pohodě, až po odbočku na Hot springs. Hned tady po včerejším vydatném dešti narážíme na kupu bahna, které prostě nedáme (zaplaťpánbůh :D), protože co by nás čekalo hned za další zatáčkou uvidíme až z UAZu, který si domluvíme na odvoz v poslední osadě. Sice rukama nohama a s pomocí kalkulačky, ale domluvíme.

V tomhle případě bych řekla, že cesta může být cíl a víc než celý Altyn Arashan, který je krásný, nám zůstává v mysli neskutečný terén, po kterém se šplháme nahoru. V případě pozdějšího termínu bych uvažovala nad vícedenním trekem k některému z jezer.

Po cestě zpět se zastavujeme v místních termálech, teta nám vysvětlí, že po nás chce moc peněz (200 som) a musíme si vzít „papučky“ :D. Větší bazén je koupatelný, menší je tak akorát na spálení nohy, nevím, kdo by tam vydržel maximálních doporučovaných 20 minut :D Před návratem na ubytko ještě zastavujeme na místním trhu.

Podvečerní plán byla procházka po Karakolu, k dřevěnému kostelu a po místních parcích, tento program bohužel narušuje večerní déšť. Vybíráme tedy restauraci blízko hotelu. Po večeři si necháváme zavolat taxi, protože při googlovací otázce „co dělat v Karakolu, když prší“ jsme dostali jasnou odpověď – The hut Karakol, který je od nás trochu dál a v tom největším slejváku se nám nechce přesouvat pěšky.

The hut Karakol má super atmosféru, hned u vstupu nás vítá majitel, který pokládá obligátní otázku, odkud jsme a vyjmenovává, jaké národnosti zatím v baru sedí.

Jsme tu zatím jen dva stoly, my si jdeme zahrát šipky a fotbálek, druhý stůl nasává informace od chlapce z Bosny o jejich historii a politické situaci. Za chvilku se začíná bar plnit, přichází velká skupina francouzů, kteří tahají z rukávu překvapení pro svou kolegyni – narozeninový dort. Ten rozdávají po celém baru, neodmítáme. Drinky se množí, baví se všichni mezi sebou…. A za chvíli nás překvapí lámaná čeština. Potkáváme Polku, která žila 5 let v Praze. Zakecáváme se s jejich skupinkou a v pozdních hodinách se vracíme na hostel.

Snídaně v trávě

Tréninkové centrum

Můžeme u vás zaparkovat?

Domlouvání auta

Nepřipoutaný spolujezdec

Altyn Arashan

Klíčenku a papučky!

Místní termály

Parking u trhu

Arpa

The hut Karakol

Birthday cake

Den 3., úterý – Jeti Oguz, Kok jayik valley, Skazka Canyon (původní plán navíc obsahoval A364 a Barskoon waterfall)

Dnes dochází k ignoraci budíků, včerejší večer byl trošku náročnější, takže už teď vím, že podle původního plánu nestíháme. Trochu si skládám v hlavě vzdálenosti a ruším původně domluvené ubytko v jurtách kolem Tongu, budeme improvizovat. Ráno je krásně, tak si dáváme dřevěný kostelík v Karakolu, aspoň jeden park a vyrážíme směr Jeti Oguz. Nad seven bulls vylézáme na vyhlídku a pak pokračujeme směrem Kok jayik valley. Cesta zpočátku vypadá, že bude mít podobný vývoj jako v Altyn arashan, ale nakonec to není pravda a sice pomalu, ale jistě se posouváme pár kilometrů nahoru, při řece, mezi skalami do údolí květin. Cca v půlce cesty sedí na kameni stopařka, která vypadá jako evropanka a v nosítku má malé dítko, které vypadá jako místní. Zastavuje nás, jestli bychom ji nevzali nahoru. Což není problém, jsme jen tři, takže místo se najde, říkám příteli, ať se přesune na druhou stranu….. a v tom naše stopařka „jéééé, vy mluvíte česky?“ :D ukáže se, že Míša je z Prahy, se svojí tříletou dcerou Zorkou je tu už měsíc a cestuje z Uzbekistánu přes Kazachstán do / po Kyrgyzstánu. Příjemné zpestření. Spolu urazíme pár kilometrů do cíle a vzhledem k rannímu pozdějšímu odjezdu nespěcháme, obhlížíme okolí, dáváme svačinu a pomalu se chystáme na cestu zpět. Po pár stovkách metrů se Zorka rozhodne, že nám dopřeje dnes aspoň trochu adrenalinu tím, že vrátí svačinu. Naštěstí voda teče všude okolo :D tak to má rovnou i s koupelí. Dovezeme je zpět do Jeti Oguz, kde mají v plánu ještě další noc. My pokračujeme do Skazky. Říkala jsem si, že po západu USA to bude pro kluky trochu nuda, ale když už jsme tu, tak jdeme…

Nuda to nakonec nebyla :D hlavně díky tomu, že jsme se drželi pouze ostřejších tras. Takže kromě krásných výhledů na začátku zlaté hodinky mají kluci i perfektní výhled na mě, křečovitě se držící okolních kamenů po cestě dolů.

Teď začíná dobrodržuství. Najít ubytko. Chtěli jsme totiž aspoň na jednu noc jurtu u jezera. Takže jsem v tosoru podle google maps našla dva jurtové kempy. Oba postupně odjíždíme, ani v jednom známka po životě :D

Takže……… se vrátíme k něčemu, co jsem původně měla rezervováno už z domu, pak to zrušila, že je to málo tradiční. Ale bylo to jediné místo „živé“ na břehu jezera, protože šlo booknout i online. Míříme tedy ke Glampingu v Tosoru. Cesta nás trochu děsí, nevypadá, že by to tam zrovna žilo a že bychom se tam třeba najedli :D když zaparkujeme, vidíme 4 glampingové koule, úplně prázdné a dva místní pracující na stavbě společných prostor. Opět rukama nohama se domlouváme, jestli je možné tam přespat. Prý není problém, že za 15 minut budeme mít nachystáno :D tak čekáme 15 minut a zjišťujeme, že letos budeme asi první hosté. Pánové se pustili do odřezávání montážní pěny ze vstupních dveří naší glampingové koule. Pochopila jsem, že tohle na 15 minut nebude a protože jsme chtěli stihnout západ slunce u vody, snažím se jich zeptat, jestli mají nějaké dřevo na táborák, že bychom si opekli špekáček. Dřevo není problém, vracíme se teda do vesnice do obchodu, nakupujeme grilovací výbavu. Po návratu máme nachystanou naši kouli 😊.

Grilujeme v nádherném prostředí, likvidujeme tekoucí zásoby a trochu později se ukládáme do vytopeného glampingu. Asi ve 4 mne přítel vzbudí s otázkou „Je vám taky taková zima?“ a to už vím, že máme problém, protože vevnitř máme krásných 24 stupňů. Úplně se mi nedaří usnout, přemýšlím, co budeme dělat dál, kde najdeme nejbližší lékárnu a jak změníme naše plány, aby muž přežil „kašlíček a rýmičku“.

Díky tomu chytám východ slunce nad jezerem, to by se mi za normálních okolností nikdy nestalo.

Samsa na snídani

Kostel v Karakolu

Panorama

Seven bulls

View point

kok jaiyk valley

Issyk kul

Skazka

Issyk kul

Glamping

Nový parťák

Glamping

Den 4., středa – Barskoon waterfall, A364, přesun do Biškeku (původní plán přesun do Kegeti se zastávkou v Konorchek canyon a na Burana tower)

Balíme z glampingu a jedem do Barskoonu, sehnat lékárnu. Tetě vysvětluju, co asi tak potřebujeme, vše dostávám. Stavíme taky v marketu a u naší obvyklé kufrové snídaně spřádáme další plány.

A je rozhodnuto. Dáme vodopád (marod přežije v autě), zkusíme A364 a uvidíme, jak rychle to zabalíme a přesuneme se do Biškeku, kde jsem sehnala hezký hotel s velkým pokojem, snídaní, rychlovarkou na pokoji, aby se marod už nemusel do odletu stěhovat. Zbytek posádky podnikne kdyžtak nějakou alternativu v okolí Biškeku (a že možností je docela dost).

Barskoon waterfall je docela hezký, není to ani nijak náročné, ale asi ani nijak oslňující. Po vodopádu vyrážíme do neznáma, směr A364. Chtěli jsme jet až co nejblíž ke Kara-Say. Dnes je ideální viditelnost i na vysoké hory v okolí. Netušíme ale, kam nás pustí cesta a čas.

Dorážíme ke zlatému dolu. Před námi se zrovna řadí konvoj kamionů, tak se rozhodujeme je nechat odjet, dáváme pauzu a kocháme se výhledem, jak se pomalu sunou po prvních serpentinách. My je pak následujeme a šplháme se k hranici 3400 mnm. Tam následuje zásadní otázka k marodovi, jestli pokračujeme. Prý jo. Tak si to šineme další částí Barskoon pasu až do výšky 3840 mnm. Nejvyšší výška, kde jsme kdy byli, pro nás všechny tři. Vtipné je, že se tam zrovna „doplazíme“ autem.

Za rohem jsou jezera a otvírá se výhled na plošinu. Mrzí mně, že v tento moment fakt nemáme víc času a nemůžeme zkusit, kam až nás to pustí. Dáváme svačinu, zkoumáme brambůrky v této nadmořské výšce a pomalu se připravujeme na cestu zpět.

Sem bych se určitě příště vrátila.

Cesta zpět je náročná, na jižní straně Issyk-kul prochází silnice rekonstrukcí, velkou část jedeme po prašné cestě, auto začíná trochu protestovat, máme pocit, že slyšíme nějak moc zbytečných zvuků, ale zatím nekonkrétních. Doufám, že dojedeme do Biškeku. Dnes se nemůžeme dočkat cíle.

Doprava v Biškeku je trochu hustší, ale zdárně se blížíme k hotelu. Když chceme zaparkovat, vřítí se před nás koloběžka. Ostré stoupnutí na brzdy a od té doby vydává auto divný zvuk. No nic, je pozdě, jdem sehnat marodovi polévku a auto budeme řešit zítra.

Mapa Barskoon

Monument

Barskoon

U zlatého dolu

Kráva se zimní výbavou

Vysoko a daleko....

Dojeli jsme až ke sněhu

Konvoj má vlastní benzínku

Je to tam...

Chipsy v 3.819 m.n.m,

Den 5, čtvrtek – Biškek, státní svátek (původní plán trek ke Kol-Tor lake)

Původní plán na tento den bylo jezero Kol-tor z Kegeti. Škoda, zrovna dnes by na to bylo absolutně ideální počasí, vrcholky hor v okolí jsou bez jediného mráčku. Ale marod vypadá na umření, takže jsem ráda, že jsme v Biškeku a jdeme si užít oslavy 9.května.

Dopoledne se jdeme mrknout na Osh bazar, který máme kousek od hotelu. Po návratu zkoušíme projet auto, které přestalo vydávat ostrý zvuk, ale už mu nějak nevěřím, obzvlášť po tom, co při sešlápnutí brzd hezky vibruje volant. No nic, napíšeme Sergejovi a uvidíme. Za chvíli se dočkám odpovědi – no problém :D ok, tak možná zítra umřeme, ale Sergej o tom aspoň bude vědět.

Po obědě procházíme město, studujeme atmosféru státního svátku, snažíme se bavit s lidmi. Obcházíme klasiku Biškeku a docela nás zaujal zábavní park, kde se nějakou dobu bavíme pohledem na místní, jak si užívají atrakce.

Po náročném dnu procházíme kolem jednoho z parků, kde konečně vidíme točené pivo a zahrádku :D takže tam hned zaplujeme bez ohledu na cenovou hladinu….. Zábava vypadá v plném proudu, kousek od nás sedí skupinka rusů, kteří sypou jeden panák za druhým. Občas mám pocit, že si sami nerozumí, ale aspoň je sranda. (až z cestopisu roman.palka jsem zjistila, že to byl on, jeho Kyrgyzstánec a dva rusové). Dáváme pár pivek a jdeme spát, nepřipadal mi náš program tak náročný, ale nějak na nás dolehla únava.

Osh bazaar

Místní PNS

Čím víc proužků, tím víc adidas

Biškek

Cirkus

Západ

jídlo v parku

Místní střelnice

náš pohled na Guiness

Ta slánka a pepřenka:)

Den 6, pátek – Ala Archa (původní plán Biškek nebo Too Ashu nebo Belogorka)

Hned po snídani opět opouštíme maroda a vyrážíme směr Ala Archa. Počasí nevypadá zrovna vlídně. U průjezdové brány platíme 700 som za auto a pokračujeme směr Alpenlager (ze začátku jsem přemýšlela, jestli se tu dá spát, nenašla jsem možnost rezervace, ale bylo otevřeno a na nocleh bylo plno asijských turistů). Překvapuje mne, kolik potkáváme lidí a organizovaných skupin. Ala Archa (respektive oblast kolem Alpenlager) je „masově“ turistická oblast. Asfaltky, koše, kafíčka, občerstveníčka, střílení z luků atd. Nedovedu si to asi představit o víkendu, dnes je obsazeno jen pár grilovacích spotů. Mlha vypadá nízko, ale i tak se rozhodujeme, že zkusíme jít na Broken heart a vodopád. Pokus dobrý, ale tam, kde končí asfaltka, viditelnost nula. Poflakujeme se okolo, aspoň řeka je hezká, studujeme zdejší cedule a docela nás zaujal trek k jezeru. Nevím, jestli je datelný v rámci jednoho dne, ale převýšení je 2000m (jen pro informaci, kdyby někdo přemýšlel). Místo nás úplně nenadchlo, vracíme se tedy zpět do Biškeku, děláme poslední nákupy, vracíme auto Sergejovi (jenom hodinka zpoždění), objednáváme taxi na letiště a jdeme balit.

Ala Archa

Alpenlager

Ala Archa

Krotitel duchů

Den 7., sobota

Taxi přijíždí na čas, na letišti konečně narazíme na shop, kde mají magnetky, tak doplňujeme sbírku a jdeme k odbavení. Jediná nemilá věc, dochází k vážení příručáků. Naštěstí jsme se s nákupy nerozšouply. Btw. po dlouhé době letiště, kde byly ceny příjemné i u gate. Letadlo odlétá na čas, jsme mega happy za naši exitrow, kde máme kolem sebe navíc volné místa. A v tom, v letadle plném Kyrgystánců, jeden z mála evropanů míří na další místo u exitu…. Změří si nás pohledem a …. „nejste náhodou z česka?“ :D ptá se (roman.palka :D) bratrsky se chce dělit o zásoby z duty free, ale všichni po náročných zážitcích usínáme.

Jeden poznatek z letadla, Kyrgyzstánci se neumí zamykat na wc.

Shrnutí

Kyrgyzstán nás okouzlil svojí krajinou, ta tráva je tu prostě skutečně zelenější, nechtěla jsem to psát do každého dne zvlášť, ale nebyl den, kdy bychom se nepozastavili nad barvou a strukturou. I jako milovníci pralesů jsme tu pořád koukali s otevřenou pusou. Pokud se ještě někdy příležitost naskytne, určitě jedeme do kteréhokoliv „stánu“ znova. Ale určitě více času v horách a přírodě, méně v autě a teda spíše bez auta a místní dopravou. I bez znalosti ruštiny a azbuky to jde, místní jsou moc milí a nápomocní. Pokud se nezmění typ lidí, kteří sem cestují, jela bych klidně i sama. Dokud se to tu nestane západní a masové. Snad se nám ještě párkrát poštěstí navštívit krajiny a místa, kde masový turismus ještě nevládne světu, kde se nedomluvíme a které jsou tak trochu jinou exotikou i bez palem a moře. Díky cestujlevne.com za zveřejnění akce a díky Kyrgyzstáne za super týden.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 0 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 6 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal(a) lucii.cr

Cestopis byl naposledy aktualizován 2024-05-17T13:06:14+02:00

lucii.cr procestoval(a) 39 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal(a) před 7 lety a napsal(a) pro tebe 1 úžasný cestopis.

Zobrazit profil

9 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

roman.palka

před 16 dny

Paráda! Dejte příště vědět, něž někam pojedete:D

lucii.cr

před 16 dny

😂 letos je dalsi plan relativne "bezletovy", French open, pak asi pracovne Filipiny (to fakt chces v cervnu 🙈), pak Polsko a letenky zadne nemam. Cekam na dalsi akci 😂

Dan _S

před 16 dny

Paráda, díky, zase se těším víc!

Jinak ta restaurační síť Navat bude v rámci Biškeku dobrým místem, kam jít na lokální jídlo i pro ty, kteří nevládnou azbukou, mají menu i v angličtině.

A mají tam i typická jídla z koňského masa.

lucii.cr

před 16 dny

Tihle bohužel měli jen azbuku a personál neuměl anglicky, ale translator z fotek a obrázky v menu pomohly :) (100 Turusbekov St)

Ještě mne napadlo, že jsem nezmínila jedno místo, kde anglicky uměli super, menu bylo v angličtině, jídlo odpovídalo obrázkům a hlavně bylo chuťově vynikající - Kofenya Tamara, 126 Kalyk Akiev St

Dan _S

před 16 dny

V jejich ruském menu je QR kód s odkazem na anglickou verzi, která je tu:
https://ezproject.kz/restaurants/18
(a mají to do angličtiny i smysluplně přeložené).

Jinak zrovna tuhle pobočku Navatu mám kousek od ubytování v Biškeku, takže tam zajdu určitě :-)

lucii.cr

před 16 dny

Tak priste budem vedet 😂 toho qr jsme si nevsimli.

Azul

před 16 dny

Lucie, pokud by ses do Kyrgyzstanu vratila, doporucuju trek na konich k jezeru Song Kul (3 dny, 2 noci, spi se v jurtach). Bolavy zadek z jizdy za tu nadheru kolem rozhodne stoji.

Byla jsem v Kyrgyzstanu pred 16 roky a zmena je neskutecna, soude dle tvych fotek. Pri srovnani mi to prijde ted uz jako zapadni a masovka. Ale vsechno je relativni, samozrejme, a muze to byt rozhodne horsi.

Dik za pekny cestopis a skoda toho marodeni🙁

lucii.cr

před 16 dny

Díky za doporučení, těch míst je tam tolik, že by mi nestačil rok.

Ta "masovka" je skutečně relativní, neměla jsem např. možnost zažít Thajsko / Malajsii několik desítek let zpět, ale pouze 15 nebo západ USA teď versus 10 let zpět a ty změny jsou i tak neskutečné. Takže to chápu a mrzí mne, že někdy nejde cestovat časem.

Libor_S

před 16 dny

Já jsem byl v Kyrgyzstánu v létě 1998 a podle fotek bych řekl, že se toho moc nezměnilo. Přibyly informační cedule a asi nějaké zboží v obchodech, v Biškeku a restauracích (kde se nabídka jistě rozšířila) jsme se nezastavovali. A nejspíš ani tehdy nebyly běžné půjčovny aut, což bychom ani nepotřebovali.