Taiwanský okruh

Proč vlastně jet na Taiwan? A proč jet na Taiwan co nejdřív? Protože nikdy nevíš, kdy se velká Čína rozhodne tento malý ostrov obsadit a potom už to nikdy nebude stejný. A také jsme samozřejmě byli zvědaví, jak Taiwan vypadá, jaká je tam příroda, jak vypadají moderní města a co se tam jí dobrého? Chtěli jsme se nechat překvapit méně tradiční destinací a myslím, že to docela vyšlo.

Fotogalerie z Taiwanu: https://eu.zonerama.com/hondza/1373691
Všechny výlety jsou na https://hondzikovacesta.cz/

Z Brna přes Mnichov a Šanghaj do Tchaj-pej

Páteční polední odlet z Mnichova znamená, že výlet začne už ve čtvrtek odjezdem z Brna do Prahy s přestupem na Bavorský “expres“ do Mnichova, kde v hostelu přespíme a druhý den dopo se na pohodu přesuneme na letiště. Uvozovky u vlaku jsou na místě, protože tento expres je docela neuvěřitelný šestihodinový spoj s několika úvratěmi a velmi pomalou jízdou. Opravdu se musím smát, když si vybavím asijské rychlovlaky a tento náš expres spojující dvě velká evropská města. Chvilku před půlnoci jsme konečně v Mnichově, naštěstí zarezervovaný Wombat hostel je hnedka za rohem. Chrápajícím lidem bych v dormitory dal nějakou přirážku. Ach jo, náročná noc. Slušná snídaně v hostelu za 7,5€. Já jsem si ale moc nepochutnal, protože jsem se asi přiotrávil šunkou z pražské Billy. Před námi je 11 hod v letadle do Šanghaje, kde si dáme pár hodin pauzu a potom ještě dvě hodinky do Taipei. Přistáváme v hlavním městě, všude je krásně zeleno a mnohém méně rušno, než jsem čekal. Na letišti si vyzvedáváme sim kartu a easy kartu. Oboje máme dopředu objednané přes appku Klook. Easy card je nejvíc nejlepší vychytávka pro všechny služby a cestování. Simka je hnedka další nutná nezbytnost, bez které to na Taiwanu nejde. Ještě vyměnit peníze, za 50€ dostávám cca 1700 tchajwanských dolarů. Ze zvyku neměním větší obnos, což se zpětně ukazuje jako dost chyba, protože pouliční směnárny na Taiwanu neexistují a banky mají třeba ve svátky zavřeno. Naštěstí všechny peněžní trable vždy bezproblémově vyřeší Revolut. Za 150 TWD jedeme Airport expressem do města na hlavní nádraží, z kterého je to kousek do Caveman hostelu. Kolem trati je fantasticky zeleno, oba jsme v úžasu. Nádherný.

Popříletová únava je pekelná. Vedro, dusno a veliká nevyspalost. Z jeskyně (hostel je opravdu bez oken) jdeme přes Peace park k Čankajškovu památníku, což je dost obří monumentální stavba. Nádherná a dost zvláštní zároveň. A taky jako pocta diktátorovi? Místo mudrování jedeme metrem na night market vyzkoušet nějaké taiwanské dobroty. Mám dneska narozeniny, takže si nějaké dobré curry a palačinky plněné matchou rozhodně zasloužím.

Náklady: 2x150 TWD airport expres, 2x130 TWD večeře, 2x20 metro, 110 TWD Family mart. (100 TWD = 70 Kč)

Den v Tchaj-pej

Dneska je v plánu návštěva svého času nejvyšší budovy světa Taipei 101. Předpověď na čtvrtou odpolední není úplně optimistická, tak uvidíme, resp. možná nic neuvidíme. Na snídani jdeme do Family Mart, smíšeného zboží hnedka vedle hostelu, kde si kupuji sladké pečivo a něco, co by mohl být jogurt. Napoprvé je to dost chaos v čínských nápisech. V nedalekém Peace parku jsme si udělali menší piknik a po jídle pokračujeme opět k Čankajškovu památníku. Dneska je tady o dost víc lidí než včera navečer. K obří soše vede 88 schodů, tedy tolik, kolik se generál dožil.

Uvnitř památníku je kromě gigantické sochy ještě muzeum, obchody a taky plno lidí. Jdeme dál a pryč, někam na kafe. Je neděle a všude zavřeno. Dočkali jsme se až u Huasen creative parku, u kterého servírují výběrový kafisko za evropskou cenu. V Huasen creative park je jinak plno výstav čínsko-japonských animovaných fenoménů, který neznám. Lidi to mají asi dost rádi, vstupný docela drahý a všude fronty. Je tady i kino a mají dobrý program! Jít to kina v Tchaj-peji by bylo dost cool, leč dneska zrovna nic zajímavého nedávají. Třeba poslední den výletu bude víc štěstí.

Dost bylo chození, přes appku Youbike si půjčujeme kola a jedeme k Lungshan Temple. I když pro cyklisty a motorky je samostatný pruh, stále to byl trochu chaos při navigaci a odbočování. Lungshan temple je nádherný, slouží jak pro buddhistická, tak i taoistická božstva. Lidé ani božstva si nepřekážejí. My bezvěrci jenom koukáme a snažíme se pochopit, co se děje a co znamenají všemožné rituály a modlitby.  Bez šance, nechápeme nic, ale je to pěkný.  Jeden z návštěvníků chrámu je pán s pejskem v kočárku. Dost vtipný. Později zjišťuji, že je to zde docela běžná věc.

Čas se pomalu přesunout k věži Taipei 101. Vypadá to, že předpověď se nemýlila, takže máme zataženo a vypadá to na déšť. Asi nebylo nejmoudřejší kupovat si lístky dlouho dopředu, ale co už. Věž je opravdu monumentální a vlastně docela pěkná takhle z dálky.  Pokud bude pěkně, máme v plánu vyrazit na nedaleký kopec na západ slunce. Pěkně pravděpodobně nebude, ale nápad je to jinak dobrý. V gigantickém obchoďáku pod věží si kupujeme svačinu. Značkové pečivo z pekárny dokáže být na Taiwanu docela drahou záležitostí. A pak už honem do vyhlídku. Je hnusně a asi i mimo sezóna, takže tady fronty nejsou. Lístky dopřed nebyly třeba.  Ultra rychlým výtahem jsme během pár vteřin o 400m výš na vnitřní vyhlídkové plošina. Venku už je tmavo, mlha a začíná pršet. Parádní šedé výhledy máme. Venkovní terasa je zcela nečekaně zavřená.  Zajímavou atrakcí je obří tlumič, který má za úkol vyrovnávat výkyvy budovy během tajfunů nebo zemětřesení. Se bude hodit, ale o tom ještě nevíme. Nazpět v nížině je jasné, že dneska to na výlet na západ slunce nebude. Je nepříjemně zima a mokro. A taky máme hlad, což je zcela zásadní. Jídlem a pitím dnešní tchaj-pejské objevování končíme.

Náklady: Taipei101 34,7 €/2os, 235 TWD večeře, 160 kafe, 156 FamilyMart, 230 - svačina

Národní park Taroko

Ubytování u hlavní nádraží v Taipei máme mimo jiné proto, abychom stihli ranní vlak do Hualienu. Ovšem i tak zvítězila lenost a potřeba dospat, tudíž místo přímým vlakem jedeme nejdřív metrem na stanici City hall, odkud jede každou chvilku autobus do Luodongu. A z Luodongu už je to vlakem kousek do stanice Xincheng Taroko, kterou jsme si nakonec vybrali, protože je to parku prostě o dost blíž. Plán to byl dle Google map dobrý, ovšem chyba byla v odhadu ranní špičky na dálnici. Vlak v Luodongu nám tak samozřejmě ujel. Aspoň je čas na dobrý ranní kafe. Xincheng vypadá jako větší vesnice, ale hlavně je to dobrá základna na výlety do Taroko. Pěšky jdeme asi do kilometr vzdáleného ubytování Susi Space. Paní neumí ani slovo anglicky, Google překladač ale vše zachraňuje. Moc neotálíme a klusáme hnedka nazpět k nádraží, odkud jezdí autobusy do národního parku. Ještě před odjezdem stíháme rychlou polévku ve stánku a už vyrážíme. V autobuse se platí Easy kartou, přičemž není nutné dopředu řešit, kde budeme vystupovat, protože při odchodu si stáčí „pípnout“ a je zaplaceno. Nakonec jedeme až na konečnou do vesnice Tianxiang, kde je jednak 7-eleven (jídlo! A taky drzý opice) a hlavně kousek vedle Baiyang trail. Tento trail je hlavně hodně tunelů, jedním takový docela dlouhým se jde přímo na trail od silnice. Celkově je to docela příjemná vycházka se sprchou v úplně poslední tunelu. Poslední autobus nazpět do civilizace by měl jet kolem půl šesté, dost času ještě na průzkum dalších trailů. To by nám ale neměl jeden autobus ujet a druhý zahlásit, že už má plno a máme smůlu. Nezbývá než se s ostatními zařadit do fronty a čekat na poslední bus nazpět do Xinchengu. Zítra máme celý den na průzkum NP, takže nám nic neuteče. Xincheng je opravdu vesnice, kolem sedmé už všechny restaurace zavřený. Poslední čínská restaurace nás zachránila před polotovary na večeři ze 7eleven.

Náklady: Luodong bus – 131 pp, 95 snídaně, 140 - oběd, 250 večeře čínská restaurace, 46 – cola a coconut water, vlak - ?, ubytování - ?

I když u ubytování Susi Space není nikde zmínka o snídani, tak v dolní kuchyňce si můžeme dát tousty s džemem nebo burákovým máslem a čaj. Potěší. Lehce mudrujeme, zda si na dnešní výlet do NP Taroko pronajmout motorku nebo se opět spoléhat na autobusové spojení. Jelikož máme na dneska permit na Old Zhulu trail a potom celý den na zkoumání, tak nakonec bereme motorku. Pronájem stojí 400 TWD a je třeba mezinárodní řidičák. Ten já nemám, naštěstí Petra ano. Bude to moje poprvé, na parkovišti si zkouším rozjezd a otočení. Vypadá to, že by to mohlo jít. Sedáme a vyrážíme vstříc NP a zamluvenému trailu. Času není úplně nazbyt, protože na trail se musí nastoupit do 10 hod. Kolem deváté parkujeme u vstupní budky, kde je třeba ještě zaplatit 200 tchajwanských dolarů za osobu a můžeme vyrazit. Je vedro a půjdeme pořád do kopce. Old Zhulu je stará japonská cesta, kdysi 10 km dlouhá, nyní po jsou zpřístupněny jen první 3 km, zbytek je kvůli sesuvům, zemětřesením a dalším nepříjemnostem zavřený. Tři kilometry vypadá jako nicmoc vzdálenost, ale velká část je po schodech do kopce, po kterých následuje tak 500 m po úzké pěšince vytesané ve skále, kdy pod námi jsou stovky metrů prázdna. Samozřejmostí jsou krásný výhledy všude okolo a nejenom do hluboké propasti. Po 1,5 až 2 hod jsme na konci, tady se všichni sejdou, dají si svačinu a jdou nazpět.  Opravdu velká škoda, že trail není zpřístupněný celý, mohlo to být dobrodružství na celý den. Cesta nazpět je již o poznání rychlejší, pán u vstupu si nás odškrtnul, že jsme se v pořádku vrátili a můžeme na motorce pokračovat dál. Jelikož nemáme vodu a jídlo, jedeme nejdříve do vesnice Tianxing pro zásoby a pak do Tunel of Nine Turns.  Je to vyloženě turistická atrakce, hodně tady fouká a dost dobře je vidět, kam až sahá voda, když hodně prší. Další zastávkou je visutý most Buluowan. Cestou jsem si vyzkoušel, jak se na motorce zatáčí ve vlásenkách a nutno říct, že tady mám ještě poněkud rezervy. Naštěstí provoz je nula nic. Krásný výhledy a plno lidí. Vyfotit, zapózovat, svačina a jedeme dál ke svatyni Changchun. Výhled z parkoviště na svatyni a vodopád je nádherný.

Jedeme nejdříve pro batohy do hostelu, potom k vlakáči vrátit motorku a pokračujeme vlakem dál do Hualienu. Ten je podstatně větší jak Xincheng, máme tady v plánu vyměnit peníze a zítra pokračovat zase dál na jih. Prozatím si jdeme najít ubytování a něco sníst. Máme toho za dnešek docela dost. V jedné postranní uličce jsme náhodou narazili na lokální jídelnu. Menu a lístek, kam se zapisují jídla je komplet v čínštině, naštěstí vše zachraňuje Google překladač, takže aspoň zhruba tušíme, co budeme dneska večeřet.

Náklady: 2x200 permit Taroko, 400 motorka, 100 benzín, 194 ranní nákup, 181 – zmrzliny a voda v NP, 44 vlak, 450 redukce na zásuvku a svačina

Hualien

Plán na dnešek je nejprve snídaně, potom najít banku a vyměnit nějaká Eura. A potom odjezd dál na jih, patrně někam do oblasti rýžových políček, kde si dáme pár kilometrů na kole s kochačkou. Nakonec ale bylo všechno jinak, protože v osm ráno, když už jsem s batohem vycházel z pokoje, se začal pohybovat celý svět, a to doslova. Prvních pár vteřin jsme vůbec nevěděli, co se děje. Zemětřesení! Hotel byl naštěstí postaven kvalitně, ale hodně to vyleká. V mžiku nám začaly chodit výstražné zprávy na mobil. Ale to už jsme byli venku na ulici. Lidi vypadali vesměs v pohodě, žádná panika. Vzali jsme si naše věci a šli do obchodu na snídani do 7eleven. Najednou přišel další z mnoha další otřesů. Vzali jsme si raději jídlo na ulici a dumali, co budeme dělat dál. Nejlépe by bylo rychle odjet z epicentra, ale to asi nebude tak jednoduchý. A nebylo. Vlaky zastaveny, autobusy to samý. Do toho se pořád třese zem. Banky taky zavřeno, takže Eura si patrně všechny dovezeme nazpět domů. Kolem poledne, když je zřejmé, že v Hualienu zůstáváme si jdeme najít další ubytování a budeme doufat, že zítra už vlaky pojedou.

Make the best out of the worst, poznamenala odpoledne Petra, když jsme jeli na kole po cyklostezce kolem moře. Místo mudrování nad zemětřesením jsme si půjčili za 150 TWD/kolo obstojná kola a vydali se po cyklostezce nejdříve k řece a potom podél moře. Nádherná cyklostezka, nikde nikdo a velký vedro.  Jedeme ven z města, potom po mostě přes další řeku a přes mírný kopec do další vesnice. Chvilku jedeme i po silnici, ale provoz je prakticky nulový, a navíc kola mají spolu s motorkami svůj vyhrazený pruh. Jediná vada na kráse je koupání maximálně ve vlastním potu. Moře je sice velmi blízko, bohužel koupat se prostě nikde nejde. Cestou míjíme dva slavné domy, které se částečně zřítily a nyní jsou v každých zprávách. Po 35 km příjemného tempa kolem moře vracíme navečer kola a jdeme se ubytovat. Původním plánem byla večeře na night marketu, ale po turbulentním a dost prohřátém dnešku už nejsou síly. Večeře v okolí a spát. Zítra snad na jih, na webu tchajwanských drah je příslib, že vlaky by se měly od půlnoci rozjet, tak snad to bude pravda. V noci stále drobné otřesy.

Náklady: 1000 ubytování, 285 snídaně a svačina, 248 oběd, 354 jízdenky vlak, 350 večeře, 84 zmrzlina, 55 limo a dobrota

Cyklistika mezi rýžovými políčky

Ráno ihned na mobilu kontroluji, zda vlaky jezdí. Uff, hurá, jezdí. Snídaně v 7eleven a jdeme na první vlak, na který se nám včera podařil koupit lístek. Je to lokálka, sedadla jak v metru, zastávka na každém rohu, ale nám to nevadí. Oba už máme neustálých otřesů tak akorát. Posuneme se na jih do oblasti rýžových políček, kde si chceme v městě Guanshan půjčit kola a udělat si výlet po okolí.

Jsme na venkově. Nádraží v Guanshanu je oproti Hualienu opravdu malinké. Hnedka naproti nádraží je půjčovna kol a vedle 7eleven/Family Mart. Nic dalšího potřeba není. Svačina a kafe v 7eleven, docela obstojná kola v půjčovně (150 TWD/den) přes ulici (batohy necháváme na místě) a můžeme vyrazit na výlet. Dneska to vypadá ještě na větší vedro jak včera, naštěstí všude nádherná rovina. První zastávkou je nedaleký park s jezírky a nefunkčním akvaparkem, kde chvíli vegetíme a obědváme. Stín je třeba využít.  Na výletníky na kolech jsou tady opravdu připraveni, míjíme velké parkoviště se desítkami kol. Naštěstí pro nás asi není sezóna, takže jsme na silničkách mezi rýžovými políčky skoro pořád sami.  Máme namířeno do nedalekého Chishangu, kde si dáme kafe a pojedeme cikcak zpátky. Kavárna Gourmet coffee je nádherná, kafe bude určitě taky top, ovšem 300 TWD je přece jenom trochu přespříliš. Otáčíme se a jdeme tam, kam asi víc patříme, do 7eleven. Celý oběd včetně pití jsme tady pořídili právě za cenu jednoho kafe v nedaleké kavárně. Po jídle se vracíme přes políčka nazpět, v nedaleké vesnici jedeme kolek stovek zaparkovaných kol, rikš a dalších vozítek. Vracíme kola, dneska jsme dali opět 35 km a jdeme na vlak do Taitungu.

Ubytování máme zamluvené v „Hostel Who Knows“ v centru města. Vlakové nádraží je dost daleko, takže musíme busem. Ze začátku trošku zmatky, občas ani překladač nepomáhá, ale nakonec se domluvíme a za chvilku jsme již ubytování v moc pěkném hostelu. Na večeři dneska vyrazíme na night market, což je dlouhá ulice plná stánků s jídlem, pití a mnoha pouťovými atrakcemi. Nás ovšem zajímá hlavně jídlo! Protože to je tady velmi rozličný, a hlavně vždycky dobrý. Nejlepší je ochutnávání a zkoušení nových chutí a vůní. Jednou z nich je slavné stinky tofu. Již z dálky je stánek rozpoznatelný dle charakteristického kyselého pachu. Když se přes tohle člověk přenese, tak je to velmi dobrý!

Během degustování přemýšlíme, co budeme dělat zítra. Situaci totiž trochu komplikuje tchajwanský prodloužený víkend a dost málo volného ubytování na jihu u moře.  Nakonec se rozhodujeme zůstat, půjčíme si motorku a vyrazím do okolí, kde snad bude něco zajímavého. Nějaké tipy máme z webu, něco máme od stánkaře, kde si Petra koupila klobouček s tlustým králíkem, takže se snad zítra nudit nebudeme.

Náklady: 157 snídaně, 300 půjčení kol, 155 oběd, 306 oběd číslo 2, 138 vlak do Taitung, 85 dvě zmrzliny, 150 oliheň, 60 knedlíky, 60 stinky tofu, 60 džus, 

Taitung

Po snídani v klasickém 7eleven/Family Mart vyrážíme najít půjčovnu, kde nám na evropský mezinárodní řidičák zapůjčí motorku. Není to úplně jednoduché, přes překladač se dozvídáme, že půjčovny v centru akceptují pouze tchajwanských řidičák.  Zvláštní ale co se dá dělat. Bude třeba najít půjčovnu, kde vítězí byznys nad regulemi. Nejlepší bude napsat komunikativnímu panu domácímu, který nám určitě něco poradí. A taky, že ano. Máme jet k nádraží, kde jsou prý dvě půjčovny, kde nám půjčí skútr i náš mezinárodní řidičák. Hned, jak jsme vystoupili z autobusu, tak se ukázalo, že měl pravdu. Na rohu přes ulici nám z malého stánku už mával chlapík a hnedka naznačoval, že motorka nebude problém. Zaplatili jsme 400 TWD za 24 hodin, pán si ofotil řidičák a mohli jsme vyrazit. Nejdříve jedeme na benzinku, kde jsme to trochu neodhadli a omylem natankovali plnou, což neprojedeme asi ani kdybychom jeli nonstop. Nevadí, vyrážíme na výlet podél pobřeží. Provoz je hodně malý, ovšem vítr to dost vynahrazuje. Motorka jede mnohem líp jak ta včerejší a já mám pocit, že už jsem skoro malý motorkář.

První zastávkou jsou skalní útvary Xiaoyeliu, což je přírodní atrakce s placeným parkovištěm, občerstvením a suvenýry. Příjemná procházka po zvláštně erozí vytvarovaných skalách a jedeme dál. Platba za parkovné samozřejmě s Easy card. Mají to tady fajn zařízené. Přes několik dalších vyhlídek (a divno atrakcí jako je „Voda tekoucí vzhůru“) jedeme postupně až do Dulanu, kde parkujeme u kreativního centra. Bývalý cukrovar je přeměněn na ateliéry a malé umělecké obchůdky. Hezké věci nejsou rozhodně levné. Jdeme raději na nudle, v televizi jsou neustále záběry ze zemětřesení z parku Taroko, kde otřesy způsobily velkou destrukci.  Další zastávkou je vyhlídka trochu dál od hlavní silnice a poté pokračujeme dál po pobřeží. Zatáhlo se a dost fouká, aspoň mikina by se mně docela hodila. Poslední dvě zastávky jsou ve znamení drzých opic. První je Old Doghe bridge a druhá je trochu dál ve vnitrozemí, kde je to doslova opičí safari. Opice lezou po autech a je jich tady docela dost. Ve tmě a v městským provozu se mně ještě úplně řídit nechce, tak už jedeme nazpět. Pruh pro motorky je super! Míjíme dlouhou kolonu aut a za chvilku jsme nazpět v hostelu. Motorku si necháváme přes noc a zítra se s ní dopravíme na vlakáč. Zde stačí hodit klíčky do prostoru pod sedadlem a je to. Večer opět míříme na night market, dneska je na programu oyster omelette a plno dalších pochutin.

Náklady: 400 motorka, 130 benzín, 70 oyster omelette, 50 knedlíčky, 75 maso v bulce, 50 sladké jablko, 1170 ubytování, 60 palačinka, 100 ryba, 181 snídaně

Donggang a ostrov Xiaoliqiu (Želví ostrov)

Dneska máme našlapaný program. Nejdříve vlakem a potom busem do Donggangu, kde naskočíme na loď na Želví ostrov. Na ostrově budeme celé odpoledne a večer nazpět na pevninu na hotel.

Ještě není ani sedm hodin ráno a už jsme na vlakovém nádraží, kde vracíme dle pokynů motorku, rychle si kupujeme snídani a honem do vlaku směr Chaozhou. Cesta trvá dvě hodiny, jedeme krásnou krajinou podél pobřeží, potom tunelem podjedeme hory a jsme prakticky v cíli. Zde přesedáme na autobus a za dalších 40 minut jsme v Donggangu. Necháváme na ubytování batohy, a tak akorát stíháme trajekt v jedenáct hodin. Lístky máme dopředu koupené přes Klook, ale asi to nebylo nutný, není úplně nejvíc sezóna. Za 20 minut jsme na ostrově, kde je ovšem trochu víc živo, než jsme předpokládali. Asi je přece jenom bude trochu sezóna. Chceme si půjčit kola, ale nikdo je nenabízí, tudíž musíme vzít za vděk e-skútrem za 400 TWD a vyrážíme. Nejdříve ale klasicky pro zásoby do 7eleven a potom už konečně odbočujeme z hlavní silnice. Ihned je menší provoz a my jedeme k první atrakci nazvané Vase rock. Je tady hrozně moc lidí, pojeďme rychle někam pryč.  Asi nebude úplně kam, protože ostrov je malinkatý a lidi jsou úplně všude. Na Venice beach je to o něco lepší. Kdyby nebyly takový vlny a všude ježci, dalo by se i koupat. Takhle je z koupání čvachtání po kolena a brzký odjezd zase někam dál.   Pokračujeme dál okolo ostrova, kde se na Secret beach dá jakžtakž vykoupat a celkově je to tady klidnější.  Po koupačce se ještě jedeme podívat k majáku do vnitrozemí a vyzkoušet, zda náš skútr zvládne i tento malý kopeček. Zvládl, ale museli jsme ho dost povzbuzovat. Poslední trajekt nazpět na pevninu jedem kolem páté, cestou nazpět stíháme ještě jedno výběrový kafe a potom už honem na trajekt. Nazpět v Donggangu už máme pouze jediný úkol pro tento den – najít nějakou dobrou (nejlépe seafood) večeři. Ale není to ještě tak lehký. Restauraci máme sice hnedka u hotelu, ovšem ještě před jídlem se jdeme podívat k nedalekému chrámu Donglong. A tady jsme se dlouho zdrželi. Jak popsat ceremonii, na kterou jsme dobře hodinu fascinovaně koukali? Rituál odpuštění? Vůbec nevím. Bubny, rachejtle, sebezraňování a tance vedoucí až do extatického stavu. Nádherný divadlo, ale my už máme hlad. Jdeme nazpět do naší restaurace. Dáváme grilovanou makrelu a nějaké mořské potvory jako sépie, kraby apod. Bylo to sice dražší, ovšem hodně dobrý.

Náklady: 728 vlak Chaozhou, 835 trajekt, 400 motorka, 720 večeře, 80 bus do Donggang, 171 snídaně, 180 kafe ostrov, 146 oběd 7eleven

Tainan

Dneska máme v plánu přesun na sever do nejstaršího tchajwanského města, a také bývalého hlavního města, do Tainanu.  Kolem osmé spěcháme ranním velice klidným Dongangem na autobusovou zastávku, cestou míjíme mnoho snídaňových „fastfoodů“, kde si kupuji sladkou buchtu a něco jako kakao. Autobus do Chaozhou, kde budeme přestupovat na vlak do Tainanu jede za pár minut. Půlhodina čekání je tak akorát na kafe, abychom za další hodinu byli v cíli dnešního dne. V Tainanu máme asi nejvtipnější ubytko za celou cestu, bydlíme totiž přímo na vlakovém nádraží a do hostelu se vchází přes Family Mart. Takhle brzo dopoledne ještě nejsou palandy připraveny, necháváme proto věci ve společenské místnosti na hostelu a vyrážíme do ulic. První zastávkou (když nepočítám pauzu na ledový čaj) je Chikan Tower (70 TWD) – krásně zrekonstruovaná pevnost z holandského období známá také jako Fort Providentia. Dneska je Chikan Tower spíše chrám s výhledem z druhého patra a přilehlou prodejnou suvenýrů.  Pokračujeme přes ulici k velkému chrámu Mazu. Je super, že se jako turisté můžeme místními chrámy pohybovat bez jakéhokoliv omezení. Nikdo se na nás škaredě nedívá a nic nám nezakazuje. Ovšem bez znalosti náboženství, tradic a rituálů jsou návštěvy chrámů jen tak na koukání. Většinou vůbec nevíme, co se bude dít, na co která místnost nebo předměty slouží. Z chrámu Mazu pokračujeme dál po trase vyznačené v průvodci a na malých cedulkách po městě. Míjíme zvláštní průvod s maskami a alegorickými vozy. Trochu jak na prvního máje u nás. Kam půjdeme dál? Mám hlad, Petra taky, ovšem možností jídla je v neděli nějak míň. V jedné z bočních uliček u Konfuciova chrámu jsme konečně našli malý stánek, kde jsme si dali různé dobroty (zelenina, maso, divnoty) na špejli. Vtipný, že jsme opět potkali Čechy, s kterými jsme se bavili v Hualienu. Konfuciův chrám je moc pěkné místo. Červené zdi jsou krásně fotogenické a panuje zde až nečekaný klid a pohoda. Trochu nám začíná v pozdním odpoledni docházet energie, zastavujeme se proto v jednom z mnoha malých bister s ledovým cold brew čajem. Je naprosto fascinující kolik malých stánků a obchůdků, často velmi designovaných, tady je.  Poslední zastávkou dnešní city tour je Blueprint Culture & Creative park. Zase další designové obchůdky s nádhernými (a taky velmi drahými) věcmi. V jednom knihkupectví jsem našel pěknou nástěnnou mapu, kterou prohlašuji svým hlavním suvenýrem z Taiwanu. Zpátky na hostelu si kupujeme čerstvé sushi na večeři a tím dnešní den končí.

Náklady: 230 večeře sushi, 380 vlak Tainan, 1580 ubytko na 2dny, 110 dva různé vstupy pp, 80 snídaně

Kaohsiung

Včera jsme byli v nejstarším tchajwanském městě, dneska máme v plánu pro změnu město, které je označované jako nejmodernější a nejvíc cool – Kaohsiung. Nejedeme hnedka přímo do města, ale vystupujeme v Xin Zuyoing, odkud je to kousek k Lotus pond, u kterého jsou nádherné Dragon and Tiger Pagodas (bohužel toho času pod lešením). Náhradou jsou chrámy Yuyoing Yuandi Temple a hlavně veselý Spring and Autumn Pavillon.  Procházka tygrem nebo drakem je fakt vtipná. Méně vtipné jsou stovky uvařených želv v jednom z jezírek. My jsme taky dost uvaření, ale na rozdíl od želv si můžeme zajít na ledový čaj a jsme zase v pohodě. Na druhé straně jezera si půjčujeme Youbike kola a vyrážíme po cyklostezkách do přístavu k nádherné budově Kaohsiung Music Centre. Kdyby nebylo fakt velký vedro, byla by to ještě hezčí projížďka. Nikde žádný auta, ani lidi, prostě liduprázdná neděle.  Kola vracíme u bílé budovy, která složena z velkých pláství a jako celek tvoří asi nejzajímavější budovu z celého přístavu. Kousek vedle jsou další moderní budovy a mrakodrapy. Na rozdíl od včerejšího dne, kdy jsme hlady bloudili po městě a nemohli pořád nic najít, máme dneska štěstí a během chvilky sedíme v jídelně nad nudlemi a pochutnáváme se. Celý přístav je dost rozsáhlý, takže na další průzkum bereme opět kola a pomalým tempem jedeme až k Exhibition Centre, kde nasedáme na metro ve směru hlavní nádraží. Lístky na vlak neřešíme, protože vše za nás vyřeší Easy karta. Jediné, co za nás karta nevyřeší je nákup občerstvení a zmrzliny. Po nezbytném odpočinku v hostelu jdeme prozkoumat tainanský night market. Plán byl aspoň jedna cesta pěšky, nakonec díky tomu, že všechny spoje jde krásně najít přes Google mapy, jedeme obě trasy pohodlně autobusem. Před spaním ještě zlehka balíme, protože zítra ráno se posuneme dál na sever do oblasti čajových plantáží.

Náklady 8/4: 230 ryba/ks nightmarket, 30/ks sladké brambory, 60/ks omeleta, 50/ks rybí špízy, 60/ks čaj, 40 bus na nightmarket, 120 vlak Kaohsiung, 240+100 oběd Kaohsiung, 80 svačina 7eleven, 70 kafe

Fenqihu

Vstávačka skoro jako do práce, rychlá snídaně ve společenské místnosti a už sedíme ve vlaku. Opět jak zkušení harcovníci bez lístku jen s Easy card. I zkušení harcovníci mají právo na chyby. Na Easy card se dá jet skoro na vše kromě rychlovlaků a několika lepších vlaků, no a v jednom z nich právě sedíme. A že se nedá na kartu jet zjišťujeme, až když je vlaku v pohybu. Jedeme jenom jednu zastávku, tak snad to projde. Neprošlo. Teda, prošlo. Pan průvodčí si nás v povinně místenkovém vlaku lehce našel, naštěstí se vše vyřešilo domluvou a nemuseli jsme si kupovat další lístek nebo platit pokutu. V Chiayi vystupujeme a hnedka míříme na autobus do parku Alishan, který má zastávku hnedka před nádražím. Aktivní důchodkyně, které zde asistuje, nás nasměrovala do fronty na autobus. Pořádek musí být. Cesta do hor je dlouhá, serpentiny jsou příkré a zpoždění čím dále větší, takže je už brzo jasné, že přípoj v Shizhuo nestíháme.  Nevadí, máme hodinu do dalšího autobusu, který už jede přímo do Fenqihu, což je akorát čas na snídaňovou polívku a dobroty z 7eleven. Fenqihu je příjemná vesnice v horském údolí, všude lesy, bambus a mlha. Teplota o dost nižší než včera v Tainanu. A taky zde má zastávku horská úzkorozchodná železnice. Malý vláček vyjíždějící z Chiayi nyní končí svoji cestu kousek za Fenquihu, ale brzo by měl jet až nahoru do Alishanu. Nabídek ubytování ve Fenqihu není mnoho a ceny nejsou zrovna nízké, my jsme nakonec vzali zavděk Yeashow vilou. Máme obří pokoj v rekreačním středisku pro zasloužilé funkcionáře, jak řekla Petra.  Vesnice je sice docela turistická, ale tak nějak mile a okolí je prostě nádherný. Strašně zelený, všude bambusový lesíky, mech a mlha. Kolem vesnice jsou vybodovaný traily resp. dřevěné chodníky s mnoha schody nahoru a dolů. Jeden takový krátký okruh jsme si dali hnedka po příjezdu. Po ubytování jdeme na druhý výlet po historické japonské cestě Fenqihu Rueli trailu. Tohle už není takový opravený chodník, ale docela zarostlá cestička pořád pěkně do kopce. Úplně nejlepší by bylo jít až do Rueli a odtud se nějak dostat nazpět, ovšem na to je potřeba celý den. My máme sotva pár hodin, takže se v půlce stáčíme nazpět k silnici, po které se dostaneme nazpět do Fenqihu. V šest večer je jediná ulice s obchody a restauracemi úplně mrtvá. Většina obchodů a restaurací má zavřeno. Bohužel mezi zavřenými je i kavárna, kde jsme byli odpoledne, tudíž kafe z tchajwanské pražírny jako dárek nebude. Zato ale bude čaj, v jednom čajovém obchodě jsme dostali pěkný výklad a ochutnávku oolongu. A výsledkem byly dva zakoupené balíčky lokálního oolongu a sklenice wasabi. Na konci nákupu nás paní mile upozornila, že už bude sedm a poslední restaurace bude zavírat. Chvátáme ihned pro poslední bento krabičku (=japonská obědová krabička, maso, rýže a přísady), ještě v 7eleven pro pivo a luxusní večeře na zemi hotelového pokoje je na světě.

Celé včerejší odpoledne jsme spekulovali, zda druhý den zůstat zde v oblasti čajových plantáží, nebo se na poslední dny výletu přesunout do Taipei. A když zůstat, tak zde ve Fenqihu nebo se posunout do Sizhuo? Jako obvykle nakonec zvítězil kompromis, den začneme na čajových plantážích nad Sizhuo a potom přejedeme o kousek níž do Longtou, kde jsem našel levné ubytování. Zde bude další výlet a do Taipei pojedeme až o den později ráno.

Náklady 9/4: 160 vlak Tainan – Chiayi, 360 cca bus do Sizhuo z Chiayi, 40 bus Sizhuo – Fenqiuho, 90 svačina/os, 140 oběd Fenquiho, 150 překapávané kafe/os, 380 bento box, 1200 2xčaj+wasabi, 60 pivo/ks 7eleven, 60 koblihy

Ráno ve Fenqihu je opět zamračené a trochu zamlžené, ovšem i tak nádherné. Tohle místo má atmosféru. Rychlá snídaně v 7eleven a už čekáme na zastávce na první bus, který nás popoveze jenom malinký kousek na rozcestí, odkud půjdeme k čajovým plantážím nad vesnicí Sizhuo. Nebe zatažené a v údolí mlha. Jeden z trailů se jmenuje Sakura trail, bohužel ale už asi všechny sakury odkvetly, takže žádná romantika a místo toho dupeme s batohy podél čajových plantáží s cílem se postupně dostat až dolů do vesnice. V jednom z samo obslužných stánků u cesty kupujeme (asi) sáček maracují. Když píšu asi, tak je to opravdu s otazníkem. Cedulku Google přeložil divně a vyhledávání dle obrázku taky nebylo úplně průkazné. Co je jisté, že ovoce velmi silně rudě barvilo a bylo kyselo-sladké a moc dobré. U malinkého chrámu u cesty jsme celý sáček snědli na posezení. Když jsme konečně došli do Sizhuo, padla n v několika minutách taková mlha, že nebylo vidět skoro na krok. Nejvyšší čas odjet o kus dál, v Longtou bude třeba situace lepší, nebo taky nebude. A nebyla. Ubytovali jsme se a hnedka vyrazili nazpět na zastávku a svezli se kousek dolů k Eryanping trailu. Mlha stále totální, což na trailu, který slibuje plno výhledů, není úplně ideální. Nedá se nic dělat, i mlha má svoje kouzlo. Pokud teda není celou dobu, to už se kouzlo trochu ztrácí. Statečně jsme vyšli až na kopec Eryanpingshan, kde jsme naznali, že nádherných mlžných výhledů už bylo tak akorát a bude nejlíp se vydat na cestu k ubytování. Sešli jsme na silnici a přes Xiding jsme se dostali až nazpět do Longtou. Trochu je tady potíž s jídlem, restaurace nikde v dosahu, jedinou možností jsou ohřívaná jídla v 7eleven.

Náklady 10/4: 180 dvě polévky na oběd, 60 snídaně, 40 banány 3ks, 40 jízdné  Sizhuo, 170 svačina HiLife, 200 večeře 7eleven

Předposlední ubytování na našem výletu a konečně máme také snídani. Místní mají hodně v oblibě na snídani polévku nebo kaši, v mističkách jsou nějaká dochucovadla, nebo další jídla, opravdu dost těžko říct. Nejlepší je ochutnávat a přinejhorším se vždy dá dojít evropskými vajíčky nebo toasty s burákovou pomazánkou. Prvním autobusem plným hovorných vesničanů se přesunujeme nazpět do Chiayi, odkud pojedeme vlakem obyčejným rychlíkem do Taipei. Šlo by jet ještě neobyčejným rychlovlakem, ale za dvounásobnou cenu, což se ani jednomu z nás nechce. Cesta vlakem není moc zajímavá, v podstatě celou cestu máme za okny aglomeraci, výjimečně trochu přírody nebo nějaké pole.

Když nám dneska doprava tak pěkně jde a jsme v Taipei docela brzo, můžeme ještě dnešní poslední den využít k návštěvě něčeho zajímavého. Půjdeme na pandu do ZOO! Bude to sice rychlo návštěva, ale to vůbec nevadí. Batohy necháme ve skříňkách na nádraží (platí se jako obvykle Easycard) a přesunujeme se nejdříve podzemkou a potom nadzemkou na okraj Taipei k ZOO. Máme necelé dvě hodiny, protože v pět se zavírá. Hlavně chci vidět pandu a moji oblíbenou kapybaru, když už nevyšly kapybary na jihu, a zbytek prohlídky je mně jedno. A ještě Tapír je skvělý zvíře. Dvě hodinky v ZOO hodně rychle utekly, jedeme zpátky na vlakové nádraží a ubytovat se v hotelu Meworld Hotel, který je v sedmém patře mrakodrapu. Přes počáteční skepsi se jedná o docela slušné ubytko úplně v centru za rozumnou cenu. Na programu dnešního posledního večera v Taipei máme večeři na nightmarketu a nákup drobností domů. Petra ještě nákupy v  Uniqlo.

Náklady 11/4: 150 bus Longtou do Chiayi, 120 známky (1 známka 20), cca 1200 vlak Chiayi – Taipei, 160 svačina vlak, 200 vstup ZOO Taipei, 110 hranolky v ZOO, 170 grilovaná chobotnice, 70 avocado shake, 80 plněný koláč, 100 tři závitky, 60 zmrzlina, 50 pivo, 80 plněný knedlík

Poslední den a odlet z Taipei do Pekingu. A já se konečně dostávám k běhu v další navštívené zemi. Ranní pětikilometrové kolečko přes Peace park k Čankajškovu památníku mně dává v ranním dusnu dost zabrat. Po běhu už jenom rychlá snídaně v přilehlých ulicích, kafe a odchod na metro na letiště. I nyní na cestě zpět jsme oba fascinovaní zelení okolo. Poprvé odjíždím z cizí země mimo EU bez výstupního razítka v pase. Stačilo projít rentgenem, který mě česky(!) pozdravil a bylo. Samotný let byl klasicky nuda. Vše zajímavé se událo až za 3,5 hodiny během desetihodinové pauzy v Pekingu.

Deset hodin v Pekingu zní jako super příležitost k návštěvě Číny, no realita je lehce jiná. Ještě z domova jsem měl zažádáno o transitní hotel, který jsme nakonec vůbec nevyužili. Spíše to byla taková pojistka, kdyby nám úředník nechtěl dát permit na dočasný bezplatný vstup do Číny.  Ten jsme nakonec po vyplnění formuláře a půlhodinové frontě dostali bez problémů. Když už jsem se radovali, že to půjde hladce, tak jsme spatřili obří imigrační frontu a bylo po legraci. Následující 2,5 hodiny jsme strávili pomalým posunem kupředu, aby nás do Číny už konečně pustili. Pan úředník se díval na moje tchajwanské razítko divně a někam volal, nicméně nakonec jsem byl vpuštěn. Je kolem osmé večer, jsme v Číně, máme hlad a za pár hodin nám letí letadlo do Evropy. Pojedeme se najíst do města a zase se vrátíme, zní náš plán. Nejdříve bude třeba vyměnit peníze. Je 1000 juanů moc nebo málo? Potom lístek na metro, automat nebere větší bankovky. Opravdu velmi přátelský přístup k turistům, kteří dostanou k bankomatu právě jen a pouze velké bankovky. Situaci naštěstí řeší hodná paní dozorující turnikety. Jsme na přestupní stanici, kde si musíme koupit další lístky. Automat je jenom pro domácí, my musíme k okýnku. Náměstí Tianmen nemá nyní večer smysl, jedeme ne hlavní nádraží, kde si snad dáme něco k jídlu. Moje představa množství stánků a restaurací u hlavního nádraží byla velmi naivní, naštěstí jeden fast food s nudlemi tady je. Opět v akci překladač. Nudle s hovězím byly opravdu moc dobrý. A zase nazpět na letiště. Prostor před nádražím je takhle navečer poměrně nehostinný, všude policie a blikačky. Lístek až na letiště si nejde koupit, takže zase lístek na přestupní stanici, kde musíme ukázat pas a je nám dovoleno koupit si lístek a pokračovat na letiště. Zde nás další strážník nejprve seřadil do dvoustupu a teprve potom můžeme na pasovou kontrolu. Tentokrát je již čekání pouze pár minut. Následuje ještě nepříjemná kontrola zavazadel a jsme zase z Číny venku.

Dojmy z několikahodinové návštěvy jsou přirozeně dost povrchní, každopádně na první dojem by Čína oproti Tchaj-wanu dost vysoko prohrála. Odlet máme ve 02:20 místního času, v Mnichově jsme v 7:00 našeho času. Před námi je již „jenom“ trasa: Freising-Domažlice-Plzeň-Praha-Křižanov-Tišnov. Tuhle zdánlivě krátkou trasu zdolám za krásných 12 hodin. Náladu spravil trh s výbornými koláči ve Freisingu a plzeňské pivko přímo v pivovaru.

Cesta na Taiwan je za námi. Rychlé zhodnocení? Velké překvapení. A to nemám na mysli zemětřesení v Hualienu. V podstatě každý den výletu byl něčím jiný a zajímavý. Střídaly se města, vesnice, hory a příroda. Fascinující je úroveň ostrova v některých oblastech života, stejně jako množství rad, pokynů a zákazů, které jsou všude kolem.  Taiwan byl pro mě mix Číny a Japonska a jako turista jsem se zde cítil velmi příjemně vítaně a bezpečně.  Dva týdny jsou na návštěvu země o velikosti Moravy tak akorát, i když ještě minimálně týden bych určitě využil. Třeba bych si půjčil kolo a udělal si výlet přes hory nebo podél východního pobřeží…