TENERIFE

18. 12. 2020

Cestu na Kanáry jsme letos vůbec v plánu neměli. Na Vánoce jsme chtěli jet do Gdaňsku, ale bohužel kvůli viru nás tam nepustili. Varianta B byl Klínovec, ale v pátek Babiš rozhodl, že v ČR zavře hotely, a tak padlo i toto. Vypadalo to zle. Snad nebudeme muset trávit svátky doma? Koukala jsem znuděně na facebook a najednou na mě vyskočilo, že na Kanáry se může. Celou hurá akci se nám podařilo zprocesovat za 3 dny (objednat a zaplatit zájezd v CK – letecké společnosti letenky šíleně napálili, takže se nevyplatilo cestovat bez CK, zajít na PCR testy, na které jsme šli na letiště a já jsem před nimi málem utekla, když z ordinace vyšel asi 2m chlap, který po odběru téměř plakal a tak divně dávivě pokašlával), a tak jsme vítězoslavně ve 12 seděli v letadle směr Tenerife. Nejsme zvyklí cestovat společnostmi jako Smartwings, a proto mě nějak nenapadlo udělat nějaké toasty nebo něco podobného. Ihned po nasednutí do letadla máme ukrutný hlad a žízeň, bohužel po vzlétnutí hlásí letuška, že první dostanou občerstvení pasažéři, kteří jej mají dopředu objednané. Objednané??? To se jako někde dalo objednat??!!! Takže čekáme dál, po hodině už mám pocit, že dobrovolně vyskočím z letadla, ale to už se řítí steward s vozíkem. Objednáváme si panini a pití. Těším se na ten lahodný pomerančový džus, chystám se zhluboka napít, a jak se na to těším, tak ho na sebe půlku vyliji. Super, hodně ho mám taky v roušce, přes kterou se teď nedá vůbec nadechnout a krásně se mi lepí na obličej. No to bude ještě cesta. Po necelých 5-ti hodinách letu kouknu z okénka a v dálce vidím něco jako kopec. Nejdřív myslím, že to jsou mraky, ale ne. Vzrušeně to ukazuji Honzovi, to je Pico del Tiede. Už jsme skoro tam. Pozorujeme další Kanárské ostrovy, nad kterými přelétáme jako Lanzarote, Fuaventuru a nad Gran Canaria jsme již tak nízko, že vidíme každé zvlnění krajiny. Konečně dosedáme na Tenerife (teda dosedáme, pilot s tím tak říznul, že se divím, že neurval podvozek). Chystáme se vysedat, ale ejhle. Vláda dnes na Kanárských ostrovech zakázala antigenní testy. Půlka letadla je má. Nechají nás sedět přes půl hodiny v letadle. Teplota v něm docela stoupá, sice jsme letěli za teplem, ale toto je trochu moc. A nakonec, že nás nenechají vystoupit přes letiště, ale autobusy nás odvezou ke kufrům. Kufry přijeli, a tak se hrneme k autobusu od cestovky a hurá do Puerto de la Cruz. Delegátka ještě sděluje, že na hotelu nově chtějí potvrzení o negativních PCR testech, no jsem zvědavá, co budou dělat s těma, co mají antigenní. No nám to může být jedno, my si prozíravě nechali udělat dražší PCR. Nasedáme do busu. Nevím proč, ale začal mi natékat palec u ruky a nesnesitelně to bolí, takže z cesty nic nemám. Honza mi na něj alespoň fouká a snaží se mě rozptýlit. Autobus staví u hotelu (náš je druhá zastávka) a my se jdeme ubytovat. Na recepci je pán trochu zmatený, když mu dáváme testy. Ptá se, proč máme každý dva papíry a který z nich že si má jako vzít. Na to mu odpovídáme, že to opravdu nemáme tušení, protože s testy cestujeme poprvé a že by tedy měl asi vědět on, který chce papír, ale ať si klidně nechá oba. Chvíli na ně kouká a nakonec jeden vybírá od každého vybírá. No snad si vzal ten správný. Dáváme kufr na pokoj. Mažu palec Voltaren gelem - kupodivu se ihned dostavuje úleva (ale otok zůstává) a jdeme na večeři je už dost pozdě a máme opět šílený hlad. Přivítají nás v celku bohaté švédské stoly, ze kterých si ovšem nesmíme nandávat sami (asi abychom na to nenaplivali), ale na ukázání nám nandává obsluha, co hrdlo ráčí. Venku je už úplná tma, tak jdeme nakoupit do supermarketu, který jsme viděli hned za rohem od hotelu. Nemáme totiž ani vodu a kohoutková na Kanárech není pitná. Pak děláme ještě krátký okruh po městě, jdeme se podívat k půjčovně moto, kterou nám našel google, ale už je zavřená, tak tam skočíme ráno. Stejně jsme koukali, že půjčují nějaké moto i u nás na hotelu. Koukáme na vánoční výzdobu a jdeme na pokoj. Jsme po cestě dost rozlámaný, Honza si sice otevírá koupené víno, ale i on po jedné nedopité skleničce usíná.

19. 12. 2020

Budík zvoní a my se kocháme výhledem z okna pokoje, který je na oceán a bazénový komplex. Je osm hodin a ještě pořád je šero. Těšíme se na snídani. Snídaně nabízí také vše, co si jen můžeme přát. Při žvýkání z okna pozorujeme ruch na promenádě a taky pána, který právě staví stánek a vytahuje motorky na půjčení. Po snídani jdeme kouknout, za kolik se půjčuje motorka v půjčovně u hotelu. Dnes máme v plánu sice jen město Puerto de la Cruz, ale chceme to mít na zítra pořešené. Máme vánoční náladu, protože nejen na hotelu, ale i na ulicích z amplionů zní vánoční písně. A mně hlavně utkvěla v hlavě vánoční píseň FELIZ NAVIDAD a musím si jí pořád zpívat. No doufám, že mě to přejde nebo se ze mě Honza zblázní. Bereme mikiny a jdeme se poptat. Zjišťujeme, že pán venku u promenády kterého jsme při snídani pozorovali, je ten z hotelové půjčovny. Nakonec si moto rovnou rezervujeme (máme Benelli 500, i s helmama, rukavicema a bundama), motorka vypadá dobře a ceny jinde budou asi podobné, výhoda zde bude, že můžeme parkovat u hotelu. Pán z půjčovny nám ještě vnucuje nějaké zájezdy, ale to se nám moc nechce, tak nám alespoň dává mapu města a ukazuje nám na ní největší taháky, které Puerto nabízí. Vzhledem k jeho velmi omezené angličtině, vždy jen zakroužkuje místo a prohlásí „OK“ nebo „VERY OK“. Jdeme zpět na pokoj vrátit mikiny, protože teplota začíná hodně stoupat. Městečko je to pěkné, čisté, obzvlášť mě baví různobarevné domy a balkonky. Po prohlídce centra města a obchodů se suvenýry si dáváme kávu v místní kavárně a k tomu jako bonus máme divadlo - hádku bezdomovců či feťáků na lavičce za námi. Po chvíli to personál vyřešil roztažením mobilní zástěny a divadlo se z vizuálního mění pouze na zvukové. Asi to není v této části tak neobvykle. Během pár minut situaci přichází řešit policista a máme po divadle celkově. Po občerstvení vyrážíme na výstup do botanické zahrady, která je nad městem. Vedro začíná být úmorné a my se škrábeme do krpálu. Jsme odměněni krásným výhledem na celé město a pak už je to do zahrady jen kousek (teda bylo by to blíž, kdybychom špatně neodbočili). Trochu nás překvapilo, že neberou karty, takže dáváme dohromady peníze na vstupenku (máme hotově jen pár drobných, ještě nás nenapadlo vybrat z bankomatu), naštěstí 3EUR na osobu nejsou tak strašné. V zahradě je příjemný chládek a tak se kocháme různými druhy flory. Po prohlídce procházíme zpět do centra. Cesta je vcelku nezajímavá, protože vede jen podél hotelových komplexů. Máme hlad, je hodně pozdní odpoledne, tak začínáme vybírat nějakou restauraci. Nějak se nám žádná nelíbí, buď jsou zahrádky oplachtované, takže bychom byli jak ve skleníku a nebo vypadají narvaně, ale nakonec do jedné neoplachtované usedáme. Byli jsme se v ní podívat již podruhé, protože napoprvé tam nebylo ani jedno volné místo, v TV totiž pouštěli nějaký fotbalový zápas. Asi důližitý vzhledem k atmosféře, ale při druhé obhlídce místa, se zahrádka vylidnila – zápas skončil. Ochutnáváme tenerifské pivo Dorado a takovou téměř fast foodovou kuchyni (no on je to takový jako anglický sportbar). Hlad to ovšem zažene a my jdeme navštívit supermarket s tím, že si uděláme piknik na pláži. Kupujeme pivo a jdeme si sednout na nábřeží u pláže a pozorujeme surfaře, kterých je zde mnoho, vlny jsou tu na surfování parádní. Po chvíli mám nápad, že půjdu vyzkoušet teplotu vody Atlantiku v prosinci, a tak zouvám boty a jdu k oceánu. První vlnka mi krásně svlaží chodidla, ale pak vidím, že druhá vlnka rozhodně není vlnka. Snažím se běžet pryč, ale jsem bez šance, vlna mě zasáhne v celé síle a já jsem do půl těla durch. Jediné plus je, že voda je teplejší než jsem čekala. No sice je již pět hodin, ale slunce má pořád sílu, a tak se i s jeansy suším. Honza mě alespoň zachytil při mém úprku před vlnou, tak budu mít krásnou památku. Jak zapadá sluníčko, začíná mi být v mokrém oblečení zima (při 90st. vlhkosti vzduchu to ani na slunci moc neschne), a proto hlásím, že se musím jít převléknout. Beru dlouhé kalhoty a mikču, a protože je večeře až za necelou hodinku, jdeme si sednout za kostel (kde jsme si všimli laviček při procházení městem), dopíjíme pivo a pozorujeme, jak obloha tmavne. Zjišťujeme, že za kostelem je příjemné tiché místo s lavičkami a krásným výhledem na hradby a moře, které ruší jen mé opětovné broukání FELIZ NAVIDAD. Pak už jdeme na večeři a po ní se odebereme na pokoj a probíráme naši další cestu.

20. 12. 2020

Budík nás tahá z postele. A my v celku rychle vyrážíme na snídani. Honza začíná trochu polemizovat, že si není jistý, jestli nám opravdu půjčí i bundu a rukavice, protože, když si ten rozhovor přehrává v hlavě, tak si není úplně jistý, na čem se vlastně dohodli (vzhledem k angličtině pána z půjčovny), tak uvidíme. Od stánku na nás již mává a vytahuje motorku, kterou máme rezervovanou. Odbíhá a přináší bundy, rukavice a helmy. Super, všechno to klaplo. Honza si chce sám objet blok, aby se s motorkou trochu sžil a já jdu zatím dát mikiny zpět na pokoj, ty bundy budou stačit. Původně jsme chtěli jen do městečka La Orotavy 4km od Puerta, ale pán z půjčovny nám řekl, že tam jsme za 10 minut, ať jedeme ještě do parku Tiede, že nahoře je dnes dle oblohy krásně, tak uvidíme. La Orotava je malebné městečko. Již včera v Puertu jsme si všimli dlouhých front u sázkových kanceláří a tady je to to samé. Zajímalo by nás, jestli jsou všichni Španělé takový gembleři, nebo je to in jen tady na Kanárech. Po projití centra a krásných zahrad jsme tedy usoudili, že vyjedeme i nahoru. Na návštěvu nejvyšší hory Pico el Tiede sice dnes nebudeme mít čas, ale po národním parku se můžeme porozhlédnout. Vyjíždíme nahoru a vjedeme do pěkného mraku, který se valí přes hory. Při průjezdu je pěkná zima, ale naštěstí v mraku nejsme dlouho a za chvíli už se zase ohříváme na slunci. Za jednou zatáčkou nás na silnici překvapilo stádo koz. Tady bychom ho opravdu nečekali, ale naštěstí v serpentýnách jedeme opravdu pomalu, takže zastavit a počkat až nás pustí nebyl problém. Zastavujeme se u restaurace a dáváme kávu. Krásně jsme zde rozmrzli. Všude parkuje spousta motorek, je to tady úplný ráj pro motorkáře. Dokonce naši motorku i obdivují a Honza se celý rozzáří, jakou jsme si půjčili krásnou. Děláme pár zastávek a procházíme část parku, ještě jdeme okouknout lanovku nahoru, abychom věděli, jak to chodí a pak vyrážíme dolů směr hotel. Kocháme se nádherným panorama, pod námi je úplná peřina z mraků a zde nahoře blankytně modré nebe, pak ale do toho mraku vjedeme a k naší smůle z něj ještě prší. Jsme úplně zmrzlí. Mrak je hustý tak, že není vidět na krok. Jedeme opravdu krokem, abychom sebou někde neplácli a tím pádem cesta vůbec neubíhá. Zastavujeme na benzině a tankujeme. Musíme si zde dát ještě čaj na zahřátí, na chvíli přestalo pršet, ale nyní začíná znovu. Jsem zvědavá, jestli po cestě neumrzneme. Bohužel mrak vydržel až k hotelu, ale naštěstí u moře je již bez deště a dole je ,i když je pod mrakem, teplo. Parkujeme stroj a jdeme se nahřát do sprchy, jsem pod horkým proudem vody snad půl hodiny. Po prohřátí jdeme do supermarketu na nákup nějakých dobrot a vína a pak sedíme na pavlači hotelu, protože zase prší. No snad to nevydrží celý večer. K naší radosti asi za 15 minut přestává, a tak se přesouváme na naše oblíbené místečko za kostelem. Teda ještě jdeme koupit pohledy do obchodu se suvenýry, aby zítra odešli, když je pondělí. Popíjíme vínečko a pozorujeme moře a západ slunce. Jdeme se přesunout na véču a dáváme si pořádný nášup, protože krom snídaně, slaných tyčinek a mističky místních sýrů jsme nic nejedli. Po večeři už se nám nic nechce, a tak se jdeme jen válet a zkoušíme, co dávají na španělských televizích. Stejně netrvá dlouho a jsme úplně tuzí.

21. 12. 2020

Dnes jsme si nějak zapomněli natáhnout budík, takže máme ráno menší zpoždění. Rychle běžíme na snídani a pak balíme. Máme v plánu město La Laguna a hl. město ostrova Santa Cruz. Domlouváme se, zda pojedeme rychlejší cestou po dálnici, nebo se budeme kochat horskými vesnicemi a silnicemi. Nakonec vyhrávají hory. Doufám, že tam zase nebudeme mrznout. Radši si beru ještě mikču pod bundu. Vyrážíme a všude je to jeden velký krpál. Místy mám pocit, že z motorky vypadnu (ještě že tam dali opěrátko). Je vtipné, že do kopce, kam má auto i motorka co dělat vyjet, dají ještě retardér. Asi co kdybychom to rozpálili na celých 30km/h. Nahoře se udělal opět mrak, ale naštěstí je jen krátký a neprší z něj. V jednu chvíli se trochu ve vesničkách motáme, ale nakonec vjíždíme do La Laguny. Motorku necháváme na chodníku u kostela a jdeme obdivovat krásy historického centra městečka (je to bývalé hl. město ostrova, jehož centrum je zapsané na seznamu UNESCO). Je tu docela dost lidí, jak v uličkách, tak v kavárnách a obchodech. Docela mě děsí, kolik jich tu musí být, když není covid. Honza si vyhledal, že typickým kanárským nožem je cuchillo canario, tak je jasné, že si ho zde musíme pořídit. Již v Puertu de la Cruz se po něm koukal, ale bohužel měli pouze malý, na kterém je vidět, že je to jen suvenýr, ale my samozřejmě potřebujeme ručně vyráběný nůž. Prolézáme všechny možné obchůdky a nakonec mě Honza zatáhne do jednoho (o kterém jsem si dle výlohy myslela, že to je klenotnictví) a je tam. Honzovi se rozzáří oči a, i když je dražší, než jsme si mysleli, tak jej pořizujeme. Honza má už chuť na kávu, ale vzhledem k tomu, že je všude mraky lidí, přemluvím ho, že počkáme az do hlavního města. A tak už vyrážíme směr Santa Cruz. La Laguna je poměrně vysoko v kopcích, takže jak klesáme k moři, teplota hodně stoupá. Ještě, že jsem si v La Laguně sundala tu mikinu. Vjíždíme do Santa Cruz, projíždíme okolo místního pivovaru (alespoň vidíme, kde se Dorado pivo vyrábí) a projíždíme městem. Místy to vypadá jak u nás na Vinohradech (teda až na ty palmy) a pak již vidíme náměstí. Parkujeme opět na chodníku a vyrážíme na prohlídku. Procházíme náměstí a pak uličky okolo. Honza už opravdu chce kávu, a tak si sedáme nejdříve ke stolečku u stánku v parku, ale tam nám dojde, že nebudou mít WC, tak se zvedáme a posouváme se do bistra, které je v uličce, kde parkujeme motorku. Tam nás překvapí, že nemají vůbec kávu (i když tam měli úžasný výběr slaných i sladkých palačinek a trochu máme i hlad), takže se opět zvedáme a do třetice si sedáme do bistra, kde mají kávu. Servírka sice neumí anglicky a nějak nechápe, ani slovo coffee, ale nakonec si objednáváme a dostáváme kávu, a také hotdog, který jsme si vybrali (teda Honzu špatně pochopili a on dostává dva). U občerstvení jsem našla na googlu ještě úžasnou baziliku, která je asi 20 km od Santa Cruz, a kterou potřebujeme vidět. Děláme ještě zastávku u koncertní síně (vypadající jako opera v Sydney, architekt se jí totiž při stavbě inspiroval) a najíždíme na dálnici směr Calandería. Bazilika je honosná a hlídaná sochami gaunčských válečníků. Konečně zde vidím také racka, které člověk u moře očekává, ale v Puertu ani v Santa Cruz nebyl ani jediný, dosud jsme měli štěstí jen na samé holuby, kterých je zde, na rozdíl od racků, požehnaně. Po prohlídce vyrážíme zpět. Jedeme po dálnici, ale nedaří se nám v Santa Cruz odbočit na druhou dálnici vedoucí do Puerta, takže nakonec opět po vedlejších silnicích jedeme do La Laguny. Tam už na dálnici není problém najet. Po 20-ti km nás to už nebaví a tak volíme cestu podél dálnice, která je opravdu krásná, je z ní vidět na pobřeží a slunce, které se již schovává za Pico el Tiede pobřeží rozzáří spoustou barev. Dojíždíme do Puerta a po zaparkování jdeme ještě s pivem pozorovat surfaře na pláž. Jak je již několikátý den pozorujeme, tak se shodneme, že toto by nebyl sport pro nás. Oni se vlastně jen několik minut plácají ve vodě, aby se pak na 5 vteřin svezli na vlně. Koukat se na ně u piva dobrý, ale jako sport, hrozná nuda. Když zapadne sluníčko, přesouváme se za kostel, kde nás dnes překvapí rybář. Je s podivem, že v těchto vlnách z hradeb může něco chytit, ale je vidět, že sem chodí často. Pak už je čas jít na večeři. Po večeři ještě sedíme a rozebíráme naše další výlety, rozhodujeme se, že zítra vyrazíme do soutěsky Masca, tak se na to musíme vyspat.

22. 12. 2020

Tentokrát jsme na budík nezapomněli, a proto vstáváme hezky na čas. Po snídani přemýšlíme, co na sebe. Dle mé předpovědi, by mělo být opravdu teplo a slunečno. Honzův telefon, ale hlásí oblačno. No věřím svému a beru místo trička tílko, mikču jen teď na ráno a uvidí se. Tentokrát poprvé vyrážíme z Puerta na druhou stranu, než jsme zvyklí. Trochu se v Puertu motáme, ale za chvíli již vyjíždíme z města pryč. Na obloze zatím ani mráček. Párkrát stavíme u pobřeží, abychom si vyfotili záliv s Puerto de la Cruz z druhé strany. A pak po okreskách pokračujeme do hor. Sluníčko začíná mít v celku sílu. Vjíždíme do pohoří Teno, vítají nás krásně zelené kopce plné kaktusů a palem. Je zde úplně jiná příroda, než jsme zatím na zbytku ostrova viděli. Fotíme krásná panorama, děláme spoustu zastávek a za chvíli již dojíždíme do vesničky Masca, kde začíná vyhlášený sestup do stejnojmenné soutěsky. I když jsme v nějakých 1000 m n. m. teplota jde stále nahoru (asi můj telefon hlásil to správné počasí). Odhazujeme všechny přebytečné svršky a vyrážíme na procházku. Bohužel samotná soutěska je zavřená, ale to vůbec nevadí, kocháme se dechberoucímy výhledy, a i tak je cesta pořád nahoru dolu, do kopce z kopce. Máme už asi 100 fotek krajiny. Jsme v celku uvařený, a tak jdeme do místní restaurace na ledovou kávu. Je to velmi osvěžující a my nabíráme síly na pokračování. Sedáme na motorku a krásnými serpentýnami pokračujeme dál. Ještě několikrát stavíme, než projedeme horami. Dále máme v plánu zastavit se v městečku Garachio, které máme po cestě po pobřeží. Je to malebné městečko, které bývalo nejvýznamnějším přístavem ostrova až do roku 1706, kdy jej spláchla sopka a následný sesuv půdy. Z města přežila pouze brána a pevnost, zbytek museli postavit znovu. Procházíme po městě, teplota snad ještě o nějaké stupně stoupla. Dáváme si na náměstí oběd (naštěstí zde, na téměř všech náměstích, mají vzrostlé stromy, takže poskytují příjemný chládek) a pak již vyrážíme zpět k Puertu. Ještě jsem Honzu ukecela na výjezd na vyhlídku na město. Sice bylo vidět, že už se mu moc nechce, ale nakonec se nechal ukecat a my vyjeli opět do nějakých 1000 m n. m., abychom se podívali, odkud na město přišla apokalypsa. Pak už nás čeká jen příjemná cesta zpět k hotelu okolo banánových plantáží, které jsou na této straně ostrova hojně vidět. A banánovníky jsou opravdu banány obsypány. Parkujeme a jdeme si užít krásné teplé počasí na pláž. Na večeři jdeme až v pozdních hodinách, protože se nám vůbec nechce zalézt nikam dovnitř a hlad zaháníme tyčinkami a brambůrky, které jsme si nakoupili. Ještě, že večeře je až do půl desáté, jinak bysme jí možná dneska ani nestihli. U večeře nás napadlo zjistit, jaké jsou vánoční zvyky Španělů, abychom věděli, jak to tu vlastně chodí, čímž se vyřešila záhada, proč je u sázkových kanceláří takový nával. Oni totiž mají celonárodní vánoční loterii, která má tradici už od roku 1892 a jsou v ní opravdu pohádkové výhry.

23.12.2020

Dnes máme v plánu vyjet na Pico del Tiede. Ihned po probuzení, koukám vzhůru ke kopci a nebe je bez mráčku i v okolí vrcholu, tak snad to klapne. Jedeme na snídani a já chci vyjet co nejdříve, aby se nám počasí nezkazilo. Honza sice brblá, ale nakonec vyrážíme opravdu dříve než obvykle. Beru si na sebe triko a mikinu i Honza si bere o vrstvu navíc, abychom měli jistotu. Nasedáme na motorku a vyrážíme směr vrchol. Je v celku chladno, když pokoříme kvótu 1600 m n. m., tak nás překvapí, že mezi stromy tam, kam ještě dnes nesvítilo slunce, je silnice namrzlá. Jedeme tedy opatrně a když vyjedeme na pláň, zastavujeme u restaurace (stejné jako minule) na kávu. Dneska šíleně fouká a Honza říká, že je úplně zmrzlý. Trochu se zahřejeme a jedeme k lanovce. Parkujeme moto a jdeme vyřešit lístky. Lístky jdou koupit pouze on-line, tak zápasíme s telefonem a s platbou, ale nakonec nám přijdou platné jízdenky. Lanovka nám jede za 15 minut, tak se snažíme na slunci a v závětří trochu ohřát. Těším se na lanovku, že tam bude teplo. Již vidíme, jak přijíždí, a tak se jdeme postavit do fronty. Poté co vystoupí všichni, co přijeli shora, naběhne do lanovky úklidová četa a celou ji vydesinfikuje. Po nastoupení mám pocit, že jsme někde v nemocnici, ale alespoň je to tady opravdu sterilní. Bohužel na lanovce se jaksi nezahřejeme, protože kvůli covidu jsou všechny okna otevřená, takže si tam připadáme jak v mrazáku. Po pár minutách jsme nahoře a tady začíná pravá Sibiř. Vítr fučí a je tu šílená zima. Pořád musím smrkat a odmítám si sundat motorkářskou helmu z hlavy, protože ta alespoň trochu hřeje. Výhled je ovšem božský. Máme celý ostrov jak na dlani. Obcházíme všemi cestami okolo vrcholu, ale až nahoru se rozhodneme nejít. Výhled bude stejný a já už ani nemůžu ohnout prsty, jak je mám zmrzlý. Honza si ještě dává kávu z automatu na zahřátí a pak už se jdeme postavit do fronty na lanovku dolu. I když se to nezdá, tak jsme tu v té morně strávili něco přes hodinu. Po výstupu z lanovky si ještě kupujeme horký čaj. Honza mě informuje, že nám jaksi dochází benzín, že ho nenapadlo natankovat. Na to mu říkám, že to je super, ale že ještě jedeme na další vycházkovou trasu, tak ať to nějak propočítá. Nakonec mi je sděleno, že je tímto směrem benzínka stejně blíž, tak to nevadí, akorát, že domů pojedeme oklikou (asi o 60 km dál). Pořád se nemůžeme zahřát a vítr je neúprosný. Zastavujeme u vycházkové trasy, kde je mezi skálami trochu lépe a sluníčko se snaží. Projdeme si skalní masivy a pak vyrážíme na další cestu. Jen doufám, že nám ten benzín nedojde, protože tady opravdu nevím, co bychom kde dělali. Ještě párkrát stavíme na foto a pak dojíždíme do vesnice, kde je spásná pumpa. Díky bohu jsme to zvládli a s plnou nádrží sjíždíme dolu do údolí. Teplota s každým ujetým km směrem dolu stoupá, ale jsme tak prochladlí, že to ani moc nevnímáme. Když sjedeme téměř na úroveň moře, zastavujeme ještě na pumpě a kupujeme si sendvič. Začínáme konečně rozmrzat a je nám i trochu do řeči. Domlouváme se, jak pojedeme, jsme na druhé straně ostrova, než bysme chtěli, ale jinak by to už snad nemělo být s moc velkým převýšením. Rozhodneme se pro jízdu po dálnici a trochu trneme, až budeme přejíždět kopce kolem Masky, jestli nás to nedorazí. Naštěstí přežíváme i toto a i když tam teplota zase spadla, nebylo to již tak šílené. Krásně jsme se ohřáli hlavně v jednom tunelu, kde proudil horký vzduch jako z fénu. Když dojíždíme do Puerta nemůžu se dočkat až sesednu. Mám pěkně naklepaný zadek, že nemůžu už vůbec sedět. Parkujeme a i když je zde zase krásně teploučko, běžím se pořádně prohřát do sprchy. Ještě pak chvíli ležím pod dekou, abych se aklimatizovala. Když je nám oboum dobře jdeme do supermarketu na nákup a pak s lahví vínka za kostel, pozorovat západ slunce.

24.12.2020

Dnes máme poslední den půjčené vozítko, tak jsme se rozhodovali, zda navštívit útesy Los Gigantos nebo přírodní rezervaci Anaga. Nakonec jsme si nechali poradit od pána z půjčovny a vyrazili směr přírodní rezervace. Dnes je šílený opar, takže to na žádná panorama nevypadá, ale neházíme flintu do žita. Vyrážíme nejdříve k majáku do Punta del Hidalgo. Projiždíme okolo vinařství a já mám telefon. Španělské číslo. To bude asi delegátka, se kterou jsme první den měli mít schůzku, na kterou se nám nechtělo. Asi bude chtít probrat zítřejší odjezd. Zastavujeme a volám jí zpět. Byla velmi milá a jen nám sdělila, v kolik kde máme zítra být a popřála nám krásný štědrý den. No jo, dnes jsou Vánoce….. A už to mám opět v hlavě – FELIZ NAVIDAD. Jedeme k majáku. Trochu se nám nedaří k němu skrz jednosměrky zajet, ale nakonec cestu nacházíme. Je tam taková promenáda, okolo pobřeží, kde je spousta běžců a pejskařů na procházce, tak se k nim připojujeme. Dovídáme se také, že na skalách má být nějaká důležitá a speciální žlutá řasa, tak i tu se nám podařilo najít a pak už vyrážíme do přírodní rezervace. Cestou zastavujeme na vyhlídce, zde začíná být opět trochu chladno, ale není to tak strašné, jako včera (přeci jen už jsme zase něco kolem 1000mnm) a snažíme se přes opar někam dohlédnout. Trochu něco vidět je, ale když je jasno, musí to být krása. Pak pokračujeme do rezervace a Honzu přesvědčím, abychom se šli podívat ještě asi 1,5km vycházkovou trasou rezervací. Jsou zde velmi zajímavé stromy, zvláštně pokroucené a působí to takovým až hororovým dojmem. Dokážu si představit, že by se tu natáčelo něco jako Záhada Blair Witch, místo je to na to jako dělané. Dojdeme na další vyhlídku, kde by byl opět krásný výhled, kdyby byl (ale na ten horor v tomhle počasí, by to bylo ideální) a pak se rozhodujeme, zda pokračovat dál jízdu rezervací nebo zpět přes hlavní město. Chceme se totiž podívat ještě na vyhlášenou písečnou pláž. Která je kousek za hlavním městem. Nakonec se rozhodneme, že vzhledem k počasí pojedeme radši přes město, přes rezervaci bychom museli totiž projet ještě přes vyšší kopce a výhled ani nic jiného bohužel lepší nebude. Projedeme již známou cestou přes Lagunu a Santa Cruz a pokračujeme k pláži. Parkujeme a jdeme se projít po žlutém písku. Je to zajímavá změna, vzhledem k tomu, že na Tenerife je všude písek černý. (Později jsem si vygooglila, že ten žlutý písek si nechali přivézt ze Sahary). Je zde pár koupajících se lidí a asi 3 racci. Jinak za opravdu slunného počasí tu musí být asi velmi živo. Trochu nás překvapí asi 7 gigantických výletních lodí, které kotví kousek od pláže. Myslela jsem, že teď v covid době nejezdí, ale to jsem se asi spletla. Pokračujeme ještě kousek dál po pobřeží na druhou již černou pláž a pomalu se chystáme na cestu zpět. Uděláme si vyhlídkovou jízdu městečkem San Andres a krátkou zastávku u místní polorozbořené pevnosti, a pak pokračujeme opět do Santa Cruz. Jak projíždíme vesnicemi a městy, tak zjišťujeme, že dnes již od dopoledne jsou úplně narvané zahrádky všech kaváren, barů, restaurací i hospod. Není zde nikde snad ani jedno volné místo. Zřejmě mají Španělé ve zvyku na Štědrý den od oběda pařit (oni mají dárky až 6.1., 24.12. mají jen rodinnou večeři, která ale prý trvá až několik hodin, tak se na ní zřejmě celé odpoledne důkladně připravují). V Santa Cruz se pokoušíme najet na dálnici, chceme úsek přes vyšší nadmořskou výšku dát po dálnici, abychom to měli rychleji za sebou, ale opět jí netrefíme a skončíme na úplně jiné. Mají tento úsek opravdu úžasně značený. Zkoušíme sjet ještě na druhou, ale ani to netrefujeme, ukazatel na sjezd mají totiž až za sjezdem, což už je dost k ničemu. Po tom co se nám podařilo otočit (ještě jsme se projeli nějakou průmyslovou zónou, či logistickým centrem), z druhé strany dálnice se nám podařilo se trefit. No není to zde jednoduché. Cesta ubíhá a po výjezdu z kopců opět volíme cestu po okreskách, abychom se ještě naposled pokochali vesničkami. Je pravda, že konec cesty už mám tak obouchaný a otlačený zadek, že se mi bolestí chce brečet. Tato motorka je sice super, ale má opravdu strašně tvrdý sedátko. Parkujeme u hotelu a Honza se ptá, jestli se ještě neprojedeme tady, ale já už opravdu nemůžu. Nemůžu skoro ani chodit, natož sedět. Vracíme tedy veškeré vybavení a ještě si přejeme s pánem z půjčovny šťastný a veselý. (a je to tu zase FELIZ NAVIDAD). Jdeme do supermarketu, koupit si něco k pití a jídlu. Ptám se Honzy, jestli rovnou nenakoupíme na zítra suvenýry do Prahy. Chceme našim přivézt nějaká pravá kanárská vína. Nakonec se rozhodneme, že to vyřešíme až zítra. Budeme mít čas až do 13:30, tak se stihneme ještě naposledy projít po městě. Jdeme si tedy naposledy posedět s vínem za kostel a pozorujeme poslední soumrak u moře.

25.12.2020

Ráno jdeme na snídani a balíme. Sice pokoj máme vyklidit až ve 12, ale chceme to mít vyřešené už teď a pak se jít jen toulat po městě. Sbaleno máme celkem rychle. Necháváme kufry na recepci a jdeme do supermarketu – ZAVŘENO. Toho jsme si jaksi nevšimli, že budou mít dnes zavřeno. Přemýšlíme, jak to vyřešit a zkoušíme tedy různé obchody se suvenýry. Na vína bohužel nemáme štěstí. Začínám být trochu naštvaná, protože se bojím, že ho dneska nikde neseženeme. Jdeme směrem k zadní pláži Puerta, kde jsme ještě nebyli a na jednom náměstí máme štěstí na otevřený menší market. Rychle tam vlezeme a úplně se rozzáříme. Mají zde obrovský výběr vín, dokonce větší, než měli v ostatních velkých supermarketech. Nakupujeme tedy a vracíme se zpět na hotel nákup uložit. Recepční si z nás dělá legraci, že samozřejmě až budeme chtít kufry, tak víno se pravděpodobně někde ztratí. Vyrážíme tedy opět směr pláž, abychom se na ní podívali a u pláže narážíme ještě na pevnost a vcelku pěkný park. Chvilku posedíme a naposledy se pokocháme a vyrážíme zpět. Máme hodinu do odjezdu a chceme se ještě někde najíst. Když docházíme zpět k hotelu, zjišťujeme, že máme už akorát půl hodiny, tak volíme Mekáč, který je hned vedle, máme strach, že normální oběd bychom nikde nestihli. Ochutnáme tedy místní variantu. Posilněni, jdeme pro bagáž, přebalujeme ještě lahve (recepční opět laškoval a dělal, že je nemůže najít). A již s kufry vyhlížíme autobus na letiště. Přijíždí na čas a my usedáme a pomalu se loučíme s městem, krajinou a vlastně celým ostrovem. Na letišti jdeme do fronty na odbavení. Jsou zde 3 a tak Honza vybírá podle nejlepšího svědomí a vědomí tu nejlepší, takže když jsou téměř všichni po hodině odbaveni, my jsme se pohnuly asi o 2 cestující, a proto zavelím, že jdeme k té prostřední paní, protože tam budeme rychleji, i když je tam v tuto chvíli asi více lidí. A opravdu, když máme kufry pryč, pán u okénka, kde jsme stáli předtím vzal pouze jednoho dalšího cestujícího (evidentně se zaučuje nebo je to jen šílený střevo). Jdeme si dát ještě poslední cigaretu před odletem a pozorujeme úplni opilého Čecha, který chodí s krosnou a vyřvává sprostý nadávky na svůj telefon (vypadá to, že mu došla baterka). Už když jsme šli na odbavení, tak ležel na lavičce u vchodu s prázdnou lahví od whisky a spal. Trochu se bavíme představou, jaká to bude sranda, pokud cestuje naším letadlem. No nechci být zlá, ale snad mu uletí. Pak už jdeme ke gatu a nasedáme do letadla. K mému nemilému překvapení naše řada nemá okénko, to teda nevím, co budu celých 5 hodin dělat. Když ani nebudu moct koukat z okna. No budu to muset nějak přežít. Nudnou cestu vyplňuje, probíráním mých fotografií, ale také pokukováním po fotkách spolucestujících v řadě před námi a od paní vedle. Alespoň se člověk dozví, kde byli ostatní. Po nudných 5-ti hodinách přistáváme v Praze. Po příletu koukám ještě na stránky MV ČR, jestli musíme na testy nebo ne. Sakra oni Kanárské ostrovy vyřadili z bezpečných zemí. Jsme trochu otráveni a kouříme před letištěm. Pomalu se chceme přesunout na testy (necháme si je udělat rovnou tady na letišti, ať nemusíme nikam chodit). Ještě jednou se kouknu na stránky a pak to vidím, oni sice vyřadili Kanáry, ale jako bezpečné země dali celé Španělsko. Ještě, že jsme se na to podívala znovu. Máváme tedy na taxi a jedeme dom.