Thajsko a Phu Quoc 2026

Thajsko a Phu Quoc 10.2. - 16.3. 2026

9. 2. Odlet z Prahy se společností Etihad PRG-AUH s dobu letu 5:10, v AUH dvě hodiny na přestup a šup na let  do Bangkoku. EY 402 PRG-BKK s čas strávený v letadle 5:40.

10.2. v 6:20 přistáváme v BKK, následně trávíme asi hodinu a půl na cestě z letadla, přes pasovku až k výdeji zavazadel. Následovala výměna peněz a zakoupení simky (e-sim nemáme). SIM karta se dá koupit od cesty v terminálu až po vstup do vlaku. Společností nabízející SIM kartu je asi pět a každá se pyšní nejlepší v Thajsku. Prozatím zakoupeno na 5 dní bez limitu za 399 thb. Peníze jsme měnili až u vstupu do vlaku ve směnárně SuperRich, kurz byl 30,95 za 1 USD. Kurzy byly ve třech směnárnách naprosto stejné, pouze jedna ze čtyř ho měla za 30,85. Pouze doporučíme dívat se i za roh, protože člověk nemusí stát ve frontě na směnárnu, když ta samá je o 150 metrů dále a bez lidí.
Cestu z letiště jsme zvolili půl na půl, vlak a taxi. Červeným vlakem na konečnou za cca 95 thb pro dva a pak normální taxi za 140 bth do hotelu Baan Suan Prannok Hotel. 1300 bth na noc. Díky velké ochotě personálu hotelu jsme dostali dřívější checkin zdarma a cca v 10:30 jsem byli na ubytku. Následuje rychlá sprcha, bazén a zjistit kde se nachází nádraží.
Hotel na první noc jsme vybrali záměrně co nejblíže k nádraží Thon Buri, a to z důvodu brzkého ranního odjezdu vlaku do Kanchanaburi.

11.2.

V 7:45 odjezd vlakem z Bangkoku – Thon Buri do Kanchanaburi. Cesta stojí 100 thb a platí se pouze na pokladně před odjezdem. Cesta zabere cca 3 hodiny. O jídlo během cesty není nouze. Je možnost zakoupit cokoliv na zub na protějším trhu nebo ve vlaku od prodavačů. Od ovoce, sladkostí až po kuřecí na tyčkách s rýží. Samozřejmě je vše úhledně zabaleno v igelitových pytlících. Bez nich to tu prostě nejde.

V Kanchanaburi je možnost vystoupit na dvou zastávkách. První je blíže městu a druhá hned u mostu přes řeku Kwai. My využili první, protože náš hotel se nacházel v docházkové vzdálenosti 20 minut. Ale v jedenáct hodin dopoledne to už pěkně pálilo, takže taxi za 100 thb bodlo. V blízkosti nádraží se ještě nachází rozlehlý válečný hřbitov. Hotel R2 Bed and Pool Kanchanaburi za 1900 kč za dvě noci pro dva i se snídaní, kterou kvůli brzkému odjezdu nestíháme ani jeden den. Vybavení voní novotou a největším plusem je bazén na to odpolední flákání. Bohužel nebyl možný dřívější checkin tak jsme vyrazili na most přes řeku Kwai. O Historii psát nic nebudu, každopádně lákadlem pro turisty je maximální. Stovky stánku se vším, co k mostu patří a různé cetky. Projdeš si most tam a zpět, uděláš nějaké foto nebo si projedeš řeku na lodi a je to. Ještě můžeš na druhém konci navštívit chrám, ale za nás bohužel zavřený. Na druhé straně není tolik lidi tak si můžeš dát nějaké to občerstvení ve stínu mostu. Třeba čerstvý kokos.

12.2.

V plánu je návštěva národního parku Erewan, jehož hlavní turistickou součástí jsou vodopády (ne velikosti Niagarských). Možnosti, jak se tam dostat je několik. Po vlastní ose autem či motorkou. Přes turistickou agenturu nebo hezky pěkně autobusem z hlavního autobusového terminálu. Na autobusák se dostanete po svých nebo taxíkem do 100 thb, záleží na umění vašeho smlouvání. Autobus jezdí asi pětkrát denně. První jede v 8:00 a poslední z vodopádů okolo půl páté odpoledne. Cena je 60 thb jedním směrem a lístky se kupují pouze u autobusu. Cesta trvá do dvou hodin, záleží, jestli řidič potřebuje po cestě tankovat, čůrat, nakupovat motorový olej nebo nabrat někoho po trase.

Na zpáteční cestě stačí použít stop tlačítko a řidič vás vypustí kde vám to bude vyhovovat. Ušetříte si tak cestu z autobusáku. Při příjezdu do parku naskočí do autobusu zaměstnanec a ihned nás zkásne o 300 thb na osobu za vstup do parku. Vodopády se skládají ze sedmi levelů a čeká nás cesta o délce lehce přes 2 km. Dle rad z internetů jsme se vydali ihned na nejvzdálenější vodopád a pak si to celé v klidu a se zastávkami prošli dolů. Na většině ze sedmi stupňů lze hopsnout do vody, která je naprosto osvěžující a kde vám rybičky okusují nožičky, což jsme několikrát využili.

Celá tato trasa i s koupáním nám zabrala přibližně tři hodinky, ale určitě to jde rychleji i pomaleji. Na druhém levelu něco zakousneme a jdeme na bus, kde je nabídka jídla o něco větší. Nakonec dne opět bazének a kokos. Večer nějaký drink a zítra hurá do Bangkoku a na Phuket.

13.2.

Po půl deváté bereme taxi na autobusák a míříme do Bangkoku na letiště DMK. Jedeme busíkem asi pro 20 lidí a cesta trvá cca 3 hodiny. Lístek lze zakoupit předem na netu nebo u autobusu a to mezi 100 až 130 thb. Busík ale nemá zavazadlový prostor, a tak si účtují další plnou jízdenku za zavazadlo o velikosti krosny. Vystoupili jsme na stanici Mochid 2, která je asi nejideálnější bod při cestě na letiště DMK a přemýšleli, zda hledat červený vlak nebo taxi. Při rychle cigaretce a pohledu do mapy zvítězilo taxi. Dle taxametru si pán naúčtoval 140 bth za 16 km a půl hoďky jízdy (takže za mě asi jasná výhra než hledání cesty na vlak). Pak už jen rychlé odbavení díky on-line checkinu. V kiosku vytisknu tag na bágl a mažu na drop off přepážku. Paní mi sdělila, že jsem tu moc brzo a ať dorazím za 10 minut. Za 10 minut jsem tu v pozoru a celou následující blamáž raději přeskočím, prostě jsme si zase vystáli celou frontu.

Za hodinu a deset minut přistáváme na letišti Phuket. Během půl hodiny jsme v příletové hale a hledáme cedulku se jménem. Raději jsme objednali auto přes booking za 350 Kč než se plahočit minivanem za 180 bth na osobu a cestou vysazovat další cestující. Opět výhra, 32 km do Patongu se jelo asi 1:30. V podvečerních hodinách je tu doprava fakt mazec. Ubytovali jsme se v PS2 Resort, který poskytuje řadové bungalovy a bazén. Vybavení trosku starší, ale čisto a klid. Vše v docházkové vzdálenosti.

14. - 17.2.

Ten, kdo navštívil Patong, ale asi i celý Phuket před deseti a více lety bude asi trošku překvapen. Lidí, aut a skútrů tady je asi miliarda. Možná někde na severu ostrova bude klid, ale od letiště na jih je to jedno velké mraveniště. A cenově 2x tolik co jinde. Velký lahváč v bangkokském baru za 100 thb a tady za minimálně 100 thb dostanete malého lahváče. 7/11 do toho nepočítám.

Půjčujeme si skútr za 300 thb na den a vyrážíme směr jih. Projeli jsme Karon, Kata, Kata Noi, Nai Han Beach. Nejlepší za nás byla Nai Han na jihu, kam se dá dostat pouze motorizovaně. U pláže je lesík kde se dá krásně schovat do stínu. Ještě cestou zpět jsme si vyjeli na Velkého Buddhu, který je stále zavřený (otevírá v dubnu 2026) a pak domů na Patong. Krásných 70 km ve stále husté dopravě, ležícími turisty i místními u silnice, kterým už asistovali záchranáři. Skútr je na Phuketu docela adrenalin, který nejistým řidičům určitě nedoporučuji. Další dny ještě nějaké projížďky, ale za 4 dny toho moc stihnout nejde. Ještě jsme stihli mazec na Bangla road, kde se dá sehnat úplně všechno a zažít také. Patongu stačilo, je čas na další přesun na ostrov Yao Noi.

17.2.

Ráno bereme Grab a jedeme za 500 thb na Bang Rong Pier kde máme objednaný speedboat na ostrov. Přijíždíme o nějakou hodinku dříve a paní prodavačka nám nabídla longtail boat, která jede teď, ale o půl hodiny déle. Bereme a je to určitě větší zážitek než speed boat. Střecha lodi je plná zboží i nějaký ten skútr chlapci naložili. Po hodince plavby se ocitáme v úplně jiném světě. Ostrov Yao Noi je menší bratříček Yao Yai.

Na molu si nás rozeberou taxi a rozvezou kam potřebujete za 100 thb na osobu. To je tady fixní cena za cestu kamkoliv. Možná se domluvit na jiné ceně s místními, ale pro dopravu se tu dá využít skútr nebo kolo. Plánovali jsme tu strávit dvě noci a hurá někam ke Krabi, kde jsme neměli žádné ubytování. Pokud máte raději klid, pohodu a pomalejší život tak budete během několika minut pohlceni a budete chtít zůstat. Problém je, že ubytovacích kapacit je spíše méně. První hodinky jsme strávili hledáním dalšího ubytování do 23. nebo 24.2. V kuse jsme nic nenašli a museli jsme kombinovat následovně. Dvě noci v Pyramid Bungalov, další noc v 20 metrů vzdáleném Picha Hausu a poslední tři noci v Holiday Resort Koh Yao Noi, který je vzdálený asi 120 metrů.

17. - 22.2.

Ostrov Yao Noi je opravdu pro ty, co hledají klid a relax. Na skútru přijíždíme od jihu k severu a západu k východu. Během jednoho dne máme projetý celý ostrov. Skrz místní vesničky, kde se v mangrovových zátokách koupají místní děti i se zubatými opičkami. Jedinou nevýhodou ostrova je koupání v moři. Za prvé tu jsou pláže (plážičky), kterých je tu maximálně deset. Jedna na západním pobřeží úplně na severu a zbytek na východě. Jsou čistě přírodní, takže několik desítek metrů a věci které přinesl příliv, ale bez lidských odpadků. Člověk musí chvilku hledat, my jsme objevili asi tu nej, která se nachází v jihozápadní části a dostupná je pouze pěšky, na kole či na skútru. Po celý den jsme tam byli maximálně v šesti lidech. Za druhé, odliv začíná po třetí hodině odpolední a v pět už voda není vůbec. Podél hlavních cest se nachází velký počet restaurací, které nabízejí vesměs to samé. A najdeme tu také pár baru, ale těch je po skromnu. Lehce nás zaskočí, že úderem 23. hodiny je všude zavřeno, tedy až na dva bary. Mezi aktivity se zde dá počítat pěší turistika, cyklistika a kajak. Všechny resorty nabízejí také denní výlet na 4 nebo 5 ostrovů v blízkosti Yao Noi.

Závěrem ještě musíme připomenout lehkou problematiku s alkoholem. Ostrov je převážně muslimského vyznání, takže v jediném ostrovním 7/11 ho nenajdete. Nenajdete ho ani v místních obchůdcích, ale pouze v obchodech Bottle shop a v restauracích.

22.2.

Den před tím jsme se rozhodovali, jestli strávit den na výletě po pěti ostrovech nebo sednou do lodi a jet do Krabi. Vlastní osa vyhrála a ráno v 9:10 jsme usedali do speedboatu směr Ao Nang. Lístek stojí 650 thb na osobu a je jedno zda si koupíte online nebo až v přístavu. Za 30 minut jsem tam. Za cíl jsme si dali Tiger Cave Temple a chrám Wat Tham Suea vzdálené asi 30 jízdy. Chtěl jsem si půjčit skútr, ale bylo mi to rázně zamítnuto a po kouknutí na Grab bylo jasno. Cesta tam za 200 thb je úplně cajk. Záměrem bylo vyšlápnout si 1260 schodů k chrámu postavenému na vrcholku, kde výška schodů se pohybuje od 10 do 45 cm. Počasí nám přálo, bylo lehce přes třicet dva stupňů a nebe bez mráčků. Naštěstí zdravotní indispozice z jednoho členů výpravy výšlap vyloučila. Pokud nejste opravdu fit tak to vzdejte (nachlazení, průjem atd.). Na hlavním "nádvoří" se nacházejí dva chrámy, které stojí za prohlídku a několik rozestavěných budov. Schody jsme vzdali, ale v zadní části parku se tyčí 180 schodů a za nimi je krásný tři kilometrový trek místní džungličkou, která lemuje příbytky mnichů a několik jeskyněk s oltáři. Těch 180 schodů také posloužilo jako kontrolní výšlap, jestli to půjde zkusit až nahoru a ono to opravdu nešlo. Proto doporučuji: nevíš, jestli na to máš? Zkus 180 a uvidíš.

Na zpáteční cestě jsme se nechali vyložit na začátku pláže Ao Nang a do přístavu jsme se vydali po pláži, procházka to byla přibližně tříkilometrová a jen jsme si potvrdili, že výběr ostrůvku Yao Nai byl trefou do černého. V okolí Ao Nang bylo lidí jak v mraveništi, ještě jsme zvažovali zajet za 100 thb na Railey Beach, ale to už nás tlačil lehce čas, protože poslední loď na Yao Noi jela v 16:00. Lehkou tři kilometrovou procházkou přes Ao Nang Beach a Nopharat Thara Beach až na Nopharat Thara Pier jsme spojili s koupáním a občerstvením.

23. - 25.2.

Dnes nás čekal přesun zpět na Phuket, kde si dva dny odpočineme a následně jupí do Saigonu. V přístavišti Bang Rong Pier objednáme Grab do ubytování u letiště za 300 thb a 30 minut cesty, taxi stalo 600. Po nasednutí do auta se u řidiče objevil malý vousatý mužík a začal na něho něco křičet. Řidič nás odvezl zpět do přístavu a začal něco thajsky, pak už jen " I can not, I can not, taxi mafia!". To už jsme pochopili a vystoupili. Ten malý vousatý mužík už na nás čekal u taxíku a mával letáčkem. Nebojácně jsem to ukecal na 500 a jelo se. Část Phuketu v okolí letiště se nachází v bezprostřední vzdálenosti Sirinat National Park. Okolí pláží bylo plné přírody a celkově působí hezkým a klidným dojmem. Jakmile jsme však opustili tří set metrový pás od moře, slyšíme a vidíme stavební ruch. Nové luxusní resorty, luxusní rezidence atd. Staví se od soumraku do úsvitu. Noční život tady taky zrovna nekvete, ale to je asi složením turistů, kteří tráví většinu času u resortů. O to lepší jsou zážitky se stravováním. Dali jsme si cíl držet se poučky, kde jedí místní, jíme také. A toho jsme se drželi celou dobu pobytu. Gastro zážitků od začátku bylo opravdu přehršle.

25. - 27.2.

Na dva dny jsme se přesunuli do Saigonu. Na letišti strávíme asi hodinku na pasové kontrole a měníme nějakou hotovost, kupujeme sim (přístrojem na esim zatím nevládneme) a utíkáme na autobus 152, který jede k našemu ubytku. Lístek stoji 5000 vnd, ještě můžeme využít letištní bus za 100000 vnd, ale proč? Ubytování jsme vyhledali v blízkosti vyhlášené batůžkářské ulice Bui Vie. Během jednoho a půl dne toho moc stihnout nejde, ale i tak jsme něco prošli, v místních jídelnách něco snědli i pohledy z hlavní pošty poslali. Tržnici Ben Thanh proběhli. Navštívili válečné muzeum, které stojí za návštěvu a kde i místy z textů a fotografií mrazí. Celý den nám lehce poprchávalo, a tak se docela hezky šlapalo. Největším zklamáním ale byla samotná ulice Biu Viet, kterou jsem navštívil před deseti lety a kdy byla ulice plná turistů sedících na malých plastových židličkách, popíjející pivko, pochutnávající na místní street food a z barů linoucí se příjemná hudba, při které se dalo konverzovat s ostatními.

Realita je jiná a peníze jsou až na prvním místě. Obrovské bary s hlučnou hudbou a kroutící se tanečnice u tyče každých 15 metrů. Ulici bych nyní zařadil v žebříčku na druhé místo za bláznivou Bangla Road v Patongu a před bangkokskou Kao San Road, která mi teď přijde nejklidnější. Každopádně nám Saigon k srdci moc nepřirostl, možná to je krátkou dobou strávenou tam, ale chaos, smrádek a smog nepřidá.

27.2. - 5.3. Phu Quoc

Ráno vyrážíme směr letiště autobusem na vnitrostátní terminál. Za necelou hodinku pak přistáváme na letišti Phu Quoc, které se v okolí celé přestavuje nebo se spíše staví úplně nové a hodně velké. Za 200k vnd bereme taxíka, za 20 minut jsme na místě. Máme bungalov v městečku Duong Dong. který je obklopen samou zelení (malá džungle) a spoustou zvířátek. Tuto část výletu jsme pojali odpočinkově a naplánovali pouze pár výletů.

Asi každý si tu nějakou aktivitu najde. My jsme si půjčili skútr na tři dny za 400k vnd a vyrazili jsme do starého města kde se nachází několik továren na rybí omáčku. Městečko Duong Dong rozděluje řeka se dvěma mosty. Před mosty je to klasická turistická záležitost s restauracemi, bary a nočním trhem. Za mostem je to už autentické, klasický trh, kde místní při nákupu ani nesesedají z motorek a k dostání je vše od čerstvé zeleniny, ovoce, několika druhů vajec, všech mořských potvor až po místní řezníky, kteří maso porcují před vámi a ukládají na vrstvu ledu.

Z výletů jsme absolvovali nakonec pouze jeden na jihovýchod ostrova a zbytek jsme prodrncali v okolí. Za cíl jsme si dali vyhlášenou pláž Sao Beach s bílým pískem, kterou poslední recenze trošku víc zatracují. Dále pak Kokosové vězení, které je po cestě. Rychlost přesunu je tak 20 km za 30 minut klidnou jízdou bez nějaké hustější dopravy. Vězení nabízí brutální scény (tygří klece, ostnaté dráty), které připomínají utrpení tisíců politických vězňů i s popisky a vstup je zdarma. Deset minut jízdy od vězení se pak nachází ona pláž, která před deseti lety byla narvaná k prasknutí. Jaké to bylo překvapení, když se před námi objevila skoro liduprázdná pláž s tyrkysovou vodou a bílím pískem. V rámci místní kultury i bez odpadků. Bylo to zatím asi nejpříjemnější překvapení ve Vietnamu, které přičítám k masivní výstavbě "měst" a resortu na severu a jihu ostrova.

Dále jsme navštívili několik továren na rybí omáčku, pepřové farmy i mega sochu strýčka Ho u starého letiště. Bohužel jsme už nestihli výlet na severní část ostrova na hvězdicovou pláž (40 minut jízdy).

5.3.

Dopoledne nás čekal let do Bangkoku, kde jsme si našli ubytování v okolí Kao San Street a poslední tři dny na jeho lehký průzkum. Na letišti DMK se raději vyhýbáme směnárnám, kde kurz je okolo 28 thb za 1 usd. Vidle nám do toho však hodila situace na blízkém východě a s vidinou každodenního prodlužování pobytu jsme letenky přebookovali rovnou o jeden týden na 15.3..

6.3.

Na tento den jsme si vymysleli výlet na Train Market v městečku Mae Klong. Základ byl najít nádražíčko Wongwian Yai a zakoupit na pokladně za 10 thb lístek na konečnou stanici Maha Chai. Po hodince vystupujeme a směřujeme k řece, kde nás přívoz za 3 thb vezme na druhou stranou a přes místní trh si to po dobře značené cestě míříme na další nádražíčko Ban Laem kde opět za 10 thb kupujeme lístek do stanice Mae Klong. Čekání na vlak strávíme návštěvou sousedního chrámu s velkým Buddhou a místním muzeum železnice, kde se dozvíme něco o historii této trasy. Cesta trvá další hodinku a projíždí územím solných plání.

Několik set metrů před cílem vlak náhle zpomaluje na rychlost šneka a dojíždí do stanice obklopen hadem lidí, kteří jsou od vlaku vzdáleni asi 10 cm. Vypadá to hodně přísně, ale o hodně přísnější je stát u odjíždějícího vlaku, který nás míjí asi o pár centimetrů. Místní musejí své zboží a stánky balit osmkrát denně, a to co nemá na výšku přes 20 cm nechávají u kolejí. Zážitek velký, ale co dál? Další vlak jede za pět hodin a možnost dostat se zpět do Bangkoku ubývá. Žádné autobusy, minivany zde nenacházíme. Cestou od nikam do nikam potkáváme slečnu z Colorada, která celý den jela s námi a tu a tam jsme se potkali a vyfotili navzájem, nás oslovila, jestli nechceme navštívit plovoucí trh Damnoen Saduak vzdálený 30 minut jízdy. Prý sehnala auto za 200 thb a jestli se nechceme také svést. Co napsat o trhu. Zkušenost krásná, ale větší past na turisty jsem neviděl. Za 200 thb na osobu vás posadí do lodě a 40 minut objíždí stánky se suvenýry, které mají asi nějakou vodní přirážku a nutí vás si něco koupit. Určitě se dá najít spoustu jiných a lepších plovoucích trhů, než byl tento obchoďák na vodě. Do odjezdu vlaku stále zbývalo přes tři hodiny, autobus žádný, pouze hodně minivanu se zájezdy a Bolt nebo Grab přes 1000 thb. A jak se říká, líná huba, holé neštěstí. Obešel jsem pár řidičů, ukázal tři lidi, řekl Kao San Road v Bangkoku. Prý si někam zavolají a dají vědět. Za tři minuty přišel a nabídl odvoz 200 na osobu za 20 minut, neber to. Do Bangkoku jsme dorazili v době odjezdu vlaku z Train marketu.

7.3.

Den jsme věnovali návštěvě Grand Palace a Wat Phra Chetuphon Wimon Mangkhalaram Rajwaramahawihan s ležícím Buddhou. Krásnou procházkou jsme dorazili k paláci ze západní strany kde nás už čekali místní naháněči se slovy, že palác je dnes zavřený a mají jiné výlety. Shodou okolností se tam i v okolí paláce opravdu konal královský ceremoniál, ale vyžádal si uzavření malé části paláce. Chytře jsme je obešli a ocitli se u vchodu s prodejem lístků. Obeznámen s dodržením dress kódu, žádná odhalená ramena, kolena a podobné, jsem si nechal odepínací kraťasy na pokoji a manželka si vzala tričko bez rukávů, ale kalhoty měla. Pokud mě paměť neklame tak v minulosti půjčovali oblečení k zahalení. Nyní si musíte vše na místě koupit. Kalhoty 200, triko 150 thb, naše blbost. Lístek za 500 thb a hurá do paláce, kde se dá strávit nějaká ta hodinka. Vybaveni zakoupeným oblečením jsme pak dorazili do Wat Phra kde se nachází 40 metrů dlouhý ležící Buddha a několik dalších chrámů. To za dalších 300 thb a oblečení k zahalení zde půjčují. Upajdaní jsme byli rádi za zpáteční cestu lodní MHD, která nás vysadila nedaleko Kao San Road. Pokud toho má člověk stále málo tak muže přejet na druhou stranu řeky od Wat Phra kde se nacházejí další chrámy a muzea.

8.3.

Vzhledem k situaci, která nastala jsme byli nuceni si najít ubytování na další týden, ale nezůstávat v Bangkoku a ani se nepřesouvat letecky. Nalezli jsme resort Sea And Sky s bazénem přímo na pláži, který se nachází 30 minut jízdy autem z města Phetchaburi a od Bangkoku je vzdálený asi 100 km. Ze starého Bangkok Train station za 32 thb na osobu do třetí třídy a tři a půl hodiny jízdy bylo naprosto famózní. V Phetchaburi bereme Grab za 250 thb a jedeme. Místo, kam jsme dorazili se nazývá Hat Chao Samran a v této vesničce se nachází mnoho resortů (často nefunkčních), asi 10 restaurací, 9 místních obchůdků, tři 7/11 a jeden konkurenční obchod a v podvečer několik stánků s jídlem. To je vše, žádný bar, žádná možnost dopravy (autobus, taxi nebo půjčovna). Taxi jedině objednat z resortu, a to samé s půjčením skútru. Přijdeš, poprosíš, oni někam zavolají a ráno je skútr připraven. Každopádně to bylo šest dnů plných relaxu, odpočinku, procházek po pláži a sledování, jak Thajci tráví den volna s rodinami. Za šest dnu jsme neviděli, že by někdo zůstal déle než jednu noc. Okolo druhé hodiny najedou do resortů, z aut vyloží děti, mraky jídla a pití a zasednou ke stolu, který neopustí celý den.

Na výlet jsme vyrazili pouze na jeden den do města Phetchaburi, kde jsme navštívili jeskynní chrám Tham Khao Luang a pak Wat Khao Ban Dali It. Stihli jsme pouze jeskynní chrám, jelikož druhý chrám, který se nachází na rozlehlém území, by nám zabral tak tři hodinky. Ještě jsme měli za úkol najít nějaký barber shop a shodit několik vlasů a vousů, jelikož jsem se po měsíci začínal podobat neandrtálci. Domluva s pánem byla ruce, nohy a překladač. Peče byla neuvěřitelná a cena 150 thb neskutečná. Cestu domů dáváme u silnice jídlo, kde cena oproti turistickým místem je třetinová. Využíváme vedlejších silnic a kocháme se místními panoramaty, kde se střídají ovocné sady, rýžová pole, dobytek na pastvě a solné plantáže. Každopádně tato část Thajska si stále uchovává turistický nepolíbenou tvář, kde jsme za šest dnu potkali tak šest lidí jiné národnosti než thajské. A kde komunikace v angličtině je v celku k ničemu, 95 procent čehokoliv pouze v thajském jazyce.

13.3. – 16.3.

Ráno se s námi loučí celá mávající a klanící se posádka resortu a o hodinu později již sedíme ve vlaku, za 32 thb na osobu, směr Bangkok. Čekají nás poslední tři dny, které trávíme poznáváním města z bangkokské hromadné dopravy ať už po asfaltu nebo vodě. Projdeme si Chinatown s nepřeberným množstvím místních delikates, nekonečných trhů s čímkoliv. A užíváme nočního života, který Bangkok nabízí. Společnost Etihad nám ještě jednou posunula odlet o dva dny, ale to už žádná tragédie nebyla.

Závěrem

Bylo to krásných 40 dnů pohody, cestování a skvělých lidí. A neposlední řadě inspirace na další objevování těchto zemí mimo turistické destinace v blízké budoucnosti. A rozpočet? Do 150000 kč za vše pro dva (letenky, přesuny, ubytování, strava a zábava).