Tři nejlepší roadtripy našeho života

Zrozeni pro roadtripy 

Tak tedy s pravdou ven. Nerozumím autům. Když někdo začne mluvit o turbo disco dieselu, třicetiválcovém karburátoru a osmnácti stovkách koní pod kapotou, zamyšleně přikyvuji a přemýšlím, jestli se ty koně počítají na váhu, jestli se uvažují pouze dostihoví koně a zda v Asii jako měrnou jednotku používají místo koní buvoly.

Při první jízdě v autoškole jsem zadřel motor a odpálil svíčky, rafičku od tachometru i jinak prý vyklidněného instruktora. Od zkoušek mě napoprvé vyhodili, když jsem na výzvu k odbočení zareagoval s takovým zpožděním, že to v kolemjdoucích vyvolalo masovou hysterii. 

Druhá zkoušková jízda byla mnohem lepší a pan komisař mě už po dvou minutách poplácal po rameni, že když si příště zapnu pás, mám to v kapse. Napotřetí už jsem to dal, což jak jsem z poznámky instruktora pochopil „dá už i úplnej debil“.

Tato zkušenost se značně podepsala na mém řidičském sebevědomí a moc tomu nepomohlo ani když jsem se o 2 měsíce později neplánovaně ocitl se svým ojetým Volkswagenem Golf v příkopu (za notného přispění tří urostlých stromů).

O moc lépe na tom není ani má lepší polovička Ivet, jejíž pokročilé řidičské dovednosti jsem měl příležitost nezávisle odsoudit během pokusu o podélné parkování, o kterém se ještě dodnes píše v příbramském deníku (v rubrice Policie žádá o pomoc).

Za těch osm let, co spolu cestujeme, jsme projeli kus světa a zážitky ze spaní v autě pod mléčnou dráhou, závodění s klokany nebo překonávání dravých řek ve středoamerickém pralese patří mezi ty nejcennější, o kterých nejraději vyprávíme komukoli, kdo je ještě ochoten nás poslouchat.

Tak pokud vás taky láká vyrazit do světa po čtyřech, usednout za volat a uhánět vstříc dálkám, tento cestopis je pro vás. 

Tak co, jste ready na epické roadtripy, dobrodružství za volantem a nekonečné kilometry za horizontem? Tak se připoutejte, jedem!

Kostarika - Pro ty, kteří jsou rádi ztracení

Vezmeme to chronologicky. V roce 2013 jsme vyrazili poprvé v životě do Střední Ameriky. Národními parky, nádherným pobřežím a ikonickými vulkány nás k výpravě zlákala Kostarika, šťastné dítě Karibiku.

Na cestu jsme měli 2 týdny a protože ta nejzajímavější místa jsou v Kostarice šikovně umístěná od západu až k východu a od jihu až k severu, rozhodli jsme se půjčit si auto, abychom to za těch čtrnáct dní stihli objet.

Jelikož je tento cestopis zamýšlený primárně jako roadtripový, nebudu se moc rozepisovat o jednotlivých místech, která jsme navštívili - ta už jsme podrobně zmapovali na blogu. Budu psát hlavně o tom, jaké to je, vydat se zrovna sem autem.

Tak předně je třeba počítat s tím, že když podle Google map bude jedna cesta z bodu A do bodu B trvat X hodin, realita bude cca 1,5 krát pomalejší.

Proč? Protože hodně cest (zejména ve vnitrozemí, např. v oblasti Monteverde nebo na poloostrově Nicoya) má více výmolů než tvář Pavla Poulíčka. A výmoly jsou to takové, že se do nich občas vejde celé kolo, nezřídkakdy i s polovinou vozidla.

Některé úseky jsme tak projížděli krokem, protože pověstné “přelétnutí roletky” by v tomto případě skončilo rychlou dekompozicí vozu na náhradní díly.

Stěžujete si na D1? Pojeďte do Kostariky! :)

Tukan, jeden z důvodů, proč jsme toužili jet do Kostariky

Jestli máte rádi ziplining, tak Kostarika je naprostý ráj

Cestou necestou, polem nepolem...

Bájná sopka Arenal. Ráno se její vrcholek zahalí do diskovitého mráčku.

Vítejte ve Střední Americe!

Jenže ono tady taky není kam spěchat. Příroda kolem cesty je panenská, tu a tam vás přepadne skupinka zvědavých (a hladových) nosálů, jindy se zaseknete při pozorování skupinky dovádivých opic ve stromech - pořád je na co koukat.

Jednou jsme dokonce zastavili, abychom si prohlédli pásovce u cesty. Škoda že byl mrtvý. Ale aspoň jsme si tak mohli zblízka prohlédnout také krásně ošklivé supy…

Další výhodou Kostariky je, že tu není žádný velký provoz. Na prašných cestách, když zrovna nebyly poseté měsíčními krátery, jsme si tak troufli trochu popustit uzdu plynu užívali si pohled do zpětného zrcátka, jak se za námi zvedala oblaka oranžového dýmu.

Nejsilnější zážitek jsme však měli při cestě napříč poloostrovem Nicoya. Řekli jsme si, že sjedeme z hlavní silnice a vydáme se skrz pralesem. Naším cílem byla pobřežní vesnička Montezuma - jen jsme netušili, že se tam dostaneme o 6 hodin později, než jsme plánovali.

Změť drobných odboček, nenápadných bočních cest, neoznačených křižovatek a poněkud neaktuální mapa v navigaci nás po chvíli dovedly k prvnímu brodění. Z autopůjčovny jsme věděli, že brodit máme jen tehdy, když voda nesahá po kolena. První říčka byla sotva po kotníky, takže hurá do vody!

Druhá byla trochu dravější, třetí ještě víc… No a u čtrnácté už jsme museli jít měřit. A měřit hloubku řeky v Kostarice je sranda na druhou, protože tu a tam máte šanci narazit na krokodýla.

Tohle se brodí ještě snadno... :)

Projedem to nebo to neprojedem?

Ivetka z měření nadšená moc nebyla. Já taky ne, protože voda se mi hrnula deset čísel nad kolena. Jenže jiné cesty nebylo. A tak jsem se vrátil k autu, mrknul na Ivetku, že všecko v cajku, trochu si couvnul… A rozjel to jako na prvního máje.

Vrazili jsme do řeky a rozrazili první vlny. Motor hučel, voda se začala trochu dožadovat vstupu do interiéru, zpočátku nadšený ryk se změnil v nejisté “aaaaaaa” - ale zvládli jsme to. Byli jsme z toho venku. Jen jsme vůbec netušili kde přesně.

O půl hodinu později už nás smích definitivně přešel. Řeka se proměnila v dravý proud unášející kusy stromů. Navigace ukazovala, že před námi je most - jenže pokud tam někdy nějaký most byl, tak už se zřejmě nachází úplně jinde.

Pocit ztracenosti dokonal výjev, kdy se před námi zničehonic objevil podivný velký zelený tvor. Připomínal malého dinosaura. Měl naježenou hřbetní ploutev a běhal zmateně po zadních. Později jsme zjistili, že to byl bazilišek - naši přítomnost zřejmě čekal ještě méně než my tu jeho.

Když už jsme ani nedoufali, že se z pralesa vymotáme, otevřel se přímo před námi velký palouk a na něm skupinka lidí. A hráli fotbal! Doslova pralesní ligu. Oddechli jsme si - v tu chvíli už jsme tušili, že se do cíle nějak dokodrcáme.

Pohodový ostrůvek Isla Tortuga

GPS ukazuje, že před námi je most. Není.

A tohle taky budeme brodit, miláčku?

Jé hele, pásovec!

Montezuma. Místní jsou... specifičtí.

Tady se chystá nějaká opičárna...

V Montezumě jsme si užili výlet lodí na ostrůvek Isla Tortuga, kde se prohánějí prasátka, pestrobarení papoušci Ara a vysmátí místní s koktejlem v ruce.

Kostarika nám učarovala. Nejen jako ráj pro řidiče, ale také svým ležerním životním stylem. Učili jsme se tu surfovat v Tamarindu, proháněli jsme se po ziplině nad deštnými pralesy, sjeli divokou řeku na raftu, vyšplhali se na vulkán Irazú a seznámili jsme se s lenochody na karibském pobřeží.

Pokud milujete přírodu a nebojíte se ztratit, vydejte se sem. Nebudete litovat.

Lenochod, kterému tu říkají Buttercup

Je libo ručně vyráběnou čokoládu, právě upraženou a sladce voňavou?

Ach, ty kostarická rána...

Venku je hezky, tak co doma...

Tak si sedněte, děti, já vám povím pohádku a upletu ponožky

Ssssssseš nějakěj nervóssssssníí.

Austrálie - 6000 kilometrů od jihu až na sever

Austrálie je země zasvěcená roadtripům. Aby také ne, když je tak obrovská, že pokud chcete navštívit dvě a více míst, čeká vás pořádný kus cesty.

My si v roce 2016 naplánovali výpravu rovnou napříč celým kontinentem. Začali jsme v Adelaide a vydali se přes rudý střed až do Darwinu.

To nejkouzelnější na tomto roadtripu je možnost sledovat, jak se krajina kolem vás postupně mění. Na jihu jsme projížděli zelenými vinicemi, které postupně přešly v hornatý pás Flinders Ranges, až se cesty zbarvily do syté rudé a provedly nás mezi magickými skalami Uluru a Kata Tjuta. Sever se zase převlékl do zelené, tentorkát však husté pralesní a tropické.

Na cestu jsme se vydali půjčeným vozem se stanem na střeše od bláznivé autopůjčovny Wicked Campers. Jejich recenze jsou všelijaké, ale to dobrodruhy snad jen potěší. Nás auto nenechalo ve štychu, i když dostávalo pořádně zabrat.

Půjčovna Wicked Campers - jedno auto lepší než druhé :)

Barossa Valley. Ochutnejte shiraz :)

Kakadu! Ráno vás probudí svým veselým řechtáním.

Řiď, ať jedeš lip!

Barossa Valley - Hurá na sever!

Jede roadtrain, z cesty!

Klíčové pro tento roadtrip jsou 3 věci:

1. Dostatek vody. Nikdy nevíte, kdy narazíte na další obchod, a tak je dobré napakovat celou zadní část vozu až po strop balenou vodou.

2. Když vidíte pumpu, natankujte. My jsme jednu přejeli a na další dorazili jen se štěstím s prázdnou nádrží.

3. Neusnout. Některé přejezdy jsou až 750 kilometrů dlouhé a to největší vzrušení je, když po 50ti kilometrech přijde jemná zatáčka. Hrajte hry, povídejte si, hrajte si na kytaru… Ivetka mi obvykle po 10ti minutách usla a já měl co dělat, abych nepřešel zvolna v autopilota.

Speciální zábava na cestě napříč Austrálií jsou roadtrainy. To jsou náklaďáky, které za sebou táhnou až 4 nápravy a řítí se 150ti kilometrovou rychlostí. Neuhnou, nezabrzdí, nemají slitování.

Předjet roadtrain vyžaduje jisté plánování. Naše auto mělo omezovač rychlosti, takže jsme jeden takový roadtrain předjížděli i 2 minuty. Je proto třeba mít před sebou alespoň 5ti kilometrový úsek, na kterém nevidíte žádné protijedoucí vozidlo.

Ehm, je tu někde pumpa, prosím?

Na výletě k Uluru a Kata Tjuta jsme auto vyměnili za velbloudy

Coober Pedy je svéráz

Může být něco krásnějšího?

Opálové doly poblíž Coober Pedy.

Dobrou noc, Coober Pedy

Pokud se jako my vydáte na cestu autem se stanem na střeše, stane se vůz vaším domovem. Kempů je naštěstí po cestě celkem dost, nebo je alespoň jeden vždy tam, kde je něco k vidění. A nutno dodat, že se nejedná vždy o pusté útočiště bez života - hodně kempů má bazén, teplé sprchy a hlavně grily na milované BBQ. Když tedy objevíte (ideálně na začátku cesty ještě v civilizaci) obchoďák Coles nebo Woolworth, nakupte klobásy do zásoby.

Mezi ty nejkrásnější zážitky z této cesty patří projíždění vinicemi ve slavném údolí Barossa Valley, solné jezero Heart lake, pouštní městečko Coober Pedy, kde lidé kvůli vedru žijí pod zemí a kde se dolují opály, ikonické Uluru a Kata Tjuta (pozorovat východ i západ slunce na střeše auta s vínem v ruce je opravdu slatstný zážitek), prastará hospůdka Daly Waters nebo fascinující a málo známé skály Rainbow Valley, horké prameny Mataranka a nádherný park Kakadu, kde můžete objevovat tisíce let staré příběhy vepsané do stěn jeskyň původními obyvateli Austrálie.

Vzpomínek na Austrálii máme strašně moc a všechny jsou nádherné. Pokud opravdu milujete roadtripy a toužíte vydat se do země, která je jako žádná jiná, kde se spolu s vámi prohánějí klokani a kolem vás poletují papoušci Kakadu nebo pobíhají ptáci emu, neváhejte. Tenhle ráj stojí za tu dálku.

Nádherné a přitom málo známé Rainbow Valley

Berete stopaře?

A kam teď?

Kings Canyoooooon!

Pověstné Devils Marbles.

Je to dobrý, nedali nám nejhorší auto!

Tasmánie - Kde čerti dávají dobrou noc

Tasmánie je a není kus Austrálie. K Austrálii patří, ale když se sem ve vzpomínkách vracíme, jsou to obrazy jako z jiného světa. Tento docela malý ostrov projedete za dva týdny a můžete si být jistí, že se nebudete nudit - je totiž napěchovaný úžasnými místy.

Do Tasmánie jsme se vydali hned dvakrát, v letech 2017 a 2018. Jednou sami, podruhé v partě. Pokaždé však opět v bláznivě pomalovaném autě od Wicked Campers.

Na rozdíl od roadtripu napříč Austrálií jsou přejezdy v Tasmánii docela krátké, a tak si člověk více užije jednotlivá místa. Stejně jako jinde v Austrálii tu není nouze o kempy, lahodné víno, BBQ kam se podíváš - a taky o ústřice (ale jaký fuj, čerstvé a s troškou slaniny jsou ňamka!).

To nejkrásnější na Tasmánii je její zvláštní pocit sympatické osamělosti. Když projíždíte tichými eukalyptovými lesy, mezi skalními velikány národního parku Cradle Mountain, po malebném východním pobřeží nebo v národním parku Tasman, cítíte se prostě svobodnější a volnější, než kdekoli jinde na světě.

To nejkrásnější místo na spaní jsme objevili poblíž NP Freycinet (Wineglass Bay)

Ikonická hora Cradle Mt. v odraze jezera Dove lake

To je sranda, viď, že jezdíme po Tasmánii s nápisem LSD

Tasmánský čert! Nenechte se zmást, je roztomilý, dokud se nenas...

Auto je veselý, hurá na cestu!

Ráno u Burbury Lake

Jedna z nejhezčích vzpomínek se proto váže k místu, které na mapě najdete pod názvem Wineglass Bay. Auto jsme nechali na parkovišti a dál se vydali pěšky. Stezka nás vedla nahoru, nejdřív lesním porostem, pak po holých stěnách skal Hazards, až se před námi otevřel neuvěřitelný pohled na záliv Wineglass Bay. Úzký krk z obou stran lemovaný pláží se v hloubce pod námi blýskal v odpoledním slunci a ústil v další hory, na jejichž pozadí už se rýsoval jen nekonečný horizont oceánu.

I nejkrásnější spaní jsme našli právě tady. O pár kilometrů dál je kemp River Rocks - nenajdete tu nic, ani recepci, jen písečné plácky, kde se můžete uvelebit, rozdělat oheň a do dlouhých nočních hodin pozorovat mléčnou dráhu, jak se nad vámi vznáší jako kouzelný přízrak.

Snad jediné místo, kam se vydáte bez auta (necháte ho na pobřeží v přístavu a pokračujete trajektem po svých nebo na kole) je ostrůvek Maria Island. Tady před lety zřídili takovou Noemovu archu - z obav před nemocemi sem přivezli všechny jedinečné druhy zvířat jako wombaty, klokany, papoušky nebo legendární tasmánské čerty a ti všichni se tady volně potulují, z lidí si nic nedělají a spokojeně sledují spolu s vámi západy slunce kdesi daleko v neznámu.

Tasmánie je pro lidi, co milují treky, zvířata, víno, sýry… a roadtripy. Ostrov projedete raz dva, jenže nakonec stejně zjistíte, že byste tu chtěli strávit aspoň měsíc. Není tu kam spěchat a je tu tolik co objevovat…

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - Naše tasmánská parta. Dva Češi, jeden Maročan a jeden Bělorus.

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - Trekování v NP Tasman

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - Znovu na Mt. Amos. Tentokrát jsme se tu zasnoubili :)

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - Noc u Cradle Mountain

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - High five!

Roadtrip po Tasmánii č. 2 - Trekování v NP Tasman

A co vaše roadtripy?

Takové jsou naše 3 (zatím) nejoblíbější roadtripy. Projeli jsme také Floridu autem nebo Filipíny na skútrech a všude se nám moc líbilo, ale tyhle 3 cesty nám utkvěly v paměti nejvíce.

Napište nám, kam jste se vydali vy. Jaké úžasné výpraqvy jste podnikli autem, autobusem, na motorce…? Třeba nás inspirujete k dalšímu dobrodružství za volantem…

Šťastnou cestu!