Úchvatná Arménie 🇦🇲

Jerevan je město, které vás obejme svou vřelostí. Je to jedno z nejstarších měst světa, ale působí neuvěřitelně mladistvě. Většina budov je postavená z růžového tufu (sopečného kamene), což dává městu při západu slunce magickou barvu. Přiletěli jsme na letiště v nehostinnou dobu - ve 2 ráno. Než jsme našli ubytování u letiště, které jsem měla objednáno dopředu, bylo snad půl 5 ráno. Nevím, kde jsme se ocitli, ale cesta k ubytování byla doslova tankodrom. Díry, díry a výmoly. Bože chraň nás. 😀. Naštěstí po krátké domluvě na nás čekal majitel a úspěšně nás dovedl do našeho pokojíčku. Co bych chtěla za 130 Kč na noc/osoba. Pár hodin jsme obětovali spánku a ráno nás čekal přejezd k nejbližší stanici metra, jelikož do centra jsme chtěli jet spíše dopravou. Vzhledem k tomu, že nám nešel koupit žeton, ani metro karta, ochotný hlídač nás nechal jet zcela zdarma. První dojem z Jerevanu byl všelijaký. Brutalismus na každém kroku. Navštívili jsme: 

• Kaskádu: Monumentální schodiště, které je galerií pod širým nebem. Když vyjdete až nahoru, máte Jerevan jako na dlani a za ním se tyčí majestátní Ararat. Je to místo, kde místní večer popíjejí víno a užívají si život.Stavba architekta Jima Torosjana ze 70. let minulého století je v podstatě obří vápencové schodiště proložené terasami, které zdobí zeleň, fontány a nápadité sochy. 
  
  
• Náměstí Republiky: Srdce města se zpívajícími fontánami. Tady ta sovětská architektura působí spíše velkolepě, ne tísnivě.
• Káva: Jerevan voní po silné arménské kávě připravované v džezvě, prodejci vám vnucují sušené ovoce plněné ořechy (sujuk) a čerstvý lavaš, šťáva z granátového jablka jako osvěží v tom horku docela bodne. 🍷

Brutalismus kam se podíváš. K obědu nás lákalo ochutnat něco místního. Čaj a  lahmajun bylo to pravé ořechové. 

Vystoupali jsme až nahoru přes Kaskádu a jako na dlani jsme měli celý Jerevan. Kousek od vrcholu se nachází obrovská socha Matka Arménie. Samozřejmě s výhledem na takovou malou Matějskou pouť. 

Nostalgie. Má to své kouzlo. Ovšem minerální voda Jermuk se stala naším společníkem od začátku až do konce. 

Garni a přilehlá soutěska se symfonií kamenů jsou dva úplně jiné světy, které leží jen pár set metrů od sebe. Je to místo, kde se antika potkává s naprosto nepochopitelnou hříčkou přírody.   Garni: Antické Řecko uprostřed Arménie   Chrám Garni působí v arménské krajině jako zjevení. Zatímco celá země je plná strohých kamenných křesťanských klášterů, Garni je jediný stojící pohanský chrám v celé Arménii a bývalém Sovětském svazu.    Byl postaven v 1. století n. l. a zasvěcen bohu slunce Mihrovi. Přežil jen díky tomu, že ho arménští králové milovali jako své letní sídlo a nechtěli ho zbourat ani po přijetí křesťanství.

• V roce 1679 ho sice srovnalo se zemí silné zemětřesení, ale v 70. letech minulého století ho sovětští archeologové doslova poskládali zpět kámen po kameni. 

Když sjedete z náhorní plošiny od chrámu dolů do kaňonu Garni (cesta je opět plná děr a kamení, jak je v Arménii zvykem), ocitnete se před něčím, co vypadá jako obří varhany vytesané do skály. Symphony of stones. 

• Jsou to monumentální čedičové sloupy, které vznikly před miliony let při ochlazování lávy. Jsou dokonale svislé, některé mají v průměru i půl metru a tyčí se do výšky několika desítek metrů.
• Proč „Symfonie“: Když stojíte přímo pod nimi a podíváte se nahoru, máte pocit, že se ty kamenné píšťaly každou chvíli rozezní. Jsou naskládané tak těsně u sebe, že vypadají jako uměle vytesané, ale je to čistě práce přírody.
• Zážitek: Můžete dojít přímo ke skalám a dotknout se jich. Často tam uvidíte i „padající“ sloupy, které se pod vlastní vahou zlomily, což jen umocňuje tu syrovost. Dole v kaňonu teče řeka Azat, je tam příjemný chládek a úplně jiný klid než nahoře u chrámu, kam jezdí davy turistů.

 Pokud se tam vydáte, spojte to s návštěvou kláštera Geghard, který je jen o pár kilometrů dál. Je vytesaný přímo do skály a atmosférou skvěle doplňuje antické Garni.Druhý den ráno opouštíme Jerevan a jedeme směr chrám Garni.  Jezero Sevan: Moře v oblacích   Sevan není jen obyčejné jezero; je to jedno z nejvýše položených sladkovodních jezer na světě (leží v cca 1 900 m n. m.).

• Proměnlivá barva: Neuvěřitelné je sledovat hladinu – během jedné hodiny se dokáže změnit z azurově modré na temně tyrkysovou až ocelově šedou podle toho, jak po obloze putují mraky.
• Historická jizva: Za sovětské éry byla hladina jezera drasticky snížena kvůli zavlažování a elektřině (klesla o téměř 20 metrů). Díky tomu se z původního ostrova, kde stál klášter, stal dnešní poloostrov. Pokud se podíváte na staré fotky, uvidíte, že klášter kdysi skutečně plaval uprostřed vod.

Klášter Sevanavank: Černý strážce Klášter založila v roce 874 princezna Mariam a jeho vzhled je pro Arménii typický – strohý, monumentální a z tmavého vulkanického kamene. Ale ten den nám pěkně foukalo. 

• Cesta nahoru: Ke klášteru vede z parkoviště přes 200 schodů. Ten výšlap stojí za to, protože s každým schodem se vám otevírá širší panorama jezera obklopeného zasněženými vrcholky hor Malého Kavkazu.
• Dva kostely: V areálu najdete dva hlavní kostely – Surb Arakelots (Svatí apoštolové) a Surb Astvatsatsin (Svatá Matka Boží). Uvnitř nečekejte žádné zlato ani barokní kudrlinky. Jsou to syrové, kamenné prostory, kde jedinou ozdobou jsou svíčky a starobylé chačkary (kamenné kříže).
• Chačkary: Právě u Sevanavanku najdete jedny z nejkrásnějších chačkarů v zemi. Jsou vytesané ze zeleného kamene (andezitu), což je rarita, a jejich detaily připomínají jemnou krajku.

  Co u Sevanu nevynechat (kromě historie)

• Sevanský pstruh (Ishkhan): Tahle ryba je v Arménii legendární. V restauracích kolem jezera ji připravují na grilu nebo v páře s bylinkami. Je to chuť, která k Sevanu patří stejně jako ten klášter.
• Větrné počasí: I když je v Jerevanu 30 stupňů a vedro k padnutí, u Sevanu může foukat ostrý ledový vítr. Je to místo, kde se kraťasy a tričko okamžitě mění za mikinu.

Klášter Sevanavank působí velmi spirituálně hlavně brzy ráno, než přijedou autobusy s turisty z Jerevanu. Ten klid, kdy slyšíte jen šplouchání jezera hluboko pod vámi, je nepopsatelný.

Diližan: Arménské Švýcarsko. Stačí projet tunelem a svět se změní. Suché hory vystřídají hluboké lesy. Město Diližan bylo zvláštní. Celkem mě zaujalo, že všude kudy jsme jeli, ať město, vesnice, všude stojí automaty na kávu. Nevím proč, přišlo mi to vtipné. 

• Diližan je o klidu. Stará čtvrť s dřevěnými balkony vás vrátí do 19. století. Je to oblast umělců a řemeslníků. Působí to tu jako oáza, kde se zastavil čas. Zde jsme měli jedno z nejlepších ubytování u místních. Jejich ranní snídani s domácími produkty byla opravdu velkolepost sama. U stolu na nás čekali vejce na tvrdo, přišel lavaš, buchty, salám, sýr, jogurt, palačinky plněné masem, marmelády, pečivo, ovesná kaše s ovocem. Opravdu hostina. 
  
  Dále nás čekala cesta do Alaverdi. Bývalé průmyslové město naprosto ideální pro URBEX. Zde jsme kousek od tohoto města měli určitě jedno z nejlepších ubytování v Arménii. Nádherný výhled. Opět bohatá večeře a snídaně. Přímo nad klášterem Haghpat. 

Haghpat: Duchovní vrchol cesty. Vysoko nad Alaverdi, kde jsou cesty ještě horší, leží klášter Haghpat.

• Je to mistrovské dílo. Uvnitř je šero, vlhko a ticho, které přerušuje jen kapání vody nebo šeptání modliteb. Kamenné kříže (chačkary) vytesané s neuvěřitelným detailem jsou rozeseté všude kolem. Tady pochopíte, proč jsou Arméni tak hrdí na svou víru – ty stavby vypadají, že tu budou stát další tisíc let, bez ohledu na to, co se děje v údolí.

Arménie není o dokonalém asfaltu, ale o tom, že za každou další dírou v silnici vás čeká výhled, který vám vyrazí dech, nebo snídaně, na kterou budete vzpomínat celý život. Celkově nás cesta do Arménie s krátkou návštěvou Gruzie vyšla zhruba na 12.000 Kč/osoba. V ceně jsou samozřejmě letenky, povolení vjezdu do Gruzie, benzín, ubytování, jídlo a nějaké suvenýry.  Ale zážitky jsou nejvíce, to nám nikdo nevezme.