Ukrajina na punk - září 2018
...Peťa s Pájou jdou hledat vypadlý šroub, my s holkama stopujeme kamiony na pomoc a Anet nám pomáhá pít vínko.
Cestopis z roku 2018 napsala Katie _1
Ukrajinou na punk - září 2018
26.9.2018 středa
V noci jsme měli vyrážet. Pro všechny případy jsem děcka nasměrovala do nonstop kavárny (kdyby náhodou). To jsem ještě netušila, že dneska nevyjedeme.
S autem potý, co si ho vyzvednu, znova do servisu (a to mi bylo přistaveno rovnou ze servisu). Vtipný bylo už to, že jdu k autu a mechanika místo pozdravu najdu pod autem. Pak problém s tiskem itineráře (došla barva nebo co), s hledáním věcí (bez peněženky asi těžko někam odjedu)...a nakonec aj Lukina, který se prostě cestou z kavárny k autu ztratil. Podotýkám, že je to jen přes silnici.
Lukina máme a tak chvilku po půlnoci můžeme razit pro dalšího/posledního člena posádky a už rovnou na Slovensko. Kdybychom tam tak dojeli...
27.9.2018 čtvrtek
...je něco kolem třetí ráno, kosa neskutečná a my právě přejeli hranice. Cosi dole chrastí. Pak už nechrastí, ale je to koncert docela dost zvláštních zvuků. Zastavujeme na benzince kousek od bordelu. Vědět to dřív, zaparkujeme přímo tam a rovnou se ohřejeme :D (tak se aspoň díváme na svítící srdíčko a doufáme, že nás to zahřeje). U kola chybí šroub. Prostě není. Přemýšlíme, jestli jet dál. Radši kontaktujeme mechanika. Pár vyměněných zpráv a naznání, že radš přijede. Naštěstí to nemá až tak daleko, když pominu to, že má v servise ještě rozdělané auto, které na ráno na 6.tou veze do Brna. Než dojede, všichni usínají. Tady se testuje, kdo si důkladně četl všechny info, které jsem psala aneb deky či spacák na čekání na hranicích. Ale nemyslela jsem Česko-Slovenské :D . Jediná já mrznu, deku jsem rozdala. Kdo se probudí, jde se ohřát na wc, protože jedině tam je teplo. Po nějaké době dojede mechanik, opraví co je třeba, pomůže ještě borcovi co vyletěl ze silnice s autem, a my kolem šesté ráno konečně vyrážíme.
Letíme rychlostí blesku rovnou na Užhorod. Hranice vypadají nic moc, jenže než se rozhodneme že to objedeme, už nám seberou pasy. Přichází slovenská celnice...a nejsme všeci - Lukin opět chybí. Jenže vtip je v tom, že nikdo neví kde je a kam šel :D . To se poddá. Celníkovi radš mlčíme, aj když je mimořádně ve výborné náladě. Odchází do budky a v tom se odněkud vyřítí Lukáš a honem do budky odevzdat svůj pas. Prošlo to, mají všeci dobrou náladu. Na ukrajinských hranicích jsem málem nabrala pěknýho celníka sebou, že prý chce jet na Zakarpatskou s náma se vykoupat. No neber to :). Už proto, že pěkný celník a ještě k temu Ukrajinec je co říct. Během čekání na výjezd komentujeme s děckama místní - zmalované Ukrajinky v teplákách a kožíškách, chlapy s kulatýma hlavama a tak :D .
Za hranicí nesmí chybět fotka s vojákem (sochou), fotka zákazu čůrání a honem do města. Domluvili jsme se, že se půjdeme prvně najíst. Ono teda kluci nám ustoupili, že vydrží jeden oběd bez masa a piva :D . Děkujeme! Aneb tradiční varenikárna. Pak krátká prohlídka města, kde zajdeme do čokoládovny, na kafe, někteří na zmrzlinu, vyfotit se s co nejvíc trpaslíkama a sochama, podívat se na právě probíhající mši až k hradu, kde koupíme suvenýry a zpět k autu.
Pomalu se stmívá a my se vydáváme na děravou cestu směr wellness aneb tradiční zakarpatské čany. Večeři už máme nachystanou, takže můžeme jít rovnou jíst - čerstvě vylovené obrovské ryby, maso, výborný salát, víno v krásných starých sklenicích, čaj ve džbánku a kluci pivko. Hostina je to velká, místní neskutečně milí. A Anička si tam našla zábavu - krásnýho synka majitelky....jen je mu necelý rok :D .
Pak už se chystáme na etapy do čanu - prvně my holky, protože jsme víc zmrzlé a pak dojdou kluci. Přichází úžasné zasloužené lehárko a relax, kdy pod vámi hoří kotel, v kádi voní čerstvě natrhané bylinky a při pohledu na oblohu svítí měsíc a jsou vidět hvězdy. Co víc si přát :) ...my holky něco na pití, protože už žízní pijeme vodu z čanu :D . A tak si tu povídáme, lebedíme, nahříváme kosti, někteří odvážní skočí do řeky zchládnout...než vyhasne oheň. Ale máme Domču, který ochotně běží pro dřevo a snaží se to znovu roztopit. Taky jsme tam jaksi víc jak dvě hodiny. Voda chládne, jak jsme tam naskákali všeci, tak přetekla a uhasila oheň. Ale zas víme, že se tam vleze 8 lidí a aj na dlouho. Pomalu děcka odpadávají, protože začíná být kosa, až nás zbyde ve vodě jen pár. A podařilo se konečně rozhořet oheň, takže v horké vodě spokojeně usínáme... :D . Pak už ten stav, kdy se modlíte, aby vás někdo přenesl do postele. Nevyšlo to, museli jsme po svých. A že noc je opravdu chladná.
28.9.2018 pátek
Byli jsme domluvení, že kolem sedmé ráno vyrážíme nahoru na poloniny. Nějak to nevyšlo, ač všichni prý byli vzhůru. Teda ono jeden rozlepil oko, zjistil, že ostatní spí, tak je opět zavřel. Toto ale ovšem udělali postupně všeci :D . Chtělo by to nějakého velitele či co. Budíme se všeci v normální čas a zjišťujeme, že ani jindy aktivní Péťa nikde nebyl. Ale je tu krásně, že se nám vůbec nechce dál. Děcka přemýšlí, že bychom tu zůstali. Holt milujeme přírodu a ještě víc krásné prostředí se sluníčkem.
I přesto po snídani, která není - improvizujeme se zbytky z auta a jako čaj nám slouží ze stromu popadaná vyluhovaná jablka, se vydáváme dál. Prvně ale offroad zážitková cesta na hlavní silnici, kterou jsme si náramně užívali. Aj video z teho je :). Naznali jsme, že po normální silnici to není ono. To jsme ještě netušili, co nás za ten týden všechno čeká...
Stavili jsme se na obědě v Užanských Kúpelích, kde jsme proběhli do čanů a být odvážní, tak do nich vlezeme - partija před námi odešla a čan zůstal krásně teplý. Pak pár dřevěných kostelíků, trocha urbexu, který nesměl chybět a mít čas, tak bychom to tam prošmejdili víc. Aj místní, prvně nedůvěřiví, se s námi potom začli bavit. Voják nám popřál šťastnou cestu a posledními pohledy do nádherné krajiny zalité sluncem se loučíme se Zakarpatím... Všichni se shodujeme, že sem musíme znova. A nejen pro tu túru, kterou jsme zaspali :D .
Ve Lvově nás čeká "západ". Suvenýry, turisté, plno kaváren a restaurací...i my se jdeme projít kde to jen jde - dát si kávu s hornickou přilbou na hlavě v dole, jídlo v banderovské hospodě, pití, jídlo, pak procházka po městě a noční hřbitov hraček a už můžeme valit dál na ubytko. Kdybychom nějaké měli, protože parta před námi nám sděluje, že je ubytko zrušeno. S děckama vtipkujeme,že už máme spaní v autě nacvičeno z prvního dne...čekujeme booking. Aneb zase trošku dobrodrůža. Povedlo se, tak jedeme spát. No....nemůžeme. Sednu za volant a nějak to nechce startovat. Vůbec. Chvíli to vypadá aj na baterku. No nic - jdeme tlačit :D . Míjíme se s další posádkou, která zrovna do Lvova dorazila. Je jedna ráno. Chudáci trčeli hrozně dlouho na hranicích. Na ubytko dojedeme asi po třetí ráno a honem spát. Aspoň trošku.
29.9.2018 sobota
Ráno brzký výjezd nějak opět nevyšel, tak máme pohodičku. Polovina z nás zaspala snídani, tak na nás zbyl čaj, který zapomněli připravit. A opět tlačíme auto, protože ani dneska se nedaří startovat. Ale dostali jsme od dalšího auta náhradní baterku. Total vybitou. Prý si nějak poradíme :D .
Čeká nás Tunel lásky, kde kluci trošku trpí, protože holky musí mít odsud nádherný fotky. Prostě musíme :D . Ale od května se to tu hodně změnilo - už nám tu paní ukazovala nově postavenou oddávací síň, aby to neměli daleko. Vtipné. Až jsou kluci z focení dost unavení, jdeme se najíst do nově postaveného cafféé. Takže jim tam plno teho nefunguje. Ale jsou milí. Přiměřeně. A za luxusní wc, kde v jedné místnosti je asi 6 záchodů BEZ přepážky, se platí 8 hřiven. Ale paní nás ujišťuje, že je to provizorium a plenty tam budou. No uvidíme :D .
Odhlasovali jsme si muzeum kosmonautiky, takže jedem směr Žitomyr a aj já se tam konečně podívám. Nikdy nám to totiž nevyšlo, všichni vždycky upřednostnili jídlo :D . My byli vybavení :) .
Smrdí nafta. Ale brutálně. Zastavíme před muzeem a to vidět nechceš :D . Nafta valila proudem. No nic, jdeme do muzea a pak to vyřešíme. Muzeum je malé, ale poučné a líbilo se nám. To co nastalo potom, už míň. Musíme sehnat náhradní hadičku. Zkrátit naši nemůžeme. Security mě poslalo do háje, že si to mám vygooglit (jasně, všude "zakryto", je sobota), ale paní velmi ochotná zavolala druhou a ta začla jednat - telefon se málem přehřál. Do teho holky nám šly pro teplý čaj, kde se též zmínily o naší situaci, takže místní štangmast po chvíli přišel na pomoc. A kdo netušil co dělat, začal hledat malé děti. Nebo zvířata. A tak vznikl Sergej. Máme hlad, je nám zima, ale přece první je na řadě Sergej - malý vychrtlý kocourek, který s námi soucítí. Všechno všude zavřeno, tak se musíme spolehnout na napitého pána, který běhá tam a zpět s různýma hadičkama a snaží s najít tu pravou. Děcka za námi nám též neporadí - vše zavřeno. A Ondra v Kyjevě taky ne - boural :D . Nakonec poté, co už jsme opět dostatečně promrzlí, dostáváme zhruba tu pravou hadičku. A šampaňské a sušenky od paní z muzea. Neskutečné, jak sou tu lidi milí.
Huráá, čeká nás Kyjev! :) Hladoví si dáváme na benzince před Kyjevem jídlo a Dominovi se nějakým zázrakem poprvé povede normálně nastartovat. A tak nám odpadá sranda s roztláčením auta. Až nás to pomalu mrzí či co.
V Kyjevě jedeme prvně na kopeček na Matku Vlast, kde je pěkný výhled na večerní město, prolýzt tanky a poté se ubytovat a najíst. A dát si zaslouženého panáka, přičemž Dominik si za svou dokonalost zaslouží minimálně celou flašku. Přichází k nám další část posádky z dalších aut.
30.9.2018 neděle
Ráno přijde zpráva, že Lukin raketovku nedává - zaspal. Po chvíli se ozve Anet, že se na Černobyl může ...., že též zaspala :D . No nic, míříme na Kyjevsko-Pečerskou lávru, poté společně na oběd, který nevyšel, protože ač byl v hromadném chatu popis aj s mapkou, prostě se nedalo. A tak půlka sedí ve správný hospodě, druhá půlka ve špatný. Ale název stejnej. Dokonce jsme si dali aj stejná jídla :D . Pak nahánění na sraz a odložení spícího Gaba do postele a hurá na poznávání další části Kyjeva včetně street artu. Dneska jsme nachodili přes 20 kilometrů, unavení že už jsme ani konec nedošli pěšky, ale svezli se metrem. A nakoupili na zítřejší oběd, protože nás čeká dlouhá cesta, pokud chceme stihnout všechno. A to děcka chcou :D . Na chvilku do Porteru, kde si určujeme přesný čas odjezdu a zítřejší plán. Na výběr bylo víc Oděsy nebo raketová základna Pervomaysk. Vyhrála raketovka.
1.10.2018 pondělí
Ráno kupodivu vyrážíme na čas, Lukina necháme před hotelem (jde do Černobylu) a my míříme směr Oděsa. Ještě se trošku motáme po městě, protože výhledy a ráno je naprosto úžasné - město zalité sluncem a pomalu se probouzí do krásného slunečného dne.
A tak v ranním rozjímání a čerpání energie přijde zpráva: "Kde je Lukáš?" My už se smějeme, protože ho známe. Ale při pohledu na hodiny nám smích zamrzl. Je dost hodin, ale přece se nemohl ztratit na cestě mezi autem a hotelem, když šel rovnou nahoru po schodech směr hotel? Mohl. Naštěstí nám po chvíli nervozity přijde zpráva se spícím Lukinem. Naštěstí ve správném autě správným směrem.
Před polednem vystoupíme u raketovky a děcka jdou na prohlídku a odpálit si raketu na USA. Kdo nechtěl, relaxuje na dece u auta. Pak společná fotka a hurá do Oděsy. Jenže cesta se zdála lepší v květnu. Nebo je to tím, že nám háže zadek. Představte si malinkou loďku v obrovských vlnách. Ale na kolech. V našem případě. Řidič není výjimkou - aj za volantem se houpe žaludek :D . Jet tudy naší Kateřinkou někdo s kocovinou, tak nevim nevim. Cestou se podaří najít servis, tak projistotu měníme hadičku, aby vydržela dýl. Pán mě ujišťuje, že vydrží než budu šedivá (kontroluju vlasy, pro jistotu :D). A taky si zkoušim smlouvat - tady už se točí velké peníze - ač snad nejzapadlejší servis, tak se jede za eura. Ale povedlo se usmlouvat na třetinu. Hurá, už je vše v cajku! :) ...až na to houpání...
V Oděse prvně na hostel, který máme kousek od všeho, jen tu s námi vegetí pán. Než jsme ho vyvzpovídali, byl to bezdomovec, rasta a tak nějak vypadal. A spal nahý. Komplet. Ten pohled vidět nechceš :D . Ale ve skutečnosti to byl nomád už od 60. let.
Máme chvilku, takže honem do sprchy, seznámit se tu s dalšími zvířaty (kočkou) a šup na sraz s průvodcem. Předtím děláme výjimku - navštívíme McDonald a zkoušíme místní speciální hranolky. Dobrý nápad, ale... Po chvíli hledání místa srazu a poté zjištění, že jsme všeci úplně tupí, průvodce máme. Aneb hledej parkoviště pro kola, když stojíš přímo pod tou cedulí, že.... :D
Průvodce nám vykládá zajímavé informace o všem možném a to dokonce krásnou angličtinou. Opouští mě za městem, já usínám v autě. Teda chtěla bych. Průvodce upozorňuje, že jedeme jinam, kde je bezpečné nechat auto. No po chvíli dorazí dodávka a z ní vyskáčou cigáni a chytají za kufr. Ležím ani nedutám a jen přemýšlím, co si vzít na ochranu. Naštěstí odchází. Fakt to nebyl dobrý pocit. Závidím děckám v podzemí. Ač tam hrozí žloutenka, tak furt lepší to, než být napadena.
Dojdou po půlnoci nadšení, oči jim září :) . A mě mrzí, že jsem nešla taky, protože průvodce vybral jinou trasu než minule. Míříme zpět do Oděsy parádně unavení.
2.10.2018 úterý
Ráno procházka Oděsou, jejími parky a nábřežím a nesmí chybět čokoládovna a místní kuchyně. Dáváme si jídlo v tradiční restauraci, kde jsou všichni odění v krojích a servírují výborné jídlo. Dokonce aj prezent dostáváme - v podobě předkrmu.
Loučíme se, Peťa se stihne vykoupat v moři a dát si svou oblíbenou zmrzlinu, a míříme zase nahoru. Škoda, že děcka nemohli zůstat dýl, vzali bychom to na Podněstří a Moldávii. Takto jedeme zpět směr Rivne. Už na výjezdu se netěšíme na tu cestu, teda spíš to houpání.
Cesta, kde můžeš jet maximálně 50-60 km/h. Víc ne. A aj přesto jsme zůstali stát. Ne dobrovolně. Opět selhalo auto :D . Vystupujeme a nepřeju vám vidět, kdy sedíte za volantem a každej kdo stojí vpředu před autem má výraz: "A dopr...!". Po výstupu z auta vím proč - kolo šikmo. No...to bude ještě noc...
Už je tma, Domča s klukama se snaží něco s tím udělat, Peťa s Pájou jdou hledat vypadlý šroub, my s holkama stopujeme kamiony na pomoc a Anet nám pomáhá pít vínko. Naštěstí máme mechanika na drátě, tak víme co dělat. Jen nemáme čím - chybí nám nářadí :D . Zajímalo by mě, co si ti kamioňáci mysleli, když na cestě najednou viděli tři holky zoufale mávající se šroubem v ruce :D . S pomocí provizorního nářadí se nám cosi povede. Dokonce jsme dostali číslo na mechanika, který je 10 km odsud. Jen se se mnou odmítá bavit poté, co zjistí že jsme Češi. Že prý nedojede a má volno až zítra večer.
Už přemýšlíme, kde si tu usteleme. Je tu dřevo, takže by šel aj rozdělat oheň, protože je opravdu obrovská kosa. Řekla bych k nule. No na Péťu to rozhodně není, ač stále zůstává v krátkém rukávu...
Nakonec mechanika napadlo vzít šrouby z pásů, takže máme čím slátat kolo! Hurá, neumřem tu :D a krokem jedeme do první vesnice na benzinku. Ubytování široko daleko není, benzinku zavírají, tak aspoň stihneme jeden čaj a jdeme spát. Vsedě v autě. Děcka jsou stateční, že prý to vydržíme. Začíná pršet. A začíná být kosa. Anet je statečná a spí venku, protože má spacák a karimatku. Ale aj tak nás nad ránem vzbudí, protože se k ní vloupají nějací chlapi :D .
3.10.2018 středa
Ráno je kruté - ZIMA! Čekáme na otevření dveří od servisu. Je 8 pryč a nikde nikdo. Pak se konečně podaří a hurá spravit auto! Jen když mechanici na něj hrábli, odněkud se vysypalo dalších pár šroubů... Kateřinko Kateřinko, co jsi to za auto... :D . Ale zázraky se dějí, takže můžeme pokračovat dál. Domluvili jsme se, že stejně nic moc nenaženeme, v práci se povedla prodloužit dovolená, takže se držíme našeho plánu aj dál.
Čeká nás pevnost Tarakiniv, kde jsme přemýšleli že první noc přespíme, když nám odpískali ubytko. Prší. Procházíme různé chodby, tunely a pak se jedeme najíst. Podaří se nám narazit na úžasnou kuchyni, kde je všechno ve dřevě, dobře tam vaří, v krbu hoří ohýnek, na kterém si později opíkáme chleba :D , všechno je hrozně stylové. Pak nás čeká exkurze, u které přemýšlíme, jestli nevyužít sprchy, ať domů nejedeme jak čuníci :D. Odvahu jsme nedostali.
Cestou do Lvova nás provází chvíli déšť a chvíli nádherně zapadající slunce... Stíháme jen nákupní centrum, takže rychle nakoupit, navečeřet se a jet. Odvahu na místní kluziště jsme nesebrali - místní tam lítali jak profesionálové, bychom jim to tam kazili.
Dlouho váháme který přechod zvolit...nakonec volíme aj tak špatně :D . Hranice vypadají na 5 minut, ale potom přijde osudový hangár a hrozně nepříjemné ženské.
Co my jsme to za posádku? Nepašujeme ani cigarety, ani chlast...ale seberou nám sýry. A kefír. To nám nikdo neuvěří :D .
Poté už nudná a únavná cesta Polskem do Brna.
4.10.2018 čtvrtek
Ráno se někteří v Brně odpojí, ostatní pokračují zakončit krásný punkový výlet na přehradu - busem k hradu Veveří a procházkou k Přístavišti. Je nádherný počasí, všeci smrdíme, vypadáme jak bezdomovci, ale je nám fajn. Pak přijde obědové zakončení a pokračování prohlídkou města a tak.
A závěr?
Děcka hodnotí výlet výborně, že tolik zážitků se jim ještě nepoštěstilo takto najednou. A já si troufám říct, že nemít v autě tak skvělou partu lidí, nebylo by to ono. A rozhodně bychom všechny problémy nevyřešili takto. A hlavně nemít v autě Dominika, který je výborný amatérský mechanik, tak už dávno jedeme stopem :D .
Všichni jsme se shodli, že určitě ještě někdy někam musíme vyrazit. A že stránka Výlety plné opravdových zážitků dělá čest svému jménu :D . Ač někdy neplánovaně... :D :D :D
Všem zúčastněným velký dík, jste úžasní!
Jak se ti cestopis líbil?
Katie _1 procestovala 48 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 3 lety a napsala pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Nerozvážné, nebezpečné, hrůzné, obskurní ..... ano ..... dávám za 1 :-) Brno zdraví Brno. Ukrajina je super a ať nám odblokují Rusko.