Vánoční Indonésie se Saudií
Cestopis z roku 2022 napsala Eva _19
Vánoční Indonésie
Naše cesta do Indonésie začala ve čtvrtek 22.12.2022, respektive pár dní předtím, kdy jsme stáhli povinnou aplikaci PeduliLindungi. Z Brna jsme se vypravili obvyklou linkou Regiojetu tak, jak mnohokráte předtím. Nepříjemným překvapením byla nutnost jít k přepážce, i když jsme měli checkinn proveden ještě z domu. Důvodem byla kontrola aplikace a očkování. Zavazadlo jsme neodbavovali, měli jsme jen jeden příruční batoh pro oba. Sky lounge nás přivítal výborným hovězím masem se špeclemi a dalšími dobrými pochutinami. Příjemným překvapením byl adventní stánek na otevřené ploše, obvykle vyhrazené kuřákům. Neodolala jsem a donesla jsem ještě výborný punč a císařský trhanec se spoustou ovoce a hlavně rozinek, v rumu máčených. A pak už byl nejvyšší čas pospíšit do letadla společnosti Saudia. První let proběhl v pořádku, zábavní systém fungoval, amenity kit jsme dostali, jídlo také. Džusy asi 5 druhů na výběr a výborná čokoláda. Jídlu se také nedalo nic vytknout, ale byla jsem dost nasycena už ze salonku. První let do Jeddah utekl jako nic a už jsme byli na transferu. V Jeddah je to akorát trochu nepřehledné a docela se tvoří fronta u bezpečnostní kontroly. Ale vše jsme zdárně překonali. V Jeddah jsme si taktéž zašli do salonku v rámci lounge key. No, žádná sláva to nebyla, peníze bych za to asi dávala nerada. Ale dobrý hummus, baklažánová pomazánka, samozřejmě datle, ajran, džusy, rýže a jakási zeleninová směs a další dva druhy jídel. Příjemným zevlováním zde nám doba mezipřistání rychle utekla, zašla jsem se ještě podívat do obchodů kvůli magnetkám, které jsem na zpáteční cestě chtěla koupit.
A už jsme v pátek 23.12. opět v Jeddah nastupovali do letadla směr Jakarta. Vše opět fungovalo, letěli jsme načas. Zábavní systém obsahoval kromě Shreka atd. i zajímavé filmy o tom, jak se chovat při cestě do Mekky. Odpoledne už jsme přistáli v Jakartě. Vybrali jsme z ATM peníze, nepustil nás na víc než 3 mil. Indonéských rupií, za které si Revolut v ten den strhl 4410 Kč, poplatek neúčtován. Takže jsme rychle zamířili nejdřív do fronty na zaplacení visa on arrival, peníze jsme odevzdali (jen v hotovosti), nelze platit kartou. A hned do další fronty, u které jsme obdrželi vytoužené razítko. Pak už jsme proběhli k celní kontrole, kde jsme na pc vyplnili naše údaje včetně údajů o letu, hotelu atd. a s ofoceným qr kódem jsme prošli i poslední kontrolou. A po cca 3 letech covidové pauzy jsme byli opět v mé milované Asii. Nejdřív jsme chvíli zmatkovali kvůli sim kartě. Ve vnitřních prostorách je zbytečně drahá, až po výšlapu ven jsem vlevo za záchody našla červený stánek Telkomelu, ve kterém měli 16 gb dat za 195 tis. IDR. Nákup a instalace pro 2 telefony byl celkem pomalý a únava z cesty začala úřadovat. Zarezervovali jsme si na agodě dopředu vyhlídnutý hotel The Jayakarta SP, vzdali myšlenku na cestu vlakem a objednali jsme přes aplikaci gojek cestu přímo do hotelu. Trvala něco přes půl hodiny a zaplatili jsme za ni 265 Kč včetně dálničních poplatků. Po ubytování jsme se vydali na večeři do okolí hotelu, kde jsme našli několik zajímavých jídelních možností. Jak jsme se vrátili do hotelu, ještě jsme poseděli chvíli u bazénu a užívali tepla.
V sobotu 24.12.2022 jsme si nejdříve zašli na trh Glodok, na kterém jsme posnídali. Pak jsme si prošli historické centrum Jakarty, včetně muzea historie města a následně muzea loutek, ve kterém nás zaujala postava líného Honzy (viz foto). Když si člověk odmyslí nánosy civilizace, tak v okolí kanálů má pocit, jako kdyby se odněkud hnedle vynořil bratránek z Batávie. Vzhledem k tomu, že turisté obvykle míří spíš na Bali, místní nejsou na turisty, tak exoticky vypadající, zvyklí. Takže to znamenalo tak, jako v Číně, v Indii atd., připravit se na to, že budu pózovat na mnoha fotografiích místních. Mě to nevadí, naopak, ale Jox tuto aktivitu zrovna nevyhledává. Postupně jsme procházkou po městě mířili k přístavu Ancol. Za vstup do něj se platí 25 tis. IDR na osobu. Zašli jsme k přístavišti č. 16 (Dermaga n. 16) a zjistili jsme jednak ceny výletů včetně dopravy, ubytování a jídla, tak i ceny rychlých lodí. Odjíždí se vždy v 8 hodin ráno, je vhodné být na místě tak půl hodiny před vyplutím. Jakmile jsme zjistili nezbytné, šli jsme se ještě podívat kolem parku Dunia Fantasy atd., k přístavišti gondol a pozorovali jsme atmosféru, občas něco pojedli. Bylo už celkem pozdě, byli jsme unavení, tak jsme objednali cestu gojekem do hotelu. Tam jsem ještě zašla do bazénu v 6. patře našeho hotelu, ve kterém jsem si na Štědrý večer příjemně zaplavala.
Na Boží hod 25.12.2022 se nám podařilo vstát brzy a o půl osmé jsme již byli v přístavišti 16. Vybrali jsme si ostrov Tidung. Drobnější komplikací bylo, že jsme neměli dostatek hotovosti. Ale velmi ochotný pan Rio (tel. 0815 1997 7521, anglicky umí a je velmi ochotný, reaguje naWhattsAp) zařídil dopravu Joxe na motorce k nejbližšímu bankomatu, tedy problém byl rychle vyřešen. Plavba trvala necelé 2 hodiny, před vstupem byl nějaký pokus přítomných policistů nám zkontrolovat aplikaci Peduli se zavřenýma očima. Ostrov Tidung nás přivítal mohutnou záplavou vody po deštích. Ostrov je relativně malý, přes agodu jsme rezervovali ubytování Kampung Kelapa. Nejdřív na první dobrou se nám nepodařilo bungalov najít, chvíli jsme si zašli, ale alespoň jsme pozdně posnídali kokos a instantní nudle. Ubytovali jsme se a vyšli jsme na prohlídku ostrova. Narazili jsme na zajímavou restauraci, ve které nám byl naservírován průřez veškerou nabídkou, moc jsme si pochutnali, nejvíc mě asi zaujalo pomalu pečené skopové, odhaduji naložené v kokosu, tamarindu, skořici, muškátovém oříšku. Prošli jsme v podstatě celým ostrovem napříč, ale překvapil nás docela velký nepořádek všude. Cizinec tam nebyl žádný, o to větší pozdvižení jsme tam možná vzbuzovali. Místním nápojem, který se servíruje opravdu všude, je silný zázvorový vývar s různými druhy želé, oříšků a semínek. Ostrov je protkán množstvím spletitých malých uliček, které jsou velmi úzké. V přístavu jsme si ještě dali nějaké nápoje a pak už jsme se vrátili k odpočinku.
Druhý den, tj. na Štěpána 26.12.2022, jsme nejdříve zašli na snídaňový kokos a nudle a užívali klidu tropického ostrova, opět jsme využili nabídku průřezu veškerou nabídkou naší restaurace ze včerejšího dne. Odjezd z ostrova byl pak v 15 hodin, do přístaviště Ancol jsme dorazili asi před 17 hodinou. Opět jsme využili aplikace Gojek a jeli se ubytovat do hotelu Grand Cemara, jehož výhodou byl jednak legrační malý bazén, a hlavně blízkost vlakové zastávky Gondangdia. Zašli jsme ještě na večeři na trh a naproti hotelu v Circle K nakoupili ještě pár knedlíčků a dalších věcí, které jsme spořádali u bazénu, ze kterého byl krásný výhled na město a hvězdy.
V úterý 27.12. jsme nejdříve zašli na snídani v hotelu Grand Cemara, hned nato pak na trh na polévku z vnitřností, které Jox moc rád a já je nerada připravuji i jím. U stanice Gondangdia jsme zakoupili karty s nahranou částkou na vlak a z této zastávky jsme pak vlakem asi půl hodiny jeli na nádraží Tanjung Barat, odkud už jsme objednali cestu gojekem přímo k Ragunan Zoo. U vstupu doporučuji si říct o dvě karty, protože ty fungují i na autobusy, platby mýtného, dokonce se jimi dá platit i v obchodech. U zastávek MHD je automat, ve kterých se tyto karty dají dobít. Areál Ragunan ZOO je celkem velký, příště bych si vyhradila i více času na něj, zvlášť expozice primátů je zajímavá, ale spoustu věcí jsme nestihli. Měli jsme strach, že budou zavírat v avizovaném čase 16 hodin, což je však lhůta spíše pořádková, ještě v 17 hodin tam bylo stále lidí dost. Pak jsme se taxi přes aplikaci gojek nechali dopravit do obchodního centra AEON Mall, ve kterém jsme prošli jak první patro s množstvím obchodů s lahůdkami, tak foodcourt ve vyšších patrech. Po vydatné večeři jsme se vlakem dostali na stanici Gondangdia. V našem hotelu Grand Cemara jsme ještě zašli do bazénu. Zvažovala jsem ještě využít nabídku hodiny reflexologie za 120 IDR, ale už jsem byla příliš unavená.
Ve středu 28.12. jsme se opět ráno za pomoci aplikace gojek dostali do Marina Ancol, ze kterého jsme si tentokrát vyrazili na ostrov Pari. Dle mého názoru to byla lepší volba, než Tidung. Ubytovali jsme se přes Agodu v Pari Solata Seaview, malý pokoj s výhledem na moře. Ostrov má zajímavá zákoutí a místa, obzvlášť na Pantai Pasir Perawan bylo krásně s možností výborného jídla v několika přímořských restaurací. U těch restaurací je i možnost se ubytovat, což bych rozhodně doporučila, je tam nádherně.
Druhý den, ve čtvrtek 29.12. jsme si ostrov opět prošli zleva i zprava, pojedli tentokrát v Tony Café, vykoupali se, pořídili pár fotek a po 15 hodině už zase vyrazili zpět do Jakarty, tentokrát zase do našeho hotelu The Jaykarta SP Hotel, ve kterém jsme hned při příjezdu obdrželi zpět naše zimní oblečení, což nám připomnělo, že konec cesty se bohužel blíží.
V pátek 30.12. jsme nejdříve po zaplavání v bazénu vyrazili směrem k PIK Avenue, zašli jsme na trh, nakoupili pálivé papričky. V okolí je spousta zajímavých jídelen a restaurací. Pak jsme pěšky prošli do Taman Wisata Mangrove park. Místo bylo velmi klidné, dá se tam půjčit loď a pozorovat přírodu. Vzhledem k mým zdravotním potížím s nedávnou zlomeninou žeber jsme však tuto kratochvíli absolvovat nemohli. Tak jsme se prošli, pozorovali krásnou přírodu, poseděli v restauraci. Problémem je však blízkost letiště. Každou chvíli je tedy krásný pohled na zbytky mangrovů narušen hlukem motoru z přistávajícího či odlétajícího stroje. Z parku jsme pak vyšli do obchodního centra PIK Avenue, ve kterém jsme si dali rámen a zákusky. Autobusem jsme se pak vydali do oblasti kolem National Monument, který je večer mnohem hezčí, než za dne (je krásně osvětlen).
V sobotu 31.12. nastal čas loučení s městem a odjezdu zpět do Evropy. Nejdříve jsme si šla zaplavat, pak jsme zabalili věci, které jsme nechali na recepci hotelu. Posledním místem, které jsme chtěli navštívit, byla oblast okolo památníku Monas a související muzea. Muzeum jsme prošli, budovy okoukli, opět jsem se vyfotila se spoustou místních. Pak jsme zašli do oblasti, označené na mapě jako Lengddang Jakarta, ve které je spousta restaurací s kokosem, různými druhy nápojů z avokáda, dračího ovoce atd. a hlavně jídly. Ceny jsou na trhu velmi rozumné – kokos za 20 tis. IDR, smoothie za 15 tis. IDR. Autobusem jsme pak popojeli k obchodnímu domu Grand Paragon Mall, ve kterém jsem si se vzpomínkou na sbírku Konstantina Biebla S lodí, jež dováží čaj a kávu, nakoupila, jak jinak, velké množství koření, jak směsí, tak skořice a muškátového oříšku. A už byl skoro čas na odjezd na letiště. V době, kdy už začaly vybuchovat světlice v očekávání konce roku, jsme se asi za půl hodiny od odjezdu z našeho hotelu dostali na letiště. Pro odbavení postačily vytištěné palubní lístky z hotelu, protože checkinn jsme opět dělali v předstihu, až u brány nám byly předány BP na oba lety. Bohužel do salonku jsme se nedostali, protože ten jediný, který lounge key má akceptovat, Sapphire lounge, je kvůli covidu stále zavřený. Tudíž jsme vzali zavděk předraženým jídlem z Pizza Hut. Odlet se Saudia proběhl na čas. Jen problémem by mohlo být, že když jsme prošli odbavením, na ceduli svítilo, že odlet bude z gatu 9. Jakmile jsme odcházeli od Pizza Hut, let už na tabuli nebyl vůbec. Letěla jsem ke gatu 9, kde mi pracovník řekl, že let se Saudia je vypravován z této brány a za chvíli už jsme nastupovali. Ale chvíli, naštěstí ne moc dlouhou, jsme v nejistotě byli, zvlášť s pověstí, kterou Saudia má. Let opět proběhl dle optimistického očekávání, v Jeddah jsem za bezpečnostní kontrolou (na které bylo tentokrát hodně lidí) nakoupila magnetky a po asi 3 hodinách jsme se vydali na poslední segment letu, 5 hodinovou cestu do Mnichova, který překvapil krásnými 16 stupni celsia a postupně jsme se za využití služeb Regiojetu a Flixbusu dokodrcali přes Prahu zpět domů, do Brna.
Počítala jsem, že náklady na cestu včetně letenky činily na každého něco lehce přes 20 tis. Kč, ale je v tom zahrnuto vše včetně koření, magnetek, nějakého trička, atd. Nijak jsme se neomezovali, a to jsme velcí žrouti. Dvakrát jsme bydleli na ostrově u moře (na ostrově Tidung se moc koupat nedalo, na Pari ano) a v Jakartě jsme měli vždy hotel s bazénem, abych si mohla zaplavat. Ubytování jsme měli vždy do cca 500 Kč pro oba za noc, na Pari to bylo méně. Jídlo na ulici vždy velmi dobré, ceny se různí, v obyčejnějších jídelnách jsme platili kolem 150 kč za oba (opět, jsme velcí žrouti), v těch lepších, ve kterých se platí kartou, to bylo samozřejmě víc, asi nejvíc jsme zaplatili v restauraci, asi 370 kč, specializující se na polévky, ale šlo o velmi silný vývar z morkových kostí s brčkem na vysátí obsahu.
Kvůli zdravotním problémům jsem bohužel nemohla využít masáží tak, jak jsem původně chtěla, ale nabídka byla velmi široká a levná (v Grand Cemara 110 až 150tis. IDR, v The Jaykarta SP Hotel víc, tuším 250 tis. IDR, ale to bylo za 90 minut).
Co se týče počasí, bylo za celou dobu celkem konstantní, asi 27 stupňů, občas silný liják, deštníky jsme potřebovali, dokonce jeden zničili.
Jak se ti cestopis líbil?
Eva _19 procestovala 58 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil15 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Je dobre se dozvedet, ze se vanocni dovolena vydarila a Saudia Airlines ji nijak negativne neovlivnila, nastesti. Mistni indoneske aerolinky jste tedy nakonec nevyuzili, asi to nebylo ani zapotrebi. Pobyt v Jakarte jiste mohl byt zajimavym zazitkem, v tomto vesmes neprilis turistickem meste.
Rovnez diky za info, ze i z Jakarty se da plout na nejake ostrovy. Jak vidno, tak Pari usel, Tidung zrejme spise ne. Kazdopadne gastronomicky to bylo jiste skvele na vsech mistech, takze uspech!
Bratranka z Batavie jsi znimila kvuli pisni nebo holandske atmosfere plne grachtu a mostu?
Je dobre se dozvedet, ze se vanocni dovolena vydarila a Saudia Airlines ji nijak negativne neovlivnila, nastesti. Mistni indoneske aerolinky jste tedy nakonec nevyuzili, asi to nebylo ani zapotrebi. Pobyt v Jakarte jiste mohl byt zajimavym zazitkem, v tomto vesmes neprilis turistickem meste.
Rovnez diky za info, ze i z Jakarty se da plout na nejake ostrovy. Jak vidno, tak Pari usel, Tidung zrejme spise ne. Kazdopadne gastronomicky to bylo jiste skvele na vsech mistech, takze uspech!
Bratranka z Batavie jsi znimila kvuli pisni nebo holandske atmosfere plne grachtu a mostu?
Za mě naprosto brutální, nepochopitelná akce. Letět do Indonésie a zůstat v Jakartě a okolí je dle mého bez urážky”pitomost”. Ale třeba někdo podobné město, kterému se většina cestovatelů na hony vyhne, vyhledává. Kdyby nebylo v Indonésii milion krásných míst, tak bych to třeba pochopil. Tak to beru jako gurmánský zážitek od někoho, komu se to líbí, nebo k městu má nějaký vztah, ale rozhodně bych to nikomu nedoporučil.
Za mě naprosto brutální, nepochopitelná akce. Letět do Indonésie a zůstat v Jakartě a okolí je dle mého bez urážky”pitomost”. Ale třeba někdo podobné město, kterému se většina cestovatelů na hony vyhne, vyhledává. Kdyby nebylo v Indonésii milion krásných míst, tak bych to třeba pochopil. Tak to beru jako gurmánský zážitek od někoho, komu se to líbí, nebo k městu má nějaký vztah, ale rozhodně bych to nikomu nedoporučil.
Niemandos: My to taky nikomu nedoporučujeme a neplánovaný úraz před plánovanou dovolenou už vůbec ne. 😉
Niemandos: My to taky nikomu nedoporučujeme a neplánovaný úraz před plánovanou dovolenou už vůbec ne. 😉
Co to meleš Jox? Pokud někdo je schopen cestovat přes půl světa, tak přelet v řádech jednotek hodin na nějaký ostrov, kterých je v Indonesii jaksi opravdu hodně, už asi vydrží. Vzhledem k tomu, že trajdá lodí po okolí, se mi to zdá reálné. Cítíš se dobře?? Za mě stojí Jakarta a okolí za houby, ale ty jsi třeba větší odborník, co jsi v Indonésii strávil mrtě času :-) Nebo je Eva tvá polovička a ty jsi u toho byl. Pak to dává smysl. Ty jsi byl vždycky na to jídlo, a pak je jedno, jestli jsi někde v krásné přírodě, nebo v zaplivané, přelidněné, smogem poznamenané Jakartě :-). Hlavně že chutná :-)))). Já chtěl jen poukázat na to, že je to pitomost do nebe volající. Každý totiž necestuje proto, aby se dobře najedl. A i kdyby, v Indonésii je k tomu milion lepších příležitostí, než v Jakartě a jejím okolí, kde asi se nedá předpokládat, že by to byl ráj na zemi. Jídlu zdar a Joxovi zvláště. Nechápu co do toho pleteš úraz.
Co to meleš Jox? Pokud někdo je schopen cestovat přes půl světa, tak přelet v řádech jednotek hodin na nějaký ostrov, kterých je v Indonesii jaksi opravdu hodně, už asi vydrží. Vzhledem k tomu, že trajdá lodí po okolí, se mi to zdá reálné. Cítíš se dobře?? Za mě stojí Jakarta a okolí za houby, ale ty jsi třeba větší odborník, co jsi v Indonésii strávil mrtě času :-) Nebo je Eva tvá polovička a ty jsi u toho byl. Pak to dává smysl. Ty jsi byl vždycky na to jídlo, a pak je jedno, jestli jsi někde v krásné přírodě, nebo v zaplivané, přelidněné, smogem poznamenané Jakartě :-). Hlavně že chutná :-)))). Já chtěl jen poukázat na to, že je to pitomost do nebe volající. Každý totiž necestuje proto, aby se dobře najedl. A i kdyby, v Indonésii je k tomu milion lepších příležitostí, než v Jakartě a jejím okolí, kde asi se nedá předpokládat, že by to byl ráj na zemi. Jídlu zdar a Joxovi zvláště. Nechápu co do toho pleteš úraz.
Ano, byl jsem u toho a taky něco nechápu - tvoje naprosto zbytečné rozhořčení. Ale protože tu jsi tím známý, nebudeme z toho dělat vědu. 😆
Ano, byl jsem u toho a taky něco nechápu - tvoje naprosto zbytečné rozhořčení. Ale protože tu jsi tím známý, nebudeme z toho dělat vědu. 😆
Já třeba ty megalopole miluju. Vždy, když byla možnost jsem si dával 3-4 dny v Jakartě, Manile, KL, Singapuru i Bangkoku, fotil jsem z vyvýšeného metra, užil jsem si to, podmínkou byl hotel s bazénem (nejlépe na střeše). Je ale fakt, že vždy jsem trip spojil s návštěvou ostrovů a levnými místními přelety.
Za mně 👍
Já třeba ty megalopole miluju. Vždy, když byla možnost jsem si dával 3-4 dny v Jakartě, Manile, KL, Singapuru i Bangkoku, fotil jsem z vyvýšeného metra, užil jsem si to, podmínkou byl hotel s bazénem (nejlépe na střeše). Je ale fakt, že vždy jsem trip spojil s návštěvou ostrovů a levnými místními přelety.
Za mně 👍
S tím bych souhlasil, že i zdánlivě nevzhledná velkoměsta mohou trochu čímsi lákat. Třeba i ve městech jako Ciudad de Guatemala, Guayaquil, La Paz, São Paulo, Dakar, Maputo, Manila, (Jakartu zatím neznám) nějaké mírně historické jádro je a také tam s cizím návštěvníkem místní mohou jednat férověji než v nějakých předimenzovaných turistických letoviscích, vyhlášených různými scams. Pokud má na místě člověk navíc lokální známé, hned je výlet ještě o něco zdařilejší. Samozřejmě je dobré do itineráře přidat i krásná, pokud možno ne moc profláknutá, místa.
S tím bych souhlasil, že i zdánlivě nevzhledná velkoměsta mohou trochu čímsi lákat. Třeba i ve městech jako Ciudad de Guatemala, Guayaquil, La Paz, São Paulo, Dakar, Maputo, Manila, (Jakartu zatím neznám) nějaké mírně historické jádro je a také tam s cizím návštěvníkem místní mohou jednat férověji než v nějakých předimenzovaných turistických letoviscích, vyhlášených různými scams. Pokud má na místě člověk navíc lokální známé, hned je výlet ještě o něco zdařilejší. Samozřejmě je dobré do itineráře přidat i krásná, pokud možno ne moc profláknutá, místa.
Niemandosi, jeste jsi zapomnel zkritizovat, ze leteli Saudií a pak se museli kodrcat Regojetem a Flixbusem.
Skoda toho, takhle je tve nepochopeni jejich vyletu neuplne a za tento kriticky vylev dostaneš max dvojku.
Niemandosi, jeste jsi zapomnel zkritizovat, ze leteli Saudií a pak se museli kodrcat Regojetem a Flixbusem.
Skoda toho, takhle je tve nepochopeni jejich vyletu neuplne a za tento kriticky vylev dostaneš max dvojku.
Já bych hlavně řekl - nechte fakt každého, ať si proboha cestuje jak chce. Tohle je jedna z nejhorších věcí na cestujlevne. Je tu sice spousta velice zkušených cestovatelů s obrovským rozhledem, kteří se rádi podělí o své zážitky, tipy a triky, ale zároveň umí člověka hned zkritizovat, když někdo jiný neviděl to a to a nebo cestu pojal tak a tak.
Já vím, že čím je člověk zcestovalejší, tím u něj roste pocit, že má na cestování patent. Sám to cítím u sebe po 65 zemích. Ale takové výlevy...
Za mě má palec nahoru každý cestopis, co má hlavu a patu.
Já bych hlavně řekl - nechte fakt každého, ať si proboha cestuje jak chce. Tohle je jedna z nejhorších věcí na cestujlevne. Je tu sice spousta velice zkušených cestovatelů s obrovským rozhledem, kteří se rádi podělí o své zážitky, tipy a triky, ale zároveň umí člověka hned zkritizovat, když někdo jiný neviděl to a to a nebo cestu pojal tak a tak.
Já vím, že čím je člověk zcestovalejší, tím u něj roste pocit, že má na cestování patent. Sám to cítím u sebe po 65 zemích. Ale takové výlevy...
Za mě má palec nahoru každý cestopis, co má hlavu a patu.
Já bych k tomu ještě přidal nějaké praktické postřehy, ale teď už nevím, jestli se mi chce. 😆
Já bych k tomu ještě přidal nějaké praktické postřehy, ale teď už nevím, jestli se mi chce. 😆
Já taky nemám problém s žádným cestopisem. Nějak nechápu, proč bych ale nemohl vyjádřit svůj názor. Nikomu jsem nevnucoval nějaké svoje osvědčené místo v Indonésii, jen jsem poukázal na to, že Jakarta a okolní ostrovy rozhodně nejsou “nejlepším místem” na dovolenou v Indonésii. Taky jsem ale v prvním příspěvku psal, že pro někoho kdo má rád města to asi svoje kouzlo má. Jistě si ten cestopis přečte hodně nezkušených lidí a mohou nabýt dojmu, že je to skvělý nápad, protože nikde v textu není uvedeno, že to byl vlastně upravený itinerář kvůli nemoci a vlastně se jednalo o gastronomický výlet. Takže opravdu nevidím důvod, proč nepoukázat na to, že většina lidí se Jakartě snaží spíše vyhnout, protože je to špinavé, přelidněné město, což je řekl bych objektivní informace a ostrovy v jeho blízkosti z logiky věci nemohou být perlou Indonésie.
Rozhodně nemám pocit, že mám na cestování patent, ale diskuze nejsou o tom, aby se jen chválilo, jak je všechno super.
Já taky nemám problém s žádným cestopisem. Nějak nechápu, proč bych ale nemohl vyjádřit svůj názor. Nikomu jsem nevnucoval nějaké svoje osvědčené místo v Indonésii, jen jsem poukázal na to, že Jakarta a okolní ostrovy rozhodně nejsou “nejlepším místem” na dovolenou v Indonésii. Taky jsem ale v prvním příspěvku psal, že pro někoho kdo má rád města to asi svoje kouzlo má. Jistě si ten cestopis přečte hodně nezkušených lidí a mohou nabýt dojmu, že je to skvělý nápad, protože nikde v textu není uvedeno, že to byl vlastně upravený itinerář kvůli nemoci a vlastně se jednalo o gastronomický výlet. Takže opravdu nevidím důvod, proč nepoukázat na to, že většina lidí se Jakartě snaží spíše vyhnout, protože je to špinavé, přelidněné město, což je řekl bych objektivní informace a ostrovy v jeho blízkosti z logiky věci nemohou být perlou Indonésie.
Rozhodně nemám pocit, že mám na cestování patent, ale diskuze nejsou o tom, aby se jen chválilo, jak je všechno super.
Niemandos: tvůj poslední komentář už je celkem v pohodě, narozdíl od těch přechozích. Jen si tě dovolím upozornit, že Eviny zápisky jsou prostě jen zápisky z cesty, která proběhla z určitých důvodů tak, jak proběhla, a ne tak, jak jsme si ji původně představovali. Nemyslím si, že by nutně musel oplývat všemi soukromými detaily, aby si náhodou někdo něco nesprávně nepomyslel, ani že musel být povinně didaktický, varovný nebo jánevímjaký. Kdyby Eva věděla, že jí někdo bude kázat, jak ho má nebo nemá napsat, tak si myslím, že by vůbec nevznikl. 😆 Přilehlé ostrovy nikdo v textu za perly neoznačuje a pokud si je čtenář s perlami splete, bude to jenom jeho chyba. Jinak "gastronomický" výlet je defaultně každý náš výlet. A ano, Jakarta je špinavé a přelidněné město, což z ní ale nedělá automaticky úplně pro každého nezajímavé město. Mimochodem, potkali jsme tam za celou dobu jediného heloumajfrenda (kterému se nakonec jeho snaha ani nevyplatila), takže z tohoto pohledu mě Jakarta příjemně překvapila.
Niemandos: tvůj poslední komentář už je celkem v pohodě, narozdíl od těch přechozích. Jen si tě dovolím upozornit, že Eviny zápisky jsou prostě jen zápisky z cesty, která proběhla z určitých důvodů tak, jak proběhla, a ne tak, jak jsme si ji původně představovali. Nemyslím si, že by nutně musel oplývat všemi soukromými detaily, aby si náhodou někdo něco nesprávně nepomyslel, ani že musel být povinně didaktický, varovný nebo jánevímjaký. Kdyby Eva věděla, že jí někdo bude kázat, jak ho má nebo nemá napsat, tak si myslím, že by vůbec nevznikl. 😆 Přilehlé ostrovy nikdo v textu za perly neoznačuje a pokud si je čtenář s perlami splete, bude to jenom jeho chyba. Jinak "gastronomický" výlet je defaultně každý náš výlet. A ano, Jakarta je špinavé a přelidněné město, což z ní ale nedělá automaticky úplně pro každého nezajímavé město. Mimochodem, potkali jsme tam za celou dobu jediného heloumajfrenda (kterému se nakonec jeho snaha ani nevyplatila), takže z tohoto pohledu mě Jakarta příjemně překvapila.
Přesně tak, ve slabě navštěvované Jakartě pak lze narazit na žádného nebo minimum hellomyfriendů. Oproti údajně krásným a lákavým zemím jako je například Maroko, Egypt, Kambodža (odtud i název Scambodia) a další. Tam jsou ve scams, tricích, podvůdcích místní šikulové učiněnými mistry. Zřejmě i proto Joxe ona Jakarta příjemně překvapila. Možná také tím, že to nebyla taková hrůza, jak by někdo čekal. A místní trhy, jídelny a restaurace tamní genius loci zdá se ještě podtrhly.
(Například i centrum São Paula není nějak extra malebné, ale celkem to zlepšuje masivní Mercado Municipal, kde si lze kromě nákupu místních produktů výtečně pochutnat na obrovské porci Mortadely nebo Pastéis de Bacalhau, etc.)
Přesně tak, ve slabě navštěvované Jakartě pak lze narazit na žádného nebo minimum hellomyfriendů. Oproti údajně krásným a lákavým zemím jako je například Maroko, Egypt, Kambodža (odtud i název Scambodia) a další. Tam jsou ve scams, tricích, podvůdcích místní šikulové učiněnými mistry. Zřejmě i proto Joxe ona Jakarta příjemně překvapila. Možná také tím, že to nebyla taková hrůza, jak by někdo čekal. A místní trhy, jídelny a restaurace tamní genius loci zdá se ještě podtrhly.
(Například i centrum São Paula není nějak extra malebné, ale celkem to zlepšuje masivní Mercado Municipal, kde si lze kromě nákupu místních produktů výtečně pochutnat na obrovské porci Mortadely nebo Pastéis de Bacalhau, etc.)
No, já bych Jakartu zas až tak nevyzdvihoval, masařky má. Např. metro, jehož jediná linka stále nevede do centra (ale pomalu se na tom pracuje). Nebo Glodok, který buď není zdaleka tak zajímavý, jak by se mohlo zdát, nebo jsem jen něco hodně nepochopil. Zavíračka v některých muzeích by taky mohla být později. Taky zmatky s různými platebními systémy nebo některé obtížně použitelné aplikace na místní dopravu...
No, já bych Jakartu zas až tak nevyzdvihoval, masařky má. Např. metro, jehož jediná linka stále nevede do centra (ale pomalu se na tom pracuje). Nebo Glodok, který buď není zdaleka tak zajímavý, jak by se mohlo zdát, nebo jsem jen něco hodně nepochopil. Zavíračka v některých muzeích by taky mohla být později. Taky zmatky s různými platebními systémy nebo některé obtížně použitelné aplikace na místní dopravu...
Z Jakarty je možnost jet na víc ostrovů, namátkou Bidadari, Pantara, Pelangi, Putri, Harapan, Pramuka, Macan, Asha, atd. Na tyto ostrovy se vypravují lodě z Marina Ancol. Pak jezdí lodě i z přístaviště Muara Angke. My zvolili jen speed boat z Mariny Ancol. Důvodem byla moje sériová zlomenina žeber, kterou jsem utrpěla necelé tři týdny před odjezdem. To bylo zároveň důvodem pro pozměněný itinerář, který byl původně plánován jinak. Operetu Bratránek z Batávie měl rád můj tatínek a skutečně, ta holandská atmosféra je kolem kanálů dle mého názoru viditelná, byť překrytá dalším překotným vývojem města.
Z Jakarty je možnost jet na víc ostrovů, namátkou Bidadari, Pantara, Pelangi, Putri, Harapan, Pramuka, Macan, Asha, atd. Na tyto ostrovy se vypravují lodě z Marina Ancol. Pak jezdí lodě i z přístaviště Muara Angke. My zvolili jen speed boat z Mariny Ancol. Důvodem byla moje sériová zlomenina žeber, kterou jsem utrpěla necelé tři týdny před odjezdem. To bylo zároveň důvodem pro pozměněný itinerář, který byl původně plánován jinak. Operetu Bratránek z Batávie měl rád můj tatínek a skutečně, ta holandská atmosféra je kolem kanálů dle mého názoru viditelná, byť překrytá dalším překotným vývojem města.