Cestopis

Vietnam aneb Od Mekongu po cestu štěstí

Přepis blogu, který jsem psal při své cestě Vietnamem na přelomu února a března 2018. Cílem je hlavně pobavit (tak to neberte moc vážně) a třeba někoho i inspirovat
Cestopis z roku 2018 napsal Lukas

25. února 2018

Ahoj do Cech, puvodne jsem ani nemel v planu psat si nejaky blog, ale momentalne se nachazim ve spacim autobuse mezi My Tho a Da Latem je kolem pul dvanacte v noci a vzhledem k me neschopnosti spat v jakychkoli dopravnich prostredcich jsem se rozhodl trochu zabavit a neco sepsat. Druhy duvod je, ze uz i za tech par dni je tolik zazitku, ze bych si to jen tezko pamatoval. Dalsim duvodem je, ze se mi uplne nedari vlozit nejake fotky na fb a tak timto chci dat i najevo, ze jsem jeste ziv a zdrav. 😀 Jen tak pro predstavu vzdalenost mezi temito mesty je asi tak stejne dlouha jako mezi Prahou a Ostravou. Jenze zatimco v CR to date za nejakych 4-5 hodin, tak tady to ma byt asi 12.

Predem se omlouvam za svou cestinu. Predevsim za hacky a carky neb pisi na mobilu a dale pak za vsechny preklepy, spatny i/y a podobne, nikdy to nebyla ma silna stranka. 😀

A ted uz jak to vlastne zacalo. Jihovychodni Asii jsem si po dvou navstevach Thajska naprosto zamiloval, takze jsem chtel videt zase neco noveho a rozhodnuti padlo na Vietnam. Vietnam je komunisticka zeme a zbytek si zjistete sami.😀

Pres trochu pocatecni bolesti se nam podarilo dat dohromady partu 4 lidi. Simona z Brna, Roman z Plzne, Tomas z Ostravy a ja.

Nase parta, vzhledem k GDPR nebudu psat kdo je kdo i kdyz Simonu pozna asi kazdy :D
Nase parta, vzhledem k GDPR nebudu psat kdo je kdo i kdyz Simonu pozna asi kazdy :D

Den 0:

Odlet byl naplanovany na stredu 21.2. a pres drobne obavy, ze se mi let bude kryt s hokejem, prijimam za vdek zpravu, ze ctvrtfinale s USA hrajeme od 4:10. Budika nastavuju na 4 hodinu, zkoukavam prvni tretinu a nasledne vyrazim na letiste. Na letisti nachazim televizi, a za postupneho prichodu ostatnich dokoukavame treti tretinu, prodlouzeni a vitezne najezdy. 🏒🇨🇿 S konstatovanim, ze to zacina dobre se Roman, Tomas a ja jdeme odbavit. Simona se jiz potuluje po Singapuru a Malajsii a pripoji se k nam az v Saigonu. Letime s Qatarem, prestup v Dauha a cesta naplanovana na cca 17 hodin.

Den 1:

Okolo sedme rano mistniho casu (oproti CR +6 hodin) dosedame na saigonske letiste a jdeme si vyridit viza. Byli jsme mezi prvnimi, takze vyrizeni vcelku rychle. Kluci meni dolary na dongy, ja vybiram z bankomatu 8000000 dongu (ano neni to preklep, opravdu 8M 😀 1Kc= cca 1000 dongu) a s vedomim, ze je skvele byt milionar jdeme na bus, ktery nas odveze do centra. Ve Vietnamu prave koci oslavy noveho lunarniho roku a se slovy happy new year dostavame jizdenky zdarma. Usetrenych asi 10k VND, mila pozornost. 😀 Mirime k batuzkarske ulici Bui Vien (rekneme neco jako ostravska stodolni, ostatne Tomas ji tak okamzite prekrtiva). Vystupujeme a jedine co vidime jsou motorky, ale naprosto vsude a naprosto sileny provoz. Ve Vitnamu se pouziva motorka uplne ke vsemu, jako taxi, rodinne SUV i dodavka.

Abyste meli alespon male poneti kolik je v Saigonu motorek, tak si zkuste predstavit opravdu velke mnozstvi motorek. Mate? Ok... tak ted to cele vynasobte tak 10x a to co vam vyjde je asi tak ctvrtina toho, co se v Saigonu sejde v jednu chvili na jedne krizovatce 😀 proste neuveritelne. Chvili cekame na svetlech, ale zjistujeme, ze tudy cesta nepovede. Takze po vzoru mistnich klopime hlavu a vstupujeme do vozovky. Bez ztraty na clenech vypravy se snazime najit nas hotel. Dari se nam to asi za pul hodiny, takze zde nechavame bagly a jdeme neco pojist a popit na Bui Vien. Jsme prekvapeni, ze na nejproflaklejsi ulici v Saigonu je mozne si dat pivo i za 20k, objednavame pivo a pho bo. Kotel silneho vyvaru se spoustou zeleneho cehosi, masa a bambusovych vyhonku dochuceny co se komu zalibi, predevsim pak chilli. Radne nas protahuje, ale je naprosto vyborny a cena asi 35k. Je nam zase na tom svete o trochu lepe a tak se jdeme podivat po mistnich marketech, ochutnavat a predevsim cekat na Simonu, ktera ma dorazit az odpoledne. Vzhledem k tomu, ze jsem v letadle spal asi tak 10 minut na mne pada mensi spankova krize. Prekonavam ji ledovou kavou a jedu dal, nechci jit spat abych si neotocil noc a den. Dali jsme si za ukol sehnat na pristi den vylet na tunely Cu Chi - pozustatek vietnamske valky a navstevu chramu Cao Dai. Po par navstevach turistickych agentur a spoluprace se dvema ceskama, ktere letely stejnym spojen, nachazime nejlepsi cenu asi 170k. Sedame do sport baru na wifi, aby jsme zjistili jestli nahodou nebudou davat prenos z olympiady na zitrejsi semifinale a predevsim, aby jsme napsali Simone jak se za nami dostane. Vse domluveno, dopijime kazdy treti pivo, protoze v Asii bezne funguji happy hour 3 piva za cenu 2 😀 a jdeme cekat na zastavku. Opet se me zmocnuje krize, doba bez spanku se pro tuto chvili protahla asi na 30 hodin, opet to resim ledovou kavou a krome toho, ze jsme se uspesne sesli je to asi to posledni co si z prvniho dne pamatuji. 😀 Dobrou noc.

polevka pho bo
mistni pivo

Den 2:

Budik mame asi na 6 hodinu. Snidani na hotelu nestihame, protoze mame naplanovany odjezd na tunely a chram. Vsechno klaplo, mame pristaveny minibus, ktery je poloprazdny, takze kazdy ma pro sebe dvojsedadlo. Ja stejne jako nejvetsi mazaci na zakladce sedam do zadnich rad. O 30 minut pozdeji toho horce lituju, kdyz ridic v plne najizdi na jakysi hup pred mostem a me pozadi opousti sedacku asi pul metru ve smeru vertikalne. 😀 Okamzite si uvedomuji jaka byla zadni sedacka chyba a navic zacinam pozorovat jak zbesila je doprava ve Vietnamu. Pro srovnani s Thajskem, kde mi prislo, ze se ridici ridi heslem silnejsi pes mrda, tak tady je to, kdo ma vetsi koule ten jede. 😀

Prijizdime k Cu Chi, nechavam se zavrit do uplne miniaturniho vlezu do tunelu, nic pro klaustrofobiky. Jsou nam ukazovany vselijake pasti, ktere Vietnamci pouzivali proti vojakum USA, ochutnavame tapioku, ktera byla hlavni zdroj jidla vietnamske armady a prolejzame upravenou verzi tunelu pro turisty v hloubce asi 6 metru. Opravdu nic moc pocit a hlavne horko a vlhko. Po prohlidce sedame opet do autobusu a jedem smerem k chramu Cao Dai. Asi 90 let stary chram je trochu kycovite preplacane zklamani. Nabozenstvi je mixem katoliku, budhistu a jeste neceho. Prave probihaji modlitby, ktere jsou kazdy den 4x po dobu 45 minut. Mnisi, jestli se to tak da nazvat, jsou obleceni do bile a mistri bud do cervene, zlute nebo modre (krasne barvy - nekteri z vas urcite vedi 😀). Nasleduje obed, kde si vsimame zeny, ktera ma pred sebou nekolik plat vajec, ktera plni jakousi tekutinou. Pruvodce nam rika, ze se jedna o smes bilku a koreni, kterymi zpatky plni vajicka, kde zustal jen zloutek. Roman okamzite prohlasuje, ze to musi ochutnat. No nic sedame do busu zpet do saigonu a trochu pocitam, ze by jsme mozna mohli stihnout posledni tretinu semifinale. Prijizdime do Saigonu, jdeme do sport baru na Bui Vien, ale na olympijskem kanalu bezi curling. Trochu zklamani si ze slusnosti davame jedno pivko a nasledne zjistujeme, ze curling konci a prepinaji na hokej. Puvodni nadseni strida zklamani z vysledku.

tunely Cu Chi
valecna kuchyne
chram Cao Dai
CR - RUS v Saigonu

Mizime na hotel, davame sprchu a jdem se jeste courat po Saigonu. Zjistujeme, ze tu velmi dobre funguje uber a od te chvile jsme uz snad neudelali krok navic. 😀 Cena pro vsechny za 20-30k temer kamkoli po centru se proste neda odmitnout.

Den 3:

Mame v planu prohlidku Bitexca, coz by mela byt nejvyssi budouva ve Vietnamu, navstevu valecneho muzea a odpoledne presun do mesta My Tho, ktere se nachazi na delte Mekongu. Z Bitexca je krasny vyhled na cely Saigon, nicmene cena za vstup neni uplne prizniva na mistni pomery je 200k vcelku dost. Valecne muzeum je pak predevsim vystava fotografii zachycujici vietnamskou valku a jeji nasledky.

Bitexo
vietnamsky reznik

Bereme veci a jedeme na autobusove nadrazi a kupujem listky do My Tho. Doufame ze budeme mit nejaky cas na jidlo, ale v odpovedi na dotaz v kolik hodin bus odjizdi, dostavame jen now, now, now. Nachazime neco ve stylu tranzita a vedet co je to za hovado, tak k nemu do auta v zivote nevlezu. Cesta mela trvat dve hodiny, on to zvladl za hodinu. Podle vyse uvedenych pravidel mel tenhle opravdu velky koule. 😀Dvouprouda silnice, predjizdeni zleva zprava, nakladak nenakladak, motorka nemotorka, krajnice nekrajnice, dira nedira, nikdy v zivote jsem se v aute tak nebal...

Prijizdime do My Tho a o tom az treba priste, ted v realu uz nas vyhani z autobusu, jsou 4 rano a cesta byla asi o tri hodiny kratsi nez jsme cekali a musime ted vymyslet co dal. Tak snad zase priste cau. 🙂

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

28. února 2018

Pomalu zaciname chapat, jak se ve Vietnamu maji prechazet silnice. Ono je to vlastne stejne jako v CR, kouknete jestli jede auto a pokud ne muzete vstoupit do silnice. Motorky v tomhle ohledu nejsou vubec dulezite. Je ovsem treba mit na pameti, ze se nesmite zastavit a jit stale konstatni rychlosti. Dle meho nazoru ma totiz kazdy vietnamec v hlave algoritmus, pomoci ktereho vypocita svou rychlost, rychlost pohybujiciho se objektu (tedy vas) a podle toho co mu vyjde vas mine predem nebo zadem. V okamziku kdy se zastavite, se cely jeho algoritmus zhrouti a v tu chvili miri motorkou primo na vas a pak uz je na vas jestli uskocite krok vpred nebo vzad. Na kazdy pad nikdo nikde nikdy nezastavi.

Momentalne se nachazime v autobuse mezi Da Latem a Nanh Trangem, cesta na cca nejake tri hodiny mi opet dava nejaky cas na sepsani par radku, tak se pokusim volne navazat tam, kde jsem naposled skoncil.

Po prijezdu do mesta My Tho, ktere se nachazi na jednom z ramen delty Mekongu usuzujeme, ze je potreba zapit tuhle silenou cestu, kouknout na wifi a zamluvit nejaky hotel. Sedame na pivo a temer okamzite k nam priseda nejaky nahanec. Rika, ze nam muze nabidnout homestay u svoji matky, cestu na plovouci trhy, vylet lodi po kokosovych ostrovech a listky na nocni autobus do Da Latu. Spis ze zdvorilosti se ho ptame na cenu, kterou nastreluje na 7,5M. Razantne odmitame a zaroven premyslime jak se ho zbavit. Mame pocit, ze si vsechny tyhle veci dokazeme zaridit sami, ale je nam skoro az hloupe napsat cenu za kterou by jsme si to predstavovali, ale nejak se ho zbavit musime ze jo. Tomas pise 3M s tim, ze to je absolutni maximum, nahanec slevi na 5M s tim, ze nize uz jit nemuze a s tim se s nim loucime.

Vsichni mame docela velky hlad, tak okamzite zapadame do nejblizsi jidelny. Chlapi si davaji nejake grilovane veprove s ryzi, zeleninou a klasicky se spoustou vselijakych omacek na dochuceny, Simona si dava to same s kurecim masem. Super obed pro kazdeho za 30k 😀 fantazie. Po odchodu z jidelny nas jeste jednou dojizdi nahanec na motorce a nabizi vse za 4M, odmitame, ze si to zaridime sami. Hotel jsme mezitim zarezervovali a premyslime jak se tam dostat, mame totiz pocit, ze nas ten gauner vysadil pred ceduli My Tho, takze zadne autobusove nadrazi kde by cekali taxikari. Mistni nam moc nepomohou, protoze nikdo nemluvi anglicky, uber tady nefunguje, tak nam nezbyva nez jit po svych. Po rekneme kilometru cesty se mi podari stopnout taxika, nasedame a vesele mirime na hotel. Ceka nas pekne ciste ubytovani s pohodlnymi postelemi a vyhledem na cele mesto. Davame rychlou sprchu a mirime do mesta zajistit vylet na zitrek. Mirime smer kotviste vyletnich lodi a potkavame naseho stareho znameho nahanece. Opet nam nabizi vylet na plovouci trhy a po Coconuts islands za 30$. Rikame, ze si to nechame projit hlavou a jdeme dal. Bohuzel uz je pomerne dost hodin, takze se nam nedari najit nejakou cestovni agenturu, aby jsme meli alespon porovnani cen. Usuzujem, ze nam nezbyde asi nic jineho nez se vratit a zkusit jeste neco usmlouvat. Domlouvame se na taktice a jdem na nej. 😀 Spion, jak jsme ho pozdeji prekrtili se zda byt neoblomny a zda se, ze uz se nam podarilo ho radne nastvat. Nakonec kyvneme na nabidku 2,3M a na obou stranach je znat znacna uleva. Ukazujeme spionovi vizitku naseho hotelu, on jen mavne rukou, ze uz to davno vi.

My Tho
My Tho

Vyzvednuti mame naplanovano na 6h ranni, takze se pomalu vracime na hotel. Ja si jeste rikam, ze by si me telo po tolika nachozenych kilometrech zaslouzilo masaz. Lezu do masazniho salonu, ptam se na cenu a 200k za 90 minut je vice nez super. Zaleham do kresla, dostavam na oblicej podle vune pravdepodobne platky okurky a dostavam masaz obliceje, nohou zad a dokonce i lavove kameny na pater. Mlada vietnamka mi jeste ke vsemu rika ze jsem fesak... Tak nevim, asi se chtela dostat do Evropy. 🤔

Ulehame, nastavujeme budik na pul patou a konstatovanim, ze tu kazdy den vstavame driv jak do prace jdeme spat.

Rano ma pro nas spion pripraveny odvoz na trhy. Sedame do auta a jsme prekvapeni, ze tam neni zadne misto na hlavu. Temer snad kazde auto ve vietnamu ma na strope nejakou prapodivnou folii, ktera snizuje strop auta. Pro vietnamce asi bez problemu, pro evropana, ktery ma kazdy v prumeru o hlavu vic trochu nekomfortni.

Po hodine cesty dorazime do mestecka Cai Be, sedame na lodku a odrazime se od brehu. Plovouci trhy jsou pro nas velkym zklamanim. Proplouvame pouze kolem dvou lodi, jedna nalozena banany a jedna melouny. Zadne dealovani ve smyslu: “tri melouny za dva trsy bananu”...“to ti nedam ty zlodeji”, se nekona. Prirazime akorat k jedne lodi kde dostavame ochutnat spousty exotickeho ovoce. Z toho co si pamatuji nazev jack fruit, durian, lici, samozrejme mango a ja nevim co vsechno jeste.

delta Mekongu
plovouci trhy o jedne lodce

Trochu zklamany, ze tohle nebylo to co jsme chteli videt, sedame do auta a mirime zpatky do My Tho na lodku, ktera nas po Mekongu veze na Unicorn island. Predchozi zklamani je pryc. Na tomhle ostruvku je nam ukazovano jak se vyrabeji kokosove a ananasove sladkosti i s ochutnavkou. Vsechno rucni prace, pouze na michani hmoty pouzivaji motor. Je nam ukazana vyroba cokolady, dostavame ochutnat moc dobry medovy caj a k tomu nam popevuji mistni umelci za doprovodu jakysi strunnych nastroju. No, hudba nic moc, ale ze slusnosti davame tip kazdy 20k. Navsteva je zakoncena projizdkou na vratke lodce, kde kazdy na cestu dostvame typicky vietnamsky kloboucek. Pri plavbe se me pruvodce pta odkud jsme a k memu prekvapeni dokonce vi, ze se Ceskoslovensko rozdelilo na CR a Slovensko. Vetsinou nas porad vsichni znaji jeste jako cechoslovaky.

Vyroba kokosovych a ananasovych sladkosti
Rucni prace - porcovani, baleni
Spousta tropickeho ovoce
Durian nebo jack fruit, pletu si to :D
Vyroba cokolady
Plavba po Mekongu

Dalsi ostrov uz je klasicky turisticky, nic moc co by stalo za zminku.

Vracime se zpatky a vsichni hladovi jdeme najit nejakou jidelnu. Vybirame jednu a Roman se snazi vysvetlit, ze chce po jednom kousku a ukaze asi na ctyri jidla. My ostatni s obavou, ze to pani moc nepochopila ukazujeme jiz jen na jedno. Doufame, ze to chape a jdem si sednout...

Nepochopila, takze nam na stul prinese hromadu vselijakeho jidla a hostina mohla zacit. 😀 Prumerny vietnamec by to vsechno mel tak na 14 dni, my to sporadali za 14 minut. Docela me mrzi, ze jsme neporidili zadnou fotku, ale hlad byl rychlejsi nez spoust fotoaparatu.

Nasleduje toulani po meste pri kterem jeste asi trikrat potkavame spiona a vzhledem k tomu, ze se nam nepodarilo nikde najit autobusove nadrazi nebo dostat informaci odkud by jsme mohli sehnat nocni bus do Da Latu, jsme odkazani opet na nej. Zajistuje nam autobus i odvoz na zastavku za 400k na hlavu a pred odjezdem nas jeste prosi, aby jsme mu napsali par slov do jeho diare. Piseme par radku a s temer slzami dojeti se s nami louci.

Tak to byl spion, nejspis mel napichnute nase telefony, protoze jinak si neumime vysvetlit, ze jsme ho tolikrat potkali a vetsinou kdyz jsme to nejvice potrebovali. Jo a pocitate spravne nakonec jsme mu ty 4M skoro dali.

Bylo nam receno, ze cesta do Da Latu bude trvat asi 11-12 hodin. Vyrazeli jsme kolem 20h, takze jsme ocekavali prijezd mezi 7-8h ranni. Cesta byla nakonec vyrazne kratsi, prijeli jsme kolem 4. Mestecko Da Lat se nachazi ve vietnamskych horach a vubec se nepodoba zadnemu mistu, ktere jsem v Asii kdy navstivil. Na ulici vcelku cisto, spousta vilek bohatych vietnamcu a celorocni teploty okolo 15 pres noc a 25 pres den. Ze jste v horach poznate podle toho, ze vietnamci chodi v perovych bundach a sem tam ma nekdo i kulicha a salu. 😀

Da Lat
Da Lat
Da Lat
Trznice v Da Latu
Trznice v Da Latu

Trochu se prioblikame a nachazime otevreny stanek s pho-levkou. Na zahrati vyborne. Protoze jsem blbec nepoucitelnej, dochucuji si ji znacnou davkou chilli a za chvili toho lituju. 😀 No co, aspon tech venkovnich 15 stupnu nebudu tak pocitovat. Vyrazime do centra pesky, protoze mame spoustu casu nez se budeme moc ubytovat. Po ceste nam mezitim vychazi slunce a my si pri tom hledame v pruvodci tip na ubytovani.

Prichazime do centra, sedame na ranni kafe a rezervujeme hotel. Je porad hodne brzo, ale rikame si, ze kdyz nas nepusti na pokoj, alespon si tam nechame krosny. Zamlouvame rovnou i vylet na zitrek a zbytek dne stravime couranim po Da Latu. Mame v planu navstivit vecer jeste mistni trhy, ale jsme vsichni tak unaveni, ze se zmuzem jen na particku karet a usiname uz asi v devet vecer.

Po snidani nas vyzvedava pruvodcea bere nas na okruzni jizdu prilehleho okoli. Navstivime mistni zemedelce, kteri udajne pestuji veskerou zeleninu bez insekticidu. Na moji otazku kde je mozne takovou zeleninu zakoupit se mi dostava odpovedit, ze na trzich, ale ze nepoznam, ze se jedna o tuhle.

Nasleduje navsteva vyrobny ryzove palenky a cvrcci farmy s ochutnavkou. Palenka je nam servirovana vytokem rovnou z kotle. Jedna se o destilat s 20-30% alkoholu. Nasledne je nam ukazano jak pestuji cvrcky, jaky je rozdil mezi samici a samcem. Pruvodce nas zve ke stolu a ja se z hruzou obavam co se nachazi na taliri priklopeneho poklickou. Na otazku jestli jsem chicken nebo strong jednoznacne odpovidam, ze chicken. Se slovy “you will be stronger after this” prede mne stavi panaka ryzove palenky a ja si zacinam uvedomovat, ze se z toho asi nevykroutim. Do rukou dostavame hunting tools (paratka) a ja se navic zacinam obavat, ze je budeme konzumovat zive. Three, two, one poklice se zveda a k me velke uleve jsou uprazeny. Nejak se mi do toho nechce, ale nakonec preci jednoho ochutnam a je to vlastne takovy krupavy nic.

Vyroba ryzove palenky
Cvrci obedvaji
Objedvame cvrcky

Uz to vypada, ze pojedeme na dalsi zastavku, kdyz nam pruvodce oznamuje, ze mame stastny den a ze nas mistni pres ulici zvou na uzeny bucek a uzeny kure. Vyborna svacinka, dostavame k tomu kazdy jeste zdarma plechovku piva na zapiti a v ramci podekovani mirime na vietnamsky fb a instagram prostrednictvim selfie s mistnima.

Mistini jsou opravdu pohostinni
Hostina

Nasleduje navsteva tovarny na vyrobu hedvabi, osvezujici vodopady, chramu Linh An Tu a jezera nad Da Latem. Cestu mezi jednotlivymi misty si zkracujeme lekci vietnamstiny, ale jediny co si ted uz pamatuju je com - varena ryze, ga - kure a to si jeste musite dat pozor jakym tonem to reknete, protoze se vam muze stat, ze vas poslou na nadrazi a cam n - dekuji.

To je pro dnesek asi zase vse a treba zase priste. Tak cau.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

7. března 2018

Vietnamci miluji karaoke, takze se vam nezridka kdy stane, ze pred vasim hotelem nebo jidelnou kde zrovna vecerite, zastavi vietnamcik na motorce na ktere ma pridelanou pomerne velky a vykony reproduktor, vezme do ruky mikrofon a spusti. Ono karaoke je samo o sobe hrozny, tady to ovsem jeste umocnuje fakt, ze mistni “umelci” maji v repertoaru pouze pisne mistni popove sceny.

Nejakou chvilku jsem nepsal. Ne ze by jsme nic nedelali, ale na druhou stranu se toho nestalo az tak moc zajimaveho. Cestu z Da Latu do Nahn Trangu jsme absolvovali spacim autobusem. Sice to byla jizda asi jen na tri hodiny a dalo by se to zvladnout i normalnim, ale zatim nam byl pokazdy pristaven tento. Ono je to vlastne docela fajn, celou trasu muzete absolvovat v poloze lezmo, pripadne si nastavit operadlo (pokud vam zrovna funguje, coz me standartne nefunguje nikdy) do vzprimenejsi polohy. Mozna by se to mohlo prosadit i v Evrope.

Spaci autobus
Spaci autobus

Prestavku nam zpestrila rodinka prasatek, ktera se na nas prisla podivat a protoze jsou to prasata, tak nam vesele zbastili vsechno co jsme meli po kapsach a batozich.

Rodinka prasatek
Rodinka prasatek

Nahn Trang je primorska destinace plna rusaku, napisu v azbuce a i mistni nahaneci nas oslovuji stylem приходите к нам все супер. Tohle jsme vsechno vedeli, takze nas to ani moc neprekvapilo ale nechteli jsme se zde zdrzovat vic nez bylo nezbytne nutne. Hotel jsme tedy vzali jen na jednu noc a na dalsi prespani si zajistili spaci kupe ve vlaku, ktery smeroval do Da Nangu.

Bylo nam receno, ze rusaci se jak stado ovci, pohybuje pouze v nejblizsich trech ulicich od more a ze si mame pujcit motorky a vyjet z mesta. Simona se boji pujcit si svou vlastni a vzhledem k tomu, ze jsme z nasi party jediny kdo ma se skutrem nejake zkusenosti (asi 73 najezdenych kilometru a pouze jedna strasna nehoda na Zakhyntosu, kterou jsem samozrejme zatajil) se nabizim, ze ji povezu. Rusaci jsou fakt tupy ovce, takze jen co se trochu vzdalime od centra uz na zadneho nenarazime.

Hells angels
Hells angels

Nasledujici noc travime ve vlaku. Cesta je naplanovana na nejakych 10 - 11 hodin a k memu prekvapeni zatim vse jezdi na cas. Uprime jsem to po zkusenostech z Thajska vubec necekal, spis jsem si myslel, ze to bude jeste horsi. Prvni trida sice neni zadny velky luxus, ale kdyz vidime jak cestuji vietnamci, tak si rozhodne nestezujeme. No posudte sami.

1. trida
3. trida

Davame panaka merunky na prociteni a jdeme spat. Rano nas vita Da Nang. Mesto, ktere snad nemuze byt vice odlisne od Nahn Trangu. Misto rusaku jsou vsude korejci, relativne maly provoz a misto vsudy pritomnych neonu lakajicich na vselijake sluzby, spis jen baracky mistnich az ma skoro clovek problem si nekde sednout na jidlo nebo pivo. Zajimavosti je mistni draci most.

Draci most v Da Nangu
Draci most v Da Nangu

Dalsi den pujcujem motorky a jedem se podivat na Mramorove Hory. Celkem zajimavy prirodni ukaz kazi pritomnost asi miliardy turistu a pohled z vrcholku vlastne taky nic moc.

Mramorove hory

Sedame na skutry a popojizdime do mesta Hoi An, ktere je vyhlasene vsudypritomnymi lampionky a take jako centrum snad vsech vietnamskych krejcich. Mame sice v planu se sem o den pozdeji presunout na nasledujici dve noci, ale protoze si zde chci nechat usit oblek, tak si zde delame zastavku o den drive. Po ceste potkavame poprve ceduli s napisem fresh beer za 5k. To nemuzeme nechat bez povsimnuti a sedame na jidlo a slavne pivo bia hoi.

Bia hoi je pivo, ktere se vari v Hanoji pres noc a nepridavaji se do nej zadne konzervanty. Rano se pak rozvazi do vsech moznych koutu Vietnamu a samozrejme trvanlivost je tak 1-2 dny. Na severu je to udajne tak, ze dokud se nedopije varka nejde se domu. Samozrejme, ze do hospody se jezdi zasadne na motorce, takze kolem treti rano se da ocekavat vsude spousty zhulakanych vietnamcu za riditky.

Bia hoi
Bia hoi

V Hoi An rovnou mirim do krejcovstvi, ktere jsem si vyhlidnul na trip advisoru a okamzite je mi ukazovano velke mnozstvi vsech moznych strihu a verzi obleku. Vybiram klasiku, tmave modry oblek a kosile na miru za nejakych 190$. Vse je domluveno na zitrek me cekaji dve zkousky (absolutne nechapu jak to stihaji) a tak mirime na druhou stranu od Danangu na poloostruvek Bai Bien Bac. Zde navstevujeme budhisticky chram Chua Linh Ung a nasledne se rozmyslime zda pokracovat dal na vyhlidku na Danang. Roman se trochu obava o zasoby benzinu ve sve masine, ale nakonec pres zminku, ze z toho bude pripadne dobra story pokracujeme dal. Cesta je vsak hodne kopcovita a navic uz se rychle stmiva, takze to nakonec po par kilometrech otacime a jedeme zpatky k hotelu.

Da Nangh
Da Nangh

Pokracovani snad zase priste. Jsem sice ve skluzu, ale par bia hoiu udelalo sve. Tak snad priste cau.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

14. března 2018

Tak uz se vietnamcovi podarilo nas nasrat. Sice zatim jen jednou, ale o to poradneji. Jako evropan asi nemam az tak velky problem zaplatit nejakej ten dong navic oproti vietnamcovi, ale stve me kdyz nas nekdo ojebava. Potrebovali jsme se dostat z Ninh Binh do Haiphongu. Na internetu nam to zadne spojeni nenaslo a tak jsme byli odkazani na cestovni agenturu. Domluvili jsme cenu 1,2M za vsechny a ocekavali, ze nas poveze nejaky minivan. Cesta je nejakych asi jen 120km, takze cena byla pomerne vysoka, ale hold jsme nemeli moc na vyber. Abych to zkratil, vyjeli jsme o dve hodiny pozdeji nez bylo domluveno a ke vsemu spacim autobusem ve kterem nebylo zadne volne misto. Takze hezky s krosnama do ulicky na zem. Ta ulicka ma odhadem asi 40cm na sirku, tak si asi kazdy dokaze predstavit jak komfortni to bylo. Tohle vsechno bychom jeste prekousli, ale platit stejnou cenu za jednoho jako ctyrclenna rodina, ktera cestuje vetsi vzdalenost nez my a bez mista k sezeni je jednoduse k posrani.

No nakonec nad tim mavame rukou. Za prve to uz mame za sebou a za druhe je z toho vlastne docela dobra historka a za treti vetsina tech vietnamcu je vlastne docela fajn. 😀

Jojo tak se zase nudim, pred nama je asi peti hodinova cesta rozkodrcanym autobusem. Okolni krajina je sice krasna, ale zahalena do mlhy a spolucestovatele na me tlaci at zase neco napisu. Tak tedy vytahuju telefon a zacinam datlovat.

Dalsim bodem v itinerari je mestecko Hoi An, ktere je snad i dokonce zarazeno na seznam Unesco. Mesto je krasne predevsim v noci, kdy se rozsviti asi miliarda vselijakych lampionku a svetylek. Ja jsem vsak toto mesto mel na seznamu i z duvodu navstevy mistiho krejcovstvi. Uz jsem si totiz udelal takovou malou tradici, ze si z Asie vozim jako suvenyr oblek na miru. Ono totiz za cca 4000,- i s kosili je to sakra dobrej kup.

Hoi An
Hoi An
Hoi An

S vyberem krejcovstvi mi pomohl trip advisior a protoze jsme si sem udelali za timto ucelem vylet na motorkach jiz den predem, tak me ceka prvni zkouska. Drobna sympaticka vietnamka kolem mne poskakuje, spendlikuje odev a se slovy big butt, big belly me stridave placa pres zadek a bricho. 😀

Dalsi zkouska me ceka vecer a zitra na vyzvednuti. Vse zvladli usit do 48h a to si myslim, ze kdyby bylo potreba zvladli by to i za pulku casu. Jak to delaji vazne netusim. Vse sedi naprosto perfektne. No, uz jen najit nevestu a muzu se zenit.

Fesak

A kdyz uz jsem u te svatby mile slecny, svatebni saty tu zacinaji na nejakych 400$. No nic to byla jen takova odbocka.

Posledni nase zastavka ve strednim Vietnamu je mesto Hue. Hue je krome cisarskeho palace vcelku nezajimave mesto. Co ovsem stoji za navstevu je narodni park Bach Ma, v prekladu bily kun, ktery je vzdaleny asi 50km. Pokud nemate dostatek casu, vyplati se zaplatit si auto s ridicem, ktere vas vyveze 16ti kilometry serpentyn do vysky 1444 metru nad morem s uchvatnym vyhledem na okolni krajinu.

Cisarsky palac v Hue
Bach Ma

Bohuzel nas zacina trochu tlacit cas a tak se vydavame zase serpentynama dolu, aby jsme na motorkach dojeli zpatky do Hue jeste za svetla. Cim vic se blizime k centru mesta, tim doprava stale vice houstne, ale po vzoru mistnich to s ledovym klidem davame bez sebemensi ujmy. Ja pouze parkrat kroutim hlavou kdyz musim trochu durazneji stisknout brzdy a konstatuji, ze je az neuveritelne, ze jsme do ted nevideli zadnou havarii.

Na veceri mirime na mistni vecerni trhy. Kluci si davaji specialitu - sneky varene jak jinak nez s chilli paprickami. Pri pohledu na talir se Simonou rikame, ze dnesni menu vynechame. Nicmene kluci vypadaji, ze si pochutnavaji. Mozna nekdy priste, ale spis ne.

Dalsi den mame zabookovane letenky do Hanoje a Hue opoustime v pravy cas, protoze leje jak z konve a predpoved na nasledujicich pet dni nerika, ze by se to zrovna melo zlepsit.

V Hanoji se nechceme zrovna dvakrat zdrzovat a tak z letiste jedeme rovnou na nadrazi a kupujeme listky do Ninh Binh. Chteli jsme okusit trochu mistniho zpusobu cestovani, ale bohuzel nas vlak nemel vagon se treti tridou, takze bereme druhou. Rozdil je predevsim v sedadlech. Zatimco druha trida disponuje polstrovanymi polohovatelnymi sedadli, ve treti je to pouze drevena lavice.

Ninh Binh je zname predevsim diky rece Tam Coc, ktera je lemovana ryzovymi policky a mistni tu delaji vyjizdky na lodickach. Bohuzel je z toho uz turisty take hodne navstevovane misto a podle toho se k vam taky chovaji. Takze misto sice krasne, ale mistni uz jsou turismem trochu zkazeni.

Tam Coc

Vecer mame v planu prejezd do Haiphongu a cas do odjezdu si kratime prochazkou a vyslapem na vyhlidku na Tam Coc.

O paradni ceste z Ninh Binh jsem jiz psal na zacatku a pro dnesek je to zase jednou vse. Tak mozna zase priste cau.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

23. března 2018

Pokud neumite jist hulkama tak jako ja, bude vam stolovani ve Vietnamu prvnich 14 dni trvat dele nez je obvykle a pravdepodobne i neco zhubnete. Nicmene po uplynuti teto doby zjistite, ze hulkama bez problemu naberete i bursky orisek.

Tak jo no, puvodne jsem myslel, ze uz se opravdu k pokracovani nedokopu, ale jedna dobra duse me opet premluvila k pokracovani a navic mam pred sebou temer 25 hodin cesty zpatky do Prahy.

Jeste se trochu vratim do Da Nangu, protoze bych nechtel blog ochudit o vybornou navstevu mikrobioticko vegetarianske restaurace nebo jak se ta blbost jmenuje. Jak jsem jiz psal v Da Nangu, minimalne v nekterych oblastech, chcipnul pes. A tak kdyz jsme se jednoho vecera pri bloudeni po meste snazili najit vhodnou nalevarnu a nemohli nic najit objevili jsme vcelku pekne vypadajici kavarnicku. Vlezli jsme dovnitr a uz z menu se zdalo, ze tu neco nehraje. Nicmene obsluha byla velmi prijemna a nam prislo hloupe se zvedat bez objednani. Simona s Tomasem si objednali nejake ryzove kafe a mne s Romanem zaujala tabule na ktere byl napis lemonade. Objednali jsme tedy dve a muzu rict, ze nic odpornejsiho jsem asi nepil. Ono se neni moc co divit, po chvili se dozvidam, ze se jedna o citron ktery je snad tri roky nalozeny ve slany vode a nasledne mi je servirovan jako limonada. Myslim, ze pristi navstevu mikrobioticko vegetarianske restaurace vynecham.

Po prijezdu do Haiphongu bereme hotel jen na jednu noc a co nejblize pristavu, aby jsme hned prvnim trajektem zamirili na ostrov Cat Ba. Ostrov Cat Ba jsme zvolili jako alternativu misto zatoky Ha Long. Udajne to ma vychazet levneji a v podstate je to to same, spousty vapencovych utesu trcicich z vody. Po pozdejsim prochazenim Hanoje zjistujeme, ze to podle nabidek turistickych kancelari asi az takovy cenovy rozdil nebude.

Na ostrove hned mirime do turisticke kancelare s tim, ze si chceme obejednat vylet lodi. Slecna za prepazkou nas dost sokuje, kdyz nam rekne cenu 70$ za osobu. Nikomu se to moc platit nechce, ale taky se nikomu nechce odjizdet bez nastevy teto chranene pamatky unesco. Nakonec tedy velmi neochotne sahame do penezenek a kdyz se slecna za prepazkou tvari udivene, ze vytahujeme takove mnozstvi penez, dochazi nam, ze cena je 17$. Vietnamci proste reknou seventy a mysli seventeen, jinak si totiz nedokazu vysvetlit, ze jsme vsichni rozumeli sedmdesat. Nestalo se nam to poprve a ani naposled.

Vesele povzbuzeni kolik jsme prave usetrili penez se nechame odvezt k lodi. V cene byla zahrnuta projizdka na kajacich na ktere jsem si, vzhledem k memu velmi linemu stylu padlovani, vyslouzil od starika na vedlejsi lodce prezdivku relaxman. Nasledny obed ve Vietnamskem stylu (kazdy dostane misku ryze a dale si nabirate s mnoha chodu na co mate zrovna chut). Navsteva opiciho ostrova, kde opice kradou doslova vse k cemu jim date pristup. Romana to stalo lotosove bonbony, ktere mel volne zastrcene v bocni kapse batohu a jen se otocil zady uz patrili opicce. A nasledna koupacka, ktere jsme se z nasi skupiny zucastnili pouze ja a Roman, protoze na ostatni bylo trochu chladno.

Nasledujici den nas ceka celodenni presun z ostrova Cat Ba a po nejsevernejsi a pro mne nejkrasnejsi oblast Vietnamu, ktera se da nastvivit Ha Giang. Rano mirime rovnou do Hanoje, zajistujeme si mista v nocnim autobuse do Ha Giang a jdeme se podivat po meste.

Po celodenim trajdanim po meste sedame do busu a zjistuju, ze me nohy nejsou uplne v kondici o cemz me jeste presvedcuje chudak ze sedadla prede mnou, ktereho se mi podarilo vyhnat asi za dve a pul minuty. Ujistuju se, ze mam dost casu do odjezdu a protoze mistni toalety udrzuji mistni vysoky hygienicky standart, kupuju balenou vodu a davam rychlou ocistu mezi autobusy.

Ve tri hodiny rano nas budi majitel mistniho guesthousu, ze jsme na miste a za 3$ muzeme dospat u nej. S radosti prijimame a po narocne ceste temer ihned usimame.

Nasledne rano zjistujeme situaci. Pocasi zrovna dvakrat nepreje a tak vitezi plan prejet lokalnim busem do Yen Minh, kde se rozhodneme co dal. Pred nami jsou asi tri hodiny horskych serpentyn, misty pouze po prasne ceste, ktera ani neni vedena v mapach a samozrejme obrovske srazy. Rad bych napsal jak hluboky byly, ale diky mlze bylo videt asi tak na pul metru. No, ja bych se tam nevydal se ctyrkolkou, ale pro vietnamce zadny problem a s rozkodrcanym autobusem zde predjizdi i nakladaky.

V Yen Binh se ubytovavame v homestay u mistni rodiny, kde nas vita male hrave kotatko (o nem se jeste zminim pozdeji) a prijimame i pozvani na veceri. Pro Vietnamce je vecere s rodinou mozna nejdulezitejsi cast dne. Opet kazdy dostava misku ryze a z mnoha pokrmu na stole si vybira od kazdeho trochu. Nastesti uz mame s hulkami nejaky trenink za sebou, takze se nastesti nedopoustime snad zadneho faux pas v podobe napriklad upadnuteho kusu masa na stul a podobne. Jedine co se nam asi da vycist je drzeni hulek uprostred a ne na konci (pry takhle jedi deti) a taky fakt, ze jsme u stolu jedini, kteri si polevaji ryzi sojovkou, ale proste nam to tak chutna vic. 😀

Rano se rozhodujem jestli vzit motorky a udelat si okruzni jizdu a nebo auto s ridicem. Vsichni by asi radeji motorky, ale protoze nikdo nemame zkusenosti s manualni prevodovkou a automaty tady v horach nemaji a navic pocasi se moc neumoudrilo volime auto. Nadheru mistnich hor nejlepe ukazi fotky, takze prosim:

Po navratu z vyletu osvobozujeme kotatko z naseho pokoje, ktere tam nekdo omylem zamknul. S konstatovanim, ze tu neco smrdi koukam pod postel, ale nic nenachazim. Jdeme poveceret opet s mistnimi a dalsimi cestovateli, kteri se zde ubytovali. U piva procvicujeme nase znalosti anglictiny, polstiny, francouzstiny a ja nevim ceho jeste. Kazdopadne cim vic piva vypijete, tim vic jazykova bariera odpada.

Po navratu na pokoj opet konstatuji, ze tu neco smrdi a kdyz uz chci zalezt do postele zjistuju, ze se mi ten malej zmetek vysral primo pod polstar. 💩

Simona ma z nas nejvetsi postel a tak mi nastesti nabizi azyl a za to ji jeste jednou dekuji.

Nasledujici den nas ceka presun opet mistnim lokalnim busem do Sapy.

Mno, pokud muzu neco doporucit, tak Sapu klidne vynechejte. Okoli je sice hezky a nam se podarilo sehnat milou pruvodkyni, ktera nas provedla po mistnich ryzovych terasach a snazila se nam odpovidat na vsechno mozne co nas napadlo, ale Sapa jako takova moc prijemne misto neni. Porad nekdo otravuje, neco nabizi, ceny jsou vyssi nez ve zbytku Vietnamu a proste to na me nejak nedelalo dobry dojem.

Sapa je take misto kde se nase skupina rozdeluje na dve poloviny. Roman s Tomasem musi zamirit smer Hanoi, protoze maji navrat naplanovany driv nez ja a protoze nam se Simonou se do viru velkomesta jeste nechce bereme lokalni bus do oblasti Mu Cang Chai. Pokud se nekdy budete rozhodovat jestli navstivite Sapu, tak zkuste zvazit prave tuhle oblast. Za mne je to urcite mnohem prijemnejsi misto, ale o tom az treba priste.

Tak cau...

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19. rijna 2018

Ano spravne, tak jsem se rozhodl jeste dopsat jednu kapitolu po vice nez pul roce od navratu.

Pokud chcete ve Vietnamu navstivit proslule ryzove terasy a  ja to vrele doporucuji, tak oblast Mu Cang Chai je skvela alternativa kam se vydat misto Sapy. Podstatne klidnejsi misto, kde vas nebudou otravovat ruzny nahaneci, zebrajici deti a falesni hmongove. Tomu ale samozrejme take odpovida jazykova vybavenost mistnich, ale vzdy se nejak rukama nohama domluvite a vietnamci jsou navic velmi ochotny narod. Takze v okamziku, kdy pochopi co po nich chcete, hned berou do ruky telefon a rukama vam ukazuji smer kam se vydat a ze tam vas nekdo bude cekat. Presne takovym zpusobem jsme si v Mu Cang Chai zajistili pujceni motorky.

Jelikoz se nachazime v horach, doporucuje se nejaka silnejsi motorka, ktera ma alespon poloautomaticke razeni. S tim ja samozrejme nikdy nejezdil, takze se snazim v mistni pujcovne, aby nam pujcili automaticky skutr. Divaji se sice trochu divne, ale nakonec nam nejaky sehnali.

Plan jsme vymysleli takovy, ze sednem na motorku a po hlavni silnici se vydame do vesnice Xa La Pan Tan. Neptejte se me proc, proste byla na mape v dojezdove vzdalenosti. 😀 Nemelo moc smysl se pokouset prasnou a velmi strmou cestu zdolavat na skutru, ale presne o to se samozrejme pokousim. Po asi 7,5 metrech to vsak vzdavam a dal do vesnice uz pokracujeme po svych. Sice mam jeste nutkani se pro motorku vratim kdyz vidim par mistnich jak to vyjizdi s prstem v nose, ale nakonec skutecne usuzuji, ze vietnamci se s motorkou asi rovnou narodi a me motorkarske vlastnosti jsou na tenhle teren nedostacujici. Nakonec se z toho vyklubal vylet na cca 13km a prevysenim vice nez 800m, ale za ty panoramata to urcite stoji.

Po ceste jsme potkali nekolik skupinek hrajicich si deti a mrzi nas, ze u sebe nemame zadne sladkosi, ktere by jsme jim mohli dat, ale i tak jsme pro ne velkou atrakci a vsechny decka nam s nadsenim ve tvarich mavaji. Nakonec i v takoveto zapadle vesnici jsme nasli jakysi kramek a tak doplnujeme zasoby vody a kupujeme par bonbonu a decka z nas maji hned jeste vetsi radost.

Po navratu do Mu Cang Chai jeste zkousime po asfaltove silnici vyjet nekam na kopec, ale po par ujetych metrech zjistuji, ze motorka ma nejaky problem s razenim a skakani na ni a rvani: „PODRAD SI TY ******** KRAME" tomu moc nepomaha. Nakonec to tedy otacime na ubytovani a rozmyslime se kam se vypravime nasledujici den. Rozhodnuti pada na Yen Bai coz by mela byt nase posledni zastavka pred navratem do Hanoje. Trochu nas sice desi, ze na bookingu nenachazime zadne ubytovani primo v Yen Bai, ale rikame si, ze se to nejak podda. No, nepoddalo.

Prosli jsme Yen Bai od autobusoveho nadrazi az po vlakove a hotel proste zadny. Vzniklou situaci, resime pivem na nadrazi a po par minutach si vsimame, ze primo naproti nam je obri budova snad s jeste vetsi ceduli HOTEL. Poteseni, ze pivo opet zase jednou vyresilo zcela bezvychodnou situaci mirime do hotelu. Bohuzel hotel je asi tak jedine slovo, ktere umeli anglicky. A ukazovanim na obri ceduli plnou vselijakych pomerne vysokych cisel (asi cen) nam taky moc nepomohli.  Zkousime jeste par taxikaru za kolik by nas odvezli do asi 20km vzdaleneho guesthousu, ktery jsme nasli na bookingu, ale rikaji si nesmyslne vysoke ceny a smlouvat se s nimi neda. Na pujceni motorky se zrovna netvari pocasi a tak to resime dalsim pivem.  Nakonec se rozhodneme, ze to vezmeme rovnou do Hanoje, protoze tady toho uz moc jinyho nevymyslime.

V Hanoii si nachazime hotel ve starem meste s nadhernym vyhledem do zelene.

Vyhled do zelene v Hanoii
Vyhled do zelene v Hanoii

Simone kazi vyhled pouze okamzik, kdy s hruzou zjistuje, ze jeji oblibena vlkoovce (chapejte plysak) s nami jiz cestovat nechce a prodluzuje si pobyt v hotelu Mu Cang Chai.

Vlkoovce
Vlkoovce

Posledni dny travime toulanim se po turistickych pamatkach, masazemi, nakupem suvenyru a zcela nahodnym nalezenim ceske hospody. Mleko dusene veprove stehno sice vynechavame, ale ceske pivo bereme vsemi deseti.

Ho Ci Minovo mauzoleum

Uteklo to jako voda a mesic ve Vietnamu je u konce, davam posledni Pho Bo, volam ubera, loucim se se Simonou, ktera domu miri az za par dni pres Singapur a jedu na letiste. Pri zavazadlove kontrole mi celnik v batohu nachazi magnetku a uz uz to vypada, ze se s ni budu muset rozloucit, ale nakonec s privrenim vsech oci a ucpani jedne nosni dirky me pousti dal. To ze jsem na palubu nevedomky pronesl nuz, ktery mi zabavili az pri prestupu v Qataru mu asi tolik nevadilo.

Cesta je u konce a ja bych se rozloucil slovy Jeremyho Clarksona: Vietnam? To by si nepochopil, to musis zazit. A dodal ze pokud se bojite, ze neumite anglicky a ze se nedomluvite, tak se vubec nebojte, protoze vietnamci anglicky taky moc neumi. :-)

Cau.

PS: Na zaver si dame happy end a sice stastne opetovne shledani Simony a vlkoovce za prispeni jedne cestovni agenury v Hanoii a ochotne slecny Kim.

Zážitky pro tebe sepsal Lukas

17. 10. 2018, poslední aktualizace 2018-10-19T16:28:07+02:00

Lukas a procestoval 17 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 26 dní, napsal pro tebe 1 cestopis .

Další cestopisy

Čtení na 44 minut
Výlet loďou po Stredomorí

Plavba luxusnou loďou po Stredozemnom mori a návšteva jeho prístavných miest

Čtení na 33 minut
GR221 - 6 denní procházka po Mallorce

Jak projít Mallorcu s krosnou na zádech a kde spát pod hvězdami.

Čtení na 74 minut
Roadtrip po západe USA
Pavol Švantner Napříč světem

Vraciam sa ešte k dovolenke z roku 2016 v Amerike. Prírodné krásy, ponorkové choroby a šesť štátov prejdených za 17 dní.

Další cestopisy

5 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

Avatar uživatele Libor_S
Libor_S

Pekny cestopis. Jen bych pro ty, kteri by ho chteli vyuzit k planovani, napsal, ze z Ninh Binh se na Cat Ba dostanete za asi 250000 normalnim busem vcetne trajektu (musite vystoupit a nastoupit pak do dalsiho busu) nebo za 300000 komfortnim busem se sedackami 2+1, ktery najizdi i na trajekt. Aspon ja mam ted takovou nabidku pro opacny smer a nabizi to kazdy hotel asi s podobnymi cenami a je to od hotelu az do Tam Coc, ktery je az za Ninh Binh. Z Cat Ba se nabizi podobne kombinace do Ha Giang, Sapy atd. Ja to jel v opacnem smeru a bus me vysadil v Hai Phong, kde jsem se sam presunul na lod na Cat Ba. Obvykle neni treba po prijezdu v case kolem treba 4 h. ranni, coz je ve Vietnamu bezne, hned vystupovat ze spacich busu. Daji vam batoh dovnitr a muzete dospat treba do 6 h. jako ted ja v Hai Phong.

Sapa a okoli podle me take za navstevu nestoji, zvlast v zime, kdy je sklizena ryze (pobliz Sapy v udoli uz od zacatku rijna). Krome zminenych nevyhod i prasne silnice, byt asfaltove. Ze Sapy do nejturistictejsiho udoli je asi polovina z 10 km silnice spis kamenita kvuli spatne udrzbe, ze to bezne auto sotva projede. Z provincie Ha Giang jste bohuzel to nejhezci nevideli. To je az usek mezi Dong Van a Meo Vac, asi opravdu nejhezci cast Vietnamu, ale chce to mit stesti na pocasi.

Ja povazuju ale spis ostrov Cat Ba za nejlepsi destinaci ve Vietnamu s ohledem na vicero moznosti objevovani kras vapencovych vezi porostlych dzungli jak na treku pres NP na Frog Pond, kde jsem nepotkal po prvnim kilometru pak uz 3 h. ani cloveka (predchozi den na vyhlidce pred zapadem slunce par lidi bylo), pekneho jezdeni na skutru (za 80 Kc denne, neco pres 70 km projeti celeho ostrova) a vyse v cestopisu popisovanem vyletu na lodi (ja ho mel za 15 USD ci 320000 VND), kde jsem byl sam na 2 plazich (ostatni plavali na 2 nejblizsi), projel na kajaku tunely do lagun a vystoupil po ostrych vapencovych skrapech na vrchol Monkey Island (kde jsem byl take sam asi 10 minut). I pres to, ze je sezona a idealni pocasi, jsou tu velmi nizke ceny ubytovani (1 z nejlepsich, co jsem si kdy na cestach platil, za pekny celkem velky moderni pokoj s koupelnou, klimatizaci a vyhledem do zahrady - ostatni tam ale takto dobre nejsou - jen necelych 130 Kc, pres booking.com by byl za 150, v Santorini Homestay nebo ted kdyz jsem si chtel prodlouzit pobyt a meli to bookovane jsem v podobnem v Thai Bao s vyhledem z 5. patra na zaliv za 150 Kc. Jidlo je vyborne a za ceny od 45 Kc vcetne kvalitniho masa treba take v Thai Bao nebo i jinde, kam chodim na doporuceni z tripadvisoru. Urcite je lepsi dojet na Cat Ba bez CK z Hanoje a stravit tu nekolik dni podle sebe nez predrazeny zajezd, kde vas nacpou na turisty nejfrekventovanejsi mista.

Odpovědět
před 25 dny
Ondra Machart

Super, ukaž nám víc fotek! :) My byli ve Vietnamu zatím jen na prodloužený víkend, ale rádi bychom se tam vrátili na dýl.

Mimochodem, jak vám chutnalo vietnamske kafe, vyzkoušeli jste to žluté s Napoleonem na obalu s kondenzovaným mlékem? My jsme se po něm mohli utlouct.

před 26 dny
Lukas

Ahoj, fotky doplneny. Kdyz jsem psal blog, tak pridavat fotky bylo strasne slozity, tak jsem si k tomu ted sednul a jeste to o fotky doplnil. Kafe jsme vzdy meli jen v kavarne nebo hospode, tak nevime co nam servirovali, ale vetsinou to bylo s kondenzovym mlekem.

Přidat odpověď
před 25 dny

Super cestopis! Zajímavý, čtivý, vtipný :). Na přelom února a března máme naplánovanou cestu do Vietnamu a věřím, že některé tipy určitě využijeme, takže díky moc!

Tereza

před 26 dny
Lukas

Ahoj, díky za pochvalu. Snad se vám tam bude líbit :-)

Přidat odpověď
před 26 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)