Vietnam po vlastní ose

Zvláštní psát tenhle cestopis, zatím co sedíme v letadle zpátky a člověk přemýšlí a nemůže ani uvěřit, co všechno jsme za ten měsíc zažily a zvládly. Né vždy to bylo zalité sluncem, a přesto se z Vietnamu vracíme s úsměvem na tváři, spoustou krásných vzpomínek a s tím, že nám na pořád zůstane v srdci. Ale teď zpátky na začátek.

Někdy koncem června vyskočily levné letenky od Air India do Sajgonu. Letenka vycházela na cca 15 000 Kč osoba, pár dní jsem zvažovala, zda to takhle ve dvou (tím myslím sebe a dceru 7 let) zvládneme, ale nakonec jsem se rozhodla, že je čas přestat hledat výmluvy a konečně si splnit svůj sen. Měla jsem cca měsíc na to, abych naplánovala celou cestu, ubytování, přesuny a vše, co musíme, nebo spíš hlavně chceme ve Vietnamu vidět a především zažít.

Čas utíkal jako voda a byl tu 5. srpen, den našeho odletu. Nezačalo to jinak než komplikacemi. Klasika. Odlet byl z Vídně, protože tradičně z Vídně bývají často levnější letenky než z Prahy a už cestou chodily zprávy od Air India o posunu letu. Původní odlet měl být v kolem sedmé večer. Přestup byl v Dillí a měli jsem na něj pět hodin, což je myslím naprosto s klidem a bez stresu. Ale už cestou od Vídně začaly chodit zprávy o posunu odletu a ve chvíli, kdy jsme dorazili na letiště, byl už odlet daný tak, že na přestup byla sotva hodina. Z toho důvodu nás také odmítli ve Vídni odbavit, protože nám nebyli schopni zaručit náhradní let a tak jsme čekali a nevěděli jestli odletíme, kdy odletíme, kam odletíme a s kým poletíme. Po cca dvou hodinách nám řekli, že se můžeme odbavit a že přestup stihneme, protože let do Sajgonu z Dillí má také posunutý čas. To byla ale lež. Místo v sedm večer jsme odlétali kolem jedná ráno a v Dillí jsme vystupovali v době, kdy náš let do Sajgonu byl už dávno pryč. Co s tím? Letecká společnost nám našla náhradní let, ale odlet byl až v jedenáct večer a byl tu další přestup v Singaporu. Tím se nám přílet do Vietnamu posunul o další den a já přemýšlela, že všechny plány budu muset zrušit nebo přeorganizovat. Naštěstí jsem na první dny naplánovala odpočinek na jižním poloostrově Vung Tau a díky tomu to nakonec nevadilo. Společnost nám na letišti jako kompenzaci zařídila hotel a tak jsme se před dalším letem mohly osprchovat a vyspat v posteli.

letiště Dillí

letadla Air India 787-9

letiště Singapoore

Vung Tau 6 - 9.8 (7-9.8)
Do Sajgonu jsme tedy dorazily o den déle, místo 6.8. večer, 7.8. večer. Původní plán bylo přespat jednu noc v Sajgonu a přesun na Vung Tau, kde si po dlouhé cestě letadlem dopřejeme odpočinek, relax, moře. Prostě nic náročného. Ubytování jsem v Sajgonu tedy musela zrušit a po přistání na letišti a opravdu, opravdu zdlouhavé kontrole pasů (čekaly jsme přes dvě hodiny ve frontě na letišti), jsem začala řešit výběr hotovosti a SIM. Naštěstí se vše povedlo celkem snadno. SIM prodávaly slečny už ve frontě na kontrolu pasů, takže ještě než jsme došly ke kontrole, měla jsem aktivovaná data a mohla komunikovat se světem a dát rodině vědět, že jsme dorazily v pořádku (pro info, koupila jsem SIM s neomezenými daty na jeden měsíc za 350 000 VND). Bankomat byl také na letišti a dokonce bez poplatků, takže i nějakou tu hotovost jsme vyřešily a mohly jsme vyrazit na první místo naší cesty Vung Tau. Původně jsem měla rezervovaný autobus, ten byl ale tou dobou dávno pryč, a tak jsem se rozhodla použít taxi. Na letišti už čekalo mnoho taxikářů, kteří lákali na odvoz. Po dřívějších špatných zkušeností, kdy nás vždy okradli a já si myslím, že by to teď nebylo jinak, protože jsem ani neměla představu o ceně, jsem se rozhodla všechny odmítnout a zkusit doporučenou aplikaci Grab. Grab je něco jako náš Uber nebo Bolt. Dá se nastavit dopředu platba kartou, zadáte cíl a rovnou víte, jaká je cena. Objednávka proběhla hladce, sedly jsem do auta a já byla nadšená, jak budu pozorovat město a přírodu a vše okolo. No usnuly jsme obě asi během pěti minut a vzbudily se cca půl hodiny před příjezdem na hotel.

Vung Tau je poloostrov na jihu Vietnamu, cca dvě a půl hodiny od Sajgonu. Proti ostatním místům není tolik turisticky oblíbený, a proto i ceny a vše je naprosto rozdílné oproti větším městům nebo turistickým místům. Dorazily jsem na hotel a hned jsme se šly vykoupat do moře. Druhý den jsem také strávily jen odpočinkem a relaxem u moře. Aspoň byl trochu čas, abychom si zvykly na časový posun a dospaly únavu po dlouhém dvoudenním letu a aklimatizovaly se na horko a vlhko.

Musím říct, že začátky pro nás byly opravdu náročné a to od nákupu v obchodě až po objednání jídla v restauraci. Tím, že tato část Vietnamu není moc turisticky rušná, angličtina je celkově problém. Večeři v restauraci jsme zvládly, ráno jsme vyrazily na snídani. Obojí nám časově zabralo víc, než jsme očekávaly. Najít restauraci dle google map bylo dost těžké, vybrat jídlo bez obrázku ještě těžší. Navíc hledáte restauraci, která má dle hodnocení 4,5 hvězdičky a přes 300 hodnotících a pak zjistíte, že je to malý vozík na ulici u paní před domem. Nakonec jsme ale přišly na další výhodu Grab, funguje totiž i jako rozvoz jídla (něco jako naše foodora), dá se vyhledávat anglicky, jsou u všeho obrázky a navíc, dovoz vyjde na cca 20 Kč. Od té doby jsem už kupovaly jen přes grab, ovoce, obědy, večeře, vše na co jsme zrovna měly chuť a nechávaly si to dovézt, jak bylo potřeba. Třeba i na pláž. Jídlo celkově bylo velmi levné, smažená rýže s masem i vajíčkem vyšla od 45-60 Kč. A tak jsme začaly konečně relaxovat a užívat dovolenou bez stresu.

Na Vung Tau byl plán spíš odpočívat, ale druhý den u moře už jsem se začínala nudit a tak jsme vyrazily na výlet. Vzaly jsme grab za cenu cca 35 Kč a vyrazily objevovat místní pagody a chrámy. Byly jsme se podívat v Tran Hung Dao Temple a Quan Âm Phật Đài, kde jsme potkaly a poprvé viděly i budhistické mnichy. Co je zajímavé na Vietnamských pagodách proti ostatním? V jejich pagodách málokdy najdete Budhu, ten bývá většinou bokem mimo pagodu. Ve Vietnamu mají totiž v pagodách místo Budhy různé slavné panovníky a postavy z jejich historie. Do pagod se nosí jako dárek různé ovoce a pití, běžně by to neměl být alkohol. Vietnam je ale výjimka, tím, že právě dary nejsou pro Budhu, ale pro panovníky, tak je alkohol, jako dárek dovolený. Vietnam se také liší tím, že má jiná posvátná zvířata, konkrétně jsou to čtyři – drak, fénix, želva a jednorožec. Drak má symbolizovat sílu, fénix krásu a vznešenost, želva dlouholetost a inteligenci a jednorožec je ochránce.

Tran Hung Dao Temple

Sajgon 9-12.8

Sajgon, nebo nově Ho Či Minovo město. Z Vung Tau jsme se přesunuly, teď už podle plánu autobusem do Sajgonu. První den po příjezdu jsme věnovaly prohlídce města, ale město jako takové nemá tolik historie. Vyrazily jsme tedy do Tao Dan parku, kde se nachází vodní loutkové divadlo, které je součástí UNESCO a koupily lístky na večer. Poté vyrazily asi na nejslavnější tržnici Ben Than market, která je hodně podobná naší Sapě v Praze. Dá se tu sehnat vše od oblečení, přes obuv, „značkové“ kabelky, brýle, suvenýry, jídlo, koření a všude bylo labubu. Udělaly jsem první nákupy. Pro info, po obvodu tržnice, kde jsou především stánky s oblečením, jsou fixní ceny a tam se nesmlouvá. Je to tam napsané i na cedulích u stropu. Jakmile ale vejdete do uliček, je potřeba smlouvat. Oni vám jsou schopni dát cenu i trojnásobnou a více. Příklad může být třeba tento, Jindřiška si hrozně přála Labubu a já si říkala proč ne, určitě to vyjde levněji než u nás. Ptám se na cenu a paní mi klidně řekla 800 000 VND (cena na naše je velmi podobná, jako když odeberete tři nuly, tedy cca 800 Kč, ale je to ještě trochu méně, spíš pro představu a orientaci při přepočítávání). Tak se otáčím a říkám si, že to snad ne. Paní mi hned podala kalkulačku, ať jí ukážu, kolik chci maximálně zaplatit. Napsala jsem 100 000 VND. Po smlouvání a mojí neústupnosti jsme došly na cenu 150 000 VND (na naše to bude kolem 120 kč), takže velký rozdíl proti původní ceně. Pak už jsme se otrkaly a víc než 100 000 VND jsme za Labubu nedaly (ano, koupily jsem jich více – celkem 4 a dva ještě jako dárek – šílený :D). Poté jsme se jely ještě podívat na Jade Emperor Pagodu.

Tao Den park

Ben Thánh market

Pak jsme vyrazily na vodní loutkové představení, a to byl opravdu super zážitek. Doporučuji jak dětem, tak i dospělým. K divadlu hraje živá kapela na tradiční nástroje a představení doplňuje i vyprávěním a zvukovými efekty. Představení se skládalo asi ze 14 krátkých příběhů, které se věnovaly historii Vietnamu, mytologie a třeba zemědělství. K představení jsme dostaly program, kde konkrétní příběhy byly napsány v angličtině, jak jsou po sobě a tak jsem vždy věděly, co se bude dít. Mezi příběhy bylo například sázení a sklízení rýže, rybolov, nebo lov, z mytologie příběh králů a samozřejmě nechyběly příběhy věnované posvátným zvířatům, jako například tanec draků, fénixů nebo právě na závěr, tanec čtyř svatých zvířat. Pak loutkaři vylezli z vody aby se s námi rozloučili.

Na další den jsme měly naplánovaný první výlet s agenturou a to do Cu Chi tunelů. Jedná se o tunely v džungli, které vykopal Vietkong. Začaly se budovat po druhé světové válce a sloužily až do roku 1975. Tunely mají několik kilometrů, vedou až k hranicím s Kambodžou a jsou v několika patrech propojené místnostmi, které fungovaly i jako nemocnice, zásobárna a další. První patro tunelů je 20 metrů hluboko, druhé 40 a třetí dokonce 60 metrů. Po cestě jsme si s průvodcem povídali o invazi Američanů a hlavně o použiti „Agent Orange“. Jednalo se o chemickou látku, kterou Američani vypouštěli z letadel, aby zničili džungli, kde se Vietkong ukrýval. Důsledek byl ale mnohem horší. Krom zničení vegetace došlo k tomu, že se chemie dostala do půdy a kontaminovala vodu. Z toho důvodu se začaly rodit nemocné a postižené děti, mnoho lidí onemocnělo rakovinou a tento problém trval ještě mnoho let po skončení války. V rámci prohlídky byla první zastávka na střelnici a za příplatek si mohli návštěvníci vyzkoušet střelbu z různých zbraní (např. AK40), dál se pokračovalo do džungle, kde se nachází tunely. Místo je hlídané vojáky a tuším, že bez průvodce zde není možné chodit. V džungli je vytvořeno několik stanovišť s figurínami, které představují vojáky, ženy a děti a jejich způsob života za války. Jak vyráběli zbraně, pasti, oblečení nebo obuv. Další částí pak byla přímo prohlídka tunelů. Tunely byly v některých místech opravdu nízké a úzké, snadno se člověk zaklíní a větší návštěvníci museli i po kolenou. Místy to bylo opravdu nepříjemné, v tunelech bylo velké horko, dusno, takže se i hůř dýchalo, žádné světlo. Takže pro klaustrofobiky úplně nedoporučuji. Nakonec jsme ochutnali tapioku a vyrazili zpátky na ubytování. Pokud se budete ubytovávat v Sajgonu a máte v plánu výlety s průvodcem, je lepší být v oblasti Distrikt 1 nebo 4, zde vás totiž autobus vyzvedne přímo u hotelu a stejně tak vás tam po výletu vysadí. Pokud budete ubytováni v jiných Distriktech, budete se muset na místo vyzvednutí dostat sami.

nemocnice v tunelu

tapioka

výroba bot z penumatiky

Hanoj 12-18.8

Další den nás čekal přesun do Hanoje, jako nejkratší a v podstatě i nejlevnější varianta přesunu bylo letadlem. Letenka pro dva lidi a jedno odbavené zavazadlo vyšla na cca 2000 Kč. Den byl tedy věnovaný přesunu a přeletu do Hanoje. Do města jsme dorazily kolem deváté večer a kolem desáté dorazily na hotel. To byl první šok. Na ubytování na nás nikdo nečekal, ale dostaly jsme přesné informace, jak se dostat na pokoj. K hotelu ale vedla temná ulička, vedle které byla pouliční jídelna, na zdi vysely hrnce a všude kolem nich a po nich běhalo hodně švábů, kteří nás následovali do ubytování. Na pokoji nefungovala klimatizace a byla všude ctíti plíseň, vrcholem pak byla nefunkční sprcha. Paní majitelka v ten moment přestala komunikovat a my začaly shánět nové ubytování. Naštěstí ve Vietnamu o slušné a cenově dostupné ubytování není nouze, takže jsem našly náhradní variantu asi během deseti minut, naložily batohy a vyrazily na další hotel. Tam už na nás čekaly, vřele nás uvítaly, udělaly palačinky a dostaly jsme pěkný, slušný, čistý pokoj.

Následující den jsme věnovaly prohlídce města, vyrazily jsme k jezeru Hoa Kiem. Prvním cílem byla továrna na zmrzlinu nhà máy kem tràng tiền, která má ve Vietnamu hlubokou historii a vyrábí se dle originální receptury. Bylo nám jasné, že zde budou úplně jiné příchutě - v nabídce byl například kokos, jahoda, zelený čaj, rýže nebo durian. Bohužel jsme nakonec odcházely zklamané. Chuť byla velmi mdlá, skoro žádná a i konzistence nám úplně nesedla. Od zmrzliny jsme pokračovaly na pěší trasu kolem jezera, kde jsme obdivovaly želví věž a šly se podívat na Ngoc Son Temple, ke kterému vede ikonický červený most. Kolem jezera se pak nachází mnoho tržních ulic, které nás samozřejmě nenechaly chladnými a tak přibyly další suvenýry a další Labubu. Večer jsme pak vyrazily do slavné Train street. Ulice je opravdu přeplněná turisty a už od začátku vás odchytávají místní, kteří vás mají nalákat do kavárny, baru u kolejí. Je pravdou, že Vás nikde nenechají jen tak stát, pokud si nic nedáte a ve chvíli, kdy projíždí vlak, musíte do nějakého baru zalézt, tedy nemáte na výběr. My se rozhodly kousek projít a restauraci si vybrat sami. Co se týče cenově, je tato ulice samozřejmě dražší, pivo vyjde kolem 50 000 VND, ale normálně ho koupíte do 30 000 VND. Nemá smysl hledat levnější, ve všech restauracích to stojí plus mínus stejně. Tak jsem si dala pivo, Jindřiška limču a čekaly jsme až pojede vlak. Dle jízdního řádu asi nemá smysl se úplně řídit, vlak měl například jet v 19:50, ale jel už v 19:20. Další měl jet za hodinu, ale nakonec jel hned asi za 20 minut znovu. Tedy spíš dorazte, dejte si pivo a užívejte místo a atmosféru. Že se blíží vlak poznáte tak, že jednou zazvoní. V tu chvíli všichni barmani začnou stěhovat stolky a židle, aby nebyly úplně blízko kolejí a ostatní dávají víčka od piva na koleje, aby jim je vlak přejel a měli suvenýr. Pokud zvonilo jen jednou, máte ještě čas a není třeba čekat s připraveným telefonem. Vlak přijede až tehdy, když zazvoní po druhé.

jezero Hoa Kiem

Želví věž

Ngoc Son Temple

Nimh Binh

Další den nás čekal druhý výlet s průvodcem, tentokrát do Nimh Binh, kterému se také přezdívá Halong Bay na zemi. Za mě to byl nakonec mnohem hezčí a zajímavější výlet než Halong Bay. Výlet byl koncipován tak, že nás čekaly čtyři aktivity. Výstup k chrámu, jízda na kole, návštěva starověkého města a projížďka lodí. První aktivita mě málem zabila - výstup na Mua cave. Výstup v takovém horku a vlhku byl opravdu náročný. K soše Budhyně a draka vedlo přes 500 schodů a náročný byl jak výstup, tak i sestup dolů. Dole jsem sotva popadala dech, lilo ze mě jako z konve a říkala jsem si, že pro mě všechny ostatní aktivity padají a budu ráda, když si sednu na zadek a budu odpočívat. Výhled ale stál za to a určitě bych litovala, kdybych to nakonec nezvládla. Navíc Jindřiška mě pořád popoháněla ať dělám. Naštěstí pak následoval přesun autobusem s klimatizací a tak jsme měli možnost si odpočinout, dát se do kupy a taky se vychladit. Následovala nenáročná aktivita a to byla prohlídka starověkého města Hoa Lu, kde jsme si popovídali o historii a náboženství. Město Hoa Lu, starověké hlavní město Vietnamu (v letech 968-1010), návštěva chrámu krále Dinh a krále Le. Povídali jsme si o čtyřech svatých zvířatech Vietnamu, jejich symbolice a také jak se správně modlit v chrámu. Pak následoval oběd formou švédských stolů a tak si každý mohl vybrat na co měl chuť. Dále byla jízda na kole. Co mě překvapilo a potěšilo, bylo, že byla možnost i dětského kola. Původně to totiž vypadalo, že mají pouze dospělá kola a tak budu muset Jindřišku vézt na nosiči. Naštěstí tam ale dětská kola byla a tak si i Jindřiška tuhle aktivitu užila. Překvapivě nebyla vůbec náročná, většinu času se jelo po rovných cestách, žádné kopce, výhledy neskutečné a široko daleko nikdo jiný nebyl. Poslední aktivita pak byla jízda na lodičkách v Trang An, které je součástí UNESCA. Lodičku vesloval místní zaměstnanec, takže jste mohli jen odpočívat a užívat si výhledy a tunely v jeskyních. Bylo to pěkné finále pěkného dne, projíždělo se jeskyněmi a opravdu bylo na co koukat. Jen to trvalo přes hodinu a Jindřišku to brzy přestalo bavit.

Mua cave

Hoa Lu

Mai Chau

Další jednodenní výlet byl do Mai Chau. Jedná se o malou vesničku na severozápadě Vietnamu, kde žije thajská minorita. Opět jsme byli příjemně překvapeni. Vesnička se nacházela uprostřed rýžových polí a nikde žádní turisté, to máme rádi. Pan průvodce nás uvítal až na místě a vzal nás oběd a měl následovat cyklovýlet po thajské vesnici, kde jsme se měli podívat na tradiční způsob jejich života. Tady nám vyskočil první problém, nebylo dětské kolo. Po obědě jsem měli ale ještě čas a tak jsme se šly s Jindřiškou projít po vesnici a hned o pár metrů vedle jsme jedno našly zaparkované. Domluvily jsme se obyvatelkou domu na zapůjčení za pár korun a „krize“ byla zažehnána. A tak jsme vyrazily na cyklovýlet mezi rýžovými políčky a v pozadí hory v oblacích. První zastávka byla u místních žen, které se živily prací na stavu a výrobou látek ze kterých následně dělaly ubrusy, šátky, tašky a různé jiné oblečení. Práci na stavu nám přímo ukázaly a také jsme měly možnost si ji vyzkoušet. Pak nás průvodce vzal i do jejich bydlení, které bylo velmi skromné a ukázal nám, jak se tam žije. V podstatě šlo o jednu místnost v patře. Uprostřed byla kuchyně – tedy kamenný gril a nad ním viselo sušené maso, na zdi bylo pár fotek, v elektřině tři větráky a jedna televize. V rohu pak byly naskládané matrace, které si na večer vždy položily na zem a spaly na nich. Bydlení bylo ve zvýšeném patře z důvodu výskytu divoké zvěře – tygři, medvědi a opice. Na kolech jsme pokračovali do dalšího místa, kde na nás už čekaly jiné místní ženy a začal jejich tanec s hudbou. Byl to velmi zajímavý zážitek, ženy seděly na zemi a držely dlouhé tyče proti sobě, se kterými udávaly rytmus a to tak, že buď bouchaly tyčemi k sobě, nebo pod sebe. Tanec probíhal tak, že se procházelo mezi tyčemi, vše mělo jasná pravidla, kdy a kam se smí stoupnout a kdy se tyč srazí, aby tam člověk neměl nohu. Vypadalo to moc pěkně. Následně nás vzaly a zapojily do tance. Po tanci pokračovala ukázka další typů hudebního umění. Ženy si stouply vedle něčeho, co vypadalo jako dřevěné necky s klacky v ruce a vytvořily hudební rytmus tím, že střídavě bouchaly proti sobě, nebo do necek. Pak už následovala projížďka po okolík a výlet byl u konce. Rozhodně doporučuji, nám se to moc líbilo.

Mai chau

Tradiční bydlení

Halong Bay

Na poslední výlet v okolí Hanoje jsme se moc těšily, ale nakonec jsme byly trochu zklamané. Možná tím, že je to tak profláklé, možná tím, že jsme čekaly méně turistů nebo více zážitků a počasí nám také úplně nepřálo. Výlet začal cestou autobusem k lodi, na lodi nás usadili, dostaly jsme uvítací drink a šly se ubytovat do kajut. Musím říct, že kajuty byly opravdu nádherné, luxusní, vše obložené dřevem. Nám se nejvíc líbila koupelna s vanou, kde se dal vytáhnout závěs a pozorovat moře a okolí. Loď vyrazila a po nějaké chvilce jsme dorazily na místo mezi skalními útvary. Tam jsme zakotvili a odtud už se loď nikam neposouvala. Přesedly jsem na menší loď, která nás dovezla ke známe jeskyni, hlavní bod návštěvy Halong Bay. Jeskyně se procházela v davu turistů, v podstatě se šlo neustále ve štrůdlu lidí, kdy jedni vás omezovali v pohybu dopředu a druzí zase tlačili zezadu. V jeskyni bylo mnoho zajímavých skalních útvarů, jako socha opice na stromě, želva, drak, had nebo mužský penis, který osvítili na červeno. Po prohlídce jeskyně byl rozchod na půl hodiny. Možnost byla jít na výstup nebo se vykoupat na opravdu malinkaté pláži, kde byl v moři vyznačen ještě menší úsek vody bójkami, kde se dalo koupat, protože na místo neustále přijíždělo a odjíždělo velké množství lodí s turisty. Pak nás odvezla loď a tím celý výlet i zážitek z Halong Bay končil. Následoval program na lodi, kde bylo opravdu luxusní několika chodové menu jak k obědu, tak k večeři. Díky tomu jsme měly možnost ochutnat mnoho vietnamských jídel a dezertů, které by jsme si běžně nedaly. Následovala lekce vaření, kde jsem měly možnost vyzkoušet uvařit tradiční vietnamské sladké knedlíčky. Těsto bylo připravené, stačilo uválet kuličky, do kterých se dávala kostička hnědého cukru, poté se dávalo do horké, oslazené vody a po uvaření obalilo v sezamu. Následovala ukázka tradičních oděvů podle oblastí ve Vietnamu a nakonec lov olihní, který byl neúspěšný. Ráno byla snídaně velmi brzo, kole sedmé a kdo chtěl, mohl na výlet lodí do Luon cave. Na výběr byl buď dvojkajak nebo větší loď i s řidičem. Poté byl návrat na loď, brunch a cesta zpátky do přístavu. Měly jsem tu ale zajímavý zážitek. Když jsme byly v kajutě, najednou slyšíme z venku volání. To nás celkem překvapilo, vždyť jsme na moři a okolní lodě jsou od sebe celkem daleko. Tak vykouknu ven a tam paní na motorovém člunu a prodávala brambůrky. To jsme fakt nečekaly.

Phu Quoc

Z Hanoje jsme letěli na ostrov na západní straně Vietnamu, Phu Quoc. Po výletech a městech jsme si chtěly zase odpočinout a užít moře. První den byl tedy věnován především odpočinku a plážovým aktivitám, takže jsme se zase hned parádně spálily.

Další den jsme si udělaly půl denní výlet na perlovou farmu Ngoc Hien Pearl Farm. Návštěva probíhala tak, že si nás od taxi vyzvedl průvodce, který nám pověděl o historii vzniku a fungování farmy. Pak nás vzal k nádrži, kde nám ukázal různé druhy, velikosti a barvy perel a také vyříznutí perly z živé mušle. Následovala samostatná prohlídka. V expozici se nacházelo obrovské množství různého nádobí z potopených lodí, dále fosílie mušlí. Dle informací měly mušle asi 100 let když zemřely, a pak zkameněly. Bylo zde místo, kde řezbáři vyřezávali do těchto mušlí různé tvary, zvířata, postavy, apod. Pak jsme došly do místnosti, kde se vyráběly šperky z perel a byla možnost i jejich nákupu. Zbytek dne pak patřil zase odpočinku u moře a bazénu.

Další den nám bohužel celý propršelo a tak jsem vyrazili na výlet na pagodu Hộ Quốc Temple. Byla to jedna z nejhezčích, kterou jsme tu měly možnost navštívit. Bylo zde několik menších chrámů, kde vysely zvonkohry a jakmile se rozehrály, dostalo místo úžasnou atmosféru. Po prohlídce jsme se vrátili na hotel a čekaly až přestane pršet.

Poslední den jsme opět věnovaly odpočinku a koupání a vše zakončily pravou vietnamskou masáží. Líbilo se mi, že měly možnost masáže i pro děti a tak jsme si jí užily spolu. Jindřiška měla samozřejmě jemnější variantu a já dostala pořádně zabrat. Pěkně ve mně křupalo a paní se do toho pořádně opřela, když bylo potřeba, tak mě i zaklekla. Doporučuji i tady smlouvat o ceně.

Sajgon

Následoval návrat do Sajgonu a užití posledních dnů ve Vietnamu. Jeden den jsme věnovaly čistě nákupu suvenýrů a jídla domů. Vezly jsme kvůli tomu tašku navíc. V ceně letenky bylo totiž odbavená 20 kg zavazadlo na osobu. Já věděla, že nám stačí zabalit se do jednoho a víc bych toho ani tahat nemohla, obzvlášť s tolika přesuny. Na cestu zpátky jsem ale měla v našem zavazadle další prázdnou tašku, kterou jsme měly v plánu naplnit věcmi z Vietnamu a to se povedlo.

Následoval další výlet s průvodcem a to do delty Mekongu. Jednodenní výlet začínal klasicky nabráním do autobus a cestou na místo. Tentokrát jsme byly ubytované v Districkt 2 a tak jsme se musely taxíkem přesunout na místo vyzvednutí. Odtud nás autobus odvezl s malou zastávkou do přístavu na řece Mekong, kde jsme nastoupily na loď a nechaly se odvézt na místo, kde jsme přestupovaly do menší loděk a nechaly se provézt s "řidičem" po užších částech řeky. Lodička nás následně vysadila ne břehu a mi pokračovaly džunglí na prohlídku života v okolí Mekongu. První zastávka byla v místě, kde se jsme si povídali o osídlení oblasti a také o tom, že zde bylo velké množství hadů, což místní využili k potravě ale také k výrobě hadího vína, které jsme měly možnost ochutnat. Pokračovaly jsme dále až jsme došly do vesnice, kde jsme dostaly svačinu v podobě ochutnávky typického ovoce pro tuto oblast a místní vystoupily se zpěvem tradičních písní. Dále jsme šly džunglí až na místo, kde se nacházela včelí farma. Zde jsme si povídaly o způsobu zpracování medu a ochutnaly tradiční čaj s medem a kalamansi, což je obdoba našich citrusových plodů, chuťově mezi limetkou a mandarinkou, kterou vymačkávají do čaje. Dále jsme pokračovaly na místo, kde na nás čekal oběd. Protože místo bylo ještě daleko, cestu nám zkrátil místní motorový tuktuk. Před obědem nás vzali do kuchyně, kde jsme si zkoušely sami uvařit tradiční vietnamskou palačinku. Ta bývá na slano a přidává se do ní krevety a zelí. Oběd sestával opět z tradičního vietnamského jídla. Zajímavá byla smažená rýžová koule a obří ryba, tu před námi kuchař obral a naplnil s ní rýžové listy. Následovala prohlídka kokosové farmy, kde se jsme se podívaly na zpracování a výrobu kokosových karamelek. Měli jsme možnost vidět vše od počátku, loupání kokosu, až po vaření a finální balení do obalů, které probíhalo ručně. Nakonec jsme mohly ochutnat všechny možné příchutě, kdy kokosové karamelky míchaly také s příchutí matcha, durian, kakao apod. Tím výlet končil a my vyrazily zase zpátky na hotel. Po cestě nám ještě autobus zastavil na prohlídku Vĩnh Tràng Pagoda, kde jsme měly možnost vidět největší sochu sedícího, spícího i stojícího Budhy.

Mekong

Poslední výlet byl na Can Gio Monkey island. Opět jsme se musely přepravit na místo vyzvednutí a autobus nás přivezl na ostrov, na který se samozřejmě muselo trajektem. Jakmile jsme vystupovaly z autobusu na ostrově, opice po něm už lezly. Průvodkyně nás upozornila, že je potřeba vše schovat do batohu (brýle, peněženku, čepice) a batoh nést spíš na břiše. Opice jsou velmi drzé a moc dobře ví, že pokud vám něco ukradnou, musíte to s nimi směnit za něco k jídlu, pokud to chcete zpět. Bohužel jeden pán byl nepoučitelný a tak dvakrát přišel o dioptrické brýle. V jednom místě, kde byl i správce parku jsme měly možnost opice nakrmit. Zpočátku jsme se bály, ale správce měl vše pod kontrolou a tak to proběhlo hladce a byl to celkem pěkný zážitek. Dále jsme pokračovaly na krokodýlí farmu, kde jsme si povídali o jejich ochraně, ale i způsobu útoku apod. Nakonec jsme se vydali do Mangrovové džungle, kde jsme se opět dostaly k tématu vietnamské války. Znovu zde byly figuríny, které ukazovaly život i způsob boje ve vietnamské válce. Poté jsme vyrazily na tradiční oběd, který byl opět výborný a cestou zpátky stavěly na rybím trhu.

krokodýlí farma

Mangrovový prales

Tím skončil náš poslední výlet ve Vietnamu. Druhý den jsme strávily odpočinkem u bazénu a odpoledne se vypravily na letiště. První let ze Sajgonu do Dillí byl relativně klidný a kolem jedné v noci místního času jsme vystoupily v Dillí. Zde jsme opět využily lehátkové zóny, a opravdu doporučuji dojít až ke GATE 26, kde jsme měly úplné soukromí a odpočinuly a dovyspaly se do cca 8 ráno. Snídaně, čištění zubů, odpočinek a už jsme nastupovaly na další let, z Dillí do Vídně. Ten už byl náročnější, protože se letělo přes den a nedalo se moc spát, nakonec jsme to zvládly a bez problémů a turbulencí hladce přistály ve Vídni.

lehátková zóna Dillí

doplňující foto

Kolik sudů od piva se dá vézt na motorce?

Typické kuchyně v ulicích, dost často mnoho švábů

mytí nádobí v Sajgonu

Řeznictví

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 8 x Velmi praktické!

📷 4 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 0 x To chci taky zažít!

❤️ 14 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsala AnetRoa

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-09-10T09:59:11+02:00

AnetRoa procestovala 32 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 1 rokem a napsala pro tebe 8 úžasných cestopisů.

Zobrazit profil

6 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

J0x

před 3 měs

To vypadá na super dovolenou! Jen jsem nepochopil ty problémy ve Vung Tau. Byli jsme tam už před časem a na žádné potíže s dorozuměním si nevzpomínám.

AnetRoa

před 3 měs

Nebylo to myšleno úplně jako problém, spíš možná jako kulturní šok, nebo úplně nejlépe náš nezvyk a neznalost :) Anglicky se nám nedařilo domluvit vůbec, většinou uměli jen Hello, ale s tím jsme se setkali na většině míst, kde jsme byli.. Možná jsme měli smůlu, ale anglicky uměl snad jen průvodce a v ubytování většinou jen pár slovíček... Měli jsme trochu problém s objednáním jídla, protože překladač nám to překládal jako úplný nesmysl a obrázky u toho nebyly :D postupně jsme si ale zvykli a naučili se ... Také mě překvapilo, že na Vung Tau jsme byli snad jediný turisti, ale srpen asi není typicky měsíc na cesty sem..

J0x

před 3 měs

Já už si teď po letech vzpomínám jen na nějaký fastfood (tuším v Circle K), kde byly celkem jasné obrázky, ale stejně mě překvapilo, že měli něco, co moc dobře znám - rohlík s medem... a pak rybí trh, kde se nebylo potřeba domlouvat, protože stačilo ukázat prstem. 🙂 Ještě foodcourt v Lotte Mart byl dost uživatelsky jednoduchý, ale uznávám, že to není to pravé dobrodružství. Google Translate, alespoň mně, často selhává při dešifrování jídel a nemusí to být ani vietnamština. Spoustu regionálních specialit s divnými jmény prostě nezná. Dohledávám to pak Googlem.

AnetRoa

před 3 měs

Nás letos nakonec docela zachránila umělá inteligence - chatGPT, která překládala naprosto přesně, včetně vysvětlivek a doplňujících poznámek :-) nám se v pár "restauracích" stalo, že tam obrázky byly, ale né ke každému jídlu a nakonec pro nás bylo občas pohodlnější vybrat si jídlo v aplikaci grab a nechat si ho dovézt, i když člověk pak přijde o tu atmosféru daného místa :)

J0x

před 3 měs

Takhle bych to asi nešidil. Člověk pak přijde o silné zážitky, i když ne nutně pozitivní. 😂 Třeba na pálivé kuřecí kůžičky z Pekingu doteď rádi vzpomínáme, i když moc nechutnaly...

Eva _19

před 3 měs

Máte můj neskutečný obdiv, četla jsem jedním dechem, super, jak jste cestu a pobyt zvládla.