Výprava za tučňáky v Chile

Na své cestě po Latinské americe jsem se ocitla na jihu Chile v Patagonii. Konkrétně ve městě Punta Arenas, které je hlavním městem chilského regionu Magallanes a Chilská Antarktida. Jak už vypovídá z názvu regionu, je to hodně na jihu, čímž se to stává jedním z výchozích míst na cestu na Antarktidu. A co se tady dá vlastně dělat? Jednou z největších atrakcí zde, je výlet za tučňáky volně žijícími v přírodě.

Místní pobřeží u Magellanova průlivu

Vyhlídka na město Punta Arenas z Cerro de la Cruz

Jedná se o tučňáky magellanské, kteří žijí právě jenom v této oblasti. Z Punta Arenas se za nimi musíte vypravit lodí na malý ostrov Magdalena. Celý ostrov je chráněný jako přírodní rezervace, a proto se sem nemůžete vydat jen tak. Dříve sice existoval trajekt a mohl se sem člověk vypravit na vlastní pěst a ušetřit tak peníze, ale to už dnes není bohužel možné. Dost se sem můžete jenom přes místní cestovní agentury. V ceně je zahrnutá jak doprava do přístavu a zpět, tak trajekt, dále poplatek za vstup na ostrov a služba průvodců, kteří mluví anglicky a španělsky.

První nás čekal převoz do malého přístavu, kde jsme nasedli na malý trajekt a vyrazili směr ostrov Magdalena. Cesta trvala zhruba hodinu a kousek. Chvíli po vyplutí se mohlo jít ven na loď a pozorovat, zda zahlédneme nějaká zvířata. Mě se podařilo vidět pouze delfiny a nejrůznější ptáky. Když má ale člověk velké štěstí, může zahlédnout i velryby. Po výstupu na ostrov nás čekal stručný proslov ohledně pravidel chování na ostrově a mohlo se vyrazit. 

Výhled z plavby lodě

Vylodění na ostrově

Čekala nás okružní cesta, která je dlouhá necelé 2 km a v polovině se nachází maják s výhledem na celý ostorv. Celkově je na cestu vymezený čas 1 hodinu. Hned na začátku nás přivítali první tučňáci. Držet si od nich máme odstup alespoň 1,5 m a vždy mají přednost oni. Takže jsme občas museli stát na cestě a počkat, než přejdou. 

První setkání s tučňáky tváří v tvář

Chodí si tu, jak se jim zlíbí, jelikož je to jejich domov a my tu jsme jen na návštěvě.

Kromě tučňáků se tu ovšem vyskytuje řada dalších ptáků. Většina z nich zde sedí na vajíčkách nebo měla již čerstvě vylíhnutá mláďata. Tučňáci tu taky hlídají svoje mladé, ale byli ještě schovaní ve svých dírách. Na ostrově to tedy pořádně žije a pokaždé je se na co koukat. 

V polovině cesty se dojde k majáku, odkud je výhled téměř na celý ostrov. Jelikož většina neustále fotí, a nebo pouští přecházející tučňáky, tak se čas rychle krátí a zpět se jde spíše svižnější chůzí. Rychle na loď, poslední zamávání tučňákům z lodě a pluje se zpět. Zpáteční cesta už nebyla tak pohodová, jelikož byly velké vlny. Což se moc nelíbilo našemu žaludku a někteří lidé si museli ulevit do pytlíčku. 

Maják Isla Magdalena

Poslední rozloučení s ostrovem

Vlajka Chile a Patagonie

Pobřeží ostrova

Zhodnocení celého výletu? Za mě to určitě stálo za ty peníze. Kdy jindy se naskytne možnost chodit mezi tučňáky ve volné přírodě. Navíc se člověk dozví nové věci nejen ze života tučňáků, ale o dalších zvířatech i o historii ostrova. Hodina se sice může zdát málo, ale možná je to tak dobře. Přeci jenom my jsme na návštěvě u někoho doma.