Vysněný měsíc v JV Asii

Vyrážíme na naše dosavadní největší společné dobrodružství – rychlou návštěvu Pekingu, o něco důkladnější prozkoumání Laosu a ještě důkladnější projetí Thajska. Držte si klobouky, vyrážíme.

4.- 5.4 – Air China a návštěva Pekingu a Velké čínské zdi

Vyrážíme na naše dosavadní největší společné dobrodružství – cestu po některých státech JV Asie. Konkrétněji nyní Vídeň – Peking – Bangkok. Vstávačky okolo 1:30 ranní nejsou zrovna moje oblíbené, ale co by člověk neudělal kvůli pár ušetřeným stovkám za ne příliš vyhovující čas odletu letadla. Volíme Flix bus z hlavního nádraží, kde potkáváme první cestovatelé, kteří míří také do Vídně. Je to postarší pán s paní, okolo 75 let (by očko), od kterých se dozvídáme, že míří také do Thajska, a také s Air China, a také ve stejný čas, jako my. Moc náhod najednou. Povídání ve 2 ráno je pro mě sice ještě míň oblíbené než vstávání, ale zmůžu se na konverzaci a dozvím se nakonec spoustu zajímavých informací z cest, které mají tito dva cestovatelé za sebou. Vyprávěli nám o svých cestách a také o tom, že Thajsko mají projeté skrz naskrz a že v něm byli už 27x.:O

A teď k té aerolince, která je horce diskutovaná v cestovatelských skupinách. S Air Chinou buď prostě nemáte problém, nebo prostě máte problém velký. My se naštěstí řadíme do první skupiny a hodnotíme celý proces jako bezproblémový. Od bookingu letenek, přes uživatelsky POMĚRNĚ přívětivou aplikaci, po stravování v letadle, přestup… žádný problém.

Air China nabízí při dlouhém přestupu v Pekingu tranzitní hotel, salónek nebo odvoz z letiště v ceně. Určitě má v nabídce ještě i jiné věci, nicméně toto jsou ty, které mi zůstaly v hlavě. Největší problém na celé cestě s Air China je podle mě přihlášení se do jejich aplikace (proto nahořu píšu poměrně:D). Pokud se vám toto podaří bez problémů opakovaně, máte vyhráno :D My jsme si z jejich služeb vybrali tranzitní hotel, který se nakonec na naší měsíční cestě ukázal jako nejlepší ve kterém jsme byli.

V letadle jsem omámená práškama (rozuměj - zase nějaký blázínek co se bojí létat), takže možná nemám tak dobře zaznamenané vzpomínky, nicméně jídlo mi přišlo dobré a oproti našemu Ryanair standardu jsme vlastně byli mile překvapení, že vůbec máme jídlo. Takže základ, nebýt rozfrfňaný a být rád za všechno <3

Letadlo dosedá po deseti hodinách letu okolo páté ranní v Pekingu. Při vystoupení z letadla nás čekala cesta skrz imigrační, abychom dostali tranzitní víza. Zase jsem četla okolo toho spoustu strašáků, ale všichni z naší české skupinky, která se náhodně seskupila v řadě na víza je dostali, nehledě na to, zda měli 8,10,15 nebo 19hodinový přestup, zda měli zabookovaný hotel nebo ne. Jediný problém byl to, že na přepážce seděl jediný úředník na obří frontu nedočkavců, a proto proces byl poměrně zdlouhavý. Co je také pravda, že v letištním prostoru ani v samotném Pekingu skoro NIKDO nemluví anglicky. Takže hatmatilka a ruce nohy… zase jsme nezažili situaci, která by se tím nedala vyřešit. Vyplníte dva papíry, kam vlastně ani nevíte co psát, nevíte, který z nich je potřeba, ale prostě je předložíte úředníkovi, jeden vám vrátí a druhý hodí k hromadě stovky zmačkaných papírů u jeho nohou. Pokud by někdo mohl uvézt pro ostatní, jak to tedy je, nechť to klidně do komentářů udělá.

Dostáváme tranzitní víza na 144h a vydáváme se dle předem zjištěných informací k stánku https://www.beijinglayovertour.com/. Důležité je podotknout to, že v Číně nefunguje nic, co je spojené s google, tudíž vše co jsme věděli jsme si našli dopředu a celý zbytek času v Číně na mobil nesáhli (krom fotek) 😊

Pekingské letiště je docela díra, kde opravdu chcípl pes. Má nasmlouvanou jednu jedinou agenturu, která dělá layover tour, a tak se k stánku vydáváme a povídáme pánovi náš požadavek. Velká čínská zeď a počet hodin, které nás v Pekingu čekají. Pán nás okamžitě doslova rozklusá k autobusíku, kde zbývají snad poslední 3 místa, a právě na zeď odjíždí, takže jsme doslova nečekali ani minutu, a ještě si museli dát ranní rozcvičku.

Po cestě ke zdi nás čeká poutavé vyprávění o vzniku a účelu zdi a po cca hodině dojíždíme přímo k ní. Konkrétně do oblasti Mutinayu, která je považována za jednu z nejkrásnějších sekcí zdi. K samotné zdi dojíždíme kolem 8 hodiny ranní, a proto se nesetkáváme s velkými davy lidí a v klidu si v naší skupince kráčíme schody nahoru. Jako fotograf bych si představovala i lepší světelné podmínky, takže jsem trošku smutná, že už praží sluníčko zeshora a já nebudu mít super čuper fotky. No neva. Zeď byla pěkná, průvodce nápomocný a celá tato zkušenost nás stála 75 dolarů za jednoho. Příště bychom pravděpodobně volili levnější variantu po vlastní ose, ale jako asijští začátečníci jsme se rozhodli pro tuto.

Po návštěvě zdi jsme byli vysazeni opět na letišti a chtěli jsme se přesunout na tranzitní hotel. Problém je v tom, že mapy.cz hotel dle adresy vůbec neviděli a vzhledem k tomu, že nikdo nerozuměl anglicky a mobil v podstatě nefunkční, tak byl docela problém se na hotel vůbec dostat. Ani jsme nevěřili, že nás tam v tento pozdní čas ještě vezmou, ale zkusili jsme své štěstí. Zeptali jsme se první paní „letištní“ co jsme viděli a ta už tasila překladač a zjistila, co hledáme. Zavedla nás k přepážce Air Chiny, kteří nás hnedka zavedli do autobusíku a zavezli na hotel. Vše proběhlo bez problémů a hotel byl nádherný. Dospali jsme, co jsme potřebovali a v noci už jsme vyráželi do naší cílové destinace. Thajska.

6.4 Thajsko - "savadíkáá"

Hnedka jakmile letadlo dosedne do Bangkoku, rezervujeme bolt na hotel a doufáme, že nás vezmou brzkým check-inem. Naštěstí se podařilo. Náš hotel byl poměrně daleko od centra a nebyli jsme tolik prozíraví, protože by nás mohlo napadnout, že čím dál budeme, tak hotely budou levnější, ale za to tím víc necháme na dopravě. Dospáváme jet lag, jdeme se vykoupat do bazénu a jdeme probrouzdat okolí.

Kupujeme SIM v 7eleven, obchodě, který v Thajsku pravděpodobně neminete a ušetří vás mnohdy problémům s vodou či hladovému pupíku. Můžete si za pár bahtů (24thb) koupit výborné tousty, které vám zdarma zapečou, takže pokud už vám nudle či rýže lezou ušima, toto je ta správná volba (kéž bychom to věděli dříve)

První zastávkou je random „vývařovna“ na kterou jsme narazili v té nejvíc zapadlé uličce. Myslím, že jsme hned na začátek narazili na opravdovou autenticitu. Nikde žádné menu, nikde žádné jídelní lístky, nikde nikdo kdo by mluvil anglicky, jen spousta harampádí a mezi tím pár lavic na sezení a pár vařících babiček za pultem. Slečna, co nás přišla obsloužit mi dala na ucho její anglicky mluvící kamarádku, poté co jsem se jí marně snažila vysvětlit, že bych si dala něco bez masa, cokoliv. Přinesli nám také vodu do kelímků načerpanou z velké né úplně čisté nádoby plné ledu. A víte, co se říká o ledu v pití. Jeden led do pití si dáš, sračku za pár minut máš. A tak nás zajímalo, jestli je to opravdu pravda. Přítel skleničku vypil do dna a já jsem se vody nedotkla… zkuste hádat, jak to dopadlo. Jednoduše řečeno bych si troufla tvrdit, že rčení je poměrně platné, tedy alespoň v některých koutech.

Než jsme se zrelaxovali, byl už večer, a my jsme se chtěli přeci jen vydat do centra a něco stihnout. Vyjeli jsme opět boltem navštívit Wat Saket, který byl samozřejmě už zavřený, a ještě k tomu rekonstruovaný. Pěšky přecházíme na Khaosan road, kde se máme potkat se svými novými kamarády z čínského imigračního, Čechy, které čeká v Bangkoku pár dní a vydávají se na Jih Thajska.Co říct o Khaosan Road – jeden velký bizár plný ohlušující hudby, překřikujících se lidí, kteří se snaží nalákat vás do svého baru a pestrá nabídka nechutného jídla od krokodýlího masa, přes šváby, štíry a různou havěť. My jsme si sedli do baru, který nabízel lákavé koktejly a vedle hrála příjemná hudba a užívali si večer.

7.4 - vyrážíme do centra Bangkoku

Vydáváme se do centra Bangkoku, kde zavítáme i s krosnami do Grande palace, Wat phra chetuphron a následně kvůli obřímu čtyřicítkovému vedru jedeme na naše nové ubytování se zchladit a odložit krosny. Vyrážíme metrem, ve kterém se poměrně snadno orientuje. Odpoledne se vydáváme do Lumphini parku, kde se jen tak loudáme a posloucháme místní kapelu. Chtěla jsem navštívit meditaci, ale když jsem přišla do paláce, už bylo všude zavřeno. Vydáváme se tedy už v podvečer na přístav do předraženého starbucsku, a chceme po téhle drahé návštěvě ušetřit alespoň na dopravě, a tak se vydáváme autobusem.

Stoupneme si k silnici, kde by údajně měl autobus zastavit. Máváme, a už se vezeme. Autobus řídí pofidérní týpek spolu s ještě pofidernějším mladíkem, který dělá průvodčího. Oba dva nám přišli skoro na drogách a vyhrávali zajímavé písničky, které celé cestě dodávali zhulený vibe. Naší cílovou stanicí byl pro tentokrát China town, kde jsem se těšila na večeři. Ale marně. V Bangkoku prostě skoro není šance najíst se vegetariánsky. Všude zase klasické nechutnosti plné zajímavých vůňí, ze kterých by se možná jeden zblil. Přesně na tomhle místě jsme byli znechucení, co do sebe všechno lidí dokážou nafutrovat :D Do toho všude šváby a začínala jsem mít dojem, že to asi nedám – co tady sakra dělám? Vždyť jsem vegetarián, a ještě mám fobii z brouků a já jedu do Asie? :D

8.4 - Wat Arun, láska ke kokosu, přesun do Ayutthay

Vyrážíme na Wat Arun, kudy plujeme lodičkou v přepočtu za nějakých 10 Kč. Kupuju si svůj první kokos a Bože. Jsem do toho zamilovaná. Nejen, že mi ohromně chutná a je osvěžující, tak má také mnoho zdravotních benefitů. Wat Arun se nám také líbil moc, okoukli jsme pár lidí, které se nechali převléknout do tradičního oblečku a pokračujeme dál – konečně na tu meditaci. Odpoledne jsem měla v plánu zastavit se do paláce, kde se konají meditace, ale po příchodu nám mnich oznámil, že jsme dorazili pozdě, ale ať rozhodně přijdeme zítra. My ale dnes odjíždíme… Tak třeba po cestě zpátky. Když nám mnich oznámil, že celá meditace trvá 3 h, tak mě trošku rozesmutnělo, páč mi bylo jasné, že tohle můj přítel nebude chtít absolvovat. Prý by se stavil na 10 min, ale tři hodiny „prostě nic nedělat“ teda fakt nedá…:D

Vydáváme se na vlakové nádraží, odkud se chceme vydat směrem Ayutthaya. Kupujeme si na poslední chvíli vlak 3. třídy a vyrážíme jím více na sever. Vlak není nic tak hrozného a vlastně je to dost milá jízda, díky spolusedící babičce, která mluví poměrně dobře anglicky a chce si povídat. Probíráme možné i nemožné, občas jí vůbec neslyšíme, protože mluví dost potichu, ale jsme rádi, že si někdo chce povídat. Ukazuje nám svůj náramek, který si za 12 THB koupila v Bangkoku a nadšeně se jím na ruce pyšní.

Při příjezdu do Ayutthay čekáme na lodičku, která nás převeze přes řeku a vydáváme se do našeho hotelu. Chceme se tady zdržet jen jeden další den, a pak už se vydat víc na sever. Když tohle říkáme našemu ubytujícímu tak na nás nevěřícně kouká, jako když jsme z višně spadli a říká nám, že máme ohromné štěstí. Blíží se totiž Songran – thajský nový rok – a jak už jsme i v Bangkoku na nádraží zjistili, všechny vlaky jsou úplně plné. Týpek přichází se super nabídkou nočního autobusu, který nás do Chaing Mai doveze a my si uvědomujeme, že jsme vlastně docela děti štěstěny. Nic jsme dopředu neřešili (klasicky), nechali jsme to vyhnít, a zatím vše suprově vychází…:D v autobuse byly opravdu dvě poslední uvolněná místa. Nejen, že nám pán skvěle zařídil odvoz, ale ještě jsme dostali nádherný pokoj… vlastně po té bangkokské hrůze nám možná všechno připadalo jako nádherné:D

9.4 - Benátky východu a štěstí začátečníků

Vydáváme se prozkoumat Ayutthayu skrz na skrz, projdeme všechny chrámy a poprvé vidím něco, co mi úplně příjemné není (krom švábů v Bangkoku). Jízdu na slonech. Nechápu, jak se někdo může nechat zlákat na tuto neetickou aktivitu, která se bohužel pořád děje. Vedro udělalo své a proto jsme se celý den táhli jak smrad, všude, kde to šlo jsme se zastavovali v místních kavárnách a užívali si chlad klimatizace. Přes čtyřicet stupňů bylo určitě. Na noc už nasedáme do nočního autobusu hurá do Chiang Mai. Okolo půlnoci autobus zastavuje u jakési vývařovny, kde zjištujeme, že se můžeme nadlábnout v ceně jízdenky. To platí pro většinu nočních dlouhých spojů, proto této nabídky určitě využijte, pokud chcete o půlnoci nacpat něco do pupíku.

10.4 - ahoj severe aneb jak nás vykopli v Chiang Mai

Ráno zažíváme docela nepříjemný budíček v 4.50, kdy autobus dojíždí do Chiang Mai. Co tady sakra budeme takhle brzo dělat?! Nevim. Celý rozespalý se vykodrcáme po popoženutí řidiče z autobusu, kde už nás na zemi čekají naše 2 batůžky. No fakt jsem se zasmála. Poslední dva batůžky leželi na zemi opuštěný a autobusák už už chtěl být v postýlce. Cítila jsem se v tu chvíli opravdu nechtěná, náš domov na kolečkách už není náš domov, a teď jsme oficiální bezdomovci. Šupajdíme do našeho hotelu, kde máme sice check – in až v 11, ale zkoušíme to už kolem šesté ranní a za malý úplatek nás paní nechá vlézt do našeho pokojíku. Zbytek dne procházíme město.

11.4 - sloníci, NP Doi Inthanon

Sloní stanice bylo něco, na čem jsem si dala opravdu záležet. Hledala jsem tu nejetičtější možnost, neboť studuju welfare zvířat a nechtěla bych podporovat něco, co není úplně etické. Našla jsem několik variant, které mi ale všechny byly místní paní z chrámu rozmluvené a byla doporučená stanice jiná. Ta podle všeho vypadala také docela fajn, a tak se vydáváme do Living green elephant sanctuary s místní agenturou. Zkušenost špatná to úplně nebyla, se slony bylo jednoznačně zacházeno dobře, ale koupání se v říčce se slonem mi už nepřišlo úplně ok, ačkoliv sloni nebyli k ničemu nuceni. Asi bych tuto zkušenost už neopakovala, volila bych radši místo, kde se na slony vůbec nesahá a kde se pouzde pozorují ve volné přírodě. Ale 100 lidí, 100 chutí. Odpolední plán byl návštěva NP Doi Inthanon, kam nás naši průvodci vzali. Sexy men a handsome man nám udělali přednášku a vyvezli nás nejprve na nejvyšší horu, poté na pagody a následně na procházku džunglí kolem vodopádu a koncem v pražírně kávy.
Doporučila bych nenechat se zlákat agenturou, která bude tvrdit, že na hory vedou velké zatáčky a že je to na skútru nebezpečné. Zhodnotili jsme to tak, že bychom ušeřili spoustu peněz, kdybychom se na tento výlet vydali sami. No, co už, jeden den jsme se nechali hýčkat.

12.4 - smolný den plný vodních radovánek aneb SONGKRAN

Další den si půjčujeme skútr v zapadlé půjčovně s uspokojivým google hodnocením a vydáváme se do Doi Suthep. Hned po cestě nás staví policajti a chtějí vidět mezinárodní řidičák. Ten samozřejmě nemáme, ikdyž víme, že stojí JEN 50 kč, ale LIDI PŘECE PSALI, ŽE NENÍ POTŘEBA :D Ani řidičák na motorku jim nestačil, a fasujeme tučnou pokutu a podmínku, že můžeme v této oblasti řídit ještě 3 dny. Bezva, to je přesně tolik, kolik se tady zdržíme :D

Vyrážíme tedy na Wat Phra That Doi Suthep, který se nachází nahoře na hoře. Následně vyrážíme na trek do džungle, kde se u vodopádu cachtá holčička s dědou a cáká na mě vodu. V džungli není jinak ani živáčka.

Pomalu se při západu slunce vracíme do centra. Naše ubytování se nachází v samém srdci Chiang Mai, přímo v „kostičce“… tak dostalo pojmenování místo, které je ze všech stran obklopeno silnicí do kostičky. Uvnitř tohoto ubytování se nachází historické centrum a také naše ubytování.

To ale nevíte, co znamená dostat se do kostičky během thajského nového roku – Songkramu, který právě vypukl. Ulice jsou obklíčené stovkou lidí, kteří po sobě, jak šílení hází vodu, lejí hadicemi po silnicích proudy studené vody snad i s mýdlem, cákají na sebe kyblíky…. A my, nezkušení neostřílení slaviči asijských nových roků se marně pokoušíme ujet jednomu ze sta pokus nechat se polít kýblem plným vody s ledem. A marně. Skútr dostal smyk a my už se válíme pod koly pickupu, na němž z nás rozesmátí puberťáci mají srandu. Plasty ze skútru se válí všude okolo, krev mi teče akorát z kolena, a ne hodně, nicméně přibíhají ke mně ženy, které mi kapesníčky krev sajou.

Dopadlo to ale dobře, a my vyvázli krom krvavého kolene jen s pár otlučeninami a také s pořádným šokem, teda alespoň já. A CO SAKRA TEN SKÚTR? Se skútrem jedeme do půjčovny, po cestě jsme ještě dostali pořádně na frak a v tomhle momentu mě už ty oslavy začali pořádně srát. A to byl teprve první den. Po incidentu se skútrem nám pán účtuje nějaké bolestné za jeho rozbitého mazlíčka, ale uklidňuje nás s tím, že je to při festivalu normální. Půjčuje nám nového mazlíka a my se vydáváme se vzpamatovat na hotel a následně už pěšky vycházíme na večeři a taky na malou odplatu.

13.4 - termály ve 40 stupních, not bad

Proč nám nikdo neřekl, že výlet do termálních pramenů v těch 40 stupňích asi není úplně optimální nápad? No nic. Alespoň, že jsme po cestě byli zase asi 150x polití ledovoucí vodou a utrpěli několik teplotních šoků.  Smočíme si jeden nehet na noze a já se vydávám na masáž nohou, kterou v areálu nabízí. Vlastně to taky nebyl až tak bezva nápad, vzhledem k tomu, že jedna moje noha byla včera uvíznutá pod spadlým skútrem a nachází se na ní právě 2 obří modřiny, nateklé koleno a milion malinkých šrámků. Ukázala jsem paní masérce, kde všude je to au au, a moc místa jí nezbylo:D Pravá noha si to ale náležitě užívala :D

V rámci hýčkání se ještě odměňuji místní palačinkou s chemickou borůvkovou polevou a už si to štrádujeme zpět do Chiang Mai, kde se připojujeme na místní vodní párty.

14.4 - odpočinkový den

Telefon to po včerejšku nezvládl. Přesto, že byl v dry sacku, utrpěl při jízdě na skútru vodní zranění a přestalo fungovat nabíjení. Bezva. Místa kde by se dal telefon opravit jsou díky svátku zavřená, až na jedno. To se nacházelo v obchodním centru, kde nám nakonec telefon opravili. Přidávám fotku jako doporučení😊Ještě jsme nejeli na skútru s krosnama, ale když tady může jet na skútru pětičlenná rodina, tak proč ne naše čtyřčlenná. Mamka, taťka a dvě batoží děti. Toto složení se přesouvá do nového hotelu. Následně se vydáváme na vodopád Kaew waterfall a na místní night market, kde si jako vždy kupujeme to nejlepší smoothie na světě a nějaké památky domů.

15.4

Dneska nás čeká návštěva jeskyně v oblasti Chiang Dao, poblíž se tké nachází wildlife sanctuary, kam se chceme po návštěvě jeskyně vydat. Bohužel prý propukl lesní požár, a proto není doporučeno se do této oblasti vydávat. Když přijíždíme k zóně Chiang Dao wildlife sanctuary čeká tam hromada fotografů klečících u čehosi. Následně zjistíme, že to jsou motýli. Fotograf k fotografům, nehledě na to, že se nespecializuju na hmyz (vlastně se hmyzu strašně bojím) si taky musím udělat jako správný turista fotku. Stejně jako požár nás také odradilo drahé povolení, které se musí na vstup do této oblasti zařídit, a tak se jen kocháme krajinou okolo a vydáváme se pomalu zpět. Chytá nás náš první velký slejvák na skútru, tak to kempíme v první kavárně po cestě a uznejte sami, byla to naprostá nádhera.

16.4 - cooking class / lekce vaření

Hnedka ráno vracíme skútr a vydáváme se na cooking class pod záštitou Smile organic farm Jedná se o půldenní kurz vaření s návštěvou trhu za 800THB/osoba, přejezdu na farmu a vaření jako takové. Naučili jsme se balit rolky, uvařit červené a oranžové kari, severskou specialitu … a nejlepší na tom všem bylo to, že jsme si to nakonci všechno snědli. A zbytek si vzali do našich krabiček. Odpoledne si zkrátíme čekání v obchoďáku, kde večeříme a čekáme na odvoz autobusem do Chiang Rai. 

17.4 - Chiang Rai, menší ségra Chiang Mai

Následující den už se nacházíme v Chiang Rai v pěkném ubytování, kam jsme dorazili předchozí den okolo půlnoci. Dnešní den nás toho čeká dost. Vydáváme se k Huai Pla Kang, nádhernému chrámovému komplexu. Tento komplex je známý svým obřím bílým Buddhou a impozantní sochou bohyně Guan Yin, která je vysoká 69 metrů.

Další zastávkou je vodopád, jehož jméno nemůžu už dohledat. Procházka k němu vede džunglí s malinkou vyšlapanou cestičkou a po cestě potkáte spousta hmyzáků. Já, jak už jsem na začátku říkala, mám z hmyzu strach a tento výlet mi málem přivedl infarktový stav. Skákalo to od země, ze stromů, lítalo to všude okolo. Biodiverzita nádherná, ale toto není můj šálek kávy, když to do mě drká a sedá si to na mě.

Další zastávkou dnešního dne je Blue temple, nádherný modrý chrám, u kterého si dáme skvělou kokosovou zmrzlinu a přesouváme se na wat phrathat doi khao kwai, nádherné vyhlídce s chrámem, kde jsem si alespoň chvíli zafotila, když už táhnu tak těžkou zrdcadlovku celou cestu na zádech. Další zastávkou je white temple, kam bohužel přijíždíme chvíli po 17 hodině čili už po zavíračce. Pro ty kdo chtějí ušetřit, můžeme tento temple doporučit i zvenku, neboť je krásně vidět od vchodu. Další „skvělou“ zastávkou je vyhlídka, kterou našel můj přítel. Hashtag – nech něco na chlapovi viď :D Nejdřív jsme projeli skútrem neprojetitelné a pak se dostali doprostřed polí, kde žádná vyhlídka nebyla. Tramtadaá. Má štěstí, že byl hezký západ slunce, který jsme mohli pozorovat i bez vyhlídky jentak ze skútru. Poslední zastávkou dnešního dne je night market, kde si dáváme samé bašty.

18.4 - výlet na Golden triangle a Choui Fong

Dnešní den nás čeká dlouhá cesta a skútru k hranici Thajska/Laosu a Bramy. Golden Triangle. S bolavými zadky po hodině a kus nejdříve vysedáme na skywalku nedaleko Golden Trianglu, kde se sápeme pěšky do kopečka. Následně jsme zjistili, že od parkoviště jezdí minibusíky zdarma, což by se nám v tom vedru dost šiklo.
Na vyhlídku nakonec nejdeme, ale kocháme se úplně stejným výhledem z laviček opodál. Naše další kroky vedly k samotnému zlatému trojúhelníku. Poté nás nohy zavedly do muzea opia, které je moc pěkně udělané a doporučujeme ho. Po cestě se stavujeme na oběd v místní restauraci a vyrážíme na Choui Fong – čajové plantáže. Ty nás vítají spolu s deštíkem. U plantáží je moderní budova, kde nabízí spoustu mňamek s čajem za ne příliš lidové ceny. Tady je to turismem už opravdu poskvrněné. Dneska musíme vrátit skútr, takže jsme si museli oprvdu pohnout, abychom do 19h byly zpět v Chiang Rai. A naštěstí se povedlo. K večeři si dávám roti na ulici. Jelikož pán neumí anglicky ani slůvko, tak ukazuju na pána přede mnou, který si odnáší svoji roti že chci tu stejnou. A tak začala zábava. Opéká roti, háže na ní vejce… říkám si, joo konečně ochutnám slanou.. pak otevírá plechovku s kondenzovaným mlékem, na vrch sype kukuřici:D Divila jsem se, ale bylo to lepší než to vypadalo!

19.4 - přejíždíme do Laosu

Ráno opouštíme Chiang Rai a míříme k hranicím s Laosem, odkud začne naše putování právě po kousku Laosu. Odmítli jsme jet s organizovaným zájezdem, který nám nabízel pán z ubytování, a tak rezervujeme dopředu Bolt a odjíždíme v 5.30 směrem k hranicím, kde nás čeká zhotovení víz. Na místě je spousta mladých batůžkářů. Všichni z nich jsou olepení nálepkou agentury, která jim zajistila plavbu po Mekongu až do Luang Prabang. Nejprve jsme si mysleli, že jsme na to vyzráli a budeme to mít levnější, ale po propočítání všech výdajů s tím spjatých jsme zjistili, že to vyjde asi o pár desítek korun levněji:D Přecházeli jsme hranice u Thai-Lao friendship bridge n.4 a za víza zaplatili 40 dolarů. Přes most se nedostanete pěšky, takže jste nuceni vzít si tuktuk, který nejde usmlouvat. Dostanete se k přístavu, kde si zajdete do okínka, kde se kupuje lístek na loď. Do Phak Bengu nás lístek na jednoho vyšel na 200.000 KIP a z Phak Bengu do Luang Prabangu také na 200.000 KIP. Nastoupili jsme na chatrnou loď, kde jsem si myslela, že se potopíme už v přístavu :D sedačky vytažené z vrakáče a lidí tolik, že museli sedět na zemi. Očividně nic jako tolik míst,kolik lidí v Laosu neplatí :D  a tak jsme se ještě ten den plavili okolo 7 hodin do mezistanice v Phak Beng. Jestli se ptáte, proč jsme nejeli do Luang Prabangu autobusem, tak se ptáme taky… našli jsme jen samé pochybné a také slyšeli spoustu šílených recenzí na to, jak vypadají místní silnice.

Po cestě je to docela sranda. Když se náhodou mezi pralesem a pralesem zjeví osoby, kteří na druhém břehu chtějí nabrat, zamávají na loď a ta se musí celá otočit a připlout na druhý břeh. Během toho naskákají na loď děti, které vám začnou vnucovat své výtvory a chtějí od turistů něco na zub a také nějaké money money. Když kultivovaní lidé, kteří se právě vynořili z džungle (rozuměj běžně oblečení městští lidé) nasotupí na loď, ta se div nepotopí pod tím útlakem tolika osob :D Stejně je to tady zajímavé. Plujete si po řece, koukáte na okolní krajinu, která je zahalena v hustém dýmu díky vypalování, na jedné části pláže lidé rejžují (zlato?) na druhé kadí buvoly a na třetí se koupou děti.
Pak Beng je malá vesnička uprostřed ničeho, kde se zůstává přes noc během dvoudenní plavby. Lidé zde žijí v podstatě jen z turistů, kteří zde jednu noc nocují.

20.4 - plavba po Mekongu

 Ráno si zajdeme na snídani a čeká nás 2/2 naší lodní výpravy. Během té se bavíme s lidma a sdílíme své zážitky.Já přečtu celou knížku, na kterou jsem během cesty ještě ani nesáhla a vyndávám omalovánky. K večeru konečně dojíždíme do Luang Prabang, navštěvujeme místní trhy a zajdeme si do dobré restaurace na burger.

21.4 - Wat Xiengthong, Kuang Si, Phousi hill

Půjčujeme si opět skútr a vydáváme se nejprve na Wat Xiengthong a následně na vodopád Kuang Si. Celý komplex je moc krásně udělaný. Příroda všude bují, existuje zde místní stanice pro medvědy baribaly a spooustu koupacích přírodních bazénků s průzračnou vodou. Na tomto místě se můžete vydat na okruh až nad vodopád a vidět celou krajinu z výšky. Dojdete na jakousi „stezku v korunách stromů“ kam za malé vstupné můžete jít a vychutnat si nahoře nějaké osvěžení. Další zastávkou je Phousi hill, kopeček, který už navštěvujeme při západu slunce. Nahoře paní prodávali cosi malého živého v klíckách. Nejdřív jsem si myslela, že to jsou myši ale pak jsem viděla, že to jsou ptáčci. Tohle mě trošku naštvalo. Lidi si to kupují proto, aby mohli dostat požehnání a vypustit je zpět do volné přírody. Co tohle je za systém? Místo požehnání toho, že můžou žít v nádherné krajině, je někdo chytí, zavře do mini prostoru, způsobí trauma a následně vypustí. Prostě…proč někdo podporuje tento bussiness na zvířatech. Na vršek této hory jsem sice došla trošku rozhořčená, ale spravil to pěkný výhled se západem sluníčka a následná waffle, kterou jsem zajedla svoje naštvání.

22.4 - do Vang Viengu jenom drncavě

Na hotelu jsme si předchozí den rezervovali autobus, který nás měl dovézt do naší další zastávky – Vang Vieng. Jak se ráno ukázalo, tak z autobusu se stalo auto, což nám teda ale vůbec nevadilo. Hned na začátku už v autě čekají dva sourozenci – Dán a Dánka, kteří jedou též do Vang Vieng. Cesta byla šílená! Jeli jsme doslova přes hory doly, po cestách, co ani nebyly cesty. Chudák auto…. Ještě ten den se ale do Vang Viengu dostáváme, trošku rozdrncaní, ale jsme tu! Chceme si vybrat hotovost, protože bez ní se zde člověk neobejde, ale ani jeden bankomat na naše karty nefunguje. Po zoufalých 5 pokusem to napošesté konečně vychází. (zpětně jsme zjistili, že všech 5 pokusů banka zúčtovala, aniž by vylezl jakýkoliv papírek peněž-> spoiler…dobře to dopadlo)

Hnedka si půjčujeme skútr na vydáváme se na jednu z Blue Lagoon, které se tu nachází. Konkrétně na lagunu číslo 3. Laguna není přeplněná, je čistá a jsou zde různé srandy na skákání do vody. Užíváme si tady odpoledne s našimi novými kámoši. Teda jak kdo. Matěj má horečku a není mu fajn, ale alespoň se vyvaluje pod slunečník a jde tršku zregenerovat po drncavé cestě. Stejně si zpětně myslím, že tu šavli, co hodil cestou na lagunu nastřádal při cestě do Vang Viengu v těch všech zatáčkách a ďourách, které jsme projeli.

Jídlo je tady také moc fajn. Usuzujeme, že je to v Laosu trošku obecně dražší než v Thajsku. Všude na ulicích tu jídlo stojí přibližně 50.000 Kip. Mají tu výborné bagety snad se vším, co si usmyslíte.

23.4 - hezký den v začmuděném Vang Viengu

Hnedka dopoledne se vydáváme na vyhlídku Nam Xay. Jde o místo, kde se platí vstupné, ale výhled z vršku opravdu stojí za to. Cesta nás hodně bolela. Ačkoliv člověk leze jen malinké převýšení, které by nás v Evropě nechalo klidnými a za 10 minut bychom byli nahoře, tady jsem měla pocit, že umřu. Bylo mi blbě z tepla, nízký tlak, do toho Matěj s horečkou taky nic moc. No ploužili jsme se nahoru asi 45 minut a nahoře padli vyčerpáním s hezkým výhledem :D Následně se nám rozbilo otevírání skútru, takže se to nějakou dobu řešilo a když se to dořešilo tak jsme jeli navštívit ještě lagunu č.1, kde to teda bylo šílené. Všude hromada čínských i nečínských turistů a prostě děs běs… koukli jsme se i do jeskyně, která začíná až na kopečku, tudíž tam nebyl skoro nikdo, jediný bonus. Když po sobě tak ten text čtu, tak to zní jako bychom ten den vůbec nevyužili naplno….ale když člověk musí přežívat v 40 stupňovém horku, tak je prostě hold zpomalený víc než by si představoval

24.4. - zipline a prozkoumávání laguny

Dnešní den je výjimečný. Můj kluk má narozeniny. Připravila jsem pro něj překvápko ve formě organizovaného zipline výletu, který jsem na recepci fikaně objednala. Vůbec nic netušil, totálně jsem ho obalamutila pohádkou o tom, jak ráno musíme udělat check out z hotelu dříve, a když náš tuktuk nebyl na místě včas (oni mají na všechno čas😊) tak jsem ho držela v pohádce o tom, že má přijít nějaká paní na podepisování smlouvy…no a všechno mi to sežral i s navijákem a byl překvapenej protože to vůbec nečekal. Prokecla to až holčina, co jela s námi tuktukem když se zeptala, jak se těšíme…. Tak to asi nebude na podepisování smlouvy :D a tak se proletěl nad krajinou, zatímco já jsem chvíli pracovala a užívala si chvíle „mí tájm.“ Následně jsme si vzali skútr a přejeli ještě na rychlou koupačku do blue lagoon 2, která už byla zase docela prázdná a ta se nám moc líbila. Odpoledne už přejíždíme mini vanem po kultivované silnici do Vientiane – hlavního města Laosu.

25.4 – 28.4. - smutný osud ve Vientiane a opouštění Asie

Od Vientiane jsme měli stejné očekávání jako od předchozích destinací v Laosu, které se nám moc líbili. Dánští kámoši nám říkali, že tam zůstanou jen přes noc, páč tam prý není moc co vidět… My si vyhradili 3 dny. Ok, byla to největší chyb, kterou jsme snad během našeho putování udělali. Ten den jsme navštívili Buddha park, Patuxay a Wat That Khao a tím jsme si v podstatě vyčórovali všechny destinace a nic víc nezbývalo. Nehledě na to, že bylo opět ještě větší teplo, než severněji, a to prostě nešlo.  V původním plánu ještě do poloviny dubna bylo v plánu stihnout navštívit ještě Kambodžu a tu jsme v podstatě zahodili tím, že jsme se ve Vientiane 3 dny nudili. Nuda znamenala hodně baštění nejrůznějších mňamek, chození po městě, polehávání na lavičkách, fňukání jaký jsme trotlové, že jsme nezůstali dýl ve Vang Vieng, kde toho bylo k navštívení mnohem víc… Takže jestli můžu něco doporučit, pak je to buďto úplné vynechání hlavního město, nebo návštěva na jeden den :D

Následně přejíždíme do Bangkoku, kde kupujeme suvenýry domů a čeká nás opět let do Pekingu, kde se vydáváme šíleným metrem do zakázaného města. Tam nás samozřejmě nepustí, páč nemáme udělanou rezervaci (minimálně 3 týdny dopředu) a tak zase jdeme zpět do šíleného metra a přejíždíme k olympijskému parku. Ten se nám moc líbil, všude v ulici byli tanečníci, milá hudba a bylo to zkrátka hezké zakončení.

Let zpátky opět se společností Air China probíhal naprosto bez problémů a přidávám se do skupiny těch, kteří s touto společností nemají žádné špatné zkušenosti.

Poznatky

na každém ubytování je jen jedna peřina
všude je ošklivá koupelna
všude se jí jen lžičkou a vidličkou
u postele je jen jeden stoleček
alko je v 7eleven zavřené 14-17h

Suma sumárum – statistiky cen

Pojištění 1800.- / osoba
Cesta z/do Vídně 1000.- / osoba
Letenky 13.000.- / osoba
Bolt Bangkok – 120.- / cesta
Ubytování nás v průměru stálo 130-300 kč noc/ osoba
Ceny jídla se v průměru pohybovali od 30 kč -80kč
SIM Thajsko – 200 THB / 30 dní
SIM Laos – 100 KIP / 15 dní
Mňamky (smoothies, ovoce, sůši, dobrůtky, róti…) – spóustu peněz
1 l benzínu v Thajsku – 40 THB
Organizovaný výlet ke slonům a do NP Doi Inthanon -2 200THB / osoba
Cooking class – 800 THB / osoba

Pro zvědavce celý tento měsíc sakumprdum vyšel každého na 40.000 Kč.

 

 

 

 

stopis...