Whisky Tour 2019
Výlet za whisky do skotských Lowlands.
Cestopis z roku 2019 napsal Petr Boháček
Začněme lehkým úvodem do našich cestovatelských výletů zvaných Whisky Tour. Primární zaměření, jak už název napovídá, je whisky, v tomto případě skotská oblast středu kolem Edinburgu a Glasgow, tzv. Lowlands. Není nijak vyhlášená jako třeba Speyside, ale pár distilerek se tu najde, ostatně jako kdekoliv ve Skotsku. Obvykle tedy trávíme čas na whisky tour objížděním distilerek a zkoumáním jejich zákoutí a hlavně whisek. Obvykle za den navštívíme jednu až dvě. V každé z nich absolvujeme nějakou tu ochutnávací tour a následný večer strávíme degustací vybrané láhve hezky do hloubky. Tolik obecné schéma whisky tour výletů a teď už pojďme k letošku.
Celkem rutinně jsme objednali letenky do Edinburgu a za středobod našich výprav jsme zvolili Kinloch Rannoch, vesničku 2 hodiny jízdy na západ, kde byla zrovna volná chata. Poučeni z minula, jsme vybrali dům se 4 ložnicemi hezky nedaleko jezera, takže očekávání byla veliká.
Den 1
Cesta začíná neblaze. Jeden z účastníků musel vzdát z osobních důvodů a předpověď počasí pro oblast bydlení také nic moc. Naštěstí jsme tu kvůli whisky a distilerkám, proto by nám trocha deštíku neměla vadit. Jen co jsme přistáli, vyzvedáváme auto a vyrážíme do nedaleké Glenkinchie.
Glenkinchie je poměrně velká distilerka, aktuálně v rekonstrukci, vlastněná Diageem, což se promítne u nich v návštěvnickém centru, kde vidíte reklamu na všechno možné jen ne na Glenkinchie. Hlavně Johnnie Walker je na reklamách zastoupen nejvíc asi proto, že má příští rok 200 leté výročí a že 92% produkce Glenkinchie jde právě do tohoto blendu. Jinak má tato distilerka produkci 7500 litrů denně a na to jim stačí 8 lidí, což je fantastická efektivita. Samozřejmě slad berou odjinud, ale to už je dnes spíš standard a najít distilerku, co si hraje se sladem, je malý zázrak. Je hezké vidět, že kádě na břečku mají stále dřevěné a zdá se, že jsou na to i pyšní a chtějí si dřevo udržet i nadále. Mají největší destilační kotel minimálně ve Skotsku a možná i na světě, a proto mají jen 2, zatímco v jiných distilerkách jich můžete vidět celou řadu. Distilerka je kousek od Edinburgu. Dokonce sem jezdí shuttle bus, takže je velmi snadno dosažitelná. Z pohledu exkurzí můžete zvolit dvoupanákovou anebo čtyřpanákovou. Ve srovnání se Speyside minulý rok jsou panáky opravdu skromné a těžko bych to nazval ochutnávkou. 10ml nedá žádné whisky šanci pořádně rozvinout svou chuť. Dobrá zpráva je, že mají lahvičky pro řidiče, do kterých vám rádi a zdarma panáčky přelejou.
Den 2
Probudili jsme se do upršeného dne a nikomu se nějak nic nechce. Nakonec jsme se kousli, protože vidina hladového dne se nikomu z nás nelíbila a aby to nebylo jen o tom žvanci, naplánovali jsme si na dnešek jednu z nejhezčích distilerek - Edradour. Doporučení kamarádů a známých nezklamala a již teď můžu říct, že Edradour se stal mou nejoblíbenější distilerkou a těžko ji bude něco překonávat. Pokud hledáte malebné staroanglické místo a ani nutně nemusíte být fanda do whisky, tady to bude přesně pro vás. Edradour je jedna z nejmenších distilerek a zakládá si na tradiční ruční výrobě whisky s minimem elektroniky. Také produkují pouze 15 barelů týdně. A na jejich whisky je tato péče rozhodně vidět.
Zároveň se v Edradouru věnují stáčení whisky do lahví. Tohle je celkem zajímavá činnost. Nakoupí prostě sudy whisky z jiných distilerek (hned po destilaci), uloží je u sebe ve skladu a až vyzrají, tak je stočí do lahví pod původní značkou. Kouzlo je v tom, že se takto můžete dostat k whisky z již neexistujicích distilerek, případně k těm existujícím, ale za nižší cenu (ovšem Livigno je Livigno, takže se úplně nenechávám opít marketingovým rohlíkem). Každopádně tato činnost vyprodukovala velmi nadprůměrně zásobený bar v distilerce, kde můžete ochutnat kde co. Z tradiční produkce Edradour nabízí velmi dobré whisky, které mají hluboký charakter a dokáží vyprávět celé příběhy. Stáčí nerašelinovou whisky pod svým názvem a také nádhernou rašelinovou pod názvem staré, dnes již zavřené, distilerky Ballechin, která stávala nedaleko. Na prohlídce máte možnost ochutnat Edradour i Ballechin a dostanete sklo zdarma. Bohužel nenabízí lahvičky pro řidiče, tak buď donést vlastní nebo holt tu chvilku vydržet, než alkohol vyprchá.
Den 3
Den ve znamení deště a cyklistického závodu, což pro nás prakticky znamená, že jsme do 14:00 odříznuti, kvůli uzavřeným silnicím. Odpoledne jsme se přemohli a vyrazili alespoň do blízkého Aberfeldy se stejnojmenou distilerkou. Bohužel nebo možná bohudík jsou všechny tour pro dnešek vyprodané (???) a tak se odebíráme rovnou k baru udělat alespoň další degustaci :). Na doma jsem koupil 15-ti letou Dewmar’s blended whisky, tak uvidíme, co se z ní vyvine. Zatím nám ochutnávka ukazuje velmi jemné a delikátní kousky, z nichž každý má svůj charakter a hloubku.
Na domácí degustaci jsme odvezli Aberfeldy Singlemalt 16, Dewmar’s Blended 15 a Dewmar’s Blended 12. Všechny z nich se vyznačují jemnými sladkými tóny vanilky a medu s různým stupněm ostrosti v závislosti na stáří.
Den 4
Na tento den jsme naplánovali distilerky Dalwhinnie a Blair Athol.
Obě patří Diageu, v obou můžete pouze fotit (ne video) a pouze na mobil a bez blesku a ještě pouze na místech označených modrou rohožkou. Z toho důvodu nemá smysl chodit zde na tour. Alespoň můžete strávit víc času v jejich baru. Protože za ochutnávku rozhodně stojí.
Dalwhinnie je distilerka na nejchladnějším místě ve Skotsku (průměrná teplota je zde 6 stupňů) a z toho důvodu mají i nižší andělskou daň než obvyklá 2%. Při ochutnávce párují whisky s čokoládou, což je fajn, akorát, že v mém případě čokoláda až příliš odvádí pozornost od whisky. Z whisek mají zajímavou s názvem Lizzie’s dram, kterou je možné koupit pouze na místě. Elizabeth Stewart byla první ženská operátorka v distilerce a při příležitosti jejího odchodu do důchodu minulý rok byla dle jejího návrhu vytvořena tato whisky. Jedná se o velmi zajímavou nenakouřenou whisky se sílou 48% a plněním do již jednou použitých sudů (second fill casks). Vznikne tak jemná a přitom silná whisky, vhodná na chladné dny a dlouhé zimní večery. Dalwhinnie je součástí i aktuální Game of Thrones série a reprezentuje zde House of Stark.
Blair Athol je velmi blízko Edradouru a pokud teda nemáte nějaký hodně dobrý důvod, proč jít na tour zrovna sem, tak si raději popojeďte do zmiňovaného Edradouru. Bohužel zde můžete fotit pouze na mobil, řidiče zde nepodpoří cestovním balením panáků (a ještě mají kecy, když si přinesete vlastní driver’s package) a díky Diageu opět neminete reklamu na Johnnieho Walkera. Prostě osobitost jednotlivých distilerek se pod Diageem ztrácí někde pod nánosem korporace a Johnnieho Walkera. Je to teda nejprodávanější whisky na světě, tak to mají asi dobře spočítané, ale stejně to nechápu a nelíbí se mi to.
Den 5
Na poslední den jsme se rozhodli si trochu prodloužit cestu zpět na letiště a zastavit se v distilerce Auchentoshan.
Městká distilerka z Glasgow, jak se sami nazývají, se vyznačuje trojitou destilací. Údajně je poslední svého druhu ve Skotsku. Návštěva zde je velmi příjemná, průvodci otevření a přístupní detailům výroby. Nebojí se focení. Tohleto je jediná distilerka, kde jsem viděl různá stadia břečky i následné destilace. Zajímavé je, že díky trojité destilaci ředí vypálený destilát ještě před zráním v sudech. Dostávají se tak z 81% alkoholu někam na normálni hodnoty kolem 70-75% jako v ostatních distilerkách. Zajímavá byla možnost trochu tohoto čerstvého 81% destilátu ochutnat. V podstatě se okamžitě odpařuje na jazyku. Na závěr také místo běžné whisky dostanete ochutnat i koktejl z whisky, citronového sirupu a Ale piva. Také moc dobrá záležitost. Do Glasgow je jednoduché spojení z Edinburgu po M8 a skoro bych řekl, že Auchentoshan je lepší volba ne návštěvu než Glenkinchie, která je opticky blíž.
No a to už byla poslední návštěva a měli jsme právě tak čas na přesun na letiště.
Shrnutí
Strávili jsme 5 krásných dnů ve společnosti vybraných whisky a lidí, kteří o ni pečují s láskou, jakou si zaslouží. Na závěr pár logistických rad k této oblasti Skotska. Dobře volte ubytování. Často cestujete přes poměrně řídce obydlené oblasti, kde 30-40km jedete hodinu po úzkých cestičkách, kde se 2 auta vzájemně nevyhnou. Absolvovat takovou cestu dvakrát denně je pěkně otravné. S tím souvisí i velmi malá občanská vybavenost. Zapomeňte na naše supermarkety v každé vesnici. Tady mají stále problém s platbou kartou, o Apple Pay nad 30£ si můžete nechat zdát, protože terminál vyžaduje kartu zasunout, případně vám oznámí, že neberou neanglické platební karty. Prostě hotovost na spoustě míst stále vede a to i v návštěvnických centrech distilerek, která žijou primárně z turistů. Naštěstí bankomaty většinou není problém najít. To samé se týká hustoty benzínek. Když už ji člověk náhodou našel, tak alespoň s placením kartou zde problém nikdy nebyl.
Co se týká restaurací, je dobré si uvědomit, že Skotsko není na vrcholku gastronomické pyramidy. Přesto překvapí, když restaurace s téměř 5 hvězdičkovým hodnocením na internetu (5 je maximum), si nezadá s poctivou zaplivanou čtyřkou z Česka. Úsměvné je, že všechny tyhle pajzly mají v podstatě stejné menu. Sehnat něco lepšího, stojí netriviální úsilí a peníze a na konci jste stejně zklamaní a vzpomínáte na Jamieho Olivera a Gordona Ramseyho :). Je zjevné, že jídlo zde prostě nemá prioritu. To vše je naštěstí kompenzováno nádhernou krajinou a samožrejmě whisky. Co se týká ceny whisky, tak nečekejte nic výhodného. Ceny ve srovnání s internetem a bezcelní zónou v Livignu jsou spíš vyšší, někdy až příliš očividné pasti na turisty. Čili má smysl nakupovat pouze pro okamžitou spotřebu a spíš využít šance ochutnat spoustu druhů, ke kterým se člověk normálně nedostane, než nakupovat ve velkém do zásoby. Stejně nám to do letadla v příručním zavazadle nevezmou.
Jak se ti cestopis líbil?
Petr Boháček procestoval 7 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 1 úžasný cestopis.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Naprostá pecka, pro mě jako milovníka whisky i super popisy chutí a vůní, celkem jsem si i je dovedl i představit z těch popisů.) Doufám, že ze své další cesty zase napíšeš něco podobného!
Díky :)