Z Buenos Aires do Rio de Janeiro

Úvod

Na začátku bylo přemýšlení, zjišování, změny názorů a zvažování pro a proti. Šlo o to, když Jižní Amerika, tak co si můžeme dovolit finančně, časově, znalostmi, řešili jsme i bezpečnost a další možná rizika. Shrnutím všech těchto faktorů došlo na kontakty s cestovkami. Osobně jsem měl největší obavu z nulové znalosti španělštiny, kterou postupně překonal pevně sešněrovaný program CK a finance, které se výrazně navyšovaly při sebemenší případné změně, úpravě nebo i výběru z nabízených možností cestovních kanceláří. Rozhodnutí padlo, pojedeme sami. A určitě nelitujeme, naopak.

Očekávání jsme měli velké a představy rozdílné. Osobně jsem už něco procestoval, Mexiko by mi mělo být vodítkem, ale Argentina a Brazílie, to je přece jen vyšší liga. Tak vzhůru do toho, jedeme dva chlapi, já Tomáš a kamarád Gage, známe se dlouho i z některých cest, tak snadno najdeme společnou řeč. Plánování zabralo dobré 3 měsíce. Vypilovali jsme trasu, zajistili klíčové body výpravy a ohraničili finance. Že to nebude úplně low cost zájezd bylo jasné už po nákupu letenek. Zvolili jsme pohodlnou a časově ideální trasu s KLM přes Amsterdam, kde letenka do Buenos Aires a zpáteční z Ria stála 35 tisíc. To bylo hned u největšího výdaje víc, než jsme předpokládali. To, že zkusíme ušetřit jinde, znělo jako vtip už tenkrát. Abych nenapínal, celková cena bude samozřejmě vždycky individuální, my jsme se vešli do 80 tisíc na osobu komplet za všechno v podstatě bez omezování. Tím všechno myslím úplně všechno, přes jídlo a pivo, po dárky a suvenýry.

Itinerář

Orientační mapa

Pro přesnost uvádím doplněný a upravený itinerář podle skutečnosti. Měli jsme toho rezevovaného víc, než jsem zvyklý, respektoval jsem kolegu, o to pečlivěji bylo nutné plánovat. Předem jsme měli rezervaci hotelů v Buenos Aires a v Riu a koupené letenky na přelety. Pro ubytování byla zásadní lokalita, pak teprve výběr zohledňoval standard a cenu. Dá se říct, že nám to všude vyšlo.

Itinerář skutečnost

Buenos Aires

Den první. Už je za námi. Nakonec to byl den vydařený, ale hektický, po 16ti hodinové cestě toho máme plné zuby. Po pořádku. Let byl sice dlouhý, ale dalo se to přežít. Kombinace solidních míst s prostorem na nohy a nočních hodin nám umožnila dost spánku. Po 15 minut zpožděném příletu jsme bez zdržování dojeli podle doporučení Uberem na hotel. Dali jsme kafe, naladili data v telefonech a odložili batohy, hotelový check-in nás čekal až po třetí hodině odpoledne. Kolem desáté jsme vyrazili do města. Nejdříve vyměnit peníze na ulici Florida, potom jsme vyrazili na plánovaný pěší okruh. Začali jsme symbolicky na Plaza de Mayo, kde se nadšený Gage zařadil do probíhajícího 24 hodinového pochodu odporu. Ten byl asi proti všemu, stávka a protesty na Plaza del Mayo, to je argentinský národní sport. Vydržel asi 2 minuty, naštěstí pro mě. Odtud jdeme směr přístav, Puerto Madero. Tam jsme si neplánovaně a s předstihem koupili lístky na úterní trajekt do Uruguwye, když už jsme tam okouněli a okukovali, co a jak. Přístavní oblast je nová, moderní, s mrakodrapy a parky, promenádou. Počasí mezi tím značně přitápí. Míjíme Dámský most, argentinskou obdobu Dublinské harfy. Téměř na konci přístavní promenády opouštíme pobřeží a vcházíme do starého města, čtvrti San Telmo. Úplně všechno je tu jinak. Staré baráky a úzké ulice do čtverců vytváří neskutečnou atmosféru, hospůdky, obchůdky, pohoda. Po ulici Defensa se šineme zpět do hotelu. Únava se hlásí. Ve 4 hodiny konečně dáváme sprchu a dvouhodinový odpočinek. V šest večer se aktivujeme, venku je pořád slunce a teplo, to je proti domovu příjemná změna. Vyrážíme na večeři do nedalekého steakhausu, potom okouknout město při stmívání a pro dnešek to balíme. Zjišťuju, že mám připálenou hlavu, přechod do letního období jsem tedy moc nezvládl. Tak uvidíme zítra.

Plaza De Mayo

Prezidentský palác - Casa Rosada

Puerto Madero

Puente de la Mujer

San Telmo

Avenida Corrientes

Den druhý. Vrchol našeho pobytu v Buenos Aires, večerní fotbalový zápas argentinské ligy River Plate vs. Lanus. Vyrážíme na opačnou stranu než včera, cílem je hřbitov Recoleta a návštěva zajímavých míst cestou. Město nemění svou tvář, pořád upravené, živé, pohodové, přívětivé. Nachodíme kilometry a čekáme, že přijde periferie. Žádná není, aspoň v našem dosahu. Postupně míjíme Obelisk na Av. 9 de Julio, Teatro Colón. Už je tu hřbitov Recoleta s hrobkou Evity Perón. Hrobky tu jsou takové domy, stojí to za podívání. Pokračujeme přes park s vkusným a nevšedním stánkovým prodejem a už jsme na Plaza Evita. Pomník Evity je trochu zpustlý, ale to nehodnotíme, nabíráme směr Estadio Monumental. Odpoledne a večer je vyhrazeno fotbalu, jsme v očekávání. Musím říct, že bylo splněno. Ono, když fandí a zpívá 85 tisíc lidí na podporu svého týmu, stojí to za to. River Plate, nejúspěšnější klub Argentiny, největší stadion Jižní Ameriky, prostě nic víc chtít nemůžeme. A výhra 1:0, užili jsme si to. Pro zajímavost, před a během zápasu všude nealko. A atmosféra dokonalá. Dáme místní pivko Quilmes po zápase a jedeme na hotel. Dnešek se vydařil a fotbal, to je Argentina.

Plaza de la República

Plaza Lavalle - Teatro Colón

Hřbitov Recoleta - Eva Perón

Más Monumental - River Plate

River Plate vs. Lanús

Den třetí, celý věnovaný “Baires”, jak B.A. nazývají místní obyvatelé. Naším cílem je vidět v rámci možností co nejvíc, poloha našeho hotelu zajišťuje většinu zajímavostí dostupných pěšky. Slunce tentokrát pere hned od rána, takže svou obchůzku zahajujeme v drogerii nákupem opalovacího krému. Přitom jsme prošli vyhlášenou nákupní galerií Pacifico, budova je to hezká, drahé butiky ale jen kopírují jiná města.
Pokračujeme znovu podél vody přístavem, jen volíme jinou cestu než první den. Línou atmosféru doplňujeme krátkým občerstvením, slunce už pálí hodně. Mažeme si hlavy a já nasazuji klobouk River Plate ze včerejšího fotbalu. Na tom by nebylo nic divného, ale naším cílem je čtvrť La Boca, sídlo největšího rivala, CA Boca Juniors. Objevujeme kompletní protipól včerejška. Vyhlášená chudinská dělnická čtvrť, barevné nízké domy, které drží pohromadě jen ta barva. Máme ale dojem, že je to především póza a odlišení se. Množství turistů, skvělé restaurace se zpěváky a tanečníky, rušno a veselo. To zas moc chudě nevypadá, ale image si to přesto udržuje. A funguje. Proč ne, nám se to taky líbilo, je to jiné. Samozřejmě jsme se šli pro porovnání podívat na stadion. Ten úplně nekoresponduje s věhlasem klubu, jehož největší hvězdou byl kdysi Maradona. Konstatujeme, že včera to bylo výrazně lepší. Klobouk mám pro jistotu dávno v kapse a kupuji neutrální kšiltovku. Pokračujeme pomalu zpět, cestou se střídají parky, hřiště, ulice a náměstí, vše příjemně zaplněné a živé místními lidmi. Navečer kontrolujeme
stažení vlajky čestnou stráží na Plaza Maya, asi vědí, že budeme odjíždět. Den uzavíráme v Café Tortoni, nejvyhlášenější kavárně v Buenos Aires.

Galerias Pacifico

La Boca

La Bombonera

San Telmo - Plaza Dorrego

Plaza De Mayo

Uruguay

Ráno v 7 hodin opouštíme hotel. Ochotně nám připravili snídani dříve, tak se posilněni posunujeme na terminál trajektu Buquebus. V 8:15 máme odjezd do Colonia del Sacramento. V přístavu probíhá klasické odbavení, opouštíme Argentinu a začínáme Uruguayskou část naší cesty.

Colonia del Sacramento.
Přístavní městečko, které si zachovalo svůj původní koloniální styl z konce 17. století. Nyní je to památka UNESCO, všude spousta hospůdek, laviček, dá se jít i podél řeky Rio de la Plata, která zde ústí do jižního Atlantiku. Ta je tu sice velikostí už moře, ale barvou jako když je po deštích špinavá Orlice, spíš ještě víc. Colonia je takové líné odpočinkové místo, příjemné, hezké a malé. My jsme bágly nechali v úschovně na autobusáku a rovnou si koupili lístky do Montevidea. Za dvě hodiny jsme měli všechno projité křížem krážem i se zastávkami, takže zbyl čas na lehký oběd a ve 14 hodin vyrážíme směrem na hlavní město Uruguaye.

Colonia del Sacramento

Montevideo.

Autobus je luxusní, ale plný, jsme rádi za místenky. Venku se nám míhá krajina, krav je vidět dost, steaky budou! Vystupujeme na terminálu Tres Cruses v Montevideu. Už první dojem napovídá, že to tady bude trochu jiné, než jsme si zvykli v Buenos Aires. Odmítám Gageho návrh na taxi a vybírám MHD. Autobusy jsou v Montevideu jediným veřejným dopravním prostředkem a podle toho to vypadá. Většinou jich jede několik za sebou a v ulicích převažují nad auty. Na druhý pokus vyrážíme směr centrum, pevný cíl nemáme, ubytování jsme tu neřešili. Divoká jízda busem zapříčinila, že jsme zaváhali s vystupováním a skončili v nákladním přístavu. Po 20 minutách jsme zpět na trase. Postupně odhadujeme hotely v poměru cena - výkon - poloha. Nakonec jsme se ubytovali v hotelu Palacio, který splňoval kritéria především tou polohou. Přes rozpačitý první dojem a avizovanou obsazenost hotelu, se díky vstřícnému a ochotnému personálu karta obrací. Nakonec si retro hotel, vedený starým pánem, patrně majitelem, oblíbíme. Je čistý a má starobylou noblesní atmosféru, takže domlouváme ubytování na dvě noci a vyrážíme se projít po okolí. Máme hlad, a červené víno, to je tu skoro povinnost. V náhodné hospůdce je jídlo zklamání, víno výborné. Cestou zpět na hotel kupujeme druhou lahev a jdeme bydlet.

Montevideo Bus station

Hotel Palacio

Montevideo Staré město

Dnešek máme vyhrazený pro Montevideo, hlavní město Uruguaye, velikostí srovnatelné s Prahou. Včerejší entrée nebylo nejlepší a ani výběr restaurací se nám zatím moc nedaří, stanovujeme tedy cíl dne: nejlepší hovězí steak ve městě. Restauraci tentokrát vybírá web. Po snídani procházíme historické centrum. Významné body jsou na nevelkém prostoru, stačí nám na to dopoledne. Turisticky nejatraktivnější je přístav Mercado del Puerto. Jdeme okouknout Atlantik a vidíme v dálce maják. A Gage zmiňuje přes 22 km dlouhou pobřežní třídu Rambla of Montevideo. No prošli jsme se, dost přes polovinu pobřežní Rambly a přes poledne. O půl páté jsme se dovlekli do nejlépe hodnocené restaurace na steaky, Parrillada Garcia, byla naštěstí částečně naším směrem. Stálo to za to, všechno bylo výborné, maso až luxusní a kuchař nic nezkazil. To se nepřežere. K cestě zpět na hotel využíváme Uber, rychlé, spolehlivé a jednoduché. Pro dnešek to stačilo, ještě, že už máme i krém po opalování.

Montevideo Plaza Independencia

Montevideo Mercado Del Puerto

Montevideo Rambla

Montevideo Punta Brava

Montevideo Garcia Punta Carretas

Montevideo Punta Carretas

Celkově je Montevideo městem rozdílů. Luxusní čtvrti podél Atlantiku, stylové restaurace a klasická obchodní centra. Naopak širší centrum je opomíjené. Hned vedle historických opravených jsou polorozpadlé domy, zašlé ulice, bezďáci a žebráci. Nevalné restaurace, nepořádek vedle pěších zón, zahrádek, butiků a stánků. Najít se tu dá opravdu vše. A steaky také!

Punta del Este.

Ráno balíme saky paky a v 10 hodin už vyrážíme busem z našeho známého terminálu Tres Cruses do Punta del Este, nejznámějšího letoviska Uruguaye. Přijíždíme chvíli po poledni a pro přesun na hotel volíme půlhodinku chůze, máme ze včerejška natrénováno. Rezervaci jsme neměli, ale štěstí ano, takže nás v jednu hodinu rovnou ubytovali. Zahajujeme rekreační úsek dovolené, těšíme se na trochu oddychu u moře.

Punta del Este - Maldonado

Hotel Brisas del Este

Playa Mansa

K moři to máme kousek, jen přejdeme silnici. Pláž písčitá a dlouhatánská, moře čisté a teplé, vlny menší, dá se v pohodě plavat. Jsme stranou od obřích hotelů, které v podstatě tvoří v centru Punta del Este celé město. Bydlíme v části Maldonado a je tu všude, i na pláži, celkem málo lidí. I hotel je menší a upravený, s ubytováním jsme to tedy trefili, zvlášť když pak vidíme tu masovku u velkých hotelových komplexů. Večer vyrážíme na jídlo do centra. Všechno je nové, moderní, ale zkrátka betonové sídliště, které pojme obrovské množství lidí. Místní bydlí na vnějším okraji města, centrum je pro turisty. Ceny jsou tu taky luxusní, prostě top středisko se vším všudy. Začínalo se stmívat, tak jsme toho tady moc nestihli. Zítra to tu nejspíš dokončíme, jinak máme relax. Jen na tom
sluníčku nejde relaxovat moc dlouho, tak uvidíme.

Punta del Este

Punta del Este, The Fingers

Punta del Este

Dnes si naplno užíváme léto. Jasno, 34 st., žádné plány. U moře do 11 h., pak to vzdáváme, bez zázemí slunečníku a lehátek to nejde. Půjčovna tu není, všichni mají svoje nebo z hotelu. Po čtvrté odpoledne se jdeme ještě vykoupat a vyrážíme do Punty. Přes poledne jsme zůstali na hotelu, občas se zchladili v hotelovém bazénu a řešili cestovní záležitosti. Do Punty vyrážíme dřív než včera, ať taky ještě něco vidíme. Doplnili jsme si představu. Moc hezké, moderní středisko, nové, každý si najde, co potřebuje. Zakončujeme den v hospodě ochutnávkou lokálních populárních kombinací, jak se patří na poslední večer v Uruguayi. K jídlu Entraňa fina, nečekal jsem zázrak, ale pořádný steak to není. Na místní pivo jsme zvyklí, tak jsme na závěr chtěli zkusit místní kořalku - caňu. Domluvili jsme se na Caipirinha o Caipitoska, což je s Caňou taková míchanice, kterou prý pijí hlavně v Brazílii. Líh je cítit i z té míchačky, tak jsem rád, že to nedávají samotné. Souhrn o Uruguayi dám snad dohromady zítra v letadle, až se budeme posunovat dále.

Faro de Punta del Este

Las Mesitas

Punta del Este

Punta del Este - La Pastora

Punta de las Salinas. Nejjižnější bod Urugaye.

Na cestě do vnitrozemí

Dnes dopoledne si ještě užíváme Atlantik, v poledne (jak jinak) začínáme přesun Punta del Este (URY) - Buenos Aires (ARG) - Puerto Iguazu (ARG) - Foz do Iguacu (BRA). Takže tak v devět večer bychom měli být na hotelu v Brazílii. Večer doladíme plány na nejbližší dva dny, mělo by to být něco úplně jiného, tak uvidíme.

Využiji čas v letadle a pokusím se shrnout dojmy z Uruguaye. Po turistické Colonii del Sacramento nás Montevideo trochu zaskočilo. Autobusák, pak místní doprava a výstup v přístavní čtvrti nebyl zrovna nejlepší začátek. Jak jsme později zjistili, byly to asi nejchudší části města mimo okrajových kolonií. To, co jsme viděli později, bylo moderní nebo opravené město, které má co nabídnout. Historické centrum klasicky přizpůsobené turistům, pobřeží nově upravenou promenádou, využívanou místními ke sportu a odpočinku. Luxusní bytové komplexy i vilové čtvrtě. A že jsme toho prošli. Zklamáním byla úroveň restaurací a jídla. Na to, s jakými surovinami pracují, to bylo někdy až prznění jídla. Přitom podmínky na vaření a grilování v jednotlivých restauracích byly super. Nevím proč, ale před odjezdem do Uruguaye jsem měl představu, že v každé hospodě dostanu prvotřídní steak. Tak to ani náhodou, dokonce i v drahé a načančané Punta del Este tomu bylo co vytknout. A to už jsme vybírali jen ověřené podniky s
nejlepším hodnocením. Zato víno, červené, to byla jistota, tam v podstatě nešlo vybrat špatně. Dojem z Uruguaye máme ale pozitivní. Anglicky se dalo domluvit bez problémů, na rozdíl od Argentiny. Lidé byli vstřícní, přátelští, ochotní. Nic nebyl problém, ale zároveň nic nevnucovali a neotravovali. Koupání a pláže parádní. V blízkosti našeho ubytování nebyly zabrané atrakcemi a hotelovými lehátky, na dovolené tu byli převážně Uruguayci, možná nějací Argentinci. Všichni měli svůj slunečník a lehátko, žádné komerční zahrádky. To bylo hodně příjemné. V centru Punty ovšem už pláže klasika. Oceán osvěžující, vstup písčitý, hloubka tak akorát. Celkově všechno působilo oddychově a bezpečně. I v Montevideu, kde na žebráky a bezdomovce člověk narazil (jako všude), nějak je ani nevnímal a oni neotravovali, i když na ulici jsme v noci z otevřeného okna různé diskuze slyšeli.
Pocit z Uruguaye máme jednoznačně pozitivní, je to příjemná země, lidé tu nemají ty roztahovačné manýry, jako ve velkých zemích.

Odlet z Punta del Este

Letiště B.A. poprvé

Letiště B.A. podruhé

Píšu v letadle, a najednou koukám, že přistáváme. O hodinu dřív a znovu v Buenos Aires. Nedával jsem pozor, tak se ptám sousedů, co se děje. Prý porucha na klimatizaci a přehříval se zavazadlový prostor. Ok. Zapojil jsem se ale tímto do obecného hovoru cestujících, které tato událost skamarádila. Všichni mluví anglicky, je to okolo nás složené převážně z Amíků, k tomu pár Britů a Japonců. Rozvíjí se anglická konverzace ve velkém, no, to tedy nevím, jak jsem byl do teď rád za angličtinu, tady je jí až moc a mé limity přichází brzy. Snažím se, potím se a konverzuji, moje úroveň jde rychle dolů. Naštěstí moje sousedka potřebuje mluvit se všemi a nechává mě občas vydechnout. Jen do té doby, než její partner zjistil, odkud jsme, a on že byl dva roky u projektu založení školy amerického fotbalu v Pardubicích. Na hranici lingvistického vyčerpání navrhuji, ať mluví česky. Hahaha, oni ti amíci se směji všemu a všechno je bjůtifl. Ptám se, po kolika pivech to zvládne, to už asi smíchy praskne, ale naše konverzace se zase vrátila do mých jazykových možností. Vystupujeme a čekáme na výměnu letadla.

V 19:40 znovu startujeme. Dnes už toho moc na zítra připravit nedokážeme. Po přistání se ještě musíme dostat do Brazílie, to bude trochu složitější, díky vzdálenosti, hraničnímu přechodu a pozdní hodině. Gage to vidí mnohem hůř, podle něj budeme v nejlepším případě spát na letišti, jen nedokázal říct, na kterém. V autobuse ho chtěla jedna slečna pustit sednout, tak je rozmrzelý. Ani návrh, že se nenápadně vmísíme do skupiny japonských důchodců se u něj nesetkal s pochopením.

Dobrodružství ale stále nekončí. Už hodinu kroužíme nad letištěm Iguazú a podivně klesáme a zase nabíráme výšku. Z hlášení pilota jsem porozuměl, že letiště nepřijímá, ale ne proč. Amíci mi potvrdili, že důvod neřekli. Napadlo mě, že to vypadá, jako když má pilot půjčený letadlo, a to řízení mu ještě nejde, něco jako, že spojka zabírá jinde. Pokusil jsem se sousedům vtip interpretovat, ale nikdo se nesmál. Asi mi nerozuměli. Jen mi na to řekli, že se vracíme zpátky do B.A. To jsem se nesmál zase já. Zato následný smích okolo mě dal najevo, že ten, kdo se stal obětí žertu, jsem já. Netušil jsem, že mají smysl pro humor. No dobře, no, 1:0 pro Amíky.

Letiště Iguazú

Letiště Iguazú, přílet

A právě jsme dosedli. Po všech těch nepříjemnostech pro nás začíná další adrenalin, dostat se do Brazílie. Všichni mí noví kámoši mají nocleh na argentinské straně, tak se ani nemáme ke komu vetřít. Nakonec obávaný noční přejezd do Brazílie proběhl hladce, tedy až na Gageho brblání, asi čekal vítací delegaci. Z letiště busem, na přejezd z Argentinského autobusáku do hotelu v Brazílii jsme si vzali taxi a v 23:45 jsme se hlásili na recepci. Už je jasné, že zítra si výlet k vodopádům tak maximálně domluvíme.

Vodopády Iguazu

Brazilská strana vodopádů. Dnes jsme měli trochu pomalejší start, ale na to, že téměř bez přípravy, o kterou nás včera připravili Aerolineas Argentinas, to dopadlo ještě dobře. V 10 hodin už jsme seděli v místním buse směr vodopády Iguazu na brazilské straně, která se nám ráno jevila jako jednodušší. Nepřejíždíme hranice a je tam kratší prohlídková trasa. Vracíme se ve čtyři odpoledne, po pravdě, nevím, jak někdo stíhá obě strany vodopádů za jeden den. Je to jen těžko popsatelné, zkrátka nádhera. Kombinace živlu, přírody a krásy. 280 vodopádů, rozlehlé a dokonalé. Těch asi 100 fotek, které jsem udělal, to nemůže vystihnout. Lidí bylo taky celkem dost, ale dalo se to.

Iguacu Brazílie

Večer jsme absolvovali show na Tres Fronteiras v Brazílii. Poradili nám to místní lidi na vycházce městem. Snažíme se komunikovat čím to jde. Ruce, nohy, různá slova v různých řečech, mobily, překladače a trpělivost místních. Ti se tu s námi baví a jsou ochotní, milí a mluví jen portugalsky nebo španělsky. Tres Fronteiras je trojmezí Brazílie, Argentiny a Paraguaye. Hranice se protínají uprostřed soutoku řek Iguazu a Paraná. Na každém břehu mají jednotlivé státy vybudované místo pro různé slavnosti. A slaví. Pro nás to bylo zajímavé zpestření. V devět večer to
balíme, zítra nás čeká Argentina s stejné vodopády z druhé strany.

Marco das Tres Fronteiras

Argentinská strana vodopádů. Ráno jsme si přivstali, abychom byli okolo sedmé na, asi 20 minut vzdáleném,
autobusáku. Prohlídku vodopádů Iguazu z Argentiny obecně vyzdvihují i Brazilci a na prohlídku odhadují asi 6 hodin. S připočtením času na cestu nám to vychází na celý den. A chtěl jsem ještě do Ciudad del Este, druhého největšího města Paraguaye a hlavního města pašeráků jižní Ameriky. Háček je v časové tísni. Na to potřebujeme i trochu štěstí. Jako třeba, když nás těsně před autobusem odchytil anglicky mluvící chlapík s taxikářem a nabídkou odvozu, za cenu o málo vyšší, než byla cena jízdy autobusem. Ušetření hodiny času na jedné cestě nám připadalo jako výhra v loterii. Vše zafungovalo výborně, v devět už jsme byli na trase po vodopádech.
Tři pěší okruhy, celkem okolo 10 km plus přejíždění vláčkem. Bylo to mnohem rozmanitější a zábavnější, díky delším trasám si lidi nepřekáželi. A opět desítky míst, které se vyfotit prostě musí. Vyvrcholením bylo nahlédnutí shora do Ďáblova chřtánu, Garganta del Diablo. Celkem svižnou chůzí jsme prošli poctivě každou cestičku a ve dvě už nás vyzvedl osvědčený taxikář.

Iguazu Argentina

Iguazu Argentina -Garganta de Diablo

Rychlá sprcha na hotelu a jdeme za jiným taxikářem, který nám včera slíbil výlet do Paraguaye. Spojili jsme to s večeří. Prohlídku představovala ukázka nepořádku po uklízejících stánkařích, až pak jsme se dostali do lépe upravených čtvrtí. Večeři jsme absolvovali v novém pivovaru s velkou restaurací, to bylo moc příjemné. Jenom, když jsem chtěl koupit při odjezdu suvenýr, už nebylo kde. Obchoďák měl jen, asi pašovanou, elektroniku, parfémy a alkohol. Každopádně, výlet do Ciudad del Este jsme stihli. A zítra opět přesun, už se na nás těší Rio.

Ciudad del Este

Opouštíme zajímavé místo zasahující do tří států na řece Paraná a s vnitrostátním letem Azul Brazilian Airlines bychom měli ve 12:45 přistát v Riu. Náš kámoš Luiz (taxi1) nás odvezl na letiště a trval na tom, že se s námi musí vyfotit. Vstřícnost a přátelskost místních lidí na mě udělala dojem.

Cestovní mini-recenze

Využiji čas v letadle ke krátkému srovnání navštívených zemí. Argentina, Uruguay a Brazílie, v každém státě jsme pobyli 3-4 dny, tak jen dojem a pocit, jaký na mě za tu chvilku udělaly. Každá ze zemí je trochu jiná a nedají se hodit do jednoho pytle. Co mají společného je vstřícnost a ochota. Zatím jsme se nesetkali s nikým, kdo by se s námi, i přes nulovou znalost společného jazyka, nebavil nebo nám nechtěl poradit. Buď začali shánět někoho anglicky mluvícího, a když už to nešlo jinak, pomohl telefon s překladačem.
ARGENTINA
Působila na mě nejuspořádanějším dojmem. I v chudých čtvrtích Buenos Aires bylo uklizeno, bezdomovci si ráno po sobě uklízeli, evidentně dbají na dojem a efekt. S angličtinou se dá domluvit minimálně, v podstatě jen na recepcích větších hotelů a letištích. Cítili jsme v pohodě a bezpečně, i když jsme se vraceli později za tmy. V noci jsme ale raději nic nezkoušeli, jen jsme se vraceli např. z fotbalu nebo z výletu. Trochu komplikace tam je s placením, kromě hotelu jsme všude platili hotově, ceny byly přibližně o 20% výhodnější. Musí se měnit US dolary na ulici. Celkový dojem je pozitivní, v centru Buenos Aires nepoznáte, jestli jste v Jižní Americe nebo v Evropě.
URUGUAY
Lidé zde působili nejpříjemněji, přisuzuji to tomu, že je to malá země a chybí ta nadřazenost velkých národů. Anglicky se dalo domluvit skoro všude, i na ulici, v obchodě nebo restauraci. To bylo velmi příjemné. Vůbec jsme nepotřebovali hotovost, kartou šlo zaplatit kdekoliv. V restauracích navíc zahraniční kartě při placení odečítají 21% DPH, které ale skoro celé spolkne obsluha připočítáním couvertu a dýška. Je tu jednoduché, levné a pohodlné cestování, delší vzdálenosti busy, po městech je lepší uber. V dražších čtvrtích všude čisto, v chudších je to slabší. Kdekoliv v noci úplně bezpečný pohyb bez problémů.
BRAZÍLIE
Dojem píšu z toho, jak jsme ji zatím poznali, v okolí vodopádů, předpokládám, že Rio bude specifické. Na první pohled větší nepořádek a neuspořádanost. Starší a méně opravené domy a ulice, větší živelnost. Na druhý pohled pod povrch je patrná důležitost konečného výsledku. Je znát, že všechno je vybudované tak, aby to bylo dokonale funkční a s minimálními náklady, jak počátečními, tak provozními. Místní cestování je levné. Busem je to trochu větší socka, uber a taxi v pohodě. Peníze jsme zatím vůbec nevyměňovali, i poslední trhovec nebo taxikář má terminál na kartu. Je zde o něco levněji než v Argentině nebo Uruguayi, ale může to být lokalitou. Lidé se mi zdáli ještě srdečnější a víc zdůrazňovali, že jsou Brazilci a šlo jim o to, abychom věděli, že v Brazílii je to nejlepší.
PARAGUAY
Přesto, že jsme tam jen nakoukli, nechci Paragay úplně vynechat. Centrum se stánky, trhovci, pouličními prodejci a dopravním chaosem trochu připomíná Asii. Je znát obrovský kontrast s bohatými čtvrtěmi s upraveným okolím, luxusními restauracemi (zaplněnými) a obchodními domy (poloprázdnými). Paraguay pokulhává za svými sousedy ve všech ohledech, je zde ale nejlevněji. Centrem bych se tady v noci neprocházel, ale vycházím jen z dojmů jednoho večera. Angličtina nula, na nikoho jsme nenarazili. Ale nebyli jsme v žádném hotelu, byli jsme tu opravdu jenom chvilku.

Rio de Janeiro

Den první. Je to tady. Poslední místo naší expedice a vrchol zájezdu, přesně na čas: RIO DE JANEIRO
Ve dvě hodiny po poledni jsme bez problémů přijeli na hotel, ubytovali se, něco trochu snědli a vyrazili na obhlídku Copacabana. Nemám z tohoto dne žádné poznámky, chtěl jsem vstřebat první dojem. Ve stejném duchu i zde přidávám jen fotky.

Copacabana

Ipanema

Copacabana

Den druhý. Máme dobře umístěný hotel, není hned u ruchu pláže, ale je hned za prvním blokem a skoro uprostřed Copacabany. Včera jsme ji prošli směrem až na vedlejší pláž Ipanema. Tam to bylo ještě trochu divočejší. Díky dlouhé vzdálenosti, velkému množství lidí a přítomnosti všech představitelných i nepředstavitelných činností, trvalo nám to až do večera. Chtěli jsme vstřebat atmosféru, je to tedy jen těžko popsatelné. Než jsme včera odešli z hotelu, objednali jsme si na dnešek celodenní výlet. Objedeme organizovaně stěžejní místa Ria dnes, protože by nám to díky přesunům vycházelo na každý den něco a chceme si to tady trochu užít, nejen běhat z místa na místo. Tak to spláchneme najednou a potom si necháme už jen výběr podle chuti a nálady.
Snídani v hotelu nemáme, snídaňových bister je tu okolo dost a dost. Otestovali jsme to nejbližší, v 8:40 máme odjezd od hotelu. Vyjíždíme přesně na minutu minibusem pro 18 lidí, který se během dalších zastávek celý zaplnil. Skupina je to různorodá, snad deset národností. Skoro všechno Evropané. Španělsko, Nizozemsko, Německo, Polsko, Belgie, Francie, Anglie a my. Je tu jen jeden pár z Uruguaye.

A už to frčí: Metropolitní katedrála svatého Šebestiána. Moderní stavba, uvnitř výrazně hezčí než z venku, obrovská. Je tam příjemné klima.

Katedrála

Schodiště Selarón. Mezi čtvrtěmi Santa Teresa a Lapa je schodiště vyzdobené chilským umělcem Selarónem. Moc pěkné. Začínají přibývat lidé a teplota.

Escadaria Selarón

Socha Krista Vykupitele, Cristo Redentor. Na kopec nemusíme pěšky ani vláčkem, ale vyvezli nás pohodlně autem. Lidi houstnou, ale zorganizované to tady je dobře. Krásné výhledy na Rio, 35 st. ve stínu.

Socha Krista Vykupitele

Corcovado

Krátké zastávky u stadionu Maracana a u karnevalového Sabodromo byly o ničem, letmé podívání z venku, kde toho k vidění moc nebylo. Projeli jsme centrem a následná zastávka na pozdní oběd byla z tohoto úseku dne nejlepší. Hlavní podíl na tom měl náš hlad, ale i volný a široký výběr jídla s rychlou příjemnou obsluhou.

Maracana

Sambodromo

Rio centrum a pauza na oběd

Poslední zastávkou byla Cukrová homole. Cesta lanovkou nahoru je pohodlná a výhledy ještě lepší, než u Ježíše. Díky obslužnosti lanovkou a větším prostorem nahoře, nepůsobilo ani velké množství lidí tak davovým dojmem.

Pão de Açúcar - Sugarloaf

Urca, výhled na Copacabana

Urca, výhled na Guanabara

Pão de Açúcar - Sugarloaf

V tom vedru to bylo docela náročné, ale dobře zorganizované a jako základ pro další pobyt to splnilo účel i očekávání. Naše "evropská" skupina turistů byla také vítaná změna, uvítali jsme i den bez zařizování a hledání. Před sedmou hodinou večer nás zase dovezli k hotelu. Gage si chvilku zdřímnul, já jsem šel do města vybrat peníze z bankomatu a trochu se rozhlédnout. Přece jen nechceme být odkázáni jen na bankovní kartu, i když jsme s tím zatím žádný problém neměli. Večer trávíme na střeše hotelu s Caipirinhou, zítra zkusíme pláž a moře, případně něco víc. Podrobně plánovat nemusíme, povinnou část už máme splněnou.

Výletlíci

Caipirinha

Den třetí. Stabilní teplota během dne je 35 st., tak jsme vyrazili k moři už kolem deváté. Půjčili jsme si slunečník, křesílka a začali jsme se rekreovat. Jako zkušení plážoví povaleči můžeme srovnávat (dvě) jihoamerická plážová střediska. Tady je oceán podstatně studenější a větší vlny. Je tu víc aktivit na pláži, včetně nabízečů, barů, půjčoven atd. Jen slunce připaluje stejně. Shodujeme se, že Punta del Este byla na koupání a odpočinek u vody lepší. V 11 hodin to vzdávám, pod slunečníkem mě to nebaví a nechci se spálit, odjíždím do centra. Plánuji seznamku s metrem, tržnici a celkově okusit atmosféru města. Gage zůstává, z tržnic má fobii.

Copacabana

Ke stanici metra to mám 10 minut, přesto je přesun trochu pomalejší. Než jsem přišel na systém placení a nastupování do metra, byla půl hodina pryč. Výstupní stanici jsem trefil na podruhé a ještě těsně vedle, to už byla skoro jedna. Z metra jsem vystoupil hned u tržnice. To jsem neměl úplně v plánu, ale nevadí, plány se mění. Procházím Bazar do Saara, pěkná, velká, klasika. Pořeším tu jídlo a vydávám se na obchůzku centrem.

Metro

Saara

Z tržnice vyrážím směrem k Muzeu Zítřka, portugalsky Museu do Amanha, jednomu z mála svých dnešních cílů. Po cestě mě zaujala rozmanitost a atmosféra ulic, to jsem nečekal. Překvapilo mě to, byl jsem připravený na rušné spěchající město. Okolo hlavních ulic a stanic metra to tak samozřejmě bylo, ale mezi tím se objevovalo široké spektrum tváří Rio de Jeneira, tančící, spící, odpočívající, inspirující. Dokonce tak, že jsem v jedné zapadlé kavárně s výhledem do ulic zůstal nekonečně dlouho, jak se mi z těch míst nechtělo. U Muzea Zítřka mě zajímala hlavně budova, na to mi stačil pohled z venku. Je to známá stavba španělského architekta Calatrava a za mě dobrý. Určitě zaujme.

Av. Pres. Vargas

Ladeida Neri

Café Tero

Praca Mauá

Museu do Amanha

Pokračuji směrem do čtvrti Lapa. Po cestě jsem si našel ještě několik bodů, které bych rád viděl, ale spíš se nechávám vést očima a citem, vybírám si zkrátka zajímavější nebo hezčí cestu. Celá oblast působí příjemně, celkem rušně. Na některých místech připravují doprovodná pódia ke karnevalu, jinak je v ulicích běžný provoz všedního dne.

Rua de Marco

Imperiální palác

Theatro Municipal

Aquedut da Carioca

V šest nastupuji do metra, už žádné zdržení a za 45 minut jsem v hotelu. Gage vydržel u vody pod slunečníkem do tří, má můj obdiv. Oba toho máme dost.
Zůstáváme na pokoji, šetříme síly a ladíme program na zítřek. Zítra to začne, vyvrcholení naší cesty. Karneval!

Rio Carnaval 2025

Čtvrtý den v Riu začíná Karneval Rio 2025 a my budeme u toho. Budu psát jednotlivé příspěvky jako krátké postřehy probíhajícího dne a noci, aby to bylo autentičtější a snad i zábavnější čtení.
Po dopolední snídani a krátkém vykoupání se před poledním sluncem uklízíme na pokoj. Plánujeme vyrazit okolo druhé, chceme si projít ještě čtvrť Santa Teresa, která sousedí s místem hlavního průvodu na Sambodromo. Máme dost času, někde dáme večeři, areál otevírají v 19 hodin. Samotný program začíná ve 21 hodin, kdy končí nevíme.

Friday Sambadrome Parade 28/02/2025
Parade Starts: 21:00h
1 – Botafogo Samba Club
2 – Arranco
3 – Inocentes
4 – Unidos da Ponte
5 – Estacio de Sa
6 – Uniao de Marica
7 – Em Cima da Hora
8 – Uniao da Ilha

Odcházíme do centra ve 14:00, přesně podle plánu. Metrem do čtvrti Lapa, odtud jezdí historická tramvaj do čtvrti Santa Teresa. Dnes ale nejezdí. Škoda, ale nevadí, vyrážíme trasu pěšky. Všude vrcholí přípravy, staví se pódia, oplocení, záchody atd. Santa Tereza je na kopci, vydáváme se vzhůru. Postupně zdoláváme Selarónovy schody a houstne prudkost kopce, vedro i dav lidí. Nahoře teprve chápu, co znamená, že je karneval v ulicích. Na to, že ještě nezačal, to tady vypadá jako při vyvrcholení oslav. Neumím si představit, jak to bude pokračovat. Všichni v kostýmech zpívající, tančící, kouřící trávu a bavící se. Už teď to předčilo všechno, co jsem si o Karnevalu v Riu myslel. Spontánně se bavící mladí lidé. A dva vykulení staří lidé, my. Pod nohama máme tramvajové koleje, alespoň víme, proč ty tramvaje nejedou. Nezbývá nám, než se chvílemi prodírat a chvílemi se nechat unášet davem. Všechno se tu připravuje na dlouhou párty, mísí se polonazí lidé se stánky s jídlem a pitím, vše je v pohybu, s úsměvem, se zpěvem a zároveň čekající zábavu a veselí.

Santa Teresa

Vymanili jsme se z davu do vedlejších ulic a užíváme si prostor kolem sebe. Nacházíme sympatickou hospůdku, trochu stranou od obecného mumraje, a využíváme ji k občerstvení. Beze spěchu nabíráme síly na pokračování. K cíli to máme asi půl hodiny pěšky, nejistě se dohadujeme, co nás vlastně čeká. Teď už jsme připraveni na všechno. Zúčastníme se slavnostní přehlídky brazilského karnevalu na ulici Sambodromo Marques de Sapucaí. To je několik set metrů dlouhá ulice obklopená betonovými tribunami, ze kterých 90000 diváků sleduje průvod jednotlivých škol samby.

Santa Teresa

Catumbi - jsme na dohled

Sambodromo - vstup

Převlečeni do aktuálních karnevalových triček se usazujeme na tribuně číslo 9. Ta je určena především turistům, i proto jsme si ji vybrali. Mezi místní tanečnice se zařadíme až jindy. Čekáme na zahájení, tribuny se plní a atmosféra je plná očekávání. Po naší levé straně, na začátku ulice, spouští velký ohňostoj. Začíná hrát hudba a v dálce tušíme průvod, který se pomalu blíží. Je to tady!

Nákup drezů

Sambodoromo - start

Sambodromo

Máme za sebou první vystoupení a stojí to za to. Říkal jsem si, že tohle chci ještě někdy vidět, ukázat, nebo aspoň říct. Že je to jedinečné představení doplněné souzněním hlediště a spontánností. Takže zodpovědně mohu prohlásit, že sem pojedu klidně znovu a rád, stojí to za to. Tohle se hned tak neomrzí a neokouká. Atmosféra, energie, všichni se chtějí jenom radovat a vidět něco hezkého. Velký dojem to na mě udělalo a stále dělá, taková pohoda tu ze všech vyzařuje.

Sambodoromo

Skoro půl čtvrté místního času, v ČR, kam vytrvale posíláme nové a nové záběry, je půl osmé ráno. Tady je Karneval v plném proudu, lehce za polovinou dnešního programu. Je to událost celého města, nepopsatelná atmosféra, všechno je přizpůsobeno jenom jednomu: “CARNAVAL”
Jednoduše zážitek. Skvělý, pozitivní. Je v něm obsaženo léto, teplo, čas, pohoda, ale i umění, tanec, spousta práce, dřiny, peněz, myšlenek. A nad tím vším je radost. To se musí vidět. K naší lítosti se pomalu sbíráme k odchodu. Nad pokračujícím programem a naší chutí ještě zůstat, převážila odpovědnost ze zítřejšího odjezdového dne.

Carnaval

Úklid mezi jednotlivými vystoupeními

Cestou na metro procházíme kolem plochy se zázemím pro tanečníky, kde probíhají přípravy, kolem nás proudí lidé v maskách a kostýmech. Vůbec nic nenasvědčuje tomu, že se blíží ráno, naopak. Všechno je otevřené, u stolků s občerstvením živo, stánkaři se spíše připravují větší množství lidí. Těsně před pátou uléháme. Zvládli jsme nástrahy zpáteční cesty metrem a vypadá to, že nás vzbudí až hotelový checkout v jedenáct.

Carnaval - odchod

Pátý den v Riu, poslední. I přes pozdní návrat vstáváme dřív, než musíme. Balíme se, v jedenáct opouštíme pokoj a vyhodnocujeme možnosti. Letadlo odlétá ve 20:50, to znamená kolem 18 hodiny na letišti. Máme ještě celý den v Riu, ale bez zázemí. Letmým pohledem z balkónu potvrzuji slunce a teplo. Aspoň si ještě užijeme léto. Začínáme snídaní, která se nám v průběhu změnila na oběd. Shodujeme se na krátkou polední procházku do čtvrti Botafogo, je to blízko. Opět vyrážíme v největším vedru, samotná Botafogo nic moc. Nejzajímavější byl přechod přes obrovský hřbitov Sao Joao Batisty. Je obklopený kopci s favelou Cabritos a Tabajaras. Vedle nad vším se tyčí Kristus Spasitel. Symbolické.

Ladeira dos Tabajaras Favela

Cemitério de São João Batista

Hotel Windsor - střecha

Následuje krátká návštěva pláže a přesun k hotelovému bazénu na střeše. Tady teď píšu, plánujeme zde strávit poslední dvě a půl hodiny na Copacabaně.

Epilog

Výlet nám pomalu končí. Zbývá už jen přelet z Amsterodamu do Prahy, kde máme přistát v 17:40 hodin. Cesta z Ria byla naprosto v pohodě, na čas, a díky naší únavě, nočnímu přeletu a spánkovému deficitu, jsme ji skoro celou prospali. Ideální. Více než čtyřhodinové čekání v Amsterodamu řešíme opět salónkem a provětráváme telefony. Využiji času ke shrnutí, především Rio de Janeiro.
O Riu, Copacabaně, Karnevalu, kriminalitě, davech lidí a Ježíši nad tím vším, slyšel snad každý. Stejně vybavený jsem byl před příjezdem i já, přesto jsem byl v očekávání skutečnosti. Nemohu říct, že by něco z uvedeného nebylo nebo nestálo za pozornost. Ukazuje se to ale v trochu jiném světle, než jak si to představujeme evropskou optikou. Klasická, turisticky exponovaná místa, typu Corcovado nebo Sugarloaf, se dají přirovnat podobným atrakcím na celém světě. Kromě samotného místa zde nic výjimečného není. Atmosféru města tady ale nepoznáte. To pláže Copacabana a Ipanema už tento potenciál mají, i když jsou také hodně zaměřené na turisty. Především sportovní výkony na pláži a vášeň při hraní, využití všech možností k výdělku nebo přivýdělku, zábava, život. Nejvíce toho nabízí samotné centrum města, fungující a zároveň se bavící, střídající vedle sebe všechny možné odstíny obživy, designu, radostí, zábavy a ještě větší zábavy. Zkrátka Rio de Janeiro žije s tepem 180 za minutu v každém okamžiku. A přitom není uspěchané a nervózní. Není problém se zastavit, vypnout. Je to město, kde je zábava a radost nade vše. A Karneval je zážitek nad zážitky. Popsat se to nedá, jedině vidět. Nádhera. Pokud jde o samotný zájezd, mé očekávání předčil snad ve všech směrech. Vydařil se sled destinací a událostí, fotbal, vodopády, karneval, ideální postup, mělo to stoupající kurz, krásně vygradovaný během poslední noci. Super.

PS: V Hradci budeme okolo deváté večer. Předpověď říká +1st., tak aspoň, že je nad nulou. Vezmu si kšiltovku.

Bonus

Tak ještě něco. Nejde popsat to, co bylo na celé cestě nejintezivnější, tedy celkovou atmosféru. Tak pokud vás to zaujalo, krátký videosestřih vám doplní dojem.

Jak se ti cestopis líbil?

🙏 1 x Velmi praktické!

📷 0 x Krásné fotky!

😂 0 x Rozesmál jsi mě!

📖 2 x To chci taky zažít!

❤️ 7 x Prostě super!

Zážitky pro tebe sepsal Tomasz

Cestopis byl naposledy aktualizován 2025-04-22T09:02:33+02:00

Tomasz procestoval 57 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 měsíci a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.

Zobrazit profil

11 komentářů

Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.

romancient

před 8 měs

Toto se čte jako kniha, naprosto skvělé.

Zajímalo by mě, kolik stály vstupenky na karneval a na fotbal? A s jakým předstihem se je dá koupit? Díky

Tomasz

před 8 měs

Na karneval jsou ceny myslím od 30 USD do nekonečna, první dva dny jsou nejlevnější, naopak poslední dny nejdražší. Promítá to kvalitu účastníků. Nás stály vstupenky na první den 64 USD/os. do sektoru č. 9, kde byla garantovaná místa k sezení. Osobně si myslím, že to bylo zbytečné, stačí přijít včas. Pak se mi zdály nejlepší sektory 6 a 7. Kupovali jsme je asi 2 měsíce dopředu, to by asi chtělo dřív, pokud si budeš chtít vybírat. Oficiální prodej je tady: ttps://www.riocarnaval.org/carnival

romancient

před 8 měs

a co fotbal prosím ?

Tomasz

před 8 měs

Na fotbal to bylo složitější, oficiálně jsme je koupit nedokázali. Koupili jsme přes viagogo a přišly nás okolo 4 tis. Kč jeden, dobrá místa. Moc dopředu koupit nejdou a je s tím dost velká procedůra.

Tomasz

před 8 měs

Dopadlo to tak, že po zaplacení mě kontaktoval prodávající. Ten nás zaregistroval na stránkách River Plate, museli jsme tam naskenovat pas, potom obličej. Žádné lístky jsme nedostali, jen papír s místy. Na stadion nás pustili jen na sken obličeje, něco jako na letišti. Takže docela adrenalin :-)

Jakub Langer

před 8 měs

Snad jeste k tem vstupenkam na Karneval na Sambodrom v Riu.

Nejdrazsi vstupenky jsou na nedelni a pondelni noc ( Grupo Especial ).
Koukam, ze tam pridali i uterni noc. Tak to bude asi novinka roku 2026 ...
Take drazsi o nasledujici sobote, kdy probiha defile viteznych skol samby ( Campeãs ).
O dost levnejsi jsou vstupenky na patecni a sobotni noc, kdy defiluji skoly samby (z Grupo de Accesso ).

Vstupenky jdou opatrit bud oficialne pres vyse zmineny web nebo od prekupniku (cambistas) pred vchody do Sambodromu. Tam ovsem muze cihat riziko, ze skvele vypadajici vstupenka muze byt falesna.

Napriklad na sobotu 10.2.2024 jsem zakoupil vstupenku na vzdalenejsi tribunu pres jednu agenturu za nizkou cenu (1,17 eur, viz foto). Pak se jeste vstupenku muselo vyzvednout na oficialnim miste nekde na Copacabane.

sobota-10unora2024.jpg

melounek

před 8 měs

děkuji, že jsi mě vzal zpět na místa, kde jsem před pár měsíci strávil ty nejlepší dny mé "turistické" kariéry. A co ženy, kde se Vám líbily nejvíce?

Jakub Langer

před 8 měs

Pokud se muzu pripojit s vlastnim nazorem, tak zalezi podle vkusu.

Nekomu mu se muzou libit spise "evropstejsi" typy nalezeni v Argentine, Uruguayi, Paraguayi (nekdy i s rysy indianek Guaraní).
V Brazilii , konkretne v Riu, je to vsak exoticky mix (mistura) veskere zenske krasy, jez lze ve Svete najit. A to nejen co do barvy pleti, nybrz i formy tela. Napriklad terminy jako " Corpo Violão " nebo " Coxas Grossas " jiz v Brazilii naprosto zlidovely. A ze je nejen na co se divat ...

as Brasilieras (cela Brazilie):
https://www.youtube.com/watch?v=IEgYQQ1c0MU

as Cariocas (holky z Ria):
https://www.youtube.com/watch?v=0hZSboyl6JI

Zena na prvnim miste :
https://www.youtube.com/watch?v=jye6AhD6E9I

Jakub Langer

před 8 měs

Koukam, ze z Baires do Punta del Este jste to jeli a pluli podobne jako ja v roce 2015. Smeroval jsem tenkrat na navstevy pratel v POA a Sampe, tak jsem behem sve prvni petidenni navstevy Uruguaye pridal jeste pruzkumy pevnosti Santa Teresa a San Miguel, take hranicni mestecko Chuy/Chui.

Vypada to, ze se vam vicemene libilo vsude. Shodnu se s vami, ze v Baires a Montevideu se lepsi restaurace s temi vyhlasenymi steaky hure hledaji nebo jsem na ne v minulosti nemel potrebne stesti. V Brazilii je to vsak uzasne, s tolika Churrascarias, comida-a-kilo, comida-a-peso, tam lze najit hovezi velmi lahodne ...

Kdyz uz jste v te snobske Punta del Este chteli pit nejakou jejich aguardiente de caña, pak by sla najit v koktejlu Caipirinha (ne Caipiroska, do te pridava vodka).

Co se tyce Paraguaye, tak jste malou (trzni) esenci teto zeme take ochutnali v Ciudad del Este. Mozna skoda, ze jiz vice casu nezbyvalo na prilehle nemene zajimave vodopady Monday. Dalsi moznosti - napriklad ruiny jezuiskych misii - se nachazi mnohem dale.

Konecne jste dorazili do Brazilie, coz bylo jiste vyhrou! Ubytovani v Zone Sul na Copacabane jste take zvolili dost prestizni. Co se tyce teploty vody, tak jste tam zrovna chytli studenejsi proudy. A v Punta del Este prave naopak. Inu stane se.
A hledme, onen "Bazar do Saara" (neboli Saharsky Bazar) jsem pod timto nazven ani neznal, spise hovorove jako "Camelódromo", coz do sebe ovsem s tim velbloudem taky zapada ...
Jeste k tomu "Aqueduto da Carioca" (pobliz je i stanice metra Carioca), je spis opet zname hovorove jako "Arcos da Lapa", zkratka jako oblouky nad zabavni ctvrti Lapa.

Je videt, ze diky probihajcimu karnevalu a vsudepritomnym blocos bylo ve ctvrti Santa Teresa zivo, a tudiz vice bezpecno nez jindy. Mimo obdobi karnevalu to zije take v mistech zvanych "Largo da Prainha" nebo "Pedra do Sal" kousek od znimovaneho "Museu do Amanhã". Behem vasi karnevalove noci jste videli skoly samby z Grupo de Accesso a nalezite si to uzili! Drazsi vstupenky na sambodrom by byly az behem hlavnich defile o nedelni a pondelni noci.

Kdyz uz jste nakoukli do ctvrti Botafogo, ktera moc nezaujmula, mohli jste zajit do vyssiho patra Botafogo Praia Shopping, odkud je krasny vyhled na Cukrovou Homoli (Pão de Açúcar) nebo se projit az na Cervenou Plaz (Praia Vermelha) pod ni.
Treba priste ... (na Rio je i tyden malo).

Tomasz

před 8 měs

Díky za komentář, vidím, že víš, o čem to bylo. Dělali jsme kvůli času kompromisy a hlavně na Rio bylo času opravdu málo, taky se nám ještě nechtělo zpět. A s tím jídlem. Musím říct, že v Brazílii bylo jídlo nejlepší a to bylo pro mě jedno z největších překvapení. Ale nemyslím, že to byla náhoda. Comida-a-kilo jsme vyhledávali, super výběr bez nároku na jazykovou vybavenost :-). A na Sambodromo jsme viděli tančit Veroniku Lálovou, to jsem zapomněl. Každopádně máme důvod se vrátit...

gdfhdfhdgfhdsf

před 8 měs

Paradni cestopis, super vylet!:-). Diky!