Z rušné Neapole přes Vesuv a horu Monte Faito až po Amalfinské pobřeží

30. 6.

V 7:30 se setkáme s mým drahým spolucestovatelem:) na letišti v Praze a v 10:40 už přistáváme na římském letišti Ciampino. Horký vzduch na letišti nás praštil do nosu. Vystupujeme pravou nohou a už se nemůžeme dočkat, co nám příští dny přinesou. Busem jsme se celkem rychle přemístili na hlavní nádraží Roma Termini, odkud jedeme vlakem 12:56 (levnější Regionale) do Neapole.

V Neapoli začíná ten pravý jih. Horko, dopravní chaos, odpadky. Ale i zajímavé uličky a hlavně nejlepší pizza v Itálii (aspoň to tvrdí Neapolitánci 😊). Navečer se vymotáváme z hektické Neapole. Kolem půl desáté jsme už za přístavem a podle rozpisu autobusů to vypadá, že by mohl jet bus 245. Po 6 km vystupujeme v Portici, které je spíše předměstím Neapole se špinavou pláží plnou odpadků. Tak tady to na přespání není. Přes Booking kupujeme dvě místa v hostelu, který se nachází nedalo. Před jedenáctou v noci se unavení a uchození ubytováváme.

Piazza del Plebiscito

Neaposlké bydlení

Ochutnávka pizzy v Neapoli

výhled na Vesuv

1. 7.

Po snídani vyrážíme na pláž. Plavání a odpočinek na černém hrubém písku je skvělou relaxací. Plánujeme výlet na Vesuv. I když recenze na Vesuvio express nebyly zrovna kladné, kupujeme lístky právě u nich. Oběd si dáme na lavičce u zastávky, a protože je čas, zkusíme i místní domácí zmrzlinu. Cesta nahoru je klikatá a řidiči, kteří se střetnou naproti sobě musí neustále troubit, aby se vyhnuli. Ve tři hodiny odpoledne jsme ve výšce 1000 m n.m. a vydáváme se na pěší trek ke kráteru. Úžasné místo, i když turistů je tu plno. V půl páté se otáčíme zpět, abychom stihli zpátky autobus č.2. Cesta dolů nás úplně uspí a to v tuhle chvíli nevíme, co nás ještě čeká. Na tržišti v Ercolanu kupujeme meloun a sníme ho na posezení. U kašny se musíme umýt i s botami. Z Vesuvu jsme celý od prachu.

Projdeme město, abychom našli zastávku autobusu, ptáme se místních, občas nás někdo někam pošle. Jsme unavení, pomalu se stmívá a my jsme u výpadovky nad městem. Zkusíme teda stopovat. Za deset minut nás chce vzít motorkář, prý nás odveze po jednom. To odmítneme a zkoušíme stopovat dál. Poprosím Vesmír, aby nám pomohl. Za 5 minut máme auto, z okýnka se vyklonila Italka a ptala se, jestli umíme anglicky a přes překladač nám napsala, že nás vezmou za 20 EURO. Hned mě napadlo, že to není vůbec špatný, aspoň neztratíme den zítřejším přesunem a přespíme rovnou v Castelammare di Stabia, odkud chceme vyjet lanovkou na Monte Faito.

Vesmír nám tedy pomohl úžasně. Cestou se docela nasmějeme. Vyhodili nás přímo v centru městečka. Zajdeme si ještě na večeři do bistra a pak najdeme malou, ale pěkně ukrytou plážičku, kde přespíme. Lépe to nemohlo vyjít.

Ercolano

Vesuv

2. 7.

Ranní koupání, snídaně na pláži a přesun na lanovku. Vše jde skvěle. Cestou ještě doplníme zásoby jídla a vody. Lanovka nám jela za pár minut po zakoupení lístků. Pak už nestačíme vycházet z údivu. Jak stoupá lanovka, tak se nám otevře pohled na celý Neapolský záliv i se sopkou. Za chvíli už vystupujeme z lanovky 1 131 m n.m. vysoko, svěží vzduch nás donutí si dát všechny vrstvy, které máme s sebou. Před námi je dlouhá cesta skrz poloostrov Sorento až do Positana, přes Moiano a Santa Maria del Castello. Krásná příroda, svěží vzduch nás pěkně unaví, cestou dáváme několik pěkných zastávek v přírodě a chvíli posedíme i v malé hospůdce u kostelíka Chiesa di San Renato. Navečer už jsme pěkně uchození a tak zkusíme chvíli stopovat. Máme štěstí, pán nás popovezl cca 5 km. Pak už hledáme stezku dolů do Positana. Ta nám teprve dala pořádně zabrat. To strmé klesání cítím v nohách ještě teď:). Positano nás uchvátilo! Spaní na pláži zde bylo nejpohodlnější a jako jediné z celého Amalfského pobřeží také bez problému. A ještě jedno prvenství měla tato pláž! Noční ohňostroj, který jsme ze spacáků sledovali jako úžasnou kulisu nad městečkem.

Lanovkou na Monte Faito

Cesta přes Sorrentský poloostrov

u kostelíku San Renato

Stezka do Positana

3. 7.

Tento den jsme strávili plaváním v moři a odpočinkem - dokonce pro nás trochu na VIP místě - první lehátkové řadě u moře :). Na večer odcházíme po schodech opět nahoru na autobusovou zastávku. Lýtka máme úplně bolavá ze včerejšího klesání do Positana. V místím obchůdku ještě dokoupíme zásoby jídla a také stáčené víno. Autobusem jsme popojeli do městečka Lone, kde bychom mohli přenocovat na malé plážičce pod skalisky. K pláži patřil luxusní bar a ještě v noci sem připlouvali lodě a probíhal zde rušný noční život. Ukryli jsme se na okraj až za lehátky a rozložili si spacáky. Asi ve dvě ráno nás probudil mladík, který chtěl zamknout pláž. Řekl, že tam můžeme přespat, ale že pláž musí zamknout, ale ráno nám přijde otevřít. Dal nám na sebe telefonní číslo. Mohli jsme v klidu dospat do rána.

Naše soukromá pláž v Lone

4. 7.

Úžasné ráno, plavání v poklidném moři a tradiční ovesná kaše. Čekáme, že nám někdo přijde otevřít, ale nic se neděje, tak si sbalíme a jdeme po schodech nahoru. Cestou se potkáme s naším mladíkem, který nám podává klíče a říká, ať nahoře zamkneme a dáme je do schránky. Pěšky jsme se přemístili do hlavního městečka tohoto pobřeží - Amalfi. Na začátku si dáme osvěžující zmrzlinu a procházíme město. Positano však nadále zůstává naší srdeční záležitostí. Tady je neskutečně narváno. Na městské pláži se v rychlosti osvěžíme a jdeme dál. Navštívíme úžasnou vyhlídku s výtahem ve skále. A pokračujeme pěšky do Minori, kde si dáme trošku kulturněji oběd a pokocháme se místní atmosférou starých uliček, kašny a hemžících se turistů. Odpoledne si natáhneme karimatky na nedaleké pískové pláži, abychom načerpali energii na další objevování.  Navečer zase pokračujeme dál.  Maiori nás přivítá osvětleným přístavem a nočním životem v uličkách. Docela se ochladilo, ale chceme se před spaním ještě vykoupat, tak docela klepeme kosu. Na pláži se tady spát nedá, všude je spousta lidí, tak jdeme po schodech nad městečko najít kousek nějaké přírody. Nakonec se uvelebíme u takové stezky, která vede do nějakého sadu. Je nám to už jedno, jsme tak unavení, že usneme kdekoliv.

Amalfi

Oběd v Minori

Večerní Maiori

5. 7. - 6. 7.

Ráno sejdeme s našeho nejhoršího místa na spaní zase k moři. Nasnídáme se a jdeme koupit lístky na loď do Cetary. Chceme vidět pobřeží i z jihého pohledu a tenhle kousek nás posune zase směr Salerno. V Cetaře dáme super koupání a nakonec citrónové osvěžení před odjezdem do Salerna. Citróny jsou tady všude, těm se skoro nedá ani vyhnout. Nakoupili jsme tedy domů nějaké ty suvenýry a večer si dali piknik na pláži v Salernu. Na poslední noc jsme si koupili pokoj v hostelu. Potřebovali jsme brzy ráno být fit a vyrazit na vlak směr Neapol a poté Řím. Dorazili jsme s předstihem, a tak jsme si ještě za dvě hodinky prolítli pár pěkných míst v Římě. 

Lodí z Maiori do Cetary

přijíždíme do Cetary

pláž v Cetaře