Zanzibarské Vánoce businessem s LOT
Cestopis z roku 2021 napsala Zuzina
Nekonečně dlouho přemýšlíme, kam za teplem bychom přes Vánoce mohli vyjet. Letenky přes Vánoce logicky šplhají vysoko, až nás zaujme Zanzibar s Čedokem. Váháme, hledáme stále ještě něco jiného, až se nakonec původní termín 25.12 - 2.1 mění na 21. - 29.12. a ceny zájezdů klesají (ne na moc dlouho). Nakonec si tedy zařizujeme v práci další 2 dny dovolené navíc a jedeme. Vybíráme ne úplně nejlépe hodnocený hotel Waridi beach, ale na poslední chvíli je to to nejlepší z nejhorších :). Poučeni předem, kupujeme nejprve klasicky economy s tím, že business dokoupíme později se slevou. 5 dnů před odjezdem skutečně přichází smska s nabídkou veškerého seatingu za polovic (tedy business za 19 990,-, premium 9 990,-, exit 2 490,-, standard sedadlo 990,-).
Test naštěstí negativní, příjezdový formulář vyplněný (díkybohu i vytištěný) a jde se na to. Na letišti pro business i pro premium separé přepážka, vstup do salonku, nástup do letadla. O LOT airlines jsem si četla předem a i když moc nevěřím typickému generalizování (např. toho že jsou polské letušky dost nepříjemné), musím bohužel konstatovat, že v tomto případě (i na cestě zpět) je tomu pravda. Postarší letušky koukají, že by vás nejradši zabili, welcome drink žádný (přitom času je dostatek). Máme připravený polštář s dekou, sluchátka a vodu. Amenity kit žádný (ještě jsme přemýšleli, že si vezmeme starý - pantofle na záchod by se dost hodily). Co se týče entertainmentu, tak naprostá hrůza. Filmy bez anglických titulků a hlavně výběr asi z 30 filmů. Vzlet, poté servis pití (vše v plastu), z alkoholických nápojů pouze pivo, víno a whiskey. Oproti klasickým letům je to pro ČEDOK dost okleštěné. Například alkohol by měl být i pro premium, s ČEDOKem tomu tak není. Možná jsou klasicky služby businessu na vyšší úrovni, ale ne pro ČEDOK. Následuje jídlo - oběd (jen k info - pokud byste měli zájem o vegetariánské menu, tak za příplatek 490 Kč/cesta) - chicken or pork. Chicken s knedlíčkem moc dobré, pork s typickou polskou hořčičnou omáčkou nic moc. Předkrm losos, salát: nakrájená zelenina - mrkev, řapíkatý celer, paprika. Následuje další servis pití a dezert (variace dortíků, případně sýrů) + káva/čaj. Dále uleháme. Moc nerozumím tomu zatmavování oken - je 14 hodin a v letadle je tma, docela vás to rozhodí a říkáte si, kolik je vlastně hodin, ven není moc dobře vidět.. Asi to má psychologický účinek - abysme neotravovali.. Pro pití si ale jako jediní chodíme, přeci jen je brzké odpoledne. Pak už nás neminou nemilé pohledy. Holt je chudinky otravujeme. Hodinu a čtvrt před přistáním dostáváme těstoviny plněné špenátem a ricotou v rajčatové omáčce, k tomu postarší topinky s nakládanou okurkou, paštikou a kolečky salámu a cheesecake. Následuje opět pití a káva/čaj a přistáváme.
Místa byla dost
Zase místo
Jediný alkohol - pivo, whiskey a víno
Kuřecí s knedlíčkem - moc dobré
Vepřové v hořčičné omáčce
Zelenina a kousek lososa
Následuje neskutečný masakr. Čekáme 20 minut na přistavení schůdků, letušky pouští první business a jde se na to. Předáváme vytištěný příjezdový formulář, který beztak následně hází do koše. Jdeme vyplnit nějakou kartičku, pokračujeme na pasovou přepážku, kde 10 minut něco vyplňuje, vyfotí nás a pokračujeme k zaplacení víza (50 USD). Máme štěstí, že jsme tam jako první (ale stejně tam strávíme asi 15 minut). Docela by mě zajímalo, do kolika tam jsou lidé, kteří vystoupili poslední. Není v tom žádný systém, kdyby se alespon kartičky dávali v letadle, kde by se dopředu vyplnili, ale bohužel. Pokračujeme pro kufry, které sice máme polepené štítkem PRIORITY, ale to je tak jediné. Naše kufry jsou bůhví kde. Zřejmě se otevřel špatný kufr. Je to díkybohu poslední místo, kde se hraje na roušky. Pokračujeme ke stánku ČEDOK, kde dostáváme obálku s pokyny a informacemi o hotelu a následně kokos jako pozornost. Už se k nám sbíhají nosiči kufrů a jsme o 2 dolary chudší. Čeká nás "příjemná" hodina čekání před letištěm na další spolucestující a díkybohu jsme první autobus, který je jako první naložený a jedeme na hotel. Řítíme se vysokou rychlostí, vzhledem k pozdní hodině naštěstí nikde nikdo. Silnice jsou docela v dobrém stavu. Na hotelu vyplňujeme kartičky, dostáváme pokoj. Vypadá trošku jako pokoj, ze kterého vás přejde zrak. Hlavně tedy koupelna vypadá jako z vězení - taková dost ošklivá kopka. Jen 10 minut zabralo správné nastavení teploty vody, protože jsou zde ještě 2 oddělené kohoutky na studenou i teplou vodu, ale to jsou takové drobnosti. V pokoji bylo po příjezdu asi 50 stupňů a vzhledem k tomu, že přijíždíme v půl 2 ráno a jdeme tedy ihned spát, je to dost nepříjemné, a i když klimoška jede na maximum, moc dobře se nevyspíme. Před spaním ještě zjišťujeme, že jsou v pokoji 2 malý gekoni, což na pocitu příjemného spaní moc nepřidává. Po pokusu o vyhnání je ven, je nakonec naženeme ještě nad postel, takže se celou noc ošívám, jestli po mě nelezou. Postel je vybavena moskitiérou, ve které tedy ještě odháníme pár pavouků, zatahujeme a od té doby si ani jednou nenecháváme uklidit, protože uklízečky vždy moskitiéru rozbalí. Chci eliminovat počet nalezených brouků a gekonů v posteli.
(vězeňská) koupelna
Nechali nám něco dobrého
Bazén
Snídaně patřili k nejslabším jídlům dne. Ráno tedy vajíčka na přání, ale pečivo žádné. Sladké se nedá moc jíst, je to na hony vzdálené k našim croissantům a lívancům, ale tak jsme v Africe a snaží se to dělat jen kvůli nám. Zachraňovalo to všudypřítomné ovoce, které tady mělo logicky úplně odlišnou chuť než to naše dovážené. Je zde dost příjemné, že je hotel poměrně malý a tak tu nejsou žádné mega fronty na jídlo ani na pití. Co je zase pro mě překvapující je počet zaměstnanců, respektive číšníc/číšníků. Bylo jich tam asi 10. Usadí vás, odsunou židli, každý vám jednotlivě popřeje dobrou chuť a pokaždé se vás při pohledu na prázdný talíř zeptá: "Have you finished?" Nechci působit nevděčně, ale už to pak neskutečně otravovalo. :) Co se týče pití, tak se dala pít jedině voda. Vše ostatní přelévali ze třetinek do omyvatelných kelímků. Zažila jsem, že jsem přišla a přelévali jednu flašku do druhé. Pivo se pít ani nedalo - to jejich nejlevnější nebylo samo o sobě dobré a když se ještě přelilo do kelímku, bylo teplé. Sklo nedávali, max. se muselo koupit. Míchané drinky netřeba zmiňovat - mix všeho možnýho, bez chuti.
Auto ne, cestovka by přišla o prachy ..
Po snídani se přesouváme na lehátko a pozorujeme místní masaje a beach boye. Vyrážíme za ochranou zónu hotelové pláže a už za námi běží. Pokud nechcete, aby vás otravovali, úplně je ignorujte. Byli jsme asi jediní, kteří si tam s nimi neplácali a nebavili a když pak zjistili, že s námi nic nepořídí, nechali nás žít. Dali jsme se do řeči naopak s Mariem, s kterým jsme pak jeli katamaránem na šnorchlování. Šnorchlování u hotelu, ale dost nedoporučuji. Nic kromě hvězdic neuvidíte. Hvězdice vám podají, vyfotíte se s nimi a pak je zase hodí do vody (za chvíli jich tam asi moc nezbyde). Jízda na domácky dělaném katamaránu byla pěkná, ale nechali jsme za to 30 USD, což byla šílená darda. Pláž na koupání vhodná moc nebyla. Každých 6 hodin odliv, kde ještě dost záleží na poloze měsíce (v našem případě byl úplněk, takže mega odliv). Zhruba tedy od 11:30 do pozdnějšího odpoledne moře nevidíte. První den našeho pobytu máme schůzku s delegátem. Máme v plánu si vypůjčit auto, četli jsme recenze, ale trošku nám tento záměr kazí cesta z letiště. Je nám jasné, co nám delegát řekne (tedy že to nedoporučuje), ale chceme vidět tu řeč těla. :) Delegát mimo obecné informace nabízí zájezdy za rekordních 80 USD/osoba, což je neskutečná raketa teda (zájezd na safari do Tanzanie za 530 USD/osoba). Už se ani nedivím, proč nebyly ceny výletů uvedeny v těch papírech, co nám předávali na letišti. Ptáme se na půjčení auta a je nám odpovězeno, že jej nedoporučuje, namítáme, že on přeci řídí a to sice on řídí, ale má úplně jiné pojištění (haha) a moc nevěděl, čím argumentovat. Pochopíme, že je nám to nedoporučováno, protože by si pak auto půjčil každý a přišli by o dost velký výdělek (škoda že jsem se nezeptala, kolik z těch 80 dolarů vidí místní a kolik schrábne cestovka). V každém případě každý, kdo se bojí si půjčit auto a projet si to na vlastní pěst, doporučuji si výlet sjednat u beach boyů, vyjde vás to max. 80 dolarů pro oba. Záleží samozřejmě na jednacích schopnostech.
Nebojte se smlouvat i u půjčení auta
Máme tedy rozhodnuto a jdeme vybírat auto. První 3 dny válení u moře, 3 dny půjčení auta a poslední den v pozdních hodinách odlet. Vychází nám i neskutečně počasí. První dny, které trávíme u moře, máme azuro bez mráčku, které sice jsou, ale vždy se přímo nad námi rozpouští. Další dny které trávíme na cestách je zataženo a občas i sprchne a poslední den opět na pláži máme opět azuro. Vybíráme dle recenzí a kontaktujeme po Whastupu prvního. Na stránkách je půjčení za 70 USD/3 dny, ale poté si řeknou ještě o 10 USD za spešl povolení řídit na Zanzibaru (mezinárodní řidičák máme za 50 Kč z Česka), dalších 15 USD za benzín za převoz auta k hotelu a dalších 20 USD za člověka, co to přiveze. Takže prvního i v domnění, že nakonec sleví, odmítáme. Píše OK a jdeme hledat dalšího, nabízí za 105 USD. Nakonec tedy bereme (přeci jen těch půjčoven moc není), posíláme mezinárodní řidičák, aby mohl zařídit povolení. Mezitím jsme ale napsali ještě jednomu, který do té doby neodpovídal. Odmítáme jej, píše kolik dáme, zkoušíme 90 USD. Souhlasí, předchozího tedy rušíme. Možná kdybychom nabídli i 80 USD, tak by to taky vzal, škoda. Posíláme tedy mezinárodní řidičák i jemu a domlouváme předání auta na 8:30 na recepci hotelu. O den později se nám ozývá předchozí chlápek, že mu musíme zaplatit 10 USD za povolení řídit na Zanzibaru. I když to není úplně košér jednání, nereagujeme a dál už se nám neozývá. Ráno se potkáváme s autem kupodivu ještě s 10 minutovým předstihem. Směju se tomu, když jsme se ho ptali, co pojištění. Přijede týpek, dostáváme auto s polepem International ski federation, platíme v hotovosti 90 USD, bez smlouvy, bez ničeho. Kdyby jsme se opravdu nedejbože někde vybourali, nevím, jak bysme to řešili, když nic písemně ani nemáme... Ptám se týpka, jak je to s policajtama. Odpovídá ať nic neplatíme a že kdyby něco, ať mu zavoláme. Těsně po rozjetí nám svítí rezerva. Týpek se ptá kam jedeme a prosí, jestli bychom ho vzali s sebou. Kam přesně nám nepoví. Abychom na sebe zbytečně neupozorňovali, sedám dozadu, kde jsou mírně zatmavená okna. Ptáme se, jestli se dá platit na benzínkách dolarama, říká, že ne a že jestli potřebujeme rozměnit. Je to naše jediná možnost, a tak zastavujeme před něčím, co oni nazývají shop (rozpadlá chatrč). Přijde, kurz nám dává asi o 100 tanzánských šilinků menší a ještě nám má dát 700, který ale nemá. V přepočtu to dělá nějakých 10 Kč, takže to necháváme být. Nakonec týpek vystupuje, že pojede místním dala dala. Na benzínce tankuje i kasíruje obsluha, litr benzínu vychází něco málo přes dolar. Bereme za 10 USD a jedeme..
Frčíme na katamáránu
Kup za všechny prachy
Jediný co vidíme - hvězdice
Hvězdice
ze spoda- tím papá
Jozani Forest
První naší zastávkou je 55 km vzdálený Jozani forest s typickými opicemi - guarézou červenou. Mapy ukazují 50 minut jízdy, my jedeme asi hodinu a půl. Silnice jsou sice v dobrém stavu, ale přes vesnice nejedeme více jak 40. Místní skáčou do silnice, chodí po kraji, je zde všude plno lidí na kolech a skůtrech. Dostává se nám obraz reality daleko za bílými plážemi a tyrkysovým oceánem. Lidé žijí v (pro nás) hrozných podmínkách - rozpadající se chatrče, všude nepořádek, celý den se v něm válejí, zřejmě nic nedělají. Po velmi opatrné jízdě přijíždíme k parku. Jsme tu jediní samo cestovatelé. Jsme upozorněni, že musíme zaplatit, víme, parkujeme, platíme 12 USD/osoba a hned máme průvodce. Milého sympatického postaršího pána. Výklad je moc zajímavý - nejdříve prales a rostliny, poté přecházíme k opicím. Žijí zde opice červené a černé. Byly rozkošné, lidí se nebojí, sahat se na ně díkybohu nesmí, ale pouze pokud jdete s oficiálním zaměstnancem parku. Když pak máte svého průvodce, udělají samozřejmě cokoliv, abyste si na ně mohli sáhnout a průvodci za to něco dali. Pokračujeme tentokrát autem do třetí a poslední části parku - mandragonový pralese, který roste díky zavlažování oceánem. Pak průvodce vezeme zpět, po cestě ještě mineme další park s želvami a jinými ještěry a hady, ale ten nenavštěvujeme. Za každé tour si průvodce řekne ještě o nějaké to dýško. V tomto případě dáváme s klidným srdcem 5 USD, výklad byl super a pán velice milý.
Před námi místní dala dala
Náš auto
Džungle
Jupí - opičky
a zase
zase
Spice tour, píchlé kolo a pokuta
Ještě s průvodcem v autě přemýšlíme co dál. V plánu máme spice tour ale moc nevíme kam. Nakonec nám průvodce dává nějaké rady, ale dle mapy.cz nacházíme potenciální farmu. Jedeme tam. Cestou míjíme cedule spice tour, ale vypadá to dost otřesně. Polorozpadlé chatrče, kam člověk úplně nemá chuť zajet. Naštěstí námi vybraná farma vypadá docela dobře. Potkáváme ještě jedno auto, tak parkujeme. Po zaparkování záhy zjišťujeme, že máme vyfouklé kolo. Trošku se zhrozíme. Ve všech civilizacích, při všech sebehorších cestách (cesta na nejvyšší horu Rhodosu - kdo byl, ví co je tam za cestu) nepíchneme a zrovna tady, na tom nejméně chtěném místě se nám to povede. Čeho se bojíme ze všeho nejvíc jsou ale rychle mizející peníze. S sebou máme kolem 200 USD v hotovosti. To se mi ještě podařilo drahého manžela donutit směnit cca 50 USD. Tvrdil mi, že se tady přeci bude dát vybrat všude nebo platit kartou. Haha. Namítala jsem, že jedeme do Afriky.. To je ta iluze toho ráje na zemi - to, že pak samotní obyvatelé platební karty a bankomaty nikdy neviděli, člověk nějak už dneska nepředpokládá... Ujímá se nás průvodce. Dalších asi 10 týpků čeká na potenciální turisty. Hned spustí o tom, co tu je a není, ptáme se na cenu. Odvede nás do nějaké office, kde je díkybohu cena taky daná - 10 USD, nabízejí ještě 10 USD/osoba za oběd, to odmítáme a začínáme. Prohlídka je dost zajímavá, určitě to je všude po ostrově stejné. Zastavíme se u keře/stromu, on nám o tom povídá a pak máme uhádnout o co jde. Je zajímavé vidět, co kde roste, kór pro nás, co známe tak maximálně jabloň. Taky je dost zajímavé, když popisoval, co na co používají. Zatímco my na vše odpovídali "v kuchyni", oni plody využívají i jako léčivo.. Vidíme banány, manga, avokáda, citronovou trávu, vanilku, skořici, pepř, a mnoho dalšího. Cestou začne bouřit, přinesou nám deštníky a skutečně po chvíli začne obrovskej liják. Celou dobu jde s námi týpek, který občas něco utrhne, dá nám čichnout a zároveň plete z palmových listů. Nakonec nám předává - mě čelenku, náhrdelník na krk, ozdobu na ruku a něco jako malou kabelku, manželovi kravatu a klobouk. Podle toho taky poznáte, kdo byl na spice tour. Každý kdo přijel z nějaké výletu, měl toto na sobě :) Dojdeme k palmě s kokosy, kde zrovna asi na 10 metrovou palmu šplhá a sbírá kokosy další týpek. Kokos nám otevírá, vypijeme vodu a vydlabe nám i dužninu. Každému dáme po 1 USD a jdeme na ochutnávku ovoce (ananas, banán, mango, papája). Nejvíce nás překvapuje jack fruit, který vidíme a ochutnáváme poprvé v životě. Následuje i ochutnávka nápojů - čaj z citronové trávy, zázvorový čaj, který se s tím naším nedá absolutně srovnávat - neskutečně pálí, masala čaj a spice coffee - hrozně dobrá taky trošku dopáliva káva. Ještě že si nekupujeme oběd - ovoce dost stačí. Kupuje ve stánku ještě koření (2 balíčky za 5 USD) - bohužel ale koupíme jen jedno dvoubalení, protože nám začínají docházet peníze. Ještě že toho nekupujeme víc! Po příchodu k autu, nám chtějí místní kolo vyměnit. Dožadujeme se jen nafouknutí kola, k tomu potřebujeme popojet. Průvodce jede s námi, jedeme asi 50 metrů zpět, k další rozpadlině - servisu. Pán nám nafukuje kolo, ale nejde to. Polívá kolo vodou a zjišťuje, že máme v pneumatice obrovský hřebík. Ptáme se, kolik bude stát oprava. Říká, že 5 USD, bereme. Nakonec musíme průvodci dát za služby jen 2 USD, poslední zbytky peněz si šetříme a dobře děláme! Docela na to kouká a nemůže uvěřit, že dostává tak málo. Vracíme se zpět na hotel a cestou nás bohužel nemine policejní kontrola. Jedeme za dodávkou nacpanou plnou lidí, která začne brzdit, brzdíme také a všímáme si policajta, co na nás míří měřičem. Zastavujeme, hned k nám jeden z nich běží a tvrdí, že jsme jeli více jak 60. Docela o tom pochybujeme, protože se tam více jet ani nedá. Silnice mimo město jsou v dobrém stavu (ve městě/vesnicích také, ale tam se nedá jet více jak 40 kvůli lidem a zvířatům), přesto radši jezdíme pomalu. Neodvažujeme se nějak odporovat, což je i možná chyba. Vypráví nám, že budeme muset v pondělí (je sobota) k "soudu". Ukazuje nám zabavené řidičáky ostatních, což je možná i jen takový bububu. Nakonec mu nabídneme prachy - dáváme mu 2x 10 000 šilinků, což pak zpětně považuji za chybu - mohli jsme nabídnout jen 10 000 a nebo vůbec se s ním více hádat, říct, že k tomu soudu přijdeme. Kdybysme měli i poslední den, tak mu tam ten řidičák i nechat, protože je to neskutečnej paradox. Sami jezdí jako prasata, nějaký pravidla neznají, ale bílý pokutují moc rádi, i když si samozřejmě vymyslí cokoliv, jen aby z vás dostali prachy. Docela nám to zkazilo den, ale vracíme se v pořádku na hotel s prázdnou nádrží. Vymýšlíme, jak dále. Druhý den chceme jet do Zanzibar City, kde máme v plánu vybrat peníze a dotankovat, ale bojíme se, abysme dojeli. Ptáme se, kde se na recepci místního animátora, kde je nejbližší bankomat a všichni odpovídají, že v Zanzibar City. Do třetice se ptáme (nyní díkybohu) všudypřítomného beach boye, kde je tady nejbližší bankomat a říká, že v této vesnici. Jdeme se převléknout a zkusit štěstí a moc tomu ani nevěříme. Nakonec je opravdu na benzince ATM. Jsme neskutečně šťastní. Vybíráme asi 150 000 šilinků (poplatek za výběr je asi 150 Kč) a jdeme to oslavit do plážové restaurace hned vedle hotelu. Dáváme si vychlazené pivo Kilimanjaro a Castle. Konečně celkem dobré pivo.
Mango
Mangov detailu
Kakao
Černé kakao
Banán
Jack fruit - musí se pro něj vyšplhat. Samo nespadne
Zanzibar City - Stone Town, Prison Island
Ráno vyjíždíme do hlavního města. Tankujeme, policajty nepotkáváme. Doprava začíná s přibližujícím se hlavním městem houstnout. Cyklisti a motocyklisti zprava i zleva, do toho jde po silnici kráva, chodci. Pokud je překážka na straně protijedoucího vozu, mají přednost oni. Čím více blikaček a světýlek na autě, tím lepší. Pokud předjíždíte, pořádně u toho trubte. Blinkr používejte zásadně na opačnou stranu než ve skutečnosti jedete. Přijíždíme v pořádku na parkoviště (zlatý mapy.cz). Auto parkujeme přímo u trhů, platit budeme při odjezdu. Jdeme se podívat po městě. Jsme vedle paláce zázraků, který je momentálně v rekonstrukci a vedle je stará pevnost s informačním střediskem. Ostatní procházejí dále, my nevíme, jestli můžeme taky a zdali se něco platí. Chlap se nás hned ujme, vypráví nám o městě a v podstatě nám nabízí jejich průvodce městem. Říká, že se můžeme zeptat na cokoliv, tak toho využiji a ptám se na parkování. Dotazem je docela překvapenej, ale říká, že máme platit 1000 šilinků za hodinu, což je dobré vědět. Poté mu oznamujeme, že o průvodce zájem nemáme a když už víme, jak to chodí (že tedy ostatní projdou bez placení dál, jen se jich zeptá na národnost do statistiky), jdeme taky. Trošku nasraně nás upozorní na krabičku s tipem, nic nedáváme a jdeme dovnitř. Vevnitř jsou jen krámky, nic moc. Pokračujeme tedy dál, začíná pršet, tak se schováváme v jednom obchodě. Je to krámek s pevně danými cenami, kde se dá bez přirážky platit kartou (v podstatě skoro kdekoliv si účtují za platbu kartou cca 2-5%). Ceny jsou sice větší, ale oceňujeme možnost, že na nás nikdo nehuláká a je vše v poklidu. Hned vedle obchodu je slavný dům Freddieho Mercuryho a hned vedle zase kavárna s výbornou spice kávou. Mňam, mňam. Po cestě k anglikánské katedrále kupujeme čerstvý jack fruit. Chvíli se za námi drží zase nějaký chlápek, který se nenápadně zastavuje, když my taky a pak nám nabízí, že nás provede. Pak ho setřeseme a pokračujeme do muzea otroctví. Zase se nás u vchodu ujímá týpek, skenují nás, jestli nemáme (asi) zbraně, jdeme platit (10 USD/osoba) a pak nám ještě nabízí, zdali si to chceme projít s průvodcem nebo sami. Říkáme, že sami a dobře děláme. Nejdříve se jdeme podívat do katedrály a pak vidíme, že je vevnitř nějaká výstava. Je tam asi 30 panelů, kde si o tom můžeme sami přečíst. Skupinka vedle nás měli průvodce, který tam pak postával a čekal až si to lidi dočtou. Možná jim pak řekl něco navíc, ale nelitujeme, že jsme si průvodce nevzali. Vracíme se pak do auta pro ručníky (což je blbost světa) a jdeme si k přístavu zařídit lodičku na Prison Island. Začínáme klasicky na astronomických cenách a končíme na 11 USD pro oba. Jedeme ihned ještě s 2 holkama a zřejmě místními turisty. Na ostrově se koupou jen místní turisti, je tam sice hezká pláž, ale dost lodí a na koupání to tam úplně není. Kluk co jede s námi, nás celou dobu doprovází, ani netušíme proč. Jdeme koupit lístky (k želvám se může jen do 16 hod., cena 12 USD/osoba) a jdeme k želvám. Můžete si pro ně vzít žrádlo, ale želvy už jsou tak přecpaný, že o to zájem nemají a tak si tam v tom šlapou. Výběh má sloužit i zároveň jakási záchranná stanice, ale nevypadá to tam nejlépe. Nejmenší želvy jsou umístěny v takové malé boudičce, aby je ty velké nezašláply, ale vypadá to všechno dost děsně. Nastává mega slejvák a pokračujeme do bývalého vězení, které ale nakonec sloužilo jako budova pro karanténu otroků, které se sem dostávali z Keni. Ve finále tam vůbec nic není. V jedné z budov je záchod, bar a to je vše. Žádné informační tabule, vůbec nic. Jedeme zpět a zastavujeme se v Mercury´s bar, který je hned u přístavu lodi. Poté jdeme k autu, kde se na nás přilepí chlap, který chce peníze. Říká něco o rodině, nasedáme do auta, u výjezdu platíme parkovné (ani se nás nesnaží okrást) a jedeme zpět na hotel.
Místní doprava
První a poslední semafor
Parkujeme
Ranní spicy káva
Jakc fruity
Mnam mnam
Nungwi a Mnemba
Poslední den našeho výletování jedeme na sever do Nungwi, kde chceme jet k ostrůvku Mnemba. Cesta do Nungwi v půlce města končí a pokračujeme polňačkou s půlmetrovými krátery v cestě. Je to další z paradoxů. Pláže a hotely jsou nádherné, z lodě vidíte, jak se staví podél pláže luxusní vily, ale cesta je přes rozbombardované cesty. Přijíždíme za deště, čekáme v autě, jestli přestane pršet, ale nakonec se jdeme porozhlídnout, kdo co nabízí. Díky dešti jsme na pláži úplně sami. Potkáme jednoho, nabízí nám výlet za astronomické ceny, tak pokračujeme k dalšímu. Nakonec to tedy usmlouváme, což se nám moc nedaří. Oba argumentují tím, že to máme privátní, že všechny lodě vypluli až ráno. Chceme tedy kratší výlet a bez ovoce, nakonec to máme i s ovocem a časově to vyšlo asi na 4 hoďky, což úplně stačilo a myslím, že i ti ostatní, co vyjeli ráno to měli časově podobně, protože co by tam jiného dělali. Vyjíždí se ráno, protože je větší šance, že uvidíte delfíny (odpo se prý stahují více do oceánu, protože je tam voda studenější). Platíme 35 USD, což není nejméně, jdeme si do auta pro šnorchl (jinak by nám jej i půjčili), půjčujeme si ploutve a vyrážíme. Jedeme asi půl hoďku, cestou na sebe lodě ukazují, jestli delfíny viděli nebo ne. Zastavujeme na místě, kde je nejčastější výskyt, nevidíme je, jedeme dál na šnorchlování. Parkuje tam už asi 20 lodí. Nikdo moc nešnorchluje, protože prší. Dostáváme pokyn, že na ostrov nesmíme. Patří Billu Gatesovi, noc tam stojí neskutečný prachy, ale kdybych si tam ten pobyt koupila, tak bych asi byla dost naštvaná - jste sice na privátním ostrově, ale okolo něj máte milion lodí, takže nějaké koupání bez nikoho tu fakt nejde. Co se týče šnorchlování zase to úplně top není. Pokud někdo byl v Egyptě (konkrétně v Marsa Alam, kde to na rozdíl od Hurghady není rozšlapané), tak ví o čem mluvím. Všude jinde člověk čte, jak jsou tam a tam úžasné podmínky ke šnorchlování, ale oproti Egyptu je to neskutečná slabota. Nehledě na to, že je tam i dost korálů už zničených, takže za chvíli tam nebude nic. Máme docela štěstí, že zrovna prší a možná i tím, jak jsou tam ostatní od rána, tak už toho mají dost, tak šnorchlujeme sami. Po hodině se vracíme na loď a prý jsou kousek vedle delfíny, tak jedeme za nimi. Opravdu tam jsou, je jich kolem 10. Začíná lov delfínů. Je tam s námi asi dalších 10 lodí, které delfíny neustále pronásledující podle toho, kde se zrovna vynoří na nadechnutí. Skáču i do vody, plavou pode mnou a trochu se i stydím, že jsem tohohle součástí a přeju si, aby odplavali a měli klid. Po chvíli odplavou a vracíme se zpět. Je super, že jsme na lodi sami, že nemusíme na nikoho čekat a mačkat se. Určitě doporučuji vydat se déle a podnikat vše sami. Nevím, o kolik levněji to měli ráno ve vícero lidech, možná taky naše vyjednávací schopnosti nejsou jedny z nejlepších (což 100% nejsou, já tohle nesnáším), ale zase jsme to měli privátní. Po návratu na pláž už nepršelo, takže bylo na pláži více živo. Zašli jsme na pivo do baru, kterých je tam opravdu dost a poté jsme se šli projít po "městě". Jakmile zajdeme za pláž a přilehlé bary, vidíte opět bídu. Šli jsme se podívat k místním něco jako zoo. Jsou tam celkem 3. Vzhledem k našemu odjezdu a vysokému výdaji za šnorchlování jsme ale moc peněz už neměli, a tak jsme se ptali na možnost platit kartou. Nešlo to nikde, takže jsme se pěkně prošli, vrátili se po pláži zpět a došli si na oběd. Vzhledem k moři jsme dost litovali, že jsme nebyli ubytováni v této oblasti. Mimo to, že byla pláž v Nungwi vyhlášena mezi 100 nejhezčími na světě, tak je tam nejmenší rozdíl mezi odlivem a přílivem, takže se tu dá koupat, což v Kiwenze nejde ani když je příliv. Pořád máte vodu po prsa. Poté se vracím zpět na hotel. Před námi nějak podivně přizastavují auta a pak to vidíme - další policejní hlídka. Opět jedeme rychle :) Něco přes 50. Týpek co nám auto pronajímal říkal, že ve "měst"40, jinak 60. Teď už to neplatí. Kolik se tady tedy smí jezdit ani sami nevíme. Tentokrát si ale nechce namastit kapsu. Ptá se odkud jsme, jestli máme moře a je moc milý. Máme jet pomaleji a pouští nás. Díkybohu! ... Dáváme vědět, že si pro auto můžou dojet. Zkouší to zase na nás, že vzhledem k tomu, že to vracíme v 17 hod, že bude příplatek. To víš že jo! Odepisujeme, že přípatek určitě nebude a přikládáme fotku s komunikací ohledně časů. Je to vyřízeno, píše že, dorazí za 2 hodiny (asi jede pro auto místním dala dala). Auto vracíme dotankované jak jsme ho dostali, tedy milimetr nad rezervou, vše ok.
Cesta do Nungwi
Pršelo, tak jsou díry plné vody
Místy až 30 cm díra
Hledáme kdo nás sveze na Mnembu
A jedeme
Pláže a hotely vypadají moc dobře
Poslední den našeho pobytu, trávíme na pláži. Bohužel musíme pokoj vrátit, ale dávají nám pak náhradní alespoň na osprchování. Večeři už v ceně nemáme, takže si jdeme do baru vedle hotelu. Odjezd z hotelu na letiště díkybohu přežije. Zde se smějeme našim pokutám za rychlost. V minibuse nejsou pásy, řidič jede neskutečně a ještě se to zhorší, když si ho dovolí předjet další minibus. Pak už ho žádáme, zdali by mohl jet pomaleji, ale stejně nezpomalí.. To že má letadlo asi 2 hodiny zpoždění, víme tak 3 dny (viz flightradar). Delegát nám tvrdí, že se to bohužel dozvěděli pozdě a nemohli nám dát dopředu vědět (pěkně kecá) a ještě to svádí na technické problémy (chudák já). Následuje fronta jako blázen. Jdeme se zeptat na nějakou business přepážku (přeci jen 20 tácků navíc, tak ať si to užijeme se vším všudy). LOT nedodala cedule nebo co, tak nás aspoň vede předběhnout frontu, což se zase ostatním taky nelíbí. Na salonek můžeme zapomenout, sice tam je, ale pro držitele nějaké karty a nebo za 20 USD. Umíme si živě ten jejich salonek představit, takže ne, děkujeme. Sice jsme všechny předběhli, ale nahoře je otevřen pouze obchod alá stará vesnická zábava. Sedí tam nepříjemná paní, která si ceny asi i vymýšlí a má tam 2 vody, pivo, brambůrky. Platit se dá samozřejmě pouze hotově. Zbylé peníze jsme nechali na hotelu jako dýška, protože na letišti se bude 100% dát platit kartou. Máme 3 dolary, na velkou vodu to nestačí, tak aspoň ta malá. Původní odlet v 0:55, odlítáme v 3:20 a jsme neskutečně šťastní za business. Bohužel máme teďka docela smůlu na letušku. Zase vybrali nejnepříjemnější pipku a šup s ní do businessu. Paní je nějaká na drsno, sice sama má roušku pod nosem, ale každého nabádá ať si ji nasadí. Následuje rozdávání všeho (polštáře (tentokrát máme totálně malinký polštářek a deku, že i mě se 165 cm je malá), amenity kit (maska na oči, špunty do uší), sluchátka, voda - nechápu teda, co tam ty letušky dělaly tu hodinu a půl předem než nás pouštěli do letadla. Je mi jasný, že letadlo neuklízí, ale proč ty věci nerozdají předem - kor pro 24 sedaček?) Následuje rychlý servis a jdeme spát. Ještě předtím nás ale letuška přijde všechny poprosit, jestli bysme i při spaní mohli mít roušku nasazenou - proboha, o co jí jde? Zhruba hodinu a půl před přistáním dostáváme další jídlo. Letuška poleje manžela a hned je o chloupek příjemnější. Přistáváme, alespoň předbíháme frontu s ukázkou QR kódů a jdeme pro kufry..
Letiště
Míjíme Kilimajaro
Trocha zděšení - suché jak cesta. Fujtabl
Těstoviny s hovězím.
K snídani omeleta
Shrnutím bych dodala, že moc nerozumím tomu, kdo tyto země nazývá rájem na zemi. I ten kdo je celý týden zalezlý na hotelu a nikam nejede, tak musí cestou z/na letiště vidět tu bídu kolem. Pláže a přilehlé palmy jsou nádhera, ale stačí popojít za a jste v pravé černé Africe plné bídy a chudoby. Neskutečnou vadou na kráse pro nás určitě byli místní beach boyové a masajové, kteří vám pokoj nedají. Přejdete pomyslnou čáru, kde jste chráněni hotelem a už se na vás nalepí. Spousta lidí do moře přímo běžela, aby se s nimi nemuseli bavit a neotravovali je. Sedí za čárou před lehátky a civí na vás... Na druhou stranu musím ale říci, že i když jsou takto vlezlí, protože to je pro ně zřejmě jediná obživa, tak jsme se nikdy necítili nijak nebezpečně (ve vesnicích, ve městě). Znovu už bych se nevrátila.. a ono taky proč, když je tolik dalších nových míst :)
Jak se ti cestopis líbil?
Zuzina procestovala 25 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 6 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Zatmanovani okenek nebo zasínani světel je takové letecké 'jdi do prdele'.
Mě jednou buzerovala letuška TAPu, že při odletu v 10 ráno z Lisabonu nemůžu mít otevřené stínítko protože lidi spí. Kecy, nechtěli abychom otravovali.
Výborne napísaný cestopis. Perfektne opísaná realita.
Za mňa - z pohľadu šesťdesiatnika - bol najväčší kultúrny šok Madagaskar - a to sme už čosi mali precestované, Neskutočná bieda. Odvtedy sa čiernej Afrike ( s výnimkou Seychelles, Reunionu a Mauríciusu) vyhýbame oblúkom. Bieda bola aj na Filipínach, ale akási iná - dôstojnejšia a kultúrnejšia.
Strach z prostredia je podmienený psychike - Manželka sa najviac bezdôvodne bála v Acapulcu, ale v relatívne blízkom Cabo San Lucas už vôbec nie.
Ten LOT bussiness mi ako bussiness vôbec nepripadá (až na tie sedačky). 3 naše cesty v bussiness (Austrian, Quatar a EVA) boli zážitok na celý cestovateľský život. V poslednej dobe cestujeme viac premium economy a dovolím si tvrdiť, že SAS a možno aj Lufthansa ju majú lepšiu, ako tento produkt. Takže LOT škrtám.
V tom Acapulcu obavy jistě nebyly úplně bezdůvodné, i když asi je většina mrtvých z drogových kartelů. Já jsem se ve velkoměstech Jižní Ameriky nebál, ale Caracasu jsem se raději vyhnul. Podobně bych to viděl i s Acapulcem.
V Cabo San Lucas je třeba rozlišovat poměrně bezpečnou turistickou část a zbytek oblasti Los Cabos: https://wheretheroostercrows.com...ucas-safe/
Já tam byl před 13 lety, kdy to bylo bezpečné všude na jihu Kalifornského poloostrova, ale pak se v okrese bezpečnost výrazně zhoršila a v posledním roce se posunuje vyřizování účtů mezi gangy i do hotelů podobně jako na Mayské riviéře.
A teď si představte, že by nezkrachoval ten Luke Air..to by teprve byla kvalita ;-) Jinak k charterům LOTu..já letěl v roce 2017 charterem na Madagaskar s Rainbow Tours - tam byly zadara jen nápoje. Jídlo šlo navíc objednat jen ve stylu kanapki / instantní nudle. Směrem tam byly možná ještě nějaké těstoviny. 10 hodin letu. Zpátky ještě přes Mauricius. Takže Čedok standard je ještě luxus ;-)
Myslím, že super cestopis pro ty, kteří uvažují nad první exotikou v Africe či mentálně zaostalé Asii :) Ten střet s realitou je ohromující.
Člověk očekává dokonalou přírodu, klid a luxus přesně tak, jak vidí na fotkách v katalozích. Místo toho ale vidí bídu a chudobu, která dokonce i umí mluvit, respektive pokřikovat a být dotěrná.
Nutno dodat, že při druhé, třetí a další návštěvě podobných lokalit už člověk hledá a pátrá po těch dokonalých spotech a nesoustředí se na tu bídu, kterou prostě bere tak, jak je a už je normální.
Takže hlavu vzhůru :) další cesta bude o kus lepší.
PS: LOT za mě taky zklamaní. Ale jestliže fungují ty last-minute pobídky k upgradu, tak super. Slyším o nich prvně. Navíc mimo vánoce to bude za 15k a to už je fakt v pohodě.
Musím teda říct, že z fotek ty pláže jste měli o dost špinavější než my v listopadu. Což mi je líto, ale teda ten pokoj fakt nechápu. Zkoušeli jste si stěžovat na recepci? Popřípadě Čedoku? Věřím, že by vymysleli alternativu. A teda zbytek mi taky přijde standard. A osobně jsem měl ze Zanzibaru o dost hezčí pocity :)
Pokud pisatelka jezdí do rozvojových zemí, musí s tímto počítat, je to takový místní folklor. Let je charter a služby odpovídají tomu, co si CK objednala, podle fotek standard.
Máte pravdu. Já jen popisuji to, co jsem si nikde nepřečetla (mám na mysli tu bídu). Třeba to ostatním pomůže (třeba se nějak mentálně připravit).
Koukám, že ten LOT/Čedok fakt bída. To už je lepší Qatar v economy (dokonale jídlo, nealko/alko/míchané drinky neomezeně, zákusky na požádání, filmů nespočet+ pěkné hry a hudba). Teď jsme letěli s KLM, doplatek 930,- za místa před exity(1,5m na nohy), 2x jidlo+sváča navíc, neomezeně pivo/vino/nealko. Jinak pěkný cestopis. Zajímalo by mě srovnání s klasickým letem s LOT.
To každopádně, ale v porovnání s tím prostorem na spaní/pohodlím jsme nelitovali ani koruny.. ono ani o to jídlo tak nejde, ale o to si lehnout (kor když jsme zalehli až v půl 4) :)
Díky za cestopis a pěkné fotky. Tak jsem ze Zanzibaru na nějakou dobu vyléčená👍