1. Cestopisy
  2. Asie
  3. Zas po roce Vánoce a opět - Tchajwan

Zas po roce Vánoce a opět - Tchajwan

Avatar uživatele Eva
Cestopis z výpravy „“ z roku 2019 napsala Eva

Po dlouhém hledání možností na Vánoce 2019/2020 nám podruhé při porovnání cena/výkon vyšel relativně nejlépe Tchajwan a Jox cca v měsíčním předstihu nakoupil letenky (sice s nadávkami na web Air China, ale zadařilo se). Šlo o naši třetí návštěvu ostrova, pár míst už jsme navštívili a letošní Vánoce měly mít spíše oddechovější charakter (s ohledem na to, že jsme snad víc než polovinu víkendů v roce 2019 strávili na cestách). I z loňska jsem napsala cestopis, ale nakonec jsem nenašla odvahu jej zveřejnit. Za případné chyby a nepřesnosti se předem omlouvám. Nicméně Kačkou inspirována jsem došla k závěru, že když využívám zkušeností jiných, měla bych také občas něco předat, snad to třeba někomu bude k užitku.

 

 

Pátek 20.12.

Z Brna jsme v pátek odjížděli již v 11,30 hod. s tím, že se případně ještě porozhlédneme po Budapešti a dáme si třeba svařák a navštívíme trhy. Bohužel, cesta se poněkud protáhla, bus Regiojetu měl celkem velké zpoždění a třešničkou na dortu byla nefunkční toaleta. Plánovaný příjezd do Budapešti měl být v 15:45, web RJ ukazuje zpoždění 1:10 h., dle mých záznamů byl čas příjezdu mnohem horší, na nádraží jsme byli kolem 18 hodiny. Na klidnou procházku už žádný časový prostor nezbyl a vydali jsme se na letiště.

 

Sobota 21.12.

Přestup nás čekal v Pekingu, ve kterém jsme měli pouhou hodinu. Požádali jsme o přednostní zařazení ve frontě na bezpečnostní kontrolu. Tentokrát mi neprošla reklamní powerbanka od prodejce kosmetiky Yves Rocher ve starorůžové barvě se zrcátkem. Paní mi opakovala, že není označena kapacitou a tedy je nezpůsobilá k letecké přepravě. Argumentovala jsem marně tím, že je evidentně malá a velké kapacity určitě není.

Do Taipei jsme přiletěli kolem 18 hodiny večer, vybrali jsme první peníze z ATM (6 tis NTS), zakoupili místní sim kartu z Fareastone za 500 NTS a dobili prvních 300 NTS na každou z našich easycard, kterou nyní budeme potřebovat velmi často po celou dobu našeho pobytu. Jedná se o velmi užitečnou záležitost, kdy tato karta umožňuje placení téměř ve všech dopravních prostředcích v i obchodech, ale je potřeba dávat pozor na dostatečný vložený kredit.

Tak, jako už několikrát, jsme nastoupili do vlaku a docela unavení se těšili na  Taipei, která nás tentokrát přivítala bezoblačným počasím a příjemnou teplotou cca 24 st. C. Batohy jsme odložili v hostelu I play Inn, na večeři zašli do naší oblíbené restaurace řetězce Susi expres, kterých je na Tchajwanu celkem dost a unavení jsme zalehli. Ubytování celkem pěkné, v dormu s postelemi nad sebou. Toalety čisté, nebylo nic co vytknout. Jediné, s čím jsem bojovala, byl systém přístupové karty na výtah (aby výtah jel jen do patra, kam přístup skutečně má mít). A co už jsem zapomněla – opět mě udivila absence čtvrtého patra, což je velmi matoucí, když v budově hledáte čtvrté patro a počítáte a počítáte.

Jak jsem se dočetla, je to díky fonémům, které se v čínské kultuře neustále objevují. Číslovka 4 se vyslovuje skoro stejně jako pojem smrt. Vzhledem k čínské pověrčivosti (jíž se prý říká tetrafóbie) se Číňané snaží této číslovce vyhýbat i v běžném životě. Konkrétně čtrnáctka jako čínský znak dokonce doslova znamená „Já jsem mrtev.“

 

 

 

Neděle 22.12.

Ráno jsme se nasnídali v našem hostelu, ubytování bylo i se snídaní v ceně. Zelenina, nudle, vejce, čínský lančmít, toasty, káva, čaj. Vydali jsme se k nádraží, po cestě jsme potkali staré logistické centrum, přebudované na muzeum, vstup byl zdarma. Uprostřed budovy byla místnost, ve které byla instalována křesla s možností virtuální prohlídky minulosti. No, trochu jsem zmatkovala, celé představení trvalo asi půl hodiny. Na konec se mě paní, které obsluhovaly, zeptaly, odkud jsme. Dostalo mě to, když mi na odpověď, že z České republiky, řekla jedna z nich s roztomilým čínským přízvukem „děkuji“.

Pak jsme pokračovali k čtvrti, která je blízká nádraží a žije tam indonéská menšina. Je tam služná řádka indonéských restaurací s obědem v bufetovém stylu a ochutnali jsme od každého druhu něco.

Z nádraží jsme se po vydatném obědě vydali do parku Yangminshan. Počasí bylo příjemné, sluníčko svítilo, bylo krásných cca 24 stupňů. Prošli jsme se moc pěkným údolím, měli jsme v plánu vyjet do části Macui, ale museli bychom čekat cca hodinu na autobus, který nám bohužel ujel před nosem. U edukačního centra je moc pěkný park, ve kterém jsou dvě oddělené lázně na opačných stranách, pro muže a pro ženy. Režim je však takový, že mají vždy po nějaké době cca 2 hod. technickou přestávku, do které jsme se právě trefili. Vzhledem k tomu, že jsem se místních paní pantomimicky poptávala, kde bychom mohli najít lázeň na nohy, jedna z nich ke mně přišla a zastavila nám autobus, do kterého nás usadila a požádala jednoho z cestujících, aby na nás dohlédl, kde vystoupíme. Dle jeho instrukcí jsme dojeli do návštěvnického centra, ze kterého jsme pak sešli do údolí. Vše se kouřilo, probublávalo, zemské desky mezi sebou narážely, bylo to velmi působivé.

Vzhledem k tomu, že už se stmívalo, pěšky jsme se vydali do Beitou (po cestě jsme ještě hledali slíbenou lázeň na nohy, ale byla zřejmě v rekonstrukci). Zameškanou koupel jsme nahradili v Beitou, asi 10 minut před zavírací hodinou, i tak to bylo velmi osvěžující a příjemné. Hned naproti stanice metra Xinbeitou jsme uviděli restauraci známého japonského řetězce Yoshinoa a povečeřeli jsme.

V 19 hodin začínalo koupání v Beitou public bath, opět po roce nás příjemně překvapila cena – pro oba 80 NTS + 20 NTS na použití skříňky. Poplatek za lázeň se hradí v automatu, který vrací peníze. Paní lázeňská pak už jen kontroluje lístek a hlavně – provede revizi plavek. Zatímco vloni jsme (oproti předpokladům), neprošli kvůli příliš volnému střihu pánských plavek (kapsy) a jejich materiálu (nikoliv klasická přiléhavá plavkovina), což však paní rychle vyřešila prodejem velmi slušivého koupacího úboru za 350 NTS a mé dvoudílné plavky prošly, letos jsme prošli kontrolou na jedničku. Jox měl plavky z loňska a já jsem před cestou zakoupila v Decathlonu plavky jednodílné modré za 80 Kč. Ani koupací čepice nebyla zde nyní nutná, paní mi na dotaz řekla, že oba máme krátké vlasy (Jox je má kratší). V bazénu jsme se dali do řeči s rodinkou z Mongolska – otec, matka a 4 děti různého věku, nejmladší bylo nemluvnětem. Všichni, včetně starších dětí, mluvili velmi dobře anglicky a hlava rodiny nám vyprávěla, že u nich doma je nyní velmi mrazivo, i když už to díky globálnímu oteplování není, co bývalo. Pak jsme ještě probrali to, že mongolové mají nyní více v oblibě angličtinu, než dříve předepsanou ruštinu. Nicméně z jejich řeči v mongolštině se nám zdálo, že jejich mluva některé ruské výrazy převzala. Koupání v teplé, horké, téměř vařící a studené vodě ukončil hvizd lázeňského ve 22 hodin. Pro tento den lázeň končí a bude až zase zítra, kdy už ale v Taipei nebudeme.

Vydali jsme se pro naše batohy do našeho starého ubytování v I play inn a přešli jsme krátkou vycházkou do našeho již vyzkoušeného starého, levného ubytování v Neo Soho. Oproti loňsku pár novinek -  sprchy vypadají zanedbaněji, už není součástí ubytování balíček s klapkami na oči a ušními špunty, není káva, ale zato – bylo pořízeno krásné nové masážní křeslo na mince, což jsem po náročném dni ocenila.

 

Čtvrť u nádraží (street food v indonéském stylu)
Yangminshan - jedna z oddl. lázní
Yangminshan
Beitou - jedna z foot bath
Beitou - jeden z chrámů navečer
večeře v Yoshinoa

Pondělí 23.12.

Byť jsme měli původně nastaven budíček na 8 hodinu, nějak se nám nepodařilo se z ubytování dostat dřív, než v 9,30 hod. Po cestě jsme se několikrát zastavili v obchodech a posnídali jsme, následkem toho jsme ve vlaku směr Jiaoxi seděli asi až ve 12 hodin, na nádraží jsme si dali železniční bento box s bůčkem, vajíčkem, zeleninou atd., vše za 80 NTS. Z nádraží v Jiaoxi jsme se vydali nejdřív do menšího parčíku, ve kterém jsou tři pavilony s různě teplou vodou na nohy. Hned vedle se mi zalíbila místní rozhledna - zároveň toalety, a to v tradičním čínském stylu. Prošli jsme parkem, podívali jsme se na noční trh, který bude v Jiaoxi otevřen zas až v pátek, kolem divadelního amfiteátru jsme prošli nejdřív k další soustavě bazénků s lázní na nohy. Pak kolem plaveckého areálu, ve kterém byl kromě velkého bazénu i bazének s teplou vodou, jsme šli k lesním lázním. Vstupné bylo 120 NTS na osobu + 20 NTS poplatek za skříňku + 10 NTS za čepici (pro mě, Jox nepotřeboval). Tyto lázně jsou rozděleny na mužskou a ženskou část a fungují v bezplavkovém režimu. V ženské části jsou celkem 4 bazény, u nich pěkná výzdoba s výhledem do lesa. Absentují sprchy, umývání je po japonském způsobu, kdy je nutné do velké nádoby napustit vodu (je kohoutek zvlášť na horkou a na studenou vodu), pořádně se namydlit a vydrbat a pak pořádně spláchnout vodou za pomoci velké naběračky.  V lázních jsme byli asi kolem 2 hodin, kdy jsme měli domluvený společný sraz.

Městečkem jsme se vraceli do centra, vše bylo krásně barevně vyzdobeno, bylo vidět, že Jiaoxi se snaží přilákat turisty. V centru pak jsou opět termální vřídla na okoupání nohou a spousta míst s rybičkami garra rufa.

Po cestě jsme povečeřeli – nejdříve pivo, pak špízy – houby a brokolici zabalenou do slaniny, dále smaženou oliheň. V samém centru městečka Jiaoxi je jednak lázeň pravděpodobně pouze pro muže a zdarma a pak kousek nad tímto je placená oddělená termální lázeň (opět rozdělení na muži x ženy), což už jsme ale nevyzkoušeli. V parku jsme potkali nevidomé maséry, kteří nabízeli masáž 30 min. za 300 NTS, z důvodu časové tísně nevyzkoušeno. Zato nás po cestě na nádraží zaujala rámenová restaurace, která měla venku posezení s tím,  že to byla zároveň i lázeň s termální vodou. No, abych pravdu řekla, ta voda byla až příliš horká a ve spojení s horkým rámenem, když máčíte nohy asi ve 40 stupních – zážitek zajímavý, ale příště už bych si sedla raději jinam.

Pak už jsme pospíchali, abychom stihli odjezd do místa ubytování. Ve 21 hodin jsme přijeli do Yilanu. Nádraží je zajímavé blízkým parkem s visutým vlakem, který má přibližovat místo, v minulosti známé jako překladiště rýže. Ubytovali jsme se v hotelu Bing Chen, asi 700 m pěšky od nádraží a zašli jsme si ještě na Dongmen night market.

 

Jiaoxi - foot bath (téměř u nádraží)
rozhledna + toaleta
Jiaoxi náměstí (vč. footh bath)
Jiaoxi náměstí
Jiaoxi - horký rámen a nohy v teple
zahrady u forest bath (opět Jiaoxi)

Úterý 24.12.

Na Štědrý den a můj svátek jsme si trochu v Yilanu přispali, ale tak, abychom stihli v 10 hod. odjezd vlakem do NP Taroko (zast. Xincheng, přijeli jsme v 11,15 hod.) a v nádražní úschovně jsme zanechali naše batohy.

Nejdříve jsme zašli k návštěvnickému centru, kde jsme získali mapy a tipy, co nejlépe navštívit a vidět. Autobusem jsme jeli do Tianxiang, což je takové rušnější místo s několika restauracemi, obchodem s potravinami a malou muzejní částí. Atrakcí místa jsou opice, o nichž jsem se na informačních cedulích dočetla, že je nutné dávat největší pozor na igelitové tašky, protože pro opice jsou známkou jídla – a jídlo je pro opice totéž, co peníze v lidském světě. Také jsem si přečetla pár cedulí o tom, jak tato zvířata projevují emoce. V Tianxiang jsme si dali oběd - nudle s vepřovým a houbami, J. polévku. Autobusem jsme přejeli k vlaštovčí jeskyni, odkud je následně i krásný výhled na řeku. Odpoledne jsme ještě přejeli k visitor centru, ze kterého jsme pak tunelem šli k už skoro potemnělým vyhlídkám na řeku. Začalo poprchat, vydali jsem se proto na železniční stanici pro naše batohy. Na stanici jsme v rychlosti nakoupili vlakové lístky do Hualienu (na přestup jsme měli asi 10 minut) a pak do Ruisui.

V Ruisui jsme chvíli hledali naše ve vlaku nalezené ubytování (hostel U Edieho) a našli jsme jej, přivítal nás roztomilý hafan Chao Bao u dveří. Ještě jsme si zašli na štědrou večeři na noční trh, dali jsme si vydatnou porci rybí polévku možná ze sumce (identifikace dle obrázku na stánku), pak jsme si dali smažená kuřecí křidélka, biskupy a vnitřnosti na grilu. Na zpáteční cestě jsme se pak ještě zastavili v PX Marketu, ve kterém jsme vybrali peníze z ATM Cathay Bank (5 tis. NTS), a nakoupili si, co jsme uviděli a zaujalo nás (mě hlavně zaujala nabídka piva - jednak irský Guinness za levno a medové Taiwanské pivo, které jsem pak v PX marketech vyhledávala po celý zbytek pobytu).

 

NP Taroko - Tianxiang (oběd)
NP Taroko
NP Taroko
NP Taroko
NP Taroko

Středa 25.12. (Boží hod)

Probudili jsme se asi po 8 hodině a posnídali jsme oříšky a sladkosti ze včerejšího nákupu v PX Marketu. Vydali jsme se k autobusové zastávce, přímo u níž byl stánek se snídaňovým občerstvením. Bohužel, komunikace v angličtině tady možná nebyla, ale pomohla aplikace, tak jsme si po chvíli objednali 2 výborné čerstvé mučenkové džusy za 40 nts).

Nevíme jak, ale autobus možná odjížděl z opačné strany silnice, nakonec jsme se vydali pěšky. Alespoň jsme po cestě minuli ztichlý katolický kostel s pěkným betlémem a zajímavou křížovou cestou uvnitř, a hlavně velké lány ananasových polí. Vzhledem k tomu, že je to moje snad nejoblíbenější ovoce, zůstala jsem po pohledu na ty dlouhé lány úplně paf. Minuli jsme Family mart, ve kterém jsme posnídali a pokračovali cestou necestou ztichlou klidnou krajinou k Hongye springs. Za vstup jsme zaplatili 150 NTS za osobu. Využití skříňky stojí 10 nts, ale vzhledem k tomu, že tam nikdo jiný nebyl, bylo to zbytečné. V těchto lázních, ve kterých jsou celkem 3 bazény, jsme byli po celou dobu naprosto sami. Pravda, sprchy a vybavení je již za hranicí životnosti, ale byl v okolí vidět pracovní ruch. Před 16 hodinou jsme se rozhodli přesunout a vyzkoušet další lázně, a to Ruisui hot springs. Vstupné je dražší - 200 NTS za osobu, zamykatelné skříňky se nám nepodařilo objevit, ale na věci je z vody vidět. Na rozdíl od lázní Hongye byla ve sprchách teplá voda a celkově byl pro mě pocit z lázní příjemnější – bazény jsou celkem 4 (3 velké s teplou vodou a 1 menší se studenou, ale ten byl ani ne poloplný). Cca v 17,30 hod. jsme se rychle přesunuli do našeho ubytování pro věci a naposled jsem pohladila Chao Baa.

U nádraží jsme objevili zajímavou restauraci, ve které byl velký počet místních a dokonce jsme obdrželi jídelníček v angličtině. Ochutnali jsme rýži s mletým vepřovým a kachní polévku, J. si dal polévku s mušlemi a vnitřnosti s papričkami, zeleninou a česnekem. Ještě jsme se zastavili v PX Marketu na medové pivo Taiwan (32 NTS za jednu plechovku).

v 19,56 jsme odjeli z Ruisui lokálním vlakem do Taitungu, kam jsme dorazili ve 21,40 hod. Ubytovali jsme se kolem 22 hodiny, ubytování bylo asi 500 metrů od vlakového nádraží. Chvíli jsme hledali, pomohl až místní kolemjdoucí. Paní ubytovatelka objevila rezervaci pozdě, tak jsme museli chvíli počkat, až přijede a přidělí nám pokoj. Bylo už docela pozdě a do města je celkem daleko, rozhodli jsme se proto odpočívat a objevování Taitungu nechat na ráno. S paní jsme se dohodli na snídani, která byla zahrnuta v ceně ubytování, a to v 8,30 hod.

 

Ruisui - co si dáme k snídani
Ruisui - ananasová pole
Hongye hot springs - vstup
Hongye - bazény
Ruisui hot springs - vstup
Ruisui - bazény

Čtvrtek 26.12. (sv. Štěpán)

U dveří jsem po chvíli hledání objevila sáček, ve kterém byly 2 nápoje – něco mezi slabým kakaem, kávou a meltou, sezamový burger s hořčičným dresingem, vaječným svítkem a velký toast s kukuřicí, majonézou, zelím, jablkem, dračím ovocem a hořčičným dresingem. Obojí docela chuťově překvapilo. Zašli jsme na nádraží, kde jsme chvíli odpočívali (respektive J. vyhledával). Po chvíli, kdy se mi Joxe podařilo vytáhnout ze sedadla, jsme se vydali na archeologické naleziště z doby neolitu – Peinan Site Park, které e asi 10 minut od vlakové nádraží. Batohy jsme zanechali ve skříňce u návštěvnického centra. Po cestě jsme si dali zmrzliny na špejli – výborný byl ananasový. Prohlídka muzea byla velmi zajímavá – nejvíc mě asi zaujala výstavka rituálních předmětů (dle identifikace taiwanských archeologů), při nichž jsem si vybavila moravské štamprle na slivovici, což je vlastně také rituál. Další věcí, nad kterou jsem se pozastavila, je skutečnost, že lidé kultury Peinan vytrhávali zdravé řezáky na znamení dospělosti. Jak jsme si pak všimla u některých příslušníků místních etnik, možná tento zvyk přetrval dodnes s tím, že zbylé zuby jsou dále poznamenány žvýkáním betelu. Prohlídku místa spolu s neolitickým sloupem jsme ukončili asi ve 14,30 hod., kdy jsme odjeli autobusem do města.

Batohy jsme po dohodě s místním personálem zanechali v PX marketu a vydali jsme se k lesnímu parku – obdivovali jsme nádherné zahrady s lotosy, ibišky těch nejrůznějších barev a pozorovatelnu ptáků, prošli jsme se podél večerně neklidného a zšeřelého pobřeží pacifického oceánu. Po 17 hod. jsme se ještě vydali na noční trh – konečně jsem si zase dala jahody v tenké cukrové krustě tak, jak je znám z Pekingu, koktejl z čerstvého kiwi a ananasu, pekingskou kachnu, Jox různé části z kachny, nakonec jsem zakoupila velký kuřecí řízek, který jsem ještě chroupala v autobusu směr Zhiben.

Vyzvedli jsme si v PX Marketu naše batohy a v 18,25 hod. jsme vyrazili z autobusového nádraží v Taitungu do mého oblíbeného Zhibenu. Ubytovali jsme se v pravém křídle našeho již vyzkoušeného hotelu, a hned pospíchali po koupeli do lázně, ve které jsme odpočívali do 21,30 hod. Příjemně znaveni jsme vyšli na nákupní ulici, na které jsme navštívili stánek s takoyaki, rámenem a udonem, který již 20 let provozují postarší japonští manželé. Pak jsme ještě povečeřeli v termální vodě vařené batáty, křepelčí vajíčka a likér z paroží, který jsem zapila pivem.

 

Taitung (krabičková snídaněú
Peinan site
Peinan site
Peinan - drastický obraz trhání zubů
Peinan
Zhiben - vaření v termální vodě

 

Pátek 27.12.

Vstali jsme po osmé hodině, uvařili kávu a čaj, zabalili si věci s tím, že si je v 18 hodině vyzvedneme. Na cestu jsme se vydali před 10 hodinou s tím, že pěšky zajdeme do NP Zhiben. Po cestě jsme obdivovali kouřící se řeku a vyděsil mě opičí pantáta, který si hověl na svodidlech asi 10 cm od mého obličeje. Lekl se mě také a odběhl za opičí panímámou, které si asi na mě stěžoval, že jsme ho vylekali (dokonce si zaťukal na čelo). Míjeli jsme rekreační areály a místa, ve kterých se připravují pokrmy v horké termální vodě.

Zhiben rekreační oblast je celkem rozlehlá, vyplatí se na ni vyhradit více času. Dali jsme si oběd v kantýně s místními specialitami – chuťově zajímavý se mi zdál toast s pomazánkou ze stromu mahagonu, ale i banánový list plněný prosem nebyl špatný. Za vše jsme zaplatili 350 NTS včetně ledňáčku z typického ovoce pro oblast Taitungu - anony šupinaté - čerimojy (angl. custard apple). Po 15 hodin jsme přešli do lázní (300 NTS / osoba a nákup koupacích čepic za 50 NTS / kus). V tomto zařízení byla domluva s místními obtížná, anglicky neuměl nikdo. Nakonec jsem potkala slečnu, která mi vysvětlila, že využít skříňky je možno tak, že obdržím klíček, za nějž dám 120 NTS, z toho je 100 NTS vratný depozit a 20 NTS je poplatek.  Vzhledem k časové tísni (bylo nutné zajít do hotelu pro batohy v 18 hodin), jsme si vzali věci ssebou s tím, že je budeme hlídat. Dali jsme je do košíku pod pultem plavčíka, takže byly i celkem hlídané. Areál byl celkem velký, spíše však s větší částí tzv. rekreační a sportovní (bublinky, plavecký bazén), než té relaxační (ale byla i sauna a 4 menší termální bazény). V 17 hodin jsme autobusem přejeli zpět do hot springs, u japonských manželů jsme si dali ramen (já) a udon (Jox). Po chvíli zvažování jsme se rozhodli zůstat ve Zhibenu ještě jednu noc, v 18 hodin šel Jox paní ubytovatelce zaplatit a já spokojeně dojedla svůj výborný vepřový rámen. Pak jsme šli do hotelové lázně, ve které jsme se ráchali do 21,30 hod.. Pak jsme ještě koupili balení ananasu a vyrazili jsme na repete z předešlého dne k japonským manželům na  takoyaki. Opět jsme zopakovali ochutnávku vajíček a kukuřice z termální vody. Joxovi to však nestačilo, tak ve vedlejším stánku chvíli mlsně pokukoval a pak za 240 NTS zakoupil velký talíř jídla. Bohužel však – byť to vypadalo lákavě, byl to studený masový salát, skládající se z kuřecích kůží, pařátků, kloubů a spousty dalších křupavostí, dále tam bylo plno bambusu, česneku, cibule, hub. Když jsem to zapíjela taiwanským pivem, tak to vlastně nechutnalo špatně.  

 

Zhiben recr. area
Zhiben recr. area
Zhiben recr. area (vyplašený mizející opičí pantáta)
Zhiben jídelníček (recr. area)
Zhiben oběd
Zhiben recr. area

Sobota 28.12.

V sobotu jsme si dali budíček brzy, už v 6,30 hod.. Autobusem jsme vyjeli do železniční stanice Zhiben, kde jsme chvíli (asi 15 minut) vyčkali příjezdu vlaku do Kaohsiungu, kam jsme přijeli v 10,30 hod.. Přejeli jsme k nábřeží (Love pier), chvíli jsme se prošli, dali si v místní pekárně místní pečivo (ananasový bochánek a kuřecí s jarní cibulkou). Přešli jsme do rezervovaného Adia hostelu a tam jsme odložili naše batohy. Metrem jsme přejeli k ZOO, cestou jsme minuli chrám mučedníků, po cestě jsme potkali příjemnou paní, která nás nasměrovala ke vstupu. Zoologická zahrada je celkem malá, vstupné je 40 NTS za osobu, otevírací doba je do 17 hodin, asi nejvíc nás zaujal opičák v interakci s protějškem. Již za šera jsme autobusem přejeli do města, kde jsme si v restauraci dle doporučení Tripadvisoru dali kachní menu (polévku, krájenou kačenu, mleté vepřové na pánvi s kačenou a vodní špenát s česnekem)

Došli jsme k blízkému Carrefouru, kde jsme zašli do pobočky Suši expres (zkonzumovali jsme 20 talířků, snědli 40 ks suši, zaplatili jsme 30 NTS za talířek x 20 talířků, celkem 600 NTS).

Po cestě jsme vychutnávali přímořskou atmosféru a přes menší trh Pier 2 nightmarket jsme přešli přístavu, mezitím začalo drobně poprchat. Nastoupili jsme do metra a byť za deště, proběhli jsme ještě Liuhe night market, koupila jsem si ananas (tentokrát byl dražší – 50 NTS) a před půlnocí večerka.

 

Kaohsiung - klokan v ZOO
Kaohsiung - hlídač v Adia hostel

Neděle 29.12.

Batohy jsme zanechali v ubytování Adia Hostel (roztomilý černý pudl byl skoro jako recepční), jsme se vydali cca v 10 hod. do budhistického centra Fo Guang Shan Buddha Museum. Ze zastávky metra Dadong jsme se přesunuli busem 7b. Přímo u zastávky jsme posnídali, dali jsme si knedlíčky dim sum a taiwanské tortily za 110 NTS (za 2 tortily a 3 knedlíčky).

Pěšky cestou do budhistického centra, které při vstupu připomíná velké obchodní centrum, jsem si s ohledem na počínající rýmu zakoupila balíček kapesníčků a mentolovou mast. Dále jsme zjistili, že v druhém patře je velká vegetariánská jídelna – byť jsem zapřisáhlý masožrout, z výzkumných důvodů jsme tohle nemohli vynechat. Za cenu 150 NTS jsme se najedli k prasknutí – mezi nabízenými pokrmy byly různé druhy (jak jinak) zeleniny, hub, tofu, vajíček, nudlí, rýže, ovoce, kávy. Postupně jsme prošli možná 5 pavilonů z 8 (v dětském pavilonu mě pobavil krátký animovaný film s mravoučným příběhem o důležitosti dobra a spolupráce mezi lidmi). Stejně tak velký budha stojí za vidění, bohužel jsme však nenašli relikvii – jeho zub. Při východu jsme si pak ještě chvíli odpočinuli, dali jsme kávu (já) a pudinku z tofu (Jox) v malé kavárně.

Pak jsme prošli přes něco, co bych nazvala budhistickou křížovou cestou ke staré části, kdy u chrámu mě pobavila starší paní, která mi s roztomilým čínským přízvukem řekla Say hello to Budha a do rukou mi dala plastovou krabičku s plastovou květinou, kterou jsem předala na určené místo a pozdravila Budhu. S ohledem na to, že se už šeřilo, autobusem jsme přejeli k metru a pak jsme si vyzvedli batohy v ubytování Adia a pozdravili recepčního pudla.

Cestou k nádraží v Kaohsiungu jsme se ještě zastavili na Liuhe marketu, dali jsme si žebra a polévku, ovoce (ananas a kiwi), nakoupila jsem si sluchátka. V Ubusu jsme si zakoupili jízdenky na půlnoční autobus. Batohy jsme nechali v kanceláři a zajeli jsme si metrem a pak šalinou do Dream mall – nejdřív jsme navštívili pobočku řetězce Suširo, ve které jsme se asi rozšoupli zřejmě nejvíc za celou dobu. Po skončení otevírací doby Sušira jsme vyhledali ruské kolo, to bohužel zavíralo už ve 22 hodin, ani prodejna Daisa už nefungovala. Poslední šalina nám ujela, tak jsme pěšky šli k zastávce metrem. Chvíli před půlnocí jsme byli opět v Ubusu a ve 24 nám odjížděl bus do Taipei.

 

Kaohsiung - Fo Guang Shan Buddha Museum
Kaohsiung - Fo Guang Shan Buddha Museum
Fo Guang Shan Buddha Museum - veg. bufet
Fo Guang Shan Buddha Museum - veg. bufet
Fo Guang Shan Buddha Museum - zahrady kláštera

Pondělí 30.12.

Cesta nic moc, byť jsme byli unaveni a spali jsme, rušili nás děti ve věku nemluvňat hned za námi.

V 5,30 jsme již vystupovali na Taipei Main Station. Můj zdravotní stav nic moc, pokusila jsem se jej vylepšit kávou a přidala jsem každému 100 NTS na jeho easy card, Joxe jsem nechala odpočívat a pro radost jsem si konečně vychutnala nákup v síti drogerií Watsons – vlasová kůra vietnamské značky Diane je to, co jsem hledala. Vrátila jsem se za Joxem a šli jsme na zastávku k busu číslo 1717. Málem jsme jej nestihli  -autobus přepnul na latinku až v okamžiku, kdy míjel zastávku. Kdybych věděla, co bude následovat, nesnažila bych se jej tak urputně zastavit. Jeli jsme asi hodinu do hor. Sledovala jsem Joxe s obavami a zároveň důvěrou, že vidí ten hustý déšť za oknem, stejně jako rapidně klesající teploměr u řidiče. Viděl asi jen svůj mobil. Vystoupili jsme uprostřed ničeho. Nicméně – je to Taiwan, displej s údajem o nejbližším dalším spoji nechyběl ani na tak odlehlém místě, nicméně ten čas nevěstil nic dobrého a mé obavy se prohlubovaly. Ukrutně pršelo. Jox byl rozhodnut. Přírodní jezírko musíme najít stůj co stůj. Po určité kontraktační fázi jsem se rezignovaně vydala Joxovi v patách. Došli jsme k jakési zemědělské usedlosti. Mapa v aplikaci ukazovala cestu, která nebyla. Vysvětlujte IT, že se tam jít prostě nedá, zvlášť, když hustě prší a vše klouže. Došli jsme ještě k rýžovým polím, zahrazeným a nějaká paní vyšla z domu, Joxovi naznačila, že tudy fakt ne, pak, když se k ní otočil zády, se podívala už s horším výrazem typu – co nám sem furt ty cizinci lezou. Některé věci jsou prostě na celém světě stejné. Pěšky jsme se vydali do kopce k dalšímu jezírku z aplikace. Cesta bez označení, namoklá a hrozící každou chvíli sklouznutím po mokrých listech. Jox mě zanechal na jakž takž schůdné cestě s tím, že půjde zjistit, co je dál. Asi po 30 minutách (pro mě velmi dlouhých) se naštěstí vrátil s tím, že jezírko alespoň vyfotil, ale vyhodnotil můj negativní přístup tak, že to vzdáme.

Přešli jsme k další autobusové zastávce – jenže došlo k drobné komplikaci, kdy zřejmě autobus linky 1717 je dražší a ani ráno dobitých 100 NTS nestačilo. Museli jsme doplatit drobnou částku dle ceníku, který nám ukazoval a kterému jsme nerozuměli a do autobusu nás nabral. Vydali jsme se k lázním, které měly být otevřené a mělo být u nich i návštěvnické centrum s obchodem. Lázně jsme objevili, Jox se však velmi nerad ptá, proto ignoroval i tvrzení paní opodál s tím, že lázně jsou zavřené. Vypravil se dobít easy karty do obchodu a já jsem čekala na něj a na otevření lázní, zmrzlá a promoklá. Po chvíli za mnou přišla paní, která mezitím přijela autobusem s tím, že bohužel, tyto lázně jsou vždy každé poslední pondělí v měsíci zavřené, což je právě dnes. Poradila mi, ať jedeme busem okružní linkou, což jsme během chvíli učinili a kupodivu, tentokrát kredit stačil a dojeli jsme až na stanici Shilin. Hladoví a promrzlí jsme zapadli do Suši expresu s výbornou rybí miso polévkou a několika talířky suši. Kolem 14,30 hod. jsme pak vyjeli k národnímu palácovému muzeum, ve kterém jsem – konečně, při třetí návštěvě Taiwanu – viděla nefritové zelí. Z čínského porcelánu různých dynastií se mi zatočila hlava, naštěstí jsme žádnou vázu z dynastie Ming nerozbili a v 18,15 jsme ukončili prohlídku. Jen nás mrzelo, že bůček z nefritu není nyní vystavován. Na stanici metra Shilin jsme chvíli hledali vyhlášené hovězí nudle, ale s ohledem na pokročilý čas a to, že nás mezitím kolemjdoucí paní s přesvědčením, že každý běloch nutně jí jen v McDonaldu jsme pak přejeli do Xinbeitou, tam jsme si dali menší žranici u zastávky metra a za opět hustého deště zašli do ubytování One One hot spring hotel. Ve 22 hodin už jsme nakonec po celém dni odpočívali v horké vodě v privátním bazénu tohoto hotelu.

 

Yangminshan - vodopád
čínské zelí celé z nefritu
zasloužená večeře v Beitou
nádraží - Beitou

 

Úterý 31.12. (Silvestr)

Budíček jsme si nastavili na 8 hodinu s tím, že jsme se šli vykoupat do horké lázně, kde jsme byli cca do 9,30 hod. Šli jsme pěšky do bývalého Kazan Hotelu (nyní soukromého muzea), předtím jsme však ještě ochutnali husí vejce v termální vodě vařené a termální údolí s kouřícími jezírky, pak jsme ještě zašli do muzea v Beitou (cca do 14 hod.) Pak už byl čas, kdy se blížil neúprosně čas našeho odjezdu. Jox zašel na ubytování pro batohy a já jsem přešla ještě k Fuxing foot bath. Byť je tam bazénků víc, v důsledku špatného počasí tam byli snad všichni obyvatelé Taipei, byl problém najít místo, kam si sednout. Jox mezitím zašel do PX Marketu koupit drobnosti na cestu, za chvíli jsem přišla za ním. Na nádraží jsme chvíli hledali vhodné jídlo, časová tíseň se však zvětšovala, odjeli jsme proto na letiště, kde jsme zapadli do až příliš rozlehlého food courtu. Konečně si vybral jídlo i Jox – rychle jsme přešli na odbavení (tentokrát ani ne 1,5 hodiny před odletem) a v 18,45 jsme už klouzali po odletové dráze.

Dle předpokladů jsme přistáli po tříhodinovém letu v Pekingu. Šli jsme na příletovém terminálu T3E k přepážce letecké společnosti Air China s vytištěnou rezervací (potvrzovacím emailem) ohledně našeho transferového hotelu. Paní nám poradila, že je nejdříve potřeba zajít k přepážce pro bezvízový vstup. Vyplnili jsme modré lístky s údaji o nás a našich předchozích pobytech v Číně. Po trochu menším stresu, kdy se paní nezdálo mé razítko v pasu z příletu do Istanbulu (nebylo viditelné datum příletu), vysvětlování, že s Joxem sice skoro všude jezdíme společně, ale on má novější pas, se paní smilovala a podala nám naše pasy s nalepeným povolením ke vstupu do Čínské lidové republiky.

S našimi pasy jsme přešli k přepážce a téměř bez čekání jsme prošli na území ČLR. Vláčkem jsme přejeli mezi terminály na terminál T3 C, tam bylo nutné najít východ za celní kontrolou a v hale naproti východu B je stánek Air China Transfer service. S vytištěným emailem jsme přišli k přepážce, dostali jsme visačku se jménem našeho hotelu JinHangXian pro nás ani ne po dvacetiminutovém čekání přišel řidič a zavezl nás na hotel. V Pekingu bylo – 11 stupňů, oblékla jsem se proto do obsahu téměř celého svého batohu.

Na hotelu jsme byli ve 23,45 hod., připili si silvestrovským čajem a snědli pár kousků suši, dovezeného z Taiwanu.

 

snídaně - husí vejce v Beitou
Beitou - Kazan hotel
Beitou - muzeum
Taipei - oběd ve FC na letišti
Taipei - krabičková večeře
Pekingské letiště - transfer desk (žádá se zde o trasf. hotel)

Středa 1.1.2020 (Nový rok)

V 7,30 hod. jsme vstávali, v 8 jsme se vypravili na snídani, zase se nám poněkud z důvodu naší žravosti protáhla, snídali jsme do 9 hodin. Výběr byl zvláštní – chuťově zajímavé párečky, čínské zelí, kukuřice, mrkev, čínské liči, vajíčka, rýže s míchanými vajíčky, čínské liči, pečená dýně, 3 druhy knedlíčků dim sum, čínské zelí, připravené na páře a 2 druhy něčeho, co trochu připomínalo naše buchtičky s krémem (vanilkový krém jsme však nenalezli), ale bylo to sladké, nadýchané a dobré. Po určitém nedorozumění s recepcí (měli jsme za to, že jsme včera večer domluvili, že odvoz na letiště bude v 10), tak v 9 hodin se ozval telefon z recepce s tím, že už na nás čeká autobus. Po chvíli dohadování jsme však paní recepční vysvětlili, jaká byla dohoda a v 9,45 hod. už jsme čekali na recepci na náš mikrobus. Rychle jsme se odbavili, ještě předtím jsme nakoupili pár drobností v ČLR rozšířeném řetězci Lawson . Ve 13,15 jsme odletěli do běloruského Minsku, kde jsme zakoupili drobný alkohol a cigarety a kolem 19 hodiny maďarského času jsme byli v Budapešti, čímž náš výlet skončil.

 

 

 

 

Náklady:

Čerpáno z Revolutu – ubytování, drobné platby, jídlo – celkem 15 480,- Kč + 3934,- Kč, celkem tedy 19 414,- Kč

Ubytování v House One One Hot Spring 360,- Kč (placeno kartou)

Jízdenky Regiojetu – do Budapešti 938,- Kč, z Budapešti 990,- Kč

Celkem tedy náklady pro 2 osoby: 21 702,- Kč/ 2 = 10 821,- Kč/ osoba

Letenky 25 388,- / 2 osoby = 12 694,- Kč osoba

Celkový náklad na osobu včetně letenek, ubytování (11 nocí), všech vstupů, jídla, drobných nákupů, veškeré dopravy vnitroostrovní a včetně na a z letiště Budapešť = 23 515,- Kč

Přepočet NTS vs. Kč – 100 NTS = 78 Kč

 

 

 

Avatar uživatele Eva

Zážitky pro tebe sepsala Eva

13. 01. 2020, poslední aktualizace 2020-01-13T17:26:51+01:00

Eva a procestovala 43 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 1 rok, napsala pro tebe 1 cestopis .

Máš taky co říct? Napiš svůj cestopis na Cestujlevne.com

Krásné cestopisy bez znalosti
a nutnosti programování

Zaručená čtenost u cílové
skupiny z řad cestovatelů

Staneš se plnohodnotným
členem komunity

Poděl se o ně se svým prvním cestopisem ve světě cestovatelů na Cestujlevne.com.
Vytvoř si cestovatelský profil a staň se součástí komunity.

Vytvořit cestovatelský profil

6 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Eva
Eva

Děkuji moc za pročtení a komentáře. Poprvé jsme byli na Tchajwanu jen na otočku z Okinawy - díky levným letenkám spol. Peach. Letěli jsme tenkrát do Kaohsiungu a vraceli se z Taipei. Líbilo se nám na ostrově, tak když se na Vánoce 18/19 objevily levné letenky, byly naše. Ale spíš jsme se tenkrát soustředili na jiná místa - NP Kenting, Hengchun. A tyto Vánoce to byla už spíš náhoda - Gambie, která byla k dostání někdy na podzim, nám unikla a pak už jsme jen čekali, kdy se něco objeví. Ještě Jox zvažoval Kubu s Air Canada, ale Katčin cestopis s tím, že Kuba není moc pro jedlíky, nakonec rozhodl (ale stejně jako to, že se na Tchajwanu podíváme spíš do přírody a na horké prameny). A také jsme věděli, že tam určitě hlady strádat nebudeme. A ano, to množství jídla jsme do sebe fakt nacpali, myslím, že toho bylo ještě mnohem víc, vím, že jsme žrouti a chutná nám.

před 8 dny
Kateřina Ostrá
  • Přidal se před rokem
  • Napsal 377 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2020-01-14T12:53:17+01:00)

🙈😂😂😂

Ježíš Evi, já Kubu všem doporučuji! A to všema deseti! Sice to není moc gurmánská oblast, ale i tak jsem přijela ze 7 kilovým váhovým přírůstkem, což byl můj cestovatelský rekord!

Každopádně za praktický cestopis opravdu tleskám a jsem strašně ráda, že je stále víc a víc lidí, kteří si čas na sepsání svých zážitku a postřehů z cest najdou. Možná vůbec netušíš, koho svými řádky nadchneš a motivuješ. Komu pomůžeš a daš mu cenné informace, které by jen těžko hledal. No a pro mě je to neuvěřitelná zpětná vazba. Hlavně v tom, že i ti, kteří dříve psát nechtěli, protože na to neměli čas, energii a ani chuť, nyní ke klávesnici sednout. Jsi to ty, je to třeba Padrino, kterej zde “s holkama” napsal naprosto strhujících “za Kačku” vtipnopis, a věřím, že to bude i Mirjur a jeho Mexiko, na které se obzvlášť těším. Díky vám všem! 💛

Jo, a za to, že jste žrouti, se vůbec neomlouvej! Někomu je “vytýkáno”, že je žrout, někomu, že nejí skoro vůbec… To si prostě nevybereš..✌️🤪😂

před 8 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Kuba je jistě super, ale ta letenka, kterou jsem našel, zahrnovala hopsání po Kanadě, což by až tak nevadilo, ale jen 7 dní na Kubě. Navíc byla dražší. Někdy příště...

Kateřina Ostrá

💛

Odpovědět
před 8 dny
Avatar uživatele Navaja
Navaja

Přečetla jsem celý cestopis, mám dva dotazy. Proč už potřetí? Dá-li se nějak odpovědět... A druhý dotaz , to množství jídla, co popisujete, to jste fakt do sebe nacpali? Ke konci už jsem viděla jen to jídlo. Určitě ale pro někoho, kdo se chystá velké množství praktických informací. Ale to jídlo, to bych měla na půl roku.

před 8 dny
Avatar uživatele J0x
J0x

Jak už psala Eva výše, poprvé to byl původně neplánovaný odskok na pár dní z Japonska, podruhé záměr a potřetí jsme na poslední chvíli nic levnějšího na Vánoce nenašli. 😁 Což nám samozřejmě příliš nevadilo, protože Tchajwan je super. Říkám z legrace, i když soudruh Číňan by se asi moc nezasmál, že Tchajwan je nejlepší ze všech Čín. 😊

Myslím, že všechno jídlo zdaleka zmíněno není. 🤣

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 18 minut
Autem po Maroku na týden - rady a tipy
Jan Pirič 2020-01-21T22:13:49+01:00 0 komentářů
Maroko 2020

Cestopisů z Maroka tu není málo, konkrétně deset. Já bych nerad popisoval do detailu každý náš den, raději se podělím o praktické tipy a rady na cestu, které by mohly pomoci.. LetenkyJako obvykle, vše začíná letenkou. Jelikož jsem již v Maroku jednou předtím byl, plno věcí jsem měl díky tomu ulehčených a věděl jsem, co a jak plánovat a co nechat náhodě. Poprvé, když jsem…

Čtení na 11 minut
Přechod národního parku Jotunheimen
MONIKA KUPCOVÁ 2020-01-21T13:06:55+01:00 0 komentářů
Norsko 2016

Drsná krajina tundry s hebkými koberci mechů a lišejníků, ledovci, obrovskými vodopády, do pevniny hluboce zaříznutými fjordy, průzračnými jezery a stády divokých sobů. . Tuto severskou zemi jsem se rozhodla navštívit  na přelomu června / července 2016 jako jedna z účastnic zájezdu. Čekal nás osmidenní přechod jednoho ze 40 národních parků na území Norska, a to byl…

Čtení na 1 minutu
KHAO LAK, Thajsko
Avatar uživatele Marcos San
Marcos San 2020-01-21T06:22:27+01:00 0 komentářů
Thajsko 2020

Ještě stále opravdové Thajsko. Khao Lak je malá ospalá vesnice na jihozápadním pobřeží Thajska a je vším jiným, než turistickou aglomerací a právě to může být důvod tohle unikátní místo navštívit. https://youtu.be/iViXOSRvqQA

Čtení na 4 minuty
Krásy Kypru za 7 dní - pěšky, místní dopravou a se 100 Eury v kapse :)
Petra Vašáková 2020-01-19T22:40:37+01:00 9 komentářů
Kypr 2019

Nízkonákladový track po západní části ostrova - spaní pod širákem, spousta pomerančů a koupání na Afroditině pláži ..... V tu dobu byly nejvýhodnější letenky s přestupem ve Varšavě od společnosti  Polish airlines lot, které jsme koupili s předstihem zhruba 3 měsíce před plánovaným odletem.Vymysleli jsme několik verzí,…

Další cestopisy