"Zimním" Tuniskem křížem krážem
4 - Denní itinerář Tuniskem, 1840 najetých km, Star Wars lokace, 6 míst UNESCO, nádherná příroda a skvělí lidé
Cestopis z roku 2024 napsal Petr Nedvěd
Proč Tunisko?
V rámci obvyklého cestování lowcost hledám nejlevnější variantu spojení. Nakonec narazím na soukromou tuniskou společnost Nouvelair, konkrétně na let BJ820 z Mnichova do Tunisu se stojem airbus A320. Otazník vyvolává snad jen pro mě do té doby neznámá letecká společnost, o níž na internetu nepanují dobré zvěsti a podle některých žebříčků se řadí dokonce mezi ty nejhorší na světě. Mé obavy se naštěstí nepotvrzují a jediným zádrhelem je tak zhruba hodinové zpoždění při odletu, jinak se let ničím nevymykal evropskému standardu jakékoliv jiné nízkonákladové společnosti. Po 90 minutách klidného letu působí malé pozdvižení jen náhlé otevření dveří do kokpitu letadla způsobené prudkým brzděním na přistávací dráze. Chvilku neklidu však záhy střídá nadšený potlesk většiny cestujících a za této euforie vystupujeme na africké pevnině.
Dveře v Tunisu ve tvaru klíčové dírky
1.DEN (PŘÍLET,MEDÍNA TUNISU)
Po příletu rychle kupujeme místní Sim karty (1 GB dat za 5 TD, 6 GB za 15 TD; 1 tuniský dinár = cca 7,5 Kč) u společnosti Orange. Toto velmi doporučuji, protože jak se ukázalo, je dobrým zvykem místních hostitelů komunikovat s hosty i v průběhu dne a upřesňovat si s nimi časy příjezdů, případně přípravu pokrmů a další záležitosti.
Pak už míříme vyzvednout si pronajaté vozidlo od společnosti SGF Tunisia. Vše jde hladce, a tak za další půl hodinu parkujeme vozidlo před naším prvním ubytovaním v nejhezčí městské části hlavního města, Sidi Bou Said. Rychle se "zabydlíme", zasytíme se v pouličním stánku plněným čapátí za neuvěřitelných 3,5 TN a ještě tentýž večer stíháme návštěvu zachovalé medíny (historického centra) hlavního města Tunisu, která je zapsaná na seznamu UNESCO.
Během prvních pár minut brouzdání potemnělými uličkami se k nám připojuje samozvaný průvodce Hassan, což se později stane nepsaným pravidlem ve většině dalších navštívených míst. Hassanova přítomnost nám příliš nevadí, naopak navštěvujeme místa (hotely, restaurace a další zákoutí), která bychom bez jeho přítomnosti neměli šanci poznat. Nakonec společně diskutujeme u tradičního tuniského mátového čaje a loučíme se po jeho očekávaném, avšak marném pokusu prodat nám nevkusnou vodní dýmku. Kamarádům se za dobré skutky přeci neplatí :D
Medina v Tunisu
2 . DEN (KARTÁGO, SIDI BOU SAID, SÚSA, KAJRUÁN, EL JEM)
Druhý den začínáme snídaňovou kávou a sladkým pečivem (které je po celém Tunisku extrémně chutné a levné) z blízké pekárny. Poté se vydáváme na průzkum čtvrti Sidi Bou Said, vyhlášené pro své modro-bílé uličky s malebnými zákoutími a výhledy. Vynikají především krásně zdobené vstupní dveře domů a křivolaké uličky. Nejhezčí výhled na záliv se naskýtá z kavárny Café des Délices, kde jsme v ranních hodinách téměř sami.
Modro - bílé městečko Sidi Bou Said
Odtud se autem přemísťujeme na rychlý průzkum Kartága (památka UNESCO, vstup 12 TD), konkrétně na pahorek Byrsa. Odtud je možné dohlédnout až ke starému vojenskému a obchodnímu přístavu a udělat si představu o velikosti a slávě tehdejšího impéria. V rámci vstupenky je možné navštívit i další nedaleké ruiny, ale vzhledem k tomu, že se do současnosti příliš nedochovalo, tak se spokojíme s rychlou obhlídkou pahorku a s vidinou náročného programu spěcháme na další místo našeho itineráře, čímž je pobřežní letovisko Sousse (Súsa).
Ruiny starověkého Kartága na pahorku Byrsa
Město Súsa je příjemným pobřežním letoviskem vzdáleným 2 hodiny jízdy od Tunisu. Je s ním spojeno dálnicí, která je zpoplatněna pomocí mýtných bran v závislosti na ujeté vzdálenosti. Tak jako u dalších položek, je cena zanedbatelná (kolem 1-2 TN za 100 km), stejně jako cena benzínu, která byla na všech čerpacích stanicích po celé zemi stejná (2,525 TD). Zajímavostí je, že především na jihu země je pro mnoho místních cena vysoká a nelegálně tankují pohonné hmoty dovezené ze sousedního Alžírska, které nabízejí pouliční prodejci v kanystrech přímo u cesty. Ve městě Súsa navštěvujeme místní Ribat (pevnost) a starou medinu, která je zapsaná na seznamu UNESCO. Z věže pevnosti se otvírá krásný pohled na celé město včetně přístavu a hradu nad městem. V rychlosti nahlédneme na místní pláž a vydáváme se na další přejezd.
Výhled na přístav z ribátu v Súse
Po další hodině jízdy nás vítá Kairouan (Kajruán), 4. nejsvatější město islámu. Po příjezdu se občerstvujeme kávou a všudypřítomným mátovým čajem a jdeme zkoumat pamětihodnosti do útrob za hradby starého města. Nelze vynechat zdejší Velkou kajruánskou mešitu, která je turistům jen v určité hodiny a je nejstarší v severní Africe. Krásný pohled na mešitu a celé město se naskytne ze střechy obchodu prodávající koberce, který se nachází hned naproti hlavnímu vstupu do mešity. Dalšími zajímavostmi jsou mauzoleum Sidiho Sahaba, rezidence pašů a bejů Maison du Gouverneur, záwije Sidi Ali El Ghariani nebo posvátnou studnu Bir al baruta. Její pramen je údajně spojen se studnou v Mekce. Vodu z ní na povrch čerpá velbloud, který chůzí kolem studny navíjí lano s vědrama s vodou. Za hradbami města se ještě nabízí rychlá zastávka u rezervoáru Aghlabidů, zachovalé technické památky. Zásobníky mají v průměru přes 100 metrů a hloubku kolem 5ti metrů a kdysi sloužili k zásobování města pitnou vodou.
Kairouánská Velká mešita - nejstarší v severní Africe
Posvátná studna Bir al baruta
Kairouánská šička koberců
Domorodec v kairouánské medíně
Není čas ztrácet čas, a tak spěcháme za další tuniskou zajímavostí zapsanou v UNESCU, kterou je slavný amfiteátr v El Jemu. Ten je vzdálený zhruba hodiny jízdy od Kajruánu. Koloseum je 3. největší na světě ( s kapacitou až 30.000 míst) a rozhodně patří mezi nejzachovalejší arény starověké římské říše (právě proto se zde natáčeli některé scény z filmu Gladiátor). Podle googlu má být otevřeno do 18:30, a přestože se k pokladně dostáváme v 17:15, zavírá se okénko se vstupenkami těsně před nosem (vstupné 10 TD). Nakonec se nám zabušení na okýnko podaří umluvit zaměstnance a dostat se dovnitř. Tam nakonec můžeme setrvat zhruba ještě hodinu až do západu Slunce, které zapadá v pozadí mezi arkádami arény. Skutečná otvírací doba nekorespondovala s tou avizovanou na googlu ještě na mnoha místech v Tunisku, takže je na to třeba dávat pozor. V aréně jsme téměř sami, můžeme si prohlédnout i její podzemní prostory a konečně zastavujeme na chvíli v průběhu dne čas a užívíme si západ Slunce a představujeme si, jak to v aréně asi vypadalo před mnoha set lety při gladiátorských soubojích. Tady nabíráme síly na poslední přejezd dne, tentokrát ale 4 hodinový, kterým se za tmy přesouváme na jih do města Tataouine. Tam na nás čeká po předchozí domluvě zařízená tradiční večeře ( ostrá rybí polévka, tuniský tažín, makarony s mořskými plody a kuře s bramborem a dušenou zeleninou, k tomu tuniský chléb) u našich hostitelů. S plnými žaludky uleháme ke spánku a nabíráme síly na další náročný den.
Údajně dosud nejzachovalejší římský amfiteátr - El Jem
3. DEN (KSAR OULED SOLTANE, VESNICE ŠENINI, MATMATA, CHOTT EL JERID)
Po probuzení se loučíme s milou rodinou, ve městě si dáváme rychlou snídani a přemisťujeme se na jednu z mnoha tuniský lokací, kde se natáčely některé epizody z filmu Star Wars. Jedná se o opevněnou sýpku (v Tunisku zvanou „ksar“) Ouled Soltane. Místo je jedno z těch autentičtějších, které jsme v Tunisku navštívili. Na místě jsme po ránu jediní turisté a společnost nám dělají jen místní hrající domino za popíjení čaje.
Odtud se přesouváme do opuštěné vesnice Chenini. Tam potkáváme už větší množství turistů a dokonce zájezdový autobus. Oranžová barva opuštěných domů kontrastuje s bílou fasádou mešity. Krásný pohled na vesnici nabízí terasa místní kavárny, kde se občerstvujeme kávou a fresch džusem.
Pak už se vydáváme opět na cestu do města Matmata. Ta je proslulá svými podzemními (troglodytními) domy, kde v minulém století žily stovky rodin. Většina těchto obydlí, která v létě poskytovala příjemný chlad, v zimě naopak teplo, zůstala opuštěná (stejně jako navštívené opuštěné vesnice Chenini nebo Chebika) po 22 dní trvajících přívalových deštích v 60. letech minulého století. Konkrétně si vybíráme hotel Sidi Idriss vyhloubený v zemi, kde se nachází i malé muzeum Star Wars. Do současnosti v podzemních obydlích žije ještě zhruba 10 rodin, ale ti si nepřejí být turisty rušeni. Přes město Gábes míříme dál na západ, až do pouštního města Tozeur.
Projíždíme mezi 2 solnými jezery (zvanými „šoty“) Chott el Djerid, které jsou největší na celé Sahaře - a které protíná zhruba v jejich středu asfaltová silnice. Zhruba uprostřed silnice zastavujeme u prodejny suvenýrů, děláme fotky za západu Slunce u ikonické rozpadající se dřevěné bárky na suchu. Zhruba kilometr od silnice se na solných pláních nachází uvězněný rozpadající se autobus, ale na ten nám již nezbývá čas. Po setmění přijíždíme do města Tozeur, kde si dáváme večeři v místí pizzerii a poté již uleháváme ke spánku.
Opuštěná vesnice Chenini
Ksar Ouled Soltane
Místní hrající domino
Vyschlá solná jezera zvané "šoty"
4.DEN (OÁZY CHEBIKA, TAMERZA, KAŇON MIDÉS)
Ráno máme totiž dohodnutou tour s průvodkyní od společnosti WildyNess po okolních zajímavostech. Zpětně hodnotím nejzajímavější na tour to, že jsme se mohli průvodkyně v průběhu dne na cokoliv zeptat, a tím se dozvědět mnoho zajímavého ze života místních. Příjemná byla i zastávka na tradiční tuniský oběd (polévka, tuniský salát, briq - vajíčko zapečené v listovém těstě, nádivka a dušené velbloudí maso s bramborem na zelenině), která byla zahrnuta v ceně výletu. Pokud jde o navštívená místa, nebyl by žádný problém objet je po vlastní ose. Konkrétně šlo o krátkou procházku oázou a opuštěnou vesnicí Chebika, dále o zastávku u kaňon Mides a na závěr malý vodopád v oáze Tamerza. V plánu byla i návštěva další filmové lokaceze Star Wars Mos Espa, ale tu jsme z důvodu dalšího poměrně dlouhého přejedzu vyměnili za krátkou prohlídku historické mediny Tozeuru a následný chill na jedné z teras místní kavárny a nasávání příjemně hřejivého slunečního svitu. Tam jsme načerpali síly na poslední větší přejezd v rámci naší cesty, a to na sever do města Dougga. Po našem příjezdu se znovu ukázala tuniská pohostinost, kdy na nás v našem ubytování zařízeném přes airbnb čekalo připravené občerstvení.
Opuštěná vesnice Chebika
Oáza Chebika
Tuniská rodina u kaňonu Midés
Káva a fresh juice na střešní terase ve městě Tozeur
5. DEN (RUINY MĚSTA DOUGGA, ODLET)
Ráno rychle míříme na prohlídku ruin antického města Dougga, které je poměrně dosti rozlehlé a zachovalé, a které se nachází 10 minut jízdy od města Dougga. Nám se tyto zříceniny, zasazené do krásné krajiny, které figurují na seznamu UNESCO, líbili mnohem více, než třeba samotné Kartágo. Vzhledem k tomu, že nás tlačil čas, prolétneme antickou památku za necelou hodinku, ale zdržet by se tu dalo mnohem déle. My ale musíme chvátat na letiště, kam je to ještě 90 minut cesty, a kde musíme v 11:30 vrátit pronajaté vozidlo. Vrácení proběhlo tak hladce, jako ještě nikdy, a personál půjčovny nás se slovy „you can go“ propouští asi po 10 vteřinách od zaparkování vozidla bez jakékoliv důkladnější obhlídky vozidla. Pak už jen absolvujeme rychlý check-in na letišti, dáváme si poslední tuniskou kávu a dle letového řádu odlétáme přesně na čas zpět směr Mnichov.
Překvapivě zachovalé antické město Dougga
Překvapivě zachovalé antické město Dougga
Překvapivě zachovalé antické město Dougga
Suma sumárum:
- Během necelých 4 dní v Tunisku absolvujeme okruh, na který mají cestovní kanceláře obvykle 10-11 dní, a jejichž zájezdy se prodávají za zhruba 50.000,- kč (oproti naší cestě za cca 8000,-)
- Bilance na cestě:6 památek UNESCO, 1 sražená kočka (kterých je spolu s toulavými psy v Tunisku tisíce), 1834 ujetých km, 7 policejních kontrol - hlídky jsou na každé větší křižovatce a náhodně kontrolují především doklady od vozidla (jen párkrát jsme viděli, jak hlídky měří rychlost; stejně tak radarů bylo jen pár, a to především na severu země). Jen jednou jsme museli předkládat řidičák, z čehož ani jednou nebyl potřeba ten mezinárodní. A některé hlídky nás rovnou nechávali projet, když zjistili, že nehovoříme francouzsky. Přejezdy jsou často dlouhé, ale africká divokost znamenající, že je cestou stále co pozorovat (alespoň přes den), dělá cestu mnohem zajímavější. Určitě nám přišlo snesitelnější absolvovat tuniskou poznávačku tímto způsobem, než strávit na cestě třeba 10 dní s CK.
- Největší část rozpočtu tvořili jednoznačně letenky (asi 4.500,-), půjčení auta vyšlo zhruba na (2.800,- Kč), ubytování se pohybovalo v rozmezí 250-450,- Kč/os./noc, benzín v případě 4-členné posádky zhruba 1000,- Kč/os. a jídlo vždy zhruba 50-100,- Kč)
- Teploty počátkem února byly přes den vždy příjemné s jasnou oblohou a kolem 20°C, přes noc padali zhruba k 5-10 °C, což místní ve svých domech řeší většinou přímotopy, vytápěním klimatizací nebo teplými dekami
- Celkově můžu návštěvu Tuniska během zimních měsíců doporučit, nepříjemné jsou pouze delší vzdálenosti mezi jednotlivými místy
Pro více fotek nebo jakýkoliv dotaz navštiv můj iNSTAGRAM: @nedi_11
Jak se ti cestopis líbil?
Petr Nedvěd procestoval 52 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil7 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Ahoj. Chystám se do Tuniska v květnu, mohl bych se zeptat na několik praktických informací, prosím? Jak je to s přihlašovací povinností na policii? Řeší to za tebe hotel? Řeší to někdo? Chtějí vidět při příletu na letišti rezervaci ubytování? Já mám zatím jen letenky a potvrzené dvě rezervace ubytování, reálně ale využiju asi jen první noc v hotelu v Tunisu. V Tunisku bych se chtěl pohybovat hlavně v přírodě, spát na divoko ve stanu, jezdit veřejnou dopravou nebo stopem. Díky moc předem za odpověď.
Přihlašovací povinnost nikdo neřeší. Policejní kontroly jsou v horských oblastech guvernorátů Kef, Kasserine, Gafsa apod., vždy před vjezdem a při výjezdu z měst. Na TNS nikdo nic neřešil, rezervace ubytování nikdo vidět nechtěl. Země je napůl v rozvratu z nepovedeného arabského jara, nicméně jako národ je hodnotím poměrně vysoko - příjemní, komunikativní, herešmentu se dočkají nejen bílé ženy, ale i bílí muži. Když je něco oplocené žiletkovým drátem, tak nejen nefotit, ale i nechodit blíž nebo si pobyt zpříjemníte zadržením armádou, předáním policajtům a mnohahodinovým výslechem (i v případě, že za tím drátem je nějaká starobylá památka). VHD použitelná, zpoždění vlaků od 0 (výjimečně) přes 30 - 60 minut (běžně) až po 14 hodin (krásné čekání) :-) Stopem vás nabere nejspíš jen luáž, nicméně v opuštěných oblastech jako všude jinde kde kdo, kdo bude moci.
Díky moc za informace! Mohl bych se ještě zeptat, jestli nevíte o případných policejních omezeních v severozápadní části země v horách u hranic s Alžírskem (mezi Tabarka a Ain Draham, governorát Jendouba). Díky Martin
Byl jsem v Tunisku v listopadu na týden a i když jsou vzdálenosti dlouhé, dá se to objet i hromadnou dopravou (vlaky + taxi louage, které fungují dobře).
Pokud by pak někoho zajímalo víc dobrodružství než památky, doporučuji nevynechat město Douz úplně na jihu a přespání pod širákem v poušti - narazil jsem tam na jednoho fajn Tunisano-Čecha, který tam má velbloudy a vozí turisty.
Pekne video - pobavila mne čast “vyber si svou botu na trhu” :)
Ahoj, super cestopis.
Na něco podobného se chystám teď v dubnu.
Jen se chci zeptat, chtěla ta půjčovna depozit za auto? případně kolik a jestli s tím poté byl problém či nikoliv?
Díky :)
Ahoj, dle smlouvy měl být depozit stržen v hodnotě asi 20.000 CZK, ale z karty se nakonec vůbec nic neztrhlo. Takže vše naprosto bezproblémové