Zuby, pohroma huby
Řešit v zahraničí jakékoliv zdravotní trable je černý sen každého cestovatele. Jeden takový se mi bohužel jen nezdál, ale prožil jsem ho naplno v Indii...
Cestopis z roku 2020 napsal Libor Skophek
Když jsem byl malý, říkal mi zubař: Čistí si chrup, ať nejsem údržbář, až jednou vyrosteš, budeš mít hezký úsměv…
Jako dítě jsem to s péči o zuby příliš nepřeháněl a i tak jsem z návštěvy zubaře mít strach nemusel. Snad na to měla podíl i zubní pasta Perlička, která – jak znalci jistě potvrdí – je prostě jednička. Zatímco si moji vrstevníci stěžovali, jak moc byla návštěva ordinace bolestivá, já si musel vymyslet, že mi dentista předepsal speciální žvýkačky, abych se vůbec mohl zapojit do konverzace. Popravdě mi říkal, že mám hodně silnou sklovinu, ale až se jednou naruší, mám se nač těšit.
Přišlo to kolem osmnáctin, když jsem se rozhodl srovnat halabala vyrostlé dolní řezáky pomocí rovnátek a na rentgenovém snímku se objevila cysta v dolní čelisti, kterou jsem později přičetl o pár let dříve nejmenovaným spolužákem "nevinně" hozenému kameni. Během týdenního pobytu v nemocnici došlo k jejímu odstranění skrze jeden zub a po této proceduře jsem již od rovnátek nadobro upustil. První kazy na sebe nenechaly dlouho čekat, nejednalo se však o žádnou pohromu.
Ta přišla o pár let později během prvních dnů studijního pobytu v Litvě, kdy se mi po velice úspěšném ranním houbaření při obědě rozlomila stolička. Po několik následujících týdnu jsem navštěvoval fakultní kliniku, kde mi v moderní ordinaci španělská studentka pod vedením vyučující zub restaurovala a rovněž vyvrtala docela velké množství kazů, které objevila na rentgenu. Trošku mi začalo vrtat hlavou, kde se najednou vzalo tolik defektů, když poslední pravidelná kontrola proběhla jen před pár měsíci bez jediného nálezu, ale svému stálému dentistovi jsem nadále důvěřoval. Zuby jsem se snažil čistit poctivě, jako jsem to dělal celý život, detailnější hygieny jsem ale zasvěcen nebyl, a tak se prakticky každou návštěvu objevil další kaz, až jsem jejich počet i zaplacené peníze za "nadstandardní" výplně přestal počítat.
První zářijové týdny na studijním pobytu v litevském Vilniusu jsme zašli i na houby
Žádný krásný pohled a co teprve uvnitř těch samotných zubů!
Nejen pozůstatky rozsáhlého Krišna bazaru slouží místním makakům
Po návratu z půlroční cesty po jihovýchodní Asii se několik zubů opět muselo pozdravit s vrtačkou; vše mělo být hotovo do dalšího vycestování, abych si ho mohl náležitě užít. Během cesty přes Balkán do Istanbulu, odkud jsem letěl na indický poloostrov, nenastal jediný problém, ale do týdne od příletu do Hajdarábádu jsem pocítil první bolesti. Velmi překvapivě to bylo v jednom z řezáků vpravo nahoře, který byl před odjezdem z Česka léčen, a tak jsem byl místo bezbolestného objevování krás pozůstatků starobylé Vidžajanagarské říše kolem dnešního Hampi nucen vyhledat zubaře. Moje naivní představy o nutnosti odcestování snad až do hlavního města na druhou stranu země byly jen o něco méně pesimističtější než názor bývalého kolegy, pravděpodobně sdílený více našinci, že práci zubaře v Indii zastává i v dnešní době stále ještě kovář.
K mému překvapení se v nedalekém městečku Hospet nacházelo hned několik a navíc dobře hodnocených zubních ordinací, vybral jsem si tedy tu s nejvyšším skóre a telefonicky jsem se objednal hned na druhý den, přestože byl pátek večer. Ordinace se nacházela jen přes cestu od autobusového nádraží, ale i tak jsem si stihl rozkopnout palec na noze a sekretářku se sestřičkou ihned zaměstnal prosbou o něco na zastavení krvácení. Po pár minutách strávených v čekárně dorazil menší kulaťoučký doktor středního věku, kterého jsem si pro sebe ihned překřtil na Guptu.
Hlavní třída hlavního města Vidžajanagarské říše lemovaná prodejními "stánky" vedoucí k chrámu Virupakša
Profesionální lékařská zpráva z první ordinace, kterou jsem navštívil
Společné foto po jednom z úspěšných zákroků - alespoň jsem si to v té době myslel
Na rentgenovém snímku mi ukázal, že po odstranění kazu nedošlo k úplnému vyplnění dutiny a kaz se znovu začal šířit. I přes trošku neortodoxní praktiky, jako třeba ponechání zubu otevřeného dva dny, které jsem konzultoval vzdáleně se svým známým, jenž má soukromou dentální ordinaci v Praze a za smějícími se smajlíky byly dobře rozpoznatelné jeho protáčející se oči, jsem byl po třech návštěvách, rozložených do jednoho týdne, spokojený. Zubařovo vychvalování svého umu, který si v ničem nezadá s evropskými kolegy, i mírný nátlak na "pět hvězdiček" v recenzi jeho kliniky bych mu klidně odpustil.
Další tři týdny jsem si tak naplno užívat poznávání Indie, než jsem se na vánoční svátky přesunul na západní pobřeží do vesničky Tarkarli, hojně navštěvované především místními turisty. Den před Štědrým dnem jsem dostal nečekaný dárek v podobě dobře známé bolesti v – ano, hádáte správně – řezáku nahoře. Blízké městečko Malvan už takovou škálu zubních ordinací nenabízelo a jedna, kterou jsem navštívil, na mě i přes příjemnou paní doktorku nenechala především svou čistotou valný dojem. Alespoň jsem dostal prášky proti bolesti a na štědrovečerní večeři si užil rybu. Rozšířil jsem hledací rádius a další dny několikrát navštívil jeden a půl hodiny vzdálenou kliniku v "bytě" několikapatrové obytného domu ve městě Kudal, kde odhalili totožnou chybu, kterou objevil a vlastně i zopakoval můj skvělý Gupta.
Rentgenové snímky jasně ukázaly chybně provednou výplň horního řezáku a další kaz na spodní stoličce
Na štědrovečerní večeři jsem si přál rybu z místních vod a zeleninový salát, který byl vyšperkován granátovým jablkem
Doporučený postup opravy: léčba kanálků. I tentokrát dělalo moje křestní jméno problém
Pozvaný specialista na kanálky (přišlo mi, že léčba kanálků je gró zubní péče v Indii) po úspěšné proceduře doporučil zabezpečit oslabený zub korunkou. Další nalezený kaz jsem už neměl čas na místě léčit, a tak mi doktorka dala kontakt na svého školitele v Bengalúru, kam jsem se přesouval nočním vlakem, a ihned po ubytování jsem se za ním vypravil. Po vyvrtání a zaplombování spodní stoličky zněl výsledek následné konzultace následovně: vytrhnout všechny zbývající osmičky, které se už delší dobu kazí (důvěra v mého zubaře v ČR opět o pár bodíku poklesla) a zhotovit korunky na přední dva zuby, kterým už byly léčeny kanálky. "Peníze nejsou problém, ne?" volal za mnou, když jsem opouštěl ordinaci s tím, že se rozmyslím, a po vyzvednutí předepsaných prášků proti bolesti zamířil na střechu blízkého minipivovaru, kde jsem u až příliš podchlazených piv studoval pro mě naprosto neznámou oblast typů a cen zubních korunek.
Protože byla ordinace na druhé straně města, cesta zabrala dvě hodiny a navržená cena byla dvakrát vyšší než bývá běžné v Česku, opět jsem rozhodil sítě, obepsal pár blízkých klinik a nakonec skončil v té nejbližší prakticky za rohem od ubytování, na kterou jsem narazil při jedné večerní procházce. Přestože množství hodnocení na internetu nebylo velké, lepší ordinaci jsem doposud nenavštívil. První dny nového roku pak byly ve znamení přípravy korunek, které se vyrábí v nedaleké certifikované laboratoři a díky tomu jsou ve stejné kvalitě jako v Evropě o dost levnější, a zhotovení dalších plomb, včetně několika na osmičkách, které jsem si upřednostnil ponechat. Začátek letoška tak vypadal velice růžově.
Napotřetí už byly kanálky obou horních řezáků vyléčeny správně
Tolik prášků jsem už dlouho nebral, ale nařízením zubařů se raději nevzpouzím
Správné thali má mít zastoupeno všech šest různých chutí
S českou spolucestovatelkou Martinou jsme navštívili pár míst na jihozápadě Indie a pomalu se přesouvali do Madurai k letu na Šrí Lanku, když jsem po jedné výtečné večeři šátral jazykem po kousku koření zaklíněném mezi zuby, z něhož se ale vyklubal ulomený kus zubu. A tak místo poklidné prohlídky města následovala návštěva další kliniky, kde mi bylo doporučeno pro prasklou šestku, s níž jsem vás seznámil v úvodu svého vyprávění, zhotovit korunku. Naštěstí to i díky tomu, že byl zub již delší dobu mrtvý, nebylo urgentní, a tak jsem si kromě lehčího zápalu plic mohl necelý měsíc užívat krásy Cejlonu.
Po návratu do Indie jsem po pár dnech opět seděl v křesle své oblíbené dentální kliniky v Bengalúru. Protože rentgen ukázal prasklinu ve spodní části poškozené stoličky, bylo rozhodnuto ji odstranit a na její místo vložit implantát. Během čekání na jeho zhotovení, které probíhalo rovněž v regionu a i přes ověřenou značku byla cena téměř třetinová, což můj známý pražský zubař komentoval slovy, že se jistě jedná o padělek, jsem stihl absolvovat kurz jógy a okouzlit indickou paní domácí koprovou omáčkou.
Těsně před zákrokem - tentokrát už jsem se těšil, že budu mít to nejhorší za sebou
Že bych si příště po zubech nechal prohlédnout i pokožku a vlasy?
Příjemný pohled do korun stromů při několika hodinách strávených v zubařském křesle oceníte
Kovový implantát byl úspěšně umístěn, ale protože vždy trvá minimálně čtyři až šest týdnů, než se skamarádí s kostí, měl jsem dostatek času oslavit svátek barev Holi v Bombaji a přes Rádžasthán dojet do Himalájí, než se vrátím dodělat korunku a společně s doktorem se zajdeme podívat na zápas v kriketu. Psal jsem březen a zatímco celá Evropa neřešila nic jiného než čínskou chřipku, v Indii netopýři vůbec nebyli téma. Situace se však začala nenápadně přiostřovat, západní turisté už najednou nebyly ti, ke kterým se celá vesnice seběhne vyfotit, spíš naopak, a tak jsem byl rád, že jsem se "za 5 minut lockdown" dostal do podhimalájské vesničky Gangori.
Následující tři měsíce jsem s mezerou po stoličce vpravo dole žvýkaje jen jednou stranou pusy marně čekal, až se opatření rozvolní a bude možné se vrátit do Bangalúru. Přestože mi tamější zubař psal, že je ordinace otevřená, ani po konzultaci s velvyslanectvím a českým honorárním konzulem žijícím na místě jsem si nebyl jistý, zda by to bylo proveditelné, nehledě na stále omezené a poměrně drahé lety zpět do Evropy. Na konci června jsem tak se slzou v oku rezervoval letenku na repatriační let indických aerolinek do Kyjeva, kde jsem přestoupil na čerstvě obnovenou pravidelnou linku ČSA do Prahy.
Druhý den po příjezdu do Gangori v podhůří Himalájí
Zubní pasta 100g + 5g - je to schválně, aby vás s ní nepustili na palubu letadla?
Zuby jsem si poctivě čistil i na letišti při zpáteční cestě
Po obdržení negativního výsledku testu na covid-19 jsem začal hledat nového zubaře, protože důvěra v svého dřívějšího již dávno dosáhla bodu mrazu. Mnozí čtenáři jistě potvrdí, že je jednodušší si vyvrtat kaz svépomocí, než najít kvalitního dentistu, který vás přijme, a tak nezbývá, než to zkoušet a ptát se kamarádů, což nakonec přineslo ovoce. I tak ale trvalo ještě mnoho návštěv a vměstnání se do nabitého diáře, než se po obligátním odstranění několika dalších kazu, vytržení jedné osmičky a zasvěcení do tajů čištění mezizubních prostor mohlo přistoupit k obtisku a zhotovení korunky, což i kvůli malinko jinému typu implantátu trvalo o něco déle.
Po čtyřech měsících od návratu do vlasti jsem konečně okusil slast plného skusu a mohl začít plánovat další cestu. Tentokrát snad už ne tak bohatou na zážitky se zuby, o kterých Jára Cimrman prohlásil, že jsou pohroma huby.
Jak se ti cestopis líbil?
Libor Skophek procestoval 41 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 2 lety a napsal pro tebe 4 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
S takovým chrupem bych raději nejezdila ani do sousedního okresu.
Pro tebe je jediné řešení sklenka s vodou u postele a zuby si tam na noc na odkládat. Když se ti pak s nimi něco stane, můžeš je poslat poštou.
:D preji pekny den
Citim s tebou, ja jsem si ze sveho rocniho pracovniho pobytu v Indii (Bengalur) privezl vsechny kazy radsi zpatky do Prahy, stejne tak jako prasklou 6ku z Miami Beach (prazena kukurice) - zapasil jsem se zkazenymi zuby spoustu let a nakonec jsem se vsech problemu zbavil sonickym kartackem - mam ho nejakych 5 let a od te doby jsem nemel ani jeden kaz, max mi obcas vypadne nejaka starsi plomba..
Prevence je zaklad :)
duveruj, ale proveruj. ja bohuzel neproveroval :/
jsem rad, ze jsi nasel ten svuj recept