Tipy a postřehy z loňské osmidenní cesty po Dubaji a Abu Dhabi: http://www.photokralik.cz/dubaj-mesto-mnoha-superlativu Enjoy ... Sdílení, komentování a kritizování povoleno .
Plánuji cestu do Jižní Koreje an ca. 16 dní v květnu 2017. Začátek a konec cesty v Soulu. Má někdo zkušenosti s cestou do Jižní Koreje? Co navštívit - jaké památky a jaké města? Cestování v Koreji - vlak, autobus, letadlo? Tipy na ubytování a jídlo. Případně odkaz na trip reporty nebo blogy (může být v anglickém jazyce). Děkuji moc předem. .
Caute, minuly vikend sme si linkou z Bratislavy do Ovdy odskocili na chvilu do susedneho Jordanska. Nieco malo som spisal a hodil na web: http://www.romanherda.com/category/jordansko-2016/ .
Zdravim vsechny Dovoluji si zde pridat link na me videa z cest . Porizovana a nahrana na internet jsou behem cesty . Posledni cstovani je po Seychelskych ostrovech,Arabskych Emiratu ,Thajska ,Malajsie a Jihoafricke Republiky. Zrovna se nachazim v Mlajsii .Posledni video je nahrane vcera https://youtu.be/QWdIcsJrKoo doufam ze se bude libit .Postupne je zpracovavam behem cesty a nahravam na internet jak se postesti lepsi pripojeni.Jsou to moje prvni pokusy o videoblog takze rad privitam rady . Take je vse nahravano v anglicitne pro sirsi publikum. Diky Marek .
Vďaka akcii na cestujlevne.com na výlet do Pobaltia (http://cestujlevne.com/vylet-pobalti-ri ... -2-818-kc/) sme sa 4 kamaráti vydali na cestu z Prahy do Rigy. Cestu sme si doplnili o Tallinn, Villnius a ako bonus plavba trajektom do Helsink. 5 dní, 3350 km, 4 štáty, 4 hlavné mesta a 4 kamaráti Videoreport z tejto cesty nájdete tu: https://www.youtube.com/watch?v=LNXikeCHwjE alebo alternatívny link https://vimeo.com/102749376 Príjemné pozeranie .
Ahoj, koncem srpna jsme absolvovali trip po Pobaltí (Litva, Lotyšsko, Estonsko + Finsko) se společností SimpleExpress, která prodává prvních 5 jízdenek za 3 € - nově zavedli spoj Praha - Vilnius. Nám se podařilo koupit tyto jízdenky na každou cestu, a tak jsme za necelých 500 Kč/osobu projeli tyto země. Navíc jsme si udělali jednodenní výlet do Helsinek, které jsou od Estonska vzdáleny necelých 80 km. Celkově nás tento výlet vyšel na necelých 6 000 Kč/osobu včetně všech dalších výdajů. Pokud by Vás naše zkušenosti, tipy a zážitky zajímaly, můžete si je přečíst na našem blogu. .
Z Bratislavy sa to celkom rozlietalo, tak sme vyuzili lacne lety do Aten, tu je zopar poznatkov z vikendu: http://tonicov.tumblr.com/post/131954609751/ateny2015 .
Zdravim, uspesne som dal dokopy svoj posledny cestopis z predlzeneho vikendu na trase Budapest-Kyjev-Baku a Istanbul. 7000km za 4 dni, ale az take fofry to neboli nakoniec:) Nech sa paci: .
Letos se nám konečně poštěstilo vyrazit na Maltu. Sepsal jsem zážitky a zkušenosti na svém blogu: http://www.literak.cz/2016/10/cesta-na-maltu/. Doufám, že vám informace přijdou užitečné. .
Zdravim, tak som spisal par viet o 4 dnoch na Krete, kde bola fakt paradne a velmi milo ma prekvapila (narozdiel od Aten, alebo Solunu http://tonicov.tumblr.com/post/151966306931/kreta Orientacne ceny: Letenka PRG-HER-PRG - 30 euro rok dozadu cez Kayak Ubytko Malia - 17 euro noc apartmanik Auto na 4 dni za 70 euro s poistenim z Billiger Benzin cca 50 euro (cena okolo 1,49 liter, spotreba 6 l/100km) Frappe a lehatka - skoro vsade 2,5 euro .
"Paru" viet z mojej dovolenky v taliansku. Tentokrat som sa snazil vclenit aj niekolko z mojho pohladu uzitocnych informacii, tak snad sa to niekomu aj hodi http://castielosk.tumblr.com/post/15143 ... ol-janov-rím-neapol .
Ahoj cestovatelé, chystáte se na Filípiny a plánujete co na jednom ze 7000 ostrovů vidět a zažít? Nechte se inspirovat mými články o hlavním ostrově Luzon. V prvním článku se dočtete základní informace o Filipínách, jaký si zvolit rozpočet, co si zabalit s sebou a moje základní postřehy. https://beabruska.com/2016/04/12/filipi ... stovatele/ V druhém článku najdete popis našeho pobytu na Jižní a Střední části (Tagaytay, Jezero Taal, Angeles, Mt. Pinatubo). https://beabruska.com/2016/08/01/filipi ... dni-luzon/ Na závěr se se mnou můžete podívat na sever ostrova (Sagada, Banaue, rýžové terasy). https://beabruska.com/2016/09/12/filipi ... rni-luzon/ Pro další články o Filipínách sledujte můj blog. https://beabruska.com .
Cesta na Maledivy 2013 Pokusím se tady napsat malý cestopis jak jsem já viděl Maledivy i s cestou, třeba to někomu pomůže. Ceny za jídlo a vlastně za všechno uvádím záměrně, (nechci machrovat kolik moc, nebo jak málo to stálo), ale ať si každý kdo sem chce jet udělá představu. Všechno je z mého subjektivni pohledu, pokud se to někomu nebude líbit, nemusí to číst, pokud to někomu pomůže budu jen rád, dotazy klidně zodpovím. Letenky Frankfurt - Male: 384€ / 9.815 Kč (příspěvek o letenkách)Ubytování 7 nocí / 2 osoby + snídaně: 528$ / 9.840 Kč Den první 23.10.2013 v 05:00 odjezd z Brna, auto jsem nechal (v rámci šetřeni za parkovné na letišti) zaparkováno ve Fischamed, a v 06:40 jsem přejel jednu zastávku vlakem na letiště Wien za 2 € na osobu. Ve Vídni 13' pod mrakem. 08:50 odlet A320-200 s Luftanhansa do Frankfurtu. Letenky 220 € za dvě osoby, v ceně zavazadlo 22 kg dolu a kabinove 7kg. Manželka měla 27 kg, odbavení proběhlo bez problému i přes tuto nadváhu, nikdo nic neřešil. Trochu jsem byl za blbce u bezpečnostni kontroly, na klíče od auta někdo pověsil přivěšek který vypadal jako náboj. Docela jsem se zapotil, když na mě zavolali policii, nakonec jsem jim řekl ať to vyhodí a byl klid. Pouze jsem zapomněl udělat check in doma, na letišti v automatu již nebyli volné sedadla vedle sebe. Servis vynikající, ale protože je to ranní let, na snídani podávají jogurt, ale nápoje včetně alkoholických bez omezeni. Při nastupování došlo k 15-ti minutovému zpoždění, které pilot dohnal a přistáli jsme na terminálu 1. Prší a je 14' ;-( Počítejte s cca 1,5 hodinou na vyzvednutí kufrů a přejezdu na terminál 2, od letadla ke kufrům je to docela dost daleko. Z terminálu 1 na terminál 2 jezdí zdarma vlak, stačí jít po směrovkách na terminál 2. Checkin u Srilankan jsem dělal přes net, ale pozor, nedají se vybrat sedadla, (dostali jsme uprostřed). Pri checkin na přepážce vám dají sedadlo podle přání (pokud je volné) a samozřejmě zdarma. Letenky pro dvě osoby z FRA - MLE s přestupem v Colombu stáli 768 EUR. Odbavení opět bez problému, váhu nikdo nezkoumá, zavazadla odbaveny až do Malé, takže v Colombu se o ně nemusíte starat. Palubní lístky nám vytiskli 2x, jednou na cestu do Colomba a druhé máme použít z Colomba do Male. ( snad jsem to pochopil dobře V Colombu nechoďte nikam ven, pohybujete se pouze v zóně freeshopů. Pak se vrátíte zpět ke gate, my odlétáme z 7, opět je všechno krásně značené. Projdete bezpečnostní kontrolou, všichni bez vyjimky se musejí zout a boty jedou rentgenem ;-(, jinak žádné zdržení ani problémy, všichni mluví anglicky a jsou velmi milí. První dobrá zpráva letenky fungují žádné další checkovani není potřeba )a jídelní lístek podobný jak při dlouhém letu, výběr ze 3 různých menu ( kuře, ryba, a vegetariánské.) Vylézá slunce, ( i tady je velká vlhkost) a v dlouhých kalhotech je docela teplo. Letadlo startuje načas, ani nevadí, že nesedíme u okna, ven stejně není vidět, vlhkost je taková, že okna vypadají jak kdyby pršelo. V letadle potkávám dost lidí z minulého letu, dokonce jsou zde i někteří, kteří s námi letí z Vídně. Podle toho, jak se někteří chovají, letí asi za stejné peníze jako já , nerad sortuji lidi podle toho jak vypadaji, ale nevěřím, že by dali jen za letenku 1000€. Zjišťuji, ze Maledivy jsou cenově dostupné opravdu pro každého. Po hodině a pul přistáváme na Malé. Vystupuje se zde na plochu, jde se pěšky do haly, kde vás přivítají imigrační úředníci. Již při nástupu do letadla jsme dostali na vyplnění lístek, kde uvedete nacionále, čísla pasu a letu, jméno hotelu kde budete bydlet. Něco jsme nevyplnili, přesto s úřednicí nebyl žádný problém orazítkovala pas a pustili nás na Maledivy. Kufry dostanete až za touto kontrolou, pak vám je ještě celníci projedou rentgenem a jste venku, trvalo nám to celé asi 20 minut. Pokud nejedete do resortu, nebo na vás nečeká ubytovatel, popřípadě se vám nechce dávat 200 USD za transport rychlou lodí musíte se dostat do hlavního mesta Malé .Před letištěm se dáte doprava a asi po 100 metrech po levé ruce uvidíte stanoviště obyčejných malých lodí , jezdí každých 5 minut a stojí 1 USD na osobu. Za 15 minut vás vyloží v Malé, kde se můžete rozhodnou co dál. My jsme se po důkladném zvážení všech pro a proti vydali na Maafushi, kde jsem přes booking zabukoval pokoj v hotelu. Z mista kde vás vyloží trajekt z letiště se musíte dostat na druhou stranu ostrova, odkud odjíždí veřejný trajekt na Maafuschi. My jsme použili taxi, stojí hned vedle lodě a vysadí vás přímo u mola odkud trajekty odjíždí. Pro Evropana je cesta taxíkem docela zážitek každy si jezdí jak chce, předjíždí se ze všech stran, přednost má asi silnější no prostě šílenství. Náš taxikář si řekl za 20 minut dlouhou cestu 4 USD, ( prý nás okradl, mělo to stát polovic). Udělal jsem dobře, ze jsem si doma našel jízdní řády trajektů, narazil jsem na trajekt, který vyjíždí v 10:00, ten jsme v pohodě stihli, čekat na další, který jede až 14:30 se nám nechtělo. Je ale pravda, ze o tomto trajektu nevěděli ani na informacích na letišti ani taxikář. Všichni nám tvrdili, ze jede pouze ten v 14:30. Nicméně sedím na trajektu, který vyjel v 10:00 z Malé a míří na Maafushi. Lístek stojí 2USD na osobu, jede to asi 1,5 hodiny. Jinak je to docela zážitek, kromě nás dvou, pak ještě dvou mladých japonských parů jsou tady jen domorodci. A spousta zboži, které nakládali asi půl hodiny nosiči. Jeden z nosičů nám vzal při příjezdu do přístavu naše kufry a donesl je později až na loď, perfektní služba. Těsně před vypnutím ještě přistoupil český manželský pár. Tak trochu jsem na moři něco zažil, takže když jsme z přístavu vypluli na otevřený oceán a já viděl jak se na vlnách dělají bílé čepice, očekával jsem zábavu. Je pravda ze vlny jsou docela dost velké s trajektem to pěkne hází, voda se přelévá přes příď . Původně jsem si myslel, ze je to tady normální, ale když začal chodit kapitán a rozdávat igelitove sáčky domácím, tak se asi bude jednat o výjimku , číšník se jich pokouší zbavit do něčeho namočenou špejlí, ale moc mu to nejde. Nějak to budeme muset přežít. Od časného rána svítí sluníčko, je 31', Andrea chce co nejdříve vyrazit na pláž, aby nám náhodou někdomz asi 30 turistům co jsou na ostrově nezahrál místo. Souhlasím a vyrážíme hned po snídani. Nechce se nám ale až na výspu, dneska zůstaneme na pláži u hotelu White Shell. Má to i své výhody, je tady restaurace a hlavně WiFi takže můžu celý den sedíc na kameni s nohama v oceánu obvolávat kamarády a ukazovat jim live jak to tady vypadá. No nevím kolik jsem jich potěšil a kolik mi jich zůstane po návratu, určitě mi nikdo nezávidí. Andrea se celý den uhlíkuje, mě to přestává bavit, budu si muset něco najít. Buď se začnu učit na surfu, nebo můžu lyžovat za vodním skůtrem, obě atrakce jsou tady na pláži a koukám na ně celé dopoledne. Buď začnu po obědě, ale nejpozději zítra určitě, další den ležení na pláži už bych asi nedal. Andrea vidí,že se nudím, posílá mě na surf hned. Zatím začíná drobně pršet, tak ze surfu nic nebude a jdeme raději obědvat, s plným žaludkem mi bude líp. Oběd je až od 13:00, tak máme čas si prohlédnout restauraci, na nástěnce objevují nabídku výletů podobnou jako nám dal náš manager. Tahle je ale trochu jiná piknik na resortu, nebo návštěva resortu mě až tak moc nezajímá, ale domlouváme se s Andreou, že by asi nebylo špatné plavat s delfíny. Náš hotel to nabízí za 100USD, tady je cena 40 !. Četli jsme, že se nabídky liší, ale tohle je docela mazec. Ptám se jestli je to opravdu plavání s delfíny, číšník tvrdí že ano, tak zítra uvidíme pokud nás vezmou. Konečně je 13 hodin, objednávám si chobotnici , jsem zvědavý jak ji dělají tady. Chyba, čisník se vrací z kuchyně, chobotnice nejsou, dávám si tedy k obědu rizoto s tuňákem, Andrea jíst nechce, tak pije jen kávu a oba si dáváme vynikající fresch juice, já citronový Andrea pomeranč. Dohromady za vše 15 USD. Ještě chvilku zůstáváme na pláži, pak přes obchod, kde si kupujem nanuky a nějaké oplatky míříme na hotel. Pokouším se vyfotit západ slunce, ale na obzoru jsou mraky, tak to moc nevychází. Andrea si jde lehnout, já se před večeří podívám jak dopadly volby. Asi jsem se neměl dívat, ale můžu za to taky, nemám se flákat na Maafushi a měl jsem volit. Začalo zase trochu pršet, tak si zkusíme dát večeři u nás na hotelu. Z deštěm je to divné, pršet tady má v našich letních měsících, teď by nemělo a přitom nám každý den sprchne. K večeři jsem si dal fisch&chips z tuňáka a Andrea Sea Food Rice ( rizoto s mořskými plody) a velkou vodu. Jak se ukázalo z jídelního lístku, hotel nemá předražené pokoje nebo výlety, ale i jídlo a pití. Proti ostatním hotelům a restauracím je o 20 - 30% dražší. Účet zněl na 16USD a protože nás obsluhoval číšník, který nám normálně dělá snídaně, tak jsem mu nechal 4USD tringelt. Nevím co ho to tak vyděsilo, ale bleskurychle schoval peníze do kapsy a utíkal pryč tak rychle, že zapomněl poděkovat. Dneska přijel ještě další asi větší manager, všichni dělali, že dělají, ten co jsme si mysleli, že je manager běhal s koštětem. Další velice zvláštní zvyk ve všech zdejších restauracích je, že jakmile donesou jídelní lístek stojí u vás a čekají až si objednáte. Musíte ale objednat všechno naráz včetně dezertu a kávy, protože jakmile sníte nebo dopijete poslední objednávku stojí okamžitě u stolu s účtem a jakákoliv další objednávka je obrovský problém. Den pátý 27.10.2013 Vstaváme až po 8, venku je zamračeno, vypadá to na déšť. Ke snídani je místo rajčete malý steak z tuňáka, jinak vše stejné. Žádám číšníka o plán výletů, během okamžiku ho mám na stole. Znovu studujeme, co by se dalo podniknout a chci si porovnat ceny, zda jsem poprvé dobře viděl. Výlety na resorty zavrhuji, pláž jako pláž. Lodí jsem se já naplaval dost a Andrea to zas až tak nemusí. Zbývají opravdu jen dvě akce delfini a potápění. Spletl jsem se, za delfíny chce náš hotel 130USD, když pojedem dva tak 85. Než se stačím číšníka na cokoliv zeptat, stojí u nás menší manager a ptá se kdy a kam pojedeme. Říkám, ze se mi líbí delfíni a jestli opravdu můžu do vody a plavat s nimi, jak mi to všichni tvrdí. Hlásí, že asi ano, ale musím se ještě domluvit na lodi, když mu řeknu že zaplatím až po navrátu a jenom pokud budu plavat, tak je všechno jinak. Možná v dálce uvidíme delfíny, plavat můžu s mantami a dalšími rybami, pokud tam budou. Děkuji to je docela dost peněz, a tímhle způsobem jsem už delfínů už pár viděl. Takže zbývá jen potápění.Raději vyrážíme na pláž, zkusíme se ještě zeptat jinde. Po cestě potkávám Maafushi Dive and Water Sports centrum, zjistím si ceny potápění. První který se nás ujal neumí anglicky, tak běží pro šéfa do vedlejší budovy. Přichází mladý borec, ptá se kolik mám ponorů, kam bych chtěl a kolik ponorů chci udělat. Vysvětluji mu, ze mi stačí jeden den dva ponory a uvidíme. Začínáme na 60USD za ponor, v tom je transport lodi, neopren, pocitač, automatika a žaket, vlastně vše krom ABC, když vidí zájem nabízí mi balíček 4 ponory 45USD za jeden, to není špatné, řikám mu, že si to rozmyslím a kdyˇztak přijdu. Andrea objeví vedle na stole ceník na vodní blbosti, skútry, lyže, wakeboard a hromadu dalšího. Je rozhodnuto, místo pláže sportovní den, aspoň já. Objednávám si lyže, už jsem na tom párkrát stál, tak instruktora potřebovat nebudu, čímž šetřím 15USD, platím za 15 minut lyžování 45USD. Nevím, jestli to bylo 15 minut, připadlo mi to daleko delší, mám toho docela dost, je to pěkná makačka. Já se vracím na pokoj podívat se na start a pár kol F1, Andrea pokračuje směr pláž. Později jdu za ní, přece to tady neproležím na pokoji u televize. Na pláži je další centrum vodních sportů, už včera jsem se díval na windsurfing, hoši jsou na místě, tak se jich jdu zeptat kdy bych to mohl zkusit. Mají sebou jen dva surfy, oba jsou na odpoledne objednané, ale není problém, na zítra mi dovezou další. Hodina s instruktorem stojí 35USD, další hodina 15USD a když si ho půjčím víckrát tak se dostaneme na 10USD, objednavám si je tedy na zítřek i s instruktorem a jdu se spokojeně slunit vedle manželky. Je tady nádherně, ležíme na pláži já sleduji livetiming F1, voláme si s dcerou, co víc si přát. Lucka mě upozorňuje, že na fóru někdo přidal příspěvek. Děkuji radankovi, zase je všechno jinak, co jsem zamítl a nechtěl bude, nechám si poradit ). Dostávám hlad tak jdem opět do Rehendhi, dam si tuňáka na placce;-) . Povečeříme za 12USD, Rehendhi je asi nejlevnější restaurace ale i nejrychlejší, na jídlo se zde čeká max 15 minut. Jdeme spát a těšíme se zítra na resort. Den sedmý 29.10.2013 Vstáváme brzo, v 9 vyplouváme na resort Fihalohi. U snídaně (stejné jako každý den, už by to chtělo změnu) si k nám přisedl velký manager a začal nám vysvětlovat jak to je všechno složité. Chtějí koupit, nebo postavit další hotel na jiném ostrově, asi má společnost hodně plánů. Včera také založil novou knihu hostů, jsme druzí co mají čest se do ní zapsat. Požádal nás, jestli do knihy můžeme napsat zápis v češtině. Je vidět, že mě nezná, nebýt Andrei, měl by tam moc pěknou básničku, ale nebudeme dělat ostudu a napsal jsem mu, že se nám na hotelu líbí, což je pravda, i když mám určité výhrady, ale tím jsem ho nezatěžoval. Přichází pro nás malý manager a odvádí nás k lodi, je to asi 5 metrový člun s 150 motorem, nastupujem a vyrážíme z přístavu směr Fihalohi. Člun je docela rychlý, za 15 minut vystupujeme na resortu. Přivítá vás ochranka, pak už čeká recepční, který nabídne dva druhy pobytu, s jídlem nebo bez. My jsme si vybrali s jídlem, bylo to sice o 23USD na osobu dražší, ale máte oběd v restauraci a nealko v průběhu oběda kolik vypijete, dostali jsme náramek a plánek ostrova, platí se při odjezdu. Prvně si chceme prohlídnout ostrov za 10 minut ho máme obejítý dokola, je tady 150 bungalovů, připadá mi to trochu jak v chorvatském kempu. Co vypadá pěkně, jsou bungalovy na pilotech v moři, nevím, jestli jsou všude stejné, ale fotky těchto jsou snad všude. Jinak mě ale překvapuje na několika místech docela nepořádek. Když máme ostrov prohlédnutý usazujem se na pláži na lehátka a vybalujeme si věci na šnorchlování, z našeho mista na pláži je to na reef asi 20 metrů tak se berem věci a vyrážíme do vody. Jsem rád , že jsem si nechal poradit a vyrazil na resort, šnorchlování je zde něco neskutečného, reef se táhne okolo ostrova, a padá asi z metru někam dolu, kam místy ani nedohlédnu. Kolem nádherných korálů si člověk připadá, že plave v akváriu, i Andreu to chytlo tak, ze ji nemohu dostat z vody. Sice jsme tady uz pár dní, poradně jsme se namazali 30 faktorem, ale stejně jsme se spálili, zapomněli jsme si vzít trička a šnorchlovat v nich:-(. Jinak mě resort opravdu neuchvátil, krom nádherných pláží to zas až takový rozdíl oproti Maafushi není (vyjma bungalovů na pilotech). Je zde potápěčské centrum,( ceny má slušné), dále možnosti výletu zhruba stejných jako na našem hotelu, bar, restaurace pro cca 500 až 600 lidí.V restauraci jsme byli na obědě, u vchodu musíte ukázat náramek, dovedou vás ke stolu, kde se o vás stará číšník, který nosí nápoje a odnáší použité nádobí. Oběd je bufet, sprostá salátu, příloh, 3 druhy masa, spíš evropská kuchyň, většina hostů jsou němci. Po obědě jsme se vrátili šnorchlovat, v 17:50 pro nás přijela loď, za 15 minut nás v přístavu čekal malý manager a odnesl nám věci z lodi na hotel. Na ostrově jsme zaplatili 96USD za vstup, 16USD za dvě piva a 100USD za transport. Malý manager ma čas a chce si s náma vykládat, dobře jak chce, začínám tím, ze jsou oproti ostatním hotelům dražší, jak ve by letech, tak v jídle a nakonec i v ubytováni. Začíná jídlem, zeptá se mě jak dlouho trvá, než mi donesou jídlo v Rehendhi, když odpovím, že do 15 minut, hlásí, ze jídlo neni čerstvé, je dopředu udělané a pro to je levnější ;-( to co jsem měl původně za výhodu se nakonec ukázalo jako nevýhoda. Dál se bavíme o cenách výletů, opět mi odpovídá, že je to sice dražší, ale jen na ceníku, je to startovací cena k domluvě. Je pravda, že mi vždy slevil, kdybych byl tvrdší, dostal bych ještě větší slevu, ostatní mají ceny pevné. To stejné je i z hotelem, původní cena za kterou jsem hotel našel byla 1200 €, sleva byla na 280€. Majitel si prý myslí, že se takhle dělá obchod, mě to připadá trochu divný. Snažím se mu vysvětlit, že bude rozumnější napsat ceny které budou zajimavé aby sem dostal lidi. Malý manager i číšník, který to slyšel vypadali, že to chápou, ale nevím jestli s tím něco udělají. Když už jsme tady, tak si dáváme večeři, Andrea chobotnici a já rýži s mořskými plody, vodu a kolu platíme 18USD. Asi jsou spokojeni, ze jsme tady jedli, tak nám nabízí na zítra výlet na Biyadhoo, za 20USD na osobu ( původně 80) , takže to bereme, hned mu platím a jdem se pomalu chystat, ráno v 9 vyrážíme. Den osmý 30.10.2013 Něco se stalo, na snídani jsme dostali místo ryby, fazole na cibulce . Jediné co trochu připomíná místní architekturu je restaurace, která je dnes pro hosty zavřená ( jak nás upozornil recepční, když jsem zaplatil 30USD na osobu a zeptal se kde se najíme) napít se naštěstí můžeme v baru, cocobar na pláži je taky zavřený;-( , z prostřed ostrova je slyšet stavební stroje, prý ho přestavují, je už dost starý, přesto je zde hostů docela dost, hlavně Japonců, ale potkali jsme i český pár s dítětem. Mě ta zkušenost stála 30USD, ale kdybych zaplatil co platí ti lidé tady za takové ubytování a ještě poslouchal celý den stavební stroje a koukal na vězně, tak nevím. Jinak je zde Divecentrum, ceny trochu lepší než v Maafushi, ale je to tím, ze mají daleko blíž na lokality, pak centrum vodních sportů, to má ceny lepší než všechny centra v Maafushi a to nevím čím to je. Jdeme raději šnorchlovat, z našeho mista na pláži to máme na reef 40 metrů. Reef podobný jako včera, opět horší viditelnost, a dnes i vlny. Protože nemáme na ostrově co dělat tak šnorchlujeme skoro celý den, ryby, které jsou nakreslené v plánu zde ale nejsou, krom docela velkých murén žádná zvláštnost. Místo oběda jdem do baru na pivo, za dvě Corony platím 11USD, protivný číšník mi na 20 vrací 7 asi si vzal tringelt sám, účet nedostávám, nechávám to být nechce se mi s ním hádat. Jdeme znovu na reef a bomba, tam kde vůbec neměla být potkáváme nádhernou karetu, ma tak 70 cm. Skoro půl hodiny si s ní hraji, fotím ji, natáčím, prostě něco neskutečného, akorát Andrea k ní má respekt tak se nechce moc přiblížit. Aspoň něco co nám vylepšilo zážitek z Biyadhoo. V 18:00 opouštíme ostrov a vracíme se na poslední noc na Maafushi. Zde si dáváme na hotelu večeři Andrea Fisch kebab ( rybí špíz) a já Malediven speciál . Opět to u mě nebyla dobrá volba, zase jsem dostal rybu v polévce, zase to pálilo tak, ze mě vyhrkly slzy do očí ;-( . Nicméně rybu jsem snědl, byla dobrá. S jedním pivem, colou a vodou jsme zaplatili 26USD a jdem spát, ráno musíme být 7:15 na trajektu, stěhujeme se na Hulhumale. Den devátý 31.10.2013 Vstáváme v 6 abychom se stačili nasnídat a pak trajekt. Už nás čeká číšník i malý manager, snášejí nám kufry z pokoje a nakládají na místní kárku se kterou se převáží všechno. Po snídani s námi k trajektu jde malý manager, domlouvám s ním ještě, zda by byl schopen udělat něco s cenou hotelu a všeho ostatního, když bych mu někoho poslal. Slíbil mi, že mi pošle mail s minimální cenou za pokoj a pokusí se pro čechy upravit i ceny jídla a výletů, tak uvidíme. Rozloučíme se s ním i Maafushi a vyrážíme směr Hulhumale. Protože v pátek nejede trajekt a sobotu v 09:15 odlétáme, musíme se na dnešek a zítřek někam přestěhovat, vybrali jsme přes Agoda hotel Fuanna Inn, za dvě noci se snídani 122USD. Hulhumale jsme vybrali záměrně, je to stejný ostrov jako letiště, takže nebude problém se na 7:15 ráno na letiště dostat. V 09:10 vystupujeme z trajektu na Villingii ferry terminal v Malé, z kterého musíme přejet do severního přístavu, odkud jezdi ferry na letiště a Hulhumale. Bereme si taxi, tentokrát si řekne 5USD a po 15 minutách šílené jízdy nás vysazuje u stanoviště trajektů. Je to asi o 100 metrů dál než jsme původně dopluli z letiště. Pozor na letiště se jezdí ze stejného místa kam přijedete, u chodníku stojí malá budka, kde prodávají lístky! My ale jedeme na Hulhumale Ferry terminal, odkud máme do hotelu blíž. Kupujeme si lístek, pro oba stoji 1USD nastupujeme na trajekt, který jezdi každých 15 minut, od 5 ráno do 02:30 a za půl hodiny jsme na ostrově. Taxi mě nechce vzít, pry má málo mista na kufry, autobus odjel, tak se vydáváme do hotelu pěšky, je to kousek. V hotelu jsme v 10, chci si zde aspoň nechat kufry a později se ubytovat, ale ubytují nás hned tak super. Pokoj je ve druhém patře, hotel bez výtahu, nosič má s našimi kufry co dělat, dávám mu 2USD, hned vypadá spokojenější. Je pod mrakem, tak se domlouváme, ze toho využijeme k prohlídce Malé ať už máme klid. Vyrážíme procházkou zpátky na trajekt a prejíždíme do Malé. Chceme si prohlédnout prezidentský palác, národní museum a ještě nejaké další památky. Od vystoupením trajektu zjišťuji, že chodec to tady nemá lehké, mimo aut je tady takové množství skútru, (tolik jich neni dohromady snad v celé Evropě )a všichni někam spěchají. Bavíme se s Andreou, ze by jsme si někde dali kávu, slyší nás nejaký domorodec a ptá se jestli hledáme okavárnu. Říkám, že ano a spíš něco kde se i najíme. Pojďte za mnou říká a vede nás do uliček, začínám mít trochu obavy, ale nakonec nás dovede do jídelny v patře, kde sedí jen místní a koukají na nás jak na zjevení. Je to samoobsluha, tak jdeme k vitríně a vybíráme si. Ja si nakládám rybu, placku, rýži, čerstvý džus, nejaké masové šatečky a palačinky s věnečkem. Andrea si dává podobně, akorát místo steaku ma něco jako guláš s kusy tuňáka. Platím i za toho co nás sem dovedl, všechno dohromady stojí 8USD. Nechtěl jsem nic říkat, divím se, že tady Andrea se svou úzkostí aby něco nedostala v klidu jí, mezi místními v jejich jídelně. Jo nemůže určitě nic dostat, protože jediné co nepálí je džus;-) Poděkujeme společníkovi a rozloučíme se s ním, pokračujeme na druhou stranu. Když si prohlížíme potápěčský obchod, osloví nás další maledivan, odkud jsme a jestli chceme něco koupit, ze nám dá slevu. Kupovat nic nechceme, poděkujem a říkám, že se jdeme podívat na památky, v ten okamžik máme průvodce. Chodí s náma po Malé, ukazuje památky a k tomu nám popisuje historii Malediv. Z jedné strany se mi to líbí, ale ten člověk je trochu neodbytný, už se nám nechce chodit, tak mu dávám 1USD a poděkuji, že už jede trajekt a my musíme na letiště. Ještě chce ať s ním zajdeme do jeho obchodu, že nám udělá cenu. Po cestě, když mu řeknu, že jsem divemaster, mi nabízí práci v potápěčském centru za 3000USD měsíčně, něco je divně. To zjistíme v jeho údajném obchodě, je to vedle potapěciho obchodu a jsou to suvenýry, sice se tváři jako majitel, ale nikdo z prodavačů ho nezná, možna si myslí, že nakoupíme a on pak z nich vyrazí procenta, raději v nestřeženém okamžiku mizíme. Máme toho dost suneme se přes rybí trh a přístav (obojí stojí za to vidět) k trajektu a jedeme na hotel.V Hulhumale nestojí žádné taxi, pěšky se nám nechce, tak zkusíme dvě zastávky klimatizovaným autobusem, cesta stojí 3 rupie na jednoho. Den desátý 01.11.2013 Vstáváme v 06:30, ne že by se nám chtělo, ale zjišťujeme, že jsme opravdu v tranzitním hotelu a někteří z hostům odlétají brzo ráno a tím jak mlátí dveřmi a řvou po sobě na chodbách nás budí ;-( . Doteď jsem si myslel, že nejhlučnejší jsou Němci, ale to co předvádí Japonci, to nemá obdoby. Když už jsme tak brzo vzhůru jdeme snídat pak vyrážíme na poslední den na pláž, kterou máme 15 metrů od hotelu. Protože je pátek, tak je zde i docela dost místních, je zajimavé pozorovat, jak se muslimské ženy koupou celé oblečené. Andrea se koupe v tričku a pareu, na pláži je několik nápisů veřejná pláž zákaz bikin. Pláž, asi pro to, že je veřejná je plná prázdných lahví a ostatních zbytků po místních. Trochu je nechápu, jestliže je z 92% HDP tvořeno turistickým ruchem, měli by si ho považovat a pokusit se aspoň udržovat čistou pláž. Stejně tak to je i na ostatních ostrovech, zřejmě vyrostla nová generace, která nemá žádný vztah k přírodě a na plastové láhve a ostatní nepořádek zde pojdou. Co jsem si všímal, tak láhev od pití odnese turista, místní ji nechá na pláži, nebo hodí do vody;-( . Co mě zarazilo dál, kromě prezidentského paláce jsem zde neviděl jediný solarní panel. Na to kolik je zde slunečních dní a, že na každém hotelu na každém pokoji běží klima, tak si myslím, že by to pro každý hotel bylo docela levnejší, než vyrábět elektřinu naftovou centrálou. Jinak tak jak všude tak i zde na hotelu je nabídka výletů na jednotlivé resorty, šnorchlovaní s mantami atd. Ceny mi připadají malinko menší, ale asi to bude vzdáleností na lokality. Přímo na pláži je půjčovna skútrů, surfů a všeho vodního, na ceny jsem se neptal, vyvěšené nikde nebyly. Na oběd jdeme do hotelu vedle nás, v našem se nevaří. Dáváme si oblíbené, nudle s dary moře, po dlouhé době opravdové espreso lavazza, čerstvý džus z limetek platíme 16USD. Ještě se na chvíli vracíme na pláž, naposled se vykoupem a jdeme se pomalu balit. Večer jdeme s recepčním domluvit odvoz na ráno na letiště. Hotelové auto stojí 36USD, to mi připadá trochu dost, říkám, že chci objednat taxi, to ale není možné, taxi údajně na letiště nesmí, pouze hotelové auta nebo autobus. 36USD mi připadá docela dost, asi využívají zákazu taxi, naštěstí nám stojí autobus kosek od hotelu a jízdní rád nám vyhoví je, pojedeme autobusem. Jdeme se ještě podivat, kde je přesně zastávka abychom ji zbytečně ráno nehledali. Dobře jsme udělali, po chvíli hledání jsme se museli zeptat, zastávka není nikde označená, autobus zastavuje přímo v křižovatce! Hledáme něco, kde se dá navečeřet, ale Andrej se nic nelíbí, tak jdem do hotelu, kde jsme byli na obědě. Den jedenáctý 02.11.2013 Vstáváme v 5:30 ;-( , v 6 je snídaně, nejpozději v 6:40 musíme z hotelu, aby jsme chytili autobus na letiště. Všechno v pohode stíháme, v 6:50 sedíme v autobuse, platím za každého 1USD a míříme na letiště. Po cestě jsem pochopil, proč na letiště nesmí taxi, projíždíte skoro přes plochu, jsou zde asi 3 kontroly, krom autobusů a aut s povolením nikoho nepustí. Za 10 minut jsme na letišti, jdem k přepážce odevzdat zavazadla a vyzvednout palubní lístky. Podařilo se nám udělat checkin přes počítač na recepci, máme vybrané i sedadla u okna . Po 40 minutách nastupujeme, vylétáme asi s hodinovým zpožděním( ještě, že mám ve Frankfurtu pozdější let, u prvního bylo jen 45 minut rozdilu, to bych asi nestihl). Letíme A330-200, letadlo ale už něco pamatuje, sice je čisté ale podle obrazovek nic moc. Servis opět perfektní, hned po jídle si opět dávám výborné víno, aspoň cesta rychleji uteče. Nevím proč, ale letušky si mě oblíbily, pokaždé když jdou okolo mě donesou nové víno, nevím jak to dopadne do Frankfurtu je daleko a když odmítám stejně mi nalejí ;-( . Tak jsme to přežil, ve Frankfurtu jsme sedli 18:45, trochu jsem se zdržel u zavazadel, utrhli mi ucho na tašce a poškodili rukojeť, prý se to nedá reklamovat, budu muset napsat přímo na Srilankan. Teď už se jen hodina letu do Vídně a pak hodina domů. Závěrem Děkuji cestujlevne.com za upozornění na letenky, sám bych je asi nenašel, jen tak dál kluci. Maafushi byla dle mého názoru dobrá volba + Poloha, kousek od letiště veřejným trajektem Cena hotelu Mohu si vybrat z 10 restaurací kde se najím Mohu vyjet na výlet na kterýkoliv resort, popřípadě potápět, nebo jiné aktivity - Malé pláže Možná malinko větší ruch než na resortech Celkově jsme se s Andreou shodli, že na resortu by se nám asi nelíbilo, asi by jsme se tam nudili, za méně peněz jsme toho prožili a viděli daleko víc. Jak někdo podotknul v diskuzi, Maafushi podle google maps sice nejsou ty bílé krásné pláže, ale jak jsme my viděli resorty, tak krom vil na moři ( za 700€ na den) nebylo ubytování o nic lepší, dokonce mi připadlo horší, a raději budu každý den vyjíždět na jinou bílou pláž. Jinak Maledivy stojí za podívaní, ale příště bych to asi řešil 5 až 7 dní Malediv a 5 dní na Srílance. Je to ale jen můj názor, osobně mám raději trochu jinou dovolenou, ležení na pláži mi nic neříká, raděj bych to kombinoval s jinou aktivitou. .
Zdravim CL, spisal som nejake poznatky do dalsieho cestopisu, tentokrat tradicne z Vychodu - trasa Vieden-Boryspol-Kisinev-Tiraspol-Bendery-Odessa-Kyjev a Budapest .
Ahoj! Rádi bychom se s vámi podělili o naše zážitky, záběry i postřehy a užitečné informace z našeho 4-měsíčního cestování po JV Asii. Navštívili jsme 7 filipínských ostrovů, jižní Vietnam, Thajsko a Singapur; jezdili jsme na motorce, baťůžkařili jsme, kitovali jsme ve 4 top destinacích, surfovali jsme a dokonce jsme se snažili i na dálku pracovat .
Kdyby byl dneska rok 2013, tak zitra bych se znovu vydal na (zatim) nejlepsi roadtrip v zivote - 30 dnu v aute po zapade USA a ja se po dvou letech dokopavam vlozit sem cestopis, i kdyz bohuzel neni uplne hotovy (pridavani fotek do uz napsanych textu a sepsani poslednich par dnu). Ale ty nejlepsi clanky (viz nize) hotove jsou .
Ahoj lidi, včera jsme s přítelkyní založili nový cestovní blog a sice na něm zatím nemáme moc náplně, budeme jej postupně doplňovat, i zpětně, o články z našich cest. Jako první jsem přidal zajímavý výlet do Černobylu a Pripjati z loňského léta pojatý formou fotoreportu. V dohledné době by pak mohly následovat další články – o Mauriciu, Roatánu, Gruzii s jednodenním výletem do Arménie a Špicberkách (květen 2014). Budeme rádi, pokud se stanete fanoušky naší facebookové stránky, kde budeme nové články zveřejňovat. Facebooková stránka k blogu ZDE. Odkaz přímo na fotoreport z Černobylu a Pripjati ZDE. Budeme samozřejmě rádi za jakoukoli zpětnou vazbu, i kritickou, a pokud se vám blog bude líbit, klidně doporučte/sdílejte dál. .
Zdravím cestovatelé, kdo by měl zájem, tak máme účet na FB: https://www.facebook.com/StayBejk/ kam jsme dávali nějaké postřehy a zážitky během cesty. Zde je také odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=5n3M8qBUq5g které je zatím jako trailer, jelikož se na filmu pracuje Během 14 dní jsme stihli 2 zrušené lety s Peagasusem a to znamenalo stopování do Vídně, přespání v Istanbulu na hotelu s allinclusive zdarma. Vylézt do 3200m v Kazbegi, stopovat z Kazbegi do Mskhety, vypít 4 litra vína u bábušky v Borjomi s Izraelkou, Francouzskou, Němcem a Italem, stopnout si Kamaz na malém Kavkaze, málem se posrat strachy z medvěda, kempovat uprostřed lesa, projet celé Turecko stopem až do Istanbulu během 24hodin, stopovat ve 2 ráno uprostřed Istanbulu, probudit se u Plovdivu mezi ovcema, mít v kapse jen 10dolarů od Tureckých hranic a za to cestovat další 4 dny no a spousty dalšího .
Ahojte, pokud má někdo zájem, tak jsem dal na internet ke zhlédnutí naše sestříhané video z 14. denního tripu po Langkawi (Dejvovo oblíbené), Ko Lipe a Kuala Lumpur. .
Dva vidláci v Rusku Dnes je prvního června. 1. 6. 2006 tedy přesně před deseti lety byl pro mě zvláštní den. Byla to doba vysokoškolských studií, kdy jsem byl ještě mladý a krásný a měl život před sebou. Sháněl jsem tehdy praxi v zahraničí. V květnu mě na školní nástěnce zaujala nabídka na dvouměsíční stáž v Českém domě v Moskvě, konkrétně na pozici číšník v restauraci. Stačilo zajít za osobou, která to měla na starost a stáž byla moje. Navíc ubytování, letenku a pojištění hradila VŠH. Po vyřízení víza a pojištění jsem mohl začátkem června letět do Ruska. Tehdy jsem toho moc nacestovaného neměl a právě Moskva pro mě byla takový mezník a nyní mám tedy takové malé výročí. Toulám se po světě i doma přesně deset let. Byl jsem tehdy takové dítko, které vyrazilo do světa. Dětská naivita se mi mohla stát trochu osudnou hned první den, kdy jsem se šel projít na Rudé náměstí. Jaksi jsem pozapomněl pas v bytě, který jsem dostal. Kdyby mě oslovil nějaký policista, abych mu ho ukázal, asi bych na něj zíral jak tele. Zíral bych zřejmě i ve vazbě, kam by mě mohli také strčit. Následující den mi to provozní zdůraznil - bez pasu nikam. Nicméně jsem se poučil a pas měl pak sebou. Bezpasový „adrenalin“ jsem pak zažil ještě jednou, když jsem měl pod čepicí a v 5 ráno šel pěšky z diskotéky, kde jsme slavili narozeniny jednoho kolegy. Musel bych mít velkou smůlu ale i benga snad musí spát. Nicméně to dítko, které tehdy vyrazilo do velkého světa bylo zvídavé a učilo se ze slovníku i na ulici číst azbuku aby mohlo používat důležitý dopravní prostředek tedy metro. Po toho kdo je v Moskvě prvně je možná systém přestupních stanic trochu zmatený ale právě základy azbuky jej dokážou ulehčit, jelikož v latince jsou jen plánky metra ve vagonech. Pracoval jsem tehdy od pondělí do pátku. Víkendy byly volné a já byl pořád v pohybu, pořád na ulici. Bavilo mě pozorovat ty kontrasty luxusu versus všudypřítomné chudoby a životní nejistoty. Postupně jsem se dostal za hranice města. Nejdál jsem dojel od Moskvy asi 100 kilometrů na sever. Po návratu jsem se přihlásil na kurs, abych doplnil základy ruštiny. Tam jsem narazil na nabídku měsíčního kursu v Moskvě. Sice už jsem si to musel zaplatit, nicméně to bylo pořád za dobrou cenu. Jelikož jsem nestihl vidět vše, neváhal jsem, přihlásil jsem se a 1. 9. 2008 jsem přistál po dvou letech opět v Moskvě. Podruhé to už bylo samozřejmě něco jiného. Nebyl problém si objednat pivo nebo pizzu v restauraci, najít exkurzi na školní nástěnce nebo se zeptat na cestu. Už jsem nemusel makat a měl tak neskutečnou volnost. Navštěvoval jsem muzea, pravoslavné kostely, galerie nebo jsem se jen tak poflakoval na ulici. Dostal jsem se k břehům řeky Volhy asi 200 km za Moskvu. Kdybych mohl, dostanu se i na Sibiř. Někdy v únoru jsem se rozhodl, že zavzpomínám na ty bezstarostné časy a do Moskvy se vydám již potřetí. Michal také souhlasil a tak jsme začali vyřizovat víza a zamluvili hotel na hlavní moskevské tepně Tverské ulici. 15. 4. 2016 - skoro deset let po první cestě - jsme přistáli na letišti Šeremetyevo. Již v únoru se mi shodou náhod po dlouhé době ozval kamarád a spolužák Timur z jedné lavice na vysoké škole. Ten na nás měl čekat na letišti. Nakonec to bylo trochu komplikovanější a naháněli jsme se asi dvacet minut. Terminál F má totiž dvě patra a já nevěděl, kde přesně čeká. Jeli jsme s ním pak do hotelu Hermes na Tverské. Jak jsme později zjistili, hotel to úplně nebyl - spíše bytový apartmán. Ale to nevadilo, hlavně že tam bylo teplo a postel. Měli jsme trochu hlad a žízeň a tak jsme se vydali do nedalekého nočního podniku s názvem „Beverly Hills“. Jak již název napovídá, jedná se o podnik v americkém stylu padesátých let. Poté jsme se vydali na Rudé náměstí. Nic moc z toho nebylo, neboť Rudé náměstí je večer zavřené a do toho se na Moskvu spustil déšť. Ani ráno se počasí neumoudřilo a chvílemi padal sníh s deštěm. Museli jsme nasadit těžký kalibr - to značí teplé bundy, čepice a spodní kalhoty. Jeli jsme metrem na VDNX, což je moskevské výstaviště, kde se konají všemožné akce. Kromě toho je tam i muzeum kosmonautiky, kam jsme se šli podívat. Bylo to zajímavé a řada exponátů byly skutečné prostředky z dob dobývání kosmu. Konkrétně šlo o přistávací moduly, skafandry nebo počítače. Poté jsme zamířili do Tretyakovské galerie. Unikátní sbírku obrazů domácích i zahraničních autorů jsem tímto spatřil již podruhé a znovu mě fascinovala. Jelikož venkovní počasí nebylo nic moc, mohli jsme jezdit metrem a obdivovat nádherné a pompézní interiéry některých stanic metra. Ten den byla zima a já jsem se musel zahřát vodkou. Vzal jsem půllitrovku ukrajinské Khortytsy. Byla super a dokonale zahřála. Během toho prvního dne jsem také pochopitelně porovnával, co se změnilo. Samozřejmě ceny všeho šly nahoru. Půllitrovka vodky již nestála sto rublů ale dvojnásobek. Bylo vidět, že Rusko zažívá horší časy. Když jsem odjížděl naposled tak byla hodnota 1 euro = 35 rublu. Nyní směnárenské tabule ukazovaly 1 euro = 76 rublu. Ačkoliv šly ceny nahoru, my jsme na tom trochu vydělali. Rubly jsme si koupili už v Praze za dobrou cenu. Další novinkou pro mě bylo, že jsem si nemusel přetáčet hodiny o dvě hodiny, ale stačilo o hodinu. Byl zrušen letní čas. Večer jsme měli sraz s Timurem v českém domě, kam jsem ho pozval na večeři. Do českého domu může cizinec pouze v doprovodu českého nebo slovenského občana. Dali jsme si večeři a pár piv. Mají tam Plzeň nebo černého Kozla. Poté jsme se přesunuli do baru, který je umístěn hned vedle restaurace. Dali jsme si tam pár vodek značky Stoličnaya a šli hledat další lokál. Jelikož už uplynulo 7 let, v restauraci už nikdo, koho jsem znal, nepracoval. Při pohledu na „můj byt“ hned naproti českému domu mě přepadla zvláštní nostalgie. Šli jsme Tverskou ulicí a hledali nějaký podnik. Byla sobota a vše bylo plné. Nakonec jsme zapadli do „našeho“ Beverly hills, kde jsme šli nejdříve nahoru na pivo a pak dolů do hudebního klubu. Bylo tam spousta mladých lidí a krásných děvčat. Některá byla dost podnapilá a padaly ze schodů jak hrušky. Otravovali nás tam dvě děvčata, která nabízela promo na tequilu. Jenže nikdo z nás si ji nechtěl dát. Byla to obyčejná Jose Cuervo a chtěli za ní 340 rublů, což je asi 120 korun. To se mi zdálo předražené a chtěli jsme spíš pivo. Timur říká, že ruské pivo je „močka“ a měl trochu pravdu. Nebylo nic moc. Servis také za moc nestál skoro nikde. Jestliže si v ČR zakládáme na čepování piva do sklenic k tomu určených, tady se nezřídka stalo, že bylo třeba pivo Baltika ve sklenici od Heinekenu nebo Krombacheru. Dole v klubu jsme zas dostali pivo ve sklenicích, které vypadaly jako na kompot. Jestliže byla sobota chladná a deštivá neděle byla pravý opak. Bylo azuro a teplota asi 15 stupňů na slunci možná ještě více. Chtěli jsme na televizní věž Ostankino, ale měli jsme schůzku s Timurem na Rudém náměstí, takže jsme to museli nechat na příští den. Timur přišel se svou manželkou Nigorou. Timur je původem z Uzbekistánu, ona je Ruska z Kazaně. Prošli jsme se po Rudém náměstí a zamířili na oběd do nákupního centra vedle Moscow City. City je nově zbudované obchodní, finanční a administrativní centrum Moskvy, nachází se tu nejvyšší budovy v Evropě. Má to být symbol a pýcha nového Ruska. I na tenhle projekt ovšem padl stín krize a trochu se opozdil. Nákupní centrum bylo velké a nakonec jsme zvolili pizza řetězec IL Patio. Při své druhé moskevské misi jsem také porovnával v rámci diplomové práci právě gastronomické řetězce ve městě. Dodnes o nich mám přehled, takže vím, co kdo nabízí. Řada z nich přestála krizi, byť si myslím, že některé pobočky zejména ty nejvíce ztrátové zavřely. Dali jsme si pizzu nebo těstoviny a já ochutnal speciální višňové pivo a na závěr pár vodek. Byl to příjemně strávené odpoledne a pak přišel čas se s Timurem rozloučit. Dal mi kaviár a vodku na cestu. Rád jsem ho po letech viděl a on mi slíbil, že přijede zas do Čech. My jsme s Michalem pokračovali na 239 vysokou věž Imperia, jež je součástí mezinárodního obchodního centra. Bylo krásné jasné odpoledne a výhled byl dokonalý. Před deseti lety jsem viděl City rozestavěné a teď jsem stál nahoře. Poté jsme zamířily na Vrabčí hory, což je vyvýšené místo u stadionu Lužniky, kde je Moskva také jak na dlani. Cestou tam jsme se stavili v Parku Pobedy neboli vítězný park. Jeho součástí je i muzeum 2. světové války. Pamatuji se, že na mě kdysi udělal dojem mramorový sál hrdinů vyznamenaných během války. Následující den šel Michal navštívit Kreml, zatímco já hledal nějaký obchod s muzikou. Jestliže jsem kdysi vyšel na ulici, zamířil k nejbližšímu stánku a mohl se přehrabovat v hromadách pirátských DVD, tak dnes jsem obchod našel po téměř třech dnech. Vše prostě zmizelo, stánky se vším možným a směnárny, které byly v každém podchodu, jsou už minulostí. Nakonec jsem ale přeci jen něco málo sehnal. Zajímal mě ruský rock a pop a raritní koncerty klasických kapel jako Queen, Black Sabbath nebo Beatles. Právě dvdéček skupiny Queen mám z Ruska nejvíc. Když už jsem u kultury, zajímavá je také ulice a čtvrť literátů a umělců Arbat. Bydlel zde Puškin a v době perestrojky se zde scházeli hipíci, pankáči a pouliční muzikanti. Podobně jako je v Praze zeď Johna Lennona tady je zeď Vitora Tsoye – zesnulého lídra vynikající kapely Kino. Kolem zdi se ale motala nějaká pochybná podnapilá individua tak jsme rychle vyfotili a raději šli. Co mě vždy bavilo, byla noční Moskva. Večer nebo v noci zářila pestrými barvami. Všemožné blikačky kasín, neony mnohdy až kýčovité mě častokrát tak pohltily, že jsem ztratil pojem o čase. Jednou se mi stalo, že jsem na kolej přišel málem pozdě. My jsme se také vydali do nočních ulic. Náš oblíbený podnik kdekoliv na světě je řetězec Hooters. Nachází se i v Moskvě, ačkoliv mimo USA je teď tendence zavírat některé podniky. Vím, že super podnik Hooters na Gran Canarii, který jsem tam navštěvoval již zavřeli. Naopak jsem nevěděl, protože jsem mimo Prahu, že otevřeli druhý podnik v Havelské. Moskevský podnik je v téměř centru a nabízí tu všeobecnou klasiku jako kuřecí krídla, burgery nebo tortili. Navíc má slušnou nabídku piv. Na pípě je asi deset druhů jak místních tak amerických značek. Rovněž děvčata stála za pohled. Při cestě zpět jsme se stavili ve známém podniku Propaganda, který spíš připomíná studentskou kavárnu. Nikdo nemá uniformu a atmosféra je uvolněná a ceny příznivé. Michal milovník střešních vyhlídek a barů navrhl, ať jdeme na šlaftruňk do luxusního hotelu Ritz-Carlton, kde se nachází sky bar. Vzpomínám, že jsem kdysi před tímto hotelem „potkal“ kytaristu Queenů Briana Maye. Teď jsem si šel jak pán dovnitř. Hezká a anglicky hovořící hosteska nás usadila ke stolu kousek od baru. Terasa byla otevřená, ale nepouštěli tam každého, byla asi jen pro vyvolené. Ale jít tam a udělat pár fotek se dalo. Byl odtud pěkný výhled na nádherně osvícený Kreml. Když už jsme u těch vyhlídek tak jsme ještě udělali exkurzi na televizní věž Ostankino. Když byl slunečný den, tak jsme to nestihli a tak jsme šli, i když bylo trochu zataženo. Exkurze jsou každou hodinu a domluvili jsme se s Michalem, že půjdeme v jednu. On šel předtím ještě do Kremlu a já na poštu. Jenže jsem špatně odhadl vzdálenosti a měl skluz. Když jsem vystoupil u výstaviště, byla věž ještě daleko. „Kurva co budu dělat do prdele, to nestihnu“, říkal jsem si a poté narazil na chlápka, který mi řekl, že je taxikář. Taxikář to ale nebyl, neměl uniformu ani označené auto. Tak jsem řekl „skolko k bašni“ a ukázal na Ostankino. Řekl 300 rublů, já řekl 200. Tlačil mě čas a nakonec jsem souhlasil za 250 což je kolem 100 Kč. Normálně bych samozřejmě k nikomu cizímu nevlez, ale nebylo zbití. Když zastavil ještě nějakému chlápkovi, tak jsem si pomyslel, že je se mnou konec. „Amerikaňěc“? se mě řidič zeptal, „nět češskij“ jsem mu odpověděl, on mi pak řekl „charošije pivo“ já mu jen přikývnul a ukázal že chci aby zabočil doleva. Naštěstí to tak udělal, dal jsem mu 250 babek a vystoupil před vchodem do komplexu. Dostat se na věž ale také nebyl žádný med. Nejdříve vstupní kontrola přes rám pak ukázat pas a poté další kontrola přes detektory. Stejné jak na letišti. Rychlovýtah nás pak odvezl do výšky 337 metrů, kde byla také otočná restaurace a Michal si mohl dát nejvýše položené pivo v životě. Za ten spěch a procedury to ovšem stálo. Bylo vidět vše. Kreml, všech sedm sester (Stalinovy mrakodrapy), parky nebo věčně ucpané silnice. Pobyt v Moskvě jsme se rozhodli zakončit stylově v dalším sky baru. Tentokrát jsme vybrali pětihvězdičkový Swissôtel Krasnye Holmy patřící do skupiny Swissôtel Hotels and Resorts. Hotel je vysoký 165 metrů a je vidět z Rudého náměstí. Ani zde nechyběla krásná anglicky hovořící hosteska. Stůl pro dva neměla a tak nám nabídla místo přímo u zdroje tedy na baru. Vyhlídka na noční bombasticky osvětlenou Moskvu byla opět úžasná. Michal si poručil pivo a já luxusní vodku Russkij Standard Imperia. Poté jsem si ještě dal vodku Kauffman, což je další prémiová vodka. Panák stál asi 250 Kč. Oboje lahvinky mám vlastně také ukryté na tajném místě, kde odpočívají již sedm let holky moje. Na spláchnutí jsme si dali ještě při cestě do hotelu ve stylové německé pivnici Paulaner dvě pšeničná piva. Děvčata zde obsluhovala v tradičních bavorských krojích. Zde bylo vše, jak má být včetně piva v originálních sklenicích. Pobyt v Moskvě se bohužel chýlil ke konci. Dalo se toho objevovat ještě spousta, ale my museli do Petrohradu. Jestliže je Praha moje matka, tak Moskva je taková moje teta. Rád jí vždy navštívím, zavzpomínám a řekne mi něco nového. Když někteří známí zjistili, že jedeme do Moskvy, tak pronesli něco ve smyslu „co táám“. „No nic, bavit se“, teď odpovídám. Kdybych měl řešit pořád nějakou politiku nebo jestli je někdo takovej nebo makovej, seděl bych dnes doma na prdeli čuměl do blba nebo v hospodě pil sice levný pivo ale to by bylo asi tak všechno. Teď vím, že kdybych do Moskvy nejel, přišel bych o neskutečnou prdel a dobrodružství. Do Petrohradu jsme letěli z moskevského letiště Domodědovo, které je vzdáleno asi 45 km na jih. Let společností S7 trval jen něco přes hodinu. Cestou z letiště Pulkovo jsme jeli kolem závodu na výrobu vodky Russkij Standard, která má sídlo právě zde. Ubytování jsme měli v hostelu v centru. Jeli jsme tedy na Něvský prospekt, což je takový střed města a nejznámější ulice v Petrohradu. Ačkoliv byl hostel levný, měl dobrou polohu kousek od Ermitazhe. Zde jsme opět museli vytáhnout teplejší oblečení. Bylo zde chladněji než v Moskvě. Jeden z faktorů je i zřejmě blízkost Baltu. Šli jsme se projít kolem Ermitazhe, dále přes most k pevnosti Petra a Pavla. A zpět jsme to vzali přes chrám Vzkříšení Ježíše Krista. Zatímco v Praze nebo Moskvě byla tma po sedmé, zde bylo v půl deváté ještě vidět. Bílé noci v létě musí být zajímavé. Příští den bylo naším cílem město Puškin, jehož součástí je i sídlo carů neboli Carské selo, zapsané v seznamu UNESCO. Jeho součástí je i proslulá Jantarová komnata po válce nově zrekonstruována. Další známé a honosné carské sídlo je Petergrof, ležící u břehu Baltského moře. Rovněž zapsáno v UNESCU a také během války poničeno a rozkradeno. Z Petergrofu jsme se pak vydali přes město Lomonosov, dále přes mostem a Finský záliv na ostrov Kotlin do města Kronstadt. Toto město je důležitým přístavem pro Ruské baltské flotily. Cesta byla docela náročná a my pak zapadli do jedné pizzerie. Zde byla kromě piva Primátor i super šikovná servírka, kterou bych za kolegyni bral. Kromě výletů jsme v pátek samozřejmě šli „zakalit“ do místních barů a restaurací. Výběr byl velký a my po jídle v sovětské retro putice šli do baru, kde se čepovalo vynikající belgické pivo. Do toho pár panáků vodky a ráno bylo trochu ouvej. Restaurace také nabízejí jako u nás polední menu. Říká se tomu „bussines lunch“ a někdy si musí host vybrat minimálně tři položky. To je třeba polévka, hlavní chod a salát. Zajímavý nealkoholicky nápoj, který mi chutná je „kvas“. Chutná jako coca-cola s chlebem. Další ruská klasika je „mors“ neboli šťáva z brusinek. Michal také kromě pizzy ochutnal nebo jsem mu doporučil nějakou ruskou specialitu. Jednou jsem mu rozmluvil Burger King, protože jsem zdáli spatřil nápis „Teremok“. Kurva to znám, to je řetězec ruských specialit, jsem si řekl. Pojď tam ty vole jsem mu řekl. A nemýlil jsem, se měli tam vynikající bliny, což jsou slané palačinky plněné vším možným. Já měl nejraději ty se sýrem a šunkou. Michal se také oblizoval a měli tam i jeho milované pivo. Poslední den jsme měli individuální. Michal ztratil migrační kartu a šel to nějak zkusit vyřídit, ale moc nepochodil, tak jsme nevěděli, jak moc to bude vadit. Na internetových diskuzích někdo psal, že je to v pohodě, někdo že se platí pokuta. Já šel do Ermitazhe. Bylo tam mnoho exponátů. Celé by to zabralo tak den projít. Já tam byl něco přes dvě hodiny. Musel jsem také něco koupit domů. Již je to taková tradice, že vše nakupuji ve francouzském řetězci hypermarketů Auchan, který má v Rusku velký výběr a nejlepší ceny. Jako je u nás pro důchodce nejvýhodnější Kaufland, zde je to právě tento řetězec. Nákup není možno obejít bez vodky. Vzal jsem luxusní Belugu a k tomu arménské brandy. Další věcí, bez které se nevracím, je kaviár. Sice jen ten červený, ale s chlebem a máslem je skvělý. Zrovna teď jsem dojedl také poslední čokoládu, která byla prostě vynikající. Vzal jsem jich asi 20 kusů. Něco jsem rozdal, něco jsem si nechal. Ráno před odletem jsme raději vyrazili dříve, kvůli Michalově migrační kartě. Jenže se nic hrozného nestalo. Úřednice mu dala prostě vyplnit kartu novou. To byl důkaz, že tomu již není jak dříve. Jeden pilot ČSA ve své knize vzpomínal, že největší buzerace byla na letištích v USA a Sovětském Svazu. V obou zemích jsem na letištích tranzitoval nebo vystupoval a žádný problém neměl. Největší buzeraci jsem asi zažil v Amsterodamu, kde chtěli vidět téměř všechno. Můj třetí pobyt v Rusku splnil veškerá očekávání a maximálně se povedl. Odkaz na video: https://www.youtube.com/watch?v=DUqasPAW5Dg .
