Cestovateľské vyhorenie

Založil mato před 6 měs ve fóru Co se nevešlo

Chcem sa podeliť so svojim problémom a zároveň zistiť, či je na tom niekto podobne. Som zo seba totiž smutný.

1996, keď som mal 10 rokov, sme prvýkrát šli k moru do Chorvátska, busom. Na lietadlo nebolo. Kufre nacpané konzervami, nanuky boli na prídel (kus stál 5 kuna, v tej dobe nepredstaviteľných 30Sk - moje trojtýždenné vreckové). Pláž neexistovala, do mora sme zliezali z betónového móla. Napriek tomu to pre mňa bolo úžasných 7 dní pri mori a vyplakal som potok, keď sme odchádzali. Nedokázal som si predstaviť, že ešte niekedy uvidím more.

2007, môj prvý TATL do Kanady. Stará 747, middle seat, žiadne IFE, sviniar na pasovke v CDG, ktorému sa nepáčil moj pas bez čipu a skoro ma nepustil napriek platným vízam. Napriek tomu skvelý zážitok, neuveriteľný wow efekt, všetko bolo pre mňa nové, iné autá, značky, tovar v obchodoch, na sklenenej dlážke v CN Tower som strávil hodinu, pretože prvýkrát ...

2014, prvýkrát Ázia, konkrétne KL. Čosi už bolo nalietané, Havaj, NYC, ale stále. Nový svet, ázijský štýl, všade bordel, svet omamných vôní sa po pár metroch menil na smrad odpadkov, ktorý mi ale nevadil, proste to patrí ku koloritu. Znova obrovský wow efekt, všetko bolo nové.

Od tej doby som nalietal cca 150 tisíc km, viacnásobné návštevy USA, Ázie ...

Necelý týždeň dozadu sme sa vrátili z 3 týždňového tripu po Havaji. Bol úžasný a obaja s priateľkou sme radi, že nám nevyšlo zrušenie leteniek, o ktoré sme sa pokúšali ...

ALE

wow efekt je preč.

Pocit, pre ktorý ma cestovanie neuveriteľne bavilo, proste nedostávam - teším sa, viem byť nadšený, očarený, ale vo finále chladný oproti tomu, čo to bývalo. Neviem, či je to vekom, narastajúcim cynizmom, alebo som toho proste už videl príliš veľa na to, aby ma niečo doslova odvalilo (a to som toho videl z globálneho hľadiska stále veľmi málo).

Už nemávam ten pocit pred cestou, keď mi lietali v žalúdku motýle týždne vopred a pár nocí pred odletom som prebdel cestovateľskou horúčkou. Dokonca sa mi vôbec nechce ísť za 10 dní do Berlína ani za mesiac na víkendový eurotrip. Tak nejak cítím cestovateľské vyhorenie a previnilo si vravím, čím to je, ako to spraviť, a v kútiku duše sa bojím, či skrátka nemám dosť.

Je tu mnoho násobne skúsenejších cestovateľov, než som ja. Dajte vedieť, či sa Vám niečo podobné niekedy nestalo.


Zajímavé téma. Musím říct, že v poslední době prožívám/cítím něco podobného...

Skvělé téma!

Odpověď může být asi jednoduchá, člověk se přejedl a už mu nechutná. Alespoň já to tak měl, cestuješ bez rozmyslu jen abys tam odškrtal další a další destinace. Najednou si ale uvědomíš, že o tom to není. Nepřináší to tebou zmíněné wow efekty, které by se logicky měly dostavit kdykoliv, když opustíš hranice domoviny.

Někomu stačí k přejedení 1 cesta za čtvrt roku, jiný to tlačí na maximum a využívá volna k 2 cestám do měsíce. Jasně, člověka to zprvu baví, ale dřív či později se dostaví ta nechuť k dalším výpravám. Nebo ne nechuť, ale únava. Ta to dokáže znepříjemnit.

Ruku na srdce, každý rok se těším na vánočního kapra se salátem, protože ho jindy v roce nejím.

A jak sám píšeš, vrátil ses z Havaje a hned míříš do Berlína, pak eurotrip.

Jak z toho ven? Uber. Naplánuj si raději jednu delší cestu, než 3 v krátkém období. Člověk paradoxně pozná stejné množství, ale psychicky se na to lépe připraví. Slow travelling.

Jak to dodržet? Nevím :) Já mám třeba takové sprinty, kdy v záchvatu paniky absolvuji skutečně 5 cest v rámci 2 měsíců a pak jsem čtvrt roku domu s totální nechutí cokoliv kupovat, nedejbože plánovat.

Moderní doba malicherností :)

Jsem zvědav na další názory.

hm, asi prezivam tiez nieco podobne.

pred par dnami som sa vratil z maroka, kde som bol sice iba tyzden, ale skoro sme s priatelkou ani neodleteli, ako sa nam nechcelo. Dva tyzdne pred odletom sme sme mali do poslednej chvile prace vyse hlavy, kedy nebol cas absolutne na nic, takze priprava 0 bodov, nemal som ziadne info a to malo, co som si precital par mesiacov pred kupou letenky som medzitym zabudol. Nakoniec som ale rad, ze sme sli.

Ja to mozno pripisujem tomu, ze som cca dva roky dozadu prestal s aspon dvojtyzdnovymi vyletmi a nakupujem letenky ako zmyslov zbaveny na kazdy volny den, ktory sa naskytne. Tym padom to kuskujem na kratke vylety, ktore su pomaly kazdu chvilu a popri praci si o to mnestihnem dokopy ani nic zistit. Od zaciatku roka som bol kazdy mesiac aspon na predlzeny vikend niekde + o tri tyzdne idem zas a mesiac nato opät.

Wow efekt som mal naposledy asi v roku 2012, ked na mna spoza budovy vykukol chram vasila blazeneho v moskve a predtym v roku 2010 ked som bol na mojom najdlhsom vylete, kde sme mali najprv 2 tyzdne gruzinsko + armensko ako predpripravu pred 3 tyzdnami v irane. Ako sme pesi prechadzali hranicami asi kilometer a pol v udoli po armenskej pasovej kontrole a pomaly vstupovali do iranu si pamatam doteraz. Bol som prec 48 dni a uplne odtrhnuty od reality doma, FB v irane nefical, neboli smartfony, mobil som nechal vypnuty na policke doma a jedine co mi robilo spolocnost bola kniha resp. taky bedeker co napisal slavomir horak, kde som si cital vsetko mozne o krajine pocas dlhych presunov autobusom.

Teraz sa uz clovek za par hodin dostane za par supov vsade, vidim to na sebe a svojich obcas neuvazenych nakupoch, wow efekt sa nedostavil ani v japonsku. Na vsetko je kvoli dovolenke malo casu, program obcas zbytocne nahustujem a chyba mi to cestovnaie pocas vysokej skoly, kedy som nemal dopredu zarezervovne nic, nevedel som kedy sa presne vratim, v meste som zostaval 3-4 dni a nikam sa neponahlal.

Asi sa zacnem sustredit iba na krajiny ktore ma naozaj zaujimaju (ex zssr) a mozno sa to zase zlepsi :)

Za mojich mladých čias som mohol maximálne do Bulharska. Zo zemepisu som temer prepadal, pretože som nechápal, načo mi to kedy bude. Známi, čo emigrovali, nám posielali pohľadnicu z každej dovolenky. Ani ma to nevedelo naštvať, pretože mi to prišlo strašne sci-fi sa zobrať a odletieť niekam na druhý koniec sveta.

No a možno preto, že si to stále pamätám, moje wow je stále aj o tom, že áno dá sa to. Zbaliť sa a odletieť na týždeň na druhý koniec sveta. Len tak, pre radosť z cesty samotnej. Nepotrebujem prípravu, najlepšie sú prekvapenia na mieste.

Je však pravda, že už som spohodlnel. Pri tej ponuke "akčných" leteniek v kombinácii s prídelom dovolenky zamestnanca už ani nemám šancu zobrať všetko. Takže nová výzva: zohnať letenku, ideálne v lepšej triede do destinácie, kde by som sa chcel pozrieť.

heh, toto sa uz riesilo pred par mesiacmi na AL :D
tak ja na tom podobne - vylety karosou do talianska a bulharska ked som bol maly, uplne super
amerika 2006 - SAS, prestupy v Kodani a vo Viedni, potom cele leto, kazdy den nieco nove, parada
pocas vysky sa cestovalo tak "primerane", Ryanairy zapadna Europa, W&T, 2 mesiace v Kanade, potom rok v Cine, to sa mi zdalo, ze kazdy den dobrodruzstvo :D
No a posledne roky sa to celkom nahustilo, vdaka roznym erorrom a serverom typu CL a AL som navstivil destinacie o ktorych sa mi ani nesnivalo ako napr. Ushuaia, prip. Juznu Koreu, ale uz ten WOW efekt, ktory som zazil ked som prilietal na Newark prvy krat uz som asi nezazil.
Jeden z dovodou je myslim aj globalizacia, kde uz je velmi malo destinacii, ktore by sa nejak vymykali "standardu" a takisto vsadepritomny net. Ako pracujuci uz si moc nemozem dovolit ist "naslepo" a tak vela veci je dopredu na planovanych, fora nacitane, tak velmi realita nakoniec neprekvapi.

Dnes som si prave pozeral stare albumy na FB a opat som si potvrdil, ze najlepsie destinacie (u mna), nie su ziadne klasicke exotiky, ale rozne "lokalne srandicky" typu pivovar Kocour pri Vansdorfe, zapluvane male senky v Poloninach na Vychodnom Slovensku, elektropojezd v Uzockom priesmyku, bufet na primestskej stanici v Lvove, sasliky v Odesse, rana kavicka v hoteli Rooms v Kazbegi pri vychode Slnka , alebo plavba party disco lodou v Tiraspole.

Aj teraz ideme na vikend do Nisu, druhy krat a namiesto mesta ideme uz na chatu v pohori Stara Planina preskumat vodopady. V juni sa mi naskytlo par dni volna a tak pojdem pozriet borzavsku uzkokolakju v Zakarpati. Znovu sa cez leto vratim do Bosny, zazit aj letnu atmosferu Sarajeva a previezt sa (ak pojdu este) tym balkanskym talgom. A na konci leta na tyzden do Gruzinska lepsie preskumat tuto perlu.

Utvrdil som sa v tom, ze fakt mi urobi viac radost Balkan a ex-ZSSR ako povedzme Argentina, Spanielsko alebo Korea a tak sa uz len podla toho riadim (aj ked Nantes som nedolal za 10 euro v oktobri, aj ked keby sa tam objavilo nejake Baku za 50, asi to ozeliem :D)

nedávno jsem si tím prošel a došel k rozhodnutí odstěhovat se na Island.
A na sobotu mám lístek na trajekt.

Těch krizí jsem pár už měl. Největší byla s ex, která slušně řečeno neměla ráda cestování. "Depku" po rozchodu jsem vyřešil cestováním a na té vlně jedu doteď. Každopádně wow efekt z cestování stále ještě mám. Každou cestu si užívám. Už ale nestíhám třídit fotky. Zrovna přelom dubna a května mám takový trochu extrémní - Kodaň, Žitava, Liverpool a teď Wroclaw/Warszawa. Nejvíc mě okouzlily Plitvická jezera, ostrov Mijadžima a Railey Beach v Thajsku. Ale pravda je, že mě už nebaví dlouhé cesty autobusem. Kvůli tomu jsem v únoru nechal plavat lístky do Lucemburska. A o víkendu jsem se rozmýšlel, jestli nemám nechat propadnou 2x25 Kč do Žitavy, protože podle předpovědi tam mělo celý den pršet.

Jinak na sobě pozoruji, že mě už nebaví představa letu do Thajska, všechno to tam prohupsat a za dva týdny rychle zpět kvůli práci protože 4 týdny dovolené. Náklady se jednoduše nerovnají přínosům. Na podzim jsem meditoval, proč mívám dost často blbou náladu a došel jsem k procitnutí, že za to může má současná práce. Ačkoliv se tam snažím, není to vidět a firma je v červených číslech (a to prý dost velkých). Mimoto jsem si uvědomil, že mě to přestalo naplňovat a neumím si představit, že bych to dělal i za pět let. K tomu i kamarádka v Bangkoku (ne expat!) vydělává víc. Tak jsem dospěl k rozhodnutí, že už tam další Vánoce nestrávím. Od té doby je mi už pěkně lehce.

Mezitím si mě vyhmátla ještě další mini-krize. Kvůli nejisté situaci a že se nemůžu ani pořádně spoléhat na příjmy se mi blbě plánují jakékoliv delší výlety. Zkuste si to s 4 týdny dovolené, chutí změnit místo si v akci koupit letenku za 3/4 roku, a pak to říkat personalistce při pohovoru. Sám sebe jsem se ptal, co ještě chci od současného místa - a vyšlo překvapivě - nerušeně si zaletět do latinské Ameriky. Tak tam na podzim letím a mezitím se uvidí. Jestli to přijde už v červnu nebo až v říjnu. Někdy si říkám, jestli jsem neudělal chybu a jestli tam až do podzimu vydržím.

S těžkým srdcem jsem nechal ladem chybovky do Mexika a teď akci s Qaterem do Thajska. Už není rezerva, jak časová tak finanční. A jsem opět u práce. Teď snad jedině čekám na pěkné chybovky do JV Asie nebo Mexika na leden, abych si tam udělal spirituální pouť a mezi meditacemi psal CVčka a skypoval s HRkami po světě.

Co bude dál je otázka. Ale vím, že život je jedno velké dobrodružství a k této zemičce mě toho zrovna moc neváže. Jen škoda toho mého irského přízvuku v angličtině. Třeba se ale uchytím v španělskojazyčném světě. Posledně mi dvě Mexičanky chválili moji španělštinu, ale pravda, kondicionály a souslednosti jsem raději vynechával :-D

Jinak s cestováním bych nejraději vyrazil někam na blind a nemusel všechno dopředu bookovat a plánovat. Ale tento "luxus" si nemůžu jako člověk z východní Evropy dovolit, protože skoro všude hrozí nebezpečí, že uslyším ceny od 40 $ za noc a víc. A když to bude několik dní po sobě, tak by mi to docela vážně nahlodalo můj turistický rozpočet.

Tak asi to máme tak nějak všichni, někdo více, někdo méně. Určitě to souvisí i s věkem i tím "cestovatelským" věkem, tedy tím, co člověk poznal, kde všude byl atd.

Cestovatelé nade mnou to dobře popsali, trochu je na vině ta globalizace, komunikační prostředky, relativní snadnost cestování atd. Už nikdy nezažiju ten pocit (a většina z vás to nikdy nezažije:-), když jsem jako studentík přijel za bolševika do tehdy Západního Německa. Tomu se prostě už nic nevyrovná, tedy ten pocit někam přijet, kde absolutně netušíte co tam je, jak to tam funguje atd.

Dnes se dá vše naplánovat od stolu, projít předem v mapách, přečíst mraky materiálů a chybí ten moment neznáma, objevů, improvizace atd. Cestování se pro řadu lidí stalo jen sbíráním trofejí. Já jsem už před lety tu první krizi řešil diferenciací spolucestovatelů a cest, tedy rodinné cesty, cesty s manželkou a cesty s kamarády. Každá cesta tak je jiná, a i když to je do stejné destinace, je pokaždé jiná. Snažím se vyhýbat těm nejprovařenějším turistickým atrakcím a naopak se dostat mezi lidi, poznat opravdový místní život, opravdovou místní kuchyni, kulturu atd.
Své cestovatelské cíle jsem si v podstatě splnil a teď mě lákají ty zdánlivě opomíjené, přesně jak píše třeba Tonic – třeba bývalé sovětské republiky, zbytek Balkánu, Pobaltí, Rusko. Hlavně si ale více jak dříve uvědomuji i rizika na cestách a to mě přinutí někdy přibrzdit ty ambiciózní plány.

Trochu závidím mladším ročníkům dnešní možnosti, elán, chuť riskovat, na druhou stranu oni některé naše cestovatelské pocity nikdy nezažijí. Když člověk měl elán a čas, neměl peníze a teď je to skoro obráceně. Asi tím projde každý, najednou zjistí, že některé destinace jsou hodně podobné a že v podstatě kdyby tam nejel, nic mu neuteče. Chce to asi zvolnit a hledat naplnění i jinde.

Zajimave tema ,tak se zkusim taky pridat i kdyz moje aktivita zde po prechodu na nove cestujlevne hodne poklesla

S rodici jsem vyjel poprve za hranice v roce 1965 k mori do Polska , do Ustky,predtim jeste bylo rovnez Polsko v roce 1963 Zakopane , v roce 1966 to byla poprve Jugoslavie , Murter a o rok pozdeji Prapratno . na ten Murter mam vzpominku , ze jsem v pristavu vlezl na kotvici vyyletni plachetnci a moje pevne rozhodnuti bylo napodobit Robinsona ,coz mi zatrhala posadka , ktera me predala rodicum , kteri uz me hledali , dalsi rok zustala v me mysli vzpominka kdy jsem plaval prilis daleko od brehu a starostliva mama trosku prikraslila varovani mistnich rybaru o vyskytu zraloka a volala na me zralok, zralok , misto abych zamiril ke brehu, tak jsem doplaval k bojce , s umyslem. ze tam budu za pomoci teto zbrane s nim bojovat , otec pro me priplaval , pochopitelne nikde zadny zralok nebyl , myslim ale, ze tyto zazitky kluka ve me vzbudily tulaka na cely zivot , asi se to pak umocnilo jeste tim, ze jsme nejakou zahadou dostali devizovy prislib, jak v roce 1968 ,tak kupodivu i v roce 1969, kdy jsme absolvovali autem dva velke okruhy po zapadni Evrope ,denik si rad v dnesni dobe ctu , pak nasledovaly uz jen cesty do Bulharska , Rumunska ,.NDR . Madarska a Polska ...

Polsko i NDR bylo tako mou prvni samostatnou cestou bez rodicu a v NDR jsem taky poprve v zahranici pracoval v ramci skolni praxe na 2 mesicni brigade v obchode

Pak uz byla rodina a postupne cesty v ramci vychodni Evropy ,opet hlavne jiz zminene staty , pribyla Moskva a pak se postestila Jugoslavie . na zapad jsem se dostal poprve s mym zamestnavatelem sportovnim oddilem ,ktery potreboval doplnit letecky special do Kodane a pozdeji i do Oslo no a pak se jiz v 89 otevrely hranice a zacaly dalsi cesty , zprvu jen do Rakouska , Italie , Svycarska a Francie na lyze , kterym jsme se venovali na zavodni urovni ,ale taky uz byly jen 4 tydny dovolene v roce , takze sport dostal prednost a ctvrt roku jsem se pohyboval v Alpach , pozdeji jsem absolvoval dalsi cesty i v lete jako ridic autobusu nebo pruvodce CK ,,,porad tedy zadne vyhoreni spise naopak

No a pak prisla prvni velka cesta do USA , Novy Zeland , navrat pres Singapur celkem rok cestovani .po navratu chvili Evropa kamionem a pak rocni pracovni pobyt v Irsku Na pocatku jsem si na tuto zemi musel hodne zvykat a po rocnim pobytu nasledovala druha cesta za ocean do jizni Ameriky a pak opet do USA vratil jsem se do Irska po 3/4 roce a pak za dalsiho pul roku byl navrat do CR ale opet kamion po Evrope

No a dnes ? od 2004 ziju v Irsku jezdime s zenou 4x do roka na letecke tydenni dovolene vesmes po Evrope v zime Kanarske ostrovy v lete jizni destinace u more obcas k tomu i ty hory

Doposud mam navstiveno 51 zemi sveta a necitim zadne vyhoreni , je ale pravda ze pri tech dvou rocnich cestach ,jsem tak nejak vnimal ze je to vsude podobne , ze vlastne se tak nejak opakuje to co uz znam i kdyz slo o nove misto a tak dnes uz neni takova honicka i kdyz nedavno me zaujal clanek o zavode kdy clovek musi za 10 dnu absolvovat 40 mist a jeste plnit nejake ukoly -)))

No ale zatim tedy vyhoreni nastalo spis s temi lyzemi kdy jsme tehdy byvali na snehu az 150 dnu v roce . dnes si spis dopravame to more nekde na jihu protoze tady to ke kteremu mam 20 minut je jaksi vhodne na neopren -))) letos obvzlast zatim , o vikendu jsem byl na plazi ale do 12 stupnove vody se me nejak nechtelo -))) no ale pred 14 dny jsme se vratili z La Palmy -))

PS: Omlouvam se dopredu za diakritiku a za to ze se mi nechce na 5 pokus delat mezi odstavci mezery , opet se totiz opravene nebo rozdelene vrati zpet do puvodniho psani .....

Dajte si pauzu, spravte si deti :D a potom ked budete planovat cestu kvoli nim, tak sa ta radost z cestovania vrati. Uz aj ja pocitujem niekedy malu nechut k odletom, ale zatial to este nie je v stave ako tu poniektori. Jednoducho sme sa toho prejedli. Treba zmenu ... ja som si kupil toho roku motorku a skusim sa na dovolenky pozriet trosku inac.

Ako pise Tonic, este mozno weekend pri Dunajci je to najlepsie. Predvcerom som sa vratil z dovolenky, a v hlave som si uvedomil, ze mna uz vedia nadchnut asi len zbojnici z Maroka a podobne typy statov. Z EU este Kanare a tu potom skrtam, aj ked som z nej viac ako polovicu nevidel. S vela cestovatelmi sme sa zhodli, ze najviac vedia ponuknut miesta, ktorymi vecsina zapadneho sveta opvrhuje. Uz ma prestavaju bavit tie neprijemne kamenne tvare v Taliansku, ktore pri pocuti slovanskeho jazyka gulaju ocami. V takom Gruzinsku ci Bosne sa s vami ludia porozpravaju bezne na ulici a to s usmevom!

Cestovat neprestanem, lebo na kazdej dovolenke (aj na tej 30tej) objavim nieco, co mi trosku zmeni zivot, ale asi zmiernim tempo a nebudem to brat tak konzumne. Ked sa prehana (co podla mna to tu niektori robite) ,tak sa potom dostavi nezelany efekt vyhorenia.

Ahoj,
ja se asi budu lisit, ale u me cestovatelske vyhoreni zatim nepozoruji. Naopak pokud nejedu 4 -5x za rok za hranice a je jedno kam, tak je to pro me stejne jako kdyz cely den stravim doma a venku je hezky. Miluji Cechy a vzdy se hrozne rad vracim, ale miluji to nadseni od akce nakupu letenek a prvotniho sbirani informaci, pres ten utlum az do finalniho sbirani informaci pred odjezdem. Vzdy kdyz nekam jedu tak jsem nadseny at je to Belgie nebo Borneo, vzdy nechapu lidi co spi v autobuse na mistnich prejezdech, ve volnem case pri cekani na jidlo v restauraci si ctu historii danne zeme..porad me to bavi skladat stripky tohoto sveta a mit co nejucelenejsi predstavu o nem. Ackoliv celkem jsem toho procestoval jiz dost a mam jiz svuj vek tak vim, ze asi u me se toto nezmeni a budu vyrazet kazdy rok na cesty ve stejne intenzite..radeji budu mit stary telefon, ale ten pocit stat jako treba ted pred mesicem ve Skazce a divat se na tu nadheru..nevim zda me to nekdy opusti:)
Jirka
www.jorgus.webnode.cz

Ty jo, zajímavé téma.
Často jsem při čtení zdejšího fora pociťoval skoro závist vůči lidem, kteří zde popisovali, jak letí tam, za 14 dní onam, pak za měsíc jinde, Japonsko, Mexiko,... Pak jsem si všimnul, že to hodně často jsou lidé, kteří buď studují, nebo nemají děti, rodinu.
Já jsem pracující úderník, žena taky, dvě děti 4 a 7 let. Je třeba nakombit prázdiny dětí, dovolenou pro mě a pro ženu a hned to zkrouhne možnost plánovat.
A když to výše čtu, skoro jsem za to rád. Nikdy jsem moc necestoval, takže WoW efekt mám zatím vždy.

Pokud se mám ale vyjádřit k tématu blíže, souhlasím s moderní dobou, globalizací.
Dneska se dá vcelku rychle pro jednu sobou našetřit na cestu kamkoliv. A doletět tam za pár hodin. Předem si naplánovat ubytování, během vteřin si booknout klidně více variant. Na google maps si po přečtění tun diskuzí k cestě najít pomalu každý roh lokality, kde se budu pohybovat. A tím se imho vytrácí to wow, ta zvědavost, jak to tam bude vypadat, co tam zažiju.
Hodně tohle vyhoření popisují lidi, co často cestují. Tak to ale je. Máš každý měsíc jinou holku na sex? Po dvou letech se ani netěšíš. Griluješ steaky každý týden? Radši si dáš po prázdninách zeleninu. Rád jsi řídil auto a proto ti práce obchoďáka přišla skvělá? Po roce v autě už nechceš auto ani vidět. Tak to dle mě máte i s tím cestováním.

IMHO to chce zcela změnit dosavadní způsob cestování. Dejte si oraz na rok, rychlotripaři si zaleťte někam na měsíc, dlouhopobývači se dejte pár eurovíkendů, jezdíte sami, vemte rodinu. Paradoxně dost lidí, se kterýma jsem se o tomhle bavil mi řeklo, že si uvědomili, že pro samé Mexiko a podobné exotiky ani nebyli v Jizerkách, Tatrách, Fatře, neprojeli si na kole vesničky do 30km od místa bydliště,...

Poslední dobou na sobě spíš pozoruju takovou vzrůstající nechuť cestovat na místa, co by mě jinak normálně zajímala, ale odrazuje mě na nich ta strašná turistická masovost. Lokality typu Machu Picchu, Angkor Wat,
Petra, ... Díky internetu člověk vidí fotky, videa, čte cestopisy a na jedný straně je touha vidět to na vlastní oči, na druhý představa těch všemožných regulací, turistů pletoucích se do každého záběru, otravných prodejců, předražených služeb... Takže dost možná si tyhle místa "odškrtnu" bez toho, abych je viděl.

@lemming46 ... presne, to ked ja vidim, ze uz aj Blazena co nevie si kupit listok na MHD posiela fotky z Bali, tak tam sa mi vobec nechce ist :D

Mě osobně přestává bavit západní Evropa, protože tam peníze doslova hoří a nedá se tam jet na Blind. Teda dá, ale tolik peněz na dopředu nebookovaný hotel nemám. A třeba počet lidí na střídání stráží u Buckinghamského Palace je doslava chuťovka pro gurmány, kterým se stýská po Číně během svátků.

A v těch rozvojových zemích mě dokážou nakrknout dvojí ceny a ještě fakt, že k té 3x vyšší ceně chtějí ideálně ještě spropitné (např. Ochotní taxikáři v Thajsku nebo Maroku jezdící za 30 Kč/km). V to dobu začínám smlouvat jako Berber. A když je to po městě, při nejhorším jdu pěšky.

Tady je řešením vyrazit mimo sezónu, myslím ty frekventované místa, mně se hodně osvědčilo a dokázal jsem si několikrát užít i ty totálně provařené destinace a velmi pozitivní je i mimosezónní pokles cen.
Jinak bych to obecně zhodnotil jako "problém" prvního světa. Jinak velmi snadno řešitelný. Sedět nějakou dobu doma na prdeli a pak se člověk těší kamkoliv.

Jojo, zima byla utrpením. Bez cest a strávená zaplácnutím černé díry v peněžence.

Protože mám specifické potřeby, tak stejně už jezdím mimo sezónu. Třeba Maroko v únoru je super. Zelené, fajn teploty a bez lidí. Jen se tam prodavači nudí. Ale Thajsko v době, kdy je vlhko nedávám. Příště tam musím v lednu.

Eremi: Samozřejmě. Toto je problém prvního světa.

Rozumím. Vrátil jsem se z větší cesty, na kterou jsem se dlouho těšil, probíhala OK, ale teď cítím prázdno, únavu. Ani se mi někam dál moc nechce.

Podobný pocit jsem zatím nezažil. Nejsem ten typ, který je věčně na cestách, ostatně to ani moc skloubit s běžnou prací nejde. Mám raději spíše přírodu, než města, podle toho plánuji svoje cesty. Nemám rád styl rychle poznat co nejvíce, cestování beru jako relax, takže mi vyhovuje strávit co nejvíce času venku, než na cestách. Pokud je to možné, tak se snažím také minimalizovat cesty autem, zvláště v případě, kdy bych měl řídit já.
Jinak se rád vracím na místa, která mi přirostla k srdci - zejména Slovinsko (Triglavski NP) s Sicílie (tady pak hlavně západní oblast okolo Trapani). Rozhodně nedám dopustit na ČR. Hlavně pohraniční oblasti nemají chybu. Například Broumovko nebo Jizerky. V létě se spacákem a v zimě na běžkách.

Čaute!
Taky na me podobny pocit nechuti k dalsimu cestovani uz tukal, ale vcas jsem ho odhalil a naucil se mu predchazet.
Je to hlavne o tom casu mezi cestami i tom stravenem na cestach. Cestovani je o vyjimecnosti (mist, kultur, zazitku...). Teto vyjmecnosti se nesmi clovek "prejist". Vseho ceho je hodne nebo je caste tak nakonec zevsedni a stane se z toho stereotyp. (Cestovani muze byt unikem ze stereotypu a paradoxne se jim nakonec muze i stat).
Ja osobne volim jednu vetsi cestu rocne (2-3 zeme na 2-4tydny) a jednu mensi cestu (tyden po evropskem "okoli"). Ziju i tou pripravou a naslednym reportem z cesty. A tak se pro me z mesice na ceste stanou klidne i tremi mesici s cestovanim. Pak pul rok pauza a pomalu se zacnu tesit a pripravovat na novy trip... tak to mam ja uz 10 let a cestovani me bavi maximalne...
Nepropadejte skepsi a hlavu vzhuru! Preju znovunalezeni chuti a spoustu novych a krasnych cestovatelskych chvil. David

Ja dnes taky "vyhorel", kdyz jsem sedal do letadla a mel pred sebou cisteho letu cca 13 hodin. Bavi me cestovat po neznamem uzemi, ale samotny let me dnes uz docela stval :)

A pro mě jsou zase ty dlouhé lety fascinující. Tím, jak celý svůj čas čučím do monitoru jsem rád za každou možnost být offline a jen se dívat z okýnka. Tenhle pocit je pro mne polovinou z cesty.

Normálně u dlouhých letů preferuju sedadlo do uličky (pokud není exit - na 1. třídu nemám :) ), protože z okénka stejně často není vidět během letu nic (buď jsou mraky nebo tma) a nemusím nikoho otravovat, když se chci za dlouhého letu jen tak protáhnout atd. Za tohoto posledního letu tomu opět bylo tak, že stehně nebylo opět z okénka vidět zhola nic, navíc se mi zdálo, že 747 měl sedačky tak nějak více natěsno. Prostě žádnou radost jsem z letu tentokráte neměl a byl jsem rád, když jsem byl doma :)

Přihlášení a registrace