14. červenec ve městě světel

Před cestou

Hromadami lidí milovaná a hromadami lidí nenáviděná, nic mezi tím prý ani nejde, buď se zamilujete a budete se sem vracet, anebo už nikdy v životě, to je Paříž. Málokteré město má tolik přídomků jako právě francouzská metropole, město světel, město lásky, či město módy. Já jsem naštěstí ta první možnost a město mi naprosto učarovalo. Může to být tím, že jsem zde trávil největší francouzský svátek, výročí pádu Bastily, které se slaví 14. července. Doprava po městě je rychlá a pružná, metro je dostupné všude, stanice jsou blízko sebe a pod zemí se rychle dostanete kam potřebujete. Pod Paříži jezdí dokonce až 16 linek, označené jsou čísly 1-14 a dvě speciální 3bis a 7bis. Metro doplňuje příměstská železnice RER, která má pět linek označených A-E, vlak má zastávky dále od sebe a je určený především na delší vzdálenosti. Za městem vyjíždí na povrch a pokračuje jako klasický vlak. Podpovrchovou dopravu doplňují na povrchu autobusy a tramvaje, tramvaje však jezdí jen na perifériích a v centru na ně nenarazíme. Co se jízdenek týká, je několik možností, můžete si kupovat jednorázové za 1,90€. V případě, že do města přijedete na začátku týdne, vyplatí se koupě týdenní jízdenky v podobě Navigo Karty. Ta stojí 5€ a za 22,80€ si na ní můžete nahrát týdenní kupón. Výhoda je, že platí i při cestě na letiště, nevýhoda je, že jízdenku lze zakoupit pouze na termín pondělí-neděle, pokud přijedete na víkend, ztrácí její použití smysl. Pokud víte, že hromadnou dopravu budete využívat často, můžete si rovnou zakoupit blok 10 jízdenek za 16,90€, jedna jízda teda potom vyjde na 1,69€. Denní jízdenky se prodávají v závislosti na počtu zón, pro centrum (zóny 1-2) stojí 7,50€. V případě, že vám ještě nebylo 24 let a přijeli jste na víkend, můžete si za 4,10€ zakoupit víkendový denní lístek, který platí i pro cesty na blízká předměstí (zóny 1-3).

Vzhůru do toho

My jsme se do města rozhodli přijet po zemi, zvoleným dopravním prostředkem byl vlak, s přestupy v Drážďanech a ve Frankfurtu nad Mohanem. Cesta sice trvá přes 12 hodin, ale v momentu, když na frankfurtském nádraží nasednete na rychlovlak ICE, anebo TGV a rozjedete se rychlostí až 320 km/h, uvidíte, že i cesta může být zážitek. Po celém dni na cestě vystupujeme pozdě večer na pařížském nádraží Gare de l´Est. Ubytování bylo přes Airbnb, jednalo se o apartmán na kraji města, to se ukázalo býti chybou, protože poblíž nebyla stanice metra, ale pouze nádraží, kde zastavoval příměstský vlak. Takto pozdě večer už ale vlaky některými stanicemi pouze projíždějí a bohužel mezi nimi byla i ta naše. Vystupujeme teda na první možné zastávce a zjišťujeme, že se nacházíme asi čtyři kilometry od místa ubytování, toto nádraží už je navíc v jiné tarifní oblasti, a tak nás nechce turniket pustit ven, naštěstí jdou okolo obyvatelé tohoto předměstí. Jeden z nich má platnou jízdenku a turniket drží ostatním, rychle bereme kufry a běžíme za nimi, ať na nás počkají, že chceme také ven. První problém byl teda vyřešený, ale stále jsme čtyři kilometry od místa, kde bychom být chtěli, a je už dost pozdě večer. Naštěstí je paní majitelka apartmánu tak milá a jede pro nás autem, za což jsme jí velmi vděční. Na ubytování nás odveze a my se můžeme těšit na úžasné dny v Paříži.

Ráno ještě proběhla návštěva supermarketu a nákup nějakých potravin, budeme se stravovat na apartmánu, ať trochu ušetříme za jídlo v restauraci. Po snídani už vyrážíme do města. Jízdenka z „našeho“ předměstí do centra stojí 3,65€, ani to není daleko, cesta do centra nám trvala krásných 17 minut. Vystupujeme na hlavní křižovatce, kde se kříží několik linek metra i příměstských vlaků – Châtelet–Les Halles, poznávat centrum chceme co nejvíc po vlastních nohách. Naše první kroky se ubírají k Seině, řece, která městem protéká a přicházíme na Île de la Cité, ostrově, kde se nachází slavná Katedrála Notre-Dame, bohužel potom, co vyhořela je nepřístupná, prohlížíme si ji teda aspoň zvenku, po nábřeží se dostáváme k asi nejznámějšímu muzeu na světě, k Louvru. Přes přilehlé Tuilerijské zahrady dojdeme až na náměstí Svornosti (Place de la Concorde), ze kterého vychází dlouhý bulvár plný obchodů, Avenue des Champs-Élysées, ta na druhé straně končí náměstím Charlese de Gaulla, ve skutečnosti se jedná o kruhový objezd, v jehož středu stojí slavný Vítězný oblouk. Nespornou výhodou Paříže je fakt, že pokud vám ještě nebylo 26 let, máte vstup do většiny památek zadarmo. Vítězný oblouk je jedna z nich. Z vrchu je potom krásný výhled na celou třídu Champs-Élysées a na další monumenty města. Po prohlídce jsme sedli na metro, a dovezli se do moderní čtvrti La Défense, jedná se o administrativní centrum města a oficiálně už není na území města, kromě moderních výškových budov se zde nachází množství nákupních center. Hlavní tah směrem do Normandie je vedený pod zemí, aut se tady vůbec bát nemusíte, celá oblast je jedna velká pěší zóna. Cestou se v centru města ještě zastavujeme na pravou francouzskou palačinku, ale potom už hurá domů, protože zítra nás čeká náročný den. (O hodně náročnější než bychom si kdy pomysleli).

Nábřeží Seiny

Notre-Dame (teď už bez střechy)

Vítězný oblouk

Výhled na majestátní bulváry

Modernistická La Défense

14. červenec 2019

Je tu den D, 14. červenec a celá Francie právě slaví výročí pádu Bastily, které v roce 1789 odstartovalo Velkou francouzskou revoluci a ovlivnilo dění v celé Evropě. Ráno začíná hlavní vojenská přehlídka na Avenue des Champs-Élysées. Třída je tak už od noci uzavřena pro veškerý provoz a vystoupit se zde kvůli riziku ušlapání nedá ani z metra. Obecně je ve městě dnes polovina stanic uzavřená a povrchová doprava má značně změněné trasy. My máme štěstí a dostáváme se celkem blízko zábran, odkud byl dost dobrý výhled na pochodující vojsko, obrněná vozidla, tanky a veškerou techniku. Na závěr se zapojilo i letectvo a nad městem přeletělo 9 stíhaček, které vypouštěly dým v barvách francouzské trikolóry. Okolo oběda přehlídka skončila a program pokračoval až kolem šesté večer, pod Eiffelovou věží a přilehlém parku Champ de Mars konal koncert. Vstup provázejí rozsáhlá bezpečnostní opatření, po tom, co si Francie zažila se vlastně není ani čemu divit. Všude v ulicích jsou policisté i vojáci, kteří hlídají a přístupové cesty k věži jsou postupně uzavírané. Před vstupem se musí projít dvojitou kontrolou s detektorem kovů a uzavíratelné láhve, či plechovky jsou přísně zakázané. Nosit s sebou vodu bez zátky je sice nepraktické, ale lepší, než kdyby v láhvi někdo poblíž měl těkavou látku a spáchal nějaký útok. Koncert francouzské filharmonie probíhal přibližně do jedenácté do večera. Potom se věž zbarvila do barev francouzské vlajky a z reproduktorů se ozvala národní hymna. Věděl jsem, že Francouzi mají velké národní cítění, ale že až takové, to mě překvapilo. Celou akci zakončoval 15 minut trvající ohňostroj s různými efekty a světelná show na věži. Po slavnostech se veškerá veřejnost v parku zvedla a odešla na metro, v blízkosti se nachází několik stanic na 3 linkách metra, problém byl, že po dobu akce byly všechny přilehlé stanice uzavřené a přišel obrovský nápor lidí. Jdeme teda chvilku pěšky, než pustí metro, abychom se vyhnuli největšímu náporu. Ušli jsme asi 3 stanice, když soupravy začaly zastavovat opět ve všech zastávkách. Nápor lidí byl však i na třetí zastávce tak velký, že jdeme raději dále pěšky. Až u Invalidovny se nám podaří konečně nastoupit, spolu s asi dalším milionem lidí. Cesta probíhá stylem: někam se postavit a snažit se dýchat v davu. Na nádraží k příměstskému vlaku přijíždíme až okolo druhé hodiny ráno. Metro mělo výjimečně prodloužený provoz, vlaky však už ne, a tak jsme opět několik kilometrů od domova. Taxíky jsou buďto všechny plné, anebo ukazují cenu okolo 115€, co se mi skutečně platit nechce. Není teda moc na výběr a jedeme zpět do centra, aspoň si vychutnáme noční Paříž. Všechny památky, s výjimkou Notre-Dame, z pochopitelných důvodů, jsou nasvícené do modré, bílé a červené. Tu noc jsme ušli několik kilometrů prázdným městem. První vlak do našeho milovaného předměstí jede až o půl sedmé ráno. Užili jsme si však město i z jiné perspektivy a kdo může říct, že trávil noc na ulici v Paříži.

14.7. na Avenue des-Champs-Élysées

Vojenská přehlídka

Koncert filharmoniků

Věž v národních barvách

Když se po dlouhém dni a noci dostáváme na pokoj o sedmé ráno, většinu dne prospíme. Přesto odpoledne sesbíráme energii a vyrážíme opět objevovat krásy města. Dnešní den je vyhrazený muzeu Louvre. Jak jsem už psal výše, většina památek je pro lidi mladší 26 let zadarmo, patří mezi ně i Louvre. Připravte se na to, že v muzeu strávíte několik hodin, proto je dobré si na to vyhradit dostatek času, nacházejí se tady sbírky od starověkých egyptských vykopávek, soch a pozůstatků ze starého Řecka a Říma, až po obrazy světových malířů ze všech koutů. Nejznámějším obrazem, který je zde vystavený je Mona Lisa od Leonarda da Vinciho. Dostanete se za ní poměrně snadno, stačí sledovat davy lidí a pomáhat si směrovkami. Tady ta lehčí část končí, dostat se k samotnému obrazu je už daleko těžší, protože je stále v obležení tisíců lidí a rozměrově je dost malý. My jsme si prohlídli přibližně třetinu muzea, víc se ani nedá stíhat a míříme ven. Pár minut chůze od Louvru je situovaná pařížská radnice. Budova je to skutečně impozantní a působí velmi majestátně. Po obhlídce jdeme přes most na druhý břeh řeky a sedneme si v Lucemburských zahradách, kde si na lavičce v parku s výhledem na palác vychutnáváme naši večeři. Nic zvláštního, jen francouzský McDonald ‘s, je to prostě záchrana každého turisty, když neví, co by si dal. Tento den byl o něco kratší, vykompenzoval nám to však ten předchozí.

Louvre

Venuše Mélská

Mona Lisa

Svoboda vede lid na barikády

Pařížská radnice

Lucemburské zahrady

Když jsme si srovnali biorytmus a spánkový deficit, vyrážíme ráno opět objevovat tajemné pařížské uličky. Tentokrát si vybíráme okolí náměstí Republiky, to je další důležitá dopravní křižovatka města, z náměstí se vydáváme po bulváru Voltaira, až jsme došli ke klubu Bataclan, který se nechvalně proslavil po útocích v Paříži z roku 2015. Po dobrém obědě v blízké sushi restauraci se vydáváme do proslulé čtvrti Montmartre, které dominuje bazilika Sacre-Coeur. Čtvrť je pojmenovaná podle kopečka, na kterém se nachází. Je z ní teda dobrý výhled na celé město. Úzké uličky Montmartru mají tu správnou francouzskou atmosféru, jsou tu přítomní pouliční umělci a kavárny najdete na každém rohu. Přísahám, že na Montmartru dělají ty nejlepší palačinky v celé Paříži. Po prohlídce této autentické čtvrtě scházíme po městských schodech dolu na nejbližší stanici metra a vyrážíme na Trocadéro, jedná se o náměstí a původně i stejnojmenný palác, ze kterého je úžasný výhled na nábřeží, a hlavně na dominantu města, na Eiffelovu věž. Palác byl před druhou světovou válkou srovnaný se zemí a na jeho místě vyrostl Palais de Chaillot. Vyvýšené místo paláce a přilehlé Trocadérské zahrady jsou právě díky svému úžasnému výhledu velmi populární mezi turisty, ale i mezi místními. Od paláce se přes most vydáváme právě na hlavní dominantu města, na Eiffelovu věž. Lépe řečeno, jdeme si vystát frontu na vstup. Ta je během letních měsíců opravdu dlouhá, my jsme v ní strávili asi 1,5 hodiny, co ještě není tak dlouho. Eiffelova věž je jedna z mála památek, kde vstup zadarmo neplatí, mladí lidé mezi 12 a 24 roky mají však slevu na vstupném. Vybíráme si variantu 2 patra po schodech a na vrch výtahem za 9,80€. Věž byla postavena na konci 19. století při příležitosti světové výstavy EXPO, kterou tehdy Paříž hostila. Po jejím skončení měla být rozebrána, Pařížanům se za začátku vůbec nelíbila a ve městě ji nechtěli, po skočení EXPO se ale rozhodli si ji ponechat a dnes za to mohou být rádi. Na věži jsou celkem 3 patra, z nichž na každém je vyhlídková plošina. První patro je ve výšce 57 metrů, druhé ve výšce 115 metrů, vyhlídka na vrcholu se nachází ve výšce 276 metrů. Nejvyšší bod, kam se však už dostat nedá je až úctyhodných 324 metrů vysoko. Na plošině ve třetím poschodí je malý bar, kde si za 10€ můžete zakoupit skleničku francouzského šampaňského a vypít si ho nahoře na věži. Tuto nabídku však už nevyužíváme. Protože se den opět nachýlil ke svému konci, jdeme na vlak a jedeme domů, zítra nás čeká poslední den v Paříži.

Typická architektura města

Bazilika Sacre-Coeur

Výhled z Montmartru

Výhled z Trocadéra

Poslední den, dopoledne před odletem využíváme na pořízení pěkných fotek. Naše první kroky vedli k Louvru, na dlouhé procházení to už ale není, máme s sebou kufry, takže se přepravujeme zejména metrem. Návštěvu města zakončujeme v Trocadérských zahradách, kde jen tak sedíme na lavičce a pozorujeme městský život. Odlet máme ve 14:30 z letiště Charlese de Gaulla, když teda přichází čas pomalu se přemisťujeme na metro a odjíždíme na letiště. Doba letu mezi Paříží a Prahou je přibližně 1 hodina a 40 minut. Odpoledne už teda opět přistáváme v naší středoevropské kotlině. Bylo to krásných 5 dní na cestě a opět se těším na další cesty.