3 + 2 dny ve Stockholmu
Ulétlo nám letadlo. Památky, jídlo a doprava.
Cestopis z roku 2019 napsal Petr Novák_2
Nejdřív je myšlenka. V případě Stockholmu velmi jednoduchá. Nikdy jsme tam ještě nebyli a Švédsko patřilo k těm několika mým bílým místům na mapě Evropy. Zlevněné letenky Ryanairu už jen zpřesnily termín výletu.
Další etapa je plánování a zajištění. V bookingu jsem na úrovni 2, takže pro výběr ubytování je to pro mne nejlepší varianta. Přílet večer 4 noci ubytování se snídaní a pak zas večer odlet. Stockholm pass na 3 dny a doporučený 72 hodinový ticket na MHD. Pro jistotu dokoupit jedno odbavované zavazadlo 20 kg.
Ryanair létá do Stockholmu na letiště Skavsta. Na místě zjistíte, že do města je to ještě pořádný kousek cesty. Na Cityterminale v centru Vás doveze autobus Flygbussarna. Je to 110 km a cca hodina času. Lístek koupíte na letišti v automatu. Na internetu to vyjde nepatrně levněji, ale pokud Vám konkrétní autobus ujede, koupíte si stejně další u toho automatu. Jede se po dálnici a lístky jsou striktně vázány na konkrétní autobus i sedadlo.
Je už večer a cestou nás ještě cestou potkal nečekaný zážitek. Asi ve dvou třetinách cesty se před nám se rozsvítilo množství červených světel a autobus zastavil u závor přes všechny proudy dálnice. Nejdřív nevíme proč. Pak ale před námi vyjely všechny proudy dálnice v délce asi tak 100 metrů nahoru, minimálně do výšky pátého patra. Kolem nás majestátně projela loď, respektive její lodní velitelský můstek, který trčel nad původní úroveň silnice. Všichni natáčí na mobily. Zbytečně. Množství blikajících, výstražných, červených světel znemožní jakékoli natáčení. Loď přejela, vozovka sjela zpět dolů, světla zhasla a cesta byla neplánovaně delší o půl hodiny. Z centra do hotelu jsem si na google maps našel spojení označené "T14". Tramvaj č. 14 . Hodinu jsme ale marně hledali stanici tramvaje 14. Když mne ale i dotazovaný policista poslal do metra, šel jsem se tam podívat. A tam jsem pochopil, že T není tramvaj a trasu č. 14 jsem konečně našel. Jednoduchou jízdenku na 75 minut koupíte u vstupu do metra před turnikety. Ale jen někde. Síť metra je hustší než v Praze a je velmi dobře doplněná autobusy. Tramvaje mají jen pár tras v centru a mají označení tras "S". Některé stanice metra jsou opravdu kouzelné.
Hotel jsme i v noci a potmě našli bez problémů. Hlavně díky navigaci v mobilu. Mám zvyk ještě doma stáhnout a uložit v mobilu oblast kam jedeme. Je to rychlejší a mimo Evropu také levnější. Hotel i pokoj jsou nové a docela fajn, jen matrace vysoká 20cm a široká jen 140 cm, která se pod tělem krásně prohne a bezpečně Vás oba svede dohromady uprostřed postele, je přeci jen vhodnější pro mladší klientelu, než manžele po sedmdesátce. Mít tak alespoň o 30 let míň...
Snídaně formou švédského stolu je standart. Je sobota a u snídaně je většina rodin s dětmi nejspíše z oblastí z jihu středomoří. Ostatně i z včerejší cesty metrem mám pocit, že dnešní typická švédka má kolem 20 let, nejméně 20 kilo nadváhy, černé vlasy a oči tmavohnědé tak, že nerozeznáte v panenku. Je hlučná a její angličtina za moc nestojí. No přiznávám, že moje švédština je nulová, takže jaká je její, nedokážu posoudit.
Hned po snídani vyrážíme. Musíme si zas koupit lístky na metro a jedeme zpět do centra. Najdeme informační centrum pro turisty. Vyfasujeme pass a papírový 72 hodinový lístek na MHD. Obojí jsme objednali a zaplatili z tepla domova a ještě o tom bude řeč. Vybereme ještě pár prospektů a s pocitem, Stockholme jsi náš, vyrážíme. Prší a obloha ani předpověď nic dobrého nevěstí. Ne úplně snadno jsme našli stanici autobusu Hop on i s volným místem nahoře a vpředu. Je tu teplo a sucho. Ukazuji manželce zapojení sluchátek a pomáhám jí je nastavit. Bohužel příliš brzy autobus staví na nábřeží, kde má konečnou a my musíme v dešti přeběhnout na jiný, který stojí před námi. V tom fofru tam zůstal deštník. No, přišel jsem už v životě o víc. Autobus takřka okamžitě vyjíždí. Leje jako z konve. Okna autobusu se potí. Míjíme pochodující jednotku hradní stráže, ale nechce se nám ven. Objeli jsme skoro polovinu trasy. Na polovinu sedadel kape. Je nejvyšší vybrat vhodnou památku. Nordiska muzeum se jeví jako vhodný typ. Tak honem vystupujeme. Nádherná impozantní budova muzea nabízí řadu samostatných expozic, sucho, teplo a bufet. Mimochodem jedno z mála míst, kde si můžete dát sklenku sektu i dopoledne.
střídání stráží u královského paláce je ve 12 hodin
průčelí muzea nás vítá
král Vasa v nadživotní velikosti
pohled do haly
Trochu přestává pršet, Je čas pokračovat v okružní jízdě. Projíždíme druhou polovinu trasy a ještě kousek ke Královskému paláci. Už nemáme moc času a tak hned vyrážíme do královské kaple, která nebývá přístupná každý den. Nádherný prostor. Vycházíme z kaple a jdeme kolem nenápadného vstupu do podzemních prostor. Je to vstup do královské klenotnice. Nádhera, která rozhodně stojí za vidění. Fotit se zde nesmí. Je přítmí a za neprůstřelnými skly jsou všechny švédské korunovační klenoty. Nádhera. Vycházíme a ještě chvíli šeptáme. Ještě stíháme jako poslední návštěvníci hlavní prohlídku komnat paláce. Zvláštní je pocit, že některé části jsou ještě stále občas využívány pro povinnosti královského páru. Nespěcháme a tak hned za námi budovu zavírají. Byli jsme ten den opravdu poslední návštěvníci. Přestalo pršet a tak se ještě couráme úzkými uličkami starého města. Šeří se a před námi se otvírá kouzelné náměstíčko s kašnou a jedním domem vybočujícím ze vzhledu ostatních. Je to Nobelovo muzeum. A to je ještě otevřené. Asi hlavním exponátem je poslední vůle Alfreda Nobela. Zajímavá je ale celá historie života vizionáře Nobela. Vycházíme ven už za šera. Ještě chvíli brouzdáme úzkými uličkami starého města a pomalu se přez most blížíme k Central station a metru, které nás dopraví na hotel. Cestou hledáme restauraci s nějakým typickým švédským jídlem, ale ve Stockholmu jsou všechny mezinárodní. No, když už tak je to jedno. Povečeříme zelené curry. Je hodně pozdě a měli jsme nádherně náročný den. Cestou z metra na hotel jsem si koupil nový deštník.
strop kaple
Komnaty paláce
Sály královského paláce
náměstíčko v starém městě
Nobeleho poslední vůle
Uličky starého městy mají své kouzlo
Je nedělní ráno. Snídaně je velmi dobrá, už umíme obsluhovat většinu zařízení na výrobu kávy nebo fresh džusu. Stejně jako v sobotu je zde mnoho rodin s dětmi nejspíše ze severní Afriky. Uvažuji nad imigrační politikou Švédského království. Tady v bezpečí a prostředí hotelu se mi to líbí. Domlouváme se na dnešním programu. Jedeme na Drottningholm Palace. Cestou tam kombinujeme metro a autobus MHD. Stanice metra je velmi svérázná. Celá trasa má "obklady" ze stříkaného betonu, imitujícího vzhled jeskyně s velmi výraznými malbami. Cestou přestupujeme na městský autobus, který nás doveze až k Drottingholmu. Čeká zde na nás hned několik zajímavostí. Drottindholmský zámek, park, čínský pavilon, zámecké divadlo a další pamětihodnosti. Každá z nich patří do top desítky. Začínáme s prohlídkou a interiéru zámku. Vstupní hala je impozantní. V každé místnosti jsou nádherná kachlová kamna a každá jsou jiná. Knihovna je skvostná společenská prostora.
stanice metra
stanice metra
Drottningholm Palace
královská ložnice
Impozantní vstupní hala
Jedna z mnoha kamen. Obsluha je v chodbičce mezi komnatami
Je hezky a tak vyrážíme na prohlídku parku. Je rozlehlý a nádherně upravený. Hned při vstupu máme kliku a jsme svědky výměny stráží. Spolu s námi to natáčí spousta japonských a čínských turistů. Zahrada je jich plná. Skupinka roztomilých čínských stařenek nás poprosí o vyfocení a na oplátku fotí nás. Jsou až neuvěřitelně kouzelné. Procházíme parkem do zadní části parku ke stanu palácové stráže a čínskému pavilonu. Nejstarší z lip, tvořících většinu stromořadí v této části je českého původu ještě z třicetileté války, stejně jako některé ze soch v parku. Ale jsou zde nádherně zakomponované a je o ně náležitě pečováno. Původních lip ale už moc nezbývá, jsou postupně nahrazovány novými, vyšlechtěnými speciálně pro tento park. Stan stráže stojí za prohlídku za odměnu, že jste k němu došli. Pavilon, který dostala královna jako narozeninový dárek, ovšem stojí opravdu za shlédnutí. Množství drobných detailů a artefaktů představuje asi největší sbírku čínského užitého umění té doby. Bistro u pavilonu nabízí dobrou kávu, skvělé zákusky a hlavně studené mísy s mořskými plody a lososem. Vyrážíme zpět ke komplexu zámku.
Tak fotí čínské babičky.
Něco z výzdoby čínského pavilonu
strážný stan
Zatáhlo se a začalo krápat. Naštěstí jen chvíli a ještě jsme měli právě tak čas na návštěvu zámeckého divadla. V divadle je pouze komentovaná prohlídka. Ale už bylo odpoledne a tak se nám oddechový typ prohlídky moc hodil. Trochu se mě dotkla informace, že se jedná o celosvětově unikátní záležitost. Nedalo mi to a slečně průvodkyni jsem se pokusil dát v kostce přednášku o krumlovském zámeckém divadle. Byl jsem tam vloni a ještě jsem to nestihl zapomenout. Snad jsem byl úspěšný. Japonští turisté dospěli k názoru, že by měli v Evropě navštívit i Čechy a Krumlov. Samotná prohlídka byla fajn, se spoustou zajímavostí a ukázek. Nechali jsme se přemluvit k vystoupení na prknech divadla.
Drottindholmský zámek
Prohlídka se trochu protáhla a ujel nám autobus. Další pojede až za 40 minut. Couráme po břehu. Fouká, ale svítí sluníčko. Našel jsem v kapse brýle a prohlížím brožurku k passu. Zjišťuji, že v akcích, předplacených v passu, máme i dopravu lodí do Stockholmu. Loď jede za 20 minut. Není co řešit. Opravdu za chvíli přijíždí. Vystoupí příští návštěvníci zámku a obsluha lodi už nás vítá. Běhen těch 20 minut se nás na molu sešlo docela dost. Po nástupu na nás dýchne nádherné teplo spodní kabiny. Už jsme to potřebovali. Ale dlouho jsme to nevydrželi a stejně jako většina ostatních cestujících jsme vyrazili na horní palubu. Je sice hrozná zima, ale kolem jsou tak nádherné scenérie, že stojí za to zůstat nahoře. Přistáváme vedle radnice, ale na její prohlídku už je pozdě. Škoda. Zítra dopoledne odlétáme.
Ještě naposled Drottindholmský zámek
záliv u Drttingholmu
radnice z vody
kostel Riddalholm
hrobky králů u hlavního oltáře
hrobky v kriptě
Ještě jednou vyrážíme na procházku starým městem a užíváme si. Návštěva kostela Riddarholm a jeho podzemní rozsáhlé krypty, kde jsou náhrobky panovníků a jejich rodinných příslušníků.. Z celého toho courání se mi začalo chtít na malou. Už vím, že WC na nádraží, v obchodních centrech, v metru a podobně stojí 10 švédských korun. Mimochodem vstup je přes turniket nebo na kartu. Většinou je tam i malá fronta a pak vás překvapí, kam až došla genderová politika ve Švédsku. Záchody jsou společné. Pisoáry vymřely. Jenom kabinky. Na starém městě jsou ale proklatě daleko. Ale objevil jsem naštěstí a na poslední chvíli další možnost. Po celém městě jsou velmi typické budky. Z jedné strany domečku je vstup pro pány a je to včetně pisoáru, z druhé pro dámy ( tam nevím). A nic se neplatí. A nikdo je skoro nepoužívá. A jsou velmi čisté. Paráda.
V nabídce passu je ještě okružní projížďka lodí. Stíháme poslední. Loď nemá horní palubu. Zato ve sluchátcích se dovídáme vše potřebné o projížděných oblastech. A je tu teplo. Pokud budete mít možnost, rozhodně si tuto pojížďku nenechte ujít.Výlet nám pomalu končí. Ještě se snažíme stihnout co se dá. Znovu procházíme uličkami starého města. Cestou na hotel stíháme prohlídku dalších stanic metra. Padá na nás nostalgie. Už je opravdu konec.
Je ráno. U snídané je poloprázdno. Jsou zde jen evropsky vyhlížející hosté. Nezkoumám. Máme čas a tak si nikam nespěcháme. Ale cestovní horečka, nebo ... nás drobet zdržela. Metro nám frnklo před nosem. A na centrál stationu jsme se připletli do nějakého zájezdu důchodců na vozíčcích. To na jezdících schodech a chodnících nepředběhnete. Čas hrozně utíká.Letadlo sice letí až za víc než 2 a půl hodiny, ale je ještě třeba se na letiště dostat. Flixbus nám ujel před nosem. No nazdar. Další jede až za 90 minut. Na letiště přijede 5 minut po odletu. Zkouším horečně najít jinou dopravu. Vlak nic- Jiný autobus, nic. Hledáme stanoviště taxi. To by nás stálo daleko víc než letenky. Pomalu se smiřujeme s faktem, že nám frnklo letadlo. No je to tedy zážitek. Paralizuje to. Poslal jsem o tom SMS zprávy dětem. Od mladší dcera dorazila zpráva "vítej v klubu" a po chvíli " mě ulítlo z New Yorku". To mně hodilo zpátky do normálu. Hledám na internetu další spoj do Prahy. Paráda, letí v 18 hodin. A je až podezřele levný. Neřeším. Kupuji a platím. Díky bože za ten internet.
Je chvíle klidu a musím vyrazit utratit svých 10 korun za WC. V klidu kabinky mě ale napadá hrozná myšlenka. Na který den to máš pitomče tu letenku? Kontroluji. Za 3 týdny. Oblil mě studený pot. To snad ani raději nebudu manželce říkat. Pokouším se změnit datum. Protože co nízkonákladovka jednou schvátí, to už nikdy nenavrátí. Další propadlé lístky bych už s úsměvem nerozdýchal. Povedlo se. Poletíme už za dva dny, dokonce za stejné peníze. To jde. Ještě na nádraží zajišťuji také ubytování. Samozřejmě hodně slevuji ze svých požadavků na komfort i lokalitu. Tři hvězdičky a samostatná koupelna. Přiznávám se k celému předchozímu rozsahu průšvihu. Na následující dotaz jestli je manželka ráda, že mě má a že se se mnou nenudí, vlastně raději ani nečekám odpověď. Lososa s pomfritem si dáme hned v nádražní hale. Máme toho oba plné zuby a jdeme se ještě za světla ubytovat. Kupodivu doprava k hotelu nebyla zas tak hrozná a hotel vlastně taky ne. Bezprostřední okolí hotelu sice nic moc, ale člověk holt nemůže mít všechno. Na recepci velmi příjemná a milá slečna. Platíme kartou a předem. Pokoj takový, jaký pamatuji z běžných hotelů za socialismu. Samostatné postele a asi nedávno rekonstruovaná docela velká koupelna nás potěší. Z okna pokoje vidím alespoň skoro celou halu Globe. Jdeme si na recepci pro občanky a informace o dopravě do centra. Dáme si docela dobrou režijní kávu a svět je zase docela fajn. Ještě není moc hodin a nám ještě platí pass i jízdenka. Vyrážíme zpět do centra. podle instrukci slečny z recepce se autobusem přibližujeme k metru. Je to takové malé místní centrum, taková jakoby palmovka, ale i malým obchodním domem. Na Centralstationu jsme za pár minut. Jedeme ale o pár stanic dál, podívat se i na olympijský stadion a univerzitní čtvrť. Autobusem sjedeme zpět k moři a vyrážíme kolem Nordic po nábřeží k Vasa muzeu. Zapoměl jsem si dát dobít mobil. Nebudu fotit. Sice ještě stíháme i skanzen, ale obrazy si odnáším jen v paměti. Šeří se. Tramvaj nás veze zpět do centra. Už Začínáme orientovat ve Stockholmu i jeho dopravě. Proč tohle vždycky zvládnu až když skoro odjíždíme. Zase zkoušíme najít restauraci nebo alespoň stánek s nějakým typickým švédským jídlem. A zase nic. Restaurace se chlubí mezinárodní kuchyní a bistra nabízí skoro všechny národní kuchyně kromě švédské. Vlastně kecám, masové koule v jednom stánku měli. No co se dá dělat
Stadionu je 107 let.
Pohled na město
Vasa muzeum
Snídaně je docela dobrá. Méně pestrá, odpovídající velikosti hotelu. Lístky na MHD už nám asi neplatí. Po chvíli váhání riskneme ty čtyři stanice autobusem na černo. Ve stánku u turniketu se dožaduji 24 hodinového lístku. Chvíli mi trvá než pochopím, že kromě infocentra papírový lístek na časový úsek nedostanu. V metru lze zakoupit pouze čipovou kartu a na tu se pak teprve nahrávají časové jízdenky. Maně jsem si vzpomněl na první den, kdy jsem viděl několik nešťastníků, kteří se čipovou kartu snažili před cestou domů někomu prodat. Tak do toho nejdu. Chci si tedy koupit jednorázovou papírovou jízdenku. Ale pro tu si musím zajít do konzumu. Naštěstí obchod je hned je vedle turniketů. Jedeme na stanici nejbližší paláci. Projdeme se ještě jednou uličkami starého města a do katedrály svatého Tomáše, kterou jsme při prohlídce paláce už nestihli. Nejít tam by byla škoda. Je zde nádherná soch S. Jiří zabíjejícího draka, obraz posledního soudu a přenosný skládací oltář. ale hlavně několik původních soch svědčících o smyslu Švédů pro humor. Také jsou přímo v kostele záchody. Ocenil jsem je.
Je krásné počasí a tak po nábřeží míříme kolem opery k radnici. Vlastně se nám tam ani moc nechtělo i proto, že jsou jen komentované prohlídky a na nejbližší volnou musíme přes dvě hodiny čekat. Ale stojí to za to. U vstupu, na dotaz v jakém jazyce si přeji tištěné informace, s úsměvem hlásím češtinu. A opravdu popis prohlídky měli i v češtině. Radnice je další z míst , která jsou nějak provázána s Nobelovými cenami. Konkrétně s banketem. Prohlídka trvá celou hodinu. Čtyři hlavní sály jsou nádherné a bez průvodce bych z nich asi opravdu skoro nic neměl.
A Sv. Jiří zvedá kopí
Hlavní sponzoři stavby katedrály byli židé
Impozantní skládací oltář
Hlavní loď katedrály
Katedrála Sv. Tomáše
Hlavní prostora, zvaná Modrý sál, slouží pro banket při udělování Nobelových cen. Na jedné straně ochozu je vstupní portál pro vyvolené. Na jeho druhé straně je široké schodiště, kterým se schází do dvorany. Denní osvětlení je zajištěno souvislým pásem. Původně měla mít modrou omítku, ale když jej architekt spatřil v nedokončeném stavu s cihelným zdivem, rozhodl se sál v tomto stavu zachovat. Název Modrý sál už mu ale zůstal. Možná to byl jen marketingový tah, kdo ví. Z něj nás vedou množstvím dalších místností do Zasedací sněmovny, kde zasedá Vláda města a která má 19 metrů vysoký strop. Okolo dvou stovek zájemců si může z galerie na levé straně poslechnout zasedání rady. Pravá galerie patří novinářům. Interiér se nese v duchu dob Vikingů.
Přes spodní část věže s místností jejíž strop je prý tvořen stovkou kleneb přicházíme do Galerie Princů. Největší atrakcí je zde freska namalovaná princem Eugenem. Zde bývají bankety pro nejvýznačnější hosty.
Pak už nás čeká jen Zlatý sál s nádhernými mozaikami ze střepů potažených zlatem. Díky novým technologiím ho celkem zas tak moc není. V čele sálu je mozaika znázorňující to, jak jsou všichni slabí a malí ve Švédsku vítáni a jak jim tam bude skvěle. Tak někde tady je ideový počátek imigrační švédské politiky. Cestou ještě jedna fotka portálu v modrém sálu, kterým vcházejí kandidáti na Nobelovy ceny a procházíme nezbytnou a tady velmi rozsáhlou prodejnu suvenýrů. Potěšili mě. Manželka sbírá čajové lžičky a tady jsem konečně našel správnou se znakem Stockholmu.
Modrý sál
Zasedací sál
Galerie Princů
Strop pod věží se stovkou kleneb
Zlatý sál
Portál pro vstup VIP do modrého sálu.
Je opravdu nádherný den s modrou oblohou a tak znovu vyrážíme do starého města, k paláci a zkompletovat turistická nej při výletu na ostrov Djurgarden s jeho muzei, atrakcemi a parky. Hotel, poslední procházky městem, kufry jsme uložili na autobusovém nádraží. Autobus, letadlo a jsme doma.
Jak se ti cestopis líbil?
Petr Novák_2 procestoval 36 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 5 lety a napsal pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
zajimave, ale skoda, ze nepises ceny... a vyfasovat 72 hodinovou jizdenku na informacnim centru znamena, ze je zadarmo? nebo se jenom neda koupit jinde?
diky
72 hodinovou jízdenku a pass jsem koupil a zaplatil hned na počátku přez internet. V metru lze koupit jen dobíjecí. Té se pak těžko zbavuje. Viděl jsem pár nešťastníků, kteří je nabízeli hodně pod cenou a marně. Papírové mimo infocentra seženete v každé sámošce, ale jen na 90 minut. Nevyplatí se. Takže infocentrum. Budu o tom psát v další části cestopisu až mi uletí letadlo.