4denní lowcost cesta podél pobřeží Ligurie
Vlakem a pěšky z Janova přes Varazze, Savonu, Bergeggi do Finale Ligure - 70km
Cestopis z roku 2023 napsala Petra Vašáková
Tak nějak úplně nečekaně se vyskytla zajímavá cena letenky Praha - Milán a zpět a mě napadlo, že si vlakem zajedu na pobřeží Ligurie a navštívím zase další kus Itálie, který neznám. Přeci jenom italštiny a moře není nikdy dost:-).
10. 8. v 5:55 mě zvoní budík a já se rychle probírám po krátkém spánku v "kapsli" na pražském Andělu a letím na metro. Dobrodružství začíná a já vůbec nevím jaké, což je ve finále na těchto výpravách to nejlepší. Moje toulavé boty se zase ozývají a já se těším jako vždy.
V 9:40 přistáváme na letišti Malpensa. Horký vzduch mě ovane hned při výstupu z letadla. V 10:50 pokračuju vlakem do Novary, je to nejbližší cesta k moři a já se těším na svoji první zastávku. Historické městečko s pevností a krásným parkem s platany, kde si dávám první piknik, mě uchvátí. Mám tak akorát čas na procházku a oběd než opět nasedám do vlaku a přes Alessandrii (kde taky vystoupím a letím se podívat na pevnost:), vystupuji po půl šesté večer na hlavním nádraží v Janově. Tady se to hemží snad všemi národnostmi. Já mám čas akorát na přestup, je krásný podvečer a klidně bych tu zůstala, ale můj plán je odjet co nejdál od ruchu města a najít si na spaní klidné místo na pláži.
První italské kafíčko, i když z automatu
Tak už zase ve vlaku
Pítko u kostela v Novaře mě zachránilo
Historické centrum Novary
Abych na nic nezapomněla..
Trhy v Cogoletu - 1. zastávka
Nakonec nebylo tak jednoduché najít klidné místo. Slunce sice zapadlo, ale snad celé městečko se rozhodlo, že večeřet bude dnes na pláži. Co se dá dělat. Převléknu se po koupání, najím se a zase sbalím svých pár švestek a jdu hledat klidnější místo dál od městské pláže. Nakonec jsem našla takovou zvláštní pláž - až ráno jsem zjistila, že je pro koupání psů, byla oddělena velkými kameny od poslední pláže za městem. V dálce pár rybářů a sem tam někdo přecházel přes tuto pláž do baru za pláží. Já byla ve tmě a za kameny dobře schovaná a tak mě vyrušil jen ohňostroj nad městem. Pak už jsem konečně usnula. Byl to dlouhý den.
11. 8. Tak díky těmto ránům, tohle všechno absolvuji:). Vzbudím se v 6:15, sluníčko je ještě za Apeninama, je příjemný, svěží vzduch. Užívám si vyhřátého spacáčku, vylézám až v půl osmé, mám hlad, tak si připravím ovesné vločky s banánem a sójovým mlékem a rychle sbalím spacák. Ranní koupání je jako víno a vyhřátí na oblázkách ještě lepší. Až když jsem na odchodu přichází první pejsek s pánem, tak se vyměníme na mém místě a já celá natěšená vyrážím pěšky dál do městečka Varazze, podle mapy jsem věděla, že jsou obě příměstská letoviska z větší části spojená cyklostezkou, dohromady asi 7km celou dobu podél menších pláží, v zeleni, sem tam tunel pro pěší a cyklisty.. prostě ráj. Na jedné pláži se cestou vykoupu, abych se osvěžila a oběd už si dávám už v parku městečka Varazze.
První ráno
Konečně snídaně
Pěšky cyklostezkou do Varazze
Celá trasa je označená a posetá informačními tabulemi
Pláže mezi útesy
Apeniny v dálce
Než mi jede vlak do Savony stíhám ještě kávu a zmrzku v příjemné kavárně s vyhlídkou na moře. Vlakem se přesouvám pouhých 11 km, vystupuji v Savoně na nádraží a protože nevím, kam dnes dojdu a kde si budu moci večer koupit jídlo, tak raději nakoupím hned v obchodě u nádraží. Odpoledne slunce praží o sto šest a na silnici zvlášť, chladný úkryt mi poskytne až kostel v centru Savony. Pak se přesouvám na pevnost, odkud je krásný výhled na celé město, hory nad ním i moře. Jsem už dobře vyškvařená a tak koupání na kraji přeplněné městské pláži je nutností. Nepatří samozřejmě mezi ty nejčistější, ale je to absolutní požitek skočit do moře po půl denním courání v 35 stupních nad nulou.
Centrum Savony
Pevnost Priamar
Pohled z pevnosti I
Pohled z pevnosti II
Pohled z pevnosti III
Po půl sedmé večer parádně vysolená balím batůžek a vyrážím asi 3 km dál směr Fornaci, které je takovým předměstím Savony, musím najít místečko na spaní, snad to bude tentokrát více pohodové. Cestou se v malé cukrárně osvěžím citrónovým sorbetem a spojím zastávku s nabitím mobilu a doplnění vody. Hned za rohem najdu cestičku vedoucí k moři. Přesně vím, že je to ono, moje dnešní místečko na spaní. Někteří tu piknikují. Jedna rodina tu má dokonce přístřešky a deky - nejspíš tu taky budou nocovat. Tak je to tu zřejmě povoleno:). Jsem hned klidnější a rozdělávám věci na spaní. Těším se na hvězdy, přeci jenom světla velkoměsta jsou daleko. Až za chvíli si všimnu, že je hned u pláže hasičská stanice. Snad nebudou mít výjezd a já nebudu mít mrtvici, jako včera z ohňostroje:).
Fornaci - široká pláž před hasičskou stanicí
To se bude usínat...
12. 8. Budím se s východem slunce a zase se nemůžu nabažit. Rozvička, plavání a snídaně - absolutní žití v přítomnosti, nádhera. Těším se na další putování. Dnes mě čeká městečko Bergeggi, podle mapy se zajímavými srázy a malými plážičkami - pěšky cca 6km. Cestou caffe freddo v zapadlé hospůdce a jde se dál...
6:40 romantický budíček
Přírodní rezervace Bergeggi
Isola di Bergeggi
Lido delle Sirene-seshora nepřístupná
Pláž mezi Bergeggi a Spotornem
V Bergeggi míjím hlavní pláž a dostávám se nad zajímavé útesy, vykoupu se na malé plážičce, která je posazená mezi dvě strmé skály. Lidí je tu dost, ale plavání samotné v průzračné vodě je zatím nejlepší, co jsem na této cestě zažila. Odpočívám asi dvě hodinky, najím se tu a chvíli jen tak pozoruji dění, poslouchám italštinu a užívám si plavání v průzračné vodě. Odpoledne vyrážím zase dál - pěšky cca 3km do městečka Spotorno, které je spojeno s Bergeggi jednou dlouhou pláží a jednou úzkou silnicí. S mokrou hlavou se jde dobře, ale jen velkým milovníkům horka, pro ostatní je to tak na odpočinek pod stromem až do západu slunce. Spotorno je malebné letovisko s úžasnými uličkami, hospůdkami a přímořským životem se vším všudy. Když se u pítka trochu zkulturním a převléknu, vyrážím do městečka na obhlídku. Restaurace mají otevřeno nejdříve od 19.hod, skočím si tedy zatím jen na malé pivo, dobít mobil a dopsat deník, především si ale užívám atmosféru rušného italského městečka...
Centrum městečka - zatím vylidněného
Uličky Sotorna
Chiesa della Santissima Annunziata
Přestávka na relaxaci
Pizzař v akci
Po výborné večeři je čas vyrazit za město a najít místečko k přespání, podle mapy jsem si vyhlédla poslední pláž na konci města, vlastně už napůl cesty do městečka Noli, ale to mě čeká až zítra. Teď už se těším na večerní plavání a usínání pod nebem plném hvězd.
Moje dnešní ložnice
Před východem v 6:00
A zase 6:40 a já vstávám :)
13. 8. Jako obvykle si dám dokonalé ranní plavání a snídani a vyrážím dál po pobřeží do městečka Noli vzdáleného asi 1,5km. Malebné letovisko stojí rozhodně za návštěvu. Centrum s tržištěm a obchůdky bylo dopoledne v plném proudu, já si však dala výzvu a vystoupala jsem si na hrad Castello di Monte Ursino. V jedenáct dopoledne už fotím městečko z hradu a kochám se výhledem. U vchodu při placení vstupu jsem si nechala batoh, abych si hrad mohla proběhnout nalehko. V pravé poledne už jsem zase dole ve městě a stojím frontu na focacciu v jedné z místních pekáren. Vypadá to, že tu stojí frontu i půlka Itálie. S radostí, že se dostalo i na mě, běžím na pláž a dám si konečně odpočinek s knížkou, oběd, ale i pořádnou dávku plavání.
Pobřežní promenáda v Noli
městečko Noli
v uličkách
Castello di Monte Ursino
Pohled seshora
Oběd na pláži
Každý odpočinek jednou končí, mě čeká přechod skalnatého výběžku Capo Noli na druhou stranu, abych se zase více posunula směrem k Finale Ligure. Cesta je značená jako turistická, ta vede strmě nahoru a pak zase prudce dolů, druhá je mírnější pro cyklisty. Vydám se tou turistickou, na začátku to vypadá pohodově i když je to výšlap, je půl sedmý, na druhé straně musím být do setmění. Nahoře se nachází zřícenina. Poté cesta strmě klesá dolů, ale jak moc strmě jsem nečekala. Na to že to byla turistická cesta, to byl spíš boj o to nespadnout nebo se aspoň zachytit o nějaký olivovník a neskutálet se úplně. Na konci srázu byla jen díra v plotě se seskokem na silnici. Tak tohle už nikdy více. Jdu po úzké silnici další kilometr a pak se objeví menší cesta a já myslím, že k pláži, jenže omyl vede nad silnici, naštěstí i tady je pěšinka, kterou se proskáču, a ta končí u silnice, ale je zde plot, naštěstí je tu zase díra, takže se protáhnu, ale na seskok se mi to zdá vysoké, jenže nemám nic jiného na vybranou, tak si hodím dolů batoh a seskočím. Hurá, přejdu silnici a mířím k pláži. Jenže správce pláže všechny vyhání a říká, že je zavřeno. Cože?? Tak to jsem nahraná. Špinavá od hlavy k patě, bez možnosti se umýt, další pláž je asi 800 m, ale už teď je špatně vidět, bude půl deváté večer. Ptám se, jestli se můžu aspoň vykoupat, dává mi hodinu, super, tak to zkusím ještě ukecat na to přespání, nejdřív je mi to zamítnuto. Když ale zjistí, že cestuji sama, řekne, že můžu, ale v šest ráno musím odejít, že přes noc tu mohou být jen rybáři. No tak to abych sebou příště vozila prut, a budu mít jistotu. Samozřejmě beru a moc děkuji. Rychle vše rozbalím, nafouknu karimatku a připravím ke spaní a ještě si jdu do tmavého moře zaplavat, abych smyla všechen ten prach z dnešní náročné večerní cesty. V noci padají Perseidy jedna za druhou. Zase jeden úžasně dobrodružný den za mnou.
A začíná stoupání..
Tady jsem ještě v pohodě:)
Krásný výhled cestou ke zřícenině
14. 8. Jsem bez baterky v mobilu i dat, takže ani nevím, kolik je hodin, ale odcházím ještě před východem slunce, na další pláž, ta začíná být i takhle brzy ráno plná. Dám si tady asi dvě hodiny relax a přesunu se do městečka Varigotti. V pěkné kavárničce si dám kafe a snídani, dobiji mobil, zjistím další spoje a taky si vyřídím přes operátora data, protože bez nich bych se nedostala ani na letiště. Přeci jenom to mám do Milána trochu z ruky. Vše se podařilo, tak si koupím něco dobrého, čerstvá rajčata a sýr a chci si užít poslední odpoledne u moře. Variggoti se nachází hlavně podél hlavní silnice, kde se nachází všechny obchůdky i restaurace. Pod silnicí jsou skalnaté srázy s dlouhou ale, úzkou kamínkovou pláží. Najdu si super místečko a užívám si moře, plavání a knížku.
Italská snídaně
Tak ještě poslední rozlučka s mořem
Čerstvý kokos od místních prodejců
Cesta do Finale Ligure
Kolem 15. hod se musím vzdát koupání v průzračném moři a vydat se na cestu do Finale Ligure, je to zhruba 5 km a já jsem si našla rychlík zpět do Janova v 17:14, tak abych měla ještě podvečer na procházku po Janově. Cesta vede zase podél pobřeží, vím, že času není moc nazbyt, ale stejně mě jedna pláž ještě zláká, abych si naposled zaplavala. Dokonce jsou tu volně sprchy, tak se na cestu opláchnu od soli a v pítku doplním vodu na cestu a už opravdu musím máknout, abych stihla vlak.
A už mířím do posledního městečka
Tak ještě poslední zaplavání
A ahoj blankytné moře...
Pobřežní promenáda
Finale Ligure - rušné letovisko
Tak nějak mi Trenitalia připomenuly České dráhy - zpoždění asi 45 minut, poté mačkání se v přeplněném vlaku až do Janova, vlak se vlekl šíleně dlouho, neustále zastavoval a čekal. Hlavně, že jsme nakonec dorazili! Sice mi to hodně ubralo z mé plánované podvečerní procházky, ale i tak jsem si stihla ještě dát poslední italskou zmrzku, koupit pár věcí na cestu a několik malých dárečků.... Posledním přímým rychlíkem odjíždím z Janova do Milána, kde mě čeká ještě přestup na vlak na letiště. Tam mám pár hodin čas, a tak se ještě prospím na karimatce a hurá domů. Užila jsem si to maximálně a vlastně vše klaplo ještě lépe, než jsem si dokázala představit.
Ciao, spero di vederci presto Italia!
Krátká zastávka v Janově
A posledním rychlíkem do Milána
Jak se ti cestopis líbil?
Petra Vašáková procestovala 20 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 4 lety a napsala pro tebe 9 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil11 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Děkuji všem za podporu a milé komentáře 😍. Není to tak, že bych byla vždycky úplně happy, mám z toho respekt, že se může stát cokoliv. Mobil a peníze mám vždy u sebe když usínám. Když se jdu koupat večer, většinou už na pláži nikdo není, i tak si všude dávám bacha. Rodiče, dcery a nejspíš i přítel se o mě samozřejmě bojí, já říkám, že v mém věku už si to můžu dovolit:), ale nenechám si vzít něco, co prostě miluji, je to moje spojenectví s přírodou i Vesmírem.. jsem sama za sebe a užívám přítomného okamžiku… dám hodně na intuici a ještě si dělám osobní ochranu, tak snad moc neriskuji.. snažím se být opatrná… Všem přeji šťastné cestování!
Paráda. Vždycky se mi líbí, když má holka "koule" se takhle sama někam po Evropě vypravit.
Tak v dnešní době cestuje spousta holek sóĺo. Ale spát sama na pláži, to je jiný level. Smekám klobouček :-)
To jsem myslel tím "mít koule". Hotel, hostel je brnkačka. Ale sám na pláži je jiný level.
To je super cestopis a super styl cestování! Je fajn vidět, že ještě existuje.
Pod karimatkou máš tyvek? A nebojíš se, že ti batoh někdo ukradne, když si jdeš zaplavat? Já jsem v tomhle ohledu dost paranoidní, což je hodně omezující:-(
Ano Tyvek, je velmi praktický, do parku, na pláž, vlastně nemusím během dne nafukovat karimatku, sháním nyní něco jako žďárák z Tyveku.. jestli existuje, pro chladnější noci.
Petro, to si lidi z tyveku normálně sami šijou.
Přesně tak, ušít si ho můžeš sama a podlepit/zalepit švy, otázkou samozřejmě je, jak na tom bude s kondenzací, pravděpodobně žádný zázrak. Mám ho pod karimatku taky, je víceméně nezničitelný a za hubičku.
Petro, jako obvykle super a máš můj obdiv!
Petro, na mne je to hodně low-cost (máte můj respekt!), ale moc a moc díky za sdílení! Prima počtení. Když jste na začátku zmínila letenky do Milána, myslela jsem, že půjde o nějaký klasičtější itinerář, o to více potěšil ten Váš.
Krásné fotky, krásná místa.