AFRIKA
Tanzánie, Zanzibar, Safari, Keňa
Cestopis z roku 2024 napsala Šárka Skrbková
Ta pravá Afrika
Tanzánie, Zanzibar, Safari, Keňa
Dlouho jsem chtěla do Keni, ale když se objevili letenky do Tanzánie za 6 tis zpáteční, neváhala jsem ani chvilku. Letenky byly odlet z Milána a přílet do Londýna. Bylo tedy ještě zajistit 2 další letenky a začala jsem plánovat itinerář, co vidět, co zažít, co ochutnat, jak se tam přepravovat, na kolik nás to vyjde a s tím se tu teď s vámi podělím.
Základní info:
V Tanzanii se platí tanzanskými šilinky (TSH). Směnit lze bez problémů z dolarů, eura lze taktéž směnit ve směnárnách, případně vybrat peníze z bankomatu. Nejvíce nám umožňovalo vybrat 400 000 TSH, tedy asi 3 650 Kč, takže výběr z bankomatu přes kartu Revolut jsme prováděli několikrát.
Při příletu do Tanzanie se platí vízum na místě za 50 USD, opravňuje k několika vstupům, jenom vyplníte jednoduchý formulář, zaplatíte poplatek a je to. Vízum do Keni jsme vyřizovali elektronicky dopředu, cena je 35 USD (vyřízení nám trvalo asi 2 dny), nyní je žádost snadnější, používá se ESTA.
V Tanzanii se jezdí vlevo, sběrnými dodávkami, tzv. dala dala. Jde o 14místné vozidlo, které by mělo vždy převážet maximálně 14 cestujících. Což neplatí, prostě kolik lidí se tam vejde, tolik lidí se tam vejde. Pro nás bylo trochu nepraktické, že jsme většinou měli s sebou 2 větší a 2 menší batohy.
Tanzanci používají jako oficiální jazyk angličtinu a svahilštinu. Ale pozdravit nebo zeptat se, zda nemáte dolar navíc umí anglicky skoro všichni. Často na vás budou volat mzungu – což znamená „běloh“. Místní na vás také budou pokřikovat Jambo – což je pozdrav, často se používá hamjambo, hatujambo. Velmi populární fráze je hakuna matata – nic není problém, což většina z nás zná z pohádky Lvího krále.
Největší město a zároveň ekonomické centrum Dar es Salaam. Dříve bylo hlavním městem, od roku 1996 ho nahradilo Dodoma. První den jsme byli z města trochu v šoku, byla neděle a město bylo jak město duchů. Pár výškových budov, co mají svoje nejlepší léta už za sebou. A několik malých zavřených krámků. Je zde dost velké vedro a město je tak trošku „zaprášené“.
Do Tanzánie se jezdí především kvůli safari. Hlavní město safari je Arusha, která je výšce 1600 metrů, není zde tedy již takové vedro. Vybrat si můžete z několik národní parků. Velmi vás bohužel bude limitovat cena. Nejnavštěvovanější Ngorongoro je rozlehlé území rozprostírající se mezi stěnami obrovské kaldery, prastarého vyhaslého vulkánu v severní Tanzanii. Od roku 1979 je to též památka UNESCO. Jedná se o největší přírodní zoo na světě. Tangarire je park sice o něco menší – ale určitě zde narazíte na slony, žirafy a lvi. Mnoho cestovatelů volí NP Serengeti, které je jedno z nejrozsáhlejších chráněných území Afriky.
Kdo si chce pobyt zpestřit může vystoupat i na Kimimandžáro 5895 m. Jedná se o nejvyšší horu Afriky, výstup však není levná záležitost a zabere vám to několik dní.
Zanzibar je souhrnný název pro dva ostrovy – Zanzibar a Pemba. Dostanete se tam trajektem za 35 dolarů a cesta trvá zhruba 3 hodiny. Rozloha činí 2 461 km² a na délku má ostrov zhruba 87 km, žije zde 1 ,9 mil obyvatel. Čas zde můžete využít k procházkám po pláži, plavání se želvami, jet do pralesa za opicemi, navštívit farmu s kořením (Zanzibar je známý jako „Ostrov koření”, je domovem pro mnoho unikátních rostlin, včetně klovníku, vanilky a muškátového oříšku, které se zde tradičně pěstují.) Prozkoumejte hlavní město Stone Town, které bylo zapsáno na seznam UNESCO a kde se mimo jiné narodil Fredie Mercury.
Nairobi, město ležící ve výšce 1800 metrů nad mořem, tedy o 200 metrů výše než naše Sněžka, je hlavním městem Keni. Jméno pochází z masajské fráze Enkare Nyrobi, což znamená „studená voda“. Oproti Daru působí rozvinutější a evropským dojmem. Počet obyvatel je 4,3 milionu. Město vzniklo v podstatě z ničeho při rozmachu železnice v roce 1899. Nevynechejte zde útulek se žirafami, kde je můžete krmit. Neskutečný zážitek je záchranná stanice pro slůňata, kde si může slůně adoptovat a přispět tak na provoz útulku. Nejznámější obyvatelkou je Karen Blixen – všichni známe film/knihu Vzpomínky na Afriku. Můžete zde navštívit i národní muzeum, národní park, kde také spatříte zvířata ve volné přírodě.
Očkování rozhodně nepodceňte. Doporučuji základní cestovatelské - břišní tyfus, Žloutenka A a B, vzteklina a žlutá zimnice. Pokud přilétáte z Evropy, není povinná, pokud budete přejíždět z jiného afrického státu, mohou již očkování na žlutou zimnici kontrolovat. Původně jsme přemýšlela i očkování proti Dengue, ale nějak jsem to nestihla. Preventivně jsme brali Malarone, ale někteří cestovatelé mají pocit, že je zbytečný. Že malárie už není takový strašák a tento lék vám údajně v těle udělá větší paseku než samotná nemoc. Někdo na něj zase nedá dopustit.
Náš itinerář
Pátek 1.3.
Razíme do Prahy a čeká nás krátký let do Milána s Ryanairem. Přilétáme na letiště Bergano. Jedeme autobusem do centra města Bergano, kde během chvilky přestoupíme na vlak do centra Milána. Metrem za 2,20 Euro se přiblížíme k ubytování, kam už dojdeme pešky. Vyřídit nezbytnosti na recepci a hurá do postele. Spím v hotelu, kde jsem spala před 7 lety.
Sobota 2.3.
Vyrážíme na italskou snídani, za 2 croasanty, kávu a horkou čokoládu platíme 7,50 euro. Bohužel dost poprchává, a tak se tramvají přemístíme k chrámu Duomo, páté největší katedrále na světě. Nádherný je výhled ze střechy, ten bohužel kvůli počasí nestíháme. Poté vezmu Marcela do nákupní La galleria Vittorio Emanuelle II, kde sídlí krámky luxusních značek, projdeme kolem opery La Scala, která bývá vyprodaná na x měsíců dopředu. Procházkou několika uliček si zkrátíme čas a metrem se vracíme na stanici centrále, kde vlak nám jede až za 30 minut, a tak volíme o 3 eura levnější autobus na letiště Malplesa. Na letišti spojíme dva batohy v jedno zavazadlo o váze 10 kilo, obmotám fólií kvůli poškození a zajdeme si ještě před gatem na jídlo. A už pelášíme za kontrolu. Čeká nás kratší let z Milána do Saudské Arábie a pokud neopustíte letiště, vízum nepotřebujeme. Máme zde zhruba 3 hodiny dlouhý přestup, na spaní je letiště velmi nepohodlné, všechny sedačky mají opěrky, není tedy šance se nikde natáhnout. A pak už nastupujeme do letadla směr Dar es Salaam.
Katedrála Narození Panny Marie
Neděle 3.3.
Noční let je v celku v pohodě, trochu se prospíme, dostaneme dobrou snídani a ke svačině banán. Na letišti v Daru platíme vízum, sháníme simkartu za 22 000 šilinků, nakonec bereme vodafone. Opustíme areál letiště a pěšky přejdeme na druhou stranu silnice, kde začíná ta správná mela. Přeplněné autobusy jezdí, výběrčí vybírají peníze a hulákají kam jedou. My v rychlosti googlime, jestli je to poblíž našeho ubytování. Po několika minutách se prostě odvážíme někam nastoupit. Do naprosto přeplněného autobusu se sotva vměstnáme a máme 4 batohy. Projíždíme celkem zajímavou čtvrtí, vypadá to dost chudě, nakonec nás vyhodí na něčem jako autobusovém nádraží, optáme se na cestu a dojdeme k dalšímu dala dala, který už není tolik přeplněný a dojedeme až ubytování. Cesta stojí pár korun. Check in je až za hodinu. Tak vysedáváme na gauči a relaxujeme. Jdu se projít po okolí a vyfotit nějaká koťátka a zjistím, že zrcadlovka neostří. No to je panika. Představa, že si nepřivezmu jedinou fotku mě dost děsí. V rychlosti píšu všem, co se ve focení vyznají i na podporu Canyonu, co by to mohlo být. Podaří se mi ještě najít nějakou provozovnu Canyon mimo centrum Daru a jsem rozhodnutá se tam zítra vydat. Ale trochu se bojím, že s tím nic nespraví, nebo si to vezmou na 30 dnů na opravu. Nevím, jak se mi to podařilo, ale po chvilce mačkání různých čudlíku se mi podaří zaostřit. Mám takovou radost, fotky ze safari budou. Konečně si hodíme věci do pokoje, na chvilku se natáhneme a jdeme do centra a hledáme jídlo. Přestože google hlásí, že restaurace má být na každém rohu, nám se skoro třičtvrtě hodiny nedaří nic najít. Nakonec najdeme jedinou restauraci, která má otevřeno a kde objednáváme jídlo. Říct, že jsme si mysleli, že Tanzánie je levná, se rozhodně říct nedá. Za polívku, dvě jídla, pivo, džus a kávu platíme 570 korun. Ještě se nás pokouší ošidit a píšou tam dražší lassi místo limetkového džusu, dvě piva místo jednoho a dvě vody, které jsme ani neměli. I tak jim Marcel nechává dýško, což já bych asi v tomto případě neudělala. Dar es Salaam jinak jako město nestojí za moc, na projití malého centra, 2 výškových budov, 2 kostelů a smradlavého rybího trhu vám stačí chvilka a ostatních zajímavostí tady zase tolik moc není. Do supermarketu ještě zajdeme na zmrzlinu za 150 tsh. Utahaní se večer vracíme na hotel, kde nám zlobí sprcha, vypadává proud a nejde klimatizace. No vítejte v Africe. Hakuna matata.
Dar es Salaam
Pondělí 4.3.
Bohatou snídaní se to nazvat nedá, 4 bílé toustové chleby a omeleta z jednoho vajíčka a čaj. Aspoň kdyby k tomu byla trochu zeleniny. Odpočíváme na pokoji, Marcel si hraje hru na mobilu a razíme na pláž. Jedeme busem dala dala. Vyhodí nás v centru, ale jinde, než jsme mysleli. Tak se jdeme projít. No sakra, to je úplně jiné město než včera. Kupujeme kešu za 13 000 tsh, asi 120 korun. Nejdříve máme pocit, že nás prodavač natáhnul, ale později se v krámě přesvědčíme, že je to odpovídající cena. Včera ve městě chcípnu pes, dneska to tam žije. Člověk by řekl úplně dvě jiná města. Autobusem dojedeme na zastávku Moroco. Autobusy mají vyvýšená nástupiště a předem určenou trasu, kde jedou samostatným jízdním pruhem uprostřed silnice. Poté už zase jedeme dala dala. Zastavíme se v krámě a za 160 korun kupujeme pivo, dva nanuky, dvoje sušenky. Ceny jsou opravdu srovnatelné jako u nás. Dojdeme na pláž a jdeme do moře. Moře je krásně teplé. Vydržíme tam snad dvě hodiny. Jen každou chvíli kontrolujeme, zda nám nikdo z břehu nebere věci. Marcel má cestou zpět chuť na pivo, za malé pivo platí 70 korun a trochu prská, že ho natáhli. To je tak, když si nejdříve objednáte a až pak se ptáte na cenu. Já se většinou ptám na cenu a až pak teprve řeknu, zda to chci. Vybíráme restauraci s výhledem na moře, kde si dáme večeři, džus, něco jako fantu a dvakrát burger a platíme 4 stovky. Potkávám i Masaje, se kterým si „trochu povídám“. Zná pár slov a pořád mi opakuje, že je z Ngorongo, že jsem moc hezká, a že je tu tři měsíce a nemá děti. Marcel si hraje hru na mobilu a že nám nového nápadníka ho moc netrápí. S plnými pupky a za tmy se celkem projdeme, chtěli jsme si vzít tuk tuk, ale bohužel jsme na žádný nenarazili, a tak to vycházkovým tempem jdeme asi 4 km pěšky k centru. V centru nakonec bereme tuk tuk, který nás za 5000 tj, asi padesát korun popoveze asi o 2 kilometry. Na ubytku opět trochu zlobí klimatizace a větrák. A zítra je v plánu Zanzibar.
ten vpravo mohl být můj manžel
5.3. úterý
Po opět vydatné snídani jedeme tuktukem k přístavišti. Za 5 tis. Zkoušel na nás 10 tis. I tak si myslíme, že reálná cena je tak 3 tis. Naháněči nás ženou k jiné přepážce a pak platíme místo 35 dolarů 38 dolarů, prý poplatek za platbu kartou. To silně pochybuji. Asi poplatek za nějakou „službičku“, že nás odvedli k jiné pokladně. Nakonec po nás chtějí ještě „tips“ že nám pomohli. Když nám berou batoh, prosím ať nám ho vrátí, stejně pak za to budou jen chtít peníze. Cesta trajektem uteče. Jedná se o rychlý katamarán, který má několik tříd. Jdu se poté projít za záď a příď a užít si vítr ve vlasech. V přístavu proběhne rychlá kontrola pasu, dostaneme razítko a už nás to vyplivne mezi dav, který nám nabízí taxi taxi. Kousek popojdeme, abychom se zorientovali a projdeme si trhy, kde můžete koupit opravdu cokoliv. Nastoupíme na bus, který nás vyhodí na konci města a tam chytneme další malý bus přímo do Jambiani, které je na druhé straně ostrova. Hotel máme pěkný, s bazénem. My máme malinkou chatičku hned u bazénu. Vydáme se na pláž, která je jen přes cestu a obejít pár baráčků. Voda je krásně tyrkysově modrá a opět neskutečně teplá. Vykoupaní a spokojení si zajdeme na jídlo. Nakonec se po tmě jdeme projít městem a cestou zpět to vezmeme po pláži. Líbí se mi tu, je to dovolenkový ráj, ale přece to nepůsobí jako místo upravené jenom pro turisty.
Útrata – 5 tis tuktuk, 74 dolarů trajket, 2 tis bus, 1 tis voda, 1 tis dva nanuky, 30 tis bus, 44 tis oběd, 4 tis meloun, 1200 fanta, 1000 voda
Je libo meloun? většinou za 40 Kč
Zanzibar je souhrnný název pro dva ostrovy při východoafrickém pobřeží
6.3. středa
Hned po ránu skáču do bazénu, to vedro se prostě vydržet nedá. Čeká nás bohatší snídaně, která se skládá z několika druhů ovoce, čaj, káva, džus a na výběr máme buď palačinky, omeletu nebo tousty se sýrem či zeleninou. S nacpanými pupky opět skáčeme do výhody našeho ubytování a tou je bazén, kde se vydržíme několik hodin jen tak flákat a relaxovat. Usoudíme, že jsme rozmočení dostatečně a jdeme se projít, naší misí je vyjednávat skútr. Dojdeme ke prvnímu stánku, kde nám majitel po telefonu sdělujeme podmínky. Vyjde to zhruba na 35 dolarů a povolení na řízení nám též zajistí. Spokojeni s úspěšnou misí jdeme k moři. Chvíli plavu, blbnu ve vodě, ale je mi čím dál tím víc blbě. Bolí mě hlava. Ale jako střep. Tak se vracíme do naší malé chatičky a odpočíváme. Možná i na malou chvilku trochu usnu. Nakonec dojdeme zařídit skútr do jiného krámku, chlápkovi dáváme kopii řidičáku a peníze jako zálohu a zítra ráno v 10 si máme přijít vyzvednout vespu. Vypadla elektřina, v celé vesnici. Zajdeme si na místní jídlo, bohužel džus mi kvůli výpadku proudu udělat nemůžou, tak si objednávám sprite a k jídlu si dáme špagety, celkem platíme 42 tis, tedy zhruba 420 korun a po cestě domů ještě kupujeme balenou pitnou vodu. Nedá mi to, koupání jsem dnes měla málo, a tak se jdeme smočit do nočního moře. Nakonec mě dožene i práce, a tak na dvě hodinky sedám k počítači. V 18 hodin opět elektřina jde, výpadek proudu trval od ráno do 18 hodin, hakuna matata.
snídaně
i u snídaně hrajeme hry
7.3. čtvrtek
Jdeme si půjčit skútr. Platíme 40 tis. Hned po vjezdu na hlavní silnici natankujeme za 12 tis. Cesta je super, vítr dělá z vedra snesitelné počasí, baví mě pozorovat okolní baráčky a přírodu. Super je se k Marcelovi tisknout, lepší než sedět vedle v autobuse. Po hodině dojedeme do města a hledáme místo na parkování. Místní to na nás zkouší, že placené parkovné za 40 000, tedy asi 400 korun. To určitě. Jedeme přeparkovat kousek dál na ulici. A zadarmo. I to minulé parkoviště bylo tuším zadarmo, jen prostě viděli, že jsme turisti, a tak to zkusili. Domlouváme si malou loďku za 20 dolarů, 50 tis, která nás převeze na Prison Island. Tam se platí vstup 3tis vládě. A dalších 12 dolarů vstup. Jsou zde obrovské želvy. Většina se jen tak povaluje ve stínu nebo se pomalu courají po cestičkách. Mezi nimi se pohybuje i několik pávů. Je mi strašné vedro a před sluníčkem si spálenou kůži chráním košilím. Projdeme si ostrov a zajdeme na občerstvení, pivo zde stojí 8 dolarů. Uvnitř areálu se nachází i malý krám se suvenýry a malinkaté muzeum o 2 místnostech, kde se dozvídáte o historii tohoto ostrova, který byl nejdříve používán jako vězení pro vzbouřené otroky v 60. letech 19. století. V roce 1890 se stal protektorátem Britů. Generál Mathews koupil ostrov od arabských vlastníků a chtěl zde udělat centrální vězení Zanzibaru, i když zde bylo postaveno 18 cel, nikdy nebyly použity. V současné době zde žijí želvy obrovské, vážící až 200 kilogramů a staré až 150 let, které sem byly přivezeny ze Seychel v roce 1919 a od té doby se hojně rozmnožují. Lodí se vracíme zpátky na Zanzibar a projdeme město, na oběd zajdeme do restaurace, která ale nemá záchod. Je mi fakt vedro, to sluníčko mi na moji spálenou kůži nedělá moc dobře. Pro osvěžení se rozhodneme shánět nanuk. Marcel se ptá místního, kde koupil nanuk, a on že byl poslední, a tak mu dá svůj napůl snědený. Trhy jsou hotové mraveniště, a tak to po chvíli vzdáváme a vracíme se k naší Vespě. Ještě stihnu vybrat dalších 400 tis. Cestou domů se v řízení střídáme, líbí se mi okolní zeleň a pouze silnice, jinak nikde nic. Domů se vracíme až za tmy.
Prison island
V současné době zde žijí želvy obrovské, vážící až 200 kilogramů a staré až 150 let, které sem byly přivezeny ze Seychel v roce 1919 a od té doby se hojně rozmnožují.
Nejvýraznějšími architektonickými prvky jsou ale dřevěné zanzibarské dveře, lépe řečeno bohatě zdobené vyřezávané vstupy do domů, kterých je tu na 500. Dveře jsou často starší než domy, do nichž tvoří vstup, byly totiž vybudovány z kvalitního dřeva odolného proti termitům, vodě a jinému poškození. Používalo se většinou místní dřevo z chlebovníku či durianu, případně teakové a sezamové dřevo z Indie.
8.3. pátek
Využíváme, že máme moped a jedeme mopedem k jeskyni Kuza caves. Našly se zde kosti zebry a žirafy. Platíme vstupné 40 000 a jsme tam úplně sami. Teplota vody je 26 stupňů, voda je sladká a místy hluboká až tři metry. Celý tento kouzelný útvar máme sami pro sebe. Prý máme vyslovit přání, které se nám splní. Vracíme skútr a razíme na snídaní a poté už se rochníme u bazénu. Poté si Marcel jde za 140 kč vyprat. Domlouváme si potápění za 50 tis. Místní si pak nechává 20 tis a 30 tis dává rybářům, kteří nás tam odvezou. Korály nic moc, pár barevných rybiček. Pokud jste se někdy šnorchlovali v Egyptě, tady to ani nezkoušejte, budete zklamaní, ale aspoň plavba katamaránem byla zážitek. Před potápěním jsme ještě měli oběd v kouzelné restaurace s výhledem na oceán, kde učí kiteing. U nás na hotelu si dáme k večeři pizzu (v nějakém průvodci psali, že pizzu máme na Zanzibaru rozhodně zkusit) a já se jdu projít po pláži a Marcel si hraje hru na mobilu.
Jídlo 44 tis, jídlo 40 tis, katamarán 50 tis., voda, Fanta 4 tis
Katamarán - plavidlo se dvěma – obvykle rovnoběžnými – trupy, anebo s jedním trupem a jedním vahadlem.
moře mělo nádhernou tyrkysovou barvu
Kokosovník ořechoplodý je palma, původem pravděpodobně z jihovýchodní Asie, pěstovaná v tropických oblastech na březích moří. Pěstován je pro svůj plod, respektive jeho semeno, nazývané kokosový ořech.
při přílivu jsme se o tyhle tyče mlátili
9.3. sobota
Ráno se jdu podívat na odliv a koupit pohled, bohužel mají zavřeno. To je moje poučení pro budoucí cesty, když něco chceš, kup nebo udělej to hned, později už nemusí být příležitost. Nakonec po snídani Marcel neodolá a jde se též podívat na pořádný odliv. Jdeme na hlavní silnici a čekáme na dala dala, která bohužel nepřijíždí. Tak chytáme tuk tuk. Vezme nás 6 km na křižovatku. Poté se nám podaří koupit jízdenku za 10 000 pro oba, tedy 100 kč. (cestu tam jsme platili 3x více). Trochu mám stažený zadek, zda to na letiště stihneme. Jsou objížky a čas nám nevychází, tak v hlavním městě ihned bereme tuk tuk a už jsme na letišti. Tam nám ostraha oznamuje, že let má 2 hodiny zpoždění. Časově už se nám nevyplatí se nikam přesouvat a s batohy se nám po okolí courat nechce, a tak si venku dáme jídlo a zmrzlinu, nakrmíme toulavou kočku a jdeme se odbavit do haly. Letíme malým letadlem, na palubě dostaneme sušenku a zmrzlinu. Po přistání nás to hned vyplivne na parkovišti. Žádná příletová hala. Ptám se, kde jsou naše zavazadla. Prý je přivezou na takový stůl. Taxíky odmítáme a vydáme se pešky na hlavní silnici, kde chytneme dala dala a chvilku si povídáme s turistou z Itálie. Poté si stopneme tuk tuk, krerý nás odveze přímo až k ubytku. Vybalíme si věci a jedeme zase tuktukem do centra. Hledáme safari. Chci najít agentury, co prodávají zájezdy a domluvit se s nima. Bohužel nic takového nemůžu najít. Tak si alespoň opisuji názvy na safari autech, že si poté vygooglim jejich webovky. Do restaurace se nám nechce, a tak zkoušíme street food, dáváme si kukuřici, poté ještě sladkou koblihu a něco jako pizza. Kupujeme pivo a jablíčka. Domů to ukecáme na motorce za 3 tis. Hledám safari a najít něco za 2500 korun na den je nemožné. Spíše 5 tis na den. Prodlužujeme o jednu noc, protože je mi jasné, že takhle rychle to nevyřeším. Zítra je hlavní úkol sehnat safari.
Útrata – 2 tis bus, 5 tis tuk tuk, 5 tis tuk tuk, 3 tis motorka, 7 tis pivo, 2 tis kukuřice, 5 tis 2 smažené koblihy a pizza, 2 tis jablko, 1 tis pití, 39 tis jídlo na letišti, 5 tis tuk tuk, 10 tis cesta busem (celkem 86 tis, 790 Kč, necelé 400 na osobu)
10.3. neděle
Hledám agentury pro safari. Porovnávám ceny. Doporučuji pro přehlednost tuto stránku: http://safaribookings.com. Ještě den předem si opisuji názvy všech safari aut a pak vyhledávám jejich webové stránky a koukám na nabídky. Pro vysokou cenu se rozhodnu pro 2 dny. Většina nabídek je kolem 400 dolarů. Na hostelu je starší děda Teo, který mě prosí, zda bych nezařídila safari i jemu. Mám tedy vyjednávací pozici a smlouvám, jakou dají cenu, když budeme 3 a že jiná agentura mi nabídla nižší cenu, a nakonec to stáhnu na 330 dolarů na osobu za dva dny. Jsem spokojená a jdu si zaběhat. Na začátku si běh užívám, zdravím se s místníma, dost jich je vyfiknutých kvůli kostelu. Ale po čase se absolutně se ztratím, takže z 5 km běhu je 10 km a ke konci jsme bezradná. Jdu se ptát do lékárny, kde jsem a kudy bych měla běžet. Ještěže si pamatuji název hotelu. Kdybych si bývala vzala mobil s mapou, že. Dáme rychlý místní oběd za 130 tis, tedy 130 korun pro oba včetně pití a jdeme se podívat na vodopád, který je v okolí a doufáme, že nás tam odveze místní týpek s motorkou za pár drobných. Bohužel začíná silně pršet, a tak se schováme na místní tržiště. Je zde milá paní, chce si s námi podívat, ale bohužel nerozumí ani slovo anglicky, a tak naše komunikace vypadá spíš jen z pantomimy a úsměvů. Do teď mě štve, že jsem si ji nevyfotila. Byla vážně krásná a měla i hezký úsměv. Jsou dva extrémy, buď mají krásné bílé zuby a nebo naopak zkažené zuby. Domluvíme si, že na ubytku necháváme věci (2 větší batohy) a prosíme, zda by nám nepřipravili snídani dříve.
11.3. Pondělí
Nastal den D. Čeká nás budíček ve 4 ráno. V pět jsme přichystaní, sbalení, slíbená snídaně nikde, ale to nevadí, čekáme na odvoz. Po půl hodině stále nikde nikdo, vstává náš recepční a aspoň nám dává snídani palačinky, volám do agentury, nikdo to nezvadá. V 6.20 stále nikde nikdo, sraz byl v 5. Neustále chodím vyhlížet na ulici, agentura stále neodepisuje, nebere telefony, už mám pocit, že jsme naletěli a někomu jen tak dali peníze. Recepční nás uklidňuje, že je to normální a že přijdou. Nakonec se ukážou. Zpoždění jenom 90 minut. Hakuna matata. Cestujeme s Korejcem a dvěma Němci. Stavíme se na ubytování, kde budeme po čas safari spát a máme čas na rychlou snídani, dají nás do safari auta s jinými lidmi a razíme. Asi hodinu ještě jedeme po silnici, než vjedeme do národního parku. Stavíme hned na první vyhlídce a zdálky rozpoznáváme stádo buvolů a slonů, jsme celí natěšení. Cestou na dno kráteru ještě zdálky spatříme několik žiraf ve volné přírodě. Sjedeme dolů do kráteru a já jsem v šoku. Vedle auta stojí desítky zeber, antilop, vidíme buvoly, nosorožce z dálky, hrocha ve vodě a lvi. Normálně si tak leží u cesty, a odpočívají. My autem stojíme pár metrů od nich a oni nás mají očividně na háku. Nevím, co by se stalo, kdyby se rozhodli skočit do auta a dát si nás ke svačině. V parku strávíme několik hodin a otevřenou pusu z údivu nezavřu. Každou chvíli stavíme, pozorujeme a fotíme. Rozhodně si nezapomeňte vzít dalekohled. Poté si dáme oběd a čekáme, že budeme pokračovat, bohužel ale naše prohlídka končí. Marcel je dost zklamaný, chtěl vidět i stádo slonů zblízka a nechápe, proč nás tam nevzali. Hrozně nadává, vztek mu vydrží snad 2 hodiny. Druhý den se dozvím, že je to nevýhoda sdíleného safari. Ostatní členy naší skupiny čekal přejezd do Arushy a Moshi, a tak se muselo skončit dříve. Odvezou nás na ubytování, kde pokoj sdílíme s několika šváby. Já si skočím zaplavat do bazénu a jdeme na hromadnou večeři. Místní nám pak ještě ukazují jejich tance. V podmínkách zájezdu bylo tips 10 dolarů řidiči. Náš děda Teo to odmítá zaplatit, i když je to pouze 250 korun. Popravdě, řidič si dle obsazenosti auta vydělá cca 70 dolarů za den a safari nebyla levná záležitost, ale jednou to v podmínkách je, a my s tím souhlasili, tak to platíme. Kdo ví, zda řidiči mají mzdu nebo jsou placeni pouze těmi dýšky.
kráter, největší přírodní zoo, UNESCO
já doufala že uvidíme něco, ne že uvidíme všechno, během pár minut a tak zblízka. Safari za všechny ty prachy stálo.
Lev se ve volné přírodě dožívá 12–16 let, v zajetí až 25 let.
12.3. úterý
Ráno si dám krátké plavání v bazénu. A jedeme zase s úplně jinými lidmi a v jiném autě do národního parku Tarangire. V parku už není tolik zvířat, ale vidíme slony, žirafy, dvě lvice, prasátka jako ze lvího krále, jiný druh antilop, opice. Oběd máme s vyhlídkou, opět se podává rýže a kuřecí maso. Jídlo si musíme hlídat před drzými opicemi, které kradou. Po obědě pokračujeme v safari. Když chci na záchod, nemůže mě pustit, je vysoká tráva a neví, co se tam skrývá. Safari končí a my přesedáme do jiného auta a jedem domů. Marcela se před vchodem do našeho ubytka ujmou 4 černošské děti a velmi je zajímá dalekohled. I náš recepční se jde podívat, prý něco takového vidí poprvé v životě, a to je mu třicet. Je mi trochu nevolno z horka. Doplácíme 2 noci, tedy 6 dolarů, 32 tis šilinků. Na večeři nás vezme náš recepční do místní restaurace, kde pracuje recepčního kamarád ze školy. Za jídlo platíme necelých 10 tis. Tedy 100 kč za 2 porce a dva džusy. Ještě zavítáme do místní restaurace, kde všichni sledují fotbal. Za 2 piva a fantu platíme 7 tis. Tolik obvykle platíme za jedno pivo. Náš recepční nám vysvětluje, že jsme mzungu, tedy běloši. A pro místní to asi znamená, bohatá chodící peněženka, a tak nás můžou natáhnout. Ale ne všichni. Někteří nám dávají odpovídající ceny. Recepční je z jihu, vystudoval učitelství, ale teď už rok pracuje zde v hotelu, má 4 sestry a sní o tom, že si založí farmu se sumci a bude bohatý. Jeho kamarád studuje na infrastrukturu, pro stavění cest. Nyní má prázdniny a vypomáhá mamce v restauraci. Hledáme bus do Nairobi. Najdu nějaké přeprodávající agentury, které nemají dobré hodnocení, a tak se rozhodneme zítra zkusit štěstí a na bus půjdeme bez jízdenky.
Baobab - opadavý strom s tlustými kmeny
mládě vypije 10 litrů mléka denně, slonice je březí 22 měsíců
13.3. středa
Dáváme si brzkou snídani a náš domácí už nám objednal tuktuk. Dojedeme k restauraci Pablo Picaso, odkud by měl jet bus de Keni. Kupujeme jízdenky v hotovosti a už vyrážíme. Na hranicích nás donutí si vytisknout vízum, naštěstí je tam tiskárna, kde vám to ochotně za 100 Kč vytisknou. Hned po hranicích stojíme v malém krámku, kde je bistro a záchody na 15 minut. Kupujeme fantu, sušenky, čokoládu a chipsy a platíme asi trojnásobek obvyklé ceny. Bohužel nemáme prostor ani čas ani chuť se dohadovat. Keňa už je od pohledu jiná, vyspělejší, lepší infrastruktura, hezčí baráky. Do města jsme přijeli asi v 15.30. Protože to tu ještě neznáme a nemáme vybrané peníze, pešky se vydáme na ubytování, jsou to asi 3 kilometry. Ubytování máme luxusní, sedmé patro, velký byt, 3 ložnice, velký obývák s kuchyní, balkon. Nakonec nás přestěhují o 4 patra níže a máme i spolubydlící, ale i tak je to za 250 korun pro Marcela jedno z nejlepších ubytování, co kdy měl. Jdeme na pizzu a na nákup. Musíme vybrat peníze a též kupujeme Strepsil. Kdo by čekal, že to v Africe budeme potřebovat. Ale už od safari se necítím úplně fit. A můj chraplavý hlas to jenom dokazuje.
14.3. čtvrtek
Je mi trochu lépe, Marcel vstává dříve, aby si hrál hru, ale zároveň nám připraví luxusní snídani. Jdeme na žirafy. Doufám, že odepíšou sloníci. Moc bych si přála vidět jejich krmení a koupáni. Tohle jsem trochu prokaučovala, měla jsem žádost o rezervaci poslat o dost dříve. Razíme vybrat peníze a pak zkoušíme motorkáře, jestli nás za 80 korun odveze k žirafímu centru. Nakonec nám drobné nevrací a zkouší větu, jako že on aspoň bude mít na oběd. Ty peníze mu necháváme. Mně tohle moc nevadí, je to pár korun navíc. Marcela tenhle jejich přístup štve, kdy pak chtějí více než předem domluvenou cenu. Před lety (ještě před covidem), když jsem plánovala Keňu s kamarádkou Markétou, našla jsme hotel, kde vám žirafy sní snídani. To jsem chtěla. Než jsem zjistila, že jedna noc v hotelu stála 65 tis korun. Teď jsme v žirafím centru a máme hotel na dohled, je hned vedle. Jenže my ty žirafy krmíme za 250 korun a noc na ubytku v Nairobi máme za 250 kaček. Kdybych to tenkrát koupila, pěkně bych si rvala vlasy. Žirafí centrum je super, dostanete kokosovou mističku a můžete krmit žirafy. Baví mě je i jen tak pozorovat. Strávíme tam několik hodin, vevnitř je u muzeum, kde se dozvídáme, že žirafa spí maximálně 50 minut denně nebo že dokáže sníst 30 až 60 kilo potravy. V celém areálu se platí pouze kartou, i jídlo i suvenýry. Nejdříve chci tvrdohlavě courat po městě, ale po hodině chůze toho mam plné kecky a vzdám to a klidně jsem ochutná jet domů a odpočinout si. Večer mi přijde email, že rezervace na slony je na sobotu. Bože, já mám takovou radost, že to vyšlo.
https://www.giraffecentre.org/
žirafy spí 5-50 minut denně, spořádají 35-65 kg potravy a můžou se dožít až 28, 10-15 ve volné přírodě
není krásná?
krmení bylo super
zakladatelé
2 týdenní mládě !
15.3. pátek
Není mi moc dobře. Nechápu, jak můžu být nemocná v Africe. Dnešek věnujeme městu. Prosím Marcela, zda by nezjistil nějaké věci na zítra, bohužel je zase na mobilu, a tak si to po půl hodině pozjišťuji sama. Celá Afrika je vlastně můj režim, co vidět, kde spát, jak se přepravovat. Říct, že se Marcel na něčem podílel a s něčím pomohl bohužel říci nemůžu. O to více ironicky mi pak po návratu zní jeho vyprávění kolegům, jaké to tam bylo. Ale zase mi v ničem neodporoval, takže jsem viděla opravdu vše, co jsem chtěla. Teď jdeme do kostela, kolem mešity, kde zrovna probíhá modlitba a lidé sedí na koberečcích i venku. Další mise je kongresové centru, kde je dřívější nejvyšší budova, kde je výhled do kraje. Je zde i školní exkurze a malý černoušci si s námi chtějí plácnout. Nakonec navštívíme památník 7. srpna 1998, kde teroristé z al Kaidy zabili 218 lidí, když zaútočili na americkou ambasádu. Jdeme na nákup a před krámem nám osloví bezdomovec, zda mu nedáme peníze na jídlo. Řekneme, že mu něco koupíme v krámu, ale to on už jde s námi do krámu a ukazuje, co máme přesně koupit. Security se ptá, zda patří k nám, a nebo ho můžou vyhodit. Nakonec chce 2 velké balení mouky, 2 velké balení cukru a několik mýdel. Žádné kraviny jako alkohol a cigarety. Tak mu to zaplatíme. Venku nás hned oslovuje další, zda mu nekoupíme chleba. Toho už bohužel odmítáme. Člověk by i pomohl, ale nemůže tu „zachránit“ všechny. Motorkou to vezmeme domů, platíme 500, tedy 85 korun. Za 4 kilometry nám to přijde dost, odpovídající cena by byla být tak 200 dle Boltu, bohužel se nám s motorkáři nedaří moc smlouvat. V tomhle jsme jiní, vím, že by to mělo stát 50 korun, ale když po mě chtějí 80 korun, těch pár korun mě nezabije a klidně bych to zaplatila. Marcelovi se nechce a hádal by se do poslední chvíle. Ale pak zase někde nemá problém dát 5 dolarů za pivo.
vyhlídka na Nairobi
Nairobi, nadmořská výška 1800 m
kongresové centrum, 32 patrová budova s výhledem
kostel
16.3. sobota
Marcel každý den vstává o hodinu dříve, aby hrál hru na mobilu. Já si trochu pospím, necítím se moc dobře. Na malou chvíli si pohrávám s myšlenkou zůstat v posteli. Ale ani omylem. Jedeme na slony. Objednáme si bolta, který nás odveze až k bráně. Poté máme jít kousek pěšky, ale zastavuje nás strážkyně Monika, že nás tam hodí. Cestou nezavře pusu, ale zdá se milá. A už se řadíme před branou u útulku. Říkají nám, že nám, že nacházejí opuštěná slůňata, kterým zemřela máma a útulek se o ně stará, a až jsou starší, pouští je zpátky do přírody. Už včera jsem se rozhodla, že si adoptuji slůně. Mají 22 slonů a já si nakonec vyberu. Jmenuje se Weka, narodila se v březnu 2021 a je to trouble maker. Moje spřízněná duše. Přijde mi super, co útulek dělá a chci jim přispět. Když už jsme v parku, zaplatíme si i safari. Přece jenom, když už tu člověk je. Kolikrát v životě budete mít šanci vidět takhle zvířata ve volné přírodě. Výhoda je, že tenkokrát máme auto sami pro sebe. Vidíme žirafy, nosorožce z blízka, zebry, antilopy, a dokonce i pět lvic odpočívajících ve stínu. Na geparda a hyeny jsme štěstí neměli, ale prý to jsou noční živočichové. Průvodce nás vysadí na pumpě a mi vybíráme peníze a on nám pak ještě domlouvá motorku za normální peníze. Necháme se převést do muzea Karen Blixen, kde si projdeme její dům a dozvíme se o její historii s pěstováním kávy a stěhováním do Dánska. Kdo by neznal ten příběh ze Vzpomínky na Afriku. Od muzea jdeme pešky a žádné motorky, které bychom stopli v dohledu. Nastoupíme na první bus, který nás odvezeme na konečnou, kde si v bistru dáme výbornou večeři a ještě i dortík. Využíváme wifi a objednáváme si Bolta domů. Rozhodně doporučuji si i v Keni pořídit simku už jenom kvůli levnému dopravování přes Bolt, motorkáři se nás vždy snažili natáhnout. Já zase musím chvíli pracovat a Marcel si hraje hru na mobilu.
https://www.sheldrickwildlifetrust.org/
malý nosorožec, též zachráněný a připraven k adopci, Raha, holka, 18 měsíců
zachraňují slůňata a cca za 3-5 let je navrací zpátky do přírody
Weka !! moje :D
17.3. neděle
Dneska je v plánu projít si město. Respektive co jsme dva dny předtím nestihli. Především chci na masajské trhy. Dle mapy je najdeme, ale většina krámků je opět zavřená. Zase ta neděle. Místní nás pozve do jednoho masajského krámku, který je otevřený. Marcel si vybere košili, malou misku, velkou misku pro mamku a já přihodím náramky pro kamarádky. Začne smlouvání. Nejdříve chtějí 13 tis, Marcel to po hodině smlouvání zvládne srazit na 5 tis, tedy asi 900 korun. I tak je to za těch pár věcí přestřelené. Ale je celkem legrace je pozorovat, když řeknou, že za tohle chtějí tolik peněz a Marcel, že je to je drahé, to nezaplatí. Bohužel už nemáme dostatek hotovosti, a tak jdeme ještě naposled vybrat z bankomatu. Park je bohužel zavřený, ale kdybychom dali malé všimné, tak by nás tam pustili. Marcel jim zkouší nabídnou tu nejmenší minci, co máme, ale nepochodí, a tak to procházkou vezmeme na ubytko, odkud si pak zavoláme Bolt na letiště. Den předem, mi přišla zpráva, že let nám posunuli o hodinu. Přijdeme na letiště a tam je původní čas odletu. Žádná zpráva o nové změně. Letiště působí trochu zmateně, vlezeme do špatného gatu a pak ještě přecházíme. Marcel neochutnal pivo, a tak si ještě sedá do baru na letišti a mastí hru a já si procházím krámky. Čeká nás krátké přistání na Zanzibaru, kde ani nevystoupíme z letadla. Na letišti bereme tuktuk, který nás za 15 tis odveze až k našemu ubytku. Marcel si kupuje pivo a já fantu a zaplujeme do postele.
hodinový proces smlouvání
Marcelova nová košile
18.3. pondělí
Bydlíme v malinké chatce, kde je jen postel. Výhodou je, že je hned u pláže. Ráno si zde schováme batohy a celý den se poflakujeme v moři nebo v bazénu. Já si za poslední peníze skočím na masáž. Objednáváme bolta a tuktukem jedeme na letiště. Přebalíme batohy a už letíme. První let je skoro 5 hodin, máme trojsedačku pro sebe. Vedle mě seděl arabáč, ale udělal scénu, že nechce sedět vedle ženy, tak ho přesadili. Čeká nás 2 hodinový přestup na našem známém letišti v Jeddah. Sedíme před gatem a vyhodí nás ven, že jsme neprošli kontrolou a musíme sedět o kousek vedle, aby za hodinu nás zase pustili zpátky a zase bez kontroly, tenhle jejich postup jsem trochu nepochopila. Let do Londýna sice trvá 6 hodin, ale je poloprázdný, a tak každý máme trojsedačku pro sebe, dají nám deky, polštáře a balíček s maskou a ponožkami a většinu letu celé letadlo prospí, pouze 2 krát nás vzbudí na jídlo.
máte tu bazén
moře
A Marcel vraždí zobmiky na mobilu
dovolenkový ráj
19.3. úterý.
Přilétáme do Londýna. Jestli se nám něco v plánování nepovedlo, tak právě Londýn. Přiletěli jsme na letiště Gatwick a odlétali z Lutonu. Měli jsme jet přímým spojem a pak počkat na letišti. Jenže já se chtěla projít po Londýně. A Marcel chtěl zase ušetřit. Takže jsme brali levnější bus (oproti vlaku), ale zároveň cesta trvala skoro 3x tolik času a do centra Londýna jsme akorát vystoupii a mohli jet předraženým vlakem na letiště, protože už ani ten levnější bus bychom časově nestíhali. Takže jsme nakonec ani neviděli Londýn, a nakonec nám cesta zabrala hodně času i peněz. V Praze přistáváme v 10 večer. Vyzvedává nás bráška, a po krátkém vybalení a sprše jsem v půl druhé v posteli. Na 7 ráno si dávám budíček a hurá do práce dohánět resty.
Jeden velký šok mě však po návratu čekal. Místo pokračování společného života mě čekal rozchod. Potkali v březnu roku 2022 na Islandu, kde jsme cestovali více jak 2 týdny s ostatními lidmi v Avii. Od té doby spolu navštívili Maroko, Itálii, San Marino, Rigu, Rakousko, Německo, Moldávii, Podněstří, uletělo nám letadlo do Egypta, tak jsme se tam dopravili přes Izrael. V Tuzle (Bosna a Hercegovina) jsme zjistili, že i když tam nic není, spolu nám je dobře. Pak nás čekalo dobrodružství v Nepálu a na podzim roku jsme prozkoumali Arménii, kde nás Marcel zachránil před agresivními toulavými psi, Kutaisi – Gruzie a Brusel, kde jsme pověsili na most zámeček lásky (teď aby ho jeden z nás jel odstřihnout). Tanzánie a Keňa byla nakonec naše poslední společná cesta. Tohle mohla být love story, jak se potkala Češka a Slovák na Islandu, ale nakonec je to jen krátká kapitola v našich životech a naše společná cesta se rozdělila.
jedny z posledních společných fotek
vyšlo nám to přesně na 2 roky
každé dobrodružství musí jednou skončit
Byla to moje první pravá Afrika (Egypt a Maroko nepočítám) a bylo to přesně takové, jaké jsem čekala. Zažít Safari byl neskutečný zážitek, vidět zvířata ve volné přírodě. Lidé tu jsou vesměs milý, ale snaží se vás i oškubovat. Není to levná záležitost, ale rozhodně to stojí za to. Byl to splněný sen. Jestli někdo sníte o Africe, kombinaci Tanzánie a Keni můžu rozhodně jenom doporučit. A když už tam budete, tak nevynechejte ani Zanzibar, ty barva moře vám prostě vezme dech. Afrika stála za každou korunu, kterou jsme tam utratili.
A teď to nejdůležitější a co zajímá skoro všechny, na kolik nás to přišlo. Celkem na 42 100 Kč z toho 13 300 Kč letenky, 3 800 Kč ubytko, 10 700 tis Kč safari, 2000 Kč víza, 1 000 přesun v Londýně, 800 Kč trajekt Zanzibar, 500 bus do Keni. A pak už jen drobnosti v podobě jídla, vstupů a suvenýrů.
Odlet byl 2.3-19.3. – 17 dnů
Ubytování – 1 noc Miláno 1004 Kč
2 noci Dar es Salaam 901 Kč
4 noci Zanzibar 2657 kč
3 noci Arusha 438 Kč
4 noci Keňa 2108 Kč
1 noc Dar es Sallam 467 Kč
ubytování 10 nocí 7575 Kč za 2 osoby (3 787 Kč osoba), 250 kč/osoba/noc
Letenky: do Milána 1856 Kč (Ryaniar)
Do Tanzánie 11 910 Kč (Saudia) (5955 Kč na osobu) TOHLE BYL DOBRY NÁKUP :D taky kupováno třičtvrtě roku dopředu
Do Arushy 2 340 Kč
Do Tanzánie – 7 992 Kč (tahle letenka to dost prodražila)
Z Londýna - 1540 Kč
Letenky – 25 638 Kč – 12 819 Kč na osobu
Trajekt – 35 USD
Pojištění - 475 Kč
Vízum – 840 Kč Keňa 35 USD, 1202 Kč Tanzánie (50 USD)
Cesta z Arushi do Keni bus – 20 dolarů
Jak jsme měli sbaleno:
Já: botasky, kecky, žabky
Dlouhé letní kalhoty, leginy, 4 kraťasy, šaty, 4 tílka, mikina, bunda, kšiltovka, pyžamo, věci na běh, 2x plavky, ručník, základní hygiena, elektronika – počítač, zrcadlovka, malá kamera, nabíječky, knížka
Marcel: botasky, džíny, 4x kraťasy, 5x tričko, 2 košile, svetr, mikina, bunda, dalekohled (ten nevynechejte, pokud chcete safari)
Zpětně by si vzal pantofle k moři, 2 kraťasy a svetr by nechal doma a místo triček by zabalil více košil
Jak se ti cestopis líbil?
Šárka Skrbková procestovala 64 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 6 lety a napsala pro tebe 26 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil21 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
I když mě Afrika moc neláká (sám cestuji převážně po evropských městech), cestopis je napsaný velmi zajímavě a s chutí jsem si ho přečetl. Díky za něj.
Obdivuji Vaši trpělivost. Já bych podobného partnera (lhostejno zda muže, ženu, transku nebo cokoli) třetí, maximálně čtvrtý den zanechal jeho osudu a zbytek absolvoval sám nebo s jinou partou, nejspíš i bez ohledu na zdravotní obtíže.
Jinak TR fajn.
Milá Šárko, jak píše miss Sue... Marcel holt má jiné zájmy, asi ten výlet bral jako povinnost, to bych mu zase nevyčítal, že vše bylo na Tobě, pokud to byl Tvůj sen, ne jeho. Jestli on po tom netoužil, už se v něm zřejmě něco pralo... vem si z toho to dobré, hele, nikdy nevíš, třeba najdeš k sobě někoho, koho bude cestování více bavit, nebo bude lepší v sexu, nebo bude víc prachatej :-D sakra, asi bych si měl taky pořídit novej model... :-D
To znělo jako nabídka... :-))
Jako nabídka sebe Šárce? Tak jako ty vlastnosti by na mě seděly... :-D Ale spíš bych je chtěl od své polovičky... :-D Ale tak to asi každý no
Pánové, postavte se do fronty ...
Ale nejdříve si se Šárkou uspořádáme dámskou jizdu.
Dámskou jízdu s tebou??? To si nějak nedokážu představit😉
Že by nám Sue něco zatajila? :-)
Nobody's perfect...
Šárko, ta dámská jízda pořád platí.
Šárko, pozor, ať nenaletíš😅🤣😂
Vy víte něco, co já ne? ;))
Chraň Bůh, já s Marcelem nic nemám :-D U Sue si nejsem jist, záleží, kolik toho má zrovna v sobě... :-D Ale tak stačí si pozorně přečíst, co jsi napsala... krásně jsi to tam vystihla a myslím, že to mluví za vše. A Sue to vyjádřila krásně, teda trošku oplzle, ale tak jako má recht no. Každý by jistě souhlasil s tím, že Marcel Tě měl v Africe přichystat dobrou snídani do postele i s banánem, ne furt čučet do mobilu a hrát hry apod. Zasloužíš si někoho kompatibilnějšího, věř mi, to přebolí a zase budeš trajdat po světě :-* Ale napřed vyvez Sue, neb furt smrdí v Čechách... :-D
Jste milí.. ale tohle měl být cestopis, co jsme viděli, zažili v Africe (ne nějaká porozchodová terapie;). Marcel sice mohl trávit méně času na mobilu, ale nechoval se tam zle. Tak už to tu prosím neřešme.
Tak to Šárko neber, za tu si nechávám platit ;) :-D Když on to právě není jen cestopis o Africe, promiň, působilo to na mě tak trochu jinak. A Marcel jistě není zmeťour. To jak Tě chránil kdysi před smečkou psů atd. Ale máš recht, jsme tu z jiných důvodů, takže chmury stranou a jedeme dál! To jsem zvědav, kam zamíříš příště! Jistě to bude nějaká divočina! Hl.na sebe buď opatrná. Očkování, kvalitní pojištění, plná lékárnička, dobrá parta, to je základ! Pak bych si troufl i na tu Afriku, jinak jsem srababa :-D
Já se tento týden také vratila z Afriky - Keňa, Uganda a Rwanda. A tvé cestopisy čtu všechny. Jsem také trochu na holky a tak mě napadlo něco společně podniknout...
A jak se ti tam líbilo? Za čtení cestopisů děkuji, to potěší :) ale já jsem tak trochu na kluky, takže z toho asi nic nebude :)
Každá holka je tak trochu na holky. To jsi ještě se žádnou nic neměla? Žádné líbání, lízání ani prsty?
Tak on stejně jen pařil na mobilu a pořád chlemtal to pivo. A když už jednou vstal o hodinu dříve, tak místo toho aby ti to pořádně udělal, šel zase pařit na mobil...
Pekný cestopis, rada Ťa čítam a žiadne strachy, smútok vylieči ďalšia cesta :)
Jééé, moc děkuji, to potěší :D
To byl Marcel z malého mesta, na toho bych si dal taky pozor :-)