AGADÍR
Maroko na prodloužený víkend a prodloužit léto.
Cestopis z roku 2024 napsal Tomasz
Začínajícím podzimem mě přepadla neodolatelná chuť využít prodloužený víkend na konci října a vyrazit se ještě někam ohřát. A protože se vše seběhlo rychle a všichni okolo už měli jiný program, vyrazil jsem sám. Nabídla se relativně levná a termínově přijatelná cesta z Wroclawi do Agadiru v Maroku, kde jsem si sliboval teplo, koupání, a taky, že něco uvidím.
Takže v pátek ráno vstávání o půl druhé v noci, v 5:45 odlet z Wroclawi, letiště z Hradce Králové hned po Praze nejdostupnější. V 9:30 jsme přistáli v Agadíru. Předpověď počasí nelhala, jasno, pětadvacet stupňů, takže o půl jedné už jsem se koupal v Atlantiku. Jak jednoduché. Zajištěné jsem neměl nic, jen vytipovaná různá místa. Ubytování jsem si vybral slušné, budou to jen tři noci. celkem za necelé 4000 Kč se snídaní ve slušném hotelovém komplexu hned u moře, to se mi zdá v pohodě.
Hotelový komplex Al Moggar
Pohled z vody.
Souk El Had.
Po 2 hodinách relaxu a testování mořské vody jsem zjistil, že jsem od ranní snídaně v letadle nejedl. Lovit jsem se vydal na tržiště Souk El Had. Mile mě překvapilo, a to jak velikostí, tak sortimentem a uspořádáním. Po chvíli jsem našel i nezbytný food court. Začínám ve velkém stylu marockým top jídlem, což je tažín, který mi nabízí kuchaři ze všech stran. Odolal jsem do té míry, že jsem celé místo dvakrát obešel a pak jsem si vybral podle dobráckého obličeje jednoho z kuchařů.
Pochutnal jsem si a vyrazil pěšky zpět, abych se trochu podíval po městě. To mě celkem zklamalo. Když jsem dorazil k moři na turistickou část s promenádou a restauracemi, praštil mě do očí mě ten kontrast s obyčejným životem ve městě. Ale i ceny, ty byly proti městu až trojnásobné. den končí a já už žádné výkony nepředvedu. Trochu jsem zmapoval terén s možnostmi výletů a expedicí do okolí. Tak uvidíme zítra, jestli něco dopadne.
Večer na pláži.
Z hotelové snídaně.
Snídaně, hotelová klasika. Takže se taky držím klasiky a dávám omeletu. No, neurazila. Zato kafe je klasický děs. Rekognoskuji terén: ta řeč, a které jsem se myslel, že je francouzština, je opravdu francouzština. Poznal jsem to, protože se zdravíme Bonjour. Jinak tu je ubytováno, kromě poláků, i spousta dvojic stejného pohlaví s označením státu na zádech. Turnaj v plážovém volejbale, to je ale příjemné zpestření! Mimochodem, až Italové zjistí, že tu šlichtu v hrnku nazývají esspreso, tak Maroku vyhlásí válku. Ale na letišti měli kafe dobré, tak to je asi hotelová specialita. Vzhůru do dalšího dne, není na co čekat.
Na dopoledne jsem si naplánoval výlet za kozami na stromech. To byl vlastně jeden z hlavních cílů, proč jsem si vybral Agadír. Že prý kozy milují plody Argánie trnité. Když jsem viděl, že kolem nic jiného než argánie není, tak to chápu. Vezl mě místní taxikář. Můj požadavek, že bych rád viděl kozy na stromech, nebyl asi běžný a v tlumočení mi naštěstí pomohl hotelový recepční. Taxikář, vybaven deseti anglickými slovy, mi dělal cestou komentovanou prohlídku města. Při návratu už jsem pochyboval, že zná u těch slov i význam. Mise je splněna, v poledne jsem zpět a hurá na pláž, proto jsem přece tady. Na pláži jsem pobyl i s koupáním necelé dvě hodiny, takže pokud jde o sluníčko, zůstalo to bez následků. Následně ještě využiji hotelového bazénu a vydávám se na historickou pevnost Kasbah. Lanovkou. Nojono, na túru pustinou je pořád dost vedro a není tu nikdo, kdo by mou lenost eliminoval. Pevnost vypadala ze spodu líp, ale výhled do okolí je moc hezký. Večeři jsem odbyl tortillou s neznámou, ale chutnou náplní. Jdu trochu prostudovat mapu, zítra se chystám na celodenní výlet s místní “cestovkou” do Sahary. Po cestě podél pláže jsem náhodně navštívil malý krámek s nabídkou výletů a vzhledem k příznivé ceně 700,- Kč i potřebě poznávání, jsem se s nimi za nevelkou zálohu snadno domluvil.
Kozy a Argánie.
Kasbah
Jedu na výlet. Odjezd byl trochu puknovej. Měl jsem být 7:30 před hotelem, a když do osmi nikdo nepřijel, začal jsem se nabízet každému autu, které poblíž zastavilo. Nakonec se jeden řidič slitoval, hlavně ho zajímalo, kolik ještě doplácím. Odjíždím. Asi se nezdozvím, jestli mě ukradli někomu jinýmu nebo na mě jen zapomněli. Ani nevím, kam jedeme, byl to jediný výlet v neděli. Je nás 7 v jeepu pro 6. Ostatní mluví anglicky, to je příjemné, pokud po mě tedy nebudou něco chtít, moje angličtina není zrovna nejlepší. Začali jsme projížďkou parku s plameňáky a spoustou pobíhajících a procházejících se lidí. Park, to znamená stromy bez trávy, je to divné. Na první zastávce zjišťuji, že nás je jen 6, takže rébus, jak jsme se do auta vešli, je vyřešen. Angličan v první větě konstatuje, že obecně Češi nemluví dobře anglicky. No, já jeho mínění nenapravím. Stavíme na písečných dunách u pobřeží Atlantiku. Městečka a vesnice, které projíždíme, jsou mnohem zajímavější, než Agadír.
Atlantik z pouště.
Tiznit
V poušti.
Berberská vesnice.
Další zastávka je ve městě Tiznit, asi 100 km jižně od Agadíru. Není to tak komerční, je tu příjemnější atmosféra. A kromě povinné návštěvy výroby bižuterie i zastávka na kafe. U snídaně jsem na hotelové kafe neměl odvahu a tady šilhající barman (myslel jsem, že komunikuje s vedlejším stolem) vykouzlil parádní espresso! Děkuji! Kámoši z jeepu jsou anglická tříčlenná rodinka a americký pár. Ten má starost, jestli jsem ok, když se s nimi nebavím. Angláni vědí...
Zastávky v poušti, na oběd v Beberské vesnici a u přehrady Youssef Ben Tachfine. Mezitím si mě, jako němé dítě z rozvojové země, Amíci adoptovali. Nová mamka mě fotí a když tři minuty nepromluvím, na něco se mě zeptá. Dokonce donutila Anglány, aby mě neignorovali. Výlet dostal novou dimenzi, myslím, že pro všechny zůčastněné.
Pomalu se blíží večer, zbývá už jen návrat do Agadíru. Představuji si, že za hodinu skončí má výuka angličtiny a těším se na to. Jen jsem si to pomyslel, ozvala se rána a přestalo nám jet auto. Jsme asi 60km od Agadíru, naštěstí už jsme byli z pouště na silnici. Tak tu sedím na benzínce, kam jsme zatím došli pěšky, se svou “Car family”, koukáme na televizi, dávají fotbal West Ham - Machester United. Začíná to být zábavné. K mému překvapení bylo vyřešeno všechno celkem rychle, cca za hodinu pro nás přijel taxík. To jsem čekal větší zápletku. Škoda, že tu neprodávají alkohol, s touhle rodinkou by to šlo. Angličan se rozdováděl a chtěl po mně sehnat czech bier, americký taťka mu nadšeně přizvukoval.
Dnešní den měl tedy vše. Napětí, cestování, zábavu i učení. Večeři si zasloužím, na nic jiného už stejně nezbývá čas. See you!
Písečné duny.
Oběd s Car family
Youssef Ben Tachfine.
Cesta k pumpě.
Poslední den. Chci si užít ještě moře a sluníčka, jinak žádný program. Tak ani není co psát. Snídaně, dopoledne na pláži. V hotelu check out, balím svůj batůžek a plánuji pobýt u bazénu. Pak dám někde oběd a v 15:00 odjedu místním busem na letiště.
Přece jen. Před polednem odcházím z pláže, jdu se rozloučit s hlídačem lehátek a mých věcí. On povídá, že za 20 minut přijde vítr a stejně všichni půjdou. Budou vlny a zvíří se písek. Myslel jsem si, že mě chce utěšit, aby mi nebylo líto, že odjíždím. Nebo, že jen tak kecá. Nekecal. Tomu říkám načasování. Písek je ve vzduchu všude, navíc v tom větru už není ani takové teplo. Končí říjen i tady, tak co bych chtěl. Jinak vše běží podle plánu, projedl jsem zbytek peněz a tento prodloužený víkend spokojeně ukončuji.
Prázdná pláž
Přichází vítr
Jak se ti cestopis líbil?
Tomasz procestoval 57 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 9 měsíci a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil6 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Tomáši, jak na tebe zapůsobil Agadir? Mně osobně přišel jako jedno z nejslabších míst v Maroku, možná spíš úplně nezajímavé..
Ostatní části téhle země mě nadchly daleko víc – stará města s úzkými uličkami, trhy plné vůní a barev, majestátní hory i nekonečné duny Sahary. Pokud to byla tvoje první cesta do Maroka, určitě stojí za to podívat se i jinam. Tahle země dokáže překvapit a nabídnout mnohem víc než jen hotely u pláže. Mashallah ☝🏽
Tomáši, jak na tebe zapůsobil Agadir? Mně osobně přišel jako jedno z nejslabších míst v Maroku, možná spíš úplně nezajímavé..
Ostatní části téhle země mě nadchly daleko víc – stará města s úzkými uličkami, trhy plné vůní a barev, majestátní hory i nekonečné duny Sahary. Pokud to byla tvoje první cesta do Maroka, určitě stojí za to podívat se i jinam. Tahle země dokáže překvapit a nabídnout mnohem víc než jen hotely u pláže. Mashallah ☝🏽
Souhlas, Agadir je slabší. Souk je obrovský, ale za mě nezajímavý. Docela fajn je Crocopark a nová medina. Ale ta atmosféra tam není. Sousední Taghazout je úplně jiný svět. A my si dali i dvě noci v Taroudantu, to doporučuju. Autentické, historicky zajímavé místo, kolem oáza Tiout, plantáže pomerančovníků, arganové stromy s kozami v korunách. Autentické Maroko.
Souhlas, Agadir je slabší. Souk je obrovský, ale za mě nezajímavý. Docela fajn je Crocopark a nová medina. Ale ta atmosféra tam není. Sousední Taghazout je úplně jiný svět. A my si dali i dvě noci v Taroudantu, to doporučuju. Autentické, historicky zajímavé místo, kolem oáza Tiout, plantáže pomerančovníků, arganové stromy s kozami v korunách. Autentické Maroko.
Stoprocentně souhlasím, v samotném Agadíru není nic zajímavého. Ani tento cestopis typickým cestovatelům nic nepřinese, snad jen, že je v Maroku mnoho zajímavějších míst. Pozitiva vidím jen dvě. Relativně levně strávit víkend na podzim v teple a pěkná, čistá písčitá pláž, ideální pro rodiny s dětmi. Pláž a okolí nemá ale s Marokem nic společného. Na poznávání je např. podobně dostupný Marrasech určitě lepší.
Stoprocentně souhlasím, v samotném Agadíru není nic zajímavého. Ani tento cestopis typickým cestovatelům nic nepřinese, snad jen, že je v Maroku mnoho zajímavějších míst. Pozitiva vidím jen dvě. Relativně levně strávit víkend na podzim v teple a pěkná, čistá písčitá pláž, ideální pro rodiny s dětmi. Pláž a okolí nemá ale s Marokem nic společného. Na poznávání je např. podobně dostupný Marrasech určitě lepší.
Mně se teda místní souk líbí, hlavně jeho "foodcourt" a přilehlý blešák taky. Crocopark a kaktusová zahrada jsou super. Tržnice v Inezgane je taky fajn. A pak ještě putovní stánek se šneky a masny s grilem... čímž jsem se asi vyčerpal. 😆
Mně se teda místní souk líbí, hlavně jeho "foodcourt" a přilehlý blešák taky. Crocopark a kaktusová zahrada jsou super. Tržnice v Inezgane je taky fajn. A pak ještě putovní stánek se šneky a masny s grilem... čímž jsem se asi vyčerpal. 😆
Mně ten souk "zkazila" běhající maličká koťátka bez maminky, kterých si absolutně nikdo nevšímal, žebrající vyschlý stařeček a chudá babička, která tu prodávala starou hubenou slípku. Jo, i to je Maroko, ale není to místo, kam bych se chtěla vracet.
Mně ten souk "zkazila" běhající maličká koťátka bez maminky, kterých si absolutně nikdo nevšímal, žebrající vyschlý stařeček a chudá babička, která tu prodávala starou hubenou slípku. Jo, i to je Maroko, ale není to místo, kam bych se chtěla vracet.
Jo, to zní všechno smutně, ale kdybych na to reagoval takhle negativně, nechci už se vracet skoro nikam.
Jo, to zní všechno smutně, ale kdybych na to reagoval takhle negativně, nechci už se vracet skoro nikam.