Alžírem po vlastní ose

Alžírem po vlastní ose

lze získat víza? ANO

bez cestovky? ANO

bez průvodce? ANO

spát venku nadivoko? ANO

alžířané v pohodě? 3x ANO

Začátkem roku 2023 mě napadla myšlenka zajet svým Defenderem 110 do alžírské pouště. Že to určitě půjde a bude to maximálně v pohodě. V září jsem začal řešit víza..no, popravdě..jednoduchý to nebylo, ale nakonec to klaplo. Vyřizovala je manželka a musela do Prahy na čtyřikrát. (náhodou mám tady u nás v Hradci kamaráda, který mi sehnal kontakt na průvodce v Alžíru a poslal mi ofocený jeho průkaz)

Co je potřeba k vydání víz:

-vyplněnou žádost + 1 fotografie (a

- platný pas, který bude mít aspoň 3 volné po sobě jdoucí stránky

- cestovní pojištění, kde je přímo napsaná věta, že je pojištěná repatriace!

-kontakt na průvodce v Alžíru

-zamluvený ubytko po celou dobu pobytu

měli problém s určitýma lokacema, takže tutovka je Constantine,Alžír, Djemila

- hotovost nějakých 2500,-/os

vízum trvá vyřídit cca 14dní

- aplikaci maps.me

- navigaci Garmin (XT, overlander nebo tread)

- aplikaci Wikiloc ( pro cestování pouští bez cest)

-nějaký jídlo z domu, pivko se taky neztratí

-mezinárodní řidičský průkaz

-pokud auto není psáno na řidiče, mít ověřený formulář zapůjčení vozidla

- v lékárničce od všeho trochu

Poznámka pod čarou: vše, co se dočtete o nebezpečí v Alžíru neberte vážně. Policie, vojáci a úředníci jsou vytržený z reality. Chrání zemi před vnějším nepřítelem, ale pro turisty je to tady ráj, nádherná příroda a alžířané jsou velice vstřícní

Tak jsme s kámošem mohli vyrazit směr pořádný dobrodružství!

Cesta vedla do Itálie do přístavu Civitavecchia směr Tunis.

Trajekt v pohodě nějakých 18hodin

3.den 16.11.

Po vystoupení z trajektu mi hned zabavili dron a uschovali s tím,že až pojedu zpátky,tak mi ho na základě vystavenýho papíru vrátěj..uvidím, jestli se s ním ještě uvidím... po dvouhodinové procedůře při vstupu do Tunisu vyrážíme směr Alžír..tedy zatím směr město Babouch, který je před hranicema..dneska nocujeme nadivoko v autě u jezera..paráda.

benzín v Tunisu krásných 18 kč

4.den

Jsme na hranicích...jako všude v Africe nekonečný čekání a milion formulářů. Trochu se nás ujal místní policajt (vyplnění prvních formulářů) a potom celník (vypadal jak boss celníků), který vybavil i douane (vyclení auta)a přednostně i povinné pojištění.

Jsme v Alžíru!!! ještě nám přišli chlapci celníci zasalutovat a můžem jet.

Jedeme do města Guelma, podívat se na termální prameny, jejichž teplota je 97st a nad jedním jezírkem je přírodní sauna.

Dneska spíme v motelu Infinity ve městě El Khroub

zpráva dne: Benzín tady stojí 6,50 Kč..jsme nadšeni!

5.den

Ráno přijíždíme do města Constantine. Jdeme do mešity, podívat se na visutý most Sidi M Cid (v provozu od roku 1912 a vydržel 17let jako nejvyšší most světa)

Vím, že peníze se směňují jen venku, v bance nekřesťanský kurz..jdeme na náměstí a když si vyhlídnu týpka, který by mohl být pro nás přínosem (pěkně oblečený, od pohledu boss), tak je trefa do černýho a měníme eura za jejich dináry. v přepočtu 100euro... 22 000 dinárů

Jedeme do města Djemila,okouknout ruiny římského osídlení, které jsou na seznamu UNESCO

Jedeme se ubytovat do hotelu, který máme přes booking..nemilá zpráva, mají plno...když jsme na odchodu, tak za námi vyběhne recepční a nabízí nám pokojík se snídaní a to zcela zdarma, jako omluvu...bez otálení přijímáme, jojo, tady se nám bude líbit

zpráva dne: alžířani žádnou Czech republic neznají...jen Czechoslovakia (tak každej 5.)

6.den

Na noc se vracíme na sever do města Bejaia a spaní nacházíme před městem opět v autě ..na pláži vedle rozestavěného aquaparku

Ráno vyjíždíme skrz město na vrchol Gouraya (je to celé park s drzýma opicema) a pak ještě cca 150m pěšky na vrchol, kde je pevnost. Za odměnu po té dlouhé 150metrové túře máme nádherný výhledy. Popojíždíme ještě k mysu Cap Carbon, povinná fotodokumentace a při jízdě zpět se posilňujeme každý čtvrtkou kuřete a plzní (tekuté zásoby z domova) a nabíráme směr hlavní město Alžír.

dneska spíme v hotelu, večeře mořský plody-luxusní

zpráva dne: narazili jsme na první obchod s alkoholem

2.zpráva dne: není hotel jako hotel..můj Garmin mě zavedl na policejní stanici, že prej je hotel...

7.den

Vyrážíme okouknout Alžír..monument postavený při příležitosti 20 let osamostatnění od Francie, pak projíždíme desítkami úzkými uličkami, chutný oběd dáváme na ulici a pak se vracíme na prohlídku třetí největší mešity světa Great Moscue. A ještě kouknem na kostel Notre Dame, který je basilikou-jediný odolal přestavbě na mešitu a je to ambasáda Vatikánu.

Odpoledne jedeme směr jih/vnitrozemí na Biskru a ke spánku se ukládáme v hotelu ve městě Bouira. Na večeři jdeme do hotelové restaurace, protože tam nabízejí pivo a víno .

Epizodka: kontrolovali nás už 2x uniformovaní (od policie to byl jen pokec), ale s armádou na předměstí Alžíru to bylo trošku vyčerpávající. Postupně odebrali všechny doklady a ten nejstarší s nima pořád někam volal (stejně ale asi tomu na druhý straně drátu nerozumněl). A s ostaními (nakonec jich bylo 5 se zbraněmi na ramenou) jsme byli dotazováni na všechno možný..odkud jedeme,kam jedeme, proč jsme v Alžíru...s pomocí google překladače jsme odpověděli na vše a asi po půl hodině mohli pokračovat...

8.den

Po hotelové snídani (káva,čaj+2croisanty) pokračujeme na jih. V sousedství města Timgad navštěvujeme další bývalé římské osídlení se zachovalou Trajanskou bránou. Po prohlídce (dobové divadelní představení v amfiteátru jsme si domysleli...)pokračujeme do Khenchaly- tady se jdeme vykoupat do termálů za městem (oddělené sekce muži a ženy). Parádní to bylo.

Pro nocleh jsme se rozhodli v autě v přírodě kousek nad lázněmi. K večeři co daly železné zásoby z Čech.

9.den

Po probuzení vyrážíme na cestu bez snídaně-po ránu tady je jen 6st..(jsme asi 1100 m.n.m.). Dotankujeme levně benzín a míříme podél jednoho z parků k "balkónům" (Les balcons de Ghoufi). To jsou pozůstatky dřívějšího až dávného bydlení místních obyvatel. Opravdu moc hezká podívaná..

Potom přijíždíme do města Biskra, kde jsme měli vidět pevnost (fort), postavenou na konci 19st. francouzy..Nezbylo z ní nic..(asi důsledek dekolonizace)..na místě stojí vysílače...Dáváme oběd na ulici (obvykle každý 1/4 kuřete) a jedeme do plánovaného dnešního cíle- města ElQued (v překladu ElSahara=nic)

Kilometry nejsou vůbec nudné..občas point-kontrola papírů/pasů policií nebo armádou s nezbytným internacionálním pokecem (FR/ANJ/google)...a už vidíme podél silnice i divoké velbloudy..

Dneska končíme v hotelu..

poznání dne: i v Alžíru se dá sehnat cokoli...(ženy i chlast)..my samozřejmě ten chlast

10.den

Po snídani jedeme pořád na jih...teď už do nefalšované pouště-vidíme jen duny a v nich zpočátku zelené, bariérama chráněné kruhy (kruhový půdorys proto,aby vnitřní závlaha byla co nejjednodušší). Uvnitř se pěstují třeba brambory.

Abychom zjistili, co tam pěstujou, tak jsme přijeli blíž....a zapadli jsme..tentokrát stačilo upustit pneu a vyškrábali jsme se!

Brzo odpoledne jsme dorazili do Ghardaly (vedle oázy M´zab), což je dnes už velké město-jezdí tam i linka tramvaje (asi jedna tam a zpět). Po občerstvení na ulici (byla to asi významná vývařovna, páč tam bylo plno místních...) a kávě jsme zvládli projížďku a velmi krátkou procházku historickým centrem (Casbah). A teď už míříme zase pouští..zpočátku po dálnici "trans-sahara Hwy" do Pětiměstí, do jejichž center nesmí cizinci vstoupit a ani tam nocovat...tak uvidíme....

Ubytováváme se v luxusním hotelu s večeří i snídaní za krásných 600,-pro oba..

11.den

Po snídani jedeme na prohlídku centra jednoho z Pětiměstí, toho nejstaršího El Atteuf (cca 1000 let). Na jednom z pěti vstupů nás zabrzdil hlídač a povolal během chvilky právě volného průvodce. Znalý dědula (prý navštívil 24 zemí (?) a znal i Czech a Prahu..S ním jsme během hodiny vystoupali do horní části a poté skrz hřbitov zase sestoupili (tam nám milý průvodce i upadnul) dolů k autu.

Zákaz fotografování odbyl rukou, že jako cajk...

Pak jsme se vypravili do druhého města (dnes hlavního) Ghardaja. Tam jsme nějak šikovně proklouzli bez průvodce.

Tady v ortodoxních rodinách matka vychází ven jen vyjímečně a celá zahalená bílým hábitem, z kterého ji může koukat jen jedno oko..Svobodu má alespoň v tom, že si může vybrat, které z nich zůstane odhaleno...I tu se nám podařilo pokoutně vyfotit

A po pozdním obědě na ulici jedeme do našeho cíle zpět na sever k moři.. kotvíme ve městě Djelfa.

12.den

Po hotelové snídani (ubytování,večeře,snídaně 325Kč/os) jsme se recepční zeptali, co je kolem zajímavého..odpověď: nic...tak jsme se zasmáli a jeli si prohlídnout místní muzeum, ale bylo zavřeno..tak pokračujeme směr sever..po 20km se otáčíme a vracíme se na hotel pro pasy a pak už frčíme směr Oran. Na navigaci hledám hlavně vedlejší cesty, abychom konečně narazili na duny a pořádně jsem se projel! Zadařilo se, je to adrenalin jak blázen...až se musíme 3x vyprošťovat za použití vaflí (plastové lyžiny) a lopat..tak to bereme jako kondiční vložku a jedeme dál..cestou kupujeme pečivo a piknik (z vlastních zásob) dáváme u silnice pod stromem. Spíme v hotelu ve městě Tiaret.

13.den

Kolem města není nic zajímavýho, nicméně směrem na Oran jsou na mapě vyznačené 3 atrakce s vodou. První měl být vodopád, k jehož suché variantě jsme se dostali až na druhý pokus, a to jsme šli asi 400m pěšky!! Druhá voda opravdu vodou byla, i když to nebyl vodopád,ale balvanové řečiště..no a třetí point se pro nás stal nedostupným, protože přes řeku chyběl most..a riskovat brodění přes vodu s bahnem jsme nechtěli.

V jednom městečku jsme si nechali umýt auto...a překvapivě zdarma..týpek nic nechtěl, jen opakoval welcome to Algeria..jojo, líbí se nám tady moc

Dneska spaní v hotelu ve městě Oran

poznání dne: není vodopád jako vodopád..když není voda, není ani vodopád..

14.den

Po hotelové snídani vyrážíme obhlídnout, co nabízí město..Začínáme prohlídkou pevností Fort Santa Cruz...parkování máme zdarma se slovy Welcome to Algeria

Po prohlídce s průvodcem nám chtěl místní vnutit litr medu...zaprvé chtěl nekřesťanský peníze a zadruhé to není moc skladný, takže kšefty nebyly..Pak jsme si prohlídli arénu, která tady byla pro toreadory už od dob Španělů. Poslední akce zde proběhla v roce 1959.

Jedeme ještě do města a ve specializovaném obchodě se musíme předzásobit pivem a vínem na cestu do pouště.

No a v pozdním odpoledne míříme západně k moři na Red Rock

Večer nás čeká vynucený směr plánu..Při cestě do vyhlídnuté soutěsky, kde chceme přespat, nás staví vojenská dodávka, která nás dál nepustí...Když jsme jim řekli cíl naší cesty, tak konstatovali, že prý je to moc nebezpečné a jsou tam teroristi (samozřejmě jsme jim neříkali,že v soutěsce chceme přespat, ale že se tam chceme jen podívat). Odebrali nám pasy a museli jsme je následovat do jejich stanice v obci. Tam vše prověřili,zkontrolovali a po nekolikerém opakovaném příkazu, že musíme jen do hotelu v Oranu, nás propustili. Protože jsme je nechtěli zbytečně dráždit (ještě zvažovali,že nás doprovodí jejich eskorta), tak na dnešní noc bereme hotel u letiště.

15.den

Po bezpečné noci v hotelu se vydáváme zpět do soutěsky..tentokrát tam nikdo nehlídkuje a je čisto. Vidíme v dálce dvě stavení s obyvateli...to jsou možná ti teroristi, jsem v ranních místních TV zprávách viděl zatýkání dvou místních týpků se dvěma prasatama...

Soutěska je zase bez vody, ale je to moc hezký pohled na průrvu mezi skalami..a pak už vyrážíme celý natěšený k inkoustovému jezeru, o kterým se píšou strašidelný zvěsti...vidíme jezero..na břehu rybáři, vodní ptactvo kolem dokola a zelený rákosí..na to, že to má být jezero, kde můžete při koupání umřít a má být černočerný..tak jsme asi špatně nebo co..do jezera mají vtékat dvě řeky.hledáme na mapě jak to teda je..nacházíme ještě jednu nádrž, když tam přijedeme, je vyschlá, ale evidentně slouží jako k malé zásobárně vody v období deštů..

jezero s vodou a životem se jmenuje Sidi Eli Ben

inkoustové (třeba někdy je naplněné) Barage Tessala

Dnes konečně pomocí satelitní mapy nacházíme malý zalesněný porost, kde přenocujeme. Přijíždíme už za tmy.. dáváme večeři z domácích zásob, vínko a jdeme spát.

16.den

Ráno vidíme, jaký krásný místo jsme si našli..až na tu zimu, je jeden stupeň, brrrr (jsme 1200 m.n.m.)

Po snídani opět vyrážíme na jih...máme to tak 1800km s různými zastávkami.

Cestou si prohlídneme oázu Tiuot- bez vody. Potom oáza Taghit. Je patrné, že tato oáza je přizpůsobená turistům..velbloudi nachystaní se sedlama, čtyřkolky zaparkovaný u cesty a samozřejmě několik hotelů. Potkali jsme skupinku asi šesti terénních vozidel ze Španělska (s průvodcem)

Nocleh jsme dneska hledali trošku déle, protože když je někde něco zeleného, tak je to někoho. Nakonec jsme bivakovali v korytu vyschlé řeky. Večeře i snídaně z domácích zdrojů

17.den

Dalším místem na seznamu je bílá oáza Beni Abbes. Po projíždce obcí jedeme hledat do přírody historické malby na kamenech. Jsme po náročném hledání úspěšní, takže si připadáme i jako archeologové. No a když už jsme v té přírodě, tak se nebudeme vracet na asfalt a najíždíme kus další trasy po kamenité až šotolitnové erzetě...chvílema i dramatické.

V nějaký vesnici kupujeme čerstvé, ještě teplé bagety. U pekárny byla fronta, ale pan prodavač nás obsloužil přednostně, tak jsme ho rádi přeplatili (dostal 7kč za 2bagety..místní jich brali 10 a víc)

Navečer příjezd do města Timimoune, ubytování v hotelu Ksar Amazaten (úplně na severním okraji, za náma už jen písečné duny a palmy)

18.den

Po snídani vyrážíme do pouště hledat Ksar Draa (kruhovou pevnost uprostřed pouště nejasného původu a funkce), což by mělo být cca 60km severně od města. Bohužel asi 6km před cílem jízdu vzdáváme, je hodně navátého písku a žádné koleje od aut..zrádná poušť..

Zbytek dne jedeme na jihovýchod..cesta ze šotoliny, hlíny a hlavně písku. Proběhlo pár zastávek na naše kapslové kafe, oběd (půlka kuřete s cibulovým salátem). Ve vývařovně jsme seděli v oddělené místnosti jakože pro V.I.P, ale much tam bylo stejně milion a víc..Na zakempování jsme zajeli za štěrkové duny, čímž jsme byli od cesty krásně ukrytý..večeře z domácích zdrojů

poznání dne: datový signál cca na 3 dny nula

19.den

Po snídani (míchaná vajíčka a tousťák) pokračujeme stále na jihovýchod a jih..do Tamanrassetu, kam to máme ještě 790km, cestou by neměla být žádná zajímavost, ale třeba něco objevíme...

cestou míjíme radar a policii..naštěstí jedeme spořádaně podle pravidel. Proběhla kontrola mezinárodního řidičáku a jede se dál

Měli jsme jeden kontrolní point..trošku se divili, že nemáme průvodce, ale nijak jim to nevadilo..A na pointu v protisměru potkáváme konečně nějaké turisty- V Toyotě rakušáci a v Defíku němci. Zdravíme se vřelým pokynutím.

Podle mapy nacházíme zdroj vody a dočerpáváme do všech kanystrů a do sprchy.

Cestou fotíme zprava i zleva velbloudy a osly..

Nocleh máme v poušti asi 100km od Tamanrassetu. Na vybraném místě jsme se vyměnili s velbloudama, kteří důstojně odkráčeli někam do pouště..

20.den

Ráno dorazíme do města, dokoupíme zásoby (co kdyby se nám pobyt v poušti nějak protáhnul) a jedeme na výlet do skalních soutěsek na sever od města. Vyjeli jsme po vyznačené cestě do Asekrem (2600 m.n.m.) Nádherná podívaná..cestou zpět jedeme jinou cestou, ale vypadá to, že tudy nikdo dlouho nejel..jestli vůbec. Dopadlo to dobře, dojeli jsme zpět do Tamanrassetu a za odměnu se ubytováváme v jednom z nejlepších hotelů..dle ceny...

21.den

Dopoledne projížďka po městě, nákupy suvenýrů. Chybí nám už místní měna (v hotelu kurz pro nás neakceptovatelný!)..dle doporučení nacházíme místní saigon, kde je to jak u nás za totáče a vesele se tam ve slepé tmavé uličce směňuje. Není důvod mít strach, za euráče jsou rádi..

S plnými peněženkami jsme vyrazili směr ElHagr, kde by měly být dechberoucí vyhlídky do okolí...

Spíme někde v poušti pod hvězdami

22.den

Po snídani prozkoumáváme okolí (v autě samozřejmě) a je to neskutečná podívaná...všude skalní výtvory všemožných tvarů a velikostí...fotíme o 106..dále je v plánu směr Djanet..

v poušti je ale nesnadné udržet směr, ale tak nějak jedeme stále dobrým směrem...nacházíme historické malby na kamenech..jednou se musíme zase vyprostit pomocí lopatek a vaflí..nicméně po dolití posledních kanystrů benzínu máme dojezd cca 160km a nejbližší pumpa je 205km..takže parkujeme na noc v poušti s těžkým úkolem nějak to vymyslet...

23.den

Ráno vyrážíme směr benzínka, ale na mapě na trase ještě kousek před ní má být nějaké osídlené místo..samozřejmě volíme eko jízdu s co nejmenší spotřebou... Podél cesty nacházíme studnu s pohonem čerpadla od FTVpanelu-takže na nedostatek vody jim neskočíme a plníme všechny kanystry. Dali jsme si pauzu na kávu (benzinka 100km,dojezd 70km-musíme doufat, že Defík ujede víc, než hlásí počítač). Rozsvítila se i kontrolka motoru. Připojili jsme diagnostiku..vyhodnocení příliš pomalá jízda!!

Rozhodnutí bylo správné, v osídlení Tiberkatin kromě policie nebo

fotbalového stadionu mají i mobilní benzínku! Po oslavném tanečku tankujeme plnou a rušíme eko jízdu. (a původní benzínka, ke které jsme chtěli dojet byla mimo provoz)

Po různých terénních cestách (písek,skála,vyschlá řeka,hlína,šotolina) přes 200km jsme dorazili před západem slunce do Tasili Hogar-což jsou úchvatné skalní skulptury. Tady se nám moc líbilo a zakotvili jsme na noc. Určitě jsme zde jediní nocležníci.

24.den

Příjezd do Djanet a zas na chvíli chytáme signál a můžeme dát vědět domů, že se máme hezky a že se nám tady moc líbí..

Museli jsme vyměnit vzduchový filtr (už podruhé) a ještě prasklou hadičku..pomohl nám alžírský motorkář, protože náhradní hadičku nemáme..musíme ale najít ještě nějakého automechanika, protože hadička je většího průměru a je potřeba pořídit jinou..nacházíme a zas nikdo nechce nic zaplatit..všude debata o placení končí "welcome to Algeria" ...a pak už nám nic nebrání vyrazit do okolní pouště, kde plánujeme i přespat.

Po hodině jízdy dorazíme na kraj parku Tassili N´Ajjer. Na vjezdovém pointu nás zastavuje kontrola a má podmínku, že musíme mít povolení na vjezd od některé z agentur v Djanet, které samozřejmě nemáme...Po vysvětlení, že jako zástavu pas fakt nedáme, se otáčíme...ale podle mapy nacházíme o hodinu jízdy dále vstup/vjezd do parku, a to bez kontroly. A tak můžeme prozkoumávat a fotit asi tu nejkrásnější přírodu v Alžíru.

Pro přenocování si vybíráme vhodné zákoutí mezi dunou a skálou.

25.den

Pokračujeme v prozkoumávání parku a průběžně testujeme, co dokáže a vydrží Defík v písku...z parku vyjíždíme odpoledne v místě, odkud nás včera vyhodili...velice se divili,že nemají žádný papír, který by nám vrátili (který jsme jim měli odevzdat při vjezdu). Vysvětlujeme, že se vracíme do Djanet..po několika minutách nám vrací pasy, něco u toho mumlá (nerozumíme) , ale podstatné je, že nás pouští...

Nocleh máme v Djanet v hotelu, pořádnou sprchu a postel si zasloužíme (teplou sprchu máme i v autě, to zas jó)

26.den

Ráno nakoupíme čerstvé pečivo a míříme na hranice Alžír-Tunis, kam to máme cca 900km (není tam oficiální přechod, ale zkusíme to)

Nelogicky pro nás je tam ofiko přechod pouze Tunis-Lybie

Cestou stavíme ve městě Illizi, chytáme signál a doplňujeme benzín a dáváme oběd.

poznání několika posledních dní: tady na jihu neseženeš ani kapku alkoholu!

K večeru jsme cca 15km vzdušnou čarou od hranic, ale ukázalo se, že po silnici je to nepřekonatelná překážka. Do Lybie, teda přes Lybii jsme nechtěli a ani nemohli, protože jsme neměli víza a karnet. A do Tunisu tam opravdu přechod není..a prostě nás dál nepustili s blíže nespecifikovatelným zdůvodněním "military". A za doprovodu eskorty nás vrátili 160km zpět na hlavní křižovatku v "bezpečném" vnitrozemí. No..odtud to teď máme na další přechod (potvrzený,že je otevřený) podle navigace krásných 1025km..

Po rozloučení s eskortou na křižovatce (kde jsme před 4 hodinama už jednou byli) jedeme ještě asi 100km už správným směrem a na nocleh sjíždíme do pouště kousek od silnice.

27.den

Ráno 7st..rychlá snídaně a jedeme ukrajovat kilometry a kilometry...míjíme osadu Debila (vtípků nás napadá dost) a po pár kilometrech kempíme ..už nedaleko hranic.

28.den

Na hranicích dlouhá fronta, ale místní na nás ukazují, ať jedeme před ně dopředu..Takže v protisměru vše předjíždíme až narazíme na příslušníka místní policie, který nás odvádí bokem od hlavního vjezdu. Tam nás předá celníkům, kteří za nás vybavují všechny formality. A pak po vzájemné diskuzi, že Alžír je krásná a bezpečná země a my ji projeli opravdu hodně (v ANJ a závěrem i v ruštině) nás navigují vedlejším průjezdem směr Tunis (asi něco jako průjezd pro diplomaty-prostě super)

Na tuniské straně není žádná fronta, takže po vyplnění nezbytných formulářů jsme po hodině v Tunisu!

Co napsat závěrem? Alžír je pro sólo turisty, lidé tam jsou milí,přátelští, benzín za hubičku a hlavně...je tam nádherně.

A jak to dopadlo se zabaveným dronem v tuniském přístavu? Posílali mě od jedný kanceláře k druhý a pořád chyběl nějakej „důležitej“ doklad..ale to mě neznali a nevěděli, že já se nevzdám a klidně si i nechám ujet trajekt a ten dron z nich dostanu...asi po 3 hodinách se dron najednou našel, vysolil jsem ještě nějakých 20 euro za uskladnění (vem to čert) a mohli jsme konečně najet na trajekt jako poslední těsně před odjezdem...