Andělské Benátky aneb Jak je dobré míti Filipa

Let na křídlech ocelového bouřňáka překonán a s batožinou - snad větší nežli poutník sám - přistává na ostrovech vysněných.

Nuž překonat musí most a další most stupňovitý. Znaven jme se vystoupati vzhůru, a tu anděl v podobě jinocha zdatného chápe břímě poutníkovo do náručí své a zdolává most rychlostí blesku.

Poutník vzpamatovav se z úkazu nezvyklého potřásá ve vytržení radostném rukou anděla, div duše z něj nevytřese. Pak zanechává zase jeho vytřeštěného pod mostem (a kdo ví, nestojí-li tam dodnes), a do světničky v nebesa zavěšené pospíchá. Se vším všudy však musí cíle nebeského - přes nekonečno schodů - již sám dosáhnout, div šlak ho z toho netrefí.

Útrapám dne není konce. Do soumraku vyjde poutník okolí prozkoumat, však ztrátu paměti utrpí (adresa v pokoji odpočívá) a vracejíc se ve tmě buší na vrata cizí, div čtvrť celou nevzbouří, dobývajíc se do obydlí svého. Správných dveří nenachází a při představě kamenného lože kdes u kanálu smrdutého, pronásledován zoufalstvím plížícím se ze tmy, obrací očí prosebných v nebe.

To sesílá poutníkovi potrefenému opět anděly ve dvojici dívek milosrdných. A zas a znovu přechází poutník s anděly od vrat ku vratům na straně levé, strkajíc klíče do zámků, které nepasují. Poutník trvá zarytě na tom, že pravá strana je naprosto vyloučena. S čelem oroseným a pokusech marných, dívky poklepávaje rukama hbitýma na chytrou krabičku, majitele k půlnoci ze spánku burcují a získávají po třičtvrtihodince strávené s poutníkem šíleným číslo popisné dveří, do nichž konečně pasuje klíč. Jsou NAPRAVO!

Nežli se poutník shreklich terrible dočista z toho šoku a vzruchu skácí, blábolí v děkovné řeči své cos o andělech a dívkách zlatých a pak za vraty mizí jako pes spráskaný.

Andělé ve tmě se rozplynou…

První den v městě mostů, paláců a chrámů, vystavěném na kůlech.

 

RACKŮV VÝHLED

Prozkoumávám mapu a hledám, kam bych se sama vypravila. Památky pěkně nahuštěné v jednom městě a jako bonus moře. Hnedle v hlavě – jako bludička z bažin - zablikají Benátky.

 

V Benátkách i turisté třídí odpad!

Ve skutečnosti podkrovní apartmán nachází se v patře pátém, Booking to vidí jinak. Kuchyňka, obývák, ložnice, koupelna. Poprvé v ubytování vítám nádoby na tříděný odpad. To potěší. Již méně mrazák s ledovcem. Pracně odsekávám a doluji, bych uvolnila místo na žitný chléb. Na střešní terasu se to nikdy neobejde bez poklepu hlavy o zeď. Tam po večerech sedávám s racky, pozorujíc obří paneláky odplouvající z laguny /videošotek jednoho takového https://www.zonerama.com/Opabini.../196521857 Vedle zahrada s roztodivnými sousedy s obříma nohama.

 

Krokem loudavým, přes patero mostů, dosáhnu za patnáct minut náměstí Svatého Marka.

 

LIDOVÉ CASTELLO aneb "ČERSTVOU RYBU V BENÁTKÁCH NEKOUPÍŠ"

 

Ujišťoval mne kamarád před odjezdem. To si ovšem nezašel do mé čtvrti Castello, kde potkáte nejen čerstvé ryby a další potvornosti mořské, ale dokonce i místní. Rozuměj obyvatele. Ovoce a zelenina od trhovců a usměvavý pekař s výbornými koláčky. Jinde vynikající větrníčky. (Tu uličku sladkou však už znovu nenacházím.)

Ale ano, je zde i supáč s klimatizací. Do desíti otevřeno. Tam se dá koupit i nějaké hotové jídlo s sebou. Využívám jednou na rizoto. Stojím u pultu a čekám, čekám, lidé se předbíhají. Dám najevo svou nevoli a zjistím, že si musím urvat lístek s číslem, bych urvala místo v řadě. Saprmen, jsem snad jasnovidec?!

Kupuji zde hodně levně čokolády s certifikátem Fair Trade. Od 30 Kč. U nás koupíte od 70 Kč. Ale to je asi to jediné levné v Benátkách. Při hlavní třídě Via Garibaldi, krom uvedeného, nacházím spoustu kaváren, taveren, barů a restaurací, kostelík a park, jenž vede k zelenému ocasu Svatá Helena (Sant Elena).

Více fotografií s popiskami čtvrti Castello  https://www.zonerama.com/Opabini...um/5536190

Proslulé loděnice

 

Benátky měly svoji loděnici a zbrojnici. Zde se na 46 ha vyráběly lodě. Svoji funkci si zachovaly do 1. Světové války. Nynější museum (Museo Storico Navale) nabízí modely lodí z různých století. Nestihla jsem jej navštívit, nuž zvláště pro děti může být zajímavé.

 

Můžete si na ně posvítit

 

Tančím ve víru uliček s tisícerými můstky, směřujíc ku klášternímu kostelu sv. Františka s renesanční fasádou zdobenou dórskými sloupy. Cestou narážím na bizarní podívanou: Pomalovaný dům s protirasistickými tématy, na nějž shlíží socha Panny Marie s Ježíškem. (Ramo al ponte S. Francesco)

Zde si můžete poslechnout uvítací koncert cikád https://www.zonerama.com/Opabini.../196520728

Kaple františkánského kostela (chiesa di San Francesco della Vigna) ukrývá vzácný obraz Madony s Dítětem ze 13. století. Mohu si na něj za poplatek posvítit a vyfotit /v interiérech nelze používat blesk/. Jakož i na další vzácnou ikonu sv. Františka. Naštěstí můj fotoaparát vidí i v šeru.

Pozdravení v oáze klidu a míru

 

Ocitám se v Rajské zahradě kláštera a rozdýchávám nestrávený těžký oběd lilku plovoucího v oleji. Na poslední chvíli. Nikde nikdo, jen socha sv. Františka dělá mi společníka. Pozdravena pak zvedám se a už zase nassávám atmosféru vedlejšího Rajského dvora s malou galerií. Andělé nade mnou bdí, to je jisté.

Vody, vody…!

Je všude kolkolem v kanálech, ale kde nalézti tu pitnou? Nechci tahat velkou láhev, už tak mám tašku obtěžkanou nezbytnostmi. Naštěstí uličky nabízejí sem tam vodovody pro lidi i ptáky. Maminka s kočárkem vede mne k jednomu takovému a tam, se zatajeným dechem, zažívám blízké setkání racčího druhu. Psssst! Ať neuletí/m/!

 

ZÁKAZ FOTOGRAFOVÁNÍ ČÍHÁ TÉMĚŘ NA KAŽDÉM KOSTELNÍM PRAHU

 

Od sv. Františka přes kanál Rio di Santa Glustina prokličkuji se ku sv. Janu a Pavlovi (Basilica dei Santi Giovanni e Paolo) . Za basilikou načerpám vodu z veřejného vodovodu a narážím na zákaz fotografování. Už zase!! Ani se mi nechce platit vstupné a obhlížím cihlovou stavbu, okrajkovanou bílým mramorem, zvenčí. V renesanční budově, přilepené na gotickou katedrálu, byla škola a opatrovna. Nyní je zde špitál. Rozhlížím se jak vyplašené ptáče a pořizuji JEDNO tajné interiérové foto. To už na mne policajt podezřívavě kouká, tož raději mizím.

 

VODNÍ KNIHKUPECTVÍ PRO KOČKU

 

Ocitám se před místem hledaným  Libreria Acqua Alta. „Mňáu“ líně mne vítá černá kočka a já vstupuji do tohoto chrámu vědění a zákoutí tajemných, obložených knihami. Sem tam se mihne pod nohami další kočičí obyvatelka. Místo má svoji atmosféru zatuchlou, však každý knihomol si zde vyhrabe tu svou. Knihu. Možná i kočku??...

Na nedalekém náměstí Campo Santa Maria Formosa je nástupiště pro gondoly. Tato romance přijde na 80 - 100 €ur. To vás hnedle romantika přejde. Lze však využít převoznických gondol kotvících u mostů na Grande Canale, jež vás převezou za cca 5 € na druhý břeh. Nevyzkoušela jsem, takže tuto informaci nemohu potvrdit.

Více fotografií zde https://www.zonerama.com/Opabini...um/5514273

 

 ZVÍŘATA V KLECI, OBŘÍ PIZZA, FEFERONKY VE SKLE

 

Odhazuji mapu, neb ve spleti uliček je k ničemu, a s proudem turistů nahlížím do skříní výkladních s uchvacujícími maskami a škraboškami a nechám se unášet duchem karnevalů benátských. Obdivuji sklo do rozličných tvarů foukané a ohromí mne ohromná pizza pro desetičlennou rodinu i se sousedy. Zaujmou feferonky, citrony a rostlinstvo do skla ulité. Nesměle vstupuji dále a s uznalým interesting nice beautiful zdravím majitele. Prozrazuje, že zajímavá díla jsou z jeho malé rodinné sklárny.

 

Jinde zakoupím ve slevě za 1,5 € několik přívěsků skleněných k obdarování bližních a s houstnoucím davem stanu před mostem Rialto. V té chvíli však ještě nevím, že je to TEN PROSLULÝ MOST. Až s pomocí ostrých loktů (jinak to opravdu nejde) probiji se do středu s otázkou, co je to za most. Cvak cvak cvak nezbytný obrázek na mostě. Pro mne zklamání, Ponte Rialto mne neuchvátil.

Více fotografií zde: https://www.zonerama.com/Opabini...um/5510495

 

UZRÁL ČAS OKUSIT LAGUNU NA VLASTNÍ KŮŽI

Nastupuji na vodní autobus a za deset minut stanu na Lido, ostrově Benátského filmového festivalu a rozsáhlých pláží. Nejdříve však musím překonat dlooouhou hlavní třídu.

 

Na free pláži Lido je free pouze písek a moře. Jinak platíte za vše. Slunečník a lehátko za 18 € /až na 8 hodin/, toaleta 1 €, převlékárna 2,5 €, úschovna 3,5…

A - krutibrko - co tam dělají ti tučňáci??!

Dvě hodinky trávím plováním a poskakováním ve vlnách s pauzami lovu lastur a ohřevu na horkém písku. Převléknu se pak v malé zahrádce u vstupu. Pozdní oběd zhltnu v lido baru a už zase na ptačí vyhlídce probírám s racky a Googlem, kam se vypravit.

 

SVATÉMU MARKOVI SE NEVYHNU

 

Ani nechci. Ve svém goticko-byzantském hávu a zářícími mosaikami ve slunci je překrásný! S fotoaparátem jej obletuji ze všech možných stran a snažím se zachytit tu nádheru v každém detailu. Procházím kolem každý den, ale fronty do jeho pokladnice zlaté jsou nekončící.

Náměstí rozpálené, zamračené, s kalužemi, ba i s pořádnou nadílkou laguny, může člověk zažít za pouhý letní týden.

 

Náměstím obletovaným turisty a holuby zní Yesterday /videošotek https://www.zonerama.com/Opabini...95326389/. Já však, sedíc u sloupoví pod nejstarší rozkošnou kavárnou Florian, myslím na zítřek, jenž vydá mi další poklady benátské…

Ještě zpátky v realitě nakupuji v loubí po 1 € malé masky benátské jako suvenýry. Kupodivu zde nejlevněji. Všude jinde jsou dražší. Zvláště na molu za Slaměným mostem (Ponte della Paglia) jsou suvenýry předražené.

 

PLYNOUCÍ ČAS V DĚJINÁCH A UMĚNÍ aneb ANI MINUTA NA ZMAR

 

V odpoledním slunci, vracejíc se z toulek po uličkách benátských, napadá mne zakoupit vstupenku do paláce dóžecího (Palazzo Duncale) a zítra či jiný den vystihnout příležitost, kdy nebude velká fronta. Poněkud zdráhavě vysypu z mošny její obsah /26 €/ a už mi stráž ukazuje dveře. Vstoupím a ejhle – udivena zírám na vylidněné /je 16.30 h/ nádvoří růžolící perly, jež sloužila nejen za sídlo dóžatům, ale též zde působila tajná policie a zasedal soudní dvůr.

Včilkaj tu stojím já a mohu ochutnávat z pramene benátské gotiky šmrncnuté byzancí či krajkoví renesance z 15. století a zdobnost sálů ze století šestnáctého /původní fresky a obrazy shořely/. A tak dobré tři hodiny hltám tu nádheru plnými doušky…

Videošotek z nádvoří: https://www.zonerama.com/Opabini.../195209865

V největším sále paláce Sala del Maggior Consiglio  - skončila dne 12. 5. 1797  Benátská Republika, jíž opustil poslední dóže Lodovico Manin. Poprvé stanula na náměstí cizí vojska v čele s Napoleonem.

Videošotek ze sálu Velké rady: https://www.zonerama.com/Opabini.../195209554

Přes most Vzdechů (Ponte dei Sospiri), kráčeje v duchu s mučenými vzdychajícími vězni, nahlédnout můžeme do místních kobek, kde vězněn byl i světoznámý svůdce Casanova. Nyní se v tomto vedlejším vězeňském paláci (Palazzo delle Prigioni) pořádají koncerty. Dějiny i život jsou plny paradoxů…

Musejně naladěna stoupám na druhý den v sobotu po schodišti musea Correr v paláci Reale, spojeného s Museo Archeologico Nazionale, které mi otevírá své poklady...

Prší a venku se setmělo. Náměstí chce ukázat nebe, tak zdobí se zrcadly…

Sbírám posledních sil, vyplazím se do patra, a tam na mne čeká další kouzelná nadílka...

Zde nabízím pouze ochutnávku. Mnohem více fotografií i s popiskami naleznete zde: https://www.zonerama.com/Opabini...um/5510679

V létě je Dóžecí palác otevřen do 23.00 hodin a v ceně vstupenek jsou další musea, jež však nemusíte absolvovat týž den spolu s Dóžecím palácem. Levnější vstupenku pouze do paláce nelze zakoupit.

Museo Correr a Museo Archeologico Nazionale : 10.00 – 19.00. (Musea jsou spojena, projdete obě naráz, jinak nelze.)

Biblioteca Nazionale Marciana: Po – Pá 8.00 – 19.00, So 8.00 – 13.30,  neděle zavřeno

UCHVACUJÍCÍ ÚKAZ NEBESKÝ aneb DRAMA V OBLACÍCH, AŽ BLESKY LÉTAJÍ

Sobota. Fotogenická mračna tvarují se celé odpoledne. Nebe potemnělo a objevují se první nesmělé blesky. Ovšem to, co přijde po západu slunce, oko mé nevidělo a ucho mé neslyšelo. Místo mám v hledišti v první řadě na molu a přede mnou na pódiu otvírá se moře a hlavně obloha, jíž nic v cestě nestojí. Hodinu se zatajeným dechem a očama vytřeštěnýma sleduji to nebeské drama odehrávající se na obloze. Ještě v obydlí vystoupám na vyhlídku a v tom mne skrápějí první kapky deště...

 

Videošotek bouře https://www.zonerama.com/Opabini.../195026407

Další fotografie z bouřného odpoledne:  https://www.zonerama.com/Opabini...um/5507236

 

UPLAKANÁ NEDĚLE V NEJNOVĚJŠÍ MÓDĚ PLASTOVÉ

 

Prší psi a kočky – jak roztomile vyjadřuje jazyk anglický, namísto našich padajících trakařů. Zkrátka lije jako z konve. Deštník žádný (kdo by s ním v žáru léta počítal?). Prohledávám všechny skříňky a šuplata uvažujíc, jak se alespoň trochu ochránit. Naaranžuji na sebe černé pytlíky na odpadky, na hlavu nasadím skorem nepromokavý klobouk plážový a jde se do kostela. No jde. Spíše kráčím jak kachna a s každým krokem prolévám sandály. V kostele se oklepu jak mokrá slípka a po obřadu a povzbudivých úsměvech farníků přejících pěkný den, čvachtám zase zpět.

 

O třetí jsem opět na nohou a nechávám se spolknout benátskými uličkami. Déšť ustal. Na zpáteční cestě si zaskotačím na téměř zatopeném náměstí Svatého Marka, ocením lovecký um šikovné dámy v luxusním kožichu při získávání večeře - není nad pečená holoubátka - a…zjišťuji, že se přes náměstíčko suchou nohou nedostanu. Tož sandály dolů a s sukní vykasanou brodím se na svůj ostrov Castello.

Jak si ulovit večeři - návod na videošotku: https://www.zonerama.com/Opabini.../195326754

 

TROJICE ŠPERKŮ V LAGUNĚ SKRYTÝCH

 

Skleněný šperk aneb Tajemství uvězněné v moři

 

To si jednou jeden dóže usmyslel, že všechny skláře z Benátek uvězní na ostrově, by nevyzradili tajemství výroby skla, kupříkladu broušeného, jehož metodu čeští skláři pak ještě vybrousili. Tak se stal ostrov Murano ostrovem sklářů.

Ti se však při mém příjezdu teprve probouzeli. Vše zavřeno, tak posedím chvilku v kostelíku při cestě, než vypravím se k hlavní tepně vodní. V právě otevřeném obchůdku kupuji pro mámu za 9 € malovanou štamprdli na griotku a kráčím směrem k majáku, odkud odplouvá autobus na pestrobarevný ostrov Burano.

 

Pavučinka z krajkoví a komise na barvy

 

 První pohled padne na šátek s krajkovím /cirka 100 €/, lákajícím turisty před vchodem do luxusního obchodu krajkového. Nádhera až oča přechází. Pohotově mi prodavačka ukazuje další barvy a já - tváříc se jako bohatá turistka - uznale pokyvuji hlavou při ohmatávání materiálu. Pak naštěstí odběhne k mladé a OPRAVDU HODNĚ BOHATÉ Číňance a začne obletovat ji. Využívám příležitosti a nenápadně se vytrácím.

Ostrov proslulých krajek mne patřičně uvítal.

Co vás však praští do oka naprosto jistě, jsou domky a domečky výrazných barev namačkané na sebe. Prý i speciální komise musí schválit barvu, když si chce našinec natřít barák.

Invaze Číňanů na ostrov zůstává na hlavních promenádách, tak - po malém obědě U racka - prozkoumávám zcela sama uličky s vlajícím prádlem na šňůrách od domku k domku zavěšených.

A jelikož jsem si slíbila, že bez krajky neodjedu, kupuji v krámku sympatickém za 8,50 € malou mošničku. Sic není krajkou vyšívaná, je ale krásná.

 

Neodejdeš, dokud nesníš oběd i s talířem

Člověk by nevěřil, že Torcello byl v 5. století první osídlený ostrov na laguně uprchlíky před Attilou. Nyní vás vítají olivovníky a víno, a také zvláštní most bez zábradlí Ponte del Diavolo. Lidé kvůli zaneseným kanálům a choleře z ostrova prchli, však mosaiková basilika z 9. století stojí stále.

Nejdříve si však udělám pár tajných obrázků v půvabném kostele Santa Fosca, nežli narazím opět na zákaz fotografování ve staré basilice. Prozkoumám tedy okolí a mosaiky uvnitř snad příště.

Výlet by se neobešel bez krátké zastávky v taverně zahradní, kde se holubi chladí u klimatizace, vzadu škube trávu koza a hladoví hosté slupnou oběd i s talířem!

Více fotografií z ostrovů naleznete zde: https://www.zonerama.com/Opabini...um/5510368

 

LAGUNÍ PÍSEŇ aneb MALÉ LOUČENÍ S VELKÝM KANÁLEM

 

Ostrovní dobrodružství je za mnou a já šetřílek chci jednodenní jízdné za 20 € využít ještě na proplutí Grande Canalem. Ale po absolvování obého doporučuji ostrovy na celodenní výlet. Stojí za to!

Usadím se na čumáku vpravo a cvakám fotoaparátem do zblbnutí. Mít více času, vystoupím kupříkladu u Zlatého paláce (Ca’d’Oro) a za 11 € vezmu jej útokem. Takto jen pluji a pluji a krutibrko - přede mnou širé moře a autobus míří úplně jinam, než jsem myslela.

Na nejbližší zastávce vystupuji, rozpálenou hlavu zchladím první a poslední zmrzlinou v Benátkách a absolvuji kanál opačným směrem. Jenže slunce zapadlo a paláce nejsou vidět. To jsem to vymňoukla. Tak příště.

Více fotografií s Grande Canale zde:  https://www.zonerama.com/Opabini...um/5510188

DNES NAPOSLED A NAKUFROVANÁ SKLUZAVKA

 

Barokní Santa Maria della Salute (Pozdravení Panně Marii) kyne mi na pozdrav každým dnem, tož musím ji také pozdravit. Pěšky ubírám se přes sympatický most umělců (Ponte dell'Accademia) -  s odskokem na malou svačinku do dvorku pětihvězdičkového hotelu tváříc se, že sem patřím - a již vystupuji po schodišti k morové rotundě, postavené na poděkování za zažehnání morové epidemie.

 

Já zase děkuji za zažehnání všeho zlého na kanálových cestách svých i za Filipa, anděla mého strážného, kterýž jak pominutý musel létat i s kamarády svými - jistě celé hejno to bylo - by potrefeností mých odháněl či napravoval a od úkladů číhajících chránil.

 

Na cípu ostrova potkávám českou rodinu, trochu porozprávíme, nacvakáme obrázky. S úsměvem vyslechnu hru na sklenice, a nežli přejdu most, narazím na galerii zdarma (Gallerie dell'Accademia), a tak neplánovaně zakončuji pouť mezi krásnými gotickými ikonami.

Hra na skleničky - videošotek:  https://www.zonerama.com/Opabini.../195163040

Více foto z cesty k Salute s dalšími pamětihodnostmi a zajímavostmi:  https://www.zonerama.com/Opabini...um/5509986

 

Nastal den odjezdu, loďák svůj po schodech šupem pouštím (je to ale jízda!), ten přežil a schody snad též. Mávám okřídlenému lvu s Biblí- symbolu města, tyčícímu se nad Náměstíčkem. Neříkám sbohem, nýbrž na shledanou. Někdy.

Týden v Benátkách je zoufale málo!

DOVĚTEK KARNEVALOVÝ

Inspirována maskami benátskými, pojala jsem domácí prezentaci fotografií v duchu Benátského karnevalu a hostům vytvořila "benátské" škrabošky, by se i oni trošku karnevalově naladili. A že jim to slušelo!

Fotografie jsou upraveny /krom škrabošek/ v grafickém programu Corel.