Anglie, Wales - podzim 2015

Psal se prosinec roku 2014 a já nastoupil do prvního zaměstnání po VŠ. Do první výplaty zbývalo pár dní a já čekal na  den, kdy mi přistane na účtě. Už bylo jasné, za co peníze utratím, ale nejdříve se musím o pár měsíců vrátit zpět.

Až do onoho roku jsem nikdy sám nevytáhnul paty dál než k sousedům. Ano, proběhly nějaké dovolené v pubertálním věku s rodiči, ale nedokázal jsem si představit, že bych se sám ocitl v cizí zemi, bez jazykové vybavenosti (kromě polštiny a slovenštiny), za nějakým účelem a setrval tam byť jen týden.

Já jakožto fanoušek sportu a nadšenec v objíždění sportovních akcí různého druhu v ČR, ať už populárních či méně populárních v naších šířkách, jsem se rozhodl zakoupit na podzim 2014 vstupenku na zápas MS v ragby, které bude hostit Anglie a Wales. O vstupenky se losovalo, takže pár týdnů až měsíců jsem neměl tušení, jestli se na mě usmálo štěstí. Nakonec se tak stalo a já mohl v prosinci plánovat další průběh dovolené.

Za první výplatu jsem splatil otci půjčku za vstupenku a letenku do Londýna sardinkoletem, víc jsem si nemohl dovolit, má první výplata činila necelych 5000 Kč :-) Postupem roku, jak výplaty byly vyšší a na účtě naskakovaly na mé poměry astronomická čísla, jsem dále dokupoval služby spojené s ubytováním, dopravou a vstupenkami na zajímavá místa.

Den odletu se kvapem blížil, největší starosti jsem si dělal, jak se tam vlastně domluvím. Ve škole jsem se sice anglicky učil, v mé první práci, čínském korporátu,  jsem ovšem po většinu času používal Google překladač. Vlastně všechno jsem dělal "haluzově".

Let z Ostravy na Stansted proběhl v klidu, nějakým zázrakem jsem se vypotácel z terminálu a šel hledat stanoviště autobusů. Abych udělal ze sebe ještě většího mamlase, dopředu jsem si připravil lístečky s anglicky napsaným textem, které jsem ukazoval řidiči autobusu nebo kolemjdoucím, když jsem nemohl najít adresu mé první hostitelky. V té době jsem disponoval Nokii se Symbianem, čili žádné apky jsem tam neměl stažené. Cesta z letiště na konečnou (Ealing Hospital) trvala déle než hodinu, dorazili jsme už po tmě a já nevěděl kudy mám jít. Toho večera dosahovaly teploty vysokých čísel, já navlečený jak polárník s 2 kuframa na kolečkách jsem se snažil přijít na to, kde moje hostitelka bydlí. Po asi 20 minutách neuspěšného lokalizování domu mě na chodníku oslovila jedna paní, a z těch 2 slov co jsem pochytil se mi nabídla, jestli může nějak pomoci. Tak jsem ji ukázal ten lístek s adresou, něco zablekotala do mobilu a poté mě navedla k první hostitelce. Dorazil jsem těsně po 22:00, už se bála jestli se mi něco nestalo, poněvadž mi nechala pár zpráv bez odezvy.

Jelikož program jsem měl naplánovaný až od 3. dne, druhý den jsem se za jasného počasí vydal s piknikoým košíkem a pár plechovkami piv na nedaleké letiště Heathrow pozorovat letadla. Následující den byl čistě sportovní, nejdříve přišla na řadu prohlídka All England Clubu ve Wimbledonu za 19 liber, následovanou exkurzí v chrámu anglické repre Wembley v hodnotě 25  liber. Čtvrtý den brzy ráno hurá na autobus směr jih, cílová destinace Bournemouth. Zase vedro. Původní plány museli jít na druhou kolej, ihned po vybalení u paní domácí jsem zamířil na nedalekou písčitou pláž a hupsnul do Lamanšského průlivu. Byl jsem ohromen, jak jemným pískem a čistotou oplývají pláže jižního pobřeží. S novým dnem přišlo splnit to, co bylo na programu den předcházející. Předem domluvený výlet s paní domácí na nedaleký hrad spojený s návštěvou leteckého muzea, na zpáteční cestě zastávka v přístavu Southampton. Služeb domácích, jakožto řidiče využívám docela často, když v dané destinaci nemám zapůjčený automobil. Další den na snídani, jsem se potkal s 3 Thajci, kteří byli rovněž nasáčkováni u paní domácí, avšak za účelem vyměnného studijního pobytu. Že mi prý ukážou město. No skončili jsme v lokále "Vše co můžeš sníst" za 7 liber, jelikož se snesl z nebes vydatný déšť a my tak nechtěli být promočení. Nakonec jsem byl donucen stejně jít v tom dešti, ale na ubikaci, vzhledem k tomu co jsem tam pozřel, se nedalo oddálit to nevyhnutelné :-)  Následujícího dne mě čekal přesun do velšského hlavního města Cardiffu. Ve stavu chodící mrtvoly způsobené včerejší žranici, jsem byl rád, že jsem se dobelhal na autobus. Za 3,5 hodiny nás vítal nápis ústředního autobusového nádraží v Cardifu. Po výstupoupení se jako vyměněný blížil k dalšímu domovu. Tady nastal problém, poněvadž ulice High st., kde jsem měl následujících 5 nocí pobývat, byly ve městě 2. Jedna v centru, druhá někde na okraji. Já si samozřejmě vybral tu na okraji, protože za 500 Kč za noc se nedalo nikde v centru ubytovat. Skálopevně přesvědčen, že stojím u správných dveří, mi začalo vrtat hlavou, že to nevypadá jako na obrázku. Zavolal jsem proto na domácího, zaplať pánbůh se jednalo o chlápka polské národnosti, čili domluva byla snadná. Samozřejmě si neodpustil slova na k...., ale po 20 minutách běhu s 2 kufry jsme se shledali. Po příchodu na kvartýr jsem v něm zůstal, bolely mě nohy a chtělo se mi spát. Druhý den se šlo do ulic. Následovaly návštěvy míst jako zámek, botanická zahrada, exkurze na Milenium Stadium (jedno z dějišť nadcházejícího MS), Milenium Centre a přístav, mezi tím ještě nějaká ta hospoda. Ve čtvrtek 17.9.2015 mě oslovila paní domácí, žena toho nervního Poláka,  zda bych s ní a jejím šipkařským týmem, nejel na autobusový výlet do anglického města Bath. Měl jsem nějaké plány na ten den, ale aspoň se tolik neuchodím. Bath je krásné město na břehu Avon, asi hodinu jízdy busem od Cardiffu. Mě nikdy architektura moc nezajímala, ale tohle město, v jakém stylu bylo vybudováno, na mě působilo příjemným dojmem, že se mi těžce opouštělo. Bath je na jednodenní výlet jako stvořený, není velký, takže vše důležité obchodíte línou chůzí. Procházka podél Avonu, opalování v Parade Gardens, posezení na trávníku před Royal Cresent nebo místní trhy, nesmí chybět v itineráři. Návrat do hlavního města ve večerních hodinách. V pátek nastal den, kvůli kterému jsem do UK jel. Začalo MS v ragby. Už od rána se ulicemi hemžilo zejména irskými fanoušky. Odpoledne začal ve Fan zóně předzápasový program, pořadatelé měli přichystané pro fanoušky soutěže, i já se jich pár zúčastnil. Fan zóna je ve skutečnosti ždímačka peněz, pivo za necelých 10 liber, nechutný kompot za 5,50 o solidním jídle ani nemluvím. Býval bych předtím neutrácel za blbosti, mohl bych si trošku dopřát. Nadešel čas výkopu, po necelých 2 hodinách ke spokojenosti anglických fanošků porazila domácí Anglie Fiji o nějakých 25 bodů. V sobotu jsem se i já dočkal, živě na stadionu Milenium za 140 liber jsem se usadil do vrchních pater a shlédl jednoznačnou partii v podání Irska, kdy o nějakých 50 bodů přejeli Kanadu. Samozřejmě, nejednaly se o mé oblíbené týmy, ale je fajn si užít atmošku v 75 tisícovém kotli pod zataženou střechou. Po zápase opět do Fan zóny k velkoplošné obrazovce na druhý zápas sobotního dne. Večer rychle na kvartýr se sbalit, ráno mě čekal přesun busem na Stansted, přílet v podvečer do Brna. 

Dovolenou považuji za vydařenou hned z několika hledisek. Tím nejdůležitějším bylo počasí, za celou dobu pobytu  jednou poctivě  pršelo. Dalším aspektem bylo, že díky své nezkušené cestovatelské minulosti jsem se neztratil a začal se nebát pár vět prohodit anglicky, ikdyž mi to připadalo komické. Za další, asi pro mnohé těžko uvěřitelné, díky tomu, že jsem neměl žádnou fotografické zařízení (Nokii 500 se Symbianem nepovažuji za fotomobil), tak jsem si o to více užíval tu nádheru. Není nic lepšího, než se kochat na vlastní oči. Ceny za jednotlivé položky jsou následující (v Kč): letenka Ostrava - Stansted 3258, Stansted - Brno 1680, ubytko 6800, meziměstská doprava 2800, vstupenka na ragby 5400 + výdaje na jídlo, suvenýry a vstupy do objektů.

Těmito slovy končím úvodní exkurz do počátků objevování světa. V následujících budu tvořit cestopisy pro destinace v letech 2016, 2017, 2018, 2019, 2020,2021, uvidím kolik toho stihnu, příští čtvrtek odlétám na měsíc do dalekých končin. Každopádně se budu více snažit, aby to bylo příjemné na počtení. 

Loučí se s Vámi Melounek :-)