Antigua - Karibik po anglicku, díl 2.
Druhá část cestopisu z karibského ostrova, a to ta cestovatelsky zajímavější a intenzívnější. Na závěr pár obecných zkušeností a rad.
Cestopis z roku 2022 napsal Tesna
Cesta na východ ostrova
První den v Jolly Harbour cítíme, že jsme konečně v té správné cestovatelské náladě, bohužel téměř tři roky trvající půst návštěv takto exotických destinací se na nás prostě podepsal a na zcela jiné prostředí jsme si zvykali dvakrát déle než dřív. Ale už jsme ve formě, sedáme do auta a vyrážíme poznávat zajímavosti ostrova, kterých sice moc není, ale nějaké přece. Míříme na východ ostrova, kde se pár set metrů od hlavní cesty nachází lokalita Betty´s Hope, což jsou zbytky bývalých největších třtinových plantáží na ostrově. I když u vstupní brány je avizováno vstupné pár dolarů, nikdo zde nic nevybírá. Zřejmě proto, že tu taky skoro nikdo není, my jsme tu byli čtyři návštěvníci dohromady …
Betty´s Hope
Vagónky třtinové železnice
Zbytky destilérky
Dominantou celého kdysi rozsáhlého komplexu je jeden zrestaurovaný větrný mlýn a druhý, který byl už v minulosti přestavěn na cisternu na vodu pro zde používané parní stroje. Dále jsou zde ruiny několika budov včetně velké destilérky rumu, dodnes používané podzemní nádrže na vodu a také několik vagonků z místní železniční dráhy, která sloužila k dopravě cukrové třtiny z polí zde k místnímu zpracování. Železniční síť těchto tratí na tomto malém ostrůvku na vrcholu svého rozvoje měla délku přes 70 kilometrů.
Podzemní nádrže
Devil´s Bridge
Nelson´s Dockyards
Pak pokračujeme dál na východní cíp ostrova, kde je pro změnu přírodní zajímavost – Devil´s Bridge, což je skalní most na nízkých pobřežních útesech. Další naší zastávkou jsou na jihu ostrova Nelson´s Dockyards, což jsou námořní doky anglického námořnictva z 18. století v lokalitě English Harbour, pojmenované po admirálu Nelsonovi, který zde několik let pobýval. Tato lokalita je zapsána na seznamu UNESCO. Doky tvoří mnoho uržovaných zrestaurovaných budov, z nichž některé slouží administrativě ostrova, v jiných jsou restaurace. Určitě zaujmou velké navijáky, pomocí kterých se dříve pokládaly lodě na bok kvůli opravám a údržbě. V centru stojí budova, ve které je muzeum se spoustou předmětů týkající se této lokality a její historie. Část expozice je věnována i admirálu Nelsonovi, takže zde můžete vidět jeho posmrtnou masku, dalekohled a pár jiných předmětů. Před muzeem roste palma, kterou zde v 60. letech osobně zasadila královna Alžběta II..
Vstup do muzea stojí 15 USD. My jsme zde byli odpoledne a byli jsme v celém areálu skoro sami, před doky je velké bezplatné parkoviště. Vstupné do doků zahrnuje i možnost navštívit vyhlídku Shirley Heights, což je další z typických marketingových fotografických lákadel ostrova – výhled na členité tropické zelené pobřeží ostrova. Na samotné vyhlídce se konají pravidelně nějaké večerní pařby, ale cena za panáka 35-50 USD jasně hovoří o tom, na koho jsou cílené … Součastí bývalého vojenského komplexu okolo Shirley Height je několik dalších objektů – pevnost Blockhouse nebo ruiny důstojnických kasáren.
Ikonická vyhlídka
Blockhouse
Den pak končíme na jedné z dalších krásných pláží – Darkwood Beach. Tato pláž je jednou z nejkrásnějších a největších pláží na jihozápadním pobřeží Antiguy, s krásným panoramatickým výhledem na sousední ostrovy - Montserrat a Guadeloupe. A je v podvečer poloprázdná, několik málo turistů a pár desítek místních se na půl kilometru ztratí. Počkáme, až Slunce zmizí za oceánem a míříme domů udělat si na terase pořádný stejk, protože jak jsme zjistili, tak při místní drahotě je hovězí spolu s kuřečím tím, co zde lze koupit za stejné peníze jako u nás.
Shirley Height
Ruiny důstojnických kasáren
Darkwood Beach
Mezi mořskými monstry
Dalším dnem je neděle a nás čeká jedno z největších lákadel ostrova – Stingray City. Jedná je o unikátní atrakci – plavání s rejnoky na otevřeném moři, vstupné 60 USD na osobu. I když jsem měl obavy, že se jedná o předraženou turistickou masovku, realita je naštěstí trošku jinde. Dle rady na Tripadvisoru cíleně volíme nedělní termín, kdy zde má být nejméně lidí. A skutečně, i když se za rejnoky vyráží jen 3x denně, nás je dohromady jen asi 20. Stingray City se nalézá v lokalitě Seatons, kde vás přivítá příjemný personál. V místním ležérním a pohodovém stylu dostanete krátkou instruktáž o celé akci, základní informace o rejnocích i jak se k nim chovat. Pak nafasujete brýle a šnorchl (nebo máte vše vlastní) a rychlým člunem vás během 10 minut dovezou na mělčinu na otevřeném moři, kde pár člunů zakotví u umělého pontonu. A z něj už můžete sledovat až dvoumetrové rejnoky, se kterými si za chvíli zaplavete …
Mazlíci
Je to skutečně nezapomenutelný zážitek, když po pás ve vodě sledujete tato monstra z pár desítek centimetrů, která do vás naráží, můžete si na ně sáhnout nebo dokonce nakrmit kousky olihně. Po možná půlhodině ryby postupně zmizí a vy můžete jetě chvíli šnorchlovat na mělčině okolo korálů a sledovat desítky druhů barevných rybek. Po návratu na pevninu dostanete na závěr ještě pár pohárků silného punče nebo čistý rum.
Plážová tour
Po tomto zajímavém a intenzívním zážitku míříme k jedné z dalších v PR ostrova často zmiňovaných pláží – Half Moon Bay, která za své jméno vděčí svému tvaru. Vítá nás sice dlouhá, ale vcelku úzká pláž, toho dne s vlnami, kde je nás dohromady asi osm. Mírné zklamání, protože v místním kontextu nejde o pláž až tak výjimečnou, takže se po okoupání zvedáme a míříme dál. Naší další náhodnou zastávkou je Mamora Bay, kde je velký rezort a pláž. A protože pláže zde mají být na ostrově volně přístupné, jdeme k bráně rezortu a slušně se ptáme, zda můžeme jít dolů na pláž. OK, no problem…
Half Moon Bay
Mamora Bay
Takže si to projdeme, ale tím, že je rezort i pláž v celkem uzavřené zátoce, tak voda zde není nic moc. K azurové barvě má daleko. Proto odcházíme, poděkujeme strážným a míříme na Darkwood Beach, kde opět není skoro nikdo a voda je zde mnohem průzračnější než v tom drahém rezortu. Večer se ještě v Jolly Harbour krátce před západem slunce ještě zajíždíme autem k Jolly Beach. Normálně by nás ostraha u brány asi poslala na odstavné parkoviště, ze kterého je to na krásnou a dlouhou pláž už jen kousek pěšky, ale je už večer a lidí ani aut asi v této části rezortu není moc, takže jen mávne rukou a pouští nás i s autem.
Jolly Beach
Ffrye´s Beach
Turner´s Beach
Zbytek pobytu máme naprosto plážový, bereme auto a postupně objíždíme pláže na jih od Jolly Harbour, jedna hezčí a prázdnější než druhá, stačí si dle nálady vybrat. Dlouhá Turner´s Beach v Crab Hill, s jasně modrou vodou, naprosto opuštěná Morris Bay, obklopená kokosovými palmami, s velmi klidným mořem a lxusním Curtain Bluff Resort na východním konci. Naprosto pohodová Ffrye´s Beach a náš jednoznačný favorit – menší a trošku bokem, nádherná a slunná s bílým pískem Coco Beach, kde trávíme i poslední hodiny před naším návratem domů.
Morris Bay
Carlisle Bay
Coco Beach
Odlétáme
Cesta na letiště, které je vzdálené ani ne 20 kilometrů, nám v hustém odpoledním provoze a okolo zasekaného hlavního města zabere skoro hodinu. Před letištěm na jedné z místních velkých pump tankujeme do plné a obsluha nás lehce šokuje tím, že zde neberou karty. Naštěstí nám ještě nějaké dolary zůstaly. Při vracení auta v půjčovně mám kvůli nabouranému spoileru lehké mrazení o depozit 300 USD, ale vše naštěstí proběhne bez problému. I když je mi skutečnou záhadou, jak naše autíčko, staré asi 10 let a se 127tkm, mohlo tuto dobu a nájezd ve zdejších podmínkách přečkat v tak solidním stavu.
Poloprázdné letiště
Při pasové odletové celní kontrole musíme opět na imigrační formulář, resp. jeho zbytek o velikosti asi 5x7 centimetrů zase na dvakrát dopisovat další údaje a na další se ještě pak ptá úřednice za přepážkou, která vše klape do PC. To si tam fakt nemůžete udělat formulář, kde by to bylo vše rovnou? Na letišti s minimálním provozem jsme toho dne poslední velké letadlo, takže čekání na odlet probíhá v poklidné atmosféře poloprázdného terminálu, noční let, tentokrát v B-777, si budeme opět pamatovat jen díky opět vynikajícímu jídlu a vínu, British Airways nezklamali, starali se o nás velmi dobře. Nudná sedmihodinová čekačka na LGW a pak rutinní dvouhodinový let do Krakova, kdy pak cestou domů projíždíme největší sněhovou vánicí asi tak za posledních 10 let, i když teploměr ukazuje tři plus.
A jaké máme dojmy?
Ty jsme měli zpočátku mírně rozporuplné, protože jsme skutečně byli po kovidové pauze z náročného cestování a aklimatizace v cizím prostředí trošku rozhození, ale to si časem sedlo. Při zpětném pohledu Antigua rozhodně zaujme svými překrásnými plážemi. Těch je tu údajně a asi s nadsázkou 366, takže prý můžete každý den roku trávit na jiné. Nakolik je toto číslo nadsazené si netroufám odhadnout, ale počet pláží je skutečně na tak malý ostrov obrovský. Takže pokud se vám někde nelíbí, stačí přejít pár set metrů nebo autem popojet pár kilometrů a máte na výběr několik dalších. My jsme během našeho pobytu navštívili pláží možná 15, z nichž některé se staly našimi oblíbenými a po dalších jsme pak už ani nepátrali, protože na mnohých jsme pro sebe měli klidně 500 metrů … Pláže jsou zde veřejné, a to i ty v luxusních rezortech. Takže kdykoliv jsme se u brány rezortu nebo u budky strážného na pláži slušně zeptali, zda se „dovnitř“ můžeme po pláži projít, nikde nám neřekli ne.
Jihozápadní, hornatá část ostrova, je porostlá hustým tropickým pralesem a mělo by zde být snad i několik kratších značených turistických chodníků, ty jsme ale nezkoušeli, stejně jako ZIP line uprostřed pralesa.
Co se týká památek, tak některé jsme již zmínil – doky, Betty´s Hope. Na ostrově je několik pevností a pozůstatky více než 100 větrných mlýnů, které na návrších ční k obloze v různém stavu rozpadu nebo možná lehké renovace. Při cestě po ostrově narazíte na různé kostely a kostelíky, ale třeba ten největší v hlavním městě bohužel viditelně chátrá. Místní sídla, včetně hlavního města, za návštěvu ani moc nestojí.
Lidé
I když zdejší atmosféra nám na první dojem připadla trošku divočejší, tak lidé jsou zde obecně příjemní a veselí (tráva zde není problém a rum je levný …), vždy ochotni poradit nebo pomoci. I na pláži vás místní úsměvem zdraví, ve městě nás zdravili i žáci vypuštění odpoledne ze školy. A když jsme se při slejváku při prohlídce hlavního města tísnili pod deštníkem, nějaká černoška zastavila svého Lexuse a ptala se, jestli jsme OK. Při vstupu na pláž vám místní nabídnou lehátka a slunečník, ale stačí zamítavá odpověď a už vás dále neobtěžují. Stejně tak na plážích nenajdete otravné prodejce jako třeba v Thajsku, maximálně se vám občas snaží prodat jízdu na vodním skútru. Samozřejmě Good price 😊
Doprava
Místní doprava je jedním zásadním negativem ostrova, a to nemyslím levostranný provoz, kdy je vhodné si půjčit raději auto s automatem, i když nevím zda manuál byl vůbec v nabídce. Silnice hlavně v hlavním městě a okolo něj jsou v příšerném stavu (vzpoměl jsem si na Zanzibar), o velké díry nebo velmi proměnlivou kvalitu povrchu není nouze, takze je potřeba jezdit skutečně velmi obezřetně a s očima na špičkách, pokud nechcete mít defekt, přijít o kolo nebo o přední spojler. Ve vzdálenejších částech ostrova jsou hlavní silnice paradoxně v lepším stavu a provoz výrazně menší, o to víc vás pak takový rygol nebo kanál přes cestu překvapí. V obydlených oblastech pozor i na časté retardéry. Obecně doporučuji jezdit pokud možno za světla, za tmy je to po všech stránkách solidní adrenalin.
Během naší návštěvy jsme narazili několikrát i na opravy cest, kdy objížďka byla vyznačena jen v polovině případů. V těch druhých jsme pak bloudili uličkami často na úrovni našich polňaček. Kvalitě cest odpovídá i stav vozového parku. Na jedné starně je převaha omlácených starých aut, kterým tu a tam něco chybí, na druhé straně potkáte i nejmodernější luxusní SUV či limuzíny, které je naprostá škoda provozovat na místních silnicích.
Vzhledem ke kvalitě cest je provoz většinou velmi pomalý, cokoliv nad 40 km/h je úspěch a myslím, že nikde jsme nejeli víc jak 80. I když zde platí nějaké (celkem nízké) rychlostní limity, tak provoz je obvykle limitován kvalitou cesty, resp. její propustností, protože místní si nedělají problém s parkováním, takže ve vesnicích jsou cesty průjezdné často jen jedním pruhem tak, jak je druhý blokován parkujícími auty. To je výhoda i pro vás, prostě se parkuje všude tam, kde je místo a kde nikoho neblokujete.
Narazíte zde i na kruháče nebo křižovatky řízené semafory, ale upřímně, za dobu pobytu jsem pravidla místního provozu moc nepochopil. I když působí provoz divoce, na druhou stranu jezdí místní velmi ohleduplně a tak, aby nedošlo ke kolizi a přitom„jeli všichni“. Pomalu, ale jeli. Místní až tak nespěchají, takže vám s klidem dají přednost, i když ji zrovna nemáte. Podařilo se mi vjet do jednosměrky nebo na červenou do zúžení a nikoho to zde nevzrušilo.
Místní řidičák
Místní s oblibou troubí, na což si zvyknete a časem to zcela ignorujete. Protože to může jen znamenat, že dotyčný má dobrou náladu a tak si troubí. Nebo někoho zdraví. Popřípadě troubí na vás, že jedete. Nebo troubí, že máte jet. Nebo vás jen předjíždí …
Za náš pobyt jsme projeli asi ¾ nádrže a benzín zde po hrubém přepočtu z galonů a USD vyšel asi na 31 Kč/litr. Benzinek je po ostrově dost, drtivá většina v hlavním městě. Dopravní značení je zde vcelku nahodilé, ale velmi brzy se zorientujete a pro pohyb po hlavních tazích vám vystačí i jakákoliv základní mapka. A důležitost jednotlivých cest a odboček se časem naučíte odhadnout. Pobavila křižovatka, kde šlo odbočit jen ostře doprava nebo velmi mírně doleva. Cedule udávala cíle rovně a doleva.
Pro pohyb po otrově jsem někde četl doporučení na autostop, ale za celou dobu našeho pobytu jsme žádného stopaře nepotkali. A stačí jít po cestě kousek pěšky a okamžitě začnou přibržďovat všechny mikrobus a taxíky v naději, že využijete jejich služeb.
Ceny
Úřední měnou ostrova je východokaribský dolar (XCD), jehož hodnota v době našeho pobytu byla okolo 9 Kč, resp. 0,37 USD. Všude, kde by to člověk čekal, až tedy na závěrečnou benzinku, nebyl problém platit kartou. Místní také všude bez problémů berou USD a i když jsou ceny v místní měně (obchody, restaurace), při placení vám sumu v USD přepočítají a vrátí v místní. Zvláštností v supermarketu v Jolly Harbour bylo, že jakokoliv platbu kartou, i jen pár dolarů, bylo nutno doložit občankou jako důkaz, že karta není kradená. Co se týká bankomatů „klasických“ bank, ne ATM, tak jsme na několik během pobytu narazili, ale nevyužívali.
Místní pivo
Ceny jídla a pití na ostrově jsou na první pohled velmi vysoké, což je dáno tím, že téměř vše se dováží a pak cena odráží mj. i tu dálku, ze které je nutné zboží dovézt. My jsme nakupovali ve dvou supermarketech a postupně jsme se naučili v místních vysokých cenách najít to, co není z našeho pohledu až tak drahé. O tom, že ceny vnímají jako vysoké i místní nebo turisté (převážně z Anglie a USA), svědčí i to, že kdykoliv zde bylo něco v akci, a těch tu mají skutečně pomálu, večer, když jsme nakupovali, to už bylo dokonale vybrané. Mimo pár supermarketů je po ostrově spousta místních obchůdků, ale ten jsme žádný nezkoušeli. Stejně tak jako stánky s prodejem ovoce a zeleniny podél cest.
Jako příklad extrémních cen i místních rozdílů mohu uvést třeba sýry. Ty evropské, nám známé, se tu prodávájí v přepočtu klidně za 1.200 Kč/kg. Na druhou stranu jsme narazili na několik druhů sýra zřejmě z Ameriky, který vycházel na třetinu, 400 Kč/kg, tzn. jako u nás. Extrémně drahé tu jsou například masové výrobky, salámy nebo uzeniny, na druhou stranu čisté maso je zde relativně levné, obzvláště hovězí stejky nebo naložené kuřecí v typickém karibském koření.
Večeře pro dva
Z nápojů jednoznačně doporučuji vyzkoušet místní rum, za rozumné ceny je i víno z celého světa nebo „místní“ karibské pivo. Bohužel na to skutečně lokální, značku Wadadli, jsme v obchodě nenarazili. U vody je doporučováno kupovat balenou. Ta vychází na 9 Kč/l a je jedno, jestli koupíte 2 litrovou PETku nebo pakl 4x5 litrů. Velké barely (5 galonů?) vychází asi o třetinu leněji, na 6 Kč/l. Protože se nám nechtělo s vodou tahat, řešili jsme to tak, že jsme si každý den pár litrů převařili. Ale i když jsem občas zapoměl a natočil si tu z kohoutku, tak to žádné následky nemělo. A ani ostatní turisté nebo místní z obchodů moc vody nenosili, takže s nutností ji kupovat to asi nebude tak horké.
Zde namátkou nějaké ceny, co jsem pochytil:
Rum místní, tmavý 1l – od 180 Kč
Rum místní, bílý, 80% 1l - od 230 Kč
Víno 0,7l – od 100 Kč
Pivo místní (Jamaica, Barbados), plech 0,33l – od 25 Kč
Stella Artois, plech 0,5l – 110 Kč
Džus 1l – 45 Kč
Coca-Cola 1,75l – 110 Kč
Coca Cola 0,33 plech – 25 Kč
Mléko 1l – 50 Kč
Sýry – od 40 Kč/100g
Šunka – od 26 Kč/100g
Máslo 227g – 85 Kč
Vejce 1 ks – 11 Kč
Naložené kuřecí kousky 1 kg – 120 Kč
Kuřecí prsa 1 kg – 210 Kč
Párky 1 kg – 270 Kč
Hovězí steak 1 kg – od 450 Kč
Toastový chleba – 55 Kč
Okurek 1 kg – 90 Kč
Banány 1 kg – 60 Kč
Čaj anglický, 20 sáčků – 35 Kč
Káva mletá, 260g – 195 Kč
Ceny v restauracích jsou obecně také vysoké, my jsme navštívili pouze jednu, kterou nám nezávisle na sobě doporučili dva lidé jako tu, kde je v okolí poměr cena/výkon nejlepší. A večeře pro dva, skutečně vynikající hlavní chod ryba Mahi Mahi a BBQ žebírka každé se dvěmi různými přílohami, dva „vzorky“ 0,25l místního piva Wadadli a jeden čokoládový dezert vyšla na 86 USD. Jen pozor, ceny v jídelních lístcích nejsou konečné, ale je potřeba připočítat ještě 25% nahoru – 15% je místní daň a 10% přirážka za obsluhu.
Uloveno na cestách
Ubytování na ostrově lze pořídit v široké cenové relaci. Na jedné straně lze mít místní dřevěnou chatičku nebo jednodušší apartmán někde od 65 USD za noc pro dva, na druhé straně je zde spousta turistických rezortů s cenou ve vysokých stovkách dolarů za noc. Vzhledem k podnebí je samozřejmě vhodné vybírat ubytování s klimatizací a moskytiérou. Dobré si přibalit si sprej proti komárům.
Počasí
Počasí bylo během našeho pobytu velmi proměnlivé, zpočátku byly časté slabší i větší přeháňky, později jsme měli příjemné polojasno a déšť jen občas, převážně v noci. Počasí se zde mění doslova z minuty na minutu, ale pohledem na mraky je lze obvykle předvídat, co vás za chvíli čeká. Ale ne vždy, občas se nám stalo, že z ničeho nic, bez varování, z téměř jasné oblohy přišel slejvák, jako když to lijete kýblema. Zažili jsme i odpoledne na pláži, kdy několik hodin v kuse mírně pršelo, zatímco ze strany na nás pražilo slunce. Denní teploty se pohybovaly okolo třicítky, noční někde okolo 27 stupňů. A stejnou teplotu mělo i vyhřáté moře. A musím zdůraznit, že počasí je obecně mnohem lepší a příjemnější než by se mohlo zdát z fotek.
A závěrečné resumé ...
Byli jsme, viděli jsme, užili si. Ale jednou stačilo. V Karibiku jsou dle nás lepší, levnější a příjemnější destinace. Sice je zde skutečně spousta nádherných prázdných pláží, ale chuť na cestování po ostrově kazí tragická kvalita silniční sítě a také auty ucpané hlavní město a jeho nejbližší okolí.
Děkuji za pozornost a zase někdy příště ....
Jak se ti cestopis líbil?
Tesna procestoval 26 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Střední Ameriku. Na Cestujlevne.com se přidal před 7 lety a napsal pro tebe 44 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil2 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Paráda, díky za tyhle 2 cestopisy. Na Antiguu se chystám v lednu, tak mi přišly velice vhod! Skvělé praktické informace!
Paráda, díky za tyhle 2 cestopisy. Na Antiguu se chystám v lednu, tak mi přišly velice vhod! Skvělé praktické informace!
Díky za cestopis. Trochu mi to připomíná Tobago (žádní turisti, super pláže, čisté moře, draho, pozůstatky něčeho, co dřív za kolonií fungovalo a tak trochu nuda). Takže vím, že sem ne.
Díky za cestopis. Trochu mi to připomíná Tobago (žádní turisti, super pláže, čisté moře, draho, pozůstatky něčeho, co dřív za kolonií fungovalo a tak trochu nuda). Takže vím, že sem ne.