Asijská vánoční triáda - díl 2.: Kuala Lumpur

Pro cestu ze Singapuru do Kuala Lumpur volíme let s Ethiopean Airlines a to ze zcela praktických důvodů. I když mezi těmito dvěma velkoměsty létá denně několik desítek přímých letů, na Vánoce za ceny okolo 1.600 - 2.000 Kč za osobu a jednosměrný let, tak Ethiopean mají v tarifu rovnou i odbavené zavazadlo i výběr sedadla, zatímco takové Air Asia mají limit pouhých 7 kg pro palubní bagáž, 2 ks dohromady, do čehož se, objektivně, nemáme šanci vejít.

Takže odpolední let, tedy spíše skok, dlouhý něco přes hodinu, absolvujeme navíc transatlantickým Dreamlinerem, dokonce s menším palubním občerstvením. Letiště v Kuala Lumpur je asi 50 kilometrů jižně od centra tohoto velkoměsta, kam se dá dostat několika způsoby. My volíme ten nejrychlejší – přímé vlakové spojení rychlíkem KLIA ekspres, který v taktu 15-20 minut spojuje oba hlavní letištní terminály s centrálním nádraží v Kuala Lumpur, kdy trasu zhruba 60 kilometrů zvládá za půl hodiny a rychlost místy dosahuje 160 km/h. Lístek na tuto expresní příměstskou jednotku, při koupi dopředu přes web, vychází při zpátečním lístku na 45 MYR (225 Kč) za jednu cestu.

V podvečer tak vystupujeme na hlavním nádraží v Kuala Lumpur, které je také středobodem místní kolejové hromadné dopravy. My dle tabulek, které nám občas zmizí a které zase někde najdeme, míříme k lince nadzemního monorailu, kterým se chceme dopravit k ubytování. Místní zvláštností je to, že na moderním jízdenkovém automatu si zvolíme trasu i cílovou stanici, normálně zaplatíme (velmi levné) jízdné kartou (4 stanice stály 2,80 MYR / 14 Kč), ale jízdenku zde tvoří kulatý žeton. Ten vás na nástupiště pustí přiložením ke čtečce, ven z nástupiště na cílové stanici tím, že jej vhodíte do otvoru automatické brány.

Ubytování máme v soukromém apartmánu v moderním, pouze 3 roky starém, 47 pater a 215 metrů vysokém mrakodrapu Lucentia Towers. V Kuala Lumpur je spousta ubytování za ceny velmi nízké a tak naším klíčovým kritériem výběru byla existence střešního bazénu a výhled na město z něj. A právě bazén má tato stavba excelentní – infinity pool ve 35. patře, s výhledem na celé hlavní panorama města se všemi klíčovými výškovými budovami – tzn. Petronas Towers, TV věž i na mrakodrap Merdeka 118, který je se svou výškou 679 metrů druhou nejvyšší budovou na světě. Bazén má navíc ve dně skleněný průhled, kterým vidíte těch 150 metrů pod sebe, solidní výzva pro slabší povahy. Platba za ubytování probíhá na místě a protože nemáme místní hotovost ani valuty v takovém obnosu, platíme při platbě kartou (přes zaslaný odkaz) asi 4% navíc.

Na panorama města koukáme i přímo z apartmánu, sic jen z 5. patra, ale zato z vlastního balkonu, který u takového typu ubytování není až tak obvyklý. Přímo pod námi je i velké nákupní centrum Lalaport a spousta restaurací, stejně jako asi 50-metrový venkovní bazén s několika vířivkami patřící k mrakodrapu. A to vše za pouhých zhruba 1.400 Kč za noc pro dva.

Když se ubytujeme, naše první kroky vedou ihned k výtahu a míříme nahoru k bazénu, kdy pohled na noční město je z této výšky fascinující. Když nás hlídač v 10 večer všechny slušně pakuje pryč, vydáváme se do ulic města najít nějakou občerstvovnu na večeři. Bohužel, většina restaurací i obchodní centrum přímo u ubytování končí právě v 10. Takže pokračujeme dál, směr ulice Jalan Alor, což má být populární turistická ulice plná všemožného streetfoodu a restaurací. Bohužel se ihned seznamujeme s tím, že Kuala Lumpur není destinace příliš přívětivá chodcům, neboť orientace tu není zrovna jednoduchá a zjistit, jak se dostat přes páteřní víceproudé tahy, dá zabrat. My se tak dnes přidáváme k desítkám místních i turistů, kteří přes frekventovanou osmiproudovku natvrdo přebíhají a kličkují mezi auty, která naštěstí aspoň v jednom směru stojí v zácpě.

Když dorazíme na Jalan Alor, tak nás chuť na jídlo přejde, protože o půl jedenácté v noci je tu naprosto jednolitý dav lidí, pomalu se sunoucí na druhý konec ulice. Nabídka restaurací a jídel je velmi pestrá, ale v tom chaosu opravdu nechceme strávit více času, než je nutno na projití této ulice. V 7-11 děláme drobný nákup, nevím jak obecně jinde, ale v těchto obchodech tu koupíte i pivo, za vcelku rozumné peníze (8-15 MYR, 40-75 Kč za půllitrovou plechovku). Protože v některých obchodech, Malajsie je oficiálně muslimská země, jej nekoupíte vůbec, jinde zase ve speciálním oddělení.

Kousek od této rušné ulice nalézáme přeci jen klidnější restauraci, kde si objednáváme nějaké místní jídlo. Bohužel, dostáváme na místní poměry jídlo nevalné chuti, malou porci bez přílohy, takže cena 95 MYR (475 Kč) je v tomto případě neadekvátní.

Směr centrum (KLCC)

Druhý den po snídani vyrážíme do centra města, kde jsou naším primárním cílem, jak jinak, Petronas Towers. Jedeme několik zastávek monorailem, opět za směšnou cenu 1,80 MYR (9 Kč) a pak uličkami kličkujeme k této dominantě. Procházíme přes velký obchodňák, který je součástí tohoto komplexu a pak obě věže obcházíme a fotíme z obou stran. Nějaký čas trávíme i ve velkém centrálním městském parku plném lidí, je tu i nějaký vánoční program pro děti. Pak opět kličkujeme městskou džunglí a snažíme se trefit zpět k našemu ubytování, ale opět zjišťujeme to, že pro pohyb pěších není centrum města úplně ideální. Cestou ale narazím na nějakou místní občerstvovnu (Nasi Kandar Umar), kde si dáváme pozdní oběd/brzkou večeři – naprosto suprové jídlo, obrovské porce a i s pitím platíme 49 MYR (245 Kč). V obchodním centru u ubytování doplňujeme zásoby plechovek. A zde, ve velkém supermarketu, se pivo a jiný alkohol prodává ve speciálním oddělení (pivo za ceny o něco vyšší než v 7-11), kde mj. najdete i výrobky z vepřového masa.

Podvečer trávíme ve velkém otevřeném bazénu ve třetím patře a když se blíží tma, přesunujeme se do 35. na vyhlídku k infinity pool. A zjišťujeme, že o dvě patra níže je BBQ patro – z poloviny otevřená zahrada s výhledy na všechny strany, z poloviny velké prosklené koje s plně vybavenými kuchyňkami, kde je možné si udělat akci. A ugrilovat si třeba BBQ na dvou grilech, které tu jsou volně k dispozici. A výhodou tohoto úžasného patra je to, že tu není ani noha, takže si v klidu na otevřené terase vychutnáváme pohled na večerní město. Pobaví nás hlídač na pravidelné obchůzce, který má za úkol vše dokumentovat. Takže nás požádá, jestli se můžeme na minutu zvednout, upraví sezení, jako by tam nikdo nebyl, vyfotí, poděkuje a odchází. A my zde pak sedíme dál.

Do jeskyní

Třetí den v Kuala Lumpur se chceme podívat do asi nejvyhlášenější přírodní zajímavosti Kuala Lumpur – Batu Caves. Monorailem jedeme na centrální vlakové nádraží. Na nástupní stanici se sice dočteme, že vláčky jezdí v taktu 10 minut, ale poté, co nám jeden před nosem odjede, tak pak čekáme na další skoro 2x dél, než má být oficiální takt. Na hlavním nádraží přesedáme na vlak směr Batu Caves. Zde se jízdenky pro změnu kupují (jen) na normální pokladně a jedna asi 20 kilometrová jízda stojí 2,80 MYR (14 Kč). Jízda vlakem je celkem pomalá, zřejmě kvůli (ne)kvalitě drážního svršku, takže jedem zhruba 40 minut. Ale aspoň můžeme v klidu sledovat obrovský kontrast moderní a původní staré zástavby.

Vlak, solidně zaplněný, má na nádraží u Batu Caves konečnou, a to jen pár desítek metrů od celého areálu. Vstup je obecně zdarma, ale u vchodu zřízenci dle nějakého nejasného klíče posílají lidi dvěma směry. My jsme posláni nejprve doleva, kde je za poplatek 15 MYR (75 Kč) přístupná soustava (ve zdejším měřítku) menších jeskyní Ramayana Cave, ve kterých jsou stovky všemožných barevných soch v životní velikosti, které zobrazují výjevy z hinduistické mytologie. Tento menší komplex jeskyní je propojen velmi příkrými betonovými schodišti a projít si jej je skutečně zážitek, protože podzemní prostory jsou impozantní.

Poté se přesunujeme do pravé části areálu, kterému už dálky dominuje zlatá, 43 metrů vysoká socha boha Murugana. A také široké barevné schodiště s 272 schody, které vedou nahoru do hlavních jeskyní – Temple Cave, v tuto dobu na sestupném směru úplně plné. Výstup je v tropickém vedru trošku náročnější, ale výhledy z prudkého schodiště na město jsou parádní a ještě zpestřené pobíháním tlup opic, na které si po loňské zkušenosti z Langkawi dáváme pozor a všechno si pečlivě hlídáme.

Pak už vstupujeme do obrovské hlavní jeskyně a popsat se to nedá, ten podzemní prostor je gigantický. A je v něm i několik chrámů. Na konci hlavní jeskyně je ještě jedno schodiště a další chrám, momentálně v rekonstrukci. Zde jeskyně končí a otevírá se výhled skalním masívem na nebe. Když sestupujeme zpět dolů po schodech, je už pozdní odpoledne, tak lidí je zde výrazně míň, než když jsme do areálu po poledni dorazili. Toto místo je turisticky velmi vytížené, takže kolem poledne počítejte opravdu s velkými davy návštěvníků. A protože jde o posvátné místo, je vyžadován patřičný dress code – zakrytá kolena a ramena, takže minisukně, šortky nebo tílka u žen tu netolerují (u vstupu je možno zapůjčit sarong), klasické šortky u mužů tu ale projdou.

Sedáme na vlak zpátky a celkem dlouho čekáme na odjezd, protože takt vlaků není nijak krátký, přes celý den jde o 1- 1,5 hodiny. A po osobní zkušenosti doporučujeme, protože soupravy všech místních vlaků jsou solidně vyklimatizované, mít po ruce něco, čím se případně zahřejete (triko s dlouhým rukávem, šátek, deka ..), pokud cestujete delší dobu. Jak jsme zjistili už u monorailu, na rozdíl od Singapuru si tu s taktem a jízdními řády těžkou hlavu nedělají, takže i my zpět místo nějakých 40 minut jedeme skoro hodinu.

Večeři po drobném nákupu v obchoďáku řešíme přímo pod Lucentia Towers v místní gastrouličce, v korejské restauraci K-Wing, kde za vynikající jídlo evropského střihu, 2 rundy piva a jednu kávu platíme i se spropitným 115 MYR (575 Kč). Večer pak končíme u bazénu na střeše, resp. na terase pod ním.

Ráno po snídani nás čeká přelet z Kuala Lumpur na naši třetí zastávku – vietnamský ostrov Phu Quoc. Sedáme na monorail na hlavní nádraží, kde přesedáme na KLIA expres, který nás vysazuje přímo na nízkonákladovém terminálu KLIA2, odkud letíme s Air Asia, ale o tom až v poslední části naší vánoční trilogie.

Několik poznatků z Kuala Lumpur. Po celou dobu, tedy těch pár dnů, jsme se zcela obešli bez hotovosti, všude brali karty, i když je možné, že u některých pouličních stánků tomu tak být nemusí. Ceny jsou v Kuala Lumpur velmi příznivé, a to obecně. Místní doprava, ubytování i jídlo je pro nás za ceny směšné, kdy vše výše popsané lze jinde v případě low cost cestování pořídit výrazně levněji. Jak jsem zmínil, třeba luxusní ubytování za 1.400 za noc (při včasné rezervaci seženete spoustu levnějšího) byl „příplatek“ za excelentní polohu, střešní bazén a výhled na město.

Při srovnání se Singapurem tu jsou obecně na jednu stranu výrazně nižší ceny, na druhou stranu je mnohem problematičtější cestování po městě místní veřejnou dopravou, neboť ta je decentralizovaná (má několik provozovatelů), není tak efektivní, rychlá a dobře propojená. I hustota automobilového provozu v ulicích je výrazně vyšší než v Singapuru a pohyb pěšky je také celkem problematický. Je zde vidět ohromný rozdíl a kontrast v životní úrovni, kdy kousek od moderních mrakodrapů z ocele, skla a betonu se v jejich stínu krčí staré chudinské čtvrti, ostatně různé žebráky při svých toulkách městem často potkáte.

Odkaz na 1. díl naší cesty:

http://www.cestujlevne.com/cesto...gapur-5343