Austrálie - Road trip po Great Ocean Road

Road trip po věhlasné Great Ocean Road, jedné z nejscéničtějších cest na světě, je povinnost každého cestovatele, který navštíví australský stát Victoria. Na 243 kilometrů dlouhé trase vedoucí z Torquay do Allansfordu najdete nespočet pláží, zálivů, hiků podél pobřeží, dechberoucích útesů a upravených městeček. 

S mým kamarádem Michalem jsme vyrazili na cestu těsně po brzké večeři. Auto jsme si půjčili v půjčovně JUCY na letišti. Neměli jsme problém, ani když nám ještě nebylo dvacet pět (díky facebooková skupino Češi a Slováci v Melbourne!). Za necelé tři hodiny jsme dorazili do cíle – na parkoviště jedné z nejslavnějších zastávek této trasy, Twelve Apostles. Zaparkovali jsme hned vedle cedule, na které byl výrazně přeškrtnutý znak stanu. Sklopili jsme sedačky a lehli si. Necítila jsem se vůbec provinile. Stan jsme neměli a o spánku se nedalo mluvit už vůbec. 

Celou noc jsem se převalovala a snažila se najít polohu, která bude alespoň z části pohodlná a já při setrvání v ní, delším jak pět minut, pořád ucítím obě nohy i ruce. Z palubní desky na mě svítila číslovka 4 a já se definitivně rozloučila s energií do dalšího dne. Už jen ta představa mě nejspíš nakonec uspala, aby mě o necelé dvě hodiny později Michal opět probudil. Prý bude vycházet slunce. Silou svého rozespalého pohledu jsem se ho snažila dostat zpět do spacáku, ale marně. S povzdechem jsem své rozlámané tělo donutila vstát. Vyrazili jsme směrem k pobřeží. Při pohledu na něj se kolem mě značně oteplilo a já dočista zapomněla na svou únavu. 

Vlny se ještě před pláží zakončenou vysokými kolmými útesy lámaly o skalnaté pozůstatky k nebi se tyčících Apoštolů. Některé z výčnělků dosahovaly do stejné výšky jako pobřeží, jiné už byly pouze pod erozí se ztrácejícím pozůstatkem. Už dávno jich není dvanáct. Rozpouští se v oceánu. I tak ale dokáží ohromit. Zvlášť, když naproti nim vychází slunce a jejich písková barva kontrastuje s prvními ranními paprsky. 

Sestoupili jsme dolů na pláž, což je možné jen v době odlivu a Apoštolové rázem působily ještě mohutněji. Když už jsem měla pocit, že znám každou skulinu v kamenných hradbách, vypravili jsme se k nedalekému Loch Ard Gorge. Záliv s dalším zajímavým uskupením útesů se nachází přibližně tři kilometry od Twelve Apostels a kromě snadného přístupu na pláž se návštěvníci mohou podívat i do malého muzea. Hlavním lákadlem tohoto místa je kamenný most v jednom z průlivů. 

Náš čas byl bohužel omezený a my se v tomto bodě museli obrátit zpět směrem k Melbourne. Jako další jsme navštívili magický les Kennett River, kde jsem na starých rozvětvených stromech poprvé uviděla koaly. Od mé představy, kdy koalu chovám, mazlím a hladím, se realita sice lišila hned o dvě desítky metrů, ale i tak mě okouzlily. Tyhle roztomilí medvídci spí až devatenáct hodin denně a při spánku často padají ze stromu. Není divu, že jsem v tu chvíli zrovna po takovém pádu jedné z nich zatoužila. Na dálku vypadali jako něco mezi plyšákem a zvířátkem zkreslené pohádky. Ve státě Victoria je však chování koal zakázáno. Pokud si chcete takovýto zážitek dopřát, musíte se vypravit směrem na sever do Queenslandu.

Protože naše finance ubývaly ještě rychleji než benzín v nádrži, pojali jsme tento výlet velice low costově i co se jídla týče. Základ naší stravy tvořil toastový chleba a malé zpestření představoval plátkový sýr. Kolem čtvrté se proti tomu vzbouřila nejen má snaha o zdravou životosprávu, ale i můj žaludek. V městečku Lorne plném bílých papoušku posedávajících po každé ceduli nebo otevřeném okně, jsme se proto zastavili v bistru.

Za stmívání jsme dorazili do Ayreys Inlet, kde se nachází skalní výběžek s majákem. Počkali jsme až do úplně tmy a poté sledovali, jak pruh nadějné světelné záře brázdí tmou a ztrácí se v dáli oceánu. Auto jsme tu noc zaparkovali v postranní ulici, kde nás z jedné strany kryl les a z druhé řada rodinných domů. Tentokrát jsem ideální pozici hledat nemusela, protože jsem usnula, jakmile jsem dolehla na sedadlo. 

Druhý den našeho road tripu se nesl v pohodovějším duchu. Nikam jsme nepospíchali a vlastně ani neměli žádný plán. Zastavili jsme všude, kde se nám to od pohledu líbilo. Procházeli jsme se po plážích, pozorovali surfaře nebo si jen tak lehli na trávník a podřimovali.

Austrálie je opravdu jednou z nejcivilizovanějších zemí, jakou jsem navštívila. Za celou dobu jsem spatřila minimum odpadků na zemi, naučné stezky nejsou poničené a veřejná prostranství jsou upravená a čistá. V parcích jsou kromě hřišť pro děti i altánky s grily a posazení. Kolem se kupodivu pohybují jen lidé, kteří v parku uspořádali barbecue, nikoli podivná individua, která by přišla vyzkoušet venkovní kuchyň zdarma.

Celý výlet jsme zakončili v Melbourne na Brighton beach, kterou lemuje nespočet barevných veselých baráčků. Sluníčko poprvé za dva dny začalo hřát a my mohli pobíhat kolem v krátkých rukávech. Kousek od nás se objevily tři odvážné dámy pouze v plavkách. I když vítr občas ještě pořád přinášel chlad odcházející zimy, ve vzduchu jsem cítila jaro.

Tím krásným odpolednem jsem zakončila svůj tříměsíční pobyt u protinožců. A už tehdy jsem věděla, že rozhodně nebude můj poslední.

Celý cestopis na http://www.inworld.cz ♡