Autobusem do Andorry, kde železnice neexistuje po Evropě na interraill 7.část

Úvod 

Zdravím a  přináším tu  jeden můj 24 hodinový cestopis bez použití vlaku v rámci cesty na jízdenku interraill, jelikož do země nevede železnice (aby toho nebylo málo tak tu nenaleznete ani mezinárodní letiště)budu  si tak muset za každou cestu zaplatit zvlášť.  Večer se tak tedy stává a já odjíždím z Barcelony abych se tam příští večer opět vrátil a přejel Francie. 

Přejezd do Andorry

Je rozpálené odpoledne a já mám koupené lístky na autobus . I tady se lze dostat asi za 500 Kč (1000 Kč i zpáteční) Flixbusem.  Objednání lístků tak není nic složitého všechny autobusy pak v Barceloně odjíždějí tímto směrem z Autobusové stanice Sants .  Platné cestovní pasy se kontrolují všem ještě před nástupem. Cesta trvá asi tři hodiny. Za dvě hodiny už se autobus blíží k horám takže mám oči otevřené a dívám se z oken na Pyreneje. Ty autobus ještě ve Španělské části Pyrenejí překonává několika tunely.  A bez větších problémů se dostáváme přes Španělské  hranice k první Andorské obci Sant Juliá de Lória.  A zanedlouho už přijíždíme i do Hlavního města Andorra la Vella.

Příjezd do Andorry autobusem

Andorra la Vella 

Po příjezdu procházím městem celým názvem Andorra la Vella.Hned po výstupu z autobusu si všímám jak moc je dnes Andorra turistickým a obchodním centrem.  Kromě množství obchodů a butiků snad všech možných značek . Ještě aby Andorra nebyla centrem nákupů když jde prakticky o bezcelní prostor s téměř nulovým DPH a zdaněním. Jediné na co se musí myslet je kontrola zboží na hranicích.  Mělo by jít tedy o velice levný nákupní prostor, jelikož je , ale oproti platům Španělska a Francie Česko trochu jinde nedokážu to posoudit na vlastní kůži a kromě jídla ze supermarketu jsem zde nic nekoupil. Dále navštěvuji také její historické části města konkrétně Centro Histórico.

  Tato část města má své osobité kouzlo.  Z konkrétních památek ve městě si uveďme například Casa de la Vall, sídlo parlamentu nebo kostel Sant Esteve. Příznivci vodních radovánek si pak mohou užít lázně Lázně Centre Termolúdic Caldea v Andoře. A rozlohou kolem 6000m² jsou jedny z největších v Evropě.

Autobusová doprava v Andorra la Vella

Před kostelem sv. Štěpána (Sant Esteve) v Andoře la Vella.

Pont de Paris

Nákupní centrum Andorra

Lázně Centre Termolúdic Caldea v Andoře

Lyžařská střediska v Andoře 

Na noc se přesouvám do obce Encamp, kde si hledám místečko na noc v trávě a lehám si pod jednu ze sjezdovek. Ikdyž jsou tu hory a kousek dál známé Andorské zimní středisko,  v srpnu tu teplota na spaní v noci docela ujde a spát nakonec vzhledem k mé únavě není nepřekonatelný úkol.

Blízko od lyžařského střediska Encamp

• Brzy ráno mi jede jeden z mála autobusů až do střediska PAS de la Casa.

To je zároveň  hraničním přechodem do Francie Kam mířím, ale vzhledem ke spojům je mi výhodnější vrátit se zpět až do Barcelony a přes noc zamířit opět přes hranice.

Hory na Pas de La Casa

Jeden z mnoha tunelů po cestě

Před večerem se vracím tedy zpět do Andorry la Vella  abych stihl autobus do Barcelony s příjezdem do Barcelony v 9 večer.  To bude zároveň moje nejdelší jízda autobusy.

Protože v noci projedu z Andorry zpět do Barcelony kde přestoupím na autobus až do Cannes kousek k Francouzskému Nice. Můj plán tedy počítá prakticky dvoudenní nepoužití vlaku ikdyž vlastním jízdenku na vlaky i tak se mi , ale jízdenka interrail už hodně vyplatila. I na noční autobus musím tedy koupit asi za 700 Kč lístek zvlášť, normálně bych ty peníze však dal za hostel. A vzhledem k ušetření peněz za hostely jsou tedy noční autobusy celkem dobrá alternativa. Ještě v Barceloně mě při přestupu čeká další kontrola pasů, ikdyž se zde jedná o schengenský prostor, pasy se kvůli migrační vlně musí ukázat. Po nástupu do autobusu už však mohu v klidu odpočívat.

Na Francouzské Riviéře 

V noci šlo na cestě asi vše podle plánu a já se budím těsně před Cannes, ještě rozespalého mě řidič informuje , že budu vystupovat. A podává také informaci že přijíždíme na čas dle jízdního řádu.

U autobusového nádraží v Cannes

Francouzská riviéra u Cannes

Před odjezdem dalšího tentokrát místního autobusu , si stíhám ještě nakoupit nějakou tu snídani a jedem. Tenkrát byla cena cesty na Francii  až nesmyslně levná a vyšla zpáteční (asi) na 10 euro. Autobus byl typický příměstský zastavující úplně všude po pobřeží. Odměnou bylo sledování pobřeží při jízdě autobusem až do Saint Tropez na Francouzské riviéře kam se však podíváme  až v další části cestopisu. Ta nás zavede se zastávkou v městském státě Monako do Itálie.