Barcelona
3 dny v hlavním městě Katalánska
Cestopis z roku 2021 napsala Lucie _B
Den první: Přílet, Sagrada Família a Gotická čtvrť
Letíme v brzy ráno z Londýnského Stanstedu. Po příletu stačí oskenovat český pas na e-Gate a jsem venku z letiště. Přítel je Brit a musí na důkladnější kontrolu dokladů a dokonce na covid test. (Podle toho jak to vypadalo, tam posílali jen Brity.) Před terminálem chvíli bloudíme než najdeme zastávku autobusu č.46. Nikde nevidíme automaty na jízdenky. Chceme si koupit jízdenku T-Casual na 10 jízd za 11,35 EUR. Ptáme se na informacích, ale provozní jen kroutí hlavou. Žádné automaty tam nejsou. Samotná jednosměrná jízdenka se kupuje jednoduchým pípnutím karty v autobuse. Jízdné stojí 2,4 EUR. Vystupujeme na zastávce An Granvia - Física, asi 20minut od letiště, přímo u velkého nákupního centra Gran Via 2. Náš hotel "EasyHotel Barcelona Fira" je na druhé straně silnice. Check-In je od 15h, ale nechají nás se ubytovat už ve 12h. Pokoje jsou jednoduché a moderní. Dole se nachází kavárna/bar. Za tři noci platíme 3 x 25 EUR.
Snídaně na letišti v Londýně
Přílet na letiětě El Prat Llobregat
EasyHotel Barcelona Fira
Hotelová koupelna
Po rychlé sprše vyrážíme do centra, hned u hotelu nám staví metro, autobus i příměstský vlak do centra Barcelony. Ve vestibulu nacházíme konečně automat na jízdenky, kde kupujeme již zmíněnou T-Casual. Jízdenka se označuje v turniketu před nástupištěm. Metrem s jedním přestupem na Ciutat de la Justícia se dostáváme až k chrámu Sagrada Família, mistrovskému dílu a symbolu města, které dodnes není dokončeno. Původně neogotický kostel a asi nejznámější stavba Antoniho Gaudího se staví již od roku 1883. Gaudímu bylo jasné, že stavbu nedokončí, proto ji "pojistil" všemi těmi slavnými věžemi. Dovnitř nejdeme, jednou už jsme v ní před pár lety byli a znovu ji vidět nemusíme. Fronty tu ale tentokrát nejsou žádné, turisti také skoro ne. Vstupné je jinak 26 EUR. Venku je 15 stupňů a slunce svítí, fakt nádherné počasí na začátek ledna.
Stále rozestavěná Sagrada Família
Dostavět by ji měli v roce 2026 na 100. výročí Gaudího smrti
Pohled z parku u Sagrady
Od Sagrady vyrážíme na dlouhou procházku ke Casa Milà, pozoruhodnému domu na bulváru Passeig de Gràcia, který si nechali Gaudím postavit na objednávku bohatí manželé Pere Milà a Roser Segimon, ta zde žila až do roku 1964. V domě dnes prý najdeme nájemní byty. Odtud pokračujeme k další významné stavbě Casa Battló, neboli domu kostí. Dům, který nechal průmyslník Josef Battló zrekonstruovat Gaudím. Pro mnohé se jedná o vrchol Gaudího tvorby. Nachází se opět u rušné nákupní ulice Passeig de Gràcia.
Místní bytovka
Casa Milà
Casa Battló
Pokračujeme stále rovně přes Náměstí Katalánska do gotické čtvrti k Barcelonské katedrále. Tady to opravdu žije, pouliční umělci, rádoby zpěváci i dětské divadlo. Lidí je tu fakt hodně. Na osvěžení kupujeme kávu a místní crossainty na tržnici Mercat de la Borcueria. Tržnice na nás dobrý dojem nezanechala, příliš mnoho lidí, čekali jsme kdo nás okrade. Svačíme u malebné fontány na dlažděném náměstí plném palem a barů Plaça Reial kousíček od tržnice. Skvělý dojem tohoto místa kazí jen místní "hello my friend" nabízející dost vtíravě jakési čínské hračky.
Barcelonoská katedrála
Svačina u fontány
Crossainty tady umí
Tržnice Mercat de la Borcueria
Je kolem 17h a máme chuť na pivo. Bloudíme po rušné ulici Carrer de Ferran až narazíme na menší irský bar My Bar, malý bar s asi 6 stoly uvnitř i venku. Mají zrovna happy hour, dva půl litry San Miguelu za 5 EUR a v televizi hraje Manchaster United. Po zjištění, že hned vedle v hospodě Temple Bar mají naše oblíbené irské pivo Hop House 13 se přesouváme (Po brexitu se toto pivo přestalo do Británie z Irska dovážet, přestože ho vyrábí Guinness.). Dobré ceny, skvělá obsluha i vynikající sangría.
My Bar v podvečer
My Bar
Náš oblíbený lágr
Temple Bar
Po cestě na hotel se ještě stavujeme v The Ranch Farmhouse na další pivo a burger. Burger byl naprosto vynikající a cena odpovídala kvalitě. Dva burgery, dvě extra přílohy a čtyři piva Estrella Galícia za 50 EUR.
Večeře
¡Salud!
Den druhý: Marína, ZOO a paella
Budíme se do nádherného dne. Na dnešek toho v plánu moc nemáme, ale chceme někde ulovit dobrou paellu s mořskými plody. Po rychlé sprše si dáváme dole v hotelovém baru k snídani kávu a sladké pečivo. Venku je docela teplo a svítí sluníčko, kabáty necháváme na pokoji a vytahujeme sluneční brýle. Tentokrát jdeme na příměstský vlak, linkou L8 a L3 se za 15 minut dostáváme na konec nákupní ulice La Rambla se sochou Kryštofa Kolumba, který ukazuje prstem ke břehům Itálie. Jdeme pěšky k nákupnímu centru Maremagnum, kocháme se vodou a hezkým počasím. V McDonaldu si dáváme další kávu a překvapuje nás, že tady mají čepované pivo Mahou.
Sedíme venku
Kryštof Kolumbus
Port Vell a ruské kolo
Lanovka na kopec Mirador
Z maríny je to do ZOO asi 20 minut pěšky. Samotná zoologická zahrada se nachází v nádherném parku Ciutadella Park. Park samotný je plný palem, zeleně, jezírek, fontán a cestiček ke sportu i procházení. A to i v lednu. Děti určitě nadchne známá socha mamuta. Zoo v Barceloně je menší, ale jedna z nejlepších, kterou jsem kdy navštívila. Dá se v ní krásně posedět a nasát atmosféru. Všechna zvířata jdou krásně vidět, výběhy jsou jakoby na vyvýšeném kopci, který je od vás oddělen jakýmsi příkopem a křaky. V zoo najdete "atraktivní" zvířata jako slony, nosorožce, lachtany, lvy, levharty, hyeny, klokany atd. Ne jen opice a ptáky. Velmi naučné je terárium plazů a krokodýlů a také delfinárium. U výběhu lachtanů najdete stánek s pivem za 3 EUR. Všechna zvířata co jsme viděli byla aktivní a hýbala se, to se taky často nevidí.
V zoo jsme strávili více než polovinu dne. Venku je 20 stupňů, rozhodneme se, že se půjdeme na hotel převléknout. Po cestě si ještě dáváme rychlou svačinku v podobě baskicého vína a místních pintxo v baru Euskal Etxea v gotické čtvrti. Pintxo jsou jakési jednohubky s parátkem, studené, teplé i smažené. Při vstupu dostanete talíř, na který si nakládáte jednohubky podle vlastní chuti. Teplé a smažené vám nabízí číšník v průběhu návštěvy. Při placení vám jen spočítají parátka, která necháváte na talíři. Tady je měli za 1 EUR. Obsluha není moc příjemná, víno není dobré, ale pintxos nám moc chutná. Při čekání na metro ještě ochutnáváme za 2 EUR domácí hranolky se sýrem manchego z populárního podniku Las Fritas.
Uličky s bary u katedrály
Pintxos. Nejlepší byla ta uprostřed s krabím masem
Las Fritas
Po rychlé sprše si dáváme pivo Mahou v hotelovém baru za 4 EUR a vyrážíme směrem k Barcelonetě, kde si plánujeme dát konečně paellu. Vystupujeme opět u památníku Kryštofa Kolomba a pokračujeme kolem ruského kola a zbytku vánočních trhů kolem maríny. Venku je tma, všude plno lidí, světla odrážející se od mořské hladiny vytvářejí příjemnou atmosféru. Máme pár vytipovaných míst, kde se najíst, k našemu údivu jsou všechna zavřená. Hlad nás žene do Taco Bell na předkrm. Zkoušíme poslední restauraci přímo u pláže Barceloneta Can Majó. Dá se sedět venku, mají zapnuté vyhřívání. Jídlem, servisem i pitím jsme ale zklamáni. Víno přelité v jakési karafě, i přesto, že jsme si objednali flašku. Paellu s mořskými plody donesli po hodině čekání a navíc krevety a škeble měly být vyloupené a nebyly. Za cenu 30 EUR na osobu za paellu jsme čekali víc. Chuťově hrůza. Večer nám spravil německý pár sedící u stolu vedle nás. Večer končíme 30 minutovou procházkou do již zmíněného Temple Baru na naše oblíbené pivo.
San Miguel v legračních sklenicích
Zbytky paelly
Temple Bar
Den třetí: Park Güell, Mirador a Svátek Tří Králů
Dneska jsme si přispali a den začínáme kolem 10h dole v hotelové kavárně. Venku je zataženo a cesty jsou mokré, v noci pršelo. Po 25 minutách a dvou vystoupeních místních žebráků ve vagonu metra, vystupujeme na zastávce Lesseps. V sámošce nás honí mlsná a kupujeme si pivo na cestu. Míříme ke Gaudího Parku Güell, který měl původně sloužit jako anglický park pro finanční elitu Barcelony. K parku Güell vedou po ulici Baixada de la Glória eskalátory. Polovina z nich je však rozbitá a nefunguje. Do parku samotného však nejdeme. Vstupné je jinak 10 EUR. Fotíme jen bránu a pokračujeme směrem k maríně.
Snídaně
Vstup do Parku Güell
Venkovní eskalátory
Park Güell
Zastavujeme se na rychlou svačinku v kavárně Pannus přímo pod Parkem Güell. Kavárnu můžeme jen doporučit, kafe za euro a strašně levné sladké pečivo a bagety. Zkusili jsme místní empanadas, tři kusy za euro. Jedná se o pšeničnou kapsu plněnou masem, sýrem nebo zeleninou. Trošku se to podobá cornish pasties. Zkusili jsme špenát s ricottou, pálivé kuřecí a sýr s houbama. Jen tak se couráme uličkama a litujeme, že jsme se neubytovali v okolí ulice Carrer de Verdi, protože tady to vypadá jako pravá Barcelona. Opět nás honí žízeň a ve Sparu kupujeme pivo na osvěžení. Studená Estrella Galicia Especial za 0,79 EUR. Jdeme pořád rovně, až dojdeme k již zmíněné Barcelonské katedrále, kde kupujeme další pivo na cestu. San Miguel za 0,69 EUR. Žízeň je žízeň.
Kavárna Pannus
9 z 10
Domy v ulici Carrer de Verdi
San Miguel
Po asi 45minutách chůze dojdeme až k pláži Barceloneta, je teplo, nebe se vyjasnilo a lidi si užívají odpolední siestu. Rozhodneme se vyjet lanovkou na kopec Mirador. K našemu překvapení chtějí vidět covid pass. Vstupné stojí 10 EUR. Úžasný zážitek s výhledem na přístav a Barcelonu. Lanovka vás zaveze zhruba do třetiny kopce Mirador odkud můžete dále pokračovat po svých k hradu Montjuïc.
Holla
Pláž Barceloneta
Výhled na přístav
Výhled z lanovky
My však k hradu nejdeme, vydáváme se směrem dolů k Zpívající fontáně neboli Magic Fountain of Montjuïc. Jedná se o obrovskou kruhovou fontánu proslulou pravidelnou vodní a světelnou show doprovázenou hudbou. Show dneska bohužel není na programu. Po cestě vidíme spoustu hnízd snad andulek nebo jiných podobných papoušků. Hlad a žízeň nás žene do gotické čtvrti. Do oka nám padne Kælderkold Craft Beer Bar, kde mají fakt skvělý výběr piv a sympatického barmana. Po dvou kouscích usedáme na venkovní zahrádce baru Sagardi BCN Gótic na pár pintxos. Na zahnání hladu to stačí. V plánu je večeře v hotelovém baru, po cestě na metro nás ale zaráží všudypřítomné uzavírky hlavních i vedlejších cest a plno lidí všude okolo. Ptáme se pár místních co se chystá a k našemu překvapení zjišťujeme, že jsou dneska oslavy Tří Králů neboli Los Reyes Magos a že bude velký průvod. Všichni fasujeme papírové koruny, kupujeme pár piv v místní sámošce a čekáme.
Citrónovníky
Craft beer
Zpívající fontána
Pintxos v baru Sagardi
Místní zvěřina
Parakeets neboli andulky
Celý průvod je jedna světelná show. Alegorické vozy, policisté na koních a za nimi čistící auta. Celkem vtipná podívaná, během níž rozhazují samotní králové sladkosti do davů, které je v centru vítají.
Průvod přichází
Policista
Vánoční výzdoba ještě drží
Z průvodu odcházíme dříve, nechceme se mačkat v metru s ostatníma. V hotelu si dáváme k večeři salát s burratou, smažené kalamáry a večer končíme dezertem v podobě tradičního baskického cheesecaku. Rychlá sprcha a unavení padáme do postele.
Kalamáry
Knedlíčky
Burrata salad
Basque burnt cheescake
Ráno vstáváme kolem 4 hodiny, na recepci jen házíme karty od pokoje do plastového boxu a jdeme čekat na autobus. K našemu překvapení je úplně plný. Venku je ještě tma. Cesta na letiště zabere asi 15 minut a řidič jede rychle až kufry lítají. Na cestu nám ještě zbyla poslední desátá jízda z naší T- Casual jízdenky, kterou na letišti s příjemným pocitem vyhazujeme do koše. A tím náš Barcelonský výlet končí.
Měj se Barcelono
Jak se ti cestopis líbil?
Lucie _B procestovala 21 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidala před 5 lety a napsala pro tebe 5 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil1 komentář
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
T-Casual nejde koupit v automatu na letišti
hledejte stánek Tabaco Shop v prvním patře, tam se dá koupit
46 bus pak jede do města
z Alfons X nejede zdarma bus na Park Guell marně jsme tam čekali, nakonec nás místní děda nasměroval na bus o pár ulic výše a dojeli jsem až k parku (k bráně cca 100m)
T-Casual nejde koupit v automatu na letišti
hledejte stánek Tabaco Shop v prvním patře, tam se dá koupit
46 bus pak jede do města
z Alfons X nejede zdarma bus na Park Guell marně jsme tam čekali, nakonec nás místní děda nasměroval na bus o pár ulic výše a dojeli jsem až k parku (k bráně cca 100m)