Cestopis

Bělorusko - Minsk a okolí

4 dny v poslední totalitě v Evropě.
Cestopis z roku 2019 napsal Jarda

Úvodem

Když jsem před dvěma měsíci letěl na Ukrajinu a plánoval navštívit Černobyl, mnoho lidí v mém okolí si klepalo na čelo. Když jsem se nedávno zmínil, že letím do Běloruska, tak už nechápal vůbec nikdo. A ani se jím vlastně nedivím. Proč by chtěl někdo navštívit poslední totalitu v Evropě? Což je také většinou první a poslední věta, kterou lidé dokáží o Bělorusku říct. Mě osobně lákala především architektura. Kdybych si měl vybrat mezi trekem v přírodě a chozením po velkoměstě, vyberu si velkoměsto. A jelikož jsem si prošel už ty nejznámější mrakodrapová města na světě, tak jsem si řekl, že zkusím pro změnu něco jiného. Minsk je totiž známý tím, že díky tomu, že bylo více než 80% jeho budov zničeno během 2. světové války, tak jeho architektura je typicky socialistická. Konkrétně se jedná o socialistický realismus nebo stalinismus.

Klasicky se pokusím co nejvíce popsat logistiku, památky a moje nabyté know-how, abyste mohl kdokoliv cestopis použít nejenom na jedno přečtení, ale i jako inspiraci a pomoc při plánování cesty.

1. den - Minsk

Nejprve letenky. S těžkým srdcem musím přiznat, že letenky do Běloruska nás vyšly opravdu draho. A to draho na úrovni akčních letenek do New Yorku. 6500 Kč na jednoho, ale v ceně je alespoň odbavený kufr do 23 kg. Takže Bělorusko letadlem je jen pro opravdové srdcaře nebo lidi, kteří už neví, kam jinam by letěli. Od prosince jsem sledoval všechny možné portály s levnými letenkami, ale na žádnou akci jsem nenarazil. Měla by být jednou až dvakrát ročně, ale od prosince do dubna, kdy jsme letenky kupovali, bohužel akce nebyla. Zvažovali jsme, jestli by nebylo lepší jet autem, protože dalších 1800 Kč nás stál pronájem auta i s pojištěním na jeden a přidali bychom si navíc do itineráře návštěvu Brestu. Nakonec jsme se ale rozhodli, že dáme přednost letadlu. Přeci jenom z jižních Čech je to na hranice s Běloruskem 900 km, plus nevyzpytatelný hraniční přechod a máte k dovolené + 2 dny, které jsme si nemohli dovolit. Další výhodou letadla je, že pokud letíte na maximálně 30 dní a přistanete na mezinárodním letišti v Minsku, tak nemusíte vyřizovat víza. Snad jednou půjde cena letenek do Minsku dolů. Momentálně je vysoká cena nejspíš způsobena tím, že na letišti v Minsku nejsou vpuštěny low-cost aerolinky. Kolem 90% letů tvoří během dne společnost Belavia, pak tam létá například Lufthansa, Etihad nebo Turkish Airlines, ale low-costy ne. Podle vyjádření ředitele minského letiště už mělo několik low-cost aerolinek zájem, ale podle něj low-cost aerolinky nesplňují běloruské standarty tím, že v ceně letenky není odbavený kufr a jídlo.

Musím ještě upozornit na jednu důležitou věc, a to, pokud cestujete do Běloruska, tak musíte mít uzavřené cestovní pojištění, na kterém je výslovně napsáno, že je do Běloruska. Nestačí pouze například “Evropa“ a pojištění musí být v ruštině nebo angličtině. Z Kooperativy se mi podařilo dostat cestovní pojištění v angličtině i ruštině i s pojistným plněním v těchto jazycích. Pojištění ukazujete na pasové kontrole, pokud ho nemáte, tak vás pošlou na přepážku, kde si za pár dolarů koupíte běloruské.

Do Minsku se lítá z Prahy každý den v 13:50, let trvá hodinu a čtyřicet minut. Letí se se společností Belavia. Starý Boeing 737 je pro něco málo přes 100 lidí, ale tam i zpět byl plný. A dokonce rozdávali svačinu a vodu, no neberte to za těch 6500 Kč.

Na letišti je hned u východu trafika, kde si můžete koupit simku. Mně stačila pouze data, protože jsem chtěl hlavně používat navigaci na ten jeden den s půjčeným autem, a tak mě 1GB dat bez volání a bez SMS vyšel na 10 BYN. Na letišti také můžete klidně směnit peníze. Kurz je nařízen centrálně, liší se jenom v zanedbatelných číslech, takže není problém měnit zde. Akorát směnárna se nachází pouze v 2. patře letiště. Co se týče placení obecně, tak není problém v podstatě všude zaplatit kartou. Jak v obchodech, vstupy, prostě skoro cokoliv, až například na dopravu z letiště.

Z letiště se dostanete buď autobusem číslo 300 nebo maršrutkou číslo 1400. Zastávku mají oba u východu číslo 6. Platí se přímo u řidiče a to jenom v hotovosti a v běloruských rublech. Buď 4 BYN za cestu až na Hlavní nádraží nebo 3 BYN na konečnou metra Uručča. Autobus a maršrutky se střídají v 15 minutových intervalech a cesta na Uručču trvá kolem 40 minut. Určitě doporučuji využít tento způsob dopravy, protože taxikáři nemají v Bělorusku moc dobrou pověst a Uber samozřejmě v Bělorusku nefunguje.

Vystoupili jsme tedy z autobusu na stanici metra Uručča, svezli jsme se 10 zastávek i s přestupem a 700 metrů od stanice metra Frunzienskaja na nás čekalo ubytování v panelovém domě. Ubytování se jmenovalo Kot Begemot Apartment, stálo 1000 Kč na noc a pokud byste někdy cestovali do Minsku, tak ho 100% doporučuji. Interiéry samotného paneláku a výtah vypadají skoro hůř než panelák, kterým jsem procházel při nedávné návštěvě Pripjati u Černobylu, ale to vůbec nevadí. Samotný apartmán je krásný, perfektně vybavený (myčka, pračka, mikrovlnka, klimatizace, sítě v oknech, jednorázové pantofle, masážní sprchový kout, atd.) a je opravdu vymyšlený s citem pro detail a s empatií vůči turistovi. Hned přes ulici je navíc Galleria Minsk, obrovské nákupní centrum. Jenom pan vlastník bohužel neumí ani slovo anglicky, ale rukama a nohama se dá domluvit. Check-out probíhá vhozením klíčů do schránky, takže navíc při odjezdu nemusíte na nic čekat a nic řešit. A navíc je ubytování ve srovnání s jinými po Minsku i relativně levné.

Z ubytování jsme vyrazili zpátky na metro Frunzienskaja a poté 2 zastávky na stanici Kupalauskaja, kde jsme vystoupili na October square neboli Kastryčnickaje plošče. Na náměstí nás hned upoutala budova Paláce Republiky, což je minská nejvýznamnější kulturní centrum. Přímo na náměstí se nachází možná lehce přehlédnutelná památka Zero Kilometr of Belarus. Je to tedy místo, od kterého se počítají všechny vzdálenosti, a začínají všechny cesty v Bělorusku. A v neposlední řadě se zde nachází impozantní Palác Kultury. Vydali jsme se směrem na východ, tedy od centra města, po Prospektu Nezávislosti. Po chvilce jsme došli k další majestátní budově, tentokrát to byla budova Běloruského cirkusu. Za ní se nachází most přes řeku do Gorkyho parku. Což je takový místní zábavní park se spoustou atrakcí. V něm jsme za 3,5 BYN vlezli na 56 metrů vysoké ruské kolo a chtěli jsme se pokochat výhledy na Minsk. Bohužel skla kabinek jsou tak zašlá a špinavá, že to na moc dobrou fotku není, ale pokochat se trochu dá. Určitě je fajn na ruské kolo zajít večer, kdy vám slunce v zádech zajistí hezky osvětlený Minsk. Ruské kolo je otevřeno do 21:00 ve všední den a do 22:00 o víkendu.

Z Gorkyho parku jsme se vydali zpět na Prospekt Nezávislosti, tentokrát ovšem ve směru na západ do centra města. Samotný Prospekt Nezávislosti je jednou z nejdelších ulic na světě, má skoro 15 km na délku, někde jsem viděl na šířku snad i 10 pruhů a táhne se víc jak polovinou celého Minsku. Kolem něj jsou většinou situovány nejvýznamnější památky, budovy a zajímavosti.

Pokračovali jsme zpátky na October square, kde jsme se ještě zastavili u památníku ruského tanku T-34. Co by to taky bylo za pravé bývalé velké sovětské město bez tanku na podstavci, že jo. Vedle tanku stojí další betonové monstrum a to Tsentral´nyy Dom Ofitserov. V tu chvíli mě poprvé napadá, že člověk by opravdu mohl jenom chodit po městě a bezmyšlenkovitě koukat a fotit si budovy. Pokračovali jsme dále po Prospektu Nezávislosti, dali jsme si menší svačinu v Centralnym Snack-baru, což je celkem vyhlášené místo na ochutnání nějakého pravého běloruského zákusku. Dál po cestě je budova minského GUMu, nečekejte ovšem impozantní GUM jako na Rudém náměstí v Moskvě, jsou v něm spíš normální obchody a nějaké ty suvenýry. Kousek od GUMu se nachází budova KGB, která se nesmí fotit. Ale co bych to byl za správného turistu, abych si ji nenápadně nevyfotil. KGB totiž v Bělorusku nadále funguje a budova není vyloženě historickou památkou (což by ani být nemohla, když je z roku 1947) ale fungujícím úřadem.

Dál jsme si udělali malinkou odbočku z Prospektu Nezávislosti ke stadionu Dinama Minsk. Zpátky na Prospektu Nezávislosti jsme prošli ještě kolem budovy Pošty a nakonec skončili konečně na Náměstí Nezávislosti. Toto náměstí je hlavní minské náměstí, nachází se na něm obrovská budova Parlamentu s asi nejznámější atrakcí celého města, a to velkou sochou Lenina. Zároveň je Budova Parlamentu jednou z mála budov, která přežila 2. světovou válku. Poblíž se také nachází Červený kostel, ale ten už byl touto dobou zavřený. Pod náměstím se stejně jako v Kyjevě nachází obchodní dům, poznáte to podle stejných známých prosklených kupolí, kterými můžete nakouknout dovnitř. Naproti Parlamentu přes ulici se nachází budova Běloruské univerzity a další obrovská vládní budova. Z náměstí jsme se už vydali na poslední dnešní zastávku, a to k Hlavnímu nádraží a Minským branám. Ty jsou logicky naproti sobě, aby to první, co uvidí návštěvník, když přijede do Minsku vlakem, byla brána do města. V noci jsou Minské brány obzvlášť nádherné, protože jsou úžasně nasvícené. Na levé bráně jsou umístěny největší hodiny v celém Bělorusku, jež jsou válečnou trofejí z  Německa z 2. světové války. Každá z bran má v každém svém rohu jednu sochu - dělníka, farmáře, vojáka a inženýra, kteří dohlížejí na město. Samotná moderní budova Hlavního nádraží si fotku také zaslouží. Následovala už jen cesta zpátky na ubytování.

U východu z letiště
Palác Kultury
Ruské kolo v Gorkyho parku
Výhled z ruského kola
Tank T-34
Tsentral´nyy Dom Ofitserov

2. den - Mir, Ňasviž, Stalin Line Museum, Chatyn, Mound of Glory, Minsk

Na druhý den jsme měli objednané na 9:00 půjčení auta. A protože se nám nechtělo zase zpátky na letiště, vybral jsem autopůjčovnu Europcar přimo v hotelu Minsk na Prospektu Nezávislosti hned vedle Parlamentu. To se se samozřejmě promítlo na ceně, která byla i s plným pojištěním 1800 Kč na 24 hodin. Auto jsme totiž vraceli až další den v 9:00, cenově to vycházelo stejně jako kdykoliv jindy po 19:00 dnešní den. Věděl jsem, že program máme tak našlapaný, že to do 19:00 nemůžeme stihnout. Tak proč si rovnou auto nenechat i přes noc a dovézt se tak alespoň ráno pohodlně do centra? Nakonec jsme přijeli na ubytování až v 01:00 ráno. Ale postupně, půjčení auta proběhlo bez problémů, obsluha mluvila trochu lámanou angličtinou, ale všechno bylo standardní. Dostali jsme upgrade z nejnižší třídy o dvě třídy výš a to přesně na rok starou Octavku, takže super.

Kolem 9:30 jsme vyjížděli od hotelu Minsk na 100 km dlouhou cestu na JZ od hlavního města k zámku Mir. Cesta z valné většiny vede po hlavní běloruské dálnici M1, která vede až do Brestu, takže to bylo bez problému. Parkoviště je zadarmo, vstup do Miru je za 14 BYN a otevřeno má každý den od 10:00 do 18:00. Zvenku je zámek opravdu nádherný, zrovna ho mám jako novou tapetu na notebooku, když píšu tenhle cestopis. Má čtvercový půdorys, 5 hlavních věží a je směsicí několika stavebních stylů, od gotiky, až po baroko a renesanci. Stavba zámku byla zahájena ve 14. století, během napoleonských válek byl poničen a během 2. světové války sloužil jako sběrný tábor pro židy. Naštěstí byl po válce opraven, v roce 2000 byl přijat do UNESCO a v roce 2010 byl definitivně zrestaurován. Zámek si můžete obejít a podívat se nádvoří, do muzea a do jedné z věží. Pokud byste si měli vybrat jednu památku, kterou navštívit mimo Minsk, tak buď Mir, a nebo Chatyn memorial komplex.

Z Miru jsme se vydali 30 km na JV na zámek Ňasviž. Parkoviště stojí 3 BYN, vstup 14 BYN a otevřeno má každý den od 10:00 do 18:00. Dá se zakoupit i prohlídka s průvodcem. Díky vysokým hradbám a korytu řeky není zámek v Ňasviž málem ani pořádně vidět, minout ho by ovšem byla škoda. Nádvoří je opravdu krásné, i když v době naší návštěvy ho hyzdil velký stan. Ovšem hlavně interiéry se dají porovnat s těmi nejhezčími v našich zámcích. Budova je z 16. století a většinu své historie patřil rodu Radziwillu. Po 2. světové válce zde bylo sanatorium, v roce 2000 byl přijat do UNESCO, poté zrestaurován a od roku 2012 je přístupný pro turisty.

Obecně bych asi první dvě zastávky shrnul tak, že oba zámky za návštěvu rozhodně stojí. Mir pro exteriér, Ňasviž pro interiér. S půjčením auta se dají krásně za den zvládnout. Když jsme my skončili v Ňasvižu tak bylo teprve 14:30, takže jsme do programu dnešního dne narychlo ještě přidali Stalin Line Museum.

Rozvášnili jsme tedy mocný motor 1,0 a maximální (povolenou) rychlostí jsme valili 150 km směr na SZ od Minsku k muzeu, protože jsem věděl, že v 18:00 zavírá. Zpětně mě ale mrzí, že jsem si nevygoogloval nejvyšší horu Běloruska, protože je kousek od dálnice, kterou jsme projížděli. Kde jinde se vám totiž naskytne možnost dojet autem až na vrchol nejvyšší hory daného státu. V Bělorusku to možné je, protože hora Dzjaržynskaja má 345 m.n.m a je na ní parkoviště. No nedá se nic dělat.

Stalin Line Museum bylo otevřeno v roce 2005 k 60. letému výročí vítězství ve 2. světové válce. Muzeum se nachází SZ od Minsku na jednom z mnoha míst, kde se nacházela sovětská obranná linie proti útokům ze západu. Stavěli ji totiž již na počátku 30. let 20. století. Stalinova linie je neoficiální název po vzoru Maginotovy linie. Nešlo o souvislou řadu bunkrů přes celé Bělorusko, ale vždy každá určitá oblast Běloruska, Ruska a Ukrajiny měla takovýto obranný systém. Bohužel pro Sověty celý systém nebyl hotov a tam kde hotový byl, byl ne vždy připraven na nacistickou invazi, takže jenom určité části linie (hlavně na jihozápadu) dokázaly opravdu nacistům vzdorovat. Za tento problém si mohli samotní Sověti, protože když v roce 1939 zabrali východní Polsko, posunula se jim západní hranice o několik set kilometrů na západ a Sověti tím pádem začali budovat novou obrannou linii. Když došlo k nacistické invazi do Sovětského svazu, tak nová linie nebyla připravena a stará Stalinova linie byla na hodně místech opuštěná a beze zbraní a munice.

Otevírací doba Stalin Line Museum je od 10:00 do 18:00, vstupné je 14 BYN, parkování stojí 3 BYN. Jde vpodstatě o venkovní muzeum, kde si můžete prohlédnout tanky, stíhačky, vrtulníky, bunkry, rakety a další těžkou techniku. Jeden tip - hlavně na místě nenakupujte žádné suvenýry, mají tam nejspíš nějakou extra Stalinovu přirážku, protože stojí takový čtyřnásobek toho co například v Muzeu velké vlastenecké války v Minsku. Procházka po venkovním muzeum je tak na hodinu, na místě je také střelnice, kdybyste si chtěli vyzkoušet zastřílet si ze zbraní používaných za 2. světové války. Taky si můžete online dopředu objednat 15 minutové svezení na tanku s vlajkou vašeho státu, ceny jsou ovšem neskutečné, podle typu tanku od 200 BYN až do 2000 BYN. Celkově je muzeum hlavně pro vojenské nadšence a obecně spíš pánům určitě doporučuji. Není tak daleko od Minsku a jezdí tam i z města maršrutka. Měli jsme stále spoustu času, a proto jsme se od Stalin Line Museum vydali 70 km směrem na SV od Minsku k memoriálnímu komplexu Chatyn.

Memoriální komplex Chatyn je místo, které na mě silně zapůsobilo. Bělorusům se povedlo opravdu důstojně a při tom dojemně vytvořit místo, co má připomenout nejenom vypálenou vesnici Chatyn, ale všechny vypálené vesnice po Bělorusku, a také hlavně všechny běloruské oběti 2. světové války. Ač se to zdá až neskutečné, tak ve 2. světové válce zemřel každý čtvrtý občan Běloruska, konkrétně 2 357 000 lidí. Memoriální komplex Chatyn se nachází přesně v místech, kde stála vesnice Chatyn. Nedaleko od ní v roce 1943 došlo k partyzánskému útoku na nacistický konvoj, při kterém bylo zabito několik vyšších nacistických důstojníků. Jako odvetný čin byla vesnice vypálena, lidé byli shromážděni do stodoly a ta byla zapálena. Na místě zemřelo 149 lidí, z toho polovina byly děti. Celkově bylo vypáleno po Bělorusku 619 vesnic, z toho 433 bylo obnoveno a 186 ne. Číslo 186 najdete i v rámci komplexu jako jeden z pomníků. Stejně jako sochu jednoho z přeživších, který drží v náručí mrtvé dítě. Napravo od sochy naleznete pomník, jenž vypadá jako střecha ležící na zemi. Jde o střechu shořelé stodoly a nemá se k ní chodit, protože to byla poslední cesta vesničanů před smrtí. Nejpůsobivější jsou ale betonové obvody 26 farem na přesném místě, kde tyto farmy stály. Uprostřed každého betonového obvodu je komín se zvonem, který každých 30 sekund cinkne. Toto má prý symbolizovat to, že během 2. světové války zemřel každých 30 sekund jeden sovětský občan. Což podle mě nevychází a zvony by musely cinkat častěji. Jiné zdroje uvádějí, že cinknutí má být varováním, aby se nikdy nic takového už neopakovalo. Na komínu každého domu je plaketa se jmény lidí, co zde žili. Dál je v komplexu hřbitov 186 vesnic, které se už nikdy neobnovily. Každá vesnice má svůj vlastní velký hrob. Trochu mi to připomnělo park v Černobylu s přeškrtnutými názvy měst a vesnic, kam se už nepůjde nikdy nastěhovat. Za hřbitovem vesnice se nachází strom života, což je pomník, na kterém jsou vypsány názvy 433 obnovených vesnic. Největším pomníkem, památníkem nebo stavbou v komplexu je velká betonová zeď s výklenky se jmény míst, kde proběhly masakry, kde byly pracovní tábory a obecně oblastí v Bělorusku s počty zde zemřelých lidí. Těžko se celý komplex vůbec popisuje, tohle je rozhodně nutné při návštěvě Běloruska vidět. K praktickému infu - parkoviště je zdarma a je obrovské, vstup je také zdarma a je možný 24 hodin denně. My jsme byli v celém komplexu skoro sami, až ještě na jedno auto. Doufám, že to bylo tím, že jsme tam byli kolem půl sedmé večer a jinak je tam plno, protože tyto události si musí lidé připomínat. Mimochodem jedna teorie tvrdí, že Sověti schválně využili masakr v Chatyni a memoriální komplex v roce 1969 udělali právě zde, aby zmátli zahraniční návštěvníky kvůli masakru Poláků v Katyni. Z Chatyne jsme se vydali na 50 km dlouhou cestu skrz běloruské vesničky k Mound of Glory.

Mound of Glory neboli Kurgan Slavy je památník symbolizující porážku nacistických vojsk na území Běloruska v roce 1944. Stavba započala v roce 1967 a byla dokončena v roce 1969 na oslavu 25 let od tohoto vítězství. V místech, kde se nachází památník, tedy 20 km severně od Minsku, se stala událost nazývaná jako “Minsk pocket“. 105 000 nacistických vojáků bylo obklíčeno, přes 50 000 zabito, ostatní zajati. V rámci této události došlo i definitivnímu osvobození hlavního města po třech letech okupace. Památník je vysoký 70 metrů. 35 metrů má uměle vytvořený vysoký kopec, na kterém se tyčí samotný 35 metrů vysoký památník, jenž se skládá ze 4 bajonetů, kdy každý symbolizuje jednu frontu (1., 2. a 3. běloruská a 1. pobalstská). Bajonety ze zdola obepíná 20 metrů dlouhý a 2 metry široký prstenec s nápisem vytvořený z mozaiky, který zvolává slávu sovětské armádě. K prstenci vede 241 schodů a ze shora je krásný výhled na běloruskou krajinu. Parkoviště je zdarma, je u něj několik tanků, na které si můžete vylézt a udělat si hezkou fotku s památníkem v pozadí. Vstup na památník je také zdarma a je možný 24 hodin denně. Pokud se někomu nechce až k němu, tak ho určitě uvidí cestou z letiště do města alespoň z okénka autobusu.

Po této zastávce už nám nezbývalo nic jiného, než jet zpátky do 20 km vzdáleného Minsku. Bylo kolem půl deváté večer a začal se už ozývat solidní hlad. Cesta zpátky do města je jednoduchá, dálnice M2 se vjezdem do hlavního města změní v Prospekt Nezávislosti. Čekala nás ještě krátká foto zastávka u metra Barysauski trakt u pro mě subjektivně nádherné budovy architektonické univerzity. Poté jsme zamířili o jednu zastávku metra blíž centru, k zastávce Uschod. U této zastávky se totiž nachází impozantní budova Národní Běloruské knihovny.

Ne že bychom se vydali půjčit si nějakou knížku v běloruštině, ale na střeše knihovny v 23. patře je vyhlídka. Vstup stojí 3,5 BYN a je otevřeno od 12:00 až do 23:00 s tím, že poslední možný vstup je v 22:30. V 22. patře je navíc i restaurace, kde jsme se po celém dni konečně pořádně najedli.

Budova má 73 metrů na výšku a je to v podstatě asi jediná možnost vyhlídky na Minsk kromě ruského kola v Gorky parku a určitě za to stojí, i když jste od centra daleko. Samotná budova stála neskutečné peníze a tím pádem je v Bělorusku celkem kontroverzní. Je ve tvaru (ehm) rhombicuboctahedronu, což si jistě dokážete všichni představit, ale jenom pro jistotu sem dám její fotku. Byla otevřena v roce 2006, může v ní zároveň číst a pracovat přes 2000 lidí a její stěny jsou pokryté skleněnými panely včetně 4646 LED panelů, které vytvářejí večer různé obrazce, v podstatě takovou show, takže její návštěvu určitě doporučuji nechat po západu slunce.

Od Národní knihovny jsme zamířili už jen na poslední dvě rychlejší foto zastávky.  K nádherné budově výstaviště BelExpo a vedle stojícímu Paláci Nezávislosti, nacházející se podél řeky Svislač ještě za Muzeem velké vlastenecké války, a nakonec k Minsk Areně, kde se hrálo v roce 2014 MS v hokeji. Nakonec jsme dotankovali plnou (benzín stojí v přepočtu 17 Kč za litr), abychom se ráno nezdržovali a celkem vyřízení zaparkovali v 1:00 ráno u ubytování.

Obecně k řízení po Bělorusku. Za celý den jsme najeli 450 km bez jediného problému nebo zabloudění. Waze funguje, ale moc lidí ho nepoužívá, takže nemá aktuální informace o kolonách, ale na navigování se dá použít skvěle. Na dálnicích mě překvapily věci typu přechod pro chodce, autobusová zastávka, cyklisti nebo například nájezdy z levé strany přes protisměr. Povolených je oficiálně na dálnici 110 km/h, ale snad všude byly značky dovolující jet 120 km/h. Dost často potkáte radary, které fotí, ale značka vás na ně předem upozorní. Mimo 20 km rádius kolem Minsku jsou silnice skoro prázdné, povrch silnic je lepší jak na D1 (i když kde není), a proto je řízení po běloruských dálnicích naprostá pohoda. Když okolo vás někdo profrčí, tak je to auto s ruskou poznávačkou. Ono Rusů je obecně v Bělorusku hodně, jak jsem se dočetl v jednom cestopisu, pro Rusy je Bělorusko něco jako taková Florida pro Američany. V obcích se smí jet maximálně 60 km/h a tam už občas narazíte na blbce a agresivní řidiče, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Velkou výhodou půjčeného auta oproti řízení s vlastním autem po Bělorusku je to, že nemusíte platit mýtné. Na placení mýtného si se svým autem musíte pořídit krabičku, kterou nalepíte na sklo za zpětné zrcátko a musíte jí dobíjet penězi.

Mir
Ňasviž
Typické běloruské vesnické stavení
Stalin Line Museum
Stalin Line Museum
Chatyn

3. den - Minsk

Třetí den jsme museli začít tím vrácením auta do půjčovny v hotelu Minsk. Docela nás to mrzelo, protože včera bylo chvílemi slušné horko a dusno a bylo fajn se vždycky zchladit klimatizací při přejezdu z místa na místo. A dnešní počasí vypadalo úplně stejně.

Kouknuli jsme ještě jednou na hned vedle stojící Parlament a Lenina. Nakouknuli jsme dovnitř kostela sv. Simona a Heleny neboli Červeného kostela. Kostel byl postaven na začátku 20. století, byl pojmenován po dvou zemřelých dětech Edwarda Voyniloviche, který zafinancoval celou stavbu kostela. V roce 2000 byl u kostela postaven památník Nagasaki Bell na památku všem zemřelým při atomových explozích.

Dále jsme pokračovali na Náměstí Svobody, které se nachází pár set metrů západně od Prospektu Nezávislosti na úrovni GUMu. Na náměstí jsme si postupně prošli Katedrálu jména Nejsvětější Panny Marie, což je římskokatolická katedrála z 18. století zavřená komunisty a znovu navrácená církvi až v roce 1993, Radnici a Katedrálu Svatého Ducha, která je centrem ortodoxní běloruské církve. V podstatě jenom přes silnici u Katedrály Sv. Ducha se nachází slavné běloruské KFC. Ne že by to bylo jediné KFC v zemi, ale to jak vypadá… to je asi symbol celého Běloruska. KFC jako symbol západního kapitalismu a nad ním obrovský betonový reliéf tak typický pro postsovětské země. To se nedá ani popsat, to se musí vidět, dokonce i na fotce to je impozantní. Pokud ho budete někdo hledat, tak je u metra Niamiha. U zastávky je také pomník 53 zemřelým, kteří zde byli ušlapáni při události známé jako Niamiha stampede, tedy Panika u Niamihy. V roce 1999 se konal nedaleko na otevřeném prostranství koncert, přišla bouřka a lidé se běželi ukrýt do metra a podchodu.

Poté jsme se vydali podél řeky Svislač na západ Minsku. Nejprve jsme se zastavili na už klasickou foto/kochající se zastávku u budovy kina Moskva a u Paláce Sportu. Potom jsme se zastavili u památníku Yama, který se nachází na území bývalého minského ghetta. V březnu 1942 zde nacisti shromáždili přes 5000 lidí, hlavně židů a postříleli je. Kovová skulptura, sestávající z 27 lidí scházející dolů do jámy, kde budou zastřeleni, je, řekl bych, až skoro strašidelná.

Po několika stech metrech ujitých podél řeky jsme poté přišli k Muzeu velké vlastenecké války. Před samotným muzeem se tyčí 45 metrový obelisk s ozdobnou zlatou hvězdou, co má deklarovat to, že Minsk byl spolu s dalšími 11 městy v Sovětském svazu vyhlášen tzv. hrdinským městem v rámci 2. světové války. Jde tedy nejenom o muzeum, ale i o monument připomínající velké vítězství. Muzeum je otevřeno každý den od 9:00 do 17:30 kromě pondělí, vstup stojí 9 BYN. Muzeum existovalo již předtím, ale na tomto místě bylo otevřeno až v roce 2014, protože zde stojí obelisk. Hlavní město má tedy na jednom místě Muzeum, Obelisk, hned za nimi Vítězný park a kolem se táhne ulice Prospekt Pobeditelei, kde se odehrávají vojenské přehlídky.

Po prohlídce celkem zajímavého muzea jsme přešli přes most přes řeku Svislač a začali jsme se vracet zpátky do centra města k Prospektu Nezávislosti. Cestou jsme si udělali krátkou zastávku na ostrově Slz, na kterém je památník věnovaný 771 zemřelým běloruským vojákům ve válce v Afghánistánu mezi roky 1979 - 1989. Památník by měl být ale symbolem zármutku kvůli všem padlým vojákům ve všech válkách, protože sochy obklopující památník symbolizují matky, marně čekajíc na své syny až se vrátí z války.

V tu dobu už bylo hodně po poledni, a proto jsme si zašli na oběd do jedné z mnoha restaurací v malebném předměstí Trojice, které se nachází hned vedle ostrova Slz. Odtud jsme se vydali opět na foto zastávku ke krásné budově Národní opery a baletu. Poté jsme prošli přes Janki Kupaly Park až k Vítěznému náměstí na Prospektu Nezávislosti. Dominantou Vítězného náměstí je 38 metrový obelisk, pod obeliskem hoří věčný oheň a v tu dobu si začínám říkat stejně jako vy teď, pokud sem ještě někdo dočetl, jestli těch památníků a monumentů vztahujících se ke 2. světové válce není už moc. Ale jsme v postsovětské zemi a tady se z historie prostě žije dodnes.

Na Vítězném náměstí jsme nastoupili do metra, zastávka Plošča Pieramohi, a jeli jsme na zastávku Uschod, kde se nachází již dříve zmíněná Národní knihovna. My ale tentokrát zamířili asi 500 metrů na západ od Prospektu Nezávislosti k All Saints Church neboli ke kostelu Všech Svatých. Na internetu ani přímo na místě se mi nepodařilo najít otevírací dobu, ale tento kostel zkuste při návštěvě Minsku opravdu nevynechat. Je naprosto nádherný jak zevnitř, tak zvenku. Kostel se začal stavět v roce 2006 a byl otevřen v roce 2010, takže nejde o nějakou historickou památku. Unikátní je krypta kostela, kde se nachází 500 výklenků, v každém z výklenků by měla být trocha půdy z míst, kde se odehrály nejvýznamnější bitvy historie Běloruska. Snad se trefíte do doby, kdy bude otevřen. Mimochodem do žádného kostela se neplatí vstup a všude se smí fotit. Tato zastávka naštěstí nakopla naše už dobou trochu umírající nohy a my se svezli metrem ze stanice Uschod na stanici Akademija navuk, odkud jsme se pěšky prošli jednu stanici metra na zastávku Plošča Jakuba Kolasa. Mezi těmito dvěma zastávkami jsme totiž měli další krátké foto zastávky u Akademie nauk, kina Oktjabr a technické univerzity. Na náměstí Jakuba Kolasa nás ještě zaujalo několik zajímavých soch.

Tou dobou už nás zase přepadal hlad a my se proto rozhodli jako poslední bod programu dojet metrem na zastávku Pieršamajskaja (přes řeku za stadionem Dinama Minsk) s cílem najít místní vyhlášenou hipster čtvrť s kavárnami, bary a restauracemi. To se nám nakonec povedlo na ulici Kastrychnitskaya. Šlo o starou, opuštěnou průmyslovou čtvrť, kterou místní přeměnili ve vyhlášenou graffiti oblast. Nejprve se zde začaly otevírat bary, poté zde otevřelo Muzeum moderního umění a to na toto místo nalákalo mladé umělce z celého světa. Nakonec umělci z Brazílie kolem roku 2014 vytvořili několik desítek úžasných graffiti na budovách lemujících ulici Kastrychnitskaya. Teď je zde jeden bar a restaurace vedle druhého a celá čtvrť žije i ve všední dny. Trochu mi to připomnělo ruin bary v Budapešti.

Na závěr dne jsme ještě vyzkoušeli supermarket v Galerii Minsk. Kam se na něj hrabe naprostá většina českých obchodů, takový výběr a tak krásnou zeleninu a ovoce jsem neviděl snad nikdy nikde v ČR. Ale je mi jasné, že takhle určitě nevypadá typický obchod v Bělorusku. Každopádně fotky obchodu sem nahodím, ať vidíte.

Červený kostel
Parlament
Radnice
Katedrála Svatého Ducha
KFC u metra Niamiha
Yama

4. den - Odlet

Protože letadlo letí do Prahy už v 12:20 a cesta na letiště nám zabrala hodinu a půl, tak poslední den už na žádné procházení města nezbyl čas. A upřímně po 55 km v nohách za 2 půl dne a 450 km naježděných obecně po Bělorusku nebyla ani moc síla.

Ještě poznámka k letištnímu personálu na Minském letišti. Nepříjemnější jsem snad nikdy v životě nezažil. Aby na mě někdo křičel, že si nestíhám rychle sundat pásek u kontroly, když za mnou je obrovská fronta o dvou lidech… to jsem nechápal. Ale ony tak obecně prodavačky v obchodech a u vstupů nebyly nikde moc příjemné.

Co se týče samotného Minsku a Běloruska. Ve srovnání s nedávno navštíveným Kyjevem a Ukrajinou je Minsk určitě hezčí město. Hlavně díky uklizenosti a zeleni. Opravdu nikde nevidíte válet ani papírek nebo vajgl. Skoro mi to připomínalo Singapur. Navíc nikde ani není nic opravované, vše už je nejspíš předělané. Silnice jsou určitě lepší v Bělorusku. Ale to všechno je samozřejmě díky politice plné zaměstnanosti. Na druhou stranu většina vesnic, kterými jsme projížděli, vypadala opravdu zuboženě. Těžko říct, jestli v nich opravdu žijí lidé nebo jsou to jenom rozpadlá stavení. Ale podle závěsů a kytek za oknem to vypadá spíš na to, že jsou opravdu obývaná. Pamatujete si chaloupku na kuří nožce z Mrazíka? Tak si odmyslete tu kuří nožku a přimyslete si zahrádku a šíleně kýčovitě barevný plot a máte skoro typické běloruské vesnické obydlí.

Závěrem musím přiznat, že úplně původně jsem tuhle dovolenou bral trochu jako “povinnost“, protože mým cestovatelským snem je navštívit všechny země Evropy. Mám totiž takový pocit, že je Evropa strašně podceňovaná. Náš kontinent toho má tolik co nabídnout a je tak rozmanitý, od Lisabonu po Moskvu, od polárního kruhu až po Maltu… a přijde mi, že si to dost lidí neuvědomuje a neustále hledá exotiku hlavně v Asii a Africe, aniž by pořádně znala vlastní kontinent. Ale abych se vrátil k té mé povinnosti, stejně jako na Ukrajinu, tak i do Běloruska se rád vrátím. Rád si připíšu Brest a Bělověžský prales jako zastávky při mém plánovaném roadtripu po Polsku a moc rád bych se někdy podíval do Gomelu a obecně běloruské zóny ovlivněné Černobylem s nějakým běloruským průvodcem, co by mi pověděl více o Bělorusku a režimu v zemi.

Pro milovníky architektury se odvážím tvrdit, že je Minsk skoro povinnost. Sice zaplatíte hodně za letenku, ale za dívání se na budovy vám nikdo nic nenaúčtuje. A chodit po městě a koukat kolem sebe na to, jak je každý dům trochu jiný a každý je něčím zajímavý (od Parlamentu až po poslední panelák), můžete klidně několik dní. Pokud vám stačí projít si základní památky, tak rychlejším tempem stihnete Minsk za den, ale byla by to škoda. A pokud vás štvou davy turistů tak je vůbec Bělorusko ideální země. U Miru a Ňasvižu sice byl jeden autobus s asijskými turisty, ale pořád jenom jeden. Na Stalin Line a Chatyni bylo pár lidí, na památkách v hlavním městě snad jen místní.

Celkově mě tedy Bělorusko mile překvapilo, nečekal jsem samozřejmě žádnou druhou Severní Koreu, ale západní kultura od filmů, restaurací, obchodů až po drahá auta je prostě cítit všude. Po Minsku chodí neustále hrozně moc mladých lidí, hlavně párů a to velice dobře oblečených. A hipster graffiti čtvrť je vůbec něco extra, něco jako Krymská v Praze. Na druhou stranu samozřejmě nemají svobodné volby a svobodu projevu a demonstrací, mají centrálně plánovou ekonomiku, ale policejní stát na mě z Běloruska rozhodně nedýchl. Ale těžko mohu soudit po čtyřdenní návštěvě.

Obecné info

Metro - Jedna jízda metrem stojí 0,65 BYN, takže v přepočtu 7 Kč. Žeton koupíte na kase snad v každé zastávce, ten poté musíte vhodit do turniketu a můžete jet kamkoliv. Kufr nechávali pokaždé kontroloři u turniketu projet rentgenem, občas chtěli vidět obsah batohu. Jde nejspíš o reakci na teroristický útok z roku 2011, kdy bomba v minském metru zabila 15 lidí. Metro má dvě linky a lehce se v něm orientuje. Jedna kopíruje Prospekt Nezávislosti a druhá je v podstatě kolmá na tu první.

Jazyk - V Bělorusku se určitě hodí umět azbuku, protože například oproti Ukrajině nápisů přepsaných do latinky značně ubylo. Což silně zamrzí hlavně, když řídíte. Ale jak umíte azbuku a slovo nebo větu rozluštíte, tak už ji nějak většinou pochopíte. Jinak platí klasika, se starými lidmi se domluvíte jenom rusky, s mladými i anglicky, ale ne vždycky.

Bezpečnost - Vzhledem k tomu, že se jedná o totalitní zemi, tak vám nehrozí snad žádné nebezpečí. Přeci jenom je to poslední země s trestem smrti v Evropě.

Cena - Vzhledem k ceně letenky, půjčení auta a třem nocím v ubytování se cena na jednoho za 4 dny vyšplhala až na 13 000 Kč (i s jídlem, suvenýry a vstupy). Ceny v restauracích a piva jsou lehce pod naší úrovní. V obchodech je levněji. Vstupy jsou symbolické, ale ne vždy. Určitě nečekejte druhou Ukrajinu.

Mapa druhého dne

Zážitky pro tebe sepsal Jarda

16. 06. 2019, poslední aktualizace 2019-06-16T13:00:33+02:00

Jarda žije v České republice a procestoval 51 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 6 měsíců, napsal pro tebe 3 cestopisy .

24 komentářů

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Jarda

@Ahmad Masúd: Ano o možnosti cestě autem v cestopisu píšu, ale je to pro nás 900km. Nebál jsem se hraničních procedur, to si člověk nastuduje na netu a připraví se (co jsem si o tom povrchně četl, tak to nevypadalo složitě), ale spíš nepředvídatelných front. Prostě by to byly ve výsledku 2 dny navíc a to nešlo. Půjčení auta je pro mě ideální, rád řídím a řízení po cizích zemích si vždycky rád vyzkouším.

Odpovědět
před měs
Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Božena: není to žádný problém. Buď si to vyřídíte sama v Praze (vhodné spíš jen pro místní) nebo Vám to vyřídí agentura. Těch je spousta. Nedělají to samozřejmě zadarmo, pár tisíc to stojí, ale lze to i jen korespondenčně, čili člověk nemusí vytáhnout paty z obýváku. Platí se za vízum, služby, pojištění, každá agentura to má jinak.

Dvakrát jsem využil http://www.maximatour.cz žádný problém.

Odpovědět
před měs
Avatar uživatele Božena
Božena
  • Přidal se před měs
  • Napsal 30 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-20T10:20:38+02:00)

@Jox Pokud by chtěl člověk jet autem , potřebuje vízum, jak jste upozornil, je to nějaký velký problém ho získat? Podle jejich webových stránek mi to nepřijde nijak složité ani drahé. Máte s tím zkušenosti? Nebo se stává, že to zamítnou? Pokud je účelem turistika.

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Zkušenosti s tím nemám. Když se můžu vízu vyhnout, tak to udělám, obzvlášť úředním procedurám (post)sovětského typu. A ještě za to platit 60 eur. A navíc to povolení k dočasnému dovozu vozidla...

Podle průvodce to ale vypadá, že by problémy dělat neměli. Snad tu odpoví někdo, kdo to absolvoval.

http://czech.mfa.gov.by/cs/consu...ues/visas/

https://www.mzv.cz/jnp/cz/encykl...ments.html

Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Tak ono tam ani není nutné letět, dá se to buď odjet autem nebo i přímým lůžkovým vozem po železnici.

Auto také není nutné půjčovat, všude je dostupná a směšně levná VHD nebo taxi. Při sjednání odvozu se samozřejmě hodí ruština, např. tento přejezd: https://mapy.cz/zakladni?planova...i=&mrp=%7B"c"%3A111%7D&rt=&rt=&xc=%5B%5D

nás vyšel na pár set Kč (ale už je to pár let).

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Nutné to je, pokud člověk nechce řešit víza nebo se chce podívat i jinam než do oblastí přístupných pozemní dopravou bez víz.

před měs
Jakub Langer

Ted od 10.6. 2019 do 10.7.2019 si muzes bez viza do Beloruska zajet i po zemi. Staci pas, pojisteni a vstupenka na 2. evropske sportovni hry.

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

To je ale celkem výjimečná situace, ledaže by Lukašenkovi tak teklo do bot, že by z toho udělal pravidlo. 😁

Avatar uživatele J0x
J0x
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 472 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-17T14:51:54+02:00)

Pěkně jsem si početl a zavzpomínal. Jen bych si dovolil pár informací poopravit či doplnit.

Cestujlevně.com nelže, opravdu bývají párkrát do roka akční letenky s Belavií, jen je potřeba na ně číhat - ideálně na FB stránce Belavie. Něco o tom vím, protože jsem tu několik akcí s nimi hlásil správcům a sám jsem nakupoval letenky 3x, vždy stály 3000 +- pár stovek. S Ukrajinci se dá letět, při koupi letenek rok dopředu a zvlášť Praha-Kyjev a Kyjev-Minsk, za 1100 + 1900 Kč.

Do Běloruska se dá podívat i bez víza a drahé letenky, ale jen do několika vybraných oblastí.

Pojištění není žádné drama, buď ho máte a máte potvrzení v angličtině s výslovně uvedeným Běloruskem, jak praví pravidla, nebo ho v angličtině a/nebo s uvedeným Běloruskem nemáte a dokážete to na pasové kontrole vysvětlit, nebo to vysvětlit nedokážete a za nepříliš vysoký peníz si hned naproti koupíte to jejich.

Trafika mobilního operátora MTS oplývá snad nejpomalejší obsluhou na zeměkouli. Kdo spěchá, bude nepříjemně překvapen. 😂

Potvrzuji, že placení kartou opravdu není problém, např. i v pouliční trafice, v tomto jsou Bělorusové napřed.

Nevím, jestli tam ještě je, ale loni na podzim byl na zastávce autobusu 300э na letišti automat na jízdenky (platba kartou). Akorát byl zrovna mimo provoz.

Nevím, jakou pověst mají speciálně minští taxikáři a na letišti to bude hádám podobné jako na jakémkoli jiném letišti na světě, ale o tom, že by měli obecně běloruští taxikáři špatnou pověst, jsem neslyšel. Jel jsem taxíkem jenom v Brestu (protože k 5. pevnosti se jinak dostat nedalo) a když si odmyslím taxikářovo hledání destinace, kterou neznal, za jízdy v mobilu, tak jsem na žádný problém nenarazil a cena vůbec nebyla vysoká (asi 1 rubl za kilometr).

Značku Uber (nejen) v Bělorusku používá Yandex, který má i svou vlastní aplikaci.

Budovu KGB jsem si taky vyfotil, i když jsem věděl, že se to nesmí, ale nevšiml jsem si, že je to právě ona. 😂 Nevím, jak moc zrovna tuhle budovu hlídají, ale třeba prezidentský palác a sochu Lenina na náměstí, které se taky nesmí fotit, hlídají viditelně a aktivně a budovu KGB v Homelu taky (tam jsem si vyfotil jenom památník v parku před barákem a za chvíli z toho byl nevítaný rozhovor s ostrahou).

Mirský zámek je opravdu hezký, obzvlášť zvenku. Uvnitř je ale vidět, kolik betonu spotřebovali na rekonstrukci. Dá se vypůjčit audio guide, ale může to prohlídku značně prodloužit, pokud je člověk zvědavý na každý exponát (což platí i pro Ňasviž).

Pěkné ovoce a zeleninu a spoustu jiných produktů lze vidět i na tržnicích (myslím tím skutečné tržnice, ne to, co se za ně v ČR vydává). Například nedaleko od zmiňovaného náměstí Jakuba Kolasa je tržnice Komarovka.

Minsk je opravdu hodně čisté město. Někdy mi i připadlo, že je "vyčištěné" od lidí (byl jsem vždy mimo sezónu). Hezčím než Kyjev bych ho ale proto nenazval, což je samozřejmě věc názoru. Zajímavý ale rozhodně je, už kvůli architektuře, která se ovšem bude části návštěvníků trošku hodně nelíbit. 😁

Chaloupky bez kuří nožky nejsou jen na vesnicích, stačí ve městě vyjít z centra. Dokonce v takových čtvrtích ani nemívají všechny ulice asfaltový povrch.

Návštěvu Brestu, Gomelu, ale třeba i Grodna doporučuju.

Samotného by mě zajímalo, jak je to v Bělorusku s turisty o letních prázdninách. Když jsem byl v říjnu v homelském městském muzeu jediný návštěvník, tak jsem se jedné zaměstnankyně zeptal a ta mi tvrdila, že v létě byla turistů spousta.

Azbuku je fakt dobré umět, i kdyby pak člověk nechtěl pokračovat s ruštinou. Jen mám pocit, že jsou na to lidi obvykle moc líní. 😂 Když už je ale někde přepis do latinky, tak potěší a Čecha obzvlášť (naopak neslovanské turisty moc ne), protože mají docela zajímavý způsob přepisu místních názvů za použití písmen s háčky, např. Uručča, Minsk-Pasažyrski, Plošča Niezaležnasci... Před svou 1. cestou jsem vyzvídal u Bělorusa, který uměl dost dobře anglicky (mladým akademikům ani nic jiného nezbývá), a ten mi tvrdil, že i kdybych mluvil pomalu česky, tak mi budou Bělorusové tak na 50% rozumět. Vzhledem k tomu, že má běloruština, stejně jako ukrajinština, k češtině, slovenštině a polštině blíž než ruština, bych tomu i věřil.

Pokud jde o ceny, tak to opravdu není druhá Ukrajina, ale když člověk ví, kam zajít, tak se nají i za směšné částky (někdy na úkor kvality). Doporučuji alespoň z výzkumných důvodů navštívit nějakou univerzitní nebo firemní kantýnu. Na tržnicích taky najdeme příznivé ceny. Vstupenky jsou obvykle levné, jízdenky taky. Upřímně řečeno, čtyřdenní výlet do Běloruska i s cestou by mi za 13000 nestál, ale kdybych najednou nevěděl, co s penězi, tak bych možná změnil názor. 😁

před měs
Jarda

Jsem rád, že jste hlavně doplňoval a ne jenom poopravoval :D

Netvrdil jsem, že cestujlevně.com lže s těmi akcemi, jen jsem žádnou nezastihl. A to sleduji x dalších portálů. Na FB Belavie jsem se nedíval, ale předpokládám, že jeden z těch serverů by to zachytil. Přes Kyjev se mi letět nechtělo a rok dopředu kupovat letenky nemůžu, takže proto ta cena.

Jojo ty oblasti vím, třeba kolem Bělověžského pralesa.

O tom pojištění to tam píšu, že se dá se za pár dolarů na místě dokoupit.

MTS trafika byla ve srovnání s ukrajinskou trafikou na letišti bleskově rychlá.

S tím automatem nevím, neviděl jsem ho tam. Ale ptal jsem se na informacích a paní říkala pouze cash.

Mě samozřejmě zajímali jenom taxikáři v Minsku a nenašel jsem o nich nic moc dobrého. Ale tak člověk je v Minsku nepotřebuje. Z letiště a na letiště je to pohoda a po městě taky. Takže ani Yandex není potřeba.

Na netu jsem na pár místech četl o tom, jak museli lidi mazat fotku budovy KGB. Jo, u Parlamentu je ostraha pořád, borec mě viděl fotit, ale neřešil to.

Trh Komarovka, sakra, ten jsem zapomněl v cestopisu zmínit. Nebyli jsme v něm, nebyla už síla, ale prý je fakt super.

Tak z těch 13 000Kč za 4 dny je čistá polovina letenka. Pak jak zmiňuji, že na Stalin Line Museum mají drahé suvenýry, tak to jsem samozřejmě nevěděl a koupil jsem si drahou blbost na památku. To půjčení auta v centru bylo taky drahé. Ale jinak mi to nepřijde tak hrozný. Ale Kačka by to zvládla určitě za třetinu :D

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 472 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-17T23:15:55+02:00)

Tak já doufám, že Kačka to skutečně zvládne za třetinu. 😁 Já jsem byl posledně od neděle do neděle a náklady jsem radši zapomněl, ale mám dojem, že to bylo asi tak za 8L.

Fotku KGB v Homelu bych taky musel smazat, naštěstí jsem "vyšetřovateli" lehce dokázal, že žádnou nemám. 😊 Lenina s chodítkem jsem nezvládl, protože strážce mě uviděl a šel po mně.

Automat na letišti mám vyfocený, i s chybovou hláškou, asi mu to vydrželo dodnes. 🤣

S Kyivstarem na Boryspilu jsem neměl problém, jen na Žuljanech, tam sice byl stánek, ale obsluha nikde.

Sledovat Belavii na FB se mi opravdu vyplatilo. Proč na to portály kašlou, nevím. Asi tam podle nich chcípl pes. 😁

Kupovat letenky rok dopředu není zas taková trága, při stornování vracejí taxy, které u těch nejlevnějších letenek tvoří podstatnou část ceny, takže člověk zas až tolik neprodělá.

před měs
Kateřina Ostrá
  • Přidal se před 9 měs
  • Napsal 148 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-19T17:43:20+02:00)

Kačka vás slyší, pánové 😂😂😂

Jardo - super cestopis 👏👏 Bělorusko jsem nikdy v hledáčku neměla, ale po přečtení - určitě dám!

Jox - super doplnění super cestopisu. Věcné, jasné, praktické a nepovýšené.

No a jinak je to za třetinu velká výzva 🙈💪😂 , protože ani já bych 13 tis za 4 dny nedala, jakkoli byl cestopis inspirativní.

Kam to bude (kam se mám těšit) příště, Jardo?

před měs
Jarda

Díky moc. Tak 3000 - 4000Kč srazíš jen když si počkáš na dobrou akci od Belavie nebo poletíš přes Kyjev. Ubytování by šlo taky levněji. Auto si nepůjčuj v centru, nekupuj suvenýry ve Stalin Line Museum a máš 50% dole :D

Já to raději nebudu říkat, bojím se, že když to budu hodně vytrubovat, tak nakonec neodletím. Už se mi to jednou stalo. A od tý doby jsem hrozně pověrčivej :D

Každopádně Madrid taky super!

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x
  • Přidal se před 4 lety
  • Napsal 472 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-19T20:40:37+02:00)

Rezervy by se našly, ubytování pro jednoho může být i za 350/noc, pro 2 za 500, lůžko ve vlaku je ještě levnější, jídlo v jídelnách není drahé (obzvlášť ve školních, ale v jedně už jsem měl taky blivajz 😁), tržnice jsou super a v profláklých puzatochatoidních jídelnách jménem Lido mají před zavíračkou slevu. Spát na zámku taky není nutnost, ani střílet ze samopalu...

Už se těším, jak si přečtu Bělorusko ZA KAČKU. 😊

Pozor spoiler: architektura je tam fakt krutá, vč. paneláků, kam se hrabe Kyjev!

Na případné dotazy, co kde vidět/sežat a jak se tam dostat, nejlépe za pár kaček, rád odpovím.

před měs
Kateřina Ostrá

Jardo - tak to neříkej, ale napiš!!! Já jsem děsně zvědaváááá :D

Jox - teď mám tři tripy před sebou a pak budu plánovat něco delšího. Nevidím to Bělorusko za KAČKU dřív jak příští jaro. Ale budu na to myslet a určitě se ozvu! Není nad rady od lidí, co mají projeto...

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Na jaro jsem posledně sehnal za akční cenu v listopadu, vždycky to dávají na FB, tak se tam Belavii vyplatí sledovat.

před měs
Kateřina Ostrá

Už sleduji! ...ale je to v azbuce :D :D

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

=motivace 😉

Na webu mají i anglickě verze těch novinek. Každopádně azbuka se bude hodit i pro Gruzii za kačku, Arménii za Kačku, Lvov za kačku, Moldávii za kačku, Kazachstán za kačku, Srbsko za kačku, Bulharsko za kačku, Makedonii za kačku... 😁 BTW Wizzair teđ má levné letenky Blava-Skopje na víkendy...

před měs
Kateřina Ostrá
  • Přidal se před 9 měs
  • Napsal 148 komentářů
  • Poslat zprávu
  • (upraveno 2019-06-19T23:55:52+02:00)

Blava - Skopje - Blava 6 - 9/9 koupeno včera. Bez azbuky, za Kačku :D

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Tak to se o týden mineme. 😁

před měs
Kateřina Ostrá

:D :D :D

...sejdeme se s dojmy ZDE. Já, ty, Rudá Marta a zbytek :D

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

Já už dojmy mám, neletím tam za kačku poprvé, ale jsem zvědavý na tvoje. 😁 Třeba ještě stihnu nabrat nějakou inspiraci.

Rudá Marta

Pustí tam lowcosty, Belavia jim zkrachuje a ještě jim tam budou turisti importovat demokracii...to nemůže žádný diktátor potřebovat.

Z Prahy se dá sehnat letenka s UIA do Minsku kolem 100 euro když kupuješ včas.

před měs
Avatar uživatele J0x
J0x

A k tomu jim tam Putin exportuje právo silnějšího. 😂

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 1 minutu
S Jakom z Užhorodu do Kyjeva
tonic 2019-07-22T11:14:51+02:00 0 komentářů
Ukrajina 2019

44-ročným malým prúdovým Jakom-40 z ešte menšieho užhorodského letiska na pravidelno-nepravidelnej linke do Kyjeva

Čtení na 6 minut
Slovinsko, rafting na Soči
Matúš Bartko 2019-07-19T15:06:18+02:00 0 komentářů
Slovinsko 2019

Slovinci nemajú národné jedlo.

Čtení na 1 minutu
Od Užhorodu po Sjanky – vlakmi po Zakarpatí
tonic 2019-07-17T12:56:21+02:00 0 komentářů
Ukrajina 2019

Niekoľko dní v krásnom prostredí Užockého národného parku na ukrajinsko-poľsko-slovenskom pomedzí

🙏 Praktické
Čtení na 34 minut
NEW YORK CITY: Místo jako žádné jiné na světě, s vlastními pravidly i životem
Avatar uživatele Jaroslav Thraumb
Jaroslav Thraumb 2019-07-15T14:32:57+02:00 4 komentáře
Spojené státy americké 2019

New York je v první řadě unikátní tím, že se toho o něm dá říct leccos. Jedni ho milují, druzi nenávidí. Proč tomu tak je?

Další cestopisy