Bordeaux aneb jak jsem objevil Andreje
Bordeaux ve znamení jedniček a největší písečná duna Evropy u Biskajského zálivu
Cestopis z roku 2021 napsal Kafíno
Absťák
Letošní rok jsem plánoval ukončit návštěvou Neapole, města pod Vesuvem a v mých očích i Maradonovým městem. Je 1. prosinec 2021 a do lednového odletu do Panamy zbývá ještě předlouhých 51 dní. „To přece nemůžu vydržet!“ říká moje první já. To druhé, umírněné, zase „Doma budeš, už ses letos narajzoval dost!”
Letenky a ubytování
O devět dnů později už sedím v poloprázdném letadle do Bordeaux, společnosti Ryanair s letenkou za skvělých 518 Kč. Letím v půl třetí odpoledne a následující dva dny jsem si naplánoval návštěvu největší písečné duny v Evropě u městečka Arcachon na březích Biskajského zálivu a prohlídku Bordeaux, města proslulého svým úžasnými vínem.
Po příletu do Francie, hned před budovou letiště nasedám do autobusu číslo 1, který mě za 1,7 euro odváží před hlavní vlakové nádraží Gare St. Jane, poblíž centra. A zde na rozdíl zrovna od Neapole, ale i většiny jiných měst, nepotkávám prakticky žádné bezdomovce nebo žebráky. Je tu čisto, bezpečno a vánočně vyzdobeno.
Nádraží Gare St. Jane
Formule 1, mé dočasné ubytování (136 euro za 3 noci se snídaní) se nachází na druhém břehu řeky Garonny v okrajové části města. Jdu pěšky, musím přes most. Ten ačkoliv je i pro pěší, zcela postrádá nějaký smysluplný přístup z chodníku. A tak pokaždé, když ho v následujících dnech využívám, musím se k němu přeskákat blátem. Dále míjím malý squat, kde jsem sice první den měl trochu nahnáno, ale později jsem ho nenápadně za chůze prozkoumával. Má i svoji hospodu, kde jsou židle, což je paradox, protože v těch boudách leží lidé na kartonech, hadrech a v lepším případě na matracích. Byl jsem i svědkem, když jsem se vracel večer za tmy , jak skupina mladíků s upravenými lešenářskými trubkami naskakuje do svých aut a jede někam do akce. Mě jako očitého svědka si vůbec nevšímali. Asi jim bylo jasný, že já tedy určitě „mluvit” nikde nebudu….
Cestou k F 1
Můj pokoj
Arcachon
Ještě než jsem začal hledat, co budu vlastně v Bordeaux dělat, jsem o největší duně Evropy neměl ani ponětí. Někde na Kanárských ostrovech by asi mohla být, říkal jsem si. Při studování mapy, jsem jí objevil 50 km od Bordeaux, na březích Atlantiku. Přes apku Trainline jsem si ještě doma koupil lístek na vlak. Ten jezdí každou hodinu a vychytávkou je tzv. Happy hour. To znamená, že jízdenka TAM mě na spoj jedoucí v 9 30, stála jen 5 eur. Na všechny ostatní to bylo za 18. Po 1 hodině jízdy krajem vinné révy vystupuji na konečné v Arcachonu. Přímo před nádražím je zastávka , odkud autobusem č. 1. za 1 euro dojedu k duně. Cesta trvá asi 20 minut, jedeme spolu s řidičem ( nikdo jiný tu není) rekreační oblastí s borovicovými háji podél pobřeží oceánu. Letní sídla, honosné stavby, ale i dřevěné chaty či chalupy.
Duna du Pilat
Z autobusové zastávky procházím lesem, je tu několik stánků ( zavřených), veřejné wc (otevřené) a najednou po pár minutách se zjeví přede mnou. Obrovská hromada písku! Největší evropská písečná duna! Duna du Pilat je její francouzský název. Vysoká až 110 metrů a dlouhá 2,7 kilometru. Už jen vylézt na ní, dá pořádně zabrat. Je hodně strmá a tak posledních 30 metrů lezu po čtyřech. Konečně jsem nahoře, po levé ruce borový les, po pravé nekonečný Atlantic. A přede mnou poušť! Jsem tu úplně sám a je to neskutečný zážitek. Připadám si jako první člověk na Měsíci. Komu se to poštěstí mít tuhle nekonečnou plochu jen pro sebe? Chci jí projít tam a zpět. Střídavě je písek pevný, zhutněný a jde se mi dobře, abych se po chvíli propadal až po kotníky a šel co noha nohu mine. Ujdu takhle sotva pár set metrů, když se zničehonic začne zvedat vítr a přichází pořádný slejvák. Sice si rychle stihnu obléct pláštěnku, ale i tak mám okamžitě džíny promočený od půli stehen dolů. Písek mám naprosto všude. Ve vlasech ( pardon, na pleši), v nose, uších, očích, ústech a snad i v pr….( tam nakonec ne, tam mám kalhoty).To mě, ale nedonutí abych to vzdal. Jdu dál, snažím se fotit a natáčet video. Telefon vlhkem kolabuje a tak se snažím ještě o to víc, všechno pečlivě uložit do paměti. Projdu dunu tam a zpět, přestane pršet a já vím, že tohle je tak silný, intenzivní zážitek, že si ho budu pamatovat až do konce života.
Jde se obědvat
Vracím se zpět jedničkou do Arcachonu a chci se někde v teple najíst a osušit. Pizzerie u nádraží je zaměřená jen na rozvoz a tak vybírám restauraci o pár domů dál. Vcházím dovnitř a ihned je u mě číšník. “Covid pas” povídá. “ No problem” já na to. Vytáhnu mobil a zjistím, že jsem zase v pr…..i, telefon stále ještě stávkuje a papírovou podobu dokladu o očkováni u sebe nemám! Chlapík na mě spiklenecky mrkne, já pochopím a ukážu mu fiktivní certifikát v mobilu , který on skutečnou čtečkou zkontroluje. Tak to bychom měli.
Druhý problém přichází vzápětí. Jídelní lístek je jen ve francouzštině. Můj překladač v mobilu je out. Já umím místním jazykem jen pozdravit a poděkovat. To samé číšník anglicky. Ceny začínají na 23 eurech, ale já si opravdu nechci objednávat něco o čemž nemám nejmenší tušení, jestli sním. A k tomu by se zde, v kraji vína slušela sklenička. Ale proč to nepřiznat. Nejsem vínař, býval jsem pivař a teď jsem spíše vodař…Záchranou je pro mě nejlevnější jídlo, italská pizza Mexikáno ve francouzské restauraci. Abych trapas a chudobu Čecha dovršil, tak postupně a taky potupně odmítám bílé víno, červené víno , dezert a nakonec i kávu.
A tak nejsvětlejším zážitkem se stala návštěva velmi krásné ženy v „mojí” restauraci. Vysoká, štíhlá, rozhodně sexy. Vešla dovnitř, políbila se s číšníkem, dalšími místními přáteli či známými. Nevím co mě to napadlo, ale kývnu na ní a už jsme spolu v objetí. Jeden polibek na pravou tvář, druhý na levou. Asi si myslí, že se odněkud známe. Na baru ji vzápětí hosté vše se smíchem řeknou a číšník mi s pusou od ucha k uchu, hrozí ukazováčkem. A aby toho nebylo málo, tak se při mém odchodu s krásnou ženou zulíbáme ještě jednou jako přátelé.
Večerní Bordeaux
Po návratu do Bordeaux se projdu večerním městem. Působí na mě velice hezky. Upravené, noblesní, vznešené a plné korzujících lidí z nichž většina si zakrývá obličej rouškami.
Denní Bordeaux
Wikipedie praví: „Bordeaux je přístavní město v jihozápadní Francii, při ústí řeky Garonny do Atlantského oceánu.” Z toho by se mohlo zdát, že se nachází hned u moře nebo v jeho těsné blízkosti. Ve skutečnosti je to nějakých 50 kilometrů….Nutno ještě dodat, že je střediskovým městem regionu Nová Akvitánie sousedící se španělským Baskickem a samozřejmě světoznámé svým vínem po jehož tmavočervené barvě ( bordó) se začalo pojmenovávat i v oblasti módy.
Po snídani, skládající se z kusu bagety, mini másla, pidi nutelly a mikro džemu jsem se vydal vstříc Bordeaux. Zajímají mě památky, ale ještě víc ten obyčejný život místních a tak nikdy nechodím jen po těch tzv. tahácích, ale různými zapadlými a neznámými uličkami o, kterých se nikde nedočtete. Historické centrum začíná u nádraží Gare St. Jane, táhne se několik kilometrů směrem k ústí řeky Garonny do oceánu a končí u moderního mostu se čtyřmi ikonickými sloupy. Nejdříve se zastavím na obrovském trhu u gotické baziliky St. Michel s dominantou věže 114 metrů vysoké. Pokračuju kolem městské brány k Place des Quinconces. Městských bran je kolem centra několik, jedna je dokonce zmenšenou replikou vítězného oblouku. Dál jdu po nábřeží, po pravé ruce řeku a po levé nespočet obchodů, kaváren, hospůdek a dětských hřišť. Je to místo klidu a také sportu. Stovky lidí okolo mě proběhnou, tu menší a tu zase větší rychlostí v závislosti na svojí fyzické připravenosti. Posedím u kávy a pozoruji ten cvrkot, vysvitlo i sluníčko. Je tu o pár stupňů tepleji než v Praze.
Bazilika St. Michel
Věž vysoká 114 metrů
Městská brána
Place des Quiconces
Place des Quinconces
Place des Quiconces
S estébákem v zádech
Mám v nohách už přes 10 kilometrů a tak se otáčím a zpět chci jít zase jinudy. Vidět jiná místa, jiné domy, parky a náměstí. Velice noblesní měšťanské domy střídají docela obyčejné, úzké uličky ty široké a kavárny zas další malé krámky a fast foody. A pak to přijde! Na rohovém, celkem nevýrazném domě s oprýskanou fasádou, spatřím zcela věrný portrét nejslavnějšího česko-slovenského estébáka. Naprosto autentický. Až z toho mrazí....Nechápu jestli je to lidové umění a tvorba neznámého umělce nebo celostátní akce typu „Federální kriminální ústředna pátrá "či novějšího „Na stopě".
Poznáš ho????
Když to přijde.....
Nová fasáda historické budovy Justičního paláce , kostel St. Bruna, burzovní palác, sochy vzdávající holt girondistům, Place des Parlament, Place de la Bourse, obelisky a třeba jen překrásné barokní domy. Je toho v Bordeaux k vidění opravdu hodně. Více než jeden kilometr dlouhá ulice či spíše ulička St. Catherine je jednou z dominant. Pěší zóna doslova našlapaná krámky plné všeho možného zboží, desítky kaváren a restaurací. Jdu a najednou vnímám, že je něco špatně. Známe to všichni a taky všichni si přejeme, abychom ten problém nemuseli nikdy řešit. Neodkladně potřebuju na záchod....Jestli jsem doteď viděl několik veřejných wc, tak zrovna teď jakoby se všechny propadli hluboko pod zem. Sakra, kde jsou ty plechové, kruhové objekty se vstupem zdarma? Konečně! Vcházím dovnitř v předtuše všeho nejhoršího, tak jak to na takových místech bývá a jsem velmi mile překvapen. Z podlahy by se asi jíst nedalo, ale bylo tu celkem čisto. Stopky nad dveřmi mi začnou odpočítávat čas. Mám na to patnáct minut. Toho bych se nebál a jelikož potřeba je opravdu akutní, jsem si jist , že limit zdaleka nepřekročím. Dosedám a začne hrát hudba a já si tak nějak soukromě vyhodnocuju, že tahle kadibudka patří mezi top mých zatím ve světě navštívených. A tím podtrhuje tu velkou za jedna, který v mých očích tenhle trip má!
Cestou po nábřeží
Supermoderna
Že by NY?
Pomník hrdinovi
Kolo v Bordeaux
Vstupní brána s obeliskem
Jak se ti cestopis líbil?
Kafíno procestoval 53 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 3 lety a napsal pro tebe 11 úžasných cestopisů.
Zobrazit profil9 komentářů
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Bordeaux je za mne překvapením roku 2021. Nádherné město, které hodně překvapilo. Perfektní Bordeaux City Pass. Vinařskou oblast Saint Emilion považuji za nejkrásnější místo ve Francii, které jsem dosud navštívil. A všude spousta vynikajícího jídla.
Moje gastro zápisky z oblasti zde:
Krásný cestopis, až na tu jednu fotku, které jsem se úplně lekl. Lepší by bylo tam potkat Andreje Juniora.
Ahoj Kubo, nakonec si myslím, že se mi začalo chtít nutně na záchod ihned jak jsem tu kresbu viděl….😁😂
Když jsem šel kolem toho ušatce, nenapadl mě nikdo jiný. 😆
Jo tak tenhle cestopis mě hodně pobavil 🤣🤣🤣
Jó? Tak super! Chystáš se?
Nejlepší je to zakončení. Ostatní dávají na konec cestopisu vždycky ty rozpočty a tady se dá říct, že je na konci úplný ho... Akorát teda postrádám foto té památné kadibudky.
Jj... zatím sbírám kde co (inspirace) od Marseille na západ a pak kolem Bordeaux a okolí. Pokud mi "jebne", tak se vydám na týden na podzim.... jinak až příští rok 🤔 ....25 dní dovolené na rok je omezující faktor.
Jinak mě chybí foto té štíhlé krásné ženy z restaurace a tvé selfie, jak posledních 30m lezeš už po čtyřech 🤣👍
Foto velmi krásné ženy už mi manželka omlátila o hlavu 🤣 a moje selfie by Tě spíš od návštěvy Arcachonu odradilo😜