Cestopis

Bretaň kolem dokola

Jak jsme během čtyř dnů autem projeli Bretaňský poloostrov
Cestopis z roku 2014 napsal Lukáš Horák

Jak to obyčejně bývá, moje cestovatelské plány se většinou utvářejí s nabídkami akčních levných letenek, a tak i já jsem se nechal zlákat na zpáteční letenky za 28 euro z Prahy do Nantes s Voloteou. Přidaným bonusem pak byl let s na evropském nebi raritním Boeingem 717. Nejlevnější termíny nahrály pobyt ve Francii od čtvrtku do pondělí, tedy čtyři dny a noci.

Prolog

Po zběsilém nákupu přišla na řadu oblíbená činnost, kdy člověk nasává informace o destinaci, sestavuje svůj „must see“ seznam a snaží se svůj čas strávený v místě nějak optimálně rozvrhnout. Předesílám, že se nepovažuji za velkého kulturního znalce, a proto si při svých výletech většinou odpustím návštěvy muzeí, pokud se samozřejmě nejedná o povinnou zastávku, jako třeba u Mona Lisy v Louvru. Po delším zvažování mi přišly čtyři dny strávené jen v samotném Nantes jako příliš dlouhé a tak jsem začal přemýšlet nad variantou celodenních výletů například za zámky na Loiře či na některou z vyhlášených pláží u Atlantiku. Po prostudování jízdních řádů a sčítání cen všech ne zrovna levných jízdenek jsem usoudil, že bude nejrozumnější si půjčit na letišti auto a přesunovat se po vlastní ose.

Jak jsme během čtyř dnů obkroužili Bretaň...

Z delšího plánování a sumírování se vyklubal itinerář, který měl podobu okružní jízdy po Bretani a zahrnoval návštěvy měst i přírodních scenérií na severním pobřeží. Slabinu v celém výletu jsem spatřoval v jediném držiteli řidičského oprávnění, který musel všechno odřídit sám. Tou obětí jsem, prosím, já, autor těchto řádků. Nicméně naše cestovatelská „grupa“ nakonec čítala čtyři osoby, takže i konečné porcování nákladů bylo příjemné a celý výlet po drahé Francii neudělal rozhodně ani jednomu z nás čáru přes rozpočet.

Den 1. (29. 5.)

Tý tý tý – budík na mobilu začal nemilosrdně vyzvánět v pět ráno, ačkoliv je odlet z Prahy až v jednu odpoledne. Bohužel nepatříme k těm šťastlivcům, kteří mají pražské letiště na dostřel a tak se musíme vlakem přesunout ze Severní Moravy. Cesta z Ostravy poloprázdným Pendolinem a po strop narvaným Airport Expressem utekla rychle a už v půl jedenácté se ocitáme na Terminálu 2. Možná je to brzy, ale nač ten stres, v klidu pojídáme svačiny z domova, děláme nákup proviantu v Bille mezi terminály a pomalu se přesunujeme ke gatu, u kterého aby Čecha pohledal. Podle mého odhadu bylo tak 95 % cestujících Francouzů. Boarding probíhal do autobusu, ve kterém nás samozřejmě nechali pěkně vydusit takovou čtvrt hodinu v horku a spalinami z běžícího motoru, než se uráčili dostavit vyvolaní opozdilci.

Nástup do letadla B717 (EC-LQS) jen po předních schodech, takže to chvíli trvá, usedám na místo 4A, posádka složená jen z Francouzů. Přístup palubních průvodčích byl takový akurátní, úsměvy jen na vyžádání a při nákupu občerstvení. Po necelých dvou hodinách a přiblížení nad centrem Nantes dosedáme na RWY 21. Další kroky směřují hned na přepážky autopůjčoven, které se nachází v samostatné budově pár metrů od terminálu. Na řadě jsme mezi prvními, dostáváme u Budgetu zánovní VW Polo za 4.700 Kč na 4 dny. Do navigace v mobilu zadávám adresu hotelu v Rennes.

První minuty na francouzských silnicích jsou ve znamení velké nervozity a maximálního soustředění, avšak po pár kilometrech na dálnici si připadám jako v Jiříkově vidění. Vládne tu naprostá pohoda a ohleduplnost, nikdo si nedovolí šlápnout na plynový pedál a překročit povolenou rychlost, byť mu pod kapotou vrní osmiválec. Není divu, pokuty jsou ve Francii opravdu vysoké a pro našince skoro likvidační. Navigace nás nepříjemným tónem upozorňovala každou chvíli na přítomnost rychlostního radaru. Po návratu za volant v Čechách jsem ono Jiříkovo vidění absolvoval znova, avšak ve zcela jiné a známé podobě.

Po půl druhé hodiny jízdy se ocitáme před hotelem Voltaire v Rennes, u kterého se dá zadarmo zaparkovat, do centra města je to půl hodiny pěšky. Trasu procházky nám určuje knižní průvodce Bretaň od Merianu. Centrum hlavního města Bretaně Rennes je pěkné a soudržné, polovina ulic je vystavěna opečovávanými a různobarevnými hrázděnými domky, které jsem kdysi viděl ve Frankfurtu. Na závěr se občerstvujeme na místní „Stodolní“ u tureckého stánku s kebabem. Po zpáteční cestě do hotelu hledáme nějakou večerku nebo market, kde by se dala koupit láhev vína na hotel, na nic však nenarážíme. Koncept vietnamských večerek asi do Francie ještě nedorazil a asi nedorazí, neb jsem tam žádného Vietnamce nespatřil.

Den 2. (30.5.)

Po vydatném spánku nás čeká programem nabitý den a tak neotálíme a vyrážíme hned z rána. Vydáváme se z Rennes malou oklikou, ale za to po rychlejší dálnici na sever, do Normandie. Naším prvním cílem je Mont-Saint-Michel, který je po Eiffelově věži snad druhým nejnavštěvovanějším místem ve Francii. Tento ostrov vás ohromí už z dálky, čím víc se k němu blížíte, tím vám připadá krásnější a momumentálnější. Auto jsme zaparkovali na nově vybudovaném centrálním parkovišti nedaleko. Parkovné činí nekřesťanských dvanáct euro na celý den, pokud stihnete prohlídku do dvou hodin, je cena parkovného poloviční. Parkování před samotným ostrovem je v současné době nemožné, buduje se zde nová příjezdová silnice, která má podobu staveniště, což nakonec i malinko kazí pohled na ostrov. Z parkoviště se můžete k Mont-Saint-Michel vydat pěšky nebo bezplatným shuttlem, který pendluje celý den mezi parkovištěm a ostrovem se dvěma zastávkami. My jsme nechtěli ztrácet čas, proto jsme využili tuto možnost přepravy. Ostrov je komplexem kostelů a klášterů, největší dominantou je samozřejmě klášter Saint Michel, jehož útroby jsou přístupné pouze za devítieurové vstupné, které se v době naši návštěvy nevybíralo, což nás velice mile potěšilo. Nicméně masa lidí, která se blížila v dlouhých šňůrách k ostrovu se čím dál víc zvětšovala a na zpáteční cestě už jsme se museli uličkou se suvenýry téměř prodírat, takže časná návštěva se rozhodně vyplatí.

Naše další zastávka byla v působivém přístavním městě Saint-Malo a taktéž to byl v rámci výletu náš první kontakt s oceánem, který jsme si náramně užili procházkou po pláži, která byla kvůli odlivu skutečně desetkrát větší. Na útesech pokrytými chaluhami se to hemžilo francouzskými rodinami hledajícími uvízlé slávky. Příjemným blouděním po ulicích opevněného města jsme zašli na proslulé tmavé bretaňské palačinky crepes ve verzi completes, tedy se šunkou, sýrem a vejcem.

Posilněni výborným pokrmem jsme se vydali o 50 kilometrů dál na západ na působivý Mys Fréhel, u nějž se nám naskytl nádherný výhled na skalní masivy, které jsou neustále bičovány vlnami Atlantiku. Měli jsme štěstí na krásné počasí a v dálce jsme spatřili anglický ostrov Jersey.

Nádhernou tečkou zakončený den byl asi o 120 km dále poblíž městečka Perros-Guirec, kde je bez nadsázky nejkrásnější pobřeží celé Bretaně, které je tvořeno růžovou či oranžovou žulou a vřesovišti. Ve stínu zapadajícího slunce se nám naskytl téměř pohádkový pohled, jehož kulisu dotváří malebný maják a přilehlý dům. Jakmile slunce zašlo za horizont, vypravili jsem se o pár kilometrů jižněji k městečku Laninnon, kde jsme v hotelu strávili další noc.

Den 3. (31.5.)

Po náročném předchozím dni zvolňujeme a plánujeme odpočinkový den, který opět sliboval krásné slunečné počasí a tak nám nic nebránilo vyrazit směrem na jih bretaňského poloostrova do překrásného města Quimper, navigace nás vede sice delší, ale rychlejší cestou kolem Morlaix a přes Brest. Město Quimper je proslavené výrobou keramiky fajánse a dominuje mu mohutná katedrála Saint Corentin. Kolorit starého centra je opět a typicky po bretonsku dotvářen barevnými hrázděnými domky.

Po dvouhodinové procházce se vydáváme po dálnici směr Vannes, do Carnacu, který leží na jižním pobřeží a nachází se v něm největší souhrn megalitických staveb na světě. Megalitická pole utváří na tři tisícovky menhirů - vztyčených kamenů, které jsou pozůstatkem civilizace, která tu byla dávno před Kelty. Prohlídková trasa kolem kamenných alejí se nese v tajemném duchu, člověk hledá odpověď na otázku, jaký význam mají “šutry” rozeseté v pravidelných kilometrových řadách. Na tuhle otázku prostě neexistuje jednoznačná odpověď, všechno je založeno jen na domněnkách. Pro návštěvníky kamenných alejí je tu bezplatné parkoviště a infocentrum, ve kterém lze zakoupit až kýčovité upomínkové předměty ztvárňující známé pohádkové postavičky Asterixe a Obelixe, coby dávných potomků keltského obyvatelstva.

Noc trávíme v hotelu typu “formule” poblíž dálnice u města Vannes.

Den 4. (1.6.)

Ani předposlední den ve Francii jakkoli nenaznačoval rozmary počasí. Z hotelu na kraji Vannes jsme popojeli do centra a jali se jej prozkoumat, bylo ještě docela brzy, ulice byly prázdné a ospalé, ale před katedrálou už byli na svých pozicích místní bezdomovci a žebráci. V uličkách Vannes jsme opakovaně spatřovali genius loci Bretaně, kterému vévodí neokoukatelné hrázděné domy ve stylu art deco a nespočet crepérii či chcete-li palačinkáren. Náš knižní průvodce nás zavedl k městským hradbám, před kterými se rozprostíral nádherný a opečovávaný francouzský park. Od parku jsme pak došli až k přístavu, ve kterém na lavičkách posedávali klebetící francouzští penzisti, na nábřeží se to hemžilo pejskaři, cyklisty, běžci - prostě vším vanneským obyvatelstvem. My tuhle neopakovatelnou atmosféru nasávali po “čecháčsku”, cpající se čerstvě upečenými bagetami a croissanty z místní boulangerie.

Po vzájemných konzultacích jsme se shodli na tom, že před Nantes se ještě zastavíme na některé z francouzských pláží smočit alespoň nohy. Zamířili jsem do malého městečka La Turballe, kde určitě jaktěživ Čecha nespatřili, ale dokázat vám to nemohu. Po příjemné a osvěžující plážové procházce jsme vyrazili směr Nantes.

Celkem složitý a zdlouhavý vjezd do centra naznačoval, že se jedná o poměrně velkou metropoli, ve které je radno se přesunovat pěšky, na kole či městskou dopravou. Parkování jsme měli zajištěno v podzemní garáží hotelu apartmánového typu, který byl situován jen pět minut chůze od Zámku vévodů bretaňských, jehož prohlídku jsme si nechali na poslední den.

Minimum únavy a krásné pozdní odpoledne bylo jako stvořené pro pěknou nedělní procházku po městě. Vydali jsme se kolem zámku směrem ke katedrále Petra a Pavla, po cestě jsme procházeli alejí, kde bylo na nedělní odpoledne celkem rušno, hudba hrála na plné pecky. Alej byla rozdělená na několik desítek herních pásů, na kterých mladí Francouzi soutěžili v tradiční společenské hře petanque. Nechali jsme se na malou chvíli unášet zdejší atmosférou a vydali se ke katedrále sv. Petra a sv. Pavla, která nás neohromila svou velikostí ani tak zvenku, jako spíše uvnitř. Chvíli jsem měl pocit, že se nacházím uvnitř slavného pařížského svatostánku. Od katedrály jsme se vydali k jediné výškové budově v Nantes, Tour Bretagne. Mrakodrap dosahuje výšky 144 metrů a vyhlídková terasa na střeše budovy je ve 119 metrech, ze které jsme měli Loirou protínající Nantes jako na dlani. V dálce bylo možné spatřit i runway nanteského letiště. Další kroky nás zavedly na půvabné náměstí Royale, na kterém se trůní fontána s několika sochami. Odtud jsme se zásobou burgrů, wrapů a hranolek z fastfoodu zamířili k našemu apartmánu.

Den poslední, cesta domů (2.6.)

Pondělní ráno se neslo v duchu končícího putování nejen po Bretani. Nenechali jsem si alespoň ujít prohlídku již zmíněného Zámku vévodu bretaňských vč. nádherného nádvoří. Chtěli jsme ještě navštívit muzeum na ostrově Nantes, ve kterém se nachází proslulý mechanický slon, ale dle informací z internetu se projížďky konají jen o víkendech a svátcích a jsou zamluvené na několik týdnů dopředu. Bylo nám to celkem líto, ale třeba to nebyla naše poslední cesta do Nantes, ve kterém je toho k vidění určitě více.

Po nákupech francouzských produktů ve zdejším hypermarketu jsme zamířili na letiště vrátit vypůjčené auto, se kterým jsme ujel téměř tisíc kilometrů a čekali na odlet směr Praha. Nástup se konal opět do autobusu, ve kterém jsme strávili ještě delší dobu než v Praze. Musím poznamenat, že se nekonala žádná kontrola příručních zavazadel, a to ani v Praze. Z Nantes jsme odletěli s desetiminutovým zpožděním, taktéž s B717 (EI-FBM) a v Praze přistáli deset minut před plánovaným příletem. Na závěr dodávám, že oba lety, jak z Prahy, tak z Nantes, byly obsazené tak z padesáti procent.

Zážitky pro tebe sepsal Lukáš Horák

06. 11. 2019, poslední aktualizace 2019-11-06T11:37:03+01:00

Lukáš Horák žije v České republice a procestoval 60 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 7 let, napsal pro tebe 1 cestopis a pomohl sepsat 1 průvodce . Má své stránky http://my.flightradar24.com/lucx.

3 komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele Ahmad Masúd
Ahmad Masúd

Velmi zajímavé vyprávění z jedné z nejzajímavějších končin Francie. V Nantes jsme kdysi bydleli, když ještě nebyli děti (a dokonce ani Volotea, zato letenky se tiskly na 4 papíry ... :-)) ), dopravní situaci mohu potvrdit. Odřídil jsem si jen pár set km ve Scenicu, ale na první vjezd na ten megakruháč na západním předměstí nezapomenu :-) ... vjet jo, ale vyjet... Taky mají pár odlišností v pravidlech a značkách, ale vůči cizincům jsou celkem tolerantní.

Výběr zajímavostí jste měli dobrý, vím ještě o několika "Hidden Europe style" zapomenutých místech, ale to běžně nezveřejňuji, nemusí být nutně všude plno ostrých kačen... ;-)

Jinak jak je Nantes celkem v pohodě, tak na jižní straně řeky už slušný punk.

Odpovědět
před 10 dny
Roman Trach

Chybí tady ještě point du ráz a malá vesnička Locronan.

Odpovědět
před 12 dny
Avatar uživatele Michal
Michal

Ty jo, počasí vám vyšlo úžasně. Francie je krásná, když nepřijde na nějaké z jejích ALE :)

Odpovědět
před 13 dny
Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 1 minutu
Kazachstan
cizy 2019-11-19T13:14:12+01:00 0 komentářů
Kazachstán 2018

Začiatok v Almaty a jej okolí spolu s výletom k jazeru Kaindy. Odtiaľ letecky do Usť-Kamenogorsku s pokračovaním do neslávne známeho Semipalatinsku a Kurčatova. Na konies Astana.

Čtení na 6 minut
Torres del Paine, Chile
Patrik Balcar 2019-11-18T23:34:11+01:00 0 komentářů
Chile 2018

Navštívili jsme Torres del Paine, jeden z nejkrásnějších národních parků Patagonie. Příroda to je krásná, ale bylo to tedy náročné

❤️ Oblíbené
Čtení na 56 minut
SOFIE za KAČKU
Kateřina Ostrá 2019-11-18T13:01:17+01:00 14 komentářů
Bulharsko 2019

Do Sofie bych asi nikoho nelákala, ale zlákají-li vás levné letenky, tak vězte, že budete mít na dosah úžasné hory. Ty člověku vezmou dech, zklidní tep a donutí vás i na Sofii vzpomínat s láskou ..

❤️ Oblíbené
Čtení na 6 minut
Cyklovýlet po Oahu (Hawaii)
Jaromír Volavý 2019-11-17T22:21:30+01:00 6 komentářů

Na Hawai, tam se mají. Aloha

Další cestopisy