Cestopis

Budapešť a okolí za 4 dny

Praktický cestopis pro všechny, kteří by chtěli navštívit nádhernou Budapešť a její okolí.
Avatar uživatele Jarda
Cestopis z roku 2019 napsal Jarda

Úvodem

Tenhle cestopis je pro všechny lidi, kteří přemýšlí o návštěvě Budapešti a okolí a jsou moc líní, nebo nemají čas vyhledávat si všechny informace. Snad to někomu poslouží i jako inspirace, protože k mému velkému překvapení je Budapešť opravdu nádherná, a i její okolí má co nabídnout.

1. den

I když jsou letenky do Budapešti extrémně levné, rozhodli jsme z Prahy do Budapešti jet autem. Nechtěli jsme být limitováni časem a navíc jsme chtěli navštívit i další místa a ne jenom Budapešť. Z Prahy na ubytování do Budapešti to bylo 540 km. 5 a půl hodinová jízda a kdo by to byl čekal, zasekli jsme se pouze jednou, a to díky D1. Slovenskou i maďarskou dálniční známku můžete zakoupit online, Slovensko je absolutně jednoduché, Maďaři to mají trochu složitější, musíte se registrovat na jejich stránkách a vyplnit celkem podrobný formulář. Ale pořád mi to přijde jednodušší než se zastavovat na benzínce.

Jako ubytování jsme si vybrali “Leda apartments“ přímo na ulici Király, což je jedna z nejživějších ulic ve městě, kousek od zastávky metra Opera a v podstatě v centru, i když centrum Budapešti se těžko definuje. Ubytování doporučuji všem, kteří jedou do Budapešti autem, protože nabízí parkování v podzemních garážích za pár euro denně. Obecně se nám ubytování líbilo, bylo tam čisto, perfektní vybavenost, rychlá wifi, prostě všechno co člověk potřebuje. A cena byla velice příznivá.

Rozpočet na celý výlet včetně ubytování bude na konci cestopisu.

Jelikož jsme byli ubytování na ulici Király, což je hranice Židovské čtvrti, plus nám Velká Synagoga nezapadala nikam jinam do programu, tak jsme hned po check-inu valili na zmíněné místo. Jde o největší synagogu v Evropě a druhou největší na celém světě. Její návštěvu i přes vyšší vstupné doporučuji, jen si dejte pozor na otevírací dobu. V zimních měsících je obzvlášť krátká a samozřejmě má zavřeno v sobotu.

Dále jsme si řekli, že navštívíme ten největší highlight celé Budapešti a možná i celého Maďarska a to Budínský vrch. Stačilo od synagogy intuitivně přejít na nábřeží a poté přes Řetězový most. Přímo naproti Řetězovému mostu je lanovka, která vás vyveze až nahoru. Funguje na podobném principu jako ta na Petřín, ale nahoru jí to trvá jen minutu. Ze samotného Budínského vrchu je nádherný výhled na Budapešť, už jenom kvůli tomu tam doporučuji vyjet nebo vyšlapat. Od lanovky jsme se vydali doprava a po pár set metrech došli k Matyášově chrámu a Rybářské baště. Ocitneme se zde ale ještě jednou druhý den, takže tam bude něco k těmto památkám podrobněji.

Přemýšleli jsme, co budeme dělat dál. Už byl večer a památky zavíraly. Nakonec jsme se rozhodli pro výšlap na kopec Gellert. Je vyhlášený tím, že z vršku jsou nejkrásnější pohledy na večerní/noční Budapešť. Po cestě jsme prošli kolem nádherné budovy Várkert Bazar, která slouží jako kulturní centrum, a dá se skrz ni projít od Budínského hradu dolů hradními zahradami. Při výstupu nahoru projdete ještě kolem zajímavé sochy sv. Gellerta. Musím říct, že jsme trochu podcenili naše síly, protože po krátkém spánku, přejezdu a už nachozených pár kilometrech po městě jsme na vrcholek kopce Gellert vyšli mokří, jako kdyby nebylo 6 stupňů, ale 36 stupňů. Ale musíte brát v potaz, že od Matyášova chrámu jsou to 3 km, nejprve z kopce k Dunaji a pak zase do strmého kopce. Musím ovšem říct, že to za to stálo. Výhled na celé osvětlené město je nádherný a opravdu se vyplatí nechat si tohle na večer. Na samotném vršku kopce Gellert se nachází socha Svobody a Citadela, kam se ovšem nedá jít. Přímo pod kopcem Gellert u Dunaje se nachází hotel Gellert, ve kterém jsou asi druhé nejslavnější lázně v Budapešti a kdo by to byl čekal, jmenují se Gellertovy. Ty ovšem zavírají už ve 20:00, a proto jsme je nechali na druhý den.

Měli jsme ovšem chuť po celém náročném a ne zrovna teplém dni zalézt do horké vody, a protože do vany na ubytování bychom se oba nevešli, tak jsme vyrazili metrem přes celé město od Gellertových lázní na náměstí Hrdinů. V městském parku za náměstí Hrdinů se totiž nacházejí nejslavnější Budapešťské lázně - Szechenyi.

Szechenyi lázně můžu s čistým svědomím naprosto doporučit. V recenzích na internetu je nejčastější stížnost na přeplněnost, což byl také jeden z důvodů, proč jsme si na jejich návštěvu vybrali čtvrtek večer. Lidí tam bylo tak akorát. Praktické informace k návštěvě Szechenyi - otevírací dobu mají do 22:00, takže jsou ideální na večerní koupačku po celém náročném dni. Vstupné se liší podle toho, jestli vám stačí skříňka na uložení věcí, a nebo chcete svoji vlastní kabinku. Za celodenní vstup zaplatíte tedy v rozmezí 450Kč - 500Kč. Ručník půjčují za 4000Huf - 2000Huf jako záloha, kterou vám vrátí, 2000Huf za půjčení, takže ty u sebe mějte připravené, až se převlečete. Jednu věc určitě musím doporučit a to - vezměte si vlastní pantofle/žabky. Chodili jsme po areálu bosí a říkal jsem si, že jestli tohle neodnesu plísní chodidel, tak už nikdy nic. Plus to samozřejmě klouže a venku šíleně zebou nohy. Jinak jsou lázně Szechenyi naprosto parádní. Jeden velký venkovní bazén, kde když je venkovní teplota opravdu mrazivá, tak si připadáte jako v ráji. A 11 vnitřních bazénů, které jsou všechny moc pěkné, a hlavně s opravdu luxusně horkou vodou. A zvláště a to jsem ocenil až zpětně po návštěvě Gellertových lázní, se v Szechenyi dá dobře orientovat.

Jestli budete v lázních Szechenyi večer, tak ještě doporučuji kouknout zvenku na krásně osvětlený hrad Vajdahunyad, který se nachází v tom samém městském parku.

Velká Synagoga
Budínský hrad z Řetězového mostu
Výhled od Budínského hradu
Matyášův chrám
Výhled z kopce Gellert
Hrad Vajdahunyad

2. den

Druhý den jsme začali 300 metrovou procházkou od hotelu směrem k budově Opery. Bohužel celá budova byla v té době pod lešením. Prošli jsme se tedy po slavném Andrassyho bulváru směrem k náměstí Hrdinů, ale až k náměstí Hrdinů jsme nedošli. Otočili jsme to po snídani v místní pekárně zpět a došli k bazilice sv. Štepána. Samotná bazilika otevírá v 9:00, ale já musím hlavně doporučit výšlap do její kupole, která je otevřena od 10:00. Z vršku je totiž nádherný výhled kolem dokola na celou Budapešť. A protože bazilika sv. Štěpána je opravdu monumentální stavba a nic kolem nedosahuje její výšky (prý ani nesmí), tak ten výhled stojí za to.

Od baziliky jsme se vydali směrem k Řetězovému mostu. U Řetězového mostu stojí za zmínku dvě nádherné budovy a to Maďarská akademie věd a hlavně palác Gresham, ve kterém se nachází hotel Four Seasons. Podruhé jsme si tedy přešli nádherný Řetězový most - asi nejkrásnější most v Budapešti. Dají se z něj také pořídit krásné fotky Budínského hradu a Parlamentu.

Tentokrát jsme ovšem nevyjeli lanovkou nahoru k Budínskému hradu, ale vzali jsme to doprava pěšky podél vody. Odtud zase můžete krásně vyfotit budovu Parlamentu. Poté, co jsme přišli k malebnému Kostelu reformované církve, jsme zabočili doleva (do kopce) a za chvíli došli k Rybářské baště.

Jedna z nejnádhernějších staveb v celé Budapešti ovšem není historická památka, je z 19. st. a slouží v podstatě jako vyhlídková terasa. Rybářská bašta není ale jedna velká vyhlídková plošina, je totiž složena z různých balkonů a teras a na ty nejlepší se platí vstup. Avšak i z těch nezpoplatněných budete mít nepřekonatelný výhled na město.

Hned vedle Rybářské bašty se nachází náměstí Nejsvětější Trojice se sloupem Nejsvětější Trojice a hlavně Matyášův chrám. Tyto místa prostě musíte navštívit, jinak to je jako byste ani v Budapešti nebyli. U Matyášova chrámu si dejte pozor na otevírací dobu a na bohoslužby, abyste se dostali dovnitř. Interiér i exteriér chrámu je okouzlující. Dá se případně koupit komentovaná prohlídka s průvodcem, kdy se dostanete i do věže na vyhlídku.

Od Matyášova chrámu jsme pokračovali přes náměstíčko k vyhlídce na opačnou stranu Budapešti, na tu stranu města, kde už v podstatě nic zajímavého není. Jedna zajímavost by se ovšem našla. Pokud sejdete schody dolů a dáte se asi 100 m doprava, tak dojdete k Nemocnici ve skále. Při našem příchodu jsme měli zrovna štěstí, jelikož za 5 minut začínala komentovaná prohlídka v angličtině. Jenom upozorňuji, že vstupné je trošku dražší (330Kč) a uvnitř se nesmí fotit. Na začátku vám promítnou film o historii místa a pak vás vezmou přímo do komplexu. Ještě jedno malé upozornění, s mými 195 cm to bylo občas o hlavu, ale dalo se to přežít. Hodinová prohlídka uteče jako voda a opravdu za ty peníze stojí. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí o historii Budapešti, a hlavně přímo o tom, jak se žilo v Nemocnici ve skále. Ta sloužila hlavně v období 2. sv. v. a blokádě Budapešti. Po válce byla přebudována na protiatomový kryt. Opravdu doporučuji toto místo nevynechat, obzvlášť když se jako já necítíte na návštěvu Budapešťského podzemí. Nemocnice vám tak tento zážitek alespoň trochu vynahradí.

Dále jsme zamířili přímo ke komplexu Budínského hradu. Komplexu, protože v hradu jako takovém se nachází ještě Národní galerie a Muzeum historie. Samotný Budínský hrad se dá zadarmo obejít kolem dokola. Několikrát denně se také koná komentovaná prohlídka v angličtině, která zahrnuje i vstup do Matyášova chrámu, Národní galerie a Muzea historie. Prohlídka je ovšem docela drahá a na dlouho, a tak jsme se rozhodli pofotit si jenom exteriér a kochat se výhledem na město. Když budete komplex obcházet, tak se nezapomeňte zastavit u zajímavé Matyášovy fontány.

Poté jsme sjeli lanovkou dolů k Řetězovému mostu a najedli se v občerstvení hned vedle vstupu na lanovku. Možná to je trochu tourist trap, ale byla to naše první zastávka od snídaně a jídlo bylo fajn, tak jsme to neřešili.

Do třetice všeho dobrého jsme vyrazili přes Řetězový most a za mostem zahnuli doleva. Po chvilce jsme došli k památníku Boty na Dunaji. Jedná se o několik desítek párů kovových bot, které symbolizují boty, jež si muselo několik tisíc Židů za 2. sv. v. na nábřeží vyzout. Hned poté byli zastřeleni a jejich těla svržena do Dunaje.

Dál už to bylo ale veselejší, protože jsme došli k jedné z nejimpozantnějších staveb na světě, a to k budapešťskému Parlamentu. Měli jsme objednanou prohlídku v angličtině a byli jsme za to rádi, protože na místě by se dala koupit maximálně tak v italštině. Takže určitě doporučuji koupit online s nějakým předstihem. V únoru nám stačil týden, ale v sezóně to asi bude horší, protože i teď nás překvapilo, jak moc tam bylo lidí. Prohlídka je každopádně zajímavá. Trochu nás zklamalo, že vychází jenom tak na 30 minut a průvodkyně vypadala a mluvila unaveněji než my. Prohlídku ale určitě vřele doporučuji. Hned naproti Parlamentu nepřehlédněte nádhernou stavbu Muzea etnografie. Vím, že o nádherných stavbách píšu často, ale opravdu jich je v Budapešti plno. Když už budete u Parlamentu, tak ještě koukněte na sochu Imre Nagyho, jednu z hlavních postav maďarského povstání v roce 1956.

U Parlamentu jsme si vzali metro ke Gellertovým lázním. Nejprve jsme chtěli navštívit kostel ve Skále, který je hned na začátku výšlapu na kopec Gellert, k naší smůle ale v 17:00 zrovna probíhala bohoslužba. Zašli jsme tedy nejdříve do lázní Gellert. Tyto lázně pro nás byly bohužel asi jediným zklamáním za ty 4 dny v Maďarsku. Vstupné bylo dražší než do Szechenyi, ale to by mi ještě nevadilo, kdyby nenásledovalo to ostatní. Gellert lázně byly pro nás prostě bludiště, ve kterém jsme se ze začátku vůbec nemohli vyznat. Když si koupíte skříňku a ne kabinku, tak to máte všude hrozně daleko. Doporučuji si proto připlatit za kabinku. Další důvod, proč si doporučuji připlatit za kabinku, je ten, že na rozdíl od lázní Szechenyi jsou šatny se skříňkami smíšené. To by se sice dalo přežít, ale bylo zde opravdu málo místa a s dalšími lidmi jsme se tam vyloženě mačkali. Když už jsme slavnostně všechno našli a půjčili si ručník, tak jsme zjistili, že do hlavního bazénu se nedá jít bez plavecké čepice a ta stojí 10 Euro. Než se vracet zpátky do skříňky pro peníze a pak s penězi zase zpátky, tak jsme raději hlavní bazén vynechali. Venkovní bazén byl zavřený. Lidí bylo určitě o hodně více než v Szechenyi, ale to bylo tím, že byl pátek večer. Ale objektivně musím říct, že už jsme byli unavení a hladoví a tak se nám to tak nějak všechno nakupilo, že jsme Gellert lázně celkem vyhejtovali.

Po nepovedené koupačce jsme se chtěli podívat do výše zmíněného Kostela ve Skále. Zavírat měli v 19:00, přišli jsme k němu v 18:40 a už bylo zavřeno. Všiml si nás ovšem správce a řekl nám, že nás viděl, jak jdeme od kostela pryč v těch 17:00, když probíhala bohoslužba a že nás teda ještě pustí dovnitř a navíc zadarmo. Tímhle gestem do nás pán opět vlil energii a za to mu ještě zpětně děkuji. Vhodili jsme teda alespoň nějaké mince do money boxu přímo v kostele. Kostel sám má zajímavou historii a když už budete u Gellerta, tak do něj určitě koukněte. Zajímavé je také to, jaké je v něm teplo oproti venku (nebo tedy alespoň v únoru bylo), díky okolním termálním pramenům, které pak ústí v Gellert lázních. Od kostela je také super výhled na zelený most Svobody.

Poté jsme odtud přejeli metrem na zastávku Batthyány Tér. Tady to místo je známe pro svůj nejkrásnější výhled na večerně/nočně osvětlený Parlament.

Bazilika sv. Štěpána
Výhled z baziliky sv. Štěpána
Palác Gresham
Parlament
Rybářská bašta
Boty na Dunaji

3. den

Třetí den jsme začali hlavní tržnicí ve městě (Central Market Hall/Nagy Vasarcsarnok), jež se nachází na nábřeží. Hned u ní je most Svobody, takže když ho přejdete, jste hned u Gellerta. Dejte si pozor, tržnice je zavřená v neděli, jinak otevírá každý den v 6:00 a zavírá v 18:00, jenom v sobotu už v 15:00. My jsme do ní dorazili v 9:00, ale například suvenýrových obchůdků byla otevřena tak půlka. Tržnice je zajímavá sama o sobě jako budova, ale doporučuji ji hlavně k nákupu suvenýrů, vína, čokolád, salámů, klobás, paprik, prostě všech typických suvenýrů z Maďarska. Je zde i několik podniků, co nabízejí typická maďarská jídla.

Dále jsme se prošli podél vody až po ulici Vigádo. Na tuto ulici jsme zabočili kvůli tomu, abychom tam nastoupili na žlutou linku metra a dojeli na náměstí Hrdinů. Čirou náhodou jsme tady ale našli moc hezký a hlavně obrovský suvenýrový obchod - Paprika Market. Sortiment je sice dražší než na tržnici, ale suvenýry vypadají kvalitněji a samozřejmě obchod nabízel i vína, čokolády, atd.

Potom, co jsme naplnili naše batohy k prasknutí, jsme se vydali metrem na náměstí Hrdinů. Přímo na náměstí Hrdinů se nachází Památník tisíciletí s 36 metrovým sloupem, který oslavoval v roce 1896 tisícileté výročí příchodů Maďarů do vlasti. Pod památníkem se nachází hrob neznámého vojína. Na obou stranách náměstí naleznete jednu krásnou budovu, Muzeum krásných umění a Sál umění. Poté jsme překročili most do městského parku Városliget. Pokud se vám povede dorazit do Budapešti v zimních měsících, tak si tady můžete zabruslit na veřejném kluzišti. Hned za ním se nachází hrad Vajdahunyad. Jde o repliku transylvánského hradu Hunyad ze začátku 20. st., ale i tak vypadá nádherně. Za malý poplatek můžete vylézt na Bránovou věž, ze které budete mít hezký pohled na park a nádvoří hradu. Nebo můžete navštívit Jákskou kapli. Ta má ovšem otevřeno jen na pár hodin tři dny v týdnu. Dále se v hradu nachází Zemědělské muzeum, zajímavá socha Anonyma a Apoštolská věž s vyhlídkou na město. Do Apoštolské věže ale můžete jenom s průvodcem, prohlídky jsou každou celou hodinu až do 16:00.

Z hradu Vajdahunyad jsme se přesunuli přes městský park kolem lázní Szechenyi do městské ZOO. Jedná se o jednu z nejstarších ZOO na světě, vstup není nějak závratný a ZOO je hezká, takže ji třeba na dvě/tři hodiny doporučuji. Na několika místech je i zajímavě interaktivní (jste mezi zvířaty), někdy se prý dá i nějaké to zvíře krmit. Jen dávejte pozor, zavírá už v 16:00.

Městská ZOO nás absolutně vyčerpala, nachodili jsme za 48 hodin snad 50 km a usoudili jsme, že si musíme jít na chvíli odpočinout na hotel. Po cestě metrem z náměstí Hrdinů na Operu jsme se ještě zastavili na pár zastávkách žluté linky metra a vyfotili je. Žlutá linka Budapešťského metra je totiž druhá nejstarší na světě, je těsně pod povrchem a její stanice vypadají opravdu zajímavě. V jedné stanici jsme se fotili, když se za námi rozešel revizor. Už jsem myslel, že nám snad chce vynadat za focení nebo chce vidět jízdenky. Ne, revizor sice nejspíš asi neuměl jinak než maďarsky, ale ukázal mi na foťák a gestem naznačil, že nás vyfotí. Znovu nás překvapila maďarská milost a vstřícnost. Metrem jsme nakonec dojeli až na zastávku Deák Ferenc tér, kde jsme si vyhlédli pekárnu Mlinar na ulici Károly. Určitě doporučujeme k navštívení a ochutnání místních specialit. U zastávky Deák Ferenc tér se také nachází Budapest Eye, ale už jsme se prostě viděli ležící v posteli a nešlo to.

Z krátkého odpočinku se stalo tříhodinové kóma, po kterém jsme večer vyrazili na Markétin ostrov. Samozřejmě by bylo vhodnější jít na ostrov za dne a v lepších teplotách, ale nevadilo to, jelikož z mostu Margit híd, který spojuje ostrov s pevninou, je nádherný výhled na všechny zásadní památky ve městě (Parlament, Gellert, Budín, Matyášův chrám, Rybářská bašta, Řetězový most). Už za ty hezké fotky to stálo. Samotný ostrov má 2,5km na délku a až 0,5km na šířku a je ideální na piknik nebo klidnou procházku. Hned na začátku ostrova se nachází Památník století, dále prý moc hezká fontána (v únoru byla samozřejmě nefunkční). Kdo má úchylku na focení se ve městech s názvem města, tak kousek za fontánou se nachází celkem velký nápis Budapest. Dále po ostrově jsme nešli a otočili to zpátky do města. Nachází se ale na něm ještě spoustu zajímavých věcí - Františkánský kostel, minizoo, Japonská zahrada, Vodárenská věž s věží, na kterou můžete vystoupat, venkovní lázně, atd.

Nakonec jsme se vydali prohlédnout slavné Budapešťské ruin bary. Jde o doslova bary v budovách, které jsou v podstatě ruinami. Jejich největší koncentrace je v Židovské čtvrti. Nejslavnějším a vlastně prvním ruin barem je Szimpla Kert, který se nachází kousek od Velké Synagogy. To, že je nejslavnější bylo vidět na frontě dovnitř, jež se táhla přes celou ulici. V sobotu večer se to dá jistě pochopit. My proto ovšem pochopení neměli a vyrazili jsme hledat ruin bar Kuplung. Když jsme podle map v mobilu přišli k plotu a zbořenému domu, tak jsme si dělali legraci, že to je teda doslova ruin bar. Po troše googlování jsme ovšem zjistili, že budova, kde se nacházel Kuplung, je opravdu zbořená. Nenechte se zmást google recenzemi a neaktuálním infem na netu a v průvodcích. Tohle nás otrávilo natolik, plus s uvědoměním si toho, že brzy ráno musím řídit, jsme se na další ruin bary vykašlali. Trochu mě to zpětně mrzí, ale už nebyla síla. Podle toho, co jsme měli najité by za návštěvu určitě stáli ještě ruin bary Fogas Haz a Doboz.

Čistě v Budapešti jsme tedy strávili 2 a půl dne. Nachodili jsme takových 55 km a beztak jsme neviděli všechno. Za zmínku určitě ještě stojí muzeum Teroru, na které, musím přiznat, jsme tak trochu zapomněli. Prý stojí za to i návštěva Budapešťského podzemí. Dále například protifašistický památník, památník osvobození Rudou armádou, Budapest Eye, atd.

Budapešťská tržnice
Náměstí Hrdinů
Budapest Eye
Noční Budapešť z Margit híd
Szimpla Kert
Ruin Bar Kuplung

4. den

Hned v 8:00 jsme se odubytovali a vyrazili autem směrem k János-Hegy. Jde o kopec, co je asi 10 km za Budapeští, a na kterém se nachází vyhlídka Elizabeth Lookout Tower. Navigace nás dovedla po silnici až na vrchol, ta je ovšem nejspíš jenom pro zaměstnance. Říkali jsme si, že na vrcholek to lehce vyšlapeme, ale musíme někam zaparkovat auto. Už jsme byli trochu zoufalí a tak jsme vjeli do areálu nějakých bytových domů, kde jsme potkali hlídače, kterému jsme se pokoušeli vysvětlit, že potřebujeme někde zaparkovat auto. Bohužel pan hlídač mluvil jenom maďarsky. Ukázal jsem mu na mobilu fotku vyhlídky a naznačil, že tam chceme šlapat. Hned nás pustil dovnitř a nechal nás v nějakém dvoře zadarmo zaparkovat. Chtěl jsem mu při odjezdu darovat pár euro, ale nebyl k nalezení. Výšlap na Janos-Hegy si ovšem dobře rozmyslete. Z našeho startovacího místa (vedle jsme pak našli celkem velké veřejné parkoviště), to bylo 2,5 km, ale sakra strmých 2,5 km. Což moje spolucestující zrovna neocenila a doufám, že tenhle cestopis nečte, protože jsem zrovna na internetu našel lanovku kousek pod vrchol.

Naše parkovací místo a zároveň i velké parkoviště pro veřejnost bylo na ulici Budakeszi. Lanovka se jmenuje Zugligeti Libego. Ale není přece nad krásnou procházku po tom, co jste toho za 4 noci moc nenaspali a nachodili jste 55km, ne? Každopádně vyhlídka je to absolutně famózní a určitě se tam podívejte. I kdybyste byli v Budapešti letadlem, tak poblíž našeho parkování zastavoval autobus. Lanovka jezdí od 10:00, vyhlídka má otevřeno od 8:00.

Dále jsme se vydali severně od Budapešti. Prozatím jsme vynechali malebné městečko Szentedere, kam jsme se později vrátili a jeli 50 km k zřícenině Visegrad. Tam naštěstí jde za poplatek zaparkovat přímo pod zříceninou. Po památce se procházíte sami a je to tak na hodinku pomalým tempem. Skoro zajímavější než samotná zřícenina jsou výhledy na Dunaj připomínající trochu slavnou vyhlídku Máj.

Poté jsme jeli asi 30 km do města Ostřihom, kde se nachází naprosto monumentální Ostřihomská bazilika. Zaparkovat se dá za poplatek přímo pod ní a její návštěvu určitě doporučuji. Mimo zimní měsíce se dá vyšlapat 400 schodů do kupole. Výhled na město a Dunaj byl ale pěkný i kousek od ní. Nezapomeňte určitě navštívit kryptu pod bazilikou.

A nakonec jsme se vydali asi 40 km zpátky k Budapešti do již zmíněného Szentedere. Tady vám nedoporučím návštěvu přímo nějaké památky nebo tak, ale prostě v centru zaparkujte (je tam spoustu placených parkovišť i normálních míst k zaparkování) a městečko si v klidu projděte. Je tam nespočet kostelů, krásných uliček, domů, kaváren, cukráren a restaurací. Je to fajn místo na to ještě vyzkoušet poslední maďarské jídlo a pořádně se posilnit na cestu domů, která je ze Szentedere asi na 6 hodin (do Prahy).

Elizabeth Lookout Tower
Budapešť z Elizabeth Lookout Tower
Visegrad
Výhled z Visgeradu
Bazilika v Ostřihomi
Szentedere

Praktické informace

Placení - skoro všude se dá zaplatit kartou. Dokonce i v suvenýrech na tržnici. Nedalo se zaplatit kartou na placených parkovištích, pak samozřejmě záchody a v pár obchůdkách na tržnici.

Metro - metro je opravdu jednoduché, pokud se neztratíte v Praze, tak se neztratíte ani tady. Koupili jsme jízdenku na 72 hodin za 340Kč, dá se zakoupit kartou nebo v hotovosti v terminálu před vstupem do metra. Ty ale nejsou všude. My si ji kupovali na stanici metra u Gellertových lázní. Terminály se dají přepnout do angličtiny, jsou jednoduché, a dokonce jsme v něm pomáhali koupit lístek jedné místní starší paní. Určitě doporučuji si lístky kupovat, protože revizoři nás kontrolovali x krát. Většinou vždy stojí před vstupem do metra nebo i v něm.

Autem po Maďarsku - měl jsem trochu strach z řízení po Budapešti, ale je to naprostá pohoda. Všichni řidiči jsou ohleduplní, navzájem se pouštějí, žádný problém.

ISIC slevy - i když je mi 28 let a ISIC mám dávno propadlý, tak stačilo ISIC jenom letmo ukázat a hned byla skoro všude sleva na vstup.

Závěr

Celkově jsou moje dojmy z Budapešti a Maďarska naprosto skvělé. Hlavně mě překvapili lidé, kteří jak slyší češtinu/slovenštinu tak na vás hned zkoušejí mluvit česky, jsou příjemní a jen se smějí. Budapešť je jedno z nejkrásnějších měst, co jsem kdy viděl. Doporučuji navštívit všechno, co jsme navštívili my a klidně i něco přidat navíc. Pokud jste low-cost cestovatel, tak vás potěší i většinou symbolické vstupy. A samozřejmě vynikající a levné jídlo.

Rozpočet na jednoho

Benzín (1250km) a dálniční poplatky - 1740,-

Ubytování (3 noci) s parkováním - 2220,-

Vstupy a metro - 2840,- (z toho skoro 1000,- jsou dvoje lázně dohromady)

Jídlo a pití nepočítám, protože každý se stravuje jinak a jíst a pít se musí, i když jste doma.

Celkově: 6800,- plus samozřejmě pojištění, suvenýry a jídlo s pitím.

Avatar uživatele Jarda

Zážitky pro tebe sepsal Jarda

02. 03. 2019, poslední aktualizace 2019-03-02T03:59:00+01:00

Jarda žije v České republice a procestoval 50 zemí světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne je už 3 měsíce, napsal pro tebe 1 cestopis .

Komentáře

Komentuj, hodnoť nebo se na cokoliv zeptej.

Avatar uživatele

Nechceš klikat? Přidej se mezi nás! (pokud nejsi robot)

 
 

Další cestopisy

Čtení na 5 minut
Čtení na 11 minut
Filipíny 2019
Orlovačka 2019-04-20T17:55:21+02:00 0 komentářů

Panglao, Camotes, Malapascua

❤️ Oblíbené
Čtení na 11 minut
Čtení na 7 minut
Taiwan očima backpackera
Tomáš Kleňha 2019-04-15T23:43:04+02:00 4 komentáře
Tchaj-wan 2017

aneb za měsíc okolo ostrova..

Další cestopisy