Bulharsko – 10 dní ze Sofie k Černému moři vlakem

Proč Bulharsko? Určitě částečně ze zvědavosti, ať už díky historkám z dob dávno minulých, nebo i z nedávných let, kdy se stalo Bulharsko synonymem levné all inclusive dovolené. Tyto balíčky jsou stále asi nej možnost návštěvy pobřeží, ale Open Jaw letenky s Austrianem v nás probudily zvědavost prozkoumat přece jen větší část země najednou.

Na konci tradičně rozpočet i tipy na cestu.

Termín: červenec 2026

1. Den: Vídeň – Sofie

Jelikož máme odlet docela brzy ráno, využíváme přenocování v hotelu Arion u letiště. Po probuzení tak stačí jen rychle přejet na parkoviště Orange. To využíváme vůbec poprvé. Nechali jsme se nalákat dobrou cenou i pozitivními reakcemi od ostatních cestovatelů (i tady na webu). Cesta k terminálu je trochu delší, než jsme zvyklí. Jak máme boarding passy připravené, můžeme zamířit rovnou do salonku. Stíháme ještě na konci června mastercard vstup na poslední chvíli 😊. Sky lounge na T3 je maličký, i tady jsme prvně, protože létáme většinou z T1.

Po krátkém dopoledním letu přistáváme v Sofii. Naše cesta vede rovnou ven k metru, která má zastávku hned před budovou. Kupujeme dvě jednorázové jízdenky a frčíme do centra. Vystupujeme na stanici Serdika, odkud to máme pár minut pěšky k hotelu. Chytli jsme akorát jednu v letních vln veder, takže i tahle krátká cesta dokázala dát zabrat.

Central hotel Sofia se ukázal dobrou volbou, pěkný pokoj s funkční klimou, fajn snídaně a parádní lokace, kdy můžeme chodit pěšky po městě a kdykoliv se snadno vrátit. Je to opravdu všude kousek.

Po ubytování spěcháme na pozdní oběd. Nechce se nám nic vymýšlet a tak zkoušíme Happy grill. Známý bulharský řetězec je takovým místním McD, ve všech pobočkách je to samé jídlo, ceny i uniformy. Jinak personál je tu přátelský a ochotný (což jak později zjistíme, není v Bulharsku úplně pravidlem) a i jídlo dobré a za slušné ceny. Což nás vedlo k tomu, že se sem ještě vrátíme. Po dobrém obědě jdeme na první část prohlídky města.

Katedrála St. Nedelia je prakticky hned přes ulici, takže sem míříme jako první. Je tu zrovna svatba, takže musíme chvíli čekat a dát si malou procházkou kolem, než se dostaneme dovnitř.

Poté se vracíme kousek zpět ke Katedrále Sv. Josefa. Dost moderní budova postavená polskou kapucínskou misií je uvnitř překvapivě malá a strohá.

Poté pokračujeme pěšky po hlavním bulváru, kde míjíme sochu Sv. Sofie, která je umístěná uprostřed rušné křižovatky - možná jen potřebovali využít podstavec po Leninovi, který tam stál předtím 😂 a pokračujeme dál k parlamentu. Cestou ještě míjíme kostel Sv. Jiří a i tady dovnitř aspoň na chvíli nakoukneme.

Kousek za budovou parlamentu zatáčíme do středu města k národnímu divadlu. Je to pěkná budova hned vedle parku, kde je fontána a taky dost lidí. Místo slouží evidentně jako příjemná odpočinková zóna.

Procházka pokračuje na náměstí Slaveykov. Toto místo patří mezi nejpopulárnější náměstí ve městě. Je pojmenované po dvojici spisovatelů, mají tu i svoji sochu.

Tahle výprava nám dala i díky teplu trochu zabrat a tak se pomalu otáčíme a jdeme zpět na hotel si trochu orazit.

Večer jdeme k národnímu paláci kultury. Vzhled je teda na můj vkus dost moderní. Budova je častým místem koncertů a různých akcí ve městě. K němu přiléhá velký park s dlouhou fontánou, kde se večer setkává hromada lidí. Chvíli tu zůstáváme a nasáváme atmosféru. Poté jdeme na véču na stejné místo jako na oběd. Pořád nás překvapuje, kolik je tady lidí a to i místních. Jsme rádi, že si vůbec sedáme. Po jídle náš večer ještě nekončí a jdeme ochutnat trochu místního piva. Zkoušíme podnik Beer University na hlavní pěší zóně Vitosha. Je tu 16 píp a slušný výběr, i když těch stylů zas není tolik. Odcházíme až pozdě v noci a spokojení. Vracíme se na hotel ještě oklikou omrknout Katedrálu svatého Alexandra Něvského v nočním světle. Večer a zvenku vypadá mnohem líp než ve dne a zevnitř a hlavně tady večer není tolik lidí. Večerní procházku ke katedrále určitě doporučuju. Pak se odplížíme na hotel.

2. Den: Sofie

Po snídani jdeme projít zbytek zajímavostí v centru. Hlavně to musíme taky trochu dávkovat, protože léto jede pořád na plný plyn.

Začínáme u katedrály svatého Alexandra Něvského. Není tu ani dopoledne překvapivě moc lidí, jen škoda, že výhled kazí pódium. Tentokrát je čas se podívat i dovnitř.

Hned vedle je kostel Sv. Sofie, prý nejstarší ve městě, a právě po něm se bulharská metropole jmenuje. Zvenku je takový nenápadný, ale uvnitř je už pohled daleko zajímavější. I tady platí, že vstup je zdarma. Po pár fotkách jsem ale přistižen při focení a přesvědčen k zaplacení poplatku 5€. Ono by se člověk ani nechoval jako uličník, kdyby ty popisy a informace byly trochu transparentní. Podobný systém jsme zjistili, že funguje na více místech.

Po cestě k hotelu je ještě Chrám svatého Mikuláše, což je tradiční ruský kostel. Tady už je info o poplatku viditelné, tak jenom nakukujeme, přece jen je tu k vidění prakticky to stejné jako všude jinde. Zato venkovní část je hodně výrazná.

Jdeme dál k centru, ale místo k hotelu zatáčíme k nedaleké mešitě. Mešita Banja Baši je dnes jediná sofijská mešita a zároveň jedna z nejstarších na Balkáně. Byla postavena v dobách osmanské nadvlády v 16. století. Interiér uvnitř je strohý, ale je tu krásný klid i chládek, takže tu v klidu chvíli odpočíváme, než se přesuneme na oběd.

Restaurace Central je prakticky naproti. Menu je překvapivě slušné, ale obsluha by mohla být trochu příjemnější. Hlavně je tu kromě grilu i pár jídel s omáčkou, takže ve finále celkem spokojenost. Poté pokračujeme zpět na hotel na krátký odpočinek.

Odpoledne se jdeme poptat na degustaci vína do nedaleké vinárny. Volný termín je až večer, a tak se vracíme ještě na skok na hotel a na 19h jsme na značkách. Vinotéka Tempus vini má vína z celé země a také ze svojí vinice. Ochutnávka je poutavá, dozvídáme se zajímavé informace o historii a poté ochutnáváme celkem 5 různých vzorků. Za 20€ myslím fajn strávená hodina. Bylo vtipné poslouchat turisty z USA, jak se jím líbí místní atrakce „Red flat“, což je starý komunistický byt ve formě muzea. Na to majitel vinotéky jen konstatoval, že to dobře zná, protože v něčem podobném pořád žije😂. Vracíme se do happy grilu na véču a pak už jdeme balit. Ráno nás čeká odjezd.

3. Den: Sofie – Plovdiv

Po snídani jdeme na metro. Po krátké peripetii s nefunkčními jízdenkami, kdy nám turniket odmítá přečíst kód, přejíždíme k hlavnímu nádraží. Tady už na nás dýchá duch dob nedávno minulých plným douškem. Samotná budova nádraží je typická ukázka brutalistické architektury – obří, hranatá, celkově ošklivá a uvnitř rozsáhlý skoro prázdný prostor. Všechny panely s odjezdy jsou jen bulharsky, ale čísla naštěstí přečíst zvládneme všichni😊.

Vlak už čeká na nástupišti. Je to docela zajímavý mix – vpředu poměrně moderní Vectron (prý jeho slabší verze) a za ním vagóny, které byly moderní v NSR minimálně před 20 lety. Ale zas klimatizace funguje, sezení slušné a jedeme na čas. Je teda dost plno, občas někde okolo probíhají dohady ohledně místenek, ale cesta ubíhá docela slušně i přes časté opravy na trase. O 2,5 hodiny později vystupujeme v Plovdivu. Tady ale vedro dosahuje nového vrcholu. Bereme si na nádraží taxi, abychom se dostali k hotelu.

Hotel Odeon je ideálně na půl cesty mezi starým městem a nádražím. Menší hotel s fajn personálem a s originálně zařízenými pokoji je dobrá volba. Z okna se dá s trochou štěstí vidět římské fórum, jednu z místních starobylých památek. Je tu i slušná restaurace, jen menu je na náš vkus trochu moc exotické. Dost je tu takový ten zabíjačkový styl na místní způsob.

Jsme tu jen jednu noc, tak rychle na průzkum města. Počasí tomu teda moc nenahrává.

Antický stadión Filipopolis z 2. století byl nalezený během vykopávek. Odkrytá část stadionu je nově zrestaurovaná a je pod povrchem současného náměstí. Hned vedle stadionu je i mešita Djumaya, máme ale smůlu, protože je zavřená. Kousek dál je Katedrála Zesnutí Bohorodičky, tady můžeme v klidu dovnitř trochu se opět ochladit. Jsme pod dozorem, takže focení vynechávám a jdeme pomalu dál. Zastavujeme krátce u kostela Sv. Demetria a přicházíme ke známému divadlu.

Antické divadlo v Plovdivu je jedno z nejlépe zachovaných římských divadel na světě. Postavené v 1. století pořád slouží svému účelu a konají se tu pravidelné koncerty, různá vystoupení atd. Kromě samotné kultury je ochozů i pěkný výhled na okolí. My máme každopádně po příchodu smůlu a nacházíme divadlo zavřené kvůli večerní akci.

Pokračujeme dál starými uličkami a doplazíme se až k etnografickému muzeu s jeho ikonickým balkónem. Tady chvíli odpočíváme a okolo Balabanova domu se uličkami vracíme k hotelu. Cestou míjíme domy ne nepodobné domům v albánském Beratu, jen barevnější. Po cestě se ještě zastavujeme v hospůdce „Fabric“ na jedno, která vaří stejnojmenné vlastní pivo. Vypadá to tady teda jak doupě motorkářského gangu, ale pivko dobré a nic se nám nestalo, takže asi dobrý 😁. Pak si dopřáváme malý odpočinek na hotelu.

Před večeří jdeme ještě na kopec Danov, kde je i hodinová věž, která je jednou z ikonických bodů města. Je odsud každopádně krásný výhled na staré centrum. Poté míříme na véču. Vybíráme restauraci Shevitsa, super volba. Tradiční bulharská kuchyně, craft pivko (ale jen v lahvi), příjemná obsluha a plné stoly. Dlouhodobě výborné hodnocení tu není náhodou.

Já jdu večer ještě na krátkou toulku městem, protože ta večerní atmosféra a živoucí centrum je tady prostě parádní.

4. Den: Plovdiv – Burgas – Nesebar

Po snídani jdu ještě na druhé kolo prohlídky. Chci si ještě vychutnat oba kopce, než spustí další kolo spalujícího žáru. To se ve finále tolik nedaří, ale jak Nebet Tepe s ruinami staré pevnosti, tak i Danov určitě stojí za prohlídku. Následuje oběd v Happy grilu a poté už nemáme k dispozici pokoj, takže čekáme chvíli na terase u hotelu než přijede taxi, které nás odváží opět na nádraží. Tentokrát tu musíme ještě chvíli čekat, protože z hotelu jsme byli slušně vypuzeni 😁.

Vlakové okénko

Na webu bulharských drah jsou aktuální jízdní řády i možnost koupit jízdenky online. Online nákupy jsou k dispozici jen pár dní dopředu a u dálkových vlaků je povinná místenka za drobný příplatek. Stránky jsou trochu historické, ale celkem funkční. Registrace pro nákup je povinná, občasné přepnutí do bulharštiny je trochu nepohodlné, ale po hrůzných online registracích na Madeiře už mě tahle funkce tolik nešokuje 😊. Co je nemilé, že se nedá vybrat vagón, nebo mně se to aspoň nepovedlo. Z každé kategorie jsem měl náhled vždy jen na jeden (asi dokud se nenaplní, tak jiný nenabízí). Je to škoda, protože další vozy mohly být třeba velkoprostorové. Každopádně ceny jsou opravdu super výhodné, vlaky jezdí docela často a nám i včas. Takže je to dobrá možnost jak se pohybovat na delší vzdálenosti.

Vlak přijíždí včas, tentokrát na vagóny tolik štěstí není (což bylo poznat už při rezervaci). Staré kupátkové vozy bez klimy. Komfort jak v devadesátkách a před námi 4 hodiny cesty. Milovníci nostalgie si můžou zavzpomínat na cesty vlakem na rekreaci ROH😊. Jednu chvíli je naše kupé úplně plné, takže parádní pohodlí. Poslední úsek cesty už je ale nová trať a vlak dost zrychluje. S otevřenými okny je to dost cítit . Do Burgasu přijíždíme jen o pár minutek později, což je super výkon na více než 400km dlouhou jízdu se spoustou oprav (slyšíte, vy tam z ČD? ). Před budovou čeká řidič, který nás bere na hotel. Po checkinu si dáváme první večeři u moře a jdeme spát. Byl to náročný den.

5. Den: Nesebar

Blíže se seznamujeme s hotelem a okolím a plánujeme zůstat někde v okolí na pláži. Z hotelu Evridika máme trochu smíšené pocity, které s postupujícími dny nabírají na intenzitě. Samotný hotel je akorát velký, hned u moře, pokoje čisté, ale dost mu to kazí personál. Hlavně proces servírování snídaně by dokázal slabším jedincům znechutit den.

Celodenní plán vychází dokonale, pláže mají všude v okolí jednotnou sazbu za lehátka (15€ za set), tak tu jsme celý den až do večera. Na jídlo to večer zkoušíme na hotelu, grilovaná ryba a těstoviny s mořskými plody byly ok a víno slušné, takže nakonec celkem vydařený večer.

6. Den: Nesebar staré město

Po snídani jdeme na nedaleké molo, kde by mělo fungovat vodní taxi. Po chvíli čekání opravdu přijíždí loďka. Cestou jsou ještě dvě další rychlé zastávky a po příjemné jízdě vystupujeme na kraji starého města. Za 10€ celkem fajnová projížďka.

Vystupujeme u sochy Sv. Mikuláše a kousek od starého mlýna. Ty jsou tak první na řadě na prohlídku. Potom co projdeme uličkou hanby plnou obchodů, vidíme první z mnoha kostelů – Sv. Štefan. Prakticky hned naproti je antické divadlo. Nedaleko (prakticky uprostřed starého města) je Chrám Krista Pantokratora, ten ale nacházíme zavřený a s lešením okolo.

Za rohem procházíme kolem kostela sv. Jana Křtitele a potom kostela svaté Paraskevy, který vypadá ještě pěkně zachovalý. Procházka starými ulička končí u kostela Sv. Sofie, který patří na seznam UNESCO. Z kdysi významné dominanty města dnes zbyly jen obvodové zdi. Po takové procházce už je čas na oběd. Restaurant „The old tree“ je opravdu krytý starým stromem a přes očekávání turistické pasti překvapil celkem slušnými cenami a přátelským personálem (aspoň že někde).

Poslední zastávka ve starém městě je vinařství Messembria. Tady absolvujeme příjemnou degustaci a po ní si bereme dvě lahvinky s sebou a vracíme se pomalu k přístavu.

Po krátkém čekání je tu opět loďka a my máme příjemnou cestu zpět. Teď už počasí není tak růžové, dost se zatáhlo, ale dojeli jsme akorát na zastávku nedaleko hotelu. Sotva jsme vystoupili, spustil se obří liják, takže hezkou chvíli čekáme pod střechou u mola, než to nejhorší přejde a můžeme zpět na hotel. Počasí je podobně hnusné až do večera, až do večera zůstáváme na hotelu.

7. Den: Nesebar

Od snídaně mi není zrovna nejlíp, dopoledne tak trávím vleže prakticky až do pozdního oběda. Ten z bezpečnostních důvodu dnes vynechávám. Později odpo už je přece jen líp a můžeme se přesunout na pláž. Večer rozháním neposedný žaludek pomocí kuřecího souvlaki a pivka. Vypadá to nadějně, snad to nebylo nic velkého.

8. Den: Nesebar – Burgas

Bez auta tu není moc možností kam se jet podívat. Ani GyG nám nenabídlo na poslední dny nic moc zajímavého. Nakonec padá rozhodnutí projít aspoň centrum Burgasu.

Autobusovou zastávku máme hned před hotelem. Jízdní řády žádné, ale po nějaké době bus přijíždí a jízda trvá asi hodinu. Cestou si uvědomujeme rozdíl, jak Bulhaři kývají a vrtí hlavu při souhlasu a nesouhlasu (skoro na konci pobytu!). Na zastávce nastupuje postarší paní a ptá se: „Burgas?“ a po důrazném zavrtění hlavou průvodčího spokojeně nastupuje.

Z autobusáku v Burgasu jdeme směr centrum ulicí Aleksandrovska, což je takový hlavní pěší bulvár. Asi v půlce je na zemi velký kompas, který má značit střed města. Pokračujeme ještě kus rovně, u soudu se otáčíme ke kostelu Sv. Cyrila a Metoděje, dokonce i krátce nahlédneme dovnitř. Procházíme uličkami dál k arménskému kostelu a ještě dál starými uličkami až k ulici vedoucí zpět k nádraží. Zastavujeme se na oběd, vybíráme trochu náhodně podnik „8 Mamas“, a tady byla určitě spokojenost. Kavarma byla super a po jídle akorát dojdeme na nádraží a autobusem jedeme zpět k hotelu. Stíháme jít ještě na skok na pláž si trochu odfrknout po tom chození a další den je pomalu pryč.

9. Den: Nesebar

Poslední den. Snídaňový boj už bereme s humorem a po krátkých nákupech jsme celý den na pláži. Den po náročném nicnedělání zakončujeme véčou v naší nakonec oblíbené restauraci a vracíme se na pokoj, kde na nás čeká červené víno koupené ve starém Nesebaru. Nemáme otvírák, takže jdeme otevírat kartáčkem na zuby. První peklo je dostat se vůbec k zátce, protože je celá zalitá jakýmsi voskem. Tady nám pomohl klíč od pokoje a vosk jsme vrstvičku po vrstvičce seškrábali. Potom už jen stačí protlačit zátku dovnitř a je vymalováno. To se ale snadněji řekne, než udělá. Nedaří se mi včas přestat tlačit, tak že když se dostanu skrz, ozve se „šplouch“ a od vína je zeď i já. (Takže pro příště: otevírat ve vaně a bez oblečení 😁) Vypadám, jako kdyby vedle mě explodovala kráva. Celá ta anabáze za to ale stála a opravdu jsme si na balkóně vychutnali parádní víno a dobře se nám potom balilo na cestu.

10. Den: Nessebar – Burgas – Vídeň – ČR

A je tady den odjezdu, auto na nás opět čeká po snídani před hotelem. Odevzdáváme klíče, úsměv ani dotaz „jak se vám u nás líbilo“ nepřekvapivě neproběhl a frčíme na letiště. Cesta utekla rychle. Jelikož máme palubní vstupenky, jdeme rovnou na bezpečnostní kontrolu. Před cestou ještě nakoupíme poslední zásoby a čekáme na odlet. Ten je včas a bez problémů a odpoledne přilétáme do Vídně.

Než si ale vyzvedneme z Orange auto a dojedeme domů, je už pozdní odpoledne. I tak je to ale pořád dobrý čas dát se trochu dokupy před dalším dnem v práci.

Zhodnocení dovolené:

Možná jsme čekali méně, takže nakonec šlo o příjemné překvapení. Centrum Sofie je pěkné a stojí za návštěvu, je navíc i dost kompaktní a to hlavní se dá projít pěšky. Případná cesta metrem je bezproblémová. Večer to tu v centru dost žilo, restaurace, kavárny, víno i craft pivo, po téhle stránce bez stížností. Personál snad všude naprosto fajn a domluva také. Plovdiv nám trochu zhoršil dojem kvůli velkému vedru, ale i tady nakonec prima zážitek. Opět centrum je poměrně malé, dá se tu dobře toulat starými uličkami a je tu k vidění dost historických míst. Nesebar byl potom odpočinková tečka. Moře příjemné, ceny i tady pohodové a počasí poměrně vyšlo. Jo a cesta vlakem pěkný retro zážitek. Klidně bych se na pár dní vrátil.

Info o cestě:

Letenky: Austrian, dvě kabinová zavazadla v základním tarifu. Koupeno na jednu rezervaci jako open jaw Vídeň – Sofie a Burgas - Vídeň.

Ubytování:

Sofie, Central Hotel Sofia – 10 minut od metra Serdika, odkud se dá dostat na nádraží i letiště. V pěší vzdálenosti prakticky vše důležité, dobré snídaně, tady naprostá spokojenost.

Plovdiv, Hotel Odeon – ideál lokace mezi nádražím a starým městem. Do centra je to kousek a přitom je tu večer naprostý klid. Pokoje originálně zařízené ale funkční. Je tu jen omezený mini výtah.

Nessebar, Hotel Evridika –Tady mám trochu rozporuplné pocity. Hotel je hned u pláže a autobusové zastávky. V okolí je pár obchůdků a restaurací. Cena byla fajn a musím říct, že pokoj pěkný, prostorný, velký balkón, po téhle stránce bez stížností. Potom ale dojde na personál – až na pár výjimek moc nezdravící, neochotný, věčně nasraný a místy i trochu zmatený. Snídaně jsou výběr z menu (dost nešťastný výběr), ostatní jídla celkem slušný výběr, ale kvalita nic extra. Hlavně položky z objednávky chodí po částech v naprosto náhodném pořadí a nečekaných prodlevách, takže se společně kolikrát moc nenajíte.

Doprava: Dálkové přesuny vlakem (levný a efektivní, jen základní pohodlí), po městech se dalo pěšky. Z letiště v Sofii metro, v Burgasu na dálkovou dopravu objednáno auto přes AtoB.

Tip kam za jídlem a pitím:

Happy grill (Sofie a Plovdiv), pokud na něj narazíte, bez obav využijte. Pobočka je i v Burgasu. Velký výběr, dobré ceny a pánská část výpravy bude spokojena i pohledem na personál 😊.

Shevitsa (Plovdiv), tradiční bulharská kuchyně, dost plno, příjemný personál, žádné stížnosti.

Adeti Bar & Dinner (Nessebar/Ravda), byli jsme zde nakonec opakovaně. Široký výběr, dobře ochucené a pěkně naservírované jídlo za slušné ceny. Nevýhodou je absence vína po skleničkách, musíte brát celou láhev.

Beer university (Sofie), 16 píp s bulharským craft pivem. Přímo na bulváru Vitosha, pěkné posezení.

Ceny obecně: pohoda, většinou podobně nebo levněji než u nás. Jídlo mezi 8-15€, pivo kolem 2,5€. Ceny veřejné dopravy super, Benzín podobně jako u nás. Plážový set v Nesebaru za 15€.

Počasí: vedro, vedro a ještě jedou vedro. Sofie byla rozpálená na 30- 35 stupňů, Plovdiv rozžhavený asi na 37. Až u moře se počasí trochu uklidnilo. Kromě jednoho odpoledního deště, polojasno a teploty akorát.

Rozpočet na 1 osobu:

Letenky: 4050Kč

Ubytování: 11400Kč (včetně 0 dne ve Vídni)

Doprava: 1350Kč (2 x vlak, 2 x auto)

Celkem na osobu: 16800Kč

Ostatní náklady na 1 osobu:

Jídlo, pití, drobné výdaje: 4500Kč

Ostatní náklady: 2 x degustace 800Kč

Cesta na letiště a parkování: 890Kč (Orange parking)

Když už jste dočetli až sem, budu rád pokud i omrknete moje sociální sítě:
https://www.facebook.com/HonzaDovolenkar
https://www.instagram.com/dovolenkar_honza
https://www.youtube.com/@travelerhonza9339