Bulharsko 5/2024
Bulharsko se spaním v autě.
Cestopis z roku 2024 napsal camper66
Příběh začíná ještě dřív než odjedeme. Dva dny před odjezdem ztratíme klíče od škodovky. Trnu strachy kdo je našel na chodníku a co se stane až odjedeme.
Hledáme je všude ale nic. Den před odjezdem je najde Jana, která nikdy neřídí, v kapse kabátu. Uff. Tak snad už nepřijde nic horšího... (Přijde).
Nastal den odjezdu, auto připravené, naložené, lednice chladí, baterie se nabíjí, jídlo a vše je naloženo. Zbývá jen nalít vodu do 60ti litrové nádrže a jedeme.
Při napouštění nádrže jdu povolit kohoutek aby se trochu propláchla a ... ten se utrhne a zůstane mi v ruce! Je to možné, že vydržel jen jeden rok?
Horečně hledám řešení. Vodu potřebujeme a bez kohoutu není možné vodu vypustit. Narychlo tedy opravuji. Odvrtám zbytky rezavé tyčky a opravím kohoutek s pomocí souseda, který jde okolo plotu a vidí, že někam jedeme. Tak snad už můžeme vyjet.
Honzu naložím v Kolovratech a jedeme do kempu ve Znojmu. Sejde se zde všech 6 aut. Sestava lidí je skvělá. Kemp je na pěkném místě u řeky a zároveň pod klášterem, kde je velká prodejna vína.
Než se zavře prodejna vína, máme tam účet a znají nás všechny. Ráno se otevírá v 9 a tak nemůžeme odjet dříve, než se doplní zásoby.
„Další den jsme jeli sami, bez ostatních...“
Další den jedeme sami! Jak se to stalo? No prostě další překvapení na nás čekalo hned z rána.
Ráno vstanu mezi prvními a jdu připravit snídani. Mám v plánu uvařit 2l čaje a udělat vajíčka s chlebem a nějaké uzeniny.
Když připravím plynový vařič a pustím plyn, nic se neděje. Aha, došel plyn. Nevadí, máme druhou bombu. Začnu prázdnou bombu odpojovat a ona syčí. Hmmm, tak asi nebude tak prázdná. Chyba je jinde.
Krb na plyn nám hoří a tak zbývá přívodní hadice k vařiči. Tu jsem před odjezdem vylepšil o novou rychlospojku ale nevěděl jsem, že plyn přes ni může jen jedním směrem... Takže nemůžeme vařit.
“Takže nemůžeme vařit."
Zatím jsme dojeli do Znojma a hned takové problémy. To musím nějak vyřešit a koupit potřebnou spojku na plynovou hadici jinak nevím jak budeme jíst...
Je pondělí ráno a nejbližší obchody s věcmi pro kempování jsou v Brně a otvírají v 10 hodin. S Honzou tedy opouštíme skupinu a jedeme směr Brno, zatímco ostatní jedou směr Maďarsko.
Vypadalo to hodně špatně ale měli jsme štěstí. Napadlo nás jet do hobby marketu. Tam nic nebylo. Ochotná prodavačka nám poradila jít vedle do jiné firmy, což byla sběrna surovin. Pán ve sběrně zvedl obočí ale poradil, že vedle jsou svářečské potřeby. To už znělo lépe a dokonce měli otevřeno. Koupili jsme potřebný díl a vyrazili za ostatními. Uff
Tento den jsme měli urazit 700km a skutečně jsme to dali. Já pořád usínám ale Honza statečně řídí a když on nemůže vystřídáme se. Po cestě navštívíme vyhlídku s největší sochou Sokola, který je spojen s historií Maďarska. Na místě byl i hezký výhled a místo k pikniku.
"Co tady hledáme? "
Zbytek cesty byl únavný. Když jsme z posledních sil dorazili do Rumunska, jeli jsme pořád kolem nekonečných polí. Nikde nic, jen rovná krajina a pole. Co tady hledáme?
Kluci tu jednou byli a nějak omylem našli krásné místo uprostřed pole.
"A pak Honza jedním tlačítkem vypnul celý kemp. "
Po celodenní jízdě jsme využili možnost najíst se v kempu. Byl na velmi zvláštním místě. Uprostřed pole. Po cestě k němu jsme tedy jeli mezi lány a nečekali nic extra najednou se objevilo krásné místo s vodní plochou, udržovaným okolím a ostrovem na kterém byla restaurace, přírodní jezero ke koupání s mnoha lehátky a zároveň zde bylo možné parkovat s auty.
Bylo to jak z jiného světa. V okolí jsme dosud míjeli spíše chudé vesnice a nekonečná pole ve zcela rovné krajině.
Bylo jsme utahaní a využili možnosti najíst se na místě. S Honzou jsme si dali špagety carbonara a byly skvělé. Majitel nám dal i litr pálenky, která byla dobrá ale nedokázali jsme ji celou vypít ani v 10ti lidech.
Když jsme zaplatili a už jen povídali, byla už tma a kemp byl osvícen pěkně led světly. Záchody byly pěkné vyřešené s krásnými umyvadly, dekoracemi a vůněmi.
Majitel se naklonil k Honzovi, protože byl jediný kdo uměl dobře anglicky. Říká mu:"Až půjdete spát, vypněte vše tlačítkem na generátoru ".
Šli jsme k autu a vzpomněli si na slova majitele. Je na nás vše vypnout.
Proud pro celý kemp vyráběla elektrocentrála postavena stranou u jezera. Vzali jsme tedy baterku a šli jí vypnout.
Honza statečně zmáčkl tlačítko a celý kemp se ponořil do tmy.
Po cestě k autu potkáváme ve tmě lidí nadávající na to, že někdo vypnul proud, nejde voda v koupelně a nefungují záchody. To nám majitel jaksi zapomněl říct...
Celou noc slyšíme kvákání žab. Ach jo. Nějak jsem u toho nemohl spát.
"Česká hospoda 1000km od Prahy."
Po cestě do Bulharska projíždíme Banátem což je rozsáhlá oblast v Rumunsku v které jsou i české vesnice.
Stavíme se tedy ve vesnici Svatá Helena a zaujme nás nápis: Točené pivo, točená zmrzlina. Když vlezeme dovnitř zjistíme že ani jedno nemají a spokojíme se s pivem z láhve a objednáme jediné jídlo. Párky s hořčicí.
Majitel, pan Hána, byl velmi přátelský a měl plynulou češtinu. Poradil nám kam se v okolí podívat. Po dlouhém přesunu bylo pár posádek hodně unavených a tak jsme se rozhodli najít místo na pastvinách a pokračovat až zítra.
S Honzou jsme se vydali najít jeskyní o které nám říkal hostinský. Bylo to sice asi 2km od našeho ležení a cesta hodně náročná. Hodně prudké klesání do rokle a stoupání, nechybělo překonání potoka.
Na konci nás odměnil asi 5m vodopád a hned vedle jeskyně. O kus dál byla Kulhavá skála ve tvaru mostu.
Vše bylo značeno pečlivě českými turistickými značkami včetně českého textu.
Další den jsme se přesunuli do Bulharska. Cesta kolem Dunaje byla nekonečná. Dunaj nás překvapil svou šíří. Všude hodně fouká a tuto energii využívají větrné elektrárny. Bohužel i u řeky je hodně větrno.
Po zastávce v kavárně nebo u benzínky s námi personál mluvil česky.
Dojeli jsme na místo u velkého rybníku, který dříve sloužil asi k odpočinku ale zarostl, zpustnul, a už není ke koupání.
Tady v Bulharsku jsme konečně spálili dřevo, které jsme vezli z domova a překáželo mám v autě.
Večer byla soutěž kdo má lepší baterku a Petr nás pohostil svými ručně vyrobenými uzeninami. Víno a kořalka různých druhů zařídila velmi dobrou zábavu.
Pokud někoho zajímá jak vypadá soutěž s baterkama, tak je to samozřejmě mužská disciplína a příprava začíná již doma. Muži se předhánějí kdo bude mít lepší čelovku nebo jinou baterku.
Večer u ohně Petr vytáhnul krabici s novou baterkou. Na obalu bylo napsáno 1000 lumenů a ještě než se setmělo, tak ostatní soupeři věděli, že nemají šanci.
Nakonec to ale dopadlo jinak. Daň osvítil se svou baterkou na druhý břeh jezera a bylo možné vidět, za tam někdo nesedí.
Petr vytáhl svou 1000 lumenů ale ta na druhý břeh nedosvítila. Její jsme světlo nešlo zaostřit ale na blízko byla nepřekonatelná. Měla dokonce větrák aby chladil její žárovky.
Měli jsme tedy vítěze na dálku a na blízko. Pak se ale ozval Miloš, že má baterku za 1 euro z Temu a tak vyhrál kategorii nejlevnější baterka.
Ráno snídaně a jedeme na Magurské jeskyně v severním cípu Bulharska. V pohraničí je mnoho prázdných domů. Chybí odchody. Ale kanalizace je. Ta v Rumunsku spíše nebyla.
Cesta do jeskyně vede bohem zapomenutým krajem. Před jeskyní ale čeká docela dost lidí a noví stále přicházejí. Koupíme si lístek, který nakonec nikdo nekontroluje. Spolu s asi 50 ti lidmi vcházíme do jedné z největších jeskyní. A je skutečně obrovská. Nikdy jsem neviděl větší.
I když je zde zakázáno fotit, všichni fotí. Možná mysleli zákaz použití blesku, nebo to prostě nikdo neřeší. Máme tedy fotky i z jeskyně.
„Všichni se těší na pivní kemp"
Po cestě z jeskyně navštívíme Bělogradčitskou pevnost, která má zachované opevnění ale nenabízí žádné budovy uvnitř. Je zde ale hodně schodů, rozhodně více než 150 a tak je to celkem namáhavé. Uvnitř se ještě leze po strmých žebřících ale to už jsme nemuseli.
V místě pevnosti byl poprvé bankomat a tak máme konečně místní měnu. Všichni jsou cestováním upatlaní a těší se na"pivní kemp" což je dnešní cíl. Mají tam být sprchy!
Když najdeme kemp, je zde zavřeno a navíc není pivní (Beer) ale medvědí (Bear). Představy o vychlazeném pivu tedy berou za své a navíc je zavřeno, takže ani sprchy nebudou. Zavřený kemp se nám ale líbí a nechceme to vzdát i když tu pivo nebude. Sprchy tu totiž jsou ! Jdeme tedy pěšky hledat majitele, protože tu žádný telefon není ale na ulici stáli nějací lidé.
Podařilo se. Majitel je ochotný otevřít ale je 2h odsud. Nezbývá než počkat. Čas si krátí každý po svém. Někdo ulehne do stanu někdo porazí jinou posádku auta v kartách. My si dáme rychlé jídlo a jdeme vyhledat trasu na zítřek. Únava je ale větší a ulehneme za chvíli také.
Po dvou hodinách se objeví sympatický majitel kempu a pustí nás dovnitř. Musí rychle uklidit sprchy, kde má dočasně nářadí a taky pustit bojlery. Za půl hodiny teče teplá, máme Wi-Fi a nic nám neschází. Večer si ještě uděláme oheň v krbu a plánujeme zítřejší cestu.
Ráno ale prší a podle předpovědi bude ještě další den pršet. Zkušení účastníci říkají, že couvat v blátě se šesti auty je složité a tak volíme zůstat v kempu a užít si pohodlí.
Venku prší. Někoho napadne udělat společně bramboračku do kotlíku. Jeden má brambory, druhý mrkev, celer, kotlík, a tak dále... Společně je polévka za chvíli na stole. Je jí tolik, že zbyde i na večer.
Venku pořád prší. Zůstáváme v kempu a někdo jde spát, někdo si sedne k ohni, Honza jde poprvé pracovat a já se učím pracovat s navigací. Nejde to jak bych si představoval.
Vytrvale prší celý den. Na chvilku si také lehnu a hned usnu i když je poledne. Kolem třetí uděláme oběd a pořád prší.
Všichni se sejdeme zase u krbu a hrají se karty, kostky a země město. Petr nás zásobuje svými vlastnoručně vyrobenými salámy a výborným chlebem. Na stole je láhev rumu, víno, okurky, kořalka.
Dobře se bavíme až do 22 hodiny, kdy se postupně jde spát. Venku pořád prší...
Ráno jsme se rozloučili s Jordanem, majitelem Bearcampu a vyrazili na trail z Chuprene podle aplikace Wikiloc. Trasa byla moc pěkná ale na jejím konci se nám nepodařilo najít pokračování a museli se vrátit. Fotky jsou z Chuprene. Miloš ještě posbíral houby v trávě kempu a druhý den si udělal smaženici ze špiček.
Pokračovali jsme do města Vraca. Počasí nám přálo, dnes nemá pršet.
Z Vraca jedeme do hor a začne pršet. Nejdříve doufám, že to bude přeháňka ale přesto pořád více. Když vyjedeme na vrchol hory asi 1200m.n.m. tak jsme v husté mlze a nic není vidět.
Sjedeme do údolí hledat místo k táboření. Najdeme místo u řeky a když se utábořime, přestane konečně pršet. Uff.
Jsme na podmáčené neposekané louce a uděláme oheň z dříví, co veze jedna z posádek. V plánu je udělat svařák a to hned celý kotlík.
Všichni si udělají večeři a pak se vaří svařák. Docela se podaří a ještě zbyde 5l na další den. Jdeme spát.
Ráno se po jezírku blíží místní občan na loďce aby zjistil co zde děláme. Když vidí starší lidi, jednoho dokonce o berlích, vleze do loďky a jede zpátky domů.
My vyrážíme k dalšímu cíli. Klárka je navigátor a snaží se splnit různá přání. Někdo chce do terénu a někdo vidět kostely a tak ... Je to těžké. Používáme Mapy.cz, Google a Wikiloc.
Dnes se vyhneme hlavními městu Sofia a míříme do hor. Přesun je po silnicích a někdy jsou docela pěkné. Když tak jedeme po zcela nové silnici, jedeme tak 80 a začne nás přejíždět kamion! Nebylo by to tak divné, ale je tu rychlost omezena na 50km/h. Poznáváme, že značky jsou tu většinou pouze orientační.
Do hor jedeme podle turistických map, tedy třeba po modré. Jedeme pomalu, cesty jsou hrbolaté a rychlost je tak 10km/h.
Po cestě nahoru potkáme nejdřív pěší turisty, pak motorku, pak osamělého psa s obojkem, pak i terénní Ladu v protisměru. Vidíme taky menší vodopády a peřeje nebo místy výhledy do nížiny.
Za dvě hodiny vystoupáme nahoru a najdeme místo k táboření u chaty Triglav.
Kupodivu tu funguje skromná restaurace s jedním jídlem a jednou polévkou. Nejsme vybíraví. Dostaneme maso s rýží a poté čočkovou polévku. Je to dobré.
Pivo mají studené a dobré, víno voní po octu ale chuť docela jde. Než to sníme, přijde asi 10 pěších turistů. Mohou se tu i ubytovat v chatkách. Jsou tu pro ně i sprchy. Majitelka postrádá psa co jí dnes nejsem utekl. Už chápeme, proč měl ten pes na cestě obojek...
Jsme v národním parku a nemůžeme dělat oheň. Parkovat kdekoli a spát se tu ale může. Mimochodem je zde asi hodně medvědů. Všude jsou cedulky a dokonce návody co dělat při setkání s medvědem.
Večer si tedy jen povídáme u aut a pijeme svařák. Dnes se jde spát dříve. Ve 21h.
„Dvě díry v pneu.“
Spíme ve výšce 1400mnm a je zde chladněji. Kdo má topení, topí.
Ráno po snídani balíme a jedeme zpět dolů stejnou cestou. Míjíme ranní turisty, co šlapou kopec nahoru na chatu. Mávají nám. Pejsek s obojkem tu není. Chtěli jsme ho poslat po turistech zpátky domů na chatu.
Cesta je nerovná, kamenitá. V jednom místě se utrhla část cesty a někdo ji označil igelitem na klacku.
Po cestě dolů se najednou ozve poslední auto s Vlastíkem a Stáňou. Píchli kolo. Není to ale na opravu knotem. Pneu má dokonce dvě díry z boku, velké na prst.
Hned prohlédneme i naše kola a je vidět, že dostávají zabrat. Najdeme jen jedno poškození a naštěstí to není skrz.
Musíme počkat než Vlastík výmění kolo za rezervu a jede se dál. Naším cílem je komunistická brutalistni stavba Buzludzha monument. Bylo to postavené pro komunisty ale díky roku 1989 to nedokončili a rozkradli.
Po cestě zpět navštívíme ve městě Sipka kostel, jehož věže svítí zlatem do dáli.
Už je čas hledat místo k přespání. Najdeme jedno u velké pískovny.
Blíží se bouřka a já se stačím ještě rychle vykoupat ale pak přijde déšť a zaměřené do aut. Využiji čas ke stažení fotek. Bohužel zde není internet.
„Lepší guláš jsme nejedli.“
Když se přehnala bouřka, vykoupali se i ostatní a začala příprava guláše. Každý se nějak podílel na jeho výrobě. Nejvíce Petr, který dovezl většinu surovin a taky doktor Honza, který se ve vaření vyzná.
Ráno balíme a někdo navrhne, že pojedeme až k Černému moři do Nesebar.
„Koupu se v Černém moři "
Vyrážíme na dlouhou cestu a nakonec dojedeme do kempu Nomad, asi 6 min autem od starého Nesebaru. Kemp je ale zavřený. Honza je pověřen aby komunikoval s majitelem a nakonec se dostaneme dovnitř.
Kemp je přímo u pláže, má sprchy i záchody. Miloš nám řekne, že má narozeniny a tak mu všichni přejeme. Na krátké procházce k moři se vykoupu pouze já a Klárka. Voda je sice studená ale po chvíli už není problém si zaplavat. Bohužel moře je zde mělké a tak člověk musí hodně daleko než je hloubka na plavání.
Večer jdeme na prohlídku starého města Nesebar. Má zajímavou architekturu. Hodně kostelů z cihel a kamene a běžné domy z kamene s dřevěnou nástavbou.
Po cestě zpátky najdeme pneuservis, který má požadovanou velikost pneu a prodá nám jednu použitou. Teď už můžeme zase do terénu.
Jedeme zpět směrem na Baba Vanga museum. Místo kde věštila věci, které se pak staly. PO cestě najdeme náhodou krásnou lesní cestu a místo k přespání.
Ráno po cestě navštívíme Rilský klášter, který mě překvapil svou velikostí a množstvím fresek po stěnách i výzdobou uvnitř. https://maps.app.goo.gl/TVtnkcjf7YT3ERLE6
Prohlídka kláštera je zdarma ale parking je za 5 leva.
Po krátké prohlídce pokračujeme dále. Dáme si jídlo výjimečně v restauraci a pak najdeme místo k přespání hned vedle termálních pramenů vyvěrajících ze země.
Minerální koupel v Rupite, nedaleko památníku Baba Vanga https://maps.app.goo.gl/vEizUYDERV1cjBRYA
V tomto volně přístupném místě vyvěrá voda o teplotě přes 70°C. Místní tu udělali systém kanálků s horkou vodou, která napájí vyhloubená malá jezírka. Teplota se reguluje špinavým hadrem, kterým se ucpe nebo uvolní přítok. Jednoduché.
Na místě jsou kabinky k převlékání a světlo, které svítí v noci. 5om od těchto pramenů je louka kde je možné stanovat nebo parkovat i přes noc. V blízkosti se staví asi velký hotel a tak je otázkou jak dlouho to místo bude volně přístupné.
Každopádně jezírka jsou využívána od rána do večera převážně místními, kteří se poznají tak, že obsazují i lagun sey blízko vývěru vody, zatímco nováčci jdou až do posledního jezírka, kde je voda teplá asi jako ve vaně.
Je večer a postupně jezírka vyzkouší většina členů. Dohodneme se, že tu zůstaneme ještě zítra ale když se ráno probudíme, je nakládá spíše na návrat.
Ráno tedy navštívíme velký kříž asi 100 metrů od jezírek, který slouží jako překážka na Babu Vangu a nejdeme na prohlídku jejího domu v blízké vesnici.
V blízkém okolí jezírek se dvě střídá mnoho lidí a aut. Je to početná skupina místních psů, kteří nejraději leží v dírách na cestě. Většina má známku v uchu, která značí, že je pes očkovaný a vykastrovaný i když běhá po ulici.
Povahově jsou všichni mírní, neútočí na lidi nebo na sebe. Někteří byli vystrašení a boji se přiblížit k lidem, někteří naopak přítulní ale žádný se nějak nevnucoval a neloudil
Ráno se nečekaně rozhodneme nezůstat zde ale pokračovat domů. Já s Honzou vyrážíme dokonce asi o hodinu dříve než ostatní. Domů je cesta dlouhá 3 dny.
První den jedeme asi 500km a spíme v zátoce Dunaje, která slouží k přečerpávání vody přes malou hráz k zavlažování polí. Je to hezké místo a spolu s námi tu v okolí jsou i místní na motorkách nebo v autech s rodinou. Asi je to vhodné místo ke kempování. My to našli náhodou.
Místo nejkratší cesty domů, zvolíme o 1,5h delší cestu přes chráněnou oblast, kde má být 24 mlýnů a taky vodopád, který je prý jeden z nejhezčích na světě. No uvidíme... Známe ty vodopády, když je sucho...
Parcul Naţional Cheile Nerei - Beușnița https://maps.app.goo.gl/DzeqeeHmXAWXcAL57 projíždíme po silnici 57B a je to klikatá cesta okolo menších stavení a mnoha polí, na kterých pracují po staru lidé jen s motykami a základními nástroji.
V tomto klidném místě daleko od dotačních tahů můžete vidět třeba 24 horizontálních mlýnů, které ještě částo fungují a majitel je rád ukáže v provozu. https://maps.app.goo.gl/iFETZ4jrcbhG5jqt6
V době naší návštěvy bylo možné se autem dostat kamkoli ale zvolili jsme krátký výšlap a to je lepší. Bylo jsme tu mimo sezónu a tak bylo otevřeno jen pár mlýnů.
Právě tu mleli polentu a bylo možné si vše zakoupit. U každého mlýnů se nabídky i ručně vyráběné tašky a jiné předměty, alkohol či med místní výroby. Proto je dobré mít d sebou nějaké Lei pro tyto účely, což jsme neměli, protože jsme pouze Rumunskem projížděli.
Než jsme se dostali k hlavní atrakcí, vodopádu ve tvaru klobouku houby, tak jsme navštívili krátce asi ženský klášter zajímavého tvaru.
Nakonec jsme dojeli k vodopádu. Je sice přímo u silnice ale zajišťovat se dá asi 200 metrů dále. Přístupný je zdarma. Za 10 Lei můžete jít nahoru do skal kde pramení.
Po cestě dále je ještě jeden vodopád, asi i větší ale není zde místo k zastavení auta a tak se musíte vrátit pěšky. Je ale hezký .
Přesuneme se přes Rumunsko do Maďarska kde přespime přes noc a další den už dojedeme posledních 500km domů.
Jak se ti cestopis líbil?
camper66 procestoval 7 zemí světa světa, nejvíce Evropu a Asii. Na Cestujlevne.com se přidal před 1 rokem a napsal pro tebe 2 úžasné cestopisy.
Zobrazit profil4 komentáře
Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud známe odpověď, rádi se o ni podělíme.
Co to má být?
Co to má být?
Prostě, to nevymyslíš....
Těšíme se na další zážitky
Prostě, to nevymyslíš....
Těšíme se na další zážitky
Odšifrované to bude asi myšleno od Říčan k Louckému klášteru oklikou přes Heršpickou dále přes Tatabányu a Temešskou župu k Železným vratům do Svaté Heleny a později snad i do Bulharska.
Že by v příštím díle?!
Odšifrované to bude asi myšleno od Říčan k Louckému klášteru oklikou přes Heršpickou dále přes Tatabányu a Temešskou župu k Železným vratům do Svaté Heleny a později snad i do Bulharska.
Že by v příštím díle?!
Autor cestopis asi pojal jako deník, který postupně doplňuje. Bulharsko je ohlášené na květen... Nebo jsem to taky nepochopila?
Autor cestopis asi pojal jako deník, který postupně doplňuje. Bulharsko je ohlášené na květen... Nebo jsem to taky nepochopila?